středa 31. prosince 2008

Poklidný a hlavně úplně jiný Silvestr

Ráno jsem musel brzo vstávat, čemuž jsem, jak jsem už psal, přizpůsobil včerejší večer:-) Čekaly mě dneska jednak nákupy (abych byl připraven na příjezd rodinky) a druhak nějaké úřady (vyzvednout rodný list Filípka + následně jej přihlásit ke zdravotnímu pojištění - btw. paní na pobočce by si mohly uvědomit, že tady jsou pro lidi a že ti je platí, ne naopak...).

Soňa brzo ráno potvrdila SMSkou, že si pro ně můžu přijet, páni doktoři rozhodli, že se můžou oba vydat domů. Hurá!!!

Úřadování mi šlo rychle, kolem 11 jsem se blížil k Apolináři - zrovna mi volala Soňa, že už si je můžu přijet vyzvednout. Tak hurá na místo! Sice to trvalo malinko déle, než jsem čekal (kojení je kojení), ale dočkal jsem se. Pak už jen zaplatit nezbytné nemocniční poplatky a hurá domů. Soničce se sice nějak nezdála sedačka - prý tam nějaká část chybí, ale co už... Náhradní jsem v autě neměl, tak to malý musí přežít, ne?

První cesta autem dopadla dobře, malý spinkal. Nebo aspoň já jsem neslyšel, že by vzadu nějak moc řval:-) Doma jsme mu hned ukázali jeho pokojíček a vůbec jej náležitě přivítali (tzn. nakojili, přebalili apod.:-)

No a tak to vlastně šlo až do půlnoci - přebalit, nakojit, uspat, 2-3 hodiny odpočinku, přebalit, nakojit, uspat... Takže program na dnešní večer jasný. Naštěstí Filípek je zatím hodňoučký a nějak zásadně nám to nekazí (řve jen ve snesitelných mezích, spí relativně dlouho, ...). Večer přišli Skalákovic, ani nevím, zda jsme něco pili nebo ne. Holky určitě ne, my se Skalákem možná jen víno? Už si nepamatuju. Vím jenom, že jsme šampaňské (letos se Skalák pochlapil značkou Moët, přesný typ si nepamatuju Moët Champion??) pro jistotu bouchli už v 11 večer - co kdyby nás náhodou naše drobotina potřebovala zrovna o půlnoci. Navíc už kolem 10. večer to venku začalo bouchat, takže jsme začínali mít obavy, zda to nebude mít nějaký vliv na prcky (= nezačnou řvát). Naštěstí ani v jednom případě ne.

Každopádně to byla naše silvestrovská, opravdu velmi poklidná, oslava. Nu což, je to přece den jako každý jiný, ne? Byť pro nás byl letos opravdu výjimečný...

Tak ještě přeju všem našim známým, kamarádům a rodinám jen to nejlepší do nového roku! Doufám, že nám zachováte přízeň a občas na náš web kouknete.

úterý 30. prosince 2008

Držíme pěsti Veselkovým!

Úplně jsem zapomněl napsat - do porodnice nás dneska přišli navštívit Libuška a Gonza. Lezlo to z nich jak z chlupaté deky, ale nakonec se nám svěřili - čekají dětátko. Moc a moc držíme pěsti!

Práce práce práce

Včera i dneska jsem byl v práci. Říkal jsem si, že nemá cenu zbytečně brát dovolenou, když mám rodinku ještě v porodnici a dovolená se bude hodit, až je budu mít doma. V kanclu jsem to zabalil vždycky už kolem třetí a jel jsem za nimi. S koncem návštěvní doby jsem se pak přesunul domů, abych se na ně začal těšit na další den:-)

Už už to skoro vypadalo, že je dneska pustí domů, dokonce jsem už měl v autě všechny nezbytné věci. Nakonec z toho ale bohužel sešlo a odjezd domů se přesunul až na Silvestra. Tak doufám, že to všechno vyjde.

