středa 31. prosince 2008

Poklidný a hlavně úplně jiný Silvestr

Ráno jsem musel brzo vstávat, čemuž jsem, jak jsem už psal, přizpůsobil včerejší večer:-) Čekaly mě dneska jednak nákupy (abych byl připraven na příjezd rodinky) a druhak nějaké úřady (vyzvednout rodný list Filípka + následně jej přihlásit ke zdravotnímu pojištění - btw. paní na pobočce by si mohly uvědomit, že tady jsou pro lidi a že ti je platí, ne naopak...).

Soňa brzo ráno potvrdila SMSkou, že si pro ně můžu přijet, páni doktoři rozhodli, že se můžou oba vydat domů. Hurá!!!

Úřadování mi šlo rychle, kolem 11 jsem se blížil k Apolináři - zrovna mi volala Soňa, že už si je můžu přijet vyzvednout. Tak hurá na místo! Sice to trvalo malinko déle, než jsem čekal (kojení je kojení), ale dočkal jsem se. Pak už jen zaplatit nezbytné nemocniční poplatky a hurá domů. Soničce se sice nějak nezdála sedačka - prý tam nějaká část chybí, ale co už... Náhradní jsem v autě neměl, tak to malý musí přežít, ne?

První cesta autem dopadla dobře, malý spinkal. Nebo aspoň já jsem neslyšel, že by vzadu nějak moc řval:-) Doma jsme mu hned ukázali jeho pokojíček a vůbec jej náležitě přivítali (tzn. nakojili, přebalili apod.:-)

No a tak to vlastně šlo až do půlnoci - přebalit, nakojit, uspat, 2-3 hodiny odpočinku, přebalit, nakojit, uspat... Takže program na dnešní večer jasný. Naštěstí Filípek je zatím hodňoučký a nějak zásadně nám to nekazí (řve jen ve snesitelných mezích, spí relativně dlouho, ...). Večer přišli Skalákovic, ani nevím, zda jsme něco pili nebo ne. Holky určitě ne, my se Skalákem možná jen víno? Už si nepamatuju. Vím jenom, že jsme šampaňské (letos se Skalák pochlapil značkou Moët, přesný typ si nepamatuju Moët Champion??) pro jistotu bouchli už v 11 večer - co kdyby nás náhodou naše drobotina potřebovala zrovna o půlnoci. Navíc už kolem 10. večer to venku začalo bouchat, takže jsme začínali mít obavy, zda to nebude mít nějaký vliv na prcky (= nezačnou řvát). Naštěstí ani v jednom případě ne.

Každopádně to byla naše silvestrovská, opravdu velmi poklidná, oslava. Nu což, je to přece den jako každý jiný, ne? Byť pro nás byl letos opravdu výjimečný...

Tak ještě přeju všem našim známým, kamarádům a rodinám jen to nejlepší do nového roku! Doufám, že nám zachováte přízeň a občas na náš web kouknete.

úterý 30. prosince 2008

Držíme pěsti Veselkovým!

Úplně jsem zapomněl napsat - do porodnice nás dneska přišli navštívit Libuška a Gonza. Lezlo to z nich jak z chlupaté deky, ale nakonec se nám svěřili - čekají dětátko. Moc a moc držíme pěsti!

Práce práce práce

Včera i dneska jsem byl v práci. Říkal jsem si, že nemá cenu zbytečně brát dovolenou, když mám rodinku ještě v porodnici a dovolená se bude hodit, až je budu mít doma. V kanclu jsem to zabalil vždycky už kolem třetí a jel jsem za nimi. S koncem návštěvní doby jsem se pak přesunul domů, abych se na ně začal těšit na další den:-)

Už už to skoro vypadalo, že je dneska pustí domů, dokonce jsem už měl v autě všechny nezbytné věci. Nakonec z toho ale bohužel sešlo a odjezd domů se přesunul až na Silvestra. Tak doufám, že to všechno vyjde.

Cestou z porodnice se mi ozval Danouš a že prý jestli nezajdeme někam na panáka na Filípkovo zdraví. Byť jsem měl naplánovánu cvičnou střelbu v Call Of Duty, taková nabídka se neodmítá a společně se Skalákem jsme vyrazili na Anděl do Husy. Škoda jen, že Danouš nejdříve dorazil do jiné pobočky... Později se k nám ještě přidal Zima-san,ale opravdu jen na chvíli. Dali jsme si tataráček, nějakého Hoegaardena (nebo jak se to píše) a pár panáků a kolem jedenácté jsme se vydali všichni domů. Takže pohoda. Potřebuju být zítra fit na nějaké úřady a hlavně - na rodinku!

neděle 28. prosince 2008

Těžká jsou rána opilcova

...a nejen rána, ale celý den. Probral jsem se už v osm ráno, říkal jsem si, že to není tak špatné. Nebylo, ale jen do té doby, než jsem se postavil. V tu chvíli se v mé hlavě vzbudilo asi milión permoníků a začali pracovat. Rozeslal jsem nějaké SMS sousedům (aby věděli, že žiju, a aby si mysleli, že jsem fit:-) a znovu ulehl. Vstal jsem až kolem poledne, abych se připravil na cestu do porodnice za mou rodinkou.

Naštěstí jeli Skalákovic taky, já bych to sám určitě neodřídil. Filípek byl zase hezčejší než předchozí den. Už se těším, až budou se mnou doma.

sobota 27. prosince 2008

Oslava narození Filípka se sousedy

Vrátil jsem se z porodnice, poslal nějaké fotky babičkám a dědečkům a známým, rychle do sebe hodil nějaké jídlo (díky, Veruš) a vyrazil jsem zpátky do porodnice na "návštěvu".

Filípek byl už okoupaný a zabalený v peřince a vypadal - no prostě jako nádherné miminko. Teda ne jako, ale doopravdy byl nádherné miminko.

Na večer jsem ale už měl naplánovanou oslavu s nehvizdskými sousedy. První dorazili Ševčíkovic, ani už nevím, kolik bylo hodin. Tipoval bych to až po sedmé večer. Každopádně donesli plnou mísu nějaké pomazánky (díky), tak jsme ještě rychle udělali nějaké chlebíčky, aby se jenom nepilo. No a chvíli poté se začali trousit i zbývající hosté.

Celý večer měl trošičku pomalejší rozjezd, asi to bylo tím, jak se všichni pomalu trousali. Každopádně po druhé prohlídce připraveného dětského pokoje to nabralo rychlý spád... Inu Skalák a Tomáš, co byste taky jiného čekali. Byť teď už vím, že si Tomáš místo slivovičky lil i vodu... (teda jestli to není zase nějaký Petiho výmysl). No každopádně se to vše rychle změnilo a pilo se o 106. A bylo veselo. Tedy aspoň podle fotek...

Proč jen podle fotek? Mám totiž totální okno... Naposledy si pamatuju, že piju, pak vím až to, že sedím na záchodě a bliju... Do toho čas od času někdo přijde, ať jdu spát do postele a já jej posílám do pr..le. Viď, Skaláku, viď, Petře, viď, vy všichni ostatní. Údajně jsem tam byl zavřený tak od půl jedenácté a údajně to trvalo asi tak hodinu a půl, než odešli všichni hosté (tzn. i Skaláci, kteří ještě stihli spoustu věcí po návštěvě uklidit).

Každopádně osobně jsem se myslím s nikým vzhledem ke své indispozici nerozloučil a nikomu nepoděkoval za návštěvu. Tak ještě dodatečně - díky za podporu, díky, že jste přišli! Filípek to určitě ocení, jak bude díky tomuto večeru zdravý!

Mimochodem, Skaláci, když odešli, tak mě nechali dole na záchodě (aspoň to tvrdili). Ráno jsem se ale probral v posteli, tak to se mnou asi nemohlo být zase tak zlé...

Jak to všechno bylo...

Je asi půl čtvrté ráno a Soník mě budí slovy: "...asi si dáme cvičně jízdu do porodnice..." Tak jo, proč ne, vyspaný docela jsem. Jen rychle zjišťuju, co je toho příčinou - Soňa je vzhůru už asi hodinu a má bolesti břicha (zatím tomu neříká kontrakce), které ani po teplé sprše (rada porodní asistentky z předporodních kurzů) neustupují, naopak se zintenzivňují. Je tedy pravděpodobné, že to kontrakce jsou.

Soňa má vše připraveno, já rychle sbalím foťák a pár drobností pro případ, že by to nebyl falešný poplach a jede se. Cesta je samozřejmě volná, kdo by taky v takový čas někam jezdil. K Apolináři přijíždíme krátce po čtvrté.

Přichází chvíle nervozity, zda nás přijmou. Naštěstí to vypadá, že rodit o vánočních svátcích není žádné terno, místo mají a my můžeme pokračovat na porodní sál č. 2. Tam se nás ujímají 2 porodní asistentky, jejichž jména si nevybavuju. Opravdu tady dneska není (zatím) nijak rušno. Tak jo, jdeme rovnou na monitor a Soniné obavy (?? možná taky přání??) se stávají skutečnými - ano, má poměrně intenzivní a stále častější kontrakce a navíc, což pořád nevím, co přesně znamená, je otevřená na 2 cm. Stejně je to úžasný pocit, slyšet tlukot srdce miminka v bříšku... Každopádně monitoring trvá asi půl hodiny, mezitím já dostávám k prostudování (a k Soninému podpisu) spoustu papírů (různé souhlasy s všemi možnými i nemožnými procedurami apod.) a Soňa je vyzpovídaná panem doktorem Slámou. Po skončení monitoringu je Soňa otevřená na 6 cm, což pan doktor komentuje slovy: "Teda mamčo, vy jedete jak Šinkanzen."

Takže žádná příprava, žádný klystýr apod., ale rovnou na sál. Resp. ještě udělat zásadní a rychlé rozhodnutí, zda epidurál ano či ne. Soňa se rozhoduje pro. Rychle se teda přemístit na sál, tam je pusto a prázdno. Obsazujeme jeden box z asi 6 nebo kolik jich tam je (postupně se během rána zaplní ještě další dva) a děláme si (hlavně Sonička) pohodlí. A jde to ráz na ráz.

Já musím na chvíli pryč, přišla paní doktorka s epidurálem. Poté se můžu vrátit a více méně nás nechávají našemu vlastnímu osudu. Co taky s námi, že. Trvá to zhruba hodinu, průběžně nás párkrát přijdou zkontrolovat. Soňa je "nadšená" epidurálem, opravdu ji pomáhá kontrakce zvládat. Tak aspoň že tak.

A nastává finále. Navíc okořeněné závodem se sousedním boxem, kde se paní rozhodla taky rozjet porod.

Tak jsme úplně otevření, tzn. Sonička může začít tlačit. Doktor nás chodí průběžně kontrolovat, stejně tak asistentka. Žádný učený z nebe nespadl, tak to možná nejde tak jednoduše a rychle, jak by si představovali. V jednu chvíli ale doktor uzná, že už bude lepší u nás zůstat. "Tatínku, pojďte si pro foťák, jestli jej tady máte, pak vás sem nepustíme," říka porodní asistentka. To jako půjde vše až tak rychle???? Najednou je v boxu asi 5 lidí. "Tak mamčo, tlačte! Už by to mohlo vyjít!" Bohužel, čas 7:07 jako čas narození nezvládáme. "Nevadí, mamčo, příští kontrakce je naše!" fandí doktor. A taky že jo. Pomáhá porodní asistentka, která se téměř celou svou vahou pokládá na Soniné bříško. První zatlačení, vidím hlavičku. Druhé - vidím už i tělíčko... Začínám se klepat (ne hrůzou, ale nadšením). Třetí - a Filípek je venku!!! Je právě 7:13 ráno. To byl fofr.

Nechápu, jak může něco tak velkého být "schováno" v břiše, natož jak pak může vylézt ven, ale stalo se!!! Přestřihávám pupeční šňůru, poprvé slyším nesmělý křik Filípka. Pár sekund na to putuje do náruče šťastné a dojaté maminky.

Chvilku poté jej bere pediatrička a společně jdeme měřit (51 cm), vážit (3,68 kg, to je panečku kus chlapa!) a provést takovou tu základní prohlídku. Paní doktorka Filípka zabalí a já jej celý šťastný nesu Soničce.

Jen co pak doktor dokončí svou práci, prakticky všichni zmizí a jsme v boxu se Soňou a malým Filípkem sami. Skoro na 2 hodiny, kdy má Sonička odpočívat (s průběžnými kontrolami asistentky). Užíváme si ten pocit... Je to prostě slovy nepopsatelné... Malý je hodňoučký, jen tak mžourá očičkami a občas něco zakňourá.

Pak už následuje jen přesun na pokoj. Mi nezbývá nic jiného, než oznámit tu radostnou novinu celé rodině, všem známým a kamarádům. Je lehce po desáté hodině a já vyrážím z porodnice domů. Bylo to fakt všechno strašně rychlé...

Děkuju Ti, Soničko, žes to všechno tak perfektně zvládla! Miluju Tě!

Stejně tak děkuju i noční/ranní službě. Všichni na nás byli po celou dobu strašně milí a příjemní!

