neděle 29. června 2008

Stěhování nábytku

Několik vrstev laku, zhruba týden občasného natírání a výsledek je tady. Míša může složit zakoupenou Ikea sedačku. Bohužel „spojovací materiál“ (umělohmotné vruty, jestli se tomu tak dá říct), se ukázal býti velmi nepraktickým. Kroutil se až běda. Takže randál veliký, k tomu hromada Míšových nadávek a konec v nedohlednu. Už jsem očekávala stížnosti ze strany Daníka a raději jsem své místo „Mata“ přenechala trpělivějšímu Honzíkovi, který už stejně nemohl kvůli tomu rámusu spát.

Naštěstí výsledek stojí za to. Aspoň zatím se tak jeví. Pochopitelně s tím souvisely drobné úpravy uspořádání nábytku v dětském pokojíku. Kde se tím pádem zvětšil spací prostor, což bude super hlavně pro Kutajovic, kteří k nám mají brzy na víkend dorazit.

Já, abych nevypadala nečinně, jsem se pustila aspoň do přesazování květin. Trošku jsme sesynchronizovali květináče a dali čerstvou hlínu. Škoda jen, že se potom některé potvůrky začínají množit. Už při přesazovaní jsem si takových kousků všimla. Sakra! Vyhodit to, na to nemám srdce, takže za chvíli asi budeme bydlet v pralese :o( Co se dá dělat.

Ale dost řečí...je tu ještě fotodokumentace výsledků stěhovacích prací:

sobota 28. června 2008

Pat a Mat

Na dnešek si Míša s Jirkou domluvil instalaci světla pod střechou. Akce docela zajímavá, překvapivě byla nutná i má výpomoc, a to především při podávání náplastí. To je tak, když strkáte prsty tam, kam nemáte. Ještě víc překvapivé bylo, že pro instalaci u Skalákovic byl zvolen jako výpomoc Honzík. Že prý není nutné dělat téměř nic, jen občas Jirkovi pomoci někde přidržet dráty apod. Což by prý Honzík mohl zvládnout. Mohl, ale za ty kecy by se nám na to prý nejraději vysr…

Asi však bylo stále dostatečně přesvědčivé slíbené grilování, takže se své přidělené role Honzík nakonec rád ujal, aby tím Míša získal čas na úklid a vysátí podkroví. Šikulka!

U Verun se tento víkend cestou zpátky z dovolené zastavila ségra i s holkama. Takže na zahradě bylo živo, markýzu jsme při grilování plně využili, následně se pod ní kluci ještě snažili rozchodit wifi pro Skalákovic.

A tak jsme příjemně s Honzíkem, Jirkou, Skalákovic a jejich rozšířenou rodinou strávili sobotní odpoledne ve stínku markýzy s dobrým jídlem a osvěžujícími drinky ;o)) V podstatě jsme takhle plynule přešli až do večerního posezení. Možná si mezi tím Míša odskočil zase zanatírat. Laťky na sedačku ještě nebyly úplně OK.

Jo a pokud si dobře vzpomínám, tak padly nějaké bylinné likéry, které dostal Míša na své oslavě narozenin. Už ani nevím, od kterého šprýmaře to bylo, ale celkem jsme se s tím pitím pobavili. Kluci (Míša, Honzík a Skalák) to otestovali už v pátek večer, to byl myslím jeden z takových těch klasických, kdy se sice nevytáhly stolní ani jiné hry, ale notebook a youtube a všechny staré hitovky, na které si kdo v tu chvíli dokáže vzpomenout. Však to znáte ;o) No a po tomto zážitku se o víkendu snažili na tento lahodný drink zlákat i jiné, ať už Jiříka či Verčiného švagra (ten měl i s Honzíkem, který se musel v zájmu celé akce obětovat, docela výdrž ;o)).

čtvrtek 26. června 2008

Instalace markýz

Opět další slavný den, kdy k nám byl zaveden…nebo lépe byla instalována markýza. Jak pravidelní čtenáři dobře vědí, předcházel tomu dlouhý a náročný proces výběru dodavatele i vzoru látky, ale zvládli jsme to! Celou akci doma hlídali za Čejkovi Janka, za nás Míša a za Skalákovic celá rodina.