Cestou z porodnice se mi ozval Danouš a že prý jestli nezajdeme někam na panáka na Filípkovo zdraví. Byť jsem měl naplánovánu cvičnou střelbu v Call Of Duty, taková nabídka se neodmítá a společně se Skalákem jsme vyrazili na Anděl do Husy. Škoda jen, že Danouš nejdříve dorazil do jiné pobočky... Později se k nám ještě přidal Zima-san,ale opravdu jen na chvíli. Dali jsme si tataráček, nějakého Hoegaardena (nebo jak se to píše) a pár panáků a kolem jedenácté jsme se vydali všichni domů. Takže pohoda. Potřebuju být zítra fit na nějaké úřady a hlavně - na rodinku!

neděle 28. prosince 2008

Těžká jsou rána opilcova

...a nejen rána, ale celý den. Probral jsem se už v osm ráno, říkal jsem si, že to není tak špatné. Nebylo, ale jen do té doby, než jsem se postavil. V tu chvíli se v mé hlavě vzbudilo asi milión permoníků a začali pracovat. Rozeslal jsem nějaké SMS sousedům (aby věděli, že žiju, a aby si mysleli, že jsem fit:-) a znovu ulehl. Vstal jsem až kolem poledne, abych se připravil na cestu do porodnice za mou rodinkou.

Naštěstí jeli Skalákovic taky, já bych to sám určitě neodřídil. Filípek byl zase hezčejší než předchozí den. Už se těším, až budou se mnou doma.

sobota 27. prosince 2008

Oslava narození Filípka se sousedy

Vrátil jsem se z porodnice, poslal nějaké fotky babičkám a dědečkům a známým, rychle do sebe hodil nějaké jídlo (díky, Veruš) a vyrazil jsem zpátky do porodnice na "návštěvu".

Filípek byl už okoupaný a zabalený v peřince a vypadal - no prostě jako nádherné miminko. Teda ne jako, ale doopravdy byl nádherné miminko.

Na večer jsem ale už měl naplánovanou oslavu s nehvizdskými sousedy. První dorazili Ševčíkovic, ani už nevím, kolik bylo hodin. Tipoval bych to až po sedmé večer. Každopádně donesli plnou mísu nějaké pomazánky (díky), tak jsme ještě rychle udělali nějaké chlebíčky, aby se jenom nepilo. No a chvíli poté se začali trousit i zbývající hosté.

Celý večer měl trošičku pomalejší rozjezd, asi to bylo tím, jak se všichni pomalu trousali. Každopádně po druhé prohlídce připraveného dětského pokoje to nabralo rychlý spád... Inu Skalák a Tomáš, co byste taky jiného čekali. Byť teď už vím, že si Tomáš místo slivovičky lil i vodu... (teda jestli to není zase nějaký Petiho výmysl). No každopádně se to vše rychle změnilo a pilo se o 106. A bylo veselo. Tedy aspoň podle fotek...

Proč jen podle fotek? Mám totiž totální okno... Naposledy si pamatuju, že piju, pak vím až to, že sedím na záchodě a bliju... Do toho čas od času někdo přijde, ať jdu spát do postele a já jej posílám do pr..le. Viď, Skaláku, viď, Petře, viď, vy všichni ostatní. Údajně jsem tam byl zavřený tak od půl jedenácté a údajně to trvalo asi tak hodinu a půl, než odešli všichni hosté (tzn. i Skaláci, kteří ještě stihli spoustu věcí po návštěvě uklidit).

Každopádně osobně jsem se myslím s nikým vzhledem ke své indispozici nerozloučil a nikomu nepoděkoval za návštěvu. Tak ještě dodatečně - díky za podporu, díky, že jste přišli! Filípek to určitě ocení, jak bude díky tomuto večeru zdravý!

Mimochodem, Skaláci, když odešli, tak mě nechali dole na záchodě (aspoň to tvrdili). Ráno jsem se ale probral v posteli, tak to se mnou asi nemohlo být zase tak zlé...

Jak to všechno bylo...

Je asi půl čtvrté ráno a Soník mě budí slovy: "...asi si dáme cvičně jízdu do porodnice..." Tak jo, proč ne, vyspaný docela jsem. Jen rychle zjišťuju, co je toho příčinou - Soňa je vzhůru už asi hodinu a má bolesti břicha (zatím tomu neříká kontrakce), které ani po teplé sprše (rada porodní asistentky z předporodních kurzů) neustupují, naopak se zintenzivňují. Je tedy pravděpodobné, že to kontrakce jsou.