Filípek je na světě!

Dneska v 7:15 poprvé vykoukl na svět. Maminku ani moc netrápil, do porodnice jsme vyráželi až po půl čtvrté ráno.

Nestíhám se více rozepisovat, jedu je zkontrolovat. Na speciální stránku jsem umístil pár fotek přímo z porodního sálu.

pátek 26. prosince 2008

Klánovický les

Když v únoru rodila Veruš, vše zřejmě spustila procházka v Klánovickém lese. Protože my už začínáme "přenášet", rozhodli jsme se přidat ke Skalákovic a vyrazit s nimi hádejte kam - no jasně, na procházku do Klánovického lesa.

Začátek nám nějak nevyšel, resp. měli jsme vzájemě špatné načasování. Nu což, na to si stejně budeme muset zvykat, že...

Po několikerém projetí obou kruhových objezdů jsme nakonec do Klánovic dorazili těméř v jednom okamžiku. Hlavním důvodem dnešního krátkého výletu bylo samozřejmě vyzkoušení nové krosny na Daníka, kterou dostal Skalák od Ježíška. Myslím, že i přes opravdu velkou zimu si to Daník docela užíval, o čemž nás přesvědčoval neustálým bručením a jinými zvuky:-)

Každopádně závěr výletu nás zklamal - v restauraci U Dašů bylo plno, nemohli jsme si dát nic z jejich dobré kuchyně:-( Nu což, tak alou domů vyzkoušet i jiné metody spuštění porodu. No jo, dali jsme trochu toho sexu, večer pak zase svařené víno, vše údajně pomáhá... Tak uvidíme, jak se to vyvine...

Každopádně, už teď je jasné, že v naší anketě tipovali správně ti, kteří hlasovali pro porod až po Štědrém dnu (což bylo mimochodem 50% všech hlasujících).

čtvrtek 25. prosince 2008

Čtvrtá kontrola v porodnici

Ráno jsme vstávali relativně brzy, čekala nás totiž opět další pravidelná kontrola v porodnici. Jsme si tak říkali, že už bychom tam dneska mohli zůstat, když si ten termín mimčo na všech ultrazvucích a kontrolách tak pěkně drželo. Ale tak nějak to ani tentokrát ještě nevyšlo. Ačkoli měl dneska službu jiný pan doktor než proslavený pan Kratochvíl, i ten se rozhodl pro „podrobnější kontrolu“ a tzv. Hamiltonův manévr. To jsme zvědaví, jestli jsou historky o účinnosti tohoto „triku“ jen pohádkou nebo se opravdu brzy bude něco dít ;o)

A aby se mimčo už vážně nemohlo vymlouvat, že ještě není všechno hotovo a nemá cenu se drát na svět, dokončila jsem i výzdobu pokojíčku. Což znamenalo umístit zvířátka na přebalovací pult i na zeď. Teď už vážně nevím, co ještě by si bobiš mohl přát. I tak by mohlo stačit, že na něj netrpělivě čekají maminka s tatínkem, ne ;o)

A nezbytná fotodokumentace:

středa 24. prosince 2008

Štědrý večer nastal

Na příchod miminka pořád čekáme, a tak si dopoledne krátíme výletem do obchodu, pro pečivo a hlavně banány, protože banány v čokoládě jsou u Veličků prostě tradice ;o) Pochvalovali jsme si, že už máme všechno nakoupeno a nepatříme mezi ty ostatní, kteří se pohybovali i v jiných obchodech a sháněli dárečky na poslední chvíli.

Kolem poledne se u nás na skok zastavili Vránovi. Měli jsme pro ně připravené nějaké dárečky, které jsme vyměnili za trochu toho cukroví. A jeden jsme je donutili rozbalit hned. Trošku jsme nacvičovali, protože Míšou vytvořené dovolenkové DVD nám nešlo dole spustit. Ale nakonec jsme si přeci jen dali zkrácenou ochutnávku na přehrávači u nás v ložnici. Snad si to budou mít i Vránovi na čem přehrát ;o)

Na chvíli jsme pak zaskočili zkontrolovat ještě sousedy Čejkovic. Přeci jen už jsme je dlouho neviděli! Jak to tak vypadá Daník svůj postoj k Tomášovi zatím stále nezměnil. S ostatními však problémy nemá ;o) Probrali jsme i s Makulovými drobné problémy běžného nehvizdského života Za humny, prodělané či očekávané operace a dokonce jsme stihli probrat i téma našich únorových narozenin. Asi budeme muset zase brzy vytisknout outlookovský kalendář, abychom na nic, co nás čeká, nezapomněli.

…to už se ale pomalu blížil večer, štědrovečerní večeře, dárečky a tak podobně. Takže jsme se na to šli řádně připravit a kolem 17 hod jsme se přemístili ke Skalákovic, kde už si vánoce dáme podruhé. Všechno už bylo téměř nachystané. Večeře byla výborná. A dárečků bylo tolik, že se pod stromeček ani vejít nemohly. Štěstí, že aspoň do obýváku jo ;o) Nebo že by jen byly letos tak objemné?? Každopádně Daníkovi ještě rozbalování nejde úplně nejvíc nejlíp, musel si po hodince dát malou pauzu. Ale pak nějak – zřejmě z mateřského mléka – chytil ještě druhý dech a rozbaloval s námi dál. I tak mu ještě pár dárečků zůstalo na další den. To my se vychytrale zbavili všech krabic a papírů a domů si odnášely jenom plný koš dárečků pro nás i naše ještě nenarozené miminko. Snad ho to už přesvědčí, že stojí za to se na ten svět podívat na vlastní oči. Doma jsme si pak ještě dali zmíněné tradiční banány v čokoládě a znovu jsme všechny dárečky prozkoumali a pořádně prohlédli. Takové tedy byly naše vánoce roku 2008!

neděle 21. prosince 2008

Vánoční stromeček hotov!

Nejdříve jsem si říkala, že to nebudu hrotit a stromeček když tak nastrojí Míša sám. Ale pak mi mamka při jednom z kontrolních telefonátů prozradila, že už mají nazdobený "stromeček" (zvolili vlastní tvorbu z větviček), a Raďa napsala, že by měla jít strojit, ale že se "raději půjde opalovat" (to my třeba říct nemůžeme ;o)). Tak jsme se na rodinné radě rozhodli, že ho teda dneska taky nastrojíme. A dobře jsme udělali. Stromeček je moc pěkný, tak se můžu třeba ještě pár dní v klidu kochat a kochat a rozjímat... No prostě to je nádhera. Však se sami podívejte:



A taky už máme tímto hotový další z úkolů, jakož i doplnění blogu (jak jste si jistě všimli). No...za chvíli se nebude mít bobiš se svým otálením co se příchodu na svět týče na co vymluvit ;o)

sobota 20. prosince 2008

Tradiční úlkování

Dnes jsme zajeli doplnit zásoby potravin a zakoupit poslední chybějící dárečky. Zabralo nám to docela dost času, ale nakonec jsme se rozhodli se dneska večer ještě sejít se Skalákovic a konečně se pustit do dlouho plánované tradiční výroby včelích úlků. A bylo veselo...

Nejdříve probíhaly komentáře toho, jak dobře či špatně Peti válcuje piškoty, jaký je správný poměr všech surovin, no a nejvíce asi pobavila Verun, kterou strašně zajímalo, koho že se týká to ohlášené skóre 4:0. (Pochopitelně to byl aktuální stav Míšou vytvořených úlků ku stavu úlků z dílny holčičí.)

Pak už jsme jen komentovali konkrétní kousky (Verčiné úlky by potřebovaly ještě trošičku povyrůst) a občas koštovali a občas odpočívali a všechno to snad nějak zdokumentoval Peti. Takže časem připojím i fotodokumentaci. Vždyť ta naše dílka stojí za zveřejnění. Nebo že by jenom za konzumaci??

čtvrtek 18. prosince 2008

Třetí kontrola v porodnici

Daník měl včera svátek!...už je to tak, jeho první svátek! A my jsme nezvládli popřát včas :o(( Tak nějak to vyšlo, že měl zrovna na středu Míša naplánovanou večeři s lidma z oddělení. No a když to nevyšlo s tím vánočním večírkem, tak jsem se zúčastnila aspoň této komornější akce.

S Daníkem jsme se sice tento týden viděli každý den, protože Verun přepadla rýma, čili uvítala, když si mohla dopoledne ještě poležet a zkusit ty bacily vypotit. Ale přeci mu teta nebude přát bez strejdy, že jo! Takže jsme jeho svátek oslavili s ostatními Toyoťáky v sushi baru a přišli popřát a podarovat až ve čtvrtek.

Aspoň jsem tak Verun stihla vyzvednout ve foto Škoda nějaké vánoční dárečky a fotografie. Což byla docela zásadní akce, protože prodavačky v tom mají sice výborný systém, ale s drobnými výjimkami, na které asi často zapomínají. Ale zvládli jsme to! I ten první svátek. Určitě si ho bude Daník taky dobře pamatovat ;o))

Btw. už mám zabaleny všechny vánoční dárečky! Další záležitost, kterou jsem chtěla stihnout, než porodím. To už za chvíli bude moci bobiš zcela bezstarostně vyrazit na svět ;o))

A co kontrola v porodnici? Tentokrát prý už jsou na "monitoru" vidět i nějaké kontrakce. Otázkou je, jestli to není následek snahy sestřiček o probuzení miminka, které se i na "monitoringu" vždycky rádo zdřímne ;o)) Každopádně pan asistent Kratochvíl doporučuje do příští kontroly porodit. Jak prosté! Tak uvidíme, jak máme poslušné miminko. Jako dobrou radu doporučil pan doktor "manžela". To bude doma radosti ;o))

neděle 14. prosince 2008

Dětský pokojíček je hotov!

Stačí si přivstat, poskládat šuplíky, knihovničku, udělat z toho přebalovací pult, pak jej přemístit z místa na místo, přidat ještě postýlku a dětský pokojíček je hotov!! Pak už přichází na řadu fáze druhá – plnění skříní, šuplíků a poliček. V plánu je ještě fáze třetí, ozdobení nalepovacími zvířátky. K té jsme se dneska však nedostali. Vše ostatní ovšem můžete zkontrolovat v přiložené fotodokumentaci.

Osobně to zatím, a to hned dneska, zkontrolovali Verun s Péťou a Daníkem. Při té příležitosti jsme se dozvěděli, že „když zmáčkneš CILILINK, vypadnou ti KUKU z důlků“. To jen kdybyste si někdy náhodou chtěli pokecat s Daníkem ;o)

sobota 13. prosince 2008

Kluci si zajeli na výlet!

Kluci dnes podle plánu vyrazili do Norimberku pro bobišovo nábyteček. Já jsem tedy mezi uklízením, žehlením a vařením vyřizovala lokalizační infotelefonáty, následně pak také telefonáty s dotazy na případné další zboží, které by se dalo v místním obchodě zakoupit. Kluci se vrátili až kolem 16 hod, to už na ně za odměnu čekala rajská s knedlíky. (Poslední plánovaný kulturní zážitek – divadelní představení Monty Python -, tím pádem padlo.) Ale stálo to za to.

Krabic bylo požehnaně a práce se skládáním nábytku taky. (Btw. prý by to vešlo do jednoho auta, akorát by pak musel „druhý řidič“ domů pěšky ;o))

Každopádně velká zvědavost nám nedala a s Míšou (a částečně i za pomoci Verun) jsme dnes ještě poskládali skříň. Skalák se zatím poddal únavě a na pár hodin si zdříml, aby pak s námi zvládl večer ještě zajít na „vánoční besídku“ k sousedům Rydvalovým. Tam jsme se po dlouhé době potkali taky s Muškovými, Mendlovými a dalšími – pro nás novými – sousedy. Největší radost z naší přítomnosti měl určitě Radek, který se neprozřetelně svěřil se svým plánem zakoupit Lence jako domácí auto Nisana Almeru. A to neměl dělat! Po zbytek večera mu pak vrtalo hlavou, jestli Míšovy a Skalákovy negativní reakce mají či nemají nějaké opodstatnění či zásadní váhu. No a my ostatní jsme si zatím vychutnali dobré jídlo i pití, aby se nám pak lépe usínalo ;o)

A nezbytná fotodokumentace nových kousků v dětském pokojíčku:
¨

pátek 12. prosince 2008

Návštěvní den

Dneska dopoledne nás v Nehvizdech navštívila Iva Karasová. Už jsme se pěkně dlouho neviděly! Prokecaly jsme dvě hodiny, ani nám to nepřišlo. Zaskočily jsme ještě za Verun a Daníkem a pak společně MHDčkem na Zličín.

Na základě infomailu jsme se totiž rozhodli s Míšou a „toyota kolegy“ po práci zajet do Hudy sportu. Že prý mají velké slevy! Já před tím stihla na Zličíně zkontrolovat pár obchodů a nově otevřený Burger King. Vtipná paní prodavačka neúměrně dlouhé čekání zkracovala žertovnými poznámkami o tom, že to snad stihnou dříve než porodím. Naštěstí měla pravdu!