Podle hlášení, které jsem z domova dostávala (neboť jsem zvolila raději pracovní den, kvůli rozlučkovému obědu s Lukýnem, který se rozhodl dezertovat do Seznamu), pánové dorazili trošku později, než původně hlásili. Nicméně Míša měl pro tento volný den o zábavu i tak postaráno. Po krátkém rozboru naší finanční situace jsme totiž uznali, že na koupi nové kvalitní postele ještě nenadešel ten pravý čas, a rozhodli jsme se koupit jen něco provizorního do pracovny, s tím, že staré postele zůstanou ještě chvíli společně v pokojíku. A tak mohl Míša ve volné chvíli natírat laťky nově zakoupené provizorní skládací sedačky do pracovny.

Každopádně se začínalo u Čejkovic a první pořízená fotografie je tedy s jejich markýzou. Pak následoval oběd U Paši a instalace u nás. Instalaci markýzy u Skalákovic předcházela dramatická chvilka se zvažováním, zda to pánové ještě stihnou či nikoli. Naštěstí se rozhodli, že ANO a tak máme pěkné nové markýzy všichni 3. Paráda!!!

Pokud by vás čistě náhodou a teoreticky zajímalo, jak to u nás vypadá, tak mám – pochopitelně čistě náhodou a teoreticky – pro vás fotodokumentaci.



Už jen poznamenám, že my „nehlídači“ (čili já a Tomáš), jsme vše po příjezdu domů náležitě pochválili. Škoda, že jsem dorazila až po práci, kdy už je sluníčko docela nízko a naše nová markýza trošku ztrácí na své efektivitě. Ale počítáme, že situací, kdy se nám bude nová markýza velmi hodit, ještě bude dostatek.

úterý 24. června 2008

Konečně zase bydlíme jako lidi

Příběh o těžkém rozhodování, zda nechat vysekat a rozvést elektřinu pro markýzu z venku nebo uvnitř domku, už jste určitě četli. Poté následovala dlouho plánovaná oslava Míšových 30. narozenin. I o ní už jste si určitě četli. Pak víkend na Moravě a po něm návrat do „neútulného“, rozpracovaného domečku :o(( A to já nerada!

Takže Míša musel do pracovního už v neděli, kdy jsme dopoledne ještě stihli popřát mamce k svátku, zastavit se na oběd a rozloučit se s Veličkovými. Zpět do Nehvizd jsme vyrazili hned po obědě, takže zbyl ještě dostatek času na opravu všeho, co se u nás rozvodem elektřiny „znehodnotilo“. I když škody byly minimální (oproti naší původní představě), jejich náprava byla nutná.

Sice už si ani nepamatuju, co jsme to na ucpání děr koupili, každopádně toho bylo hodně. A už v neděli bylo zaspárováno. V pondělí ještě drobné úpravy, následně došlo i na natírání (bohužel bylo nutné máznout rovnou celou zeď). Všechno to zvládl Míša a na mne zůstaly úklidové práce. Myslím, že nás v průběhu toho všeho ještě zaskočila nějaká větší průtrž mračen. Zrovna jsme se zakecali u sousedů a měli otevřené dveře na terasu. To pak máte celkem rychle vytřeno.

A jak to všechno vypadalo?? Ještě že dodržujeme tu fotodokumentaci ;o) (pro přesnost…spárování je z neděle a poslední fotka finálních úprav z úterka)

sobota 21. června 2008

Sobota – den poté…

…den po té skvělé Míšově oslavě 30. narozenin. Je skvělé bydlet v jednom komplexu a mít tu možnost dát si ráno s ostatními účastníky snídani. Ano…pochopitelně jde především o to, zkontrolovat ty nevyspalé či alkoholem otrávené obličeje ;o) Bez toho to přeci nejde.

Už Honzík, jako slušný synek spící s námi na pokoji, svým „nevlídným“ pohledem, kterým nás v 8 ráno obdařil, uspokojil ty, kteří se včera nemohli alkoholu ani dotknout ;o)) A zbytek následoval. Nejzásadnější byl nakonec Pájův příchod z luxusního apartmánu v Priusu. A to jsme si mysleli, jak pěkné ubytování jsme zajistili. Asi je zvyklý na lepší ;o) To třeba Martě s Evičkou by úplně stačil ten čaj s medem, co ráno dostaly. Myslely na něj prý už od probuzení.

Dokonce za námi na ubytovnu dorazili i Skalákovic. Moc se jim tam líbilo, škoda že ty blízké apartmány nejsou taky tak nové a pěkné.

Po snídaňovém dvouhodinovém placatění jsme se vydali zpět na místo činu. Někteří pro zásoby vína, jiní vyzvednout své věci a dárky a tak ;o)) Zajímavé, že se Tomáš (Čejka) nikdy nezmínil o tom, že si hodlá v domě či na zahradě zařídit vinný sklípek. Jeho odběr vína, který nás zdržel nakonec až do 13 hodiny, tomu tak skoro nasvědčoval. Ale byli jsme rádi, že mu tak zachutnalo. Aspoň jsme se díky tomu stihli ještě pozdravit i s Vašíčkovými, kteří si se vstáváním dali na čas. A potkat s rodinkou Verčiné sestřičky.

Taky se vyřešily poslední dopravní problémy, a to tím, že Pája vzdal cestu do Beskyd a vzal Lumpíka i Švibáka zpět do Prahy, a tím, že se Čejkovi rozhodli svést Jirku s Lindou do Kutné Hory. Výborně! Takže můžeme v klidu pokračovat v cestě na Moravu. Každopádně všem účastníkům oslavy děkujeme!!!

A teď schválně, jak daleko od Hustopečí si myslíte, že nám došlo, že jsme ve sklípku zapomněli Vránovic skvělý dárek?!?! Sama už to nevím přesně, jisté ale je, že se kvůli nám musel Cyril s Pavlínou prohrabat všemi odpadky, které jsme tam za předešlý večer zvládli „vygenerovat“. Poté, co to důkladně probrali, se mi konečně podařilo jim vysvětlit Danoušův fórek s přilepenou obálkou na spodní straně „dárkové“ krabice. Důmyslné, Danouši, co asi vymyslíte příště ;o)? Hlavně když jsou lístky na světě!

Náš časový skluz už ovšem znervóznil Míšovu mamku, která nás pro jistotu telefonicky lokalizovala, neboť jsme měli dneska pokračovat s oslavami Míšových narozenin ještě u nich, a to s mamkou a Zdeněčkem. Ti naštěstí ještě v pohodě ani úplně nezačali s přípravami. A tak jsme stihli i my s Míšou ještě sprchu a krátké zdřímnutí. Na Ostravici totiž už netrpělivě čekali Prachařovi a s nimi hra na honěnou, malování, praní ponožek a jiné zábavné aktivity ;o) Na večer už jsme zůstali jen s mamkou a Zdeněčkem, ale jak probíhala oslava vám ani nenapíšu, protože to byl čas, kdy já už jsem odpadla. Občas mne přišel Míša vzbudit s tím, že je hotové maso nebo něco jiného. Kolik bylo, když jsme odjížděli nevím, akorát si pamatuju, že Zdeněček prohlásil, že si vlastně ani nestihli s Pepou připít a vrátil se z chodníku zpět ke stolu (neboli „ke strojům“). Nezbylo než přijet s autem před branku, aby Zdeněček neměl jinou možnost, než nastoupit. Počítám, že pěšky by se do Frýdlantu nedostal ;o) A hurá do postýlek, vždyť máme co dospávat!!!

Připojuji fotodokumentaci sobotního rána:

pátek 20. června 2008

Hustopečíme

Sraz v 16:00 na Chodově, aby to Linda měla kousek a nezdržovala, když má tolik práce. Nakonec to zvládla bez problémů, brzdou byl ale Jiří. Navíc si Linda ještě usmyslela, že musí zajet vyzvednout lístky na Lennyho Kravitze (naštěstí to bylo kousek). Bohužel teda jen 2 kousky, my ostatní máme smůlu.

Suma sumárum – z Prahy vyrážíme s mírným zpožděním oproti plánu, ale ještě je to docela v klidu (vzhledem k tomu, kdy očekávám start zbylých posádek). Honza je nepříjemně překvapen, že Jirka do auta koupil pivo jen sobě a Lindě. Inu, nějak se s Tebou milej zlatej nepočítalo. Naštěstí je brzo zastávka a zásoby se doplňují. Jinak Avensis jede samozřejmě krásně, je to jeho první zatěžkávací zkouška na delší trasu.

