Grilování u Ševčíků

Ani nevím, jak se to mohlo stát, ale už jsme se dlouho neviděli se Ševčíkovic. Jejich nabídku sobotně-večerního grilování vzhledem k našim plánům nebylo možné přijmout, ale šlo ji posunout na nedělně-odpolední grilování. Takhle jsme se mohli aspoň zúčastnit všichni i s Daníkem ;o)) Ani jsme už nečekali tak pěkné počasí.

Vtipné je, jak jsou markýzy velmi sezónní záležitost. Už jsme to pozorovali i u nás a evidentně i u Ševčíků už takhle na sklonku léta stíní spíš sousedům než sobě ;o) No ale nespálili jsme se a bylo z toho příjemné nedělní odpoledne. (Abych nezapomněla, kluci aspoň měli příležitost provětrat kola. My s Verun a Daníkem jsme pro změnu testovali Yarise.)

Spousta práce a samá zábava!

Tomáš is counting down to….no však víte, vždyť je právě v Amstru na rozlučce se svobodou ;o) No a my ostatní máme spoustu práce s tím, abychom v rámci našich fyzických i psychických možností vyrobili originální dárek odpovídající kritérium, které si svatebčané pro tento účel stanovili. Pochopitelně jsme tu a tam překročili stanovené hranice, ale myslím, že to stojí za to a že se nám dílo zdařilo a máme připraveny ty finanční dary v pro nás přijatelné „dárkové“ formě.

Zaujata malou Emičkou jsem však bohužel úplně zapomněla na slušné vychování a nestihla při práci podávat plánované občerstvení. Tak holt budu muset tvůrčí tým pozvat ještě jednou, abychom to napravili. (Holt hřeším na to, že hosté byli natolik zaujati tvorbou, že jim to taky nepřišlo…doufám!)

Na chvíli jsem pak Emičku vnutila i „strejdovi“ Míšovi, aby si zvykal. Snad jsme tím Jirku nevyděsili přespříliš a ještě k nám přeci jen někdy na návštěvu přijdou.

No a když se dílo povedlo, hodí se odměna. Nečekaně od sousedů, kteří na večer připravili grilování pro svou návštěvu – Marušku s celou rodinou. A tak jsme večer ještě chvíli poseděli a popovídali si o porodech – výborné téma ;o))

Míša na cestách

Od včerejška už jsme zase v plném pracovním nasazení. A někomu by se mohlo zdát, že dnešní Míšův odlet do Bruselu není nic zvláštního. „Modří“ ale asi hodně přemýšlí nad tím, o jakou významnou fotografickou soutěž tu běží, že jej firma proti všem původním předpokladům opět vyslala na tuto maskovanou vnitropodnikovou „průmyslovou špionáž“ ;o) No hlavně když se nám zítra vrátí živý a zdravý!

Den na houby

Míšův ranní výlet na Ondřejník ostatní docela překvapil. Zřejmě jeho včerejší výzvy považovali pouze za hloupou provokaci ;o) Ale Míša stihl trip před snídaní, přesně jak sliboval. Bohužel se při tomto odhalil problém s jeho „zřejmě ztraceným tepoměřidlem“. Takže jsem po snídani (pořád máme ještě spoustu zásob, počítali jsme, že účastníci zájezdu budou mít trochu větší apetit) odvezla dvojčata na tenis a při té příležitosti ještě zaskočila dolů k mamce prohledat Zdeněčkovu tenisovou výbavičku. Už jsem to pomalu vzdávala, ale nakonec jsem tu Míšovu hračičku přeci jen našla.

Teď už jsme úplně v klidu mohli se zbylými vytrvalci vyrazit na houby. Netradičně na Srdce Beskyd, takže teď už nikdo z nás nepochybuje, kde že to Jirku chytila při cyklovýletu křeč do nohy. Schválně jestli si to budeme pamatovat i po letech ;o) Houbařský úlovek nebyl nijak zásadní, pondělí po 10 hodině asi opravdu není ideální doba na houbaření. No aspoň že jsme se prošli na čerstvém vzduchu.

Oběd jsme si tentokrát dali u Fucimana, nemůžeme přeci na našem festivalu obžerství riskovat snížení kvality či kvantity stravy…pak už nás ovšem čekalo jen loučení a balení…se somado-trojkou jsme se rozloučili kolem 14 hod. Do 16 už jsme byli taky sbalení, dokonce se nám podařilo umístit všechna 3 kola i držák dovnitř auta i se všemi věcmi. Ještě zajet k Veličkům – já s naloženým autem, Míša na svém starém kole, které vrací Jance ;o) A překvapivě – takto naloženi – můžeme zkusit ještě stihnout domluvenou schůzku u „svatebního“ kadeřníka ve FM.

Večer jsme zastihli přijíždějící Skalákovic i souseda Tomáše…určitě jsme jim strááášně chyběli. No a už jen vyložit věci z auta, navečeřet se, umýt se a tradičně kolem 23 hod jsme byli v postýlce jako na koni ;o)

Chodí hovno okolo, na koho ten jungle padne, ten musí být Černý Petr

U dnešní snídaně jsme žertovnými hláškami zhodnotili předchozí večer a mohli jsme se rozloučit s prvním odpadlíkem. Korda prý po malém tréninku odjíždí na svou plánovanou cyklistickou dovolenou v Krkonoších. Zbytek jede zkontrolovat nový golfový klub na Ostravici. Z náročného odpalování v takzvaném „vlažném“ stylu nás vyrušila snad jen akce „hovno“ v Míšovo-Jirkovo-Zimasanově kóji. Po včerejším výletě a posezení nebyli lidé schopni nějakých zásadnějších výkonů, nežli cíleného obstřelování místního sběracího vozu. Úspěch této útočné akce jsme zapili v místní restauraci. Ale to už na nás u Blanky netrpělivě čekaly řízky. Přeci si na závěr nezkazíme reputaci festivalu obžerství, na který byl náš cyklovýlet přejmenován.
S řízky, Lukýnem a Jituš nás pak opustil Zimasan a hned po nich Péťa s Pájou.

Se zbytkem jsme vyrazili pro Zdeněčka a mamku a hurá na tenis. Trošičku nás na chvíli zaskočil déšť, ale stačí mít pevné nervy a člověk si nakonec přeci jen zahraje. Za odměnu na nás čekal (velký) zbytek naloženého masíčka. Dneska byl snad ještě lepší než včera, asi se dobře uležel. I tak jsme to nezvládli zpracovat všechno. Ovšem snaha se cení. Aspoň že pivo už se dopilo, to by byla jinak pěkná ostuda ;o)) A jelikož už všichni vypadali docela unaveně, přemístili jsme se zpět k taťkovi pod Ondřejník. Tam ovšem somado skupinku chytla druhá míza a hráli jsme střídavě Černého Petra a Jungle speed. Šlo nám to výborně! Já s Honzou jsme ten večer skončili se dvěma „smraďochy“ na kontě. Ještě že jsme si vylepšili skóre při Jungle speed. Reakce se však postupem času zpomalovaly a zpomalovaly a nakonec stačily tak akorát na cestu do postýlek. Dobrou noc!

70 beskydských kilometrů zdoláno!

Jak jsme slíbili, po 8 hodině jsme udělali všem budíčka, abychom mohli v 9 vyrazit na kola. V noci to sice vypadalo s deštěm nadějně, ale Honzovy ani Zimasanovy prosby nebyly vyslyšeny a počasí bylo tak akorát na kolo. A tak mohl kolem 10 hod peloton v klidu vyrazit směr bankomat, pak Ostravice, přehrada apod. viz trasa na idnesích mapách. Na horní Ostravici jsem Míšovi ještě předala zapomenuté penízky a telefon a cyklovýlet mohl v klidu pokračovat dál.

Já jsem mezi tím zkontrolovala potravinové zásoby a přemístila potřebné kusy dolů k mamce. Tam jsme ve spolupráci se Zdeněčkem připravili maso ke grilování a mamka upekla koláče. A když už jsme měli všechno tak nějak připraveno, volal Míša, že jsou na hotelu Srdce Beskyd, kde by rádi do servisního vozu umístili píchlé kolo a Lindu. (Zraněný Korda hodlal neohroženě dál pokračovat v cestě s hláškou "kdo nepadá, jezdí pod své možnosti".)Každopádně následovala cesta směr Srdce Beskyd. Všichni rádi slyšeli, že dál už je to jenom z kopce. Taky si to následně dost pochvalovali. Zhruba za hodinku už totiž byli u taťky v bazénku. 70 beskydských kilometrů bylo tímto pokořeno!! Dokonce i Zimasanem, který tomu před cestou sám moc nevěřil.

Následoval přesun dolů k mamce na grilovačku (i s coolkegem). Po čase dorazili i Kutajovic s malou Klárkou a Siřinovic. A hrál se petanque, sedělo se a pilo se, až z toho všeho byl unaven i Hraničář a bylo rozhodnuto o tom, že už nahoru do postýlek vyrazí i druhá "pánská" skupina.

A jak to tak zhruba vypadalo jsme opět řádně zdokumentovali v následujícím fotoalbu:

Kdepak máme ty cyklisty??

V pátek dopoledne jsme douklízeli, co jsme za předchozí dny nestihli, a vyrazili na nákup potravin. V tescu se nám moc nelíbila nabídka masného sortimentu a tak jsme se rozhodli zajet pro zásoby ještě do Frýdlantu k Hájkovi. V Tescu jsme teda ještě chvíli čekali kvůli obchůdku s vínem, který měl zrovna polední pauzu…asi osud, protože jsme díky tomu potkali Blaničku, přes kterou chtěla Raďa řešit kadeřníka na svatbu. No aspoň jsme tím zabili dvě mouchy jednou ranou. K Hájkovi jsme nakonec jeli na dvakrát, podruhé pro další sekanou, jinak by bylo jídlo prý příliš slané ;o) Hlavně že se všechno vyřešilo.

Odpoledne jsme hodlali strávit odpočinkem u bazénku. Nakonec jsme tak učinili ještě s Vendulkou a Terezkou, kterou jsme původně vzali na kontrolu štěňátek. Ale vypadalo to, že si nakonec podstatně víc užily bazénku s holkami. Pořádně jsme se tam všichni vycachtali a ven jsme odcházeli s varhánky (fialové rty tady raději kvůli Zuzce zamlčím ;o)). Kolem 18 hod jsme drobotinu odvezli zpátky domů na Pržno a už jsme jen netrpělivě čekali na příjezd účastníků zájezdu.

Příjezd somado trojky byl téměř podle původního plánu ve 21,03 (což znamená pouze 2minutové zpoždění, to že se Honza o hodinu spletl mu pěkně hrálo do karet ;o)), kolem 22-23 hod dorazili Korda se Zimasanem, Krátce po nich i Zákorovic s historkou o tom, jak jim málem spadla kola aneb jak k upovídanému policistovi přišli. Všichni si postupně pochutnali na sekané a pak jsme se chvíli věnovali akci „hledání ztraceného štěněte“ či popíjení a konzumaci výborných koláčků na žízeň venku na terase. Ale nic se nemá přehánět, zítra nás přeci čeká zcela zásadní sportovní akce roku ;o)

Návštěva u Kutajovic

Dopoledne nás čekal opět úklid a chystání. Oběd je dneska domluven u Veličků, kde už na nás netrpělivě čekaly Vendulka i Terezka a vůbec všichni Prachařovic. Nechali jsme si povyprávět o včerejším výletu do DinoParku a absolvovali jsme nějakou tu honičku. Nakonec ještě procházku i s malou Barborkou, které se to teda zrovna dvakrát nelíbilo. Ale hlavně když jsme to všichni ve zdraví přežili
Večer jsme se ještě vydali do Ostravy za Kutajovic a malou Klárkou. Opět nám předvedla další kousky ze své sbírky hraček. Hitem dnešního večera byl kačer a jeho šňůrka, kterou musel Míša kačerovi na zobáku na mašličku uvázat, Lumír pak podat Klárce, Klárka rozvázat a my s Jankou zatleskat. To na chvíli opravdu vydrží ;o) Pak už ale na všechny přišlo zívání, a tak jsme raději vyrazili zpět k domovu.
Myslím, že nám dvě návštěvy pro dnešek úplně stačily ;o)

Na návštěvě v Domaslavicích

Pomalu nám začíná dovolená a přípravy na cyklovíkend, kdy má dorazit pár lidí z Toyoty a Somada ;o) Pochopitelně chceme stihnout i nějaké ty návštěvy, a tak jsme si na dnešek domluvili jednu u Káti a Roberta. To když jsme byli ve městě s Míšou u holiče a na takový malý běžný průzkum ;o)

Po drobných operativních změnách jsme se nakonec rozhodli dopoledne chvíli uklízet, pak se vydat do frýdeckomísteckých obchodů s následným vyzvednutím Roberta v práci a přesunem na návštěvu do Domaslavic. Míša si ve FM docela solidně doplnil svou cyklistickou výbavu, teď už je myslím vybaven úplně na všechno. Taky jsme museli obejít spoustu obchodů, neboť odměnou za příznivou cenu nabíječky do auta Míša Robertovi přislíbil nošením T-Mobile taštičky provést řádnou reklamu.

V 17 hod už jsme vyzvedli Roberta a vyrazili směr Domaslavice do restaurace Pohoda. A pohoda byla výborná. Jídlo i pití dostatek. U Siřinových jsme ještě otevřeli vínečko a poseděli výjimečně ne do 3, jak je Robert při akcích zvyklý, ale jen do 23 hod. Za to jsme vypili skoro 3 lahve vína, tak aspoň někde se ta číslice projevila ;o)) prostě povedený večer ;o))

Přesun na Moravu

Po ranní kontrole u doktora jsme dnes pokračovali přesně podle plánu. Na Chodově naložit Lindino kolo na cyklovíkend. Na Zahradním městě vyložit „vyvoněný“ party stan, který si Danouš snad brzy vyzvedne ;o) a pak hurá do Letňan pro Verun a Daníka, kteří tam jeli do servisu s autem. Timing jsme měli výborný. Z Letňan zpátky do Nehvizd, dobalit se (což už jsem včera večer při dodělávání analýz tak nějak nestihla) a můžeme vyrazit na Moravu, za sluníčkem a bazénem. Balení proběhlo jako obvykle v pořádku. Plánovaný oběd U Paši se však z důvodů „dovolené“ nekonal. No nic…bude mekáč. Kousek za koncem té naší obce ještě malá příhoda s koly, která se na zadním držáku podezřele hnula, až začalo brzdit i auto za námi. Tak jsme ještě více utáhli pavouka a pokusili se na nejbližší benzínce zakoupit dalšího. Bez úspěchu. Ten jsme slavili až u mekáče, kde jsme se konečně najedli a shodili část nervozity aplikací druhého pavouka. Hned se nám jelo lépe.

Příjezd jsme nahlásili až na poslední chvíli a rovnou jsme zamířili k taťkovi, kde budeme mít přes víkend zázemí, abychom všechny pohodlně ubytovali. Taky je potřeba se zde zbavit kol apod. no a když už jsme tady, tak hurá po obědě do bazénku ;o) Den to byl náročný, takže jsme pak docela brzy večer odpadli. Není nad to se pořádně vyspinkat!

Kontrola u doktora

Dneska zase Míša na chvíli uvidí malého bobiše. Čekal nás naplánovaný „velký ultrazvuk“, což v podstatě znamenalo, že pan doktor sestřičce při ultrazvuku nahlásil spoustu zkratek a čísel (jak jsem následně zjistila, jednalo se o délky obvodu hlavy, hrudníku, stehenní kosti nebo tak nějak ;o)). Každopádně jsme po tomhle všem měli možnost ještě na bobiše koukat všichni společně i s tatínkem. Zkusili jsme ještě nějakou fotečku (hlavy a hrudníku), ale už to opravdu není taková sláva, jako první foto, protože se bobiš na fotku celý nevejde a docela se už hýbe, takže to málo, co na fotku vejde se ještě rozmázne. No nekupte to za ty peníze.
Taky jsme oznámili, že jsme bohužel museli na amniocentézu ještě podruhé a výsledky tedy zatím žádné nevíme. No a pohlaví nám zatím bobiš dále tají. Rozhodl se zaujmout takovou polohu, která nám prostě nic neřekne, ani kdybychom 100x chtěli ;o) Ale co, nebudeme do něj více dloubat, počkáme si na ty výsledky amnicentézy.

Neděle – den poté…

…ano, den po tom skvělém grilování čili obžerství na vysoké úrovni. To je pak velmi vtipné, když vám vypnou vodu. Teda jenom pro nás, co vstáváme brzy ráno, zvládneme základní hygienu i se sprchou, pereme už vlastně druhou pračku, když zrovna přestane téct voda a vzbudí se Honzík. Prekérní situace, kam s tím ranním nákladem? ;o)

Naštěstí nás (nebo spíš Honzíka) netrápili dlouho. I tak pro něj dnešní vegetariánský oběd nebude žádný velký zážitek. To moravský vrabec bývá úplně jiná úroveň ;o) Ale i tak Honzík zvládl ochutnat lilek podle nového receptu ještě před svým brzkým odjezdem domů. (Večer jde totiž na rande.) Tak přejeme dobrou zábavu, my zůstáváme doma a pokračujeme v drsném pracovním tempu, abychom před svým odjezdem na dovolenou všechno stihli.

Do tanku v tank! Nebo radši do BVP?

Přišel víkend a s ním dlouho očekávaná akce. Míša si jde konečně „vybrat“ svůj vánoční dárek – jízdu tankem. Počasí nám zrovna nepřeje, i když jak se to vlastně vezme. Na ježdění terénním vozem je to asi ideál. Takže nejdříve hodinka cesty autem. Do našeho „akčního“ týmu se přidali i Skalák v roli fotografa a Honzík v roli ??? (radši nebudu nic psát ;o)).

Jen s malou zajížďkou jsme dorazili do areálu, kde se mělo vše odehrát. Místěčko pěkné, jako zázemí stylový dřevěný domek, u vstupu vystavené různé vojenské kousky od aut, tanků až po letadla. Před domkem byly ke koukání nachystané různé zbraně. Člověk si mohl vyzkoušet i takovou malou „rozborku sborku“ (Míša absolvoval pouze první část, na druhou už mu „prý“ nezbyl čas ;o)) Před samotným ježděním dostal ještě jako bonus přejezd na laně přes vodu a seskok na laně s malinkou chviličkou volného pádu. (Úplně malinkou, ale to nevadí, Míša má stejně ještě v záloze narozeninový dárek – tandemový seskok, tam bude volného pádu určitě dost ;o)) Kluci měli možnost se této atrakce také zúčastnit. Honzík si vyzkoušel přejezd (později litoval, že nešel i na seskok, což byl evidentně větší zážitek), Skalák zůstal u své role fotografa (možná by neuškodil malý kurzík o rozdílu mezi sekvenčním a načasovaným focením ;o)), popřípadě modela se zbraní v ruce.

Ještě čajík na zahřátí a už můžeme jít na tu Míšovu jízdu. Hurá!! Skalák fotí, já natáčím, Honzík jistě pečlivě ukládá do vlastní paměti. Kdypak si asi zajde on na svůj „bagrovací den“?!?! No a jelikož jsme až na malé detaily šikovní dokumentátoři, za článkem naleznete video i fotečky.

Nicméně den tímto neskončil. U Rydvalů bylo totiž na dnešek vyhlášeno grilování prasátka. Ráno se vše sice ještě trošku maskovalo námi dodaným „Toyota party stanem“, ale odpoledne už byla zachovaná pouze stříška a prasátko nás hypnotizovalo hned po příjezdu z „vojenské“ akce. Po malé pauze tedy s posledním koláčkem a Honzíkem, který se nakonec přeci jen nechal přemluvit, vyrážíme prasátku a coolkegu vstříc. A dobrota to byla náramná. Jen co je pravda. Všichni jsme se nehorázně přejedli. Soudek byl naštěstí vyprázdněn docela brzy. Po náročném dni a vzhledem k nepříznivému počasí jsme nakonec z akce odcházeli zřejmě někdy kolem půl jedenácté. Ale aspoň jsme jim tam ještě nechali Honzíka. I když ten to s Tomášem zabalil zřejmě tak hodinku po nás. Jen pak ještě další 2-3 hodinky chatoval, aby si domluvil nedělní rande ;o)) Tak aspoň to byl úspěšný den i večer. Prostě paráda. Však se podívejte.



...a ještě fotky:



pár foteček se zatoulalo i na rajče ;o)

Amniocentéza - II. díl

Včera mi volali, že z provedené amniocentézy není možné udělat výsledky a abychom teda přišli na celou akci dneska znovu. Stává se to určitě tak jednou, maximálně dvakrát za deset let, ale my si to prostě musíme vyzkoušet. Ach jo :o(( Potkali jsme se tam ještě s jednou paní z „prvního pokusu“, jejíž manžel tenkrát vypadal „lehce v šoku“. Tak nějak to člověka aspoň uklidní, že v tom není sám. Taky tentokrát přišla se synem, který byl velmi čiperný, když to řeknu hezky a u něhož taky musela odběr podstoupit. Každopádně se má klučina k světu, takže další pozitivum v tomto nemilém dni.

Více o amniocentéze najdete např. zde - http://www.modrykonik.cz/amniocenteza/

Tenis – lekce první

Dnes večer po práci jsme si to namířili někam směr Měcholupy, kde si měl Míša odehrát svou první lekci tenisu, které dostal jako dárek k narozeninám. Tak se taky stalo. Pan trenér byl trošku postarší o to výřečnější. Hrál snad úplně všechno a to úplně všechno se do techniky hraní tenisu pokoušel celou dobu zakomponovat. No bylo to veselé, o tom žádná.

Míša už sice není na roli „žáka“ zvyklý a tak byl z toho všeho poněkud rozhozený, ale jestli to tak půjde dál, myslím, že by se tréninky mohly na jeho hraní přeci jen odrazit ;o) Uvidíme…

Teorie padání hvězd

Ne že by se dens událo něco zásadního, jen jsme večer seděli se Skalákovic u večerního čaje a koukali, jak padají hvězdy. A v této souvislosti bychom od astrologicky vzdělaných potřebovali vyřešit zásadní problém. Jak to jako je, když vlastně hvězda padá. Tedy přesněji řečeno, když meteorit pronikne do atmosféry naší Země. Když to, co vidíme na obloze, je vzhledem k vzdálenosti vlastně historie, o jakém časovém posunu můžeme hovořit při „padání hvězd“? Je tohle už „aktuální“ realita?? Nebo co nebo jak? Ví to sakra někdo???

Grilování u Heřmanských

Včera ani dnes se nám nechtělo sedět u počítačů a tak jsme se zabývali spíše domácími prácemi. A tak trošku zahradničením a s ním související sobotní dopolední nákupy v zahradnictví ;o) Rozhodli jsme se totiž, že teď – po marmolitu – už klidně můžeme zlikvidovat trávu v rožku u garáže a nahodit tam nějaké ty kytičky a kamínky, jak jsme si plánovali. Záznam z celé realizace je zdokumentován a vše (hlavně teda konečný výsledek) můžete zkontrolovat v přiloženém albu.

V sobotu jsme měli naplánováno taky grilování u Heřmanských, takže jsme naše zahradnické práce museli na chvíli přerušit a zajet zkontrolovat Heřmanských byteček, Šebkovi Emičku a Malých Magdalénku. Všichni vypadali moc spokojeně. Na terásce jsme se do sytosti najedli a napili. Zde jsme taky získali veškeré informace o problémech, které mají místní obyvatelé. Hlavně teda děda, kterému další známí zaparkovali před dveřmi, měl obrovský problém. Hotový horor to byl! Ještě že to pán přežil, vypadal, že má namále.

Vzhledem k drobotině jsme akci ukončili po 20 hodině, takže jsme s Míšou stihli ještě rychlý nákup chybějících kamínků v Obi ve Štěrboholích a jejich „noční“ aplikaci. To jsme zvědavi, jak to bude ráno vypadat ;o)) Pochopitelně jsme to pak před focením ještě „doupravili“. A tady už je to slibované album.

Temný rytíř přichází

Konečně jsme se zase jednou dokopali k účasti na klasických „atlasích“ premiérových čtvrtcích. Zlákal nás totiž další nový díl nikdy nehynoucího Batmana. Vypadalo to na velkou výpravu a nakonec jsme v pizzerii před Village povečeřeli jen ve čtyřech. Já, Tomáš, Pája, který nás při té příležitosti seznámil se Zuzkou.

Pro úplnost jen poznamenám, že jsem před tím stihla dát jednu skleničku neperlivé vody s lidmi z volejbálku (či ze Salzy, jak chcete ;o)). Opět se to neobešlo bez komentářů mířených na Míšu. Jestli už jako po svém posledním performance do hospody nechodí nebo co a tak.

Ale už k filmu…Temný rytíř…jak jsem předpokládala, člověk na ten film kouká z úplně jiné perspektivy. Teda alespoň já jsem se tomu neubránila. Příběh klasický, témata k úvahám známá. Může dobro v neustálém boji se zlem zůstat bez poskvrny? Mohlo by dobro bez svého „zlého“ protipólu vůbec nějaký smysl? A možná nově k zamyšlení, kdo je vlastně hoden být lidem symbolem dobra? Každopádně to všechno už tady jednou bylo a v podstatě nic proti tomuto tématu nemám, jen asi nedokážu tak úplně skousnout, když mi to autoři v dialozích servírují vše téměř na stříbrném podnose a nenechávají tak divákům prostor pro vlastní myšlenkové pochody. Autory zřejmě omlouvá snaha zasáhnout co nejširší americké publikum :o(

Whatever…nic z toho nakonec nebylo příčinou toho, že jsem filmu věnovala veškerou svou pozornost. Tím byl přeci jen Heath Ledger. Koukáte na plátno a neubráníte se srovnání s Jackem Nicholsonem. Balancuju mezi tím, že některá gesta jakoby převzal a přesto je jeho postava Jokera úplně jiná. Jack představoval svého Jokera s určitou noblesou a životním nadhledem. Heathův Joker je spíše živočišný, jakoby zcela bez zábran a hranic, za které by nebyl ochoten jít. O to víc vám pak připadá nebezpečný a zákeřnější.

No a poslední linie celého příběhu je analogická úvaha nad tím, nakolik dokáže role záporného hrdiny ovlivnit herce a jeho život. Takže druhým očkem tak nějak pošilháváte po jednotlivých scénách a hledáte jakýkoli náznak, který by potvrdil či vyvrátil domněnku o tom, že Heathovo předávkování léky byla úmyslná sebevražda. Who knows?!?!

Kontrola u doktora

Plánovaná kontrola byla nakonec využita i jako ověření stavu po neplánované amniocentéze. Všechno vypadá v pořádku. Aspoň Míša zase viděl malého bobiše, i když to byla tentokrát opravdu rychlovka. S fotkami jsme dneska nějak nechtěli otravovat, takže jsme se jen nahlásili na další kontrolu, kdy se má provést nějaké podrobnější vyšetření mimina ultrazvukem. Tak uvidíme… Pohlaví nám bobiš tají. Zaujal polohu zadečkem dolů se zkříženýma nožičkama, takže velmi netransparentní. A vzhledem k vyšetření asi nemá cenu trápit ani bobiše ani doktora. Vždyť to brzy budeme vědět s podstatně vyšší pravděpodobností.

Lucka, Martin a Míša Šigutovi poprvé v Nehvizdech

Začalo to u notebooku zasíláním fotografií malého Míši Šigutových (dokonce ve společnosti Rudolfovic Klárky…no Báro!!! To jsme si nedomluvily!) a skončilo to společným odpoledním grilování, na kterém se nám malý Míša představil v životní velikosti ;o) Počasí bylo příjemné, jídla a pití dostatek. A tak jsme i se Skalákovic hezky poseděli a popovídali si o miminech i jiných zajímavostech života.

Míša se stále usmíval. Asi aby nám hezky odprezentoval své zbrusu nové zoubky. A zřejmě se mu u nás líbilo, neboť se neostýchal a na chvíli si u nás i zdřímnul ;o) A tak nám to odpoledne pěkně a rychle uběhlo. Lucka s Martinem stihli určitě po očku mrknout i na tu nehvizdskou novou zástavbu, přeci jen je téma bydlení trochu zajímá, a tak byli, doufám, všichni s výletem spokojeni.

Akce "marmolit" a hvězdný prach

Musela jsem na nějaké vyšetření, po kterém následuje týden nemocenské = klidu doma v posteli ;o) No a aby mi doma nebylo smutno, připojil se ke mně i Míša a všechno jsme to nakonec ještě využili k dlouho plánované akci „marmolit“. Už bylo na čase, protože Míša začínal hrozit tím, že se do toho pustí sám ;o) Ne že bych nevěřila, že by to nakonec dobře zvládl, ale těch sprostých slov co by nás to určitě stálo!!! To si raději ani nechci přestavit.

Domluva to byla náročná a cena za celou akci se postupně zvyšovala s počtem dělníků a odpracovaných hodin, neboť jejich původní odhad pracnosti byl – přesně podle našich předpokladů – příliš nízký. No hlavně, že už je to za námi. Předcházela tomu teda kontrola celého objektu ve čtvrtek večer. Práce celé páteční odpoledne a dodělávky plus naše garáž v sobotu dopoledne. Na Skalákovic garáž už nějak nezbyl materiál. Čili se bude muset přiobjednat a bude to prostor pro kluky a jejich plánovanou realizaci ;o) no a takhle to zatím vypadá:



Jo a když bylo po všem, měli jsme už i relativně uklizeno po dělnících, mohli jsme se odměnit večerním promítáním. Vybrali jsme si film Star Dust (http://www.stardustmovie.com/) a byla to paráda. Ani jsem netušila, jaký je to výborný film. Veselý skeč o tom, že v televizi je MYŠ, by asi stejně nikdo nepochopil, nicméně si to tady necháme jako poznámku pro případ, že bychom si na to jednou někdy rádi vzpomněli ;o) No a rozloučíme se s vámi stejnými slovy jako ten večer se Skalákem: „a nezapomeň tu couru pořádně zmuchlovat!“ (škoda že na webu nemůžete vidět to doprovodné gesto ;o))