Významnou informací dnešního dne byla zpráva od tety Milady o tom, že už pro nás mají v Německu připravený k vyzvednutí nábytek pro miminko. Večer jsme tedy ještě měřili naše i sousedovic auto. Přemýšleli, zda je možné od někoho zapůjčit něco většího, nebo zda má cenu to risknout a zajet pro „dárečky“ vlastními vozy. No a hádejte co?!?! Skalák byl moc rád, když se Míša rozhodl vyrazit vlastními vozy, a to už v 7 hodin ráno. Ranní vstávání, to má Peti ze všeho nejradši! To jim budeme muset někdy něčím pořádně oplatit.

čtvrtek 11. prosince 2008

Druhá kontrola v porodnici

Ráno mě čekalo rozloučení s Evkou…stihly jsme si dát ranní čaj, i když Evka by evidentně ještě nějakou tu hodinku spánku určitě snesla. Připomenula jsem jí, že snídaně se podává u sousedů ;o) a na letiště ji odveze Verun.

Taťka bohužel musí dopoledne doma proležet sám, protože já ráno vyrazila na druhou kontrolu k Apolináři. Tentokrát i s monitorem (záznam srdíčka miminka). Po kontrole ještě na domluvený oběd s bývalými Atlásky (v Klasu jsem potkala i teď už „seznamí“ Tomáše a Martinku). Taky jsem v OC Smíchov stihla ještě nakoupit nějaké dárečky a cestou vyzvednout malé vánoční překvapení. To už ale volal taťka, že to chlapi na stavbě balí a za chvíli pojedou domů, čili si ho vyzvednou. Takže rychle do Nehvizd, vypravit taťku na cestu. Potom jsem se vydala ještě pro dárečky, které přišly poštou.

A co dál?...no třeba všechno doma uklidit. Asi toho bylo na jeden den trochu moc, protože plánovanou cestu na Míšův vánoční večírek se nakonec rozhodlo mimčo bojkotovat a chtělo raději zůstat doma a kontrolovat u Skalákovic letošní první cukroví. Tvarohové šátečky jsou asi super dietní, ale tak nějak pořád nevíme, jestli nám chutnají nebo ne. Takže vzhledem k pracnosti se k jejich tvorbě už asi nevrátíme. Budoucího tatínka bobišovy protesty trošku vystrašily, a tak se nám tentokrát z večírku vrátil relativně brzy. Snad ho za to mimčo v budoucnu odmění klidným nočním spánkem.

středa 10. prosince 2008

Rychlonávštěva ze Skotska

Jako tradičně, taťka - ač nemocen – musí vyřídit spoustu věcí. A tak jsme spolu dnes dopoledne vyrazili do Čelákovic do banky apod. V autě pak taťka poznamenal, že mu to cestování nějak nedělá dobře na zrak, tak doufám, že zbytek dne raději proleží. Odpoledne jsem totiž měla v plánu vyzvednout novou kartu v KB a zkusit vyřídit i změny v životním pojištění.

Nakonec jsem do města nevyrazila s Verun, jak bylo v plánu, ale se Zbyňkem, protože se na stavbě vyskytly drobné problémy a bylo potřeba zajet do Košíř vyzvednout chybějící materiál. No hlavně že se dostanu do centra. Vyřídit změny v KB (opět měli dneska luxusní kompars – „Hlavně když to bude zdravé, matko“, křičel na mne při příchodu borec s walkmanem!!! na uších) a kontrolu několika obchůdků (ohledně vánočních dárečků) jsem stihla. Ale víc ne, protože zpět do Nehvizd jsem jela s Verun a Daníkem, kteří dnes byli v Praze na rehabilitace a nákup potravin. Aspoň mi doma taťka neumře hlady!

Další akcí dneška bylo vyzvednutí Evičky a Luky, kteří zítra poletí zpět do Scotlandu. Tenhle úkol zbyl na Míšu.

Po zvážení všech pro a proti nakonec Evka s malým přespali u nás, aby případně Verun nevzbudili Daníka. Bylo to prozíravé, protože Luka večer chytil ještě druhý dech a po pořádném hraní s autíčkem měl ještě dost síly na zvukově efektní protesty proti samostatné večerce v dětském pokojíčku. Trpělivost jsme měli velkou, ale Luka větší, takže ho pak Evka vzala ještě na chvíli dolů „do naší společnosti“. Kolem 23 hod jsme šli spát raději úplně všichni, abychom se vyhnuli dalším protestům ;o)

úterý 9. prosince 2008

Až příliš akční den

Na dnešní dopoledne jsme měli naplánováno zajet k Verun do práce. Akční byl už začátek dne, vyrážely jsme o hodinu později oproti původnímu plánu. Cestou jsme potkaly PPL a Verun pojala podezření, zda nejedou právě k nim. A taky že jo! Poté jsme se zdržely vyzvednutím balíku na poště, který byl větší, než jsme čekaly, a tak i s ním jsme se ještě jednou vracely Za Humna.

Do práce jsme dorazily tak tak, aby Verun stihla vyřešit vše potřebné. Pak jsme se rozhodly odměnit poklidným obídkem v nedaleké pizzerii. Už to vypadalo, že jsme zahájily poklidnější režim, když zavolal taťka se „svým překvapením“. Spadl ze žebříku! Takže změna plánu, jelo se pro taťku do Jenštejna a pak na Bulovku. V rámci rychlého přesunu jsme vše provedli v plné sestavě, což znamenalo, že se mnou na úrazovce potom čekali i Verun s Daníkem. Konalo se vyšetření CT, pak ještě na urologii a zase zpět na úrazovku. Mezi tím jsme realizovali taky Daníkovu „spací“ jízdu pro benzín a zpět. Bylo to náročné odpoledne.

Taťkovi jsme pak nachystali spaní dole, abychom ho netrápili po schodech a den byl za námi, ani jsme nemrkli.

sobota 6. prosince 2008

Už máme vánoční stromeček!

Dnešní shopping day ve Štěrboholích jsme obohatili nejen o Míšovo stříhání vlasů, ale taky o nákup vánočního stromečku. Vlastně jsme si do Nehvizd nakonec odváželi stromečky dva ;o) Neboť jsme vyladili timing tak dokonale, že jsme se potkali ještě se Skalákovic, kteří si vybrali svůj kousek. Přeci jen jim v kufru dost místa zabírá kočárek. Teď jen abychom je nezaměnili! Komu by se pak chtělo poslouchat ty řeči ;o)

Po zbytek dne se Míša věnoval analyzování a já selekci zděděných oblečků. Velmi náročné! A co teprve to praní a žehlení, co mne evidentně čeká!

pátek 5. prosince 2008

Předporodní kurz – lekce poslední

Sice jsem dopoledne ještě pilně pracovala, ale všechno jsem stihla, takže jsem relativně v klidu mohla vyrazit na poslední hodinu předporodních kurzů. Tentokrát zaměřenému na tématiku kojení. Nejspíš většinu z toho, co paní povídala zapomenu, hlavně když to nebude tzv. „noc otců“.

Takový neuvěřitelný příběh o tom, jak si tatínkové vezmou jedenkrát v týdnu noční službu a vše kolem miminka obstarají sami. Vždycky ho jen přinesou mamince přiložit k prsu, aby se nakojilo, a pak zase v tichosti všechno ošéfují sami ;o)) Jsem zvědavá, jestli se to ujme.

Pak už máme v rukávu leda trik s přikládáním miminka na nahé tělo, což by jej mělo uklidňovat, neboť tak lépe slyší tlukot srdce, na který je z bříška zvyklý. Prý aby se pak ale sousedé nedivili, až nás „nachytají“ nahé. (Nebo aby se nedivili, že budeme do půl pasu oblečeni…jak nezvyklé, že!!!)

Uvidíme (možná nejen my), pro kterou ze zmiňovaných tradic se rozhodneme ;o))

čtvrtek 4. prosince 2008

První kontrola v porodnici

Do vypočítaného termínu porodu už nám zbývají jen 4 týdny. Dneska jsme tudíž absolvovali první kontrolu přímo v porodnici U Apolináře, kde jsme registrovaní. Snad tady budeme i rodit. I když zaparkovat tady někdy není opravdu žádná legrace. Dále už můžu jen potvrdit přetrvávající babyboom, protože nás tam bylo hodně a všechno fungovalo jak na běžícím pásu. Člověk se v podstatě nic moc nedozví, a tak doufá, že to znamená, že je všechno OK. Příště se jde ještě na monitory, kde si aspoň poslechnu srdíčko toho našeho drobečka.

Kvůli případnému epiduralu mne poslali ještě na odběr krve na Karlovo náměstí. To je ještě luxusnější „parkovací“ záležitost. Objela jsem si to kolem několikrát a nakonec jsem stejně musela zaparkovat ve Štěpánské ulici. Ale naštěstí mají těhotné na odběrech přednost. Hurá!!! Aspoň můžu rychle vyrazit domů dodělat analýzu ;o)

středa 3. prosince 2008

Výlet na Staromák

Další plánovaný výpadek elektrické energie. Tentokrát vyrážíme do obchodů i s Míšou, který si na to vzal v práci volno. Začali jsme v Alzasoftu, pokračovali přes foto Škoda, obchody na Václaváku a díky spinkajícímu Daníkovi jsme zašli - přes Subway ;o) - omrknout i stromeček na Staromáku. Pak už jen klasický nákup potravin a hurá domů!!!

Mimochodem…vtipná historka dne. V průběhu všeho shoppingu volali Verun z firmy, u které jsme objednávali kontrolu kotlů. Že prý už u nás čeká technik, o čemž jsme nikdo neměli ani ponětí. Agentura nás (respektive Verun) údajně informovala SMSkou, na kterou jsme však nereagovali. Taky si myslíte, že je to dobrý důvod poslat někam zaměstnance? A pak se ještě divit, že ho nikdo nečeká. A že se kvůli nim nikdo nerozkrájí, obzvlášť když má na nás rezervovaný čas do 14 hod a výpadek elektřiny je u nás plánovaný až do 15 hod. Jojo…život je plný překvapení!

pondělí 1. prosince 2008

Vyhrává chobotnička!

Dnes skončilo hlasování v naší malé anketě a skóre je holčička-chlapeček-chobotnička 7-7-12. To abych rychle začala něco dělat s výbavičkou, hlavně teda co se oblečení týče.

neděle 30. listopadu 2008

Vánoční výzdoba - začínáme!

Dnes jsme konečně zvládli aspoň základní část vánoční výzdoby. I kdybychom už nic jiného nestihli, tak světýlka máme a to je nejdůležitější. No řekněte, že ne!!?!

sobota 29. listopadu 2008

Kolaudace u Veselkových

Dnes nás čekala velká sláva. Byli jsme pozváni k Veselkovým na „mikulášskou kolaudaci“, neboť už nějaký ten pátek bydlí v novém bytečku na Proseku. A byt je to opravdu prostorný a překvapivě dobře řešený. Jediným negativem jsou zřejmě audiopodlahy, které sousedku ze zdola nenechají v klidu spát. (Určitě to budou podlahy, protože jinak by to byly Gonzovy staré kosti, a to bych jako možnost raději rovnou vyloučila.)

Všem se nám, včetně Daníka, u nich moc líbilo. A tréninková večeře – salát s řízky – byla výborná. Do ideálu sice klukům chyběla možnost zasíťovat stroje a zahrát na chvíli nějakou tu gamesku, ale co není, může večer být ;o))

Hostitelům děkujeme a těšíme se zase někdy příště!!

A díky tomu, že proběhla také kontrola nových i starých fotoaparátů, máme k tomuto posezení i fotodokumentaci.

pátek 28. listopadu 2008

Předporodní kurz – lekce druhá

Je pátek a nás čeká druhá část předporodního kurzu. A když už musím do Prahy, tak jsem si rovnou udělala „administrativní den“ a zkusila vyřešit co nejvíce věcí. To máte s fusakem do čistírny, s dotazem do Amcica, změnit účet v KB…tam je podezřívám, že si platí kompars do skupinky „čekajících klientů“. Paní „von Rodové jméno“ se neodbytně dožadovala svého bankovního poradce, a to přes to, že měla svůj účet v Kolíně. Holt si paní zajela před vánocemi na výlet.

Každopádně to bylo celé náročné a raději jsem to zakončila návštěvou v iDnesu. Prý tam pro mne mají i nějaké dobré zprávy (hmmm prémie se před vánocemi hodí), tak proč nezaskočit na kus řeči, že ;o))

Na předporodním kurzu nám tentokráte kromě poskytování zajímavých informací také ukázali porodní sál. Nějak tam pak ale začaly přicházet další a další maminky, tak jsme to rychle ukončili. Počítám, že si pobyt v těchto prostorách stejně ještě užijeme :o(( Ale na to teď raději snad ani nebudu myslet.

čtvrtek 27. listopadu 2008

Sportem ke zdraví

Tak se mi dneska podařilo Verun přemluvit na volejbal. Skalák se někde toulal, takže jsem zůstala doma hlídat a žehlit ;o) Hlavně když má Verun taky nějaké to zpestření večera. Jen kdyby si dali pokoj a nevozili si ze Satalic žádná zranění. Tentokrát prý to odneslo nějak hodně lidí. Asi se zapomněli pořádně polepit. Tak snad příště!