Do Hustopečí přijíždíme relativně včas, teď ještě najít naše ubytování. Zapínáme navigaci, zjišťujeme, že jsme docela blízko… Bohužel tomtom neví, že cesta, kam nás navádí, je momentálně uzavřena. Takže to malinko objedeme a konečně přijíždíme k penzionu. Zvenčí to nevypadá moc hezky, ještě chybí fasáda, ale vevnitř je vše nové, hezké. Je to sice dražší než posledně, ale myslím, že to stojí za to.

Na místě už jsou Čejkovi, celí netrpěliví čekají na příjezd nejen nás, abychom konečně vyrazili do sklípku. Zkoušíme telefon, jak jsou na tom ostatní skupinky. Ještě to chvíli potrvá, takže vyrážíme směr sklípek. Cestou potkáváme moravskou skupinku, takže se s nimi Soňa vrací na penzion. To už přijíždí i Toyoťáci (jak ti z Budějic, tak ti z Prahy). Pořadí příjezdu dalších skupinek si už nepamatuji, vím jenom, že Janinka s Tomejskem a malou Deniskou přijíždějí někdy po deváté hodině jako poslední.

Celá akce se musí zahájit jídlem, to je jasné. Kuřátek je dost, po minulé zkušenosti (viď Simčo) jsme přiobjednali. K tomu samozřejmě rovnou vínečko – tradiční bílé (ty jo, už nevím, co to bylo, jen stoprocentně vím, že odrůda má v názvu „červené“) a červený mix, údajně klasický jihomoravský (překvapivě ani ten si ale nepamatuju).

Už už to vypadalo, že první skupina vyrazí na koštovačku, ale přece jen jsem dneska oslavencem (teda dneska je oslava, ale narozeniny mám přesně za týden), tak raději ještě předání dárků. Vzhledem k tomu, že je nás zhruba 25, tak to chvíli trvá. Přebírám dárečky, zatím nerozbaluju, takže jen ze slušnosti děkuju:-) Uvidíme později, co se z toho vyklube…

A teď už vzhůru dolů do sklepa. Košt celkem myslím že 10 odrůd + závěrečná vínovice. Něco chutná více, něco méně, ale obecně můžu říct, že jsem spokojen. Taky jsem to tentokrát zvládl celé, což jsem docela rád. Už ani nevím, o čem se tam tak dlouho povídalo… Pamatuju si jen, že Skalák byl strašně překvapen, že Baloun má svá vína (většinu? část?) uloženu právě v Hustopečích (kousek od nás).

Vystřídáme se, dolů jde druhá skupina. Mezitím se nahoře samozřejmě popíjí a pojídá, vše probíhá tak, jak má. Oproti únorovému termínu je teplo, takže skupinka posedává i venku.

Tak jo, po další hodince (možná to trvalo déle) vychází ven i druhá skupinka. Všichni (nebo aspoň většina) už má náladičku, je to fajn:-) Myslím, že je čas rozbalit dárečky! Nebudu tady popisovat, co jsem všechno dostal – bylo toho hodně a všechno mě to moc potěšilo. O některých dárečcích (nebo spíše o jejich využití) tady stejně budete časem číst, jak je budu/budeme postupně používat… Ještě jednou díky všem!

No a teď už nezbývá než pustit nějakou tu hudbu trochu intenzivněji a vrhnout se na tanečky. Ty nám samozřejmě jdou naprosto báječně! A čas utíká a utíká a sklípek se postupně vyprazdňuje. Však se taky není čemu divit, rázem je zhruba pátá hodina ráno a i já si říkám, že by stálo za to jít spát.

Tak už jen povinný panáček vínovice na cestu a společně se synkem a pražskými Toyoťáky vyrážíme směr penzion. Synek je nějaký rychlý a za chvilku nám mizí v dáli. Jeho chyba, klíč nemá. Až dorazíme k penzionu my, Honzík už sedí schoulený u dveří a spinká:-) Probudím ho a jdeme spát… Teda já a synek. Co vyváděl Pája, Lumpík a Švíbák, to ví jen oni. Proč spal Pája v Priusu? A byl se předtím autem projet? A co na to Jan Tleskač?

čtvrtek 19. června 2008

Jak se správně připravit na instalaci markýzy?

Nejlepší by bylo vše si předem dobře rozmyslet. To se nám bohužel nijak zvlášť nepodařilo. Tak se taky stalo, že k nám dnes večer po práci museli dorazit pánové elektrikáři podruhé. Poprvé jsme totiž byli pevně rozhodnuti, že bude stačit vývod elektřiny venku ze zásuvky a obětujeme trošku estetiky na úkor velkého domácího úklidu. Dnešek svědčil o tom, že některá rozhodnutí se občas mění. A tak se teda sekalo. V našem novém domečku „jako klícka“! Teda nejdříve pochopitelně proběhl nácvik u sousedů ;o) My přišli na řadu až později k večeru. Pak jsme ještě chvíli zdržovali zvažováním, zda přesunout i světlo či nikoli, a jelikož zvítězila varianta „ano, přesunout“, bylo nutné odstěhovat a odklidit i další část nábytku. Proto to nakonec všechno trvalo až do nějakých 22 – 23 hodin (to možná i s následným vytřením podlahy a lehkým úklidem...nic zásadního to nebylo, protože zatáhnout vysekané díry a vymalovat už si musíme sami :o(()

Hlavně že už to máme připravené. Vývod elektřiny pro motor máme sice poněkud výše než Skalákovic, ale pevně věříme, že Míšův odhad vhodného místa pro umístění motoru bude přesnější.

Asi by byla škoda tento večer nezakončit nějakou veselou historkou. Takže tady ji máte: Míša se Skalákem zapíjejí úspěšné domácí práce kvalitním vínkem, vytáhnou se i nějaké mňamky, k Jance se po chvíli přidá i Tomáš, který dorazil z hlídání malé Káji. A historku o tom, jak se mu podařilo vyrvat v nějaké restauraci „lanové“ zábradlí ze zdi, už s Verun posloucháme na houpačce. Já sedím hezky způsobně, Verun se kvůli lepšímu výhledu na ostatní rozhodla na houpačku kleknout. Bohužel zrovna v místech, kde byl šev látkové „základní“ části konstrukce. A co se tak po zimě, mrazech, deštích a jiných meteorologických vlivech nestane. No RUPLO TO, ano!!! Být tam paní Veličková (ta starší ;o)), tak nejspíš pronese, že „se takhle dobře už dlouho nezasmála“. My raději posbírali svých 5 švestek a vyrazili na kutě. To bude možná bezpečnější. A večer si necháme zdát třeba o nové houpačce ;o) Dobrou!!

neděle 15. června 2008

Převážně pracovní víkend

Skoro by se dalo říct, že tento víkend není o čem psát, neboť se jedná o víkend převážně pracovní. (Jak to pěkně sedělo s Radčiným pobytem na Moravě, který znamenal jen pravidelné smskové zpravodajství týkající se organizace svatby ;o))

Proč teda píšu? Protože naše zahrádka byla minimálně stejně pracovitá jako my, takže je nutné na webu odprezentovat všechny kytičky, zrající rybíz apod.

Abyste si ale nemysleli, tak Míša stihl i zahradničit – pohnojil trávník (přeci jen pořád soutěžíme ;o)) a já jsem dělala záskok za Skaláka (toho času na teambuldingu). No a dokonce jsme tento víkend stihli Verun přemluvit ke shlédnutí prvních dvou dílu How I Met Your Mother (pro příště jen HIMYM ;o)) a tím jsme ji začlenili do skupiny závisláků na tomto povedeném seriálu. To bychom vlastně skoro mohli říct, že to bylo "legendary", ale možná si to raději necháme pro jiné historky ;o)

A zde už naše zahradnické úspěchy:

pátek 13. června 2008

Nový adrenalinový sport - zápis k porodu

Všimněte si, že tento den bylo 13. Co je důležité, že to byl „děsnou náhodou“ pátek. Každopádně už 2 týdny jsem přemýšlela o tom, kam že se to zapíšu, až jsem zvolila cestu nejmenšího dopravního odporu (co se týče případné cesty z Nehvizd i případného Míšova dojíždění – i když ten tvrdí, že pokud to bude podle termínu, tak o vánočních svátcích má přeci každý sedět doma a ne se někde courat po výletech, tak uvidíme ;o))

Stránky Krčské porodnice jsem navštívila už včera a už včera bylo zřejmé, že nás tam nechtějí (už měli plno až do termínu 27. 12.). Z toho vyplynul dnešní ranní úprk do Podolské porodnice. Ufff, aspoň se nemusím rozmýšlet. Stojím a čekám až přijdu na řadu. Čtu si nástěnku, kde píšou, že zápis k porodu až po dokončeném 12 tt. Hurá. Dnes je náš první den 13 tt. Předám paní průkazku a ejhle. Prosinec už mají v Podolí plný, kapacita je 380 porodů na měsíc. Asi si dají v první polovině nadprůměr, aby mohli být všichni doktoři na svátky v klídku doma.

Každopádně to spustilo stav lehké naštvanosti, bezradnosti a lítosti a nezbylo než volat Míšovi, kudy tudy k Apolináři. Bohužel měl Míša zrovna spoustu práce a tak jsem vyrazila jen tak s představou, že to bude někde u Palackého náměstí. No nějak se mi to tam nepozdávalo, parkovat tam nebylo moc kde (samá modrá čára) a tak jsem absolvovala druhý telefonát. Míša stále nemá čas. Zkusila jsem, jestli by se „rychle“ nemohl optat Páji, ale nevyšlo to. Tak nic, dám si ranní okružní jízdu v zácpě a uvidíme. Nicméně po chvíli volá Míša mně, to už jsem ovšem zase v provozu a musím řídit, což taky velmi důrazně a s patřičným nasraným akcentem sděluju do telefonu, na jehož konci je však dobrovolný navigátor Pája (moc se omlouvám! Byly to nervy!). Konečně teda vím, že je potřeba se lokalizovat někde mezi Karlák a IP. Štěstí, že Ječná není v 9 ráno vůbec nijak vytížená. Další telefonát od Míše, tentokrát zahajuju pro jistotu s pohodovým „klidně můžeš mluvit, stojím tady v zácpě“. Nová Míšova informace říká, že místo znám správně nicméně zápis k porodu probíhá dnes od 12 do 14 hod. Paráda. Takže to, co jsem si vystála cestou nahoru, si teď dám ještě jednou cestou zpět na Smíchov do práce.

Že parkuju zase někde – slušně řečeno – hooodně daleko, ani nemusím zmiňovat. Po hodince v práci se znova vydávám k Apolináři, tentokrát MHDčkem. Vypadá to, že ze Štěpánské nemusím tolik do kopce, tak volím raději tramvaj. Škoda, že po 10 minutách čekání projeli akorát 2 sanitky a tramvaj byla stále v nedohlednu. Takže metrem. Z Karláku hezky pěšky, za pravého „londýnského“ počasí do areálu porodnice U Apolináře s pravým londýnským vzhledem (tmavá cihlová rozlehlá budova…you know).

Jsem tam o 15 min dříve a stejně už jsem tak minimálně pátá čekající na zápis. Konečně jsem přišla na řadu. Paní sestřička má svůj notes otevřený právě na stránkách s datem 25. a 26. 12. (zřejmě se paní přede mnou ještě někdy potkám ;o)). Na každém listě předepsáno 8 míst a já zaplnila na 25. místo šesté. Dne 26. 12. už bylo opět plno. Uff to bylo o fous. Každopádně máme kde rodit. (Teda relativně.) Tak uvidíme, jak to všechno jednou dopadne.

čtvrtek 12. června 2008

End of shopping time

Dneska se Raďa vydala autobusem dál na Moravu, takže jsme ji ráno cestou vysadili na Budějovické - na Florenc už se musela dopravit sama – a hurá pilně pracovat. Tentokrát bez shopping přestávek. Večer pak ještě na volejbal, což není nic neobvyklého, pokud zrovna nejedete novým firemním autíčkem. Hezké Kačenko, moc hezké!!!

neděle 8. června 2008

Ty jsi má, levandulová

To bylo tenkrát, když jsme na oběd měli výborné sousedovic jitrničky…jaká to změna pro obyvatele Jihoafrické republiky, kteří se u nás na skok zastavili, viď Radi ;o)
Takže přesně tenkrát jsme zhodnotili, že nadešel čas přesadit naše od semínek pěstované levandule ven na zahradu, aby měly hezky prostor pro realizaci. Jsme moc zvědaví, co to s nimi udělá.

V nejhorším se dají v zahradnictví koupit vzrostlejší kousky přímo v květináčích, ale to těm našim levandulím říkat nebudeme. Počkáme si, jak se pochlapí. No a kdyby ne, tak je někdy – až zase nebude Eliška doma – nenápadně přesadíme a budeme prezentovat jako ty „ručně“ pěstované květinky. Každopádně je potřeba jim vytvořit řádnou historii a tak už máme na rajčeti levandule – díl první ;o)

sobota 7. června 2008

Fandíme jako o život

Napsala bych, že „to bylo tenkrát, co se k nám Honzík zase pozval“, ale on by pak zas půl roku nepřišel, protože by si myslel, že si myslíme, že „co si myslí, nás takhle obtěžovat?!“ Tak já to raději nenapíšu a nikdo si nebude nic myslet.

Každopádně to bylo tenkrát, co jsme hráli na Euro 2008 se Švýcarskem (…myslím). Dorazili totiž koukat i Tomáš a Skalák. No a zdrželi se nakonec i po utkání. Na což jsme nebyli řádně připraveni, a tak jsme sklidili drobnou kritiku. Taky pivo musíme pro příště déle nebo lépe chladit. Ani nevím, kdo vyhrál naše interní sázky. Každopádně si pamatuju, že Raďa byla lehce opilá, už když jsem já odcházela spát ;o) A ostatní se o to také snažili.

No a zhruba půl hodinky po tom, co jsem zalehla do postele, se ozvala strašná rána. Pohřbili jsme Jamesona! Naštěstí letěl směr kuchyň, čili na kachličky, a tak stačilo jen vysát střepy, vytřít a ošetřit zraněného Tomáše. Ten mne pak prosil, abych byla - až budu psát na blog o tom, jak při své velmi emotivní gestikulaci poslal k zemi rozpitého Jamesona - shovívavá. Nicméně to jsou přeci ty historky, na které „bychom si jednou rádi vzpomněli“ (že jo Radi ;o)). Takže Tomíno, kuchyň to přežila, rány se ti zahojí, omluvná růžička potěšila…tak „vo co go!“, občas se to prostě vytáhne k dobru jako veselá historka, no ;o)

Žádné další ztráty jsme nezaznamenali – pokud teda nepočítáme Radčin ztracený následující den, který raději strávila z velké části v postýlce ;o))

pátek 6. června 2008

Raďa pro změnu na skok v ČR

Na chvíli našla útočiště u kamarádky bydlící nedaleko mé práce, takže jsme se sešly až na oběd. A skončily jsme klasicky u shoppingu. Ach jojojo… Každopádně jsme ještě stihly pomoci klukům s přípravou na víkendové MAFRA sportovní hry. Náročný den!

čtvrtek 5. června 2008

Náš webový maskot je na světě!

Není nad to se krásně do růžova vyspinkat. To je výhoda půldenních dovolených. Ta dnešní byla kvůli instalaci sítí proti hmyzu. Což znamená, že letos zřejmě nebudeme muset po nocích bojovat s krvelačnými a hlavně za světla vždy neviditelnými komáry.

Akce se ukázala být velmi užitečná hned z rána, kdy jsem na zahradě zaslechla Verun řešit něco závažného s Eliškou. Vyklubalo se z toho ptačí mládě, které uvízlo na pootevřených schůdcích na střechu a budilo Verun a Daníka svou ranní písničkou. Konkrétně v tom Verun rozpoznala „šílený ptačí křik, téměř jako o život“ – nepochopitelné!?! Nebudu to prodlužovat, proběhla záchranná akce čili neodvratitelné přemístění mláděte do krabice od bot a následné vyhoštění z krabice ven na trávník. Ufff! Všichni jsme přežili, hurá!!!

