neděle 27. září 2009

Zelená bude tráva

Letos jsme se na trávník slušně řečeno vykašlali. Hnojivo snad dostal jen jednou, a to ještě od Skaláka, takže zelená byla jen půlka zahrady, a to jen pár týdnů. Pak jsme si párkrát zahráli badminton a postavili do rohu bazén, takže jsme mu dali pořádně zabrat.

To soused Tomáš má letos krásně zelený trávníček, obzvláště ke konci sezony, kdy provedl vertikutaci, přihnojení, dosetí a navíc si pořídil i vřetenovou sekačku. Hm. Takže nám nezbývalo, než zjistit, co všechno potřebujeme a jeden hezký víkend se na to taky vrhnout. Tím víkendem s velkým V byl, jak tušíte, právě tento. V sobotu dopoledne jsem se vydal směr Přerov nad Labem, kde jsme v místní květinářské školce vykoupili travní substrát (Skalák byl na místě kolmo), celkem 15 pytlů. Ještěže máme Corollku:-) K tomu nějaké to hnojivo, semeno a tak.

Odpoledne jsme se na to vrhli. V sobotu proběhla vertikutace a očištění trávy od těch starých uschlých kousků. V neděli jsme pak zaseli novou trávu (resp. provedli regeneraci), pohnojili a rozházeli po tom našem malém plácku všech 15 pytlů se substrátem. Vyšlo nám to úplně přesně (díky tomu, že jsme v závěru trochu šetřili). Každopádně – trávník změnil svou barvu z uschlé žluté na hliněnou hnědou. Uvidíme, jak se mu bude dařit.

středa 23. září 2009

Nesnáším loučení

Po návratu z dovolené a nedělním tanko-výletu nás čekaly výlety do Prahy. Z části shoppingové, úřední a z části věnované Radčiným kamarádkám, se kterýma se chtěla ještě před odjezdem setkat. S dítětem na krku toho opravdu člověk stihne méně, tak snad jsme alespoň to hlavní zvládli. To jsme se ještě při pondělku zasekli v mateřském centru, kam jsme speedovali na cvičení ve 12 hodin. Jaké bylo překvapení, když nám bylo oznámeno, že to v pohodě stíháme, protože máme cvíčo až od 14 hod ;o)) (Aspoň jsme se díky tomu ten den sešli ještě s Evičkou a Adámkem.)

Každopádně rázem tady byla středa a Raďa se snažila sbalit a my se psychicky připravovali na odpolední cestu na letiště. Nakonec jsme cestou zvládli i návštěvu Štěrboholského kadeřnictví, takže jsem se po 2 dnech marných pokusů přeci jen nechala díky Radě a jejímu hlídání ještě ostříhat. Třeba to při její další návštěvě zvládnu zas ;o))

Whatever…nekompromisně začínal čas loučení. Původně byl v plánu pláč a skřípění zubů, ale Fífula se cestou překonával a předváděl nejhodnější a nejroztomilejší miminko na světě (zřejmě aby teta měla na co vzpomínat), a to byla cesta díky zácpám opravdu dlouhá. Na parkovišti si ještě zařádil za volantem a v letištní hale ve vozíku. To všechno si mohou ti, co ještě neviděli, prohlédnout na přiložených záznamech ;o))

Nicméně na pláč nakonec přeci jen došlo. Teda u tety tipuju že ano, u nás v autě rozhodně, protože se malý začal vztekat hned po odjezdu z benzínky, kde jsem si naivně myslela, že po kojení usne. Místo toho letěly hračky a následně i dudlík na stranu ke dveřím a šílený řev trval až někde do půlky cesty k Barrandovskému mostu :o(( to už jsem začínala s pláčem taky. Snad jen u Míši v autě byl klid po pěšině, leda že by i on za tetu zamáčkl slzu. Stejně to jedni nebo druzí nevydrží a zase se brzy poletí Praha<->Johannesburg. Vsaďte se ;o))

V autě:


Za volantem:


Na letišti:

neděle 20. září 2009

Druhý tankista v nejbližším okolí

Po velkém úspěchu vloni, kdy jsem byl jezdit v bévépéčku já sám, byl následně na Vánoce stejně obdarován i Skalák. A dnešek byl dnem D, kdy si byl dárek vybrat.

U toho jsme samozřejmě nemohli chybět. Počasí bylo fajn, možná bylo až moc sucho, takže se za tankem slušně prášilo a Skalák si nemohl až tak vyzkoušet brodění se bahnem. I když - i tak tam něco málo zůstalo a po skončení to bylo na Skalákově hlavě vidět:-) Trošku jsem záviděl to, jak Skalák jezdil po místní dráze - já vloni dával ta samá kolečka pořád dokola, on jezdil křížem krážem po celém areálu.

Trošku mě pak zklamal tím, že zbaběle přenechal skok Veruš, která si jej ale myslím parádně užila:-)

Takže koukněte na videa. První je samotná jízda v BVP, druhé je pak Skalákovic houpačka a skok Veruš.



sobota 19. září 2009

Juchelkovi konečně v Nehvizdech

Poslední z našich rodin, která nás ještě nenavštívila v plné sestavě, byli Juchelci z Frýdlantu. Dneska nastal ten den D. Je pravda, že nebýt konference lékárníků, možná se tak nestalo:-) A je pravda, že se nedostavili všichni (chyběl doktor Lukáš, který u nás už ale byl, a Ondra). Návštěva to byla krátká, prošli jsme naše bydleníčko, chvíli poseděli, babi s dědou si v mezích možností pohráli s Filípkem (rozuměj v mezích toho, co jim Filípek dovolil) a už jsme zase byli sami (teda stále s tetou Radkou, které se to už ale bohužel taky krátí).

Hurá domů

Dneska už to bylo hodně rychlé. Snídaně, sbalit se, naložit auto a hurá domů tak, aby pokud možno Filip spal cestou.

Suma sumárum - já byl s dovolenou spokojen, místo hezké, spousta pohybu, Filípek si to snad taky užíval. Samozřejmě nám hodně pomohla teta Radka, která s ním hodně jezdila po okolí, takže my se mohli více věnovat svým věcem. Snad bude mít čas i příště:-)

Jinak jsem toho opravdu najel za celý týden docela dost, něco lehce přes 200 km. Však koukněte, jak jsou Jizerky prošpikovány mými výlety:



Samozřejmě jsme fotili i normálním foťákem, výběr je k dispozici na Picasawebu:

pátek 18. září 2009

Ještěd

Ráno bylo sice v Bedřichově docela zataženo, i tak jsme se ale vydali směr lanovka na Ještěd. Naštěstí se počasí umoudřilo a už na lanovce tu a tam vykouklo sluníčko.

Jinak to byla paráda. Lanovkou je člověk nahoře za pár minutek, ani jej z toho nebolí nohy. Navíc jsme měli privilegium prvního nástupu (aspoň cestou nahoru), protože jsme jeli s kočárkem. Paráda.

Nahoře toho moc není. Rozhled po okolí (zas tak hezké to počasí nebylo) a vysílač v brutálně komunistickém designu (hlavně interiéru - restaurace). V komunistickém duchu byl nejen design, ale i obsluha. No dali jsme si polívku, čaj a hurá zpátky dolů a do Bedřichova.

Po návratu na penzion jsem se vydal zase na kolo. Švíbáci už byli někde na cestě, vyrazil jsem na Jizerku s tím, že se třeba někde potkáme. A taky že jo, byli právě na Jizerce (ani jsem si neuvědomil, že je to ta Jizerka, kde jsme vloni byli s Toyotou na team buildingu). Švíbáci právě dojedli (Peter si dal kachničku), já do sebe rychle hodil borůvkový koláč a mohli jsme vyrazit dále. Párkrát jsme malinko bloudili (resp. špatně odbočili), ale jinak jsme tak nějak ujeli to, co jsme chtěli. Pro změnu jsme zase byli i na Knajpě. Je vidět, že všechny cesty v Jizerkách vedou právě tam.

Jinak Peter je šílenec, s malým Adámkem vzadu ve vozíku jel po neskutečných cestách. Až jsem měl skoro za Adámka strach:-)

Suma sumárum, dneska to bylo něco kolem 55 km. Uf.

Dnešní večer jsme pak strávili u telky sledování Davis Cupu.

