úterý 29. října 2013

U Šárky

To si takhle přijedu někdy o půl sedmé večer domů z práce a tam nikdo. Kde můžou být? Soňa jen napíše zprávu, že jsou u Šárky, už pomalu vyrážejí a jestli jim půjdu naproti. Tak jo, proč ne. Vyrazím, ale na místě zjišťuju, že se teda domů ještě nevyrazilo, naopak, je otevřená láhev vína a rodičové si užívají toho, že si děti sámy hrají. Nezbývá mi než se přidat.

V televizi běží zábavný pořad o vzlétnutí raketoplánu (rozuměj asi tak 10 minut se nic nedějě, obraz je beze změny, pak odpadne jedna nádrž, dalších 10 minut nic a tak pořád dokola), takže děti jsou konsternované a my si můžeme v klidu posedět. Nakonec domů vyrážíme až někdy po deváté. Jsem zvědav, jak zítra děti vstanou.

pondělí 28. října 2013

Jeseníky, den třetí

Bylo tady sice krásně (jak asi může jen na podzim v Jeseníkách být:-), ale je čas vyrazit domů. Balení nám (=Soni) jde od ruky, a tak krásně stíháme nutný čas odchodu z hotelu.

Původně jsme zvažovali možnost navštívit Heřmanských rodiče (i s Heřmanskými) v Loučné nad Desnou, ale vzhledem k tomu, že jim balení nešlo tak rychle, tak jsme vyrazili domů. V Loučné bylo ale hned u hlavní silnice krásné dětské hřiště, takže jsme se tam přece jen na více než hodinu zdrželi. Fakt povedený plácek.

V Šumperku jsme se pak chtěli stavit na oběd. Bára nám doporučila nějaký podnik, na jehož název si už nevzpomínám. Ale velký dětský koutek a výborná káva nás přesvědčily. Jenže dneska je státní svátek, tudíž je otevírací doba posunuta a nám se nechce čekat. Takže hledáme alternativu. Nakonec skončíme v restauraci, kde se na první pohled zastavil čas někdy v devadesátých letech. Naštěstí nás ale jídlo překvapí (příjemně). Výborný boršč (ne že bych měl moc s čím srovnávat), dobré rizoto, Fíla si dává se Soňou smažené žampiony.

No a pak už jen hurá domů, přece jen je to sice relativně blízko, ale cesty jsou docela o ničem a vleče se to.

neděle 27. října 2013

Jeseníky, den druhý

Sice se posunul čas, ale na děti to neplatí. Ty vstávají pořád stejně, jen tedy je to dle oficiálního času už kolem šesté hodiny. Super.

Po snídaní vyrážíme do Zlatých Hor podívat se na Zlatorudné mlýny a vytěžit si nějaký ten miligram zlata. Což se nám (teda hlavně mně) nakonec podařilo.

Čas rychle letí, takže se musíme přesunout do Ramzové, kde už na nás opět čekají Heřmanští. Společně jedeme lanovkou na Šerák. Tam si dáme oběd (Fíla překvapivě tlačí vepřo-knedlo-zelo) a vyrážíme zpátky. Venku se mezitím docela změnilo počasí, sluníčko zmizelo a začalo dooost foukat. Skoro jsme se báli sednout si na lanovku, když jsme viděli, jak se sedačky ve větru houpají... Ale zvládli jsme to, nespadli. Druhou část lanovky jsme pak seběhli po svých. Fíla sice pořád padal (schválně), ale naštěstí ani nespadl do žádného hovínka, kterých bylo na sjezdovce dost a dost, ani si jinak neublížil. Celé jsme to stihli tak tak, do auta už jsme sedali za deště.

A od lanovky hurá do Branné, tentokrát nejdříve na bowling. Naší rodince se dařilo. Nebo možná můžu spíše napsat, že se nám nedařilo méně. Každopádně Honza sice svým posledním hodem mohl překonat silnou dvojku Soňa/Kami, ale ve chvíli, kdy se měly body přičíst, rozsvítil se nápis "Čas vypršel". Smůla. Soňa s Kami vyhrály.

Po večeři (opět Restaurace Kolštejn, on zase tak velký výběr na místě není) jedeme zpátky do našeho hotelu, děti opět usínají. A vydrží (opět) i přesun do postelí. Uf.

sobota 26. října 2013

Jeseníky, den první

Balíme se. Teta Janushka na cestu domů, my se Soňou a dětmi na prodloužený víkend v Jeseníkách. Původně jsme měli v plánu na nádraží s tetou vyrazit všichni, ale nějak nestíháme, takže Janushku vezu sám. Cestou se ještě stavíme odvolit. Štěrboholská spojka docela stojí, hlavně teda směrem na Černý Most. No ještěže je zbytek rodiny doma, to by byla cesta...

Ve 12 máme sbaleno a vyrážíme. Samozřejmě je první zastávkou Mekáč na D11. Je tam totálně plno, takže tam strávíme více času, než jsme čekali. Ale co už. Zbytek cesty pokračuje naprosto v pohodě, Fíla i Kami si na chvíli zdřímnou, Soňa asi taky. Jen se ta cesta vleče, není to nějak daleko, ale většina cesty po okreskách. Nakonec jsme asi o půl čtvrté na místě ve Filipovicích. Hotel Stará Pošta vypadá zvenku docela hezky, vevnitř už to taková sláva není. Ale co už, je to horský hotel, holt prostě pro lyžaře je to bez problémů. Jenže venku ještě není sníh. Nevadí, stejně nemáme v plánu se v hotelu nějak dlouho zdržovat.

Po ubytování a vybalení všech věcí jdeme i přes protesty dětí prozkoumat okolí. Naštěstí cestou u dalšího místního penzionu nacházíme dětské hřiště, takže jsou děti s výletem spokojené. Večer pak vyrážíme do Branné, kde jsou na wellness pobytu Heřmanští. My tam teda nejedeme na wellness, ale na večeři. Restaurace Kolštejn. Ty woe, to zase byla obsluha. Fakt nepochopím. Postaví si hospodu (navíc jakože docela slušně vypadající) a začali jim tam chodit lidi a oni nevědí, co s nima. Jídlo bylo takové... No, Fíla si dal řízek, co jiného, a ten byl OK. Já měl ale údajně místní specialitu Jesenické něco (název si nepamatuju), a to bylo hodně zvláštní. Masové koule (samy o sobě nic moc) zabalené v těstovinovém obalu (sám o sobě humus) se špenátem a variací na šťouchané smetanové brambory. Zní to dobře, ale jediné, co mi chutnalo, byl špenát. Kapitolou samou pro sebe pak byla káva - espresso obsluha nezná, slyší až na presso, což se rovná velký hrnek kávy. Nu co už. Cestou do našeho hotelu obě děti usínají v autě (vždyť je taky už asi půl desátá večer). No a my se Soňou je brzo následujeme.

čtvrtek 24. října 2013

Nohavicův koncert 2.

Dopoledne jsou děti doma s teou Janushkou, odpoledne jedou do Čtyřlístku na angličtinu. Odtamtud na Černý Most udělat nějaké ty nákupy. Mezitím... já jsem v práci přežil i druhou prezentaci tohoto týdne a hurá si jet vyzvednout Janushku a vyrazit do O2 Arény na ... pozor, velká změna oproti včerejšku... Nohavicu. Tentokrát ale bez orchestru, jen s jedním hudebníkem jako doprovod (hrál na harmoniku a klavír, omlouvám se, ale nepamatuju si jméno). Každopádně koncert to byl úžasný, trval skoro 3 hodiny, takže doma jsme byli už někdy o půl 12 večer. Tou dobou už všichni spali. Tak jsme to s Janou taky brzo zabalili a šli spát.

středa 23. října 2013

Výměna stráží a Nohavicův koncert 1.

Dnes zůstávají doma obě děti. Ne že by Kami byla nějaká více nemocná než dosud, ale děda si je chce užít obě. Dneska odpoledne totiž odjíždí domů. Soňa jej s dětmi veze na nádraží. A aby to nebylo jednoduché, tak si na nádraží vyzvedávají tetu Janushku, která přijíždí a) vystřídat dětu a b) hlavně na koncerty Nohavicy v O2 Aréně.

Já přijel domů z práce (první část prezentací v tomto týdnu za mnou) někdy kolem půl sedmé večer, Soňa si akorát dávala večerní pracovní dvouhodinovku. A to už se měly s Janushkou chystat na koncert... Nakonec to ale zvládly a vyrazily. Dnešní program v O2 Aréně - Nohavica a symfonický orchestr. Zatímco já se trápil s dětmi, aby konečně zabraly (a někdy o půl desáté večer jsem z pokoje vyšel, možná jsem zase usnul jako první:-), Soňa s Janushkou si užívaly koncert. A přijely nadšené... I Soňa, která tím byla sama překvapena, že se jí to líbilo a že si to užila.

úterý 22. října 2013

Fíla je pořád doma s dědou

Fílá zůstává doma s dědou, Kami jde opět do školky.

Večer je zase šílený, já i Soňa pracujeme. Děda se kouká na fotbal, Liga mistrů je Liga mistrů. Ale zaslouží si to.

pondělí 21. října 2013

Zdenda hlídá

A je to tady. Možná jsme to přivolali tím Zdendovým příjezdem, každopádně Fíla má ráno teplotu, takže zůstává s dědou doma. Kami ale statečně vyráží do školky.

Ještěže jsme toho Zdendu vzali. Máme oba mazec v práci (mě čekají nějaké prezentace pro prodejce a pro lidi z centrály, Soňa toho má taky požehnaně, navíc zaučuje novou posilu, takže vše trvá ještě malinko déle než normálně).

neděle 20. října 2013

Přesun k Juchelkovým

Babi Blanka má narozeniny. Dopoledne si hrajeme uvnitř (s holkama mj. i hru Ubongo, docela zábava), odpoledne vyrážíme ven (je tam opravdu krásně a teplo). Zkouším své nové in-liny. Ne že by mi to šlo nějak extra dobře, ale naučil jsem se základní pohyby (teda si to aspoň myslím), takže jsem byl schopen se o pár desítek metrů přesouvat. Ještěže za mnou jezdila sanitka (= Fíla na kole), takže jsem byl v klidu, kdybych to náhodou neubrzdil (rozuměj nezastavil včas o plot).

Pak už si jen vyzvedneme dědečka Zdenečka, který s námi preventivně vyráží do Nehvizd, kdyby náhodou děti opravdu skolila nějaká nemoc (viz včerejší Fílův odpočinek). Cesta je v pohodě, byť tedy část jedeme v docela slušné bouřce (a zrovna, když potřebujeme jít na záchod).


sobota 19. října 2013

Oslava u Prachařových

Dopoledne necháváme děti babičce a dědečkovi a vyrážíme do Ostravy do obchoďáku. Maskujeme to tím, že musíme koupit dárky na odpolední oslavu u Prachařových. Nakonec to ale dopadne tak, že si táta koupí kalhoty a košile, nějaké oblečení dostane i Fíla a Kami. Už si ani nepamatuju, jestli něco připadlo na mámu? Určitě jo:-)

Po návratu zjišťujeme, že Fíla šel dobrovolně spát. Takže asi na něj něco leze:-( Hm, uvidíme, co odpolední návštěva... Snad tam nic nepředá.

Na oslavě je to docela pohoda, děti si víceméně hrají s holkami, takže rodičové mají čas na všechny dobroty a tak. Překvapením (pro mě) je dodatečný dárek k svátku - od Jany dostávám in-line brusle?!? Uf, no to bude něco...



pátek 18. října 2013

Cesta do Beskyd

Večer hurá do Beskyd. Cesta probíhá docela pohodově, byť jedeme jiným autem (Citroen C4 Picasso). Děti se chvíli koukají na videa na iPadu, chvíli poslouchají své oblíbené anglické písničky, chvíli naštěstí i spí. Po dojezdu do Frýdlantu je docela snadné je přenést do postele a v tom spaní pokračovat:-)

neděle 13. října 2013

Domů ze sklípku

Ráno mi překvapivě nic nebylo. A ráno myslím zhruba před sedmou, kdy nás naše hodné děti vzbudily. Uf. Tak už jen počkat, až se vzbudí i všichni ostatní včetně Cyrila, abychom si mohli vzít nalahvovaná vína a stočit trochu toho burčáku. A pak už hurá domů. Cestou, jak jinak, si dáme oběd v Mekáči.

sobota 12. října 2013

Burčák v Hustopečích

Dopoledne jedeme všichni na plavání. Byť mají děti pořád střídavě rýmičku a kašel. Fíla plave statečně sám, raději tam s ním nejsem, abych se zbytečně nevztekal z toho, jak neposlouchá:-) Pak probíhá klasická divočina v herně. Dneska zpestřená tím, že se rozebírá skluzavka. Prý vadí svým hlukem těm nahoře.

Ze sklípku vyrážíme rovnou do Hustopečí. A začínáme netradičně v Mekáči hned na začátku dálnice, kde máme sraz s Tomášem a Richardem. Pak už probíhá poklidná cesta, přece jen je sobota odpoledne.

V Hustopečích se ubytujeme, počkáme na Siřinovy a všichni společně jdeme na neutralizační pivo. Naštěstí to nevede Tomáš, kdo ví, kde bychom skončili. Já s Fílou musím z hospody odejít malinko dříve, neboť přijeli další lidi na penzion. Fíla nese klíče, což se nakonec ukázalo jako chyba, neboť je cestou ztratil. Poté, co jsem už zavolal majiteli penzionu, ať přiveze náhradní klíč, je samozřejmě, s pomocí místních, nacházíme.

No a pak už začíná všemi dlouho očekávaný večer s burčákem. Před burčákem ale vyzkoušíme ještě vínka, co Cyrilovi zbyla z loňského roku. Mňam. A pak burčák. Hooodně sladký. A dobrý. Vzhledem k tomu, že je nás jen 12 (+ obsluha), jde všechno krásně bez zbytečných prostojů. Všichni společně se pak vrháme i na lahvování vína, co si kdo objednal.

A sedíme a bavíme se, někteří skoro do tří do tří, někteří až do 4.

neděle 6. října 2013

Šlapeto

Kami má pořád docela slušnou nudli a kašel, takže jsme byli většinu času doma. Děti to měly dneska těžké, většinu času byly nucené si hrát samy. Ale šlo jim to moc hezky. Po obědě jsme vyrazili do místního skate parku, kde se konal tradiční závod “Šlapeto”. Soutěžily samozřejmě obě děti a oběma to šlo moc dobře. Fíla poté, co dostal odměnu (malé Lego Ninjago) chtěl jít okamžitě domů jej poskládat. Naštěstí je to docela jednoduchá záležitost, takže za chvíli už zase jezdil na kole.

sobota 5. října 2013

Návštěva u Zákorovic

Dopolední bazén je takový nijaký, Fíla (a nejen on) nedává moc pozor, co se má dělat, navíc se do skupiny dostal klučina, který sám neplave, a přišel i Denis, postrach ulice... Takže za trest Fíla nedostal svou medaili (tedy - nedostal zlatou, koupil si červenou). Poté, co si v herně Fíla a Kami vyhráli s Adámkem, vyrazili jsme na návštěvu k Zákorovým. A dorazili jsme jako poslední. Což bylo fajn, neboť Pája už měl téměř ugrilováno. Obě děti se přesunuly do dětského pokojíku, kde s krátkými přestávkami vydržely skoro celou dobu, my se zatím najedli a poklábosili o tom, co je nového. Majda nás na chvíli vytáhla ven pouštět draka, ale vůbec nefoukalo a opravdu se mi nechtělo po louce běhat, takže jsme se brzo přemístili na místní dětské hřiště. Každopádně čas utekl velmi rychle, a to nejen nám, ale i dětem - Fíla na závěr sdělil, že “domů ještě nechce, protože si ještě pořádně nepohrál”.

Cestou domů jsme se stavili ještě v Mekáči, protože hrozilo, že děti cestou usnou a budou mít hlad. Kami to ale zalomila už po spořádání jednoho sýrového kousku. Zato Fíla statečně vše snědl. Někdy kolem deváté jsme ještě vyzkoušeli připravenost sousedů, kteří se nezalekli a ještě se stavili. Poletí na dovolenou na Mauricius, tak chtěli probrat, jak se přestupuje v Dubaji, když člověk letí ze zamrzlé Prahy do +30 stupňů, jak se bránit před smrtelně nebezpečnými rybami apod.



pátek 4. října 2013

Poslední “pracovní” den tohoto týdne

Kami s babi nejdříve vaří oběd, pak odpoledne pečou koláče na zítřejší návštěvu. Večer děti vyfasuje táta a babi s mámou vyrážejí na Černý Most na nákupy. Vrátí se až někdy kolem deváté, kdy už obě děti naštěstí spí.

čtvrtek 3. října 2013

Poprvé v kanceláři

Stále hlídá babi, já dnes poprvé “pracovala” v kanceláři. Taky jsme si to dali hned napoprvé až do půl páté. Ještěže jsme dnes zrušili AJ i plavčo a nahradili to Fílovi tenisem.

středa 2. října 2013

Přijíždí babi

Do služby byla povolaná babička, a tak Kami zůstává dnes doma. Dnešní den je ovšem poněkud lítací. V práci ráno pohovory s "potenciálními kolegyněmi", pak přesun do kanclu - sestavování nábytku a úklid. Ve 12:50 úprk pro Fílu. Pak snaha o oběd, děti moc nespolupracují. Leda tak na pečení koláčků. Jenže na ty jsme napoprvé nekoupili všechno. Tak znovu do obchodu pro droždí se zastávkou u tety Danči, která se poněkud protáhla. Po krátkém pečení se Fíla nechal přemluvit na pobyt na zahradě, potažmo venku na kole s tetou Verčou a dětmi. Já a babi děláme company nemocné Kamilce. Pak rychle jídlo a hurá na tenis. Z tenisu domů, uvařit véču Kami a tátovi, mezitím předávka věcí se Šárkou. Předávka koláče a zapomenutých hraček u Verun. Pak zase rychle pro Fílu a ....a v panické hrůze kam děti z kurtu zmizely jsem upustila/rozbila ovladač na garážová vrata. Bohužel jsem si toho nevšimla, jen jsem ze zvyku, při zvedání klíče vzala i neidentifikovatelný bordel a vyhodila do koše. Pak teprve jsem si všimla rozbitého ovladače a zacaly mi docházet souvislosti. Nejdříve jsem v trávě hledala vsechny kusy, pak mi došlo, že jsem jeden vyhodila aktivně do koše. Po vyzvedávání tedy došlo na přehrabávání v koši. O fous, že mne neviděli strejda Martin a Jirka, co šli na ping pong. Náročný den to byl.