A tak jsme mohli v klidu nechat pana z Dopos nainstalovat objednané sítě…v klidu…to jsem možná přehnala. Při instalaci první sítě na naše samostatné francouzské okno „se zjistilo“, že je okno křivé a uprostřed hruba o 0,7 cm užší nežli nahoře a dole. Překvapení!! Nicméně pana „Dopos“ situace vůbec nezaskočila a pohotově provedl náležité úpravy sítě tak, aby se dala nainstalovat i na naše křivé okno. Instalace zbylých sítí už proběhla v pořádků bez jakýchkoli zásadních zjištění.

Tím jsme měli za to, že vše důležité už se dnes stalo. Jaké pak bylo překvapení, když k nám navečer, když už jsme byli zpět z „odpolední“ šichty, přiběhla Verun s tím, že „to musíme vidět“!!! (V takovém případě doporučuji všem, aby se šli „podívat“ rovnou s foťákem.) Člověk se jinak docela naběhá. Každopádně tentokrát se objevilo ptačí mláďátko na okně. Zpívalo zřejmě stejně pěkně, vypadalo vystrašeně a opelichaně. (Foto přikládám.) Při snaze o aplikaci stejného postupu s krabicí od bot jako dopoledne, překvapivě mládě roztáhlo „křidýlka“ a odlétlo. Ze zahrady jsme pak u Skaláku na střeše viděli sedět tři malé opelichance v jedné řadě. Jejich další osud je nám bohužel neznámý. Jediné, co po nich zbylo, jsou fotografie. Snad se vám náš nový maskot taky líbí!

pondělí 2. června 2008

Slavný den

Skoro by se tento den dal nazvat dnem zázraků, protože jsme se KONEČNĚ mohli připojit k internetu. Historku o tom, jaká úskalí s sebou nese skutečnost, že se rozhodnete změnit operátora, tady psát nebudu. To by bylo skoro na celou knihu a stejně byste si mysleli, že jsem si to vymyslela. Každopádně teď už jsme zase on-line. A dokonce se Míša rozhodl tento den vylepšit ještě zapůjčením lanďáku V8. Asi věděl, že povezeme ještě Skaláka a Martinku se skvělou cyklistickou historkou. Ve zkratce bych jen poznamenala, že než si před svatbou kvůli seznámení se sousedkou „zdravotnicí“ rozbít koleno i ruku, je možná jednodušší upéct koláč ;o) No snad příště…
Úplně jsem zapomněla dodat, že už se nám začervenal rybíz. Sice jenom jedna první rybízí kulička, ale jako první odvážlivec si zaslouží oslavné "jéééé", protože ostatní ji budou určitě brzy následovat! Však se na to podívejte:

neděle 1. června 2008

Návštěva u rodinky Kutajových

Sice jsme se rozhodli, že vyrazíme domů dříve než obvykle, ale kromě návštěvy u Veličků jsme stihli zajet taky za Lumírem, Jankou a Klárkou. Siřinovy jsme pro tentokrát vynechali, neboť se pohybovali za hranicemi všedních dnů. Naštěstí se uvidíme ve sklípku ;o)) Lumír tam sice dorazí taky, ale Janka s Klárkou…ty uvidíme až v červenci, až k nám dorazí na návštěvu.

Takhle jsme je aspoň zkontrolovali o něco dříve a pomalu se seznámili s Klárkou v prostředí, na které je zvyklá. I tak to vypadá, že bude potřeba ještě spousta zajímavých prstýnků a hodinek, než si na nás pořádně zvykne ;o) Taky budeme muset v obchodech obhlídnout ten nafukovací bazének s úžasným nafukovacím míčem.

Pak už jen zastávka u mamky na oběd a jak jsme plánovali, cesta domů přes poledne, kdy je sluníčko nejsilnější, abychom si pak dali ještě příjemné večerní posezení doma na terásce. Škoda jen, že v Praze pršelo. No aspoň jsem místo toho stihla vybalit to nové nádobí, co jsme si od Veličků dovezli. Jen si teď asi nebudeme moci vyměňovat kuchařské exponáty s Čejkovými, jinak v těch servisech bude zmatek ;o))



…a následuje fotodokumentace, abyste viděli, jak už je Klárka velká.