A na závěr - fotky z mobilu. První z cesty (jsou na ní Švíbáci), další 2 pak z dětského hřiště u penzionu chvíli po návratu z kola:

čtvrtek 17. září 2009

Liberec

Počasí zase není jako úplně nejvíc nejlepší, tak aspoň vyrážíme do nejbližšího okolí na nákupy. Ani jsme myslím nikdo z nás nečekali, že nakoupíme tolik věcí... Našli jsme totiž obchůdek Dary nedary (nebo jak se jmenoval) plný moc hezkých věcí, takže Soňa s Radkou byly jako u vytržení a po dlouhé době bez obchodů prostě musely kočárek totálně naplnit všemi možnými věcmi. To ale nebylo vše, stavili jsme se ještě do sportu, kde jsem původně chtěl koupit brzdové špalky, ale byl to obchod jen s oblečením. I tak jsme tam ale pár tisíců nechali - Radka koupila Ianovi bundu a já si vybral rukavice na kolo (díky Radi).

Přes poledne jsme si s Fífou dali cyklovýlet, opět naši oblíbenou trasu Bedřichov - Hrabětice - Královka - Bedřichov. Tentokrát ale jen jednou, Fífa se v Bedřichově vzbudil, tak jsem nic neriskoval:-)

Já ale neměl dost, tak jsem hned pokračoval na další cestu. Myslel jsem, že se přidá Skalák, ale nechtělo se mu. Tak jsem aspoň jel rychleji:-) Ujel jsem nějakých 33 km (výlet s Fífou byl ca 10 km) částečně to bylo po stejné cestě jako včera. Je ale pravda, že mi to dneska moc nešlo a měl jsem fakt dost. Navíc nahoře na Knajpě a v nejbližším okolí bylo docela mlhavo a sychravo. Ještěže jsem se na to vybavil.

Původně jsme pak odpoledne měli jet na Ještěd, ale kvůli počasí jsme pak nakonec zvolili jen cestu do Liberce. Krásné klikatice:-) Zaparkovali jsme v nějakém obchodním centru a šli se projít na náměstí a do nejbližšího okolí. Malý byl trochu hysterický, což se projevilo i na mamce a na nás ostatních. Naštěstí to ale netrvalo dlouho, malý usnul a my se mohli dokonce vrhnout i do nějakých obchodů (koupit kaši malému, nějaké bio-mňamky a spoustu pečiva - liberecké náměstí a nejbližší okolí je plné pekáren!). Zpátky jsme se vydali tak, abychom zvládli kaši... Což se víceméně povedlo.

Pozdě večer pak dorazili poslední účastníci našeho pobytu - Švíbáci, se kterými jsme chvíli poseděli (jako tradičně ve společenské místnosti).

středa 16. září 2009

Nova Author Cup, teda skoro

Na dnešek připadl nejdelší cyklovýlet. Tak nějak náhodou jsme zjistili, že Nova Author Cup se jezdí v Jizerkách a že jsou to vlastně cesty, kterými jsme se Skalákem už jeli (částečně). Takže dneska bylo v plánu projet si to celé (tedy skoro - místo startu a cíle v Josefově Dole jsme začínali i končili v Bedřichově). I tak to ale bylo zhruba těch 60 km, koukněte se na záznam ze Sportstrackeru.

Byl jsem překvapen, jak to bylo "snadné". Dali jsme si občerstvení na Knajpě (zajímavé místo, ještě zajímavější obsluha), moc se mi líbila vyhlídka, když jsme jeli kolem Smědavské hory atd. atd.

Jednu chybičku ale dnešní výlet měl - nějak mě z něj začalo bolet v krku. Naštěstí jsme měli objednanou saunu, ve které jsme se všichni postupně vystřídali (já v ní byl naštěstí se Soňou, ne se Skalákem, jak bylo původně plánováno:-)

Navíc po sauně jsme využili nabídky místní restaurace, která grilovala maso (kuřecí, vepřové, pstruhy...). Výborná záležitost, akorát pro nás sportovce:-D

Ještě přidám tradiční fotoreportáž z cyklovýletu:

úterý 15. září 2009

Cyklovýlet s mamkou a pak i s Filípkem

Ráno, hned po snídani, jsme Filípka předali v kočárku tetě Radce a se Soňou jsme se vydali na krátký výlet (krátký proto, abychom byli zpět, až se Fífa vzbudí a bude se dožadovat prsu). Takže jsme zajeli k přehradě Josefův Důl a zpátky. Musím Soňu pochválit, byť šlo tedy o docela krátkou trasu, přece jen to bylo celé kopečkovaté a obzvlášť ta část od přehrady zpátky na hlavní cestu stála za to.

Po obědě měl Filípek před sebou další spaní, ovšem tentokrát jsem si jej vzal já a vyrazili jsme na cestu s kolem a vozíkem. Zvolil jsem cestu Bedřichov - Hrabětice - Královka - Bedřichov, okruh ca 9 km. Nejdříve si tam vzadu pobrukoval, po asi tak 10 minutách usnul. Celé kolo jsme dali tak za 40 minut, tipuju, ale Filípek pořád tak hezky spinkal, že jsem plynule navázal ještě jedním kolečkem.

Bylo to v pohodě, možná jsem jen překvapil pár pěších turistů, že už jsem tam zase (pokud mne tedy poznali:-). Každopádně při sjezdu z Královky jsem to rozjel malinko více (tachometr ukazoval něco kolem 45 km/h, tzn. vozík asi malinko více házel a Fífa se s křikem probudil. Okamžitě jsem zastavil a k mému úžasu jsem Filípka velmi rychle uklidnil, vrátil do sedačky a mohli jsme (tentokrát oba v bdělém stavu) pokračovat zpět na penzion. Dokonce byl tak vyklidněný, že se ve vozíku, když jsem jej tam vrátil, strašně nahlas a dlouho smál.

Večer jsme pak opékali párky, výborná záležitost. Jak Fífovi, tak Daníkovi se oheň moc líbil a myslím, že by u něj vydrželi sedět strašně dlouho:-)

Tradičních pár fotek z mobilu:

pondělí 14. září 2009

Královka a boby

Počasí se nám zatím nelepší a nelepší. Dneska je opět pod mrakem, malinko nám mrholí. Aspoň dopoledne. Vyrážíme tedy na pěší výlet, údajně má být někde v okolí chata prezidenta Beneše (což je, jak později zjišťujeme, blbost - chata je asi tak 200 km jinde; v okolí je sice chata, která se jmenuje "Prezidentská", ale s Benešem má do činění asi tolik jako Skalák s knihomolem).

Takže z Bedřichova je to směr Královka (chata s rozhlednou, ale kvůli počasí ani nezkoušíme na rozhlednu vyjít), Prezidentská chata a znovu Královka. Ta zvenčí nevypadá úplně vábně (přece jen je to starší kousek), ani interiér není žádný šlágr. I tak si tam ale sedáme a dáváme oběd. Což o to, vaří dobře. Navíc čepují Svijany:-) Slečna servíka se mi ale zdá být trochu mimo... Jakoby tady byla první den.

Během toho, co do sebe dostáváme svůj oběd, začíná místní personál připravovat celou restauraci na nějaký větší zájezd či co. A taky že jo - za chvíli přijíždějí 2 autobusy plné nějakých školou povinných dětí odněkud ze severu (myšleno ze severu Evropy, myslím, že Dánska). Určitě si to tam užijí, což o to, ale pohodlí jim tam asi chybět bude...:-)

My se tedy vydáváme zpátky na penzion.

Někdy v pozdním odpoledni se vydáváme do Janova (prakticky sousední vesnice), kde je bobová dráha, téměř kilometr dlouhá s celkovým převýšením 78 m. Uf. Všichni ji nakonec vyzkoušíme, někteří (včetně mě) vícekrát. Je to docela sešup:-)

Závěrem ještě zkoušíme místní dětské hřiště (=Soňa s Radkou se houpou na houpačkách a Veruš s Petim skáčou na "trampolíně").

Opět fotka z mobilu, tentokrát z cesty na Královku:

neděle 13. září 2009

První cyklovýlet

Počasí nám moc nepřeje, bohužel. Mrholí a mrholí. I tak se ale se Skalákem vydáváme kolem poledne na první cyklovýlet (jen my dva, bez žen a bez mrňat). Někde v Josefově Dole začíná pršet víc a víc, zvažujeme zbabělý návrat zpátky. Naštěstí je to do Bedřichova docela do kopce, což nám pomáhá v rozhodnutí pokračovat dále.

Nakonec ujedeme skoro 30 km, docela pohoda. Jediné, co mě teda docela štvalo, byly cesty udělané z panelů. Ty prostě nejsou na mé kolo to pravé ořechové...

Po návratu jsme se ještě se Soničkou, Raďou a malým vydali na procházku po okolí, tak nějak prakticky po stejné cestě jako včera:-)

Na závěr opět pár fotek, tentokrát z cesty na kole:

sobota 12. září 2009

Odjezd!

Ráno jsou tedy přichystané tašky (víceméně všechny). Abychom se definitivně rozhodli, zda pojedeme jedním či dvěma auty, je třeba rozlousknout zásadní věc - kolik kol je schopen Skalák uvézt na svém novém nosiči na zadní dveře. Zkouška dopadla pro nás dobře - uveze 3 kousky (čehož nakonec litoval, ale to už je jiný příběh).

Takže vozík a cestovní židličku narvat do rakve (neboli bubliny, jak říká Radka) na střeše, vedle zbývající kolo a všechno ostatní do kufru. Ještěže máme tak velké auto! A ještěže máme Soničku - expertku na tetris! Všechno na své místo zapadlo hned napoprvé:-) Mělo to ale i svou stinnou stránku. Tvrdil jsem Soničce, že někam schovala klíče od auta (které jsem samozřejmě já zavřel v autě). Ona, chuděra malá, je ale hledala tak intenzivně, až si ukopla malíček. Ale ne nějak normálně, ukopla si jej tak, že jí pak prakticky totálně zčernal a otekl. Nebyl to hezký pohled:-( Takže ještě jednou dodatečná omluva...

Cesta probíhá v pohodě, jen samozřejmě musíme několikrát zastavovat kvůli Radčinému čůrání, jako vždy:-) Malý to zpočátku nedává, ale nakonec se umoudří a usne.

Penzion nacházíme vcelku bez problémů, je to prakticky přesně uprostřed Bedřichova. Všechno vypadá hezky, jen teda pokoje jsou takové menší a skromněji vybavené (přece jen je to primárně pro lyžaře, proto ty těžké, skoro až "pracovní" koberce). Je třeba hned vyzkoušet místní kuchyni (hotovky jsou docela fajn a za lidovku), takže zatím vládne spokojenost. Jen to počasí není úplně nejlepší...

Skaláci přijíždějí až někdy vpodvečer, my mezitím stíháme dát (velmi příjemnou) procházku po okolí, z které jsou i následující fotky z mobilu:



Večer jsme se pak sešli (ostatně jako i všechny ostatní večery) ve "společenské místnosti", kterou jsme si tímto zabrali téměř na celý pobyt jen pro nás. Dneska jsme čas strávili převážně hraním hry Mám to! Je ko kurevská hra, absolutně mi nejde!

pátek 11. září 2009

Dovolená téměř začíná!

Tak už nejsem v práci, finální přípravy na odjezd na dovolenou mohou začít. Takže dopoledne vyrážím směr Mateřské centrum Čelákovice vyzvednout vozík za kolo, aby z toho sportování měl něco i ten náš malý poklad. Vpadnul jsem tam zrovna po začátku hodiny zpívání (Skákal pes se linulo široko daleko:-), což mě tam zdrželo malinko déle, než jsem myslel. Každopádně vozík byl vyzvednut, vypadá dobře, tak snad i dobře pojede.

Ženské si mezitím určitě užívaly nakupování nebo tak něco... Zkrátka klasika...

Večer ovšem nastoupila vrchní balička Soňa a všechno bylo během chvilky v taškách... Však počkej, zítra Tě teprve čeká výzva, dostat to všechno do auta!

neděle 6. září 2009

Náročný víkend, jako vždy

Nejenže musíme dělat spoustu analýz, jako tradičně (což o to, penízky jsou třeba), rozhodli jsme se ale "zazimovat" tu hnusnou zelenou věc, co jsme pár týdnů měli na zahradě. Resp. ta věc nebyla zelená, zelené bylo to uvnitř. Šílené, jak je za pár týdnů "stání" voda v bazénu schopná totálně změnit svou podobu. Nejenže teda změní barvu, ale stane se taková jakože hutnější, mastná a lepkavá:-) No úžasné to bylo, ruku k dílu zapojily obě rodiny. Největším pomocníkem byl samozřejmě Daník, který z vylil dobré 2 litry vody z těch celkem asi 2000:-) A pak toho samozřejmě nalil spoustu na sebe, ale to se nepočítá. Každopádně teď máme minimálně na pár týdnů po bazénku památku na naší mikrozahrádce - kruh bez trávy. Tak snad se to brzo spraví.