Plánovat umíme dobře. Děti nám to umí ještě lépe měnit. Tak
třeba táta odveze Fílu do školky. Já poučena z předchozích dnů v 10 začnu
chystat polívku, aby slečna byla syta, až ji budu v 11 ukládat do kočárku,
aby mohla spokojeně prospat vyzvedávání. Slečna 10:15 začne projevovat známky
únavy a v následujících minutách bojuje v jídelní židličce s padajícími
víčky. Takže polívka nic, kočár nic…a slečna si dávala rekord týdne. Nemít tetu
Šárku, která nám Fílu přibrala se svým Kubíkem, tak měla spánek o 45
minut kratší.
A doktora a nákupy, které si máma plánovala, si nakonec dal
Fíla raději s tátou. No co, tak jsme s Kami doma spočítaly knoflíky,
opravily klobouk a zavolaly tetě a najednou byl večer.
A hláška dne?? Fíla stále zlepšuje své komunikační
schopnosti a poslední dobou je to pozitivním směrem a ve velmi ohleduplném
duchu. Kami už spí a táta a já ležíme u Fíly na posteli a „ještě si před spaním
chviličku hrajeme s Buzzem“, Fíla vypráví svůj příběh o Buzzově nočním
letu s baterkou v kapse, která byla velkým překvapením a jen tak
mimochodem se nás zeptá „nevadí vám, že sedím?“…Nééé Filí, neboj, nevadí ;o)
Fíla s tátou vybalují nákup. „Filí, máme ještě jedno
překvapení, pro mámu. A pssst!!!“ … „A můžu zavřít oči, tati???“