Jinak jsem dnes konečně stihla zajít do kadeřnictví, jak jsem měla před porodem ještě v plánu, ale radost z toho nemám. Pro příště si musím pamatovat, že v zimě stačí místo blond měděná. Asi mne mělo varovat, že měli včera ve Štěrboholích, kde jsme byli na klasický shopping, obsazeno. Aspoň jsme se včera stihli večer stavit u Peti a Marečka.

úterý 25. listopadu 2008

Poslední kontrola u doktora

Že by konečně došlo na ty volnější dny, které by teoreticky mohly obsahem odpovídat pojmu „mateřská dovolená“?? Včera totiž stačilo jen ráno vypravit Tobiáše do práce a pak už jsem absolvovala jen procházku s kočárkem a shopping s Verun a Daníkem v Ikei.

Na dnešek nám vyhlásili výpadek dodávky elektřiny, a tak jsme se rozhodly si shopping day zopakovat. Vánoce se blíží, tak ať jsme ready ;o)

Dopoledne mne teda ještě čekala poslední návštěva u pana doktora. Od příště už budeme chodit na kontroly do porodnice :o(( Trošku je mi to líto, přeci jen už jsem si na pana Homolu docela zvykla, obzvlášť když nás pořád tak chválil. Na rozloučenou mi oznámil, že tipuje, že vypočítaný termín 25. 12. asi bude dodržen. Popřípadě to vidí na pár dní před. Tak uvidíme, jak má dobrý odhad.

Dopoledne s námi trávil i Skalák, který vyrazil s Daníkem na procházku do Kunratického lesa, aby tak vykompenzoval pracovně příliš přeplněné večery.

Po kontrole už následoval přesun do centra Chodov a „tradiční“ oběd ve Sphinx. Do vypršení bezplatných parkovacích hodin jsme stihli jen polovinu obchodů, které byly v plánu. I tak nám to asi stačilo. Vždyť mne večer čekalo ještě plavání.

neděle 23. listopadu 2008

Oběd v Hostivicích

Dneska nás čekal oběd u Vránovic. Účastnil se ho s námi i Tobiáš, na kterého jsme čekali a díky němuž jsme měli tak trošku zpoždění. Do Hostivic jsme to vzali přes Dejvice, kde jsme potřebovali vysadit našeho synka Honzíka. Cestou jsme se snažili z něj získat info o soukromém životě. Dozvěděli jsme se něco o letušce a jiných, ale ještě nám potrvá, než si všechny informace utřídíme.

U Vránových bylo zase veselo. Nabídka jídla a pití pro hosty tradičně velmi omezená. Pěšky nás pak poslali v kruté zimě na obhlídku jejich pozemku. Sami se s výmluvou na stavební dozor svezli hezky v teple autem. Však to znáte. Pěkně vymrzlí jsme se pak nechali docela snadno Vránovými přemluvit na další čaj.

Véču jsme si pak cestou vyzvedli u strýčka Donalda a doma k tomu připravili svařené vínko, což nám, ještě s jednohubkami, k filmu Wanted úplně stačilo ;o) Tady jen poznamenám, že je škoda, že jsme to neviděli na velkém plátně v kině! To by možná bylo ještě o fous lepší. Každopádně nás to všechno nějak unavilo a brzy jsme všichni odpadli. I když Tobiáš se snažil předstírat, že si ještě před spaním prochází prezentaci na zítřejší konferenci.

sobota 22. listopadu 2008

Hráčská party

Už se nám „to“ pomalu blíží, a tak si Míša ještě narychlo svolal kamarády na takovou malou LAN party. Vzhledem k operativním změnám u nás nakonec seděli jen 4 odvážlivci – Honzík, Gonza, Jarda a Skalák. I tak si to doufám všichni účastníci řádně užili. Chvílemi se do hry vložili i Míšovi IT kolegové, kteří se ovšem pohybovali na úplně jiném levelu, což posléze „naše“ donutilo hrát jen „soukromně“.

Ženský spolek se zatím staral o potomstvo a tak nějak pomalu i o něco k snědku. Štěstí, že Líba Gonzu vybavila houskami, jinak by kluci asi na francouzské brambory až do večera nevydrželi. I když to jistila ještě Peťa se svým štrúdlem a my s Verun jednohubkami.

Skupinka se rozešla v docela brzkých večerních hodinách, ale valná část neváhala a pokračovala po síti i ze svých domovů.

A abych nezapomněla – hlavně teda kvůli Radi -, dneska nám v Nehvizdech pěkně nasněžilo.

pátek 21. listopadu 2008

Předporodní kurz - lekce první

Plynule pokračuju ve své „poklidné mateřské dovolené“ tradičním hlídáním. Už nám to s Daníkem jde mooooc dobře.

Pro zpestření máme dneska první lekci předporodního kurzu. Přes matoucí paní na vrátnici se nám podařilo najít skupinku dalších podezřelých párů, které se evidentně přihlásily tamtéž. Mladá paní porodní asistentka si nás odvedla přes dvůr, kde to vypadalo v noci velice lákavě, do „speciálních výukových prostor“. Vtipně jsme se bavili tím, že to „tady mají opravdu hezké“. Ovšem rodit v zimě na staroanglickém dvoře…zajímavá představa. Žertovné nám „prozatím“ přišly i některé předváděné úlevové polohy. Předpokládá, že „při akci“ nás pak humor brzy přejde.

Každopádně první lekci jsme zvládli úspěšně a mohli jsme v klidu vyrazit k Lindě a Jiřímu na kolaudaci jejich nového podnájmu. Byteček mají velmi prostorný. Za ty prachy opravdu výborný. Linda si vyhrála s podzimní dekorací i občerstvením. No a hlavně jsme se taky po čase zase viděli s ostatními somaďáky. Někteří ani netušili, že už je to s naším potomstvem tak daleko ;o) Večer nezapomněla zpestřit Bára svými klasickými historkami „ze života“. Tentokrát o tom, jak měla místo do Lednice jet raději na dovolenou do Olomouce. (Osobně si nejsem jista, zda by se u ní výlet do Olomouce obešel bez veselých historek ;o)) Každopádně příběh o Báře jezdící v sukni na kole po okolí Lednice „v evidentní snaze“ sbalit „single“ Honzíka z tradiční skupinky místního kempu…no paráda!! Lepší už byl snad jen minipříběh o tom, jak chtěla v 1 ráno ukazovat kamarádovi svůj podnájem. Pochopitelně zcela bez jakýchkoli postranních úmyslů, že jo ;o)) Už jsem zvědavá, s čím přijde příště. Ale pro dnešek už asi stačilo. Takže vyčůrat hezky na chodníku u stromu (že jo Míšo) a hurá domů, do hajan!!

čtvrtek 20. listopadu 2008

Jak si vychutnat mateřskou dovolenou

Všechna práce je odevzdaná, tak to vypadá, že si můžu začít řádně užívat mateřskou dovolenou. Pokud by někoho zajímalo, co konkrétního to představuje, tak vězte, že například bezbolestnou návštěvu u zubaře, hlídání malého Daníka, žehlení a uklízení. No není to paráda?! To by při práci určitě nikdo nestihl!

středa 19. listopadu 2008

Den nových věcí

Co se dneska stalo nového?!?! Shpping ve Štěrboholích je v podstatě klasika, takže to jako by nic. ALE…
Dnes jsem byla s Verun a Daníkem u paní doktorky, takže od teď i my máme svou novou pediatričku.
Ve Štěrboholích jsme koupily nové žárovečky –> to budou vánoce jedna báseň.
Daník má nové kalhoty a botičky.
No a večer ještě Míša zkontroloval, jak na naší TV vypadá Jardův nový X Box.

úterý 18. listopadu 2008

První mrazík

Včera dopoledne jsme vypravili návštěvu na cestu zpět na Moravu a oslavili svátek prací. V tom jsme plynule pokračovali i dnes. Jen jsem někde mezi tím pracovním nasazením stihla pro Raďu vyfotit první Nehvizdský mrazík.

neděle 16. listopadu 2008

Výlet do Chýně

Markétka s Pájou si chtějí koupit nové auto a do výběru se dostala i Corolla Verso. Aby ji mohli okouknout, naplánovali jsme společný oběd v Hostivickém Pravěku. Všem moc chutnalo, přeci jen jsou u nás víc na to maso ;o) Akorát Zdeněček vypadal, že to má za trest. Nevšiml si, že má porci se zeleninou a ještě si objednal nějaký ten brambor. Pořádně se u toho zapotil a obědval skoro tak dlouho jako já ;o)

V Chýni Pája s Míšou kontrolovali auto. My s Markétkou byteček, kde budou bydlet. No a taky několik sousedovic, když už jsme měli klíče ;o))

Pak jsme si s mamkou, Zdendou a babičkou dali ještě zastávku v centru Chodov. Cílem byla kontrola slev u Blažka, ale tentokrát teda nic moc :o(( Z a to babička tak aspoň měla jedinečnou šanci ochutnat kávu a zákusek z Coffee Heaven, odkud pozorovala cvrkot lidí. Skoro to vypadalo, že byla zklamaná, že na to nemá víc času, když jsme ji vyzvedávali ;o) Ale stihli jsme všechno a náročný den byl za námi ;o)

Musím ještě poznamenat, že dopoledne stihli Míša se Zdendou squash a Míša byl z výsledku moc nadšený. Oba se však večer cítili pěkně zničeni. To my s mamkou jsme zatím jen pekly a chytaly maso na večeři a vůbec jsme se u toho tolik neunavily. Tak čert ví, co je lepší. Jediné negativní byly Skalákovy komentáře, když měl pak večer nutkání maso u vínka neustále testovat ;o)

sobota 15. listopadu 2008

Návštěvníci

Tak jsme doma zase jednou pořádně uklidili. Mamka se Zdeněčkem a babičkou měli asi obavu, abychom to všechno stihli, a tak přijeli sice od Brna, ale zaskočili ještě na malý průzkum směrem k Hradci. A tak jsme v pohodě stihli dochystat oběd. Zrovna si Verun odnášela domů pro Skaláka vzorek, když naši dorazili ;o) Holt úspory z rozsahu výroby (ať už peněžní či časové se vyplatí ;o))

Pak už jsme jen poseděli, probrali všechny novinky a rozbalili všechny dárečky apod. Na chvíli zaskočili i sousedi s Daníkem, který zpestřil program.

Taky jsem vyzkoušela tradiční metodu „žehlících maminek“. Takhle se zdá, že to žehlení vlastně není tak hrozné ;o))

Každopádně jsme byli po dnešku všichni unavení a připraveni na brzký spánek. Babička ještě otestovala náš dolní sprchový kout a vypadá to, že jsme s ním neprohloupili.

pátek 14. listopadu 2008

Lars and Lotti už jsou doma

Tak už pro bobiše dorazilo povlečení a další věcičky do dětského z řady Lars and Lotti, co jsme objednali. Hurá!!! A vzhledem k tomu, že zítra má dorazit mamka se Zdeněčkem a babičkou, je třeba ještě provést nějaký ten shopping, a to i s Verun a Daníkem.

Trošku to ještě komplikoval plánovaný sraz Atlasáků, ale vyřešili jsme to nákupy ve Štěrboholích, kde si Verun s Daníkem vyzvedl Peťa a pro náš nákup se zastavil Míša. Ten pak mířil domů pracovat a nahrát Petrovi z ministerstva PC hry, aby mohl potrénovat na LAN party, co je naplánovaná na příští víkend. Na sraz Atlasáků jsem teda vyrazila jen já a naše malá zatím neoddělitelná část ;o). Původně na chvíli, nicméně domů jsem dorazila až někdy po půlnoci. Cestu z Uhříněvsi, kde jsem vyložila Heřmanské, ještě nemám zcela nacvičenou, takže to bylo s malým zaváháním v Květnici a Jirnech. Člověku to trošku trvá, než se v noci zorientuje ;o)

čtvrtek 13. listopadu 2008

První den mateřské dovolené

Hezky to začalo. První den mateřské, člověk si řekne „dovolené“, stihnu to, co normálně ne. Ovšem už výlet na poštu se neosvědčil. Zrovna dnes měli zavřeno. Překvapení?!?! Tak jsem si udělala administrativní inventuru i doma.

A abychom nezapomněli na veselou historku, tak tématicky jednu o dětech. Malý Daník má rýmičku a na to úplně nejvíc nejlíp zabírá vysavač a odsávačka hlenů. Chce to trochu cviku, než člověk přijde na ten správný úchop a vyčistí malému prckovi celý nosík, aby se mu dobře spinkalo. A taková záslužná práce je pak po právu odměněna. Nejlépe tak, že se na mamku mračíte a demonstrativně využijete náruče tety, aby bylo mamce dostatečně jasné, že tentokrát to prostě přehnala. Však to někteří dobře znáte ;o) Ještě že si pak večer může pro změnu mamka zajít demonstrativně vybít zlost na volejbal ;o)

středa 12. listopadu 2008

Loučení s iDnesem

Hurá do práce, sbalit si svých pět švestek…něco jsem taky rozdala či vrátila ;o)) Tak tak jsem to všechno stihla, neboť předpokládaná rozlučka se opravdu konala. Čili jsem se všemi chvíli poseděla u dobrot a dětského šampusu (někteří měli přeci jen i alkoholickou verzi ;o)) a probrala všechny zajímavosti na téma „krásy mateřské dovolené“ – a že jich je!!! Tak třeba se zase někdy uvidíme, děcka!

Ale pak rychle oběd, protože na odpoledne už jsem byla domluvena s Verun, že mi pro jistotu pojede pomoci vyzvednout objednanou matraci do postýlky. Sice jsme zjistili, že cesta, kterou jsme chtěly jet, je uzavřená a museli jsme na velmi frekventovanou objížďku, ale zvládly jsme to. A Verun objevila nový pěkný kout Prahy – Kunratickou tvrz. Je tam opravdu moc pěkně, takže jsme si tady daly i procházku, když už jsme s sebou měly kočárek a Daníka ;o)) A to nám pro dnešní den úúúúplně stačilo.

A pro zvědavce, takhle mi teď doma zdobí obývák kytičky k výročí a rozlučková z práce.

úterý 11. listopadu 2008

Poslední den v práci

Ani jsem to nečekala a přesto jsem si dnes odsloužila v iDnesu poslední pracovní den. Začalo to pravidelnou kontrolou u doktora, který nás moc chválil. Taky mi mimo jiné vystavili potvrzení o termínu porodu, které je pro nástup na mateřskou potřeba. A když jsem s tím papírem pak došla na personální oddělení, ukázalo se, že už od zítřka je potřeba nastoupit na mateřskou, aby mi ji nijak nezkrátili. Štěstí, že jsem se rozhodla dnešní pravidelný meeting zpestřit tradičními moravskými koláčky, které mi včera Míša pomohl nachystat. I když pravá rozlučka zřejmě proběhne až zítra, podle toho, jak hodně Jakub přemlouval, abych přeci jen ještě dorazila. Koneckonců abych stihla pravidelné plavání, nezbude mi, než si všechno přijet sbalit až zítra. I když tak luxusní parkovací místo jako dneska, to už asi jen tak nezískám ;o)) Škoda že se nemůžu pochlubit Lukýnovi, přeci jen u něj hrozí ještě nějaká ta „malá pomsta“ ;o))

No a jestli si někdo všiml, jaké to dneska máme zajímavé datum, tak je mu jasné, že se dnes večer konalo ještě malé posezení u příležitosti výročí svatby. Dorazili i Verun se Skalákem, ale na velké opíjení to bohužel nebylo – jedna kojící, druhá těhotná…no snad někdy příště. Ti co nemohli pít aspoň dostali kytičku a dáreček ;o)) To taky není špatné, ne?! Uvidíme, co nám přinese rok příští.

sobota 8. listopadu 2008

Simča slaví narozeniny

Vzhledem k včerejšímu posezení jsme zvolili raději „pomalé dopoledne“, aby to náhodou někomu neudělalo úplně špatně. Kátě a Robertovi jsme vnutili relaxaci u filmu Star Dust - bohužel to měli s pauzami na sousedy (bylo potřeba domluvit cestu k Ševčíkům), na oběd apod. Posléze se ještě kluci věnovali nahrávání všeho možného do Kátina NTB. A večer už nás čekala oslava u Ševčíků. Simča už se taky přehoupla do další dekády, kterou si my ostatní už nějakou tu chvíli užíváme ;o)

Kromě Jirnských sousedů jsme tam potkali i ty naše – Čejkovic. A tak se pak probíraly různé věci jako sázka o pohlaví našeho dítěte (bohužel se nenašly žádné protinávrhy, a tak nebylo možné sázku uzavřít). Dozvěděli jsme se taky, jaká může nastat svízelná situace, když jdete na toaletu s kšandami. Třeba se nám ty poznatky budou jednou hodit ;o) A protože někteří z nás už toho moc nevydrží, skončili jsme „slavit“ zhruba kolem 20 hod. Daník to zabalil ještě dříve ;o)) Potom ještě kluci doma testovali PC hry a připravovali se tak na blížící se hráčský večer.

pátek 7. listopadu 2008

Káťa s Robertem konečně v Praze

Jak slíbili, tak také učinili. (Aspoň teda doufám, že to bylo letos, kdy Siřinovic říkali, že se k nám do konce roku určitě přijedou podívat ;o)) Sice si dali na čas, ale když už tady jela Káťa na školení a Robert zrovna necestoval nikde po světě, proč toho nevyužít.

Posezení bylo naplánováno na páteční večer. Sice jsme měli celý týden nějak nabitý a skoro to vypadalo, že kvůli úklidu obětujeme čtvrteční volejbal. Nakonec jsme se rozhodli pro pozdní noční uklízení, a tak si mohla vyzkoušet volejbal i Verun.

Na chvíli se stavil taky Tobiáš, který byl náhodou taky v Praze. Všechny jsme postupně vyzvedávali a navigovali až k nám do Nehvizd. Dopravní zácpa byla dneska vyloženě ukázková. I tak jsme to všechno zvládli a večer poseděli stylově u vínka „do tří“, přesně podle Robertova pravidla ;o) Teda my holky jsme šly spát o něco dříve, aby si kluci mohli popovídat o Honzíkových avantýrách, kvůli kterým měl dnes večer „trošičku“ zpoždění. My jsme se to holt dozvěděly až s malým zpožděním. Za to jsme se dozvěděli, jak a kdy správně hasit malým hasičským přístrojem, který vydrží pouze 4 sekundy, a proto je velmi vhodný pro hašení požáru automobilu.

středa 5. listopadu 2008

Tip na restaurace – el Barrio

Marketing TMCZ se dneska rozhodl otestovat smíchovskou hospůdku el Barrio.
Podle toho, jak byli vínově naladěni, když jsem si Míšu přišla vyzvednout, bude to dobrá restaurace. Jídlo i hudbu prý mají kvalitní. Deserty vypadaly báječně. Takže přes mou lehce negativní zkušenost s místními poledními meníčky bude potřeba tuto restauraci ještě pořádně prověřit ;o)
Jo a nezapomeňte si k jídlu objednat i historky o rozvoji představivosti Zákorovic dvojčat či o japonských manažerech a jejich prezentacích o ekologických pohonech.

úterý 4. listopadu 2008

Výbavička pro miminko

Konečně jsem dneska objednala fusak pro bejbino. Znamenalo to sice cestu přes poledne do Krče a zpět a nakonec jsem stejně skončila u původní universální šedo-šedé varianty ladící s kočárkem, ale co už…hlavně když už je kauza fusak vyřešená a mimčo nám v kočárku nezmrzne.
Dokonce to dnes nebyl poslední úspěch. Po večerním plavání jsem ještě jednou zajela do Chicca na ČM a potkala tam tentokrát překvapivě milé prodavačky, což znamenalo, že jsem objednala i věcičky z řady Lars and Lotti, které jsme si pro bobiše vybrali. Už se nám ten pokojíček začíná rýsovat ;o)

neděle 2. listopadu 2008

Největší záhada světa vyřešena!

Dopoledne jsme se Skalákovic stihli probrat všechny „novinky ze světa“. Vždy podle toho, kdo se ve kterém koutu světa pohyboval ;o)) a že zážitků bylo u moře i na Moravě evidentně dost ;o)) Asi se tam někdy taky zajedeme podívat.

Na odpoledne jsme pak měli naplánován „květinový výprodej“. Vypadá to totiž, že některé rostlinky jsou i zadarmo drahé a hlavně mají – i přes naši veškerou antizalívací a antipěstovatelskou – velkou snahu a potřebu se neustále množit. Možná je to právě strach z možného vyhynutí, co je žene kupředu k produkování dalších a dalších výhonků, klonů a já nevím čeho ještě. Naštěstí se Honza Hamza přestěhoval do podnájmu a květiny nemajíc, stal se tak vhodným terčem našeho „milosrdného dárcovství“. Pro květinky si přijel i se slečnou „Procházkovou“, kterou jsme takto měli čest poznat jako první ze SOMADOskupinky a možná i první ze všech Honzíkových sociálních skupin. Co se ale nestalo…nachystáme přemnožené květiny (hurá, zbavili jsme se minimálně 5 kousků ;o)) a sedíme si v kuchyni při družné konverzaci a najednou slyšíme od sousedů podivný zvuk. Začínáme tipovat – já na kráječ chleba, ostatní už ani nevím co. Každopádně je třeba to rozštípnout a celou záhadu podivného zvuku vyřešit. Jinak bychom dneska snad ani neusnuli. No a hádejte co…voláme Skalákovi a…byl to ruční mixér při přípravě Daníkovy večeře. To netipoval nikdo, takže není vítěze. Za to ale máme poražených, protože teď u Skalákovic pro změnu řeší, koho že to máme u nás doma na návštěvě ;o)) Abychom jim neubrali z toho malého možného množství naspaných hodin, tak jsme jim po čase tajemství naší kuchyně taky prozradili.

No a večer ještě dorazil taťka, kterého zítra čeká práce v Jenštejně. Snad se na to u nás dobře vyspí.

sobota 1. listopadu 2008

Tipy na automobilové zkratky

Abych dostála Danoušovému výroku, že u nás na webu opublikujeme každou hovadinu, tak nemůžu (po předchozí Míšově rýmičce) nezmínit jejich žertovnou sobotní zastávku cestou z Hradce. Bylo to sice na skok (a dokonce se tentokrát ani nenechali přemluvit na jungle speed, i když provokační výzvy jsme aplikovali), ale když už to mají cestou po hradecké dálnici přes Černý most, tak proč se nestavit, že ;o))?!? Zajímavé, že tuto zkratku znají asi jen v Toyotě. I Zimasan tuto trasu preferuje. I když jsou zase tací, co jedou z Brna přes Prahu, pak to rychle stočí před Hradcem zpět a jsou u nás co-by-dup ;o)

Už jen malá poznámka, že když jsme vyprovázeli Vránovic, právě dorazila z týdenního pobytu na Moravě Verun s Daníkem a Nešpůrkovými. A tak jsme zase všichni hezky doma v Nehvizdech ;o)

středa 29. října 2008

Zlá, zlá rýmička

Míšu skolila zlá, zákeřná nemoc – rýmička. Proto zůstal pod záštitou hesla „sick day“ doma a Janku jsem do Prahy na Budějovickou, odkud mířila do Holešovic na vlak směr „domů“ nakonec vezla já. Dopravní zácpa byla kvalitní (to aby si to Janka pořádně užila), ale přes veškeré obavy jsme nakonec vše i s nějakou tou časovou rezervou stihly.

Vůbec jsem měla s timingem dneska docela štěstí. Z práce jsem vyrazila dříve, abych stihla vyzvednout objednávku ve Filafaxu (btw. velmi mne překvapila místní nabídka dámských business tašek, kdybych někdy něco takového sháněla, snad si vzpomenu ;o)) No a díky tomu brzkému odjezdu do Filafaxu jsem stihla ještě v Nehvizdech na poště vyzvednout „kosmetický“ balíček od mamky. Kéž by mi takhle krásně vycházel každý den ;o)

úterý 28. října 2008

Janushka na skok v Praze – den druhý

…tak zvaný „Státní svátek“, a to prý znamená, že se nemá nic dělat. Čehož jsme se dopoledne celkem drželi. Tak nějak jsme se placatili doma, všichni 3 v té skoro nejmenší místnosti. Hlavně že jsme si koupili celý domek ;o))

Janka si stihla přečíst Mravence (první díl), když už má ten druhý 3x větší díl přečtený ;o)), já jsem dělala průzkum věcí pro miminko a Míša si hrál se „svým novým“ počítačem.

Odpoledne už nám ale bylo trapně Janku trápit doma, ale opět se nám nechtělo na druhý konec města, a proto vyhrálo nákupní centrum Chodov.

Úvod jsme si dali ve Sphinx a závěr v CH. Někde mezi tím bylo pár obchůdků a seznámení s Kordovou slečnou. Že jsme je potkali v garážích, to by nebylo nic divného. Ale v obchodě s hračkami??? Že by něco co ani Korda neví (podle toho jak se na náš dotaz tvářil).

No nic…malý krok stranou do Alpine Pro se ukázal jako velmi nešťastný, teď bude Janka pořád přemýšlet nad tím, jak mohla mít krásnou novou bundičku. Ale to už jsme byli v potravinách, v garážích a na cestě domů do Nehvizd. Večer čekalo Janku ještě balení. Sice sama žádné úlovky neměla, ale na ty dárky pro ostatní si kufr přeci jen vzala ;o))

Tak zase někdy!

pondělí 27. října 2008

Janushka na skok v Praze – den první

…no se včerejším večerním příjezdem bychom možná mohli hovořit o dni druhém, ale na nějaké detaily si tady naštěstí nepotrpíme ;o))

Důležité je, že nás dnes ráno čekala cesta do Mironetu, vyreklamovat nově zakoupený Jančin komp. Jak předpokládala, fígl byl ve špatně zasunuté TV kartě, kvůli které počítač nechtěl a nechtěl nastartovat. Škoda že Mironet nemá servisní centra po celé ČR (hlavně proto, že se později ukázalo, že se převozem domů chyba znovu projevila a celá akce se tak zdála být téměř zbytečná). Ale když už jsme v té Praze…tak hurá na Václavák - fakt nás zajímalo, jestli Diesel store konkuruje cenám Vietnamců, jak prezentuje ve své rádiové reklamě! Náš závěr?? Možná, kdybychom dlouho hledali?!?!

Whatever, poblíž je přeci Foto Škoda, a tak není nutné cesty do Diesel store litovat. Odtud míříme s novým cílem přes Pannerii (i malý hlad je potřeba zahnat, štěstí, že nám Míša z té jedné bagety vůbec neujídal!) do Crumpler obchůdku. Prý tam Ježíšek nechal nějaký tip na dárky, což se potvrdilo. Bohužel, nebo bohudík, je to odtud velmi blízko k palačinkám. Při té příležitosti si vzpomínáme na dokument o znovuotevíraných pražských cukrárnách a lahůdkách. Jak to v té televizi dělají, že tam Paukertovo lahůdkářství vypadalo opravdu lákavě?! My byli tímto výletem lehce zklamáni. No nic, počkáme si na otevření Galerie Myšák. A tím končíme tour de Václavák a přesunujeme se do Paláce Flóra.

Je zde poněkud přelidněno. Jako obvykle, když mají „školáci“ volno :o(( A tak – po dlouhém a náročném parkování – raději s předstihem zakoupíme lístky na U2 3D. Až poté míříme do Orange moon. Míša jde odvážně do Vindaloo, takže má Janka jedinečnou šanci ochutnat tento kultovní pokrm. Škoda, že tak učinila před konzumací vlastní porce, jejíž chuť a kvalitu tak již nemohla řádně ocenit. Před projekcí stíháme už jen velmi krátký shopping. Každopádně pravou kinozábavu si nehodláme nechat narušit Míšovou antipopcornovou kampaní a využíváme jeho momentu zaváhání na toaletách (Vindaloo bless you!) k zakoupení největšího balení. Škoda že tady mají jen slanou (bez příchutí) nebo sladkou verzi :o(( Holt tady mají ještě co zlepšovat. Na projekci dáme spočinout našim nožkám, i když někteří následně komentují, že byla škoda, že si nemohli s Bonem zatrsat a zazpívat (možná jak pro koho ;o)).

A jelikož odpočinku není nikdy dost, jdeme to zkontrolovat ještě do Coffee Heaven. Slibovaný Starbucks na Zličíně to sice není, ale Janka má CH beztak víc v oblibě ;o) Následuje druhý pokus o krátký shopping. Vypadá to, že tentokrát se Jance nedaří tolik jako při minulé návštěvě ;o)) No a po tom všem můžeme v klidu zaplatit to drahé parkovné a vyrazit směr Nehvizdy.

Na hlad nám musí stačit „domácí“ kuskus, protože k nákupu potravin už se opravdu nikdo neměl, i když některým ještě zbyla síla na promítání oblíbeného Stardust. (Štěstí že už to mám jednou zkouknuté ;o)) Takže jako pohádka na dobrou noc za mne dobrý!

neděle 26. října 2008

Takové to bylo klidné nedělní dopoledne

…pořádně jsme se vyspinkali a tak nějak se dopoledne placatili u mamky. Ukázala jsem ji i babičce všechno, co máme pro mimčo vybráno – kočárek, nábyteček a jiné blbiny. A Míša se Zdendou se mezi tím snažili vnutit někam v okolí na squash (když už si Míša dovezl to sportovní nádobíčko). Nakonec přeci jen někde ve FM našli volnou aspoň půlhodinu. Vzhledem k tomu, že ani jeden z nich už dlouho nehrál, byla to ideální varianta. Bohužel ti, co měli objednáno po nich, nedorazili, a tak se kluci vzájemně vyhecovali na další půlhodinu. A to neměli dělat. (Je vám jasné, že se další 2 dny téměř nepohnou!)

No nic, ještě že je čekal jen „lehký“ obídek – kuřátko, bramborová kaše a zeleninka….mňamka. Pak chvilka odpočinku následovaná balením a přesunem na Ostravici. Tam pro sicher taky spíš jen odpočíváme. A někde mezi tím odpočíváním byl Míša - u příležitosti svého svátku - obdařen Jančiným zánovním počítačem. (Však už si na něj dlouho brousil zoubky…dokonce možná i v poslední době něco tušil, když se Zuzkou probíral finanční krizi a možnosti investování ;o) i tak se tvářil velmi příjemně překvapen.)

Teď se každopádně definitivně rozhodlo, že je nutné domů vyrazit už dnes. Když budeme dost rychlí, stihne Míša ten svůj nový stroj třeba ještě nainstalovat. No a hlavně se musí zítra dopoledne vyrazit vyreklamovat Jančin nejnovější kousek!

A tak jsme nabalili „miminkovskou“ tašku od Zuzky, všechny hi-tec krabice a vyrazili ještě k taťkovi pro další pytle s dětským oblečením a jiné kousky. A jelikož jsme měli dost času, vzali jsme to přes hřbitovy na Ostravici i na Lubně. A kdyby to někoho zajímalo, tak babička Myslikovjanová už ví, jestli to bude holčička nebo chlapeček ;o)

U taťky jsme vyfasovali 4 pytle oblečení (to jsem zvědavá, jestli to všechno zvládneme vynosit ;o)). Překvapivě se nám podařilo je všechny naložit do auta, aniž by Janka musela jet vlakem ;o) Zvládli jsme i sedačku, ale i tak něco bude muset dovézt taťka ;o)

Večerní cesta směr Brno-Praha-Nehvizdy uběhla docela rychle. Vybalování taky. Takže co myslíte!!!...V noci se ještě instalovalo. Ale to já už jsem spinkala spánkem unavených nastávajících maminek. A přesto jsem zajistila dokumentární fotografii Míši a jeho nové strojovny.

sobota 25. října 2008

Lehce ovíněný Zlatý orel

Taky vstáváte v sobotu v 6 hodin ráno? To nebývalo! Každopádně díky tomu už lehce po 7 hodině vyrážíme směr Morava. Ještě zastávka ve FM (přeci jen už se dostavěly domky naproti, takže řešíme žaluzie ;o)) a v Tescu (odoláváme místnímu trdlu s tím, že by stejně nebylo úplně čerstvé) no a před obědem už jsme u taťky, kde se slaví Blančiny narozeniny, Lukášův a Míšův svátek. Po obědě stihneme i kafíčko, zákusek a nějaké ty novinky na obou stranách.

Kolem půl třetí nastává přesun – my na Pržno (oslava narozenin a svátku neteří u Zuzky), Blanka s taťkou a zbytkem rodiny k babičce do Jevíčka (oslava narozenin + blížící se dušičky).

U Prachařů oslavujeme (rozuměj jíme, pijeme a hrajeme si s holkami) jako o život. A že to oblíkání panenek Míšovi jde, jen co je pravda ;o)) Na závěr si ještě vzájemně předáme vyřazené kousky šatníku apod. (Já zatím ze svého, Zuzka z Baruščiného ;o)))

Každopádně lehce po 18 hod to balíme, neboť nás čeká ještě poslední štace – ochutnávka nabídky vinného lístku hotelu u Zlatého orla. Na pomoc jsme si přizvali mamku, Zdeněčka a Siřinovic. Začalo to už uvítáním, kdy nás Robert zdraví slovy, „já tady chvíli vedle chčiju a vy si mezi tím klidně přijedete“. A dobrá nálada nás neopustila až do půl jedenácté večer. Některé možná ani poté (aspoň podle toho, co psala Káťa ;o)). Každopádně ať už to bylo kvalitou vínka, vstřícnou obsluhou či dobrou společností, večer se vydařil a myslím, že je velká šance, že se za stejné kombinace doplněné o dalších pár desítek lidiček a nějaké to jídlo vydaří i zábava 31. 1. Sponzorům večera děkujeme, Radi!

pátek 24. října 2008

Že by začala zimní sezóna???

Štěstí, že jsme se na to dneska vyspinkali do růžova, protože dneska ráno nás překvapily -2 °C, námraza a škrábání skel na autě. Koneckonců to překvapilo i Verun, která pocítila vysokou potřebu identifikovat ten nezvyklý zvuk, který přicházel zvenčí a hezky se pak na nás dívala oknem z tepla vlastního domova ;o)
A to byl vážení jenom začátek. Vždycky si říkám, jak kreténsky musí řídit ti, co způsobují nehody a následné ranní zácpy na trase Nehvizdy – Smíchov (čili nejčastěji na Štěrboholské magistrále či Jižní spojce). Tak dneska jsme se málem stali hlavními aktéry my. Úplně stačí, když nějakému maďarovi (zřejmě) jedete v tzv. „mrtvé zóně“, jinak si jeho počínání opravdu nedokážu vysvětlit. A ten se rozhodne uhýbat autu z připojovacího pruhu. Hlavně aby nemusel změnit rychlost jízdy. Periférním viděním registrujete oranžové blikání a přibližující se auto (ještě ke všemu tranzit). Z druhé strany betonové oddělovací panely. Prostě ideál. Tak tak to Míša ubrzdil, a to jsme měli jediné štěstí, že nikdo nebyl hned za námi. Tak takhle nějak asi ty bouračky vznikají. Zajímavé!
A čím jsme se dneska bavili přes den? Komu se líbily naše „oldies fotečky“, tak pro ty máme podobnou zábavu, tentokrát na adrese www.photofunia.com. K článku přidávám vzorové ukázky s „toyota“ Pájou. První se jmenuje "jak Pája z Hradce se svou maminkou do Prahy poprvé přišel", druhá snad titul ani nepotřebuje ;o)

úterý 21. října 2008

Pravidelná miminkovská kontrola

Dnes jsme absolvovali další pravidelnou kontrolu u doktora. Tentokrát bez tatínka, který byl toho času v Barceloně jezdit v nových autíčkách.
Tlak máme zatím pořád přijatelně nízký, což si pan doktor pochvaluje. Na ultrazvuku už je bobiš pořád hůř a hůř vidět. Je takový čím dál tím rozmazanější. O to aspoň budeme překvapenější, až se miminko prodere na svět ;o))
Váhový přírůstek je zatím kolem 10 kilo. To by bylo fajn, kdyby před námi nebyly ještě 2 v tomto směru nejkritičtější měsíce. No uvidíme.
Další kontrola nás čeká za 3 týdny, což už bude jen pár dnů před odchodem na mateřskou a taky v den výročí naší svatby ;o)) …a třeba pro změnu zase s tatínkem.

sobota 18. října 2008

Iva slaví narozeniny

…a tak je tu zase další vhodná příležitost se sejít se sousedy a posedět u dobrého jídla a pití. Po „pracovním“ analytickém víkendu se takové posezení hodí. A když se vidíme po delším čase, je pochopitelné, že se objeví i nějaké ty novinky ;o)) Třeba o možném dalším přírůstku v nejbližším okolí, ale o tom se zatím nesmí mluvit, protože je tady jedna malá osůbka, která o ničem neví. Sice ještě neumí číst, ale abychom to nezakřikli!
Každopádně ty, které nemohly pít, protože jsou těhotné nebo ještě kojí, vydatně zastoupili partneři, a tak se pilo a veselilo jako o život. Sice ne až do rána, ale o to víc se snažili. A tak jsme si z příjemného večera donesli nejen velký kus dorty, ale taky hromadu obrázků. Proto si můžete prohlédnout následující fotodokumentaci. A že se nám některé kousky opravdu povedly!

úterý 14. října 2008

Doba hnízdění

Prý že nastávající maminky obvykle trpní nějakým syndromem připravování hnízda na budoucí potomstvo. Já si myslím, že to jsou kecy a že to rozhodně nemá nic společného s tím, že jsme dnes definitivně zrušili „pokoj pro hosty“ a prodali naše největší „skladovací“ skříně, noční stolky a nějaké ty šuplíky, co k tomu všemu taky ladily. Já bych to viděla tak, že se prostě jenom setkala poptávka s nabídkou a některé kousky našeho nábytku se přestěhovaly do podnájmu k Honzovi H. Konkrétně k jeho „spolubydlovi“.

Aby se kluci nemuseli potýkat s neřešitelným problémem, jak sestavit rozebrané kusy do správné podoby, bylo našim úkolem pouze kusy nábytku vyklidit. Rozborku i sborku už si Pat a Mat vzali na sebe. Celá akce začala až někdy po 22 hodině. Mít v domcích naproti nastěhované sousedy, měli by pro dnešek hezký program ;o)) Naštěstí je HH se svým spolubydlícím sehraný tým a oba razí teorii cesty nejmenšího odporu, což znamenalo i cestu „pouze nejnutnějšího rozboru“, a to i za cenu možných designových ztrát způsobených následnou automobilovou přepravou ;o))

Dovolím si podotknout, že při ládování jednotlivých kusů do auta všichni účastníci akce zhodnotili, že jedna z „teoretických“ variant naložení nerozložených skříní by byla s největší pravděpodobností se zvoleným dopravním prostředkem opravdu nerealizovatelná.

Každopádně nábytek překročil práh našeho domku, my převzali finanční protihodnotu a akce byla tímto ukončena. O dalších osudech holopokoje se dozvíme počítám někdy do konce prosince ;o)) Taky jste tak zvědaví jako my?

sobota 11. října 2008

Honza málem králem…

…ale jenom o fous to bylo, že místo žezla a jablka dostal do rukou páky na ovládání malého Komatsu bagru. Ještě že má tak hodné kamarády, kteří mu k takovému pěknému dárku objednají i ukázkové počasí! Jen kdyby ten předchozí den tolik nepil, nebo by se aspoň při tom alkoholovém dýchánku nezapomněl najíst, že!!? Hned by to bagrování bylo ještě o kousek krásnější. Whatever… i tak si Honzík vedl moc dobře. Ještě pár hodin tvrdého tréninku a už by dokázal tou bagristickou lžící sníst polívku. Dohled mu kromě adoptivních rodičů (mně a Míši) dělali i Skalákovic.

Aspoň si tak Daník užil hezký den na čerstvém vzduchu a poznal, jak vypadá bagr a živí koníci. (Bagr ho pochopitelně zajímal mnohem víc ;o)) Pak ještě „svačina-time“ - Daník měl tuším mrkvičku, zatímco Honzík hezky chleba se sádlem a cibulí (šunčička to sice není, ale po celodenním hladovění se hodí i to ;o)).

A jelikož nám ještě vyšel čas, vyzvedli jsme ve Špuntíkovi minulý týden objednaný kočárek. Hurá!!! Můžeme mít mimčo aspoň v kočárku, kdyby dětský nábyteček nestihl dorazit včas. Pak už jen „víkendový“ nákup ve Štěrboholích. Honzíka jsme museli zanechat v KFC, kde bojoval se svým granderem. V podstatě zápas s tímto pokrmem zdárně ukončil až večer při sledování fotbalového utkání. Ale tak nějak jsme v sobotu vše potřebné včetně nějaké té večerní analytické práce zvládli. Honzík by si k tomu všemu mohl přidat i dohnání spánkového deficitu, ale tak nějak nám ho v neděli kolem poledne vzbudili sousedi (kamarádi z ministerstva ;o)), kteří přišli zkontrolovat garáž. Fakt by mne zajímalo, jestli ji máme větší nebo ne?! A jelikož už se v neděli zřejmě nic zajímavého nestalo (nebo už si to jen nepamatuju), připojím jen patřičnou fotodokumentaci.

sobota 4. října 2008

Jak Veličkovi se Skalákovic pro nové autíčko do Budějic jeli

Skoro by to vypadalo jako obyčejná sobota či jakýkoli jiný den. Jen to vstávání v 6 hodin ráno bylo poněkud podezřelé. Ale máme být v Budějicích mezi 9. – 10. hodinou a Daník má jednoho z budíčků kolem 6:30. Tak se to holt nakombinovalo a v 7 ráno jsme vyrazili jako na koni. Cíl cesty byl jasný, vyzvednout aspoň o jednoho zeleného yaríska více než ostatní ;o)) Však už je Verun dost velká holka na to, aby měla „vlastní“ autíčko.

V podstatě celá cesta probíhala v pohodě a podle plánů, ale ty, co se neúčastnili, prostě nemůžeme ochudit o scénku z mekáče. Pochopitelně, že jsme se všichni ráno nasnídali, dokonce i Verun ;o)…ale světe div se, z celé skupiny právě Míša musel na záchod (to není žert!), takže zastávka byla nutná.

S cílem zachovat Daníka spícího jsme se rozhodli pro „drive in“. Jedno okýnko nefunkční, u druhého slečna předstírala opravárenské práce, takže jsme čekali, až se nám přijde věnovat slečna druhá. Snídaňová nabídka na info panelech nebyla, takže zatím pouze Verun zaujaly „zlatavé mozzarella kousky se šunkou“.

Každopádně jsme si vyžádali info o snídaňovém menu, i když zde mám já rozhodně jasno McMuffin se slaninou, vajíčkem a sýrem je prostě jistota. Skalák, že prý se přidá a Verun poté, co jsme ji ujistili o vhodné formě cestovního balení, volí „míchaná vajíčka“. Míša (toho času močíc opodál) měl pouze požadavek na horké kafe, což bylo možné vzít v rámci mého menu. Situace vcelku jasná a přehledná. Takže přijde slečna a Skalák – zřejmě ve snaze si dlouhým čekáním zpestřit cestu – objednává 2x menu č.2 (podobný McMuffin, akorát s vepřovou flákotou místo slaniny), vajíčka a ptá se na „mozzarellové cosi“.
„To je v nabídce až od 10:30“, slečna na to.
„hmmm…tak dlouho čekat nebudeme“, odvětil - z časové náročnosti celé akce zatím jen lehce nesvůj - Skalák.
Cha chá! … to jsme se zasmáli (zatím ještě v dobré víře, že to je pouze pěkná slovní hříčka).
Chvíli to trvá a dostáváme kávy s Verčiným menu míchaných vajíček (obsluhuje nás slečna č.2, slečna č.1 stále za okýnkem předvádí opravárenské práce). Rozdělíme příděl a začíná se řešit cukr a mléko…chvíli vyčkáváme…brzy však Skalák klepe na okýnko: „…cukry, smetanu a ty…dřívka do kafe, prosím“.
Ještě že vůbec nevypadáme nervózně, přesto že se Daník začíná v sedačce vrtět.
Čekáme další chvíli. Slečna č.1 stále předvádí opravárenské práce. Všimla si, že už Skalák vypadá víc nervózně než před chvílí a snaží se nás uklidnit větou: „Už vážně jen 2 minutky a bude to.“
„To je dobře, protože dýl už bych to stejně nevydržel“, pohotově reaguje Skalák a my ostatní se v autě kácíme smíchy. Teda já konkrétně úplně nejvíc!

A výsledek? Do 2 minut jsme měli naše dvě meníčka č.2 od slečny č.2 a mohli jsme popojet dalších „pár“ metrů, abychom mohli vzbuzenému Daníkovi udělat prostor pro přebalení. A tak venku nedaleko inkriminovaného okýnka tlačíme naše meníčka, popíjíme kafe, zatímco Verun přebaluje. Pak ještě všichni vyčůrat, Verun si ještě dokoupí neperlivou vodu a můžeme pokračovat dál do Budějic.

Do 10 hod jsme to stihli i s kojením. Papíry vyřídil Míša, prezentaci o funkčnosti vozu si vyslechla Verun a mohli jsme vyrazit zpět. Už jen zastávka v restauraci zaměřené na ryby a zvěřinu v Hluboké, kde se snažíme zmást personál střídáním v hlídání/vození Daníka.

Cesta do Prahy nakonec probíhá individuálně. Skalákovic s mírným zpožděním za námi novým autíčkem.

U Příbrami řeším dilema - vzbudit či nevzbudit sladce spícího Míšu, aby se podíval na ty parašutisty. Však ho to taky brzy čeká. Vzbudil se až pár kilásků za areálem :o(( Tak snad příště.

V Praze ještě stíháme výstavu hraček na Letné, ale co se nábytku pro děti týče žádná sláva. Čili výsledkem je pouze rozšíření Míšova seznamu „what to buy“ o další kousky typu auto, vrtulník a jiné věci na dálkové ovládání apod. Skalákovic doráží až kolem půl páté a tak už se do víru veletrhu ani nepouští. Akorát provedeme výměnu posádek aut a Skalák svým firemním míří na NHL a zbytek domů do Nehvizd.

„To jsme rádi, žes nás taťko zase jednou vyvezl!!!“ (…ale myslím, že na čas stačilo ;o))

...až to Skalák dotlačí na picasu, dodám i nějakou tu fotodokumentaci ;o)

pátek 3. října 2008

…jen tak na okraj…

Mnohým to asi přijde jako zcela zbytečná poznámka pod čarou, ale já to tady stejně napíšu ;o) Dneska měl Míša dealerskou konferenci v hotelu Mövenpick, takže jsme měli v podstatě stejnou cestu a tentokrát stejný problém – kde tady na Smíchově zaparkovat. Ano, skončili jsme v té „pr.... největší“ na nejvyšším bodě ulice U Nikolajky, což znamená, že se člověk k Mafře i k takovému Mövenpicku docela slušně projde. Štěstí, že má pak večer člověk před sebou vidinu odpočinku v pohodlí vlastního domova, jinak by byl ten kopec ještě krutější, než ve skutečnosti. Takže Radi, Jani, buďte v klidu, už i Míša ví, jak vypadá „to pravé ořechové“ parkování na Smíchově. (Taky jste tam se mnou párkrát byly ;o))

úterý 30. září 2008

Třicátého už nikdy nebude co bývalo!

Ačkoli se považuji spíš za toho, kdo si diář nevede a plány nezapisuje, život mě občas donutí aspoň zásadní akce na měsíc-dva dopředu „někam“ zapsat. Obvykle do „outlook-kalendáře“, který Míša vytiskne a zaplní svými důležitými záležitostmi. No a občas dochází i k synchronizaci se Skalákovic programem. Toto však obvykle probíhá ústní formou, což má malá úskalí. Nejvíce to zadrhává na míře pozornosti všech zúčastněných, a tak se stalo, že 30. 9. se už s bezmála měsíčním předstihem stalo datem magickým, temným a záhadným, na které už se raději nikdo ZNOVU neptal.

Ještě že já s Verun jsme zůstaly v obraze a byly tak schopny zrealizovat výlet do Špindlerova Mlýna, kde chtěla Verun zkontrolovat, jak to letos běží na veletrhu pořádaném SPLV. Chvíli ještě zvažoval Skalák, že by si vzal volno, nakonec jsem se přeci jen funkce řidiče a hlídače ujala já. Ještě jsme si s Peťou dali oběd v pizzerii u Village a hurá na výlet! Kojili jsme hned za křižovatkou za Ženskými domovy, ale pak už to šlo jak po másle. Daník střídavě hezky spinkal, střídavě se stylově prezentoval jako hodný potomek všem Verčiným kolegyním a kolegům. Dal si i zdravotní procházku a spánek na horském vzduchu. A kdyby nebylo tak deštivo, mohlo to být úúúúžasné.

I tak jsme to všichni zvládli na výbornou. Doufám, že se Verun pořádně odreagovala a načerpala hromadu těch „jiných“ dojmů, než kterými je zahlcena maminka po 7měsíčním pobytu s prcošem na mateřské. Cestou zpět jsme stihli probrat všechny nedůležité maličkosti našich životů, jakož určitě kluci stihli doma u vínka vyřešit všechny globální problémy lidstva. Cestu nám zpestřila část s železničními přejezdy. To, že jsme chytili červenou vlnu, bych ještě zvládla tak nějak pochopit, ale ruku na srdce, kdo jste kdy naposled viděli, že by šraňky zvedal osobně „pan železničář“ točením klikou?!?! A to jsme myslím ještě zdaleka nebyli v Jičíně – městě pohádek. A jestli kecám, tak to musely být kolektivní halušky!

Večer jsem si pak u sousedů vyzvedla svého lehce ovíněného manžela a málem jsem se počůrala smíchy, při jeho nacvičování u dveří na terasu. Nejdříve jsem si myslela, že tam tak dlouho poskakuje a hledá ve tmě papuče, které měl přímo pod nohama, pak jsem zjistila, že se snažil si před deštěm uchránit své venkovní bačkůrky. Na ty domácí si vzpomněl až na schodech, kde je začal „velmi nutně potřebovat“. No raději jsem mu je donesla. Kdyby si pro ně šel sám, mohlo by to být ještě na dlouho. A co kdyby bez nich dokonce ani neusnul?!? ;o)

neděle 28. září 2008

Míša se nám vrátil

Tak se nám „taťka“ vrátil z cest. Přijde si domů, ani se nerozhlédne a jde rovnou k sousedům. To se pak není čemu divit, že ho po návratu na schodech málem trefí šlak. Strašit lidi…to snad nejsou fórky ani z první třídy ZŠ. Hlavně když to pořád dobře funguje ;o)) A za půl hodiny, když se vrátí na svou normální tepovou frekvenci, už mi klidně může při vybalování prádla „k vyprání“ vyprávět veselé historky z teambuildingu.

Pak je potřeba se o ně podělit i vedle u Skalákovic, je to velmi nenápadný a nenucený způsob, jak se pozvat na oběd. Hlavně je to rychlé a my přeci potřebujeme dneska ještě zajet pořádně nakoupit. Něco do začátku života toho našeho potomka. Co kdyby se rozhodl vydat na svět dříve, než má od doktorů stanoveno ;o) To by byl tatínek nejspíš trošičku v rozpacích. I když teta Veronika by určitě pomohla. A za odměnu se zatím snažíme pomáhat my.

Třeba dneska odpoledne. Jdu se zeptat, jestli chce Verun opravdu realizovat svůj plánovaný velký úklid a chce teda pohlídat. Ovšem terasa zavřená a doma to vypadá na „pusto a prázdno“. I když přední dveře se zdají být ještě pootevřené. Tak rychle na druhou stranu, třeba je ještě stihnu venku. Stihla jsem je!…Sklidila jsem osamocený kočárek z chodníku do předsíně, taky klíče ze zámku vpředu, tiše jsem prošla kolem spícího Skaláka a šla po zvuku nahoru za zbytkem rodiny. Daník prý se dneska na vycházku úplně necítil, a to bylo prosím nádherné, ukázkové, podzimní odpoledne. No nic, snad se mu bude líbit aspoň u nás. Mamka mu zabalila pro sicher s sebou i několik hraček.

Hlídal střídavě i šikovný strejda a Daník vydržel i na večeři. Trošku se ochudil o to, co si umístil na bryndák, ruce a následně plínku, do které jsem ho utírala. Byl tak hodný, že se o část „siváčka“ (to jako přesnídávky) podělil i se mnou (lokalizace - svetr a výstřih). Ale to už byl večer a Daník mohl zahájit své koupání v čistě uklizené koupelně. A pak hurá do hajan. Ten nápad se zalíbil i strejdovi, který toho v předchozích dnech evidentně moc nenaspal ;o)

sobota 27. září 2008

Vítání občánků

Míša už je od včerejška na teambuildingu, a proto přišel o skvělou akci. Opomenu, že nemohl včera vyzvednout Skaláka na letišti a ani nebyl účasten jejich reakci na náš designérsko-kreativní kousek. Za zcela zásadní však považuji nehvizdské vítání občánků. Ne že bych měla nějaká velká očekávání, ale pán „tiskový mluvčí“ (jak jsme si jej museli označit) se svým výkonem (rozuměj „SCÉNKOU“) dostal zcela mimo možnosti mé fantazie a představivosti. Mít kameru, tak z toho byl druhý díl filmu Hoří, má panenko.

Nejvíce času počítám zabralo představení programu celé akce a věcí s tím spojených. Vypadá to, že i na dětské besídky se budu muset zřejmě ještě nějak psychicky připravit. V mých vzpomínkách se zdály být poněkud krásnější, že by nějaká autosugesce??? Nebo že by dílo milosrdného časového odstupu, který dokáže vše v lepší obrátit?!? Těžko říct! Každopádně to byl „zajímavý projekt“, po němž už můžeme Daníka považovat za regulérního občánka (i když za odpad už platí pěkně dlouho ;o))

Nicméně tuto retrodávku bylo potřeba naředit něčím komerčnějším, a tak jsme se vydali do Centra Chodov. Tuším, že původním impulsem byla návštěva Elektroworldu, ale nejdříve jsme si pěkně naplnili bříška ve Sphinx, pak jsme se Skalákem absolvovali nějaké „jeho“ obchůdky, následně s Verun zakotvili v H&M (tam jsou věci pro děti vůbec nejlepší – Daník dostal od tety a strejdy nové „občánkovy“ gaťata), no a pak už jsme šli raději jen do potravin. I tak jsme shoppovali déle než 3 hodiny. No zkrátka náročný den plný zážitků ;o)

A následuje Skalákova fotodokumentace:

pátek 26. září 2008

Hlavně nenápadně!

Skoro by si člověk řekl, že jsme se museli hodně nudit. Tak to ne vážení!!! Ale na druhou stranu „máme pro srandu uděláno“ a tak jsme nelitovali času, abychom našim milým sousedům – rozuměj Skalákovic – zpříjemnili návrat po pobytu v Londýně a na Moravě. V první destinaci se školil Peti a v druhé za podpory babiček odpočívala Verun (aspoň teda doufáme že stihla i relaxovat!).

No a my jsme zatím ve čtvrtek večer seděli u počítače a vytvářeli stylové obrázky, kterými jsme následně šli zaplnit Skalákovic bejvák. Doufáme, že se jim to bude líbit a že jim to tam ještě dlouho tak krásné zůstane!!! Jde totiž o takovou hovadinu, kdy si můžete na webu vyzkoušet, jak byste vypadali v letech dávno minulých. A jelikož to některým v rámci této aplikace moc slušelo, nemohli jsme to nechat jen tak bez povšimnutí bleskově proběhnout našimi životy, aniž by to na blogu a hlavně taky v našich hlavičkách nezanechalo nějakou tu stopu ;o)) Opět totiž doufáme, že to bude „jedna z těch historek, na kterou bychom si jednou rádi vzpomněli“.



pondělí 22. září 2008

Viva La Vida Or Death And All His Friends

Dobře posilněni večeří ve smíchovském Sphinx jsme vyrazili směr O2 Aréna. Cesta nebyla úplně nejlehčí , překvapivě tím směrem jela spousta aut. Měli jsme s sebou mapičku, kde zaparkovat a ušetřit tak nemalé penízky za parkování přímo před halou (to víte, v době řešení výbavy dětského pokojíčku a nového foťáku je každá koruna dobrá). Bohužel jsme odbočili trošičku jinak, tak jsme pak zastavili tam, kde bylo místo (místo pro parkování pouze s povolením pražské 9). Parkovali tak všichni, tak snad se nic nestane (pro nedočkavé – nestalo se, auto zůstalo na svém místě).
Teď už jen najít svá místa v hale. Naštěstí je O2 Aréna proslavená tím (nebo se tím aspoň sama chlubí), že z každého místa je na plochu vidět velmi dobře. Sedíme v páté řadě, výhled je docela v pohodě. Navíc jsou Coldplay šikovní kluci a mají nainstalovaná 2 velká plátna, postupně pak průběžně odhalují velké promítací plátno za pódiem a velké koule, do kterých taky promítají obraz.

Zhruba přesně v 8 večer začíná hrát předkapela. Přiznám se, že jsem nějak přeslechl jejich jméno. Dozvěděl jsem se jej až druhý den v médiích – šlo o Alberta Hammonda, kytaristu kapely The Strokes, který v Praze hrál se svou vlastní kapelou. Mně osobně to nějak nenadchlo.

V tu dobu jsem se trochu obával, kolik že přijde lidí. Z mého pohledu to na začátku hraní předkapely vypadalo tak na zpoloviny zaplněnou halu. Postupně se to ale zlepšovalo, kolem deváté hodiny, kdy už všichni čekali na začátek Coldplay, byl kotel zaplněný a v sedící části se jen tu a tam našla volná místa (jak už bývá pravidelně zvykem, nepočítám do toho prázdná místa v klubové a sky-boxové části). Kousek od nás seděl David Koller, vypadalo to, že si koncert docela užívá. Těsně za námi pak seděla nějaká slečna, ke které někdy před prvním přídavkem přišel jakýsi týpek s pořadatelskou vizáží a řekl 17 885 (nebo takové nějaké číslo). Tak nějak si myslím, že tolik lidí bylo ten den v hale (byť se všude v médiích objevilo 15 tisíc).
Zhruba kolem té devítky už to lidi nevydrželi a rozjeli mexické vlny. Tohle jsem už dlouho na žádném koncertu nezažil. Super!

Někdy ve čtvrt na deset se konečně začalo něco dít na pódiu. Sice ještě pořád bylo pódium schované za plachtou a byly jen vidět obrysy, ale všem bylo jasné, kdo se to tam objevil. Life In Technicolor byla první skladbou, kterou zahráli. A po ní to konečně začlo. Kluci se s tím nepárali, hned poté rozjeli várku obrovských hitů – Violent Hill z nového alba, Clocks, In My Place, Speed Of Sound… Sice bylo v hlase poznat to, že Chris byl o víkendu nemocný, myslím ale, že to nikomu nevadilo – všichni přišli s úmyslem užít si super atmosféru a zazpívat si s Coldplay. Včetně nás.

Zhruba v půlce standardní doby se celá čtyřka přesunula na boční část pódia, kde spustili techno verzi písničky God Put A Smile Upon Your Face. Pak se Chris omluvil za to, jak špatně zahráli jednu z předchozích skladeb – Fix You. Kdyby to neřekl, přiznám se, že jsem nic nepoznal. Každopádně na svou řeč navázal totální změnou žánru – z techna jsme přešli na písničkou The Hardest Part doprovázenou jen na piano. Hezké.

Těsně před koncem „normální“ hrací doby všichni 4 seběhli z pódia. Nejdříve jsem myslel, že si dají kolečko kolem haly, jen tak, pro kondičku. Ale ne. Na druhé straně haly v jednom z diváckých sektorů se zastavili a začali hrát mezi lidmi. Nejdříve The Scientist, pak skladbu Death Will Never Conquer (nezpíval Chris, ale bubeník Will Champion). Mimochodem, tahleta písnička není na žádném CD, je ke stažení na stránkách kapely www.coldplay.com.

No a to bylo vše. Teda vše z „normální“ hrací doby. Kapela se schovala v útrobách haly, světla ovšem zůstala zhasnuta, jasný signál, že se bude pokračovat. Navíc se spustil taneční remix Viva La Vida. Bylo úžasné, jak většina lidí do toho začala svítit svými mobilními telefony. Fakt to vypadalo skvěle. Pak jsem se teda na internetu dočetl, že takhle to vypadá i při koncertech v jiných městech. I tak se mi to ale moc líbilo.

Po remixu kapela znovu naběhla na pódium a spustila první přídavek – Politik, Lovers In Japan a Death And All His Friends. Zase válí, lidi nadšeně reagují. A druhý odchod z pódia doprovázený obrovským jásotem. Ten vydržel ještě dlouhou dobu, takže následoval druhý přídavek – Yellow a opakovaně Fix You (tentokrát zřejmě bez chyby). Pak už jen rozloučení a alou všichni domů. Myslím, že všichni (jak kapela, tak i celá hala) spokojeni s předvedeným výkonem. Teda já určitě. Celé se mi to moc líbilo a koncert řadím po bok Depeche Mode na 3. - 4. místo v rámci Top 4 všech koncertů, co jsem kdy viděl.

Playlist koncertu
Life In Technicolor - Violet Hill - Clocks - In My Place - Speed Of Sound - Cemeteries Of London - Chinese Sleep Chant - 42 - Fix You - Strawberry Swing - God Put A Smile Upon Your Face (techno verze) - The Hardest Part (piano) - Postcards From Far Away (instrumentální verze) - Viva La Vida - Lost! - The Scientist (akustická verze) - Death Will Never Conquer (akustická verze) - Viva La Vida (remix)
První přídavek
Politik - Lovers In Japan - Death And All His Friends
Druhý přídavek
Yellow - Fix You (opakování)

Neodpustím si ještě vložit jeden Coldplay videoklip. V TV jsem jej neviděl, původně se objevil jen na jejich webu. Jde o písničku Viva La Vida, klip je ale inspirován starým klipem od Depeche Mode ke skladbě Enjoy The Silence.

neděle 21. září 2008

Den tvarohové buchty

Bylo domluveno, že dopoledne dorazí Rudolfovi a vyrazíme někam do přírody. Jo…a taky že Bára donese vlastnoručně upečenou tvarohovou buchtu. Tak až na tu buchtu a drobný časový posun všechno platí. Rudolfovi dorazili a vydali jsme se na výlet do Klánovického lesa. Vzhledem k tomu, že prý po včerejším Obi-rodinném dni není Klárka úplně ve své kůži, byla zvolena „oddychovější“ 4kilometrová trasa ;o)

Na Skalákovo doporučení, které jsme získali těsně před odjezdem na výlet odměnou za zapůjčení auta (aby mohl Peti v neděli do práce), jsme procházku zakončili posezením v restauraci u Dašů. To byl teda nápad, zvenčí to vypadalo jako klasická nádražní hospoda, uvnitř nás překvapil příjemný interiér a široká nabídka jídel (a taky spousta rezervací, málem nás neusadili ;o)). Už jen si vybrat – úkol nejsložitější. Tak jsme začali s tapas a pak už jsme individuálně otestovali mořské plody, lososa na různé způsoby či vepřovou panenku. Zdaleka jsme tím neobsáhli vše, co nás na jídelním lístku zaujalo, takže tam budeme zajet ještě několikrát. U nás jsme se pak rozloučili nad čajem, kávou a marlenkou (ani nevím, kdo to pekl ;o)).

Po náročném domlouvání jsme se dneska nakonec ještě vydali za Markétkou, Pájou a malým Matýskem. Abychom tu drobotinu zkontrolovali dříve, než vyroste. Však prý se taky za poslední týden pěkně vytáhl. No každopádně až tam půjdeme na potřetí, tak už si snad budu pamatovat všechna jména ;o)

Večer nás čekal ještě další díl Lostu (teď nově sledujeme díky O2 TV na AXN ;o)) a Míšu práce pro Toyotu. Ale vypadá to, že stihl vše, co potřeboval. Hurá! Jako pohádku na dobrou noc jsme si ještě vyslechli Tobiášovy trampoty s dělníky a přestavbou domku, však to znáte ;o)) Ty realizace staveb nikdy nejsou jednoduché.