Soňa má vše připraveno, já rychle sbalím foťák a pár drobností pro případ, že by to nebyl falešný poplach a jede se. Cesta je samozřejmě volná, kdo by taky v takový čas někam jezdil. K Apolináři přijíždíme krátce po čtvrté.

Přichází chvíle nervozity, zda nás přijmou. Naštěstí to vypadá, že rodit o vánočních svátcích není žádné terno, místo mají a my můžeme pokračovat na porodní sál č. 2. Tam se nás ujímají 2 porodní asistentky, jejichž jména si nevybavuju. Opravdu tady dneska není (zatím) nijak rušno. Tak jo, jdeme rovnou na monitor a Soniné obavy (?? možná taky přání??) se stávají skutečnými - ano, má poměrně intenzivní a stále častější kontrakce a navíc, což pořád nevím, co přesně znamená, je otevřená na 2 cm. Stejně je to úžasný pocit, slyšet tlukot srdce miminka v bříšku... Každopádně monitoring trvá asi půl hodiny, mezitím já dostávám k prostudování (a k Soninému podpisu) spoustu papírů (různé souhlasy s všemi možnými i nemožnými procedurami apod.) a Soňa je vyzpovídaná panem doktorem Slámou. Po skončení monitoringu je Soňa otevřená na 6 cm, což pan doktor komentuje slovy: "Teda mamčo, vy jedete jak Šinkanzen."

Takže žádná příprava, žádný klystýr apod., ale rovnou na sál. Resp. ještě udělat zásadní a rychlé rozhodnutí, zda epidurál ano či ne. Soňa se rozhoduje pro. Rychle se teda přemístit na sál, tam je pusto a prázdno. Obsazujeme jeden box z asi 6 nebo kolik jich tam je (postupně se během rána zaplní ještě další dva) a děláme si (hlavně Sonička) pohodlí. A jde to ráz na ráz.

Já musím na chvíli pryč, přišla paní doktorka s epidurálem. Poté se můžu vrátit a více méně nás nechávají našemu vlastnímu osudu. Co taky s námi, že. Trvá to zhruba hodinu, průběžně nás párkrát přijdou zkontrolovat. Soňa je "nadšená" epidurálem, opravdu ji pomáhá kontrakce zvládat. Tak aspoň že tak.

A nastává finále. Navíc okořeněné závodem se sousedním boxem, kde se paní rozhodla taky rozjet porod.

Tak jsme úplně otevření, tzn. Sonička může začít tlačit. Doktor nás chodí průběžně kontrolovat, stejně tak asistentka. Žádný učený z nebe nespadl, tak to možná nejde tak jednoduše a rychle, jak by si představovali. V jednu chvíli ale doktor uzná, že už bude lepší u nás zůstat. "Tatínku, pojďte si pro foťák, jestli jej tady máte, pak vás sem nepustíme," říka porodní asistentka. To jako půjde vše až tak rychle???? Najednou je v boxu asi 5 lidí. "Tak mamčo, tlačte! Už by to mohlo vyjít!" Bohužel, čas 7:07 jako čas narození nezvládáme. "Nevadí, mamčo, příští kontrakce je naše!" fandí doktor. A taky že jo. Pomáhá porodní asistentka, která se téměř celou svou vahou pokládá na Soniné bříško. První zatlačení, vidím hlavičku. Druhé - vidím už i tělíčko... Začínám se klepat (ne hrůzou, ale nadšením). Třetí - a Filípek je venku!!! Je právě 7:13 ráno. To byl fofr.

Nechápu, jak může něco tak velkého být "schováno" v břiše, natož jak pak může vylézt ven, ale stalo se!!! Přestřihávám pupeční šňůru, poprvé slyším nesmělý křik Filípka. Pár sekund na to putuje do náruče šťastné a dojaté maminky.

Chvilku poté jej bere pediatrička a společně jdeme měřit (51 cm), vážit (3,68 kg, to je panečku kus chlapa!) a provést takovou tu základní prohlídku. Paní doktorka Filípka zabalí a já jej celý šťastný nesu Soničce.

Jen co pak doktor dokončí svou práci, prakticky všichni zmizí a jsme v boxu se Soňou a malým Filípkem sami. Skoro na 2 hodiny, kdy má Sonička odpočívat (s průběžnými kontrolami asistentky). Užíváme si ten pocit... Je to prostě slovy nepopsatelné... Malý je hodňoučký, jen tak mžourá očičkami a občas něco zakňourá.

Pak už následuje jen přesun na pokoj. Mi nezbývá nic jiného, než oznámit tu radostnou novinu celé rodině, všem známým a kamarádům. Je lehce po desáté hodině a já vyrážím z porodnice domů. Bylo to fakt všechno strašně rychlé...

Děkuju Ti, Soničko, žes to všechno tak perfektně zvládla! Miluju Tě!

Stejně tak děkuju i noční/ranní službě. Všichni na nás byli po celou dobu strašně milí a příjemní!

Filípek je na světě!

Dneska v 7:15 poprvé vykoukl na svět. Maminku ani moc netrápil, do porodnice jsme vyráželi až po půl čtvrté ráno.

Nestíhám se více rozepisovat, jedu je zkontrolovat. Na speciální stránku jsem umístil pár fotek přímo z porodního sálu.

pátek 26. prosince 2008

Klánovický les

Když v únoru rodila Veruš, vše zřejmě spustila procházka v Klánovickém lese. Protože my už začínáme "přenášet", rozhodli jsme se přidat ke Skalákovic a vyrazit s nimi hádejte kam - no jasně, na procházku do Klánovického lesa.

Začátek nám nějak nevyšel, resp. měli jsme vzájemě špatné načasování. Nu což, na to si stejně budeme muset zvykat, že...

Po několikerém projetí obou kruhových objezdů jsme nakonec do Klánovic dorazili těméř v jednom okamžiku. Hlavním důvodem dnešního krátkého výletu bylo samozřejmě vyzkoušení nové krosny na Daníka, kterou dostal Skalák od Ježíška. Myslím, že i přes opravdu velkou zimu si to Daník docela užíval, o čemž nás přesvědčoval neustálým bručením a jinými zvuky:-)

Každopádně závěr výletu nás zklamal - v restauraci U Dašů bylo plno, nemohli jsme si dát nic z jejich dobré kuchyně:-( Nu což, tak alou domů vyzkoušet i jiné metody spuštění porodu. No jo, dali jsme trochu toho sexu, večer pak zase svařené víno, vše údajně pomáhá... Tak uvidíme, jak se to vyvine...

Každopádně, už teď je jasné, že v naší anketě tipovali správně ti, kteří hlasovali pro porod až po Štědrém dnu (což bylo mimochodem 50% všech hlasujících).

čtvrtek 25. prosince 2008

Čtvrtá kontrola v porodnici

Ráno jsme vstávali relativně brzy, čekala nás totiž opět další pravidelná kontrola v porodnici. Jsme si tak říkali, že už bychom tam dneska mohli zůstat, když si ten termín mimčo na všech ultrazvucích a kontrolách tak pěkně drželo. Ale tak nějak to ani tentokrát ještě nevyšlo. Ačkoli měl dneska službu jiný pan doktor než proslavený pan Kratochvíl, i ten se rozhodl pro „podrobnější kontrolu“ a tzv. Hamiltonův manévr. To jsme zvědaví, jestli jsou historky o účinnosti tohoto „triku“ jen pohádkou nebo se opravdu brzy bude něco dít ;o)

A aby se mimčo už vážně nemohlo vymlouvat, že ještě není všechno hotovo a nemá cenu se drát na svět, dokončila jsem i výzdobu pokojíčku. Což znamenalo umístit zvířátka na přebalovací pult i na zeď. Teď už vážně nevím, co ještě by si bobiš mohl přát. I tak by mohlo stačit, že na něj netrpělivě čekají maminka s tatínkem, ne ;o)

A nezbytná fotodokumentace:

středa 24. prosince 2008

Štědrý večer nastal

Na příchod miminka pořád čekáme, a tak si dopoledne krátíme výletem do obchodu, pro pečivo a hlavně banány, protože banány v čokoládě jsou u Veličků prostě tradice ;o) Pochvalovali jsme si, že už máme všechno nakoupeno a nepatříme mezi ty ostatní, kteří se pohybovali i v jiných obchodech a sháněli dárečky na poslední chvíli.

Kolem poledne se u nás na skok zastavili Vránovi. Měli jsme pro ně připravené nějaké dárečky, které jsme vyměnili za trochu toho cukroví. A jeden jsme je donutili rozbalit hned. Trošku jsme nacvičovali, protože Míšou vytvořené dovolenkové DVD nám nešlo dole spustit. Ale nakonec jsme si přeci jen dali zkrácenou ochutnávku na přehrávači u nás v ložnici. Snad si to budou mít i Vránovi na čem přehrát ;o)

Na chvíli jsme pak zaskočili zkontrolovat ještě sousedy Čejkovic. Přeci jen už jsme je dlouho neviděli! Jak to tak vypadá Daník svůj postoj k Tomášovi zatím stále nezměnil. S ostatními však problémy nemá ;o) Probrali jsme i s Makulovými drobné problémy běžného nehvizdského života Za humny, prodělané či očekávané operace a dokonce jsme stihli probrat i téma našich únorových narozenin. Asi budeme muset zase brzy vytisknout outlookovský kalendář, abychom na nic, co nás čeká, nezapomněli.

…to už se ale pomalu blížil večer, štědrovečerní večeře, dárečky a tak podobně. Takže jsme se na to šli řádně připravit a kolem 17 hod jsme se přemístili ke Skalákovic, kde už si vánoce dáme podruhé. Všechno už bylo téměř nachystané. Večeře byla výborná. A dárečků bylo tolik, že se pod stromeček ani vejít nemohly. Štěstí, že aspoň do obýváku jo ;o) Nebo že by jen byly letos tak objemné?? Každopádně Daníkovi ještě rozbalování nejde úplně nejvíc nejlíp, musel si po hodince dát malou pauzu. Ale pak nějak – zřejmě z mateřského mléka – chytil ještě druhý dech a rozbaloval s námi dál. I tak mu ještě pár dárečků zůstalo na další den. To my se vychytrale zbavili všech krabic a papírů a domů si odnášely jenom plný koš dárečků pro nás i naše ještě nenarozené miminko. Snad ho to už přesvědčí, že stojí za to se na ten svět podívat na vlastní oči. Doma jsme si pak ještě dali zmíněné tradiční banány v čokoládě a znovu jsme všechny dárečky prozkoumali a pořádně prohlédli. Takové tedy byly naše vánoce roku 2008!

neděle 21. prosince 2008

Vánoční stromeček hotov!

Nejdříve jsem si říkala, že to nebudu hrotit a stromeček když tak nastrojí Míša sám. Ale pak mi mamka při jednom z kontrolních telefonátů prozradila, že už mají nazdobený "stromeček" (zvolili vlastní tvorbu z větviček), a Raďa napsala, že by měla jít strojit, ale že se "raději půjde opalovat" (to my třeba říct nemůžeme ;o)). Tak jsme se na rodinné radě rozhodli, že ho teda dneska taky nastrojíme. A dobře jsme udělali. Stromeček je moc pěkný, tak se můžu třeba ještě pár dní v klidu kochat a kochat a rozjímat... No prostě to je nádhera. Však se sami podívejte:



A taky už máme tímto hotový další z úkolů, jakož i doplnění blogu (jak jste si jistě všimli). No...za chvíli se nebude mít bobiš se svým otálením co se příchodu na svět týče na co vymluvit ;o)

sobota 20. prosince 2008

Tradiční úlkování

Dnes jsme zajeli doplnit zásoby potravin a zakoupit poslední chybějící dárečky. Zabralo nám to docela dost času, ale nakonec jsme se rozhodli se dneska večer ještě sejít se Skalákovic a konečně se pustit do dlouho plánované tradiční výroby včelích úlků. A bylo veselo...

Nejdříve probíhaly komentáře toho, jak dobře či špatně Peti válcuje piškoty, jaký je správný poměr všech surovin, no a nejvíce asi pobavila Verun, kterou strašně zajímalo, koho že se týká to ohlášené skóre 4:0. (Pochopitelně to byl aktuální stav Míšou vytvořených úlků ku stavu úlků z dílny holčičí.)

Pak už jsme jen komentovali konkrétní kousky (Verčiné úlky by potřebovaly ještě trošičku povyrůst) a občas koštovali a občas odpočívali a všechno to snad nějak zdokumentoval Peti. Takže časem připojím i fotodokumentaci. Vždyť ta naše dílka stojí za zveřejnění. Nebo že by jenom za konzumaci??

čtvrtek 18. prosince 2008

Třetí kontrola v porodnici

Daník měl včera svátek!...už je to tak, jeho první svátek! A my jsme nezvládli popřát včas :o(( Tak nějak to vyšlo, že měl zrovna na středu Míša naplánovanou večeři s lidma z oddělení. No a když to nevyšlo s tím vánočním večírkem, tak jsem se zúčastnila aspoň této komornější akce.

S Daníkem jsme se sice tento týden viděli každý den, protože Verun přepadla rýma, čili uvítala, když si mohla dopoledne ještě poležet a zkusit ty bacily vypotit. Ale přeci mu teta nebude přát bez strejdy, že jo! Takže jsme jeho svátek oslavili s ostatními Toyoťáky v sushi baru a přišli popřát a podarovat až ve čtvrtek.

Aspoň jsem tak Verun stihla vyzvednout ve foto Škoda nějaké vánoční dárečky a fotografie. Což byla docela zásadní akce, protože prodavačky v tom mají sice výborný systém, ale s drobnými výjimkami, na které asi často zapomínají. Ale zvládli jsme to! I ten první svátek. Určitě si ho bude Daník taky dobře pamatovat ;o))

Btw. už mám zabaleny všechny vánoční dárečky! Další záležitost, kterou jsem chtěla stihnout, než porodím. To už za chvíli bude moci bobiš zcela bezstarostně vyrazit na svět ;o))

A co kontrola v porodnici? Tentokrát prý už jsou na "monitoru" vidět i nějaké kontrakce. Otázkou je, jestli to není následek snahy sestřiček o probuzení miminka, které se i na "monitoringu" vždycky rádo zdřímne ;o)) Každopádně pan asistent Kratochvíl doporučuje do příští kontroly porodit. Jak prosté! Tak uvidíme, jak máme poslušné miminko. Jako dobrou radu doporučil pan doktor "manžela". To bude doma radosti ;o))

neděle 14. prosince 2008

Dětský pokojíček je hotov!

Stačí si přivstat, poskládat šuplíky, knihovničku, udělat z toho přebalovací pult, pak jej přemístit z místa na místo, přidat ještě postýlku a dětský pokojíček je hotov!! Pak už přichází na řadu fáze druhá – plnění skříní, šuplíků a poliček. V plánu je ještě fáze třetí, ozdobení nalepovacími zvířátky. K té jsme se dneska však nedostali. Vše ostatní ovšem můžete zkontrolovat v přiložené fotodokumentaci.

Osobně to zatím, a to hned dneska, zkontrolovali Verun s Péťou a Daníkem. Při té příležitosti jsme se dozvěděli, že „když zmáčkneš CILILINK, vypadnou ti KUKU z důlků“. To jen kdybyste si někdy náhodou chtěli pokecat s Daníkem ;o)

sobota 13. prosince 2008

Kluci si zajeli na výlet!

Kluci dnes podle plánu vyrazili do Norimberku pro bobišovo nábyteček. Já jsem tedy mezi uklízením, žehlením a vařením vyřizovala lokalizační infotelefonáty, následně pak také telefonáty s dotazy na případné další zboží, které by se dalo v místním obchodě zakoupit. Kluci se vrátili až kolem 16 hod, to už na ně za odměnu čekala rajská s knedlíky. (Poslední plánovaný kulturní zážitek – divadelní představení Monty Python -, tím pádem padlo.) Ale stálo to za to.

Krabic bylo požehnaně a práce se skládáním nábytku taky. (Btw. prý by to vešlo do jednoho auta, akorát by pak musel „druhý řidič“ domů pěšky ;o))

Každopádně velká zvědavost nám nedala a s Míšou (a částečně i za pomoci Verun) jsme dnes ještě poskládali skříň. Skalák se zatím poddal únavě a na pár hodin si zdříml, aby pak s námi zvládl večer ještě zajít na „vánoční besídku“ k sousedům Rydvalovým. Tam jsme se po dlouhé době potkali taky s Muškovými, Mendlovými a dalšími – pro nás novými – sousedy. Největší radost z naší přítomnosti měl určitě Radek, který se neprozřetelně svěřil se svým plánem zakoupit Lence jako domácí auto Nisana Almeru. A to neměl dělat! Po zbytek večera mu pak vrtalo hlavou, jestli Míšovy a Skalákovy negativní reakce mají či nemají nějaké opodstatnění či zásadní váhu. No a my ostatní jsme si zatím vychutnali dobré jídlo i pití, aby se nám pak lépe usínalo ;o)

A nezbytná fotodokumentace nových kousků v dětském pokojíčku:
¨

pátek 12. prosince 2008

Návštěvní den

Dneska dopoledne nás v Nehvizdech navštívila Iva Karasová. Už jsme se pěkně dlouho neviděly! Prokecaly jsme dvě hodiny, ani nám to nepřišlo. Zaskočily jsme ještě za Verun a Daníkem a pak společně MHDčkem na Zličín.

Na základě infomailu jsme se totiž rozhodli s Míšou a „toyota kolegy“ po práci zajet do Hudy sportu. Že prý mají velké slevy! Já před tím stihla na Zličíně zkontrolovat pár obchodů a nově otevřený Burger King. Vtipná paní prodavačka neúměrně dlouhé čekání zkracovala žertovnými poznámkami o tom, že to snad stihnou dříve než porodím. Naštěstí měla pravdu!

Významnou informací dnešního dne byla zpráva od tety Milady o tom, že už pro nás mají v Německu připravený k vyzvednutí nábytek pro miminko. Večer jsme tedy ještě měřili naše i sousedovic auto. Přemýšleli, zda je možné od někoho zapůjčit něco většího, nebo zda má cenu to risknout a zajet pro „dárečky“ vlastními vozy. No a hádejte co?!?! Skalák byl moc rád, když se Míša rozhodl vyrazit vlastními vozy, a to už v 7 hodin ráno. Ranní vstávání, to má Peti ze všeho nejradši! To jim budeme muset někdy něčím pořádně oplatit.

čtvrtek 11. prosince 2008

Druhá kontrola v porodnici

Ráno mě čekalo rozloučení s Evkou…stihly jsme si dát ranní čaj, i když Evka by evidentně ještě nějakou tu hodinku spánku určitě snesla. Připomenula jsem jí, že snídaně se podává u sousedů ;o) a na letiště ji odveze Verun.

Taťka bohužel musí dopoledne doma proležet sám, protože já ráno vyrazila na druhou kontrolu k Apolináři. Tentokrát i s monitorem (záznam srdíčka miminka). Po kontrole ještě na domluvený oběd s bývalými Atlásky (v Klasu jsem potkala i teď už „seznamí“ Tomáše a Martinku). Taky jsem v OC Smíchov stihla ještě nakoupit nějaké dárečky a cestou vyzvednout malé vánoční překvapení. To už ale volal taťka, že to chlapi na stavbě balí a za chvíli pojedou domů, čili si ho vyzvednou. Takže rychle do Nehvizd, vypravit taťku na cestu. Potom jsem se vydala ještě pro dárečky, které přišly poštou.

A co dál?...no třeba všechno doma uklidit. Asi toho bylo na jeden den trochu moc, protože plánovanou cestu na Míšův vánoční večírek se nakonec rozhodlo mimčo bojkotovat a chtělo raději zůstat doma a kontrolovat u Skalákovic letošní první cukroví. Tvarohové šátečky jsou asi super dietní, ale tak nějak pořád nevíme, jestli nám chutnají nebo ne. Takže vzhledem k pracnosti se k jejich tvorbě už asi nevrátíme. Budoucího tatínka bobišovy protesty trošku vystrašily, a tak se nám tentokrát z večírku vrátil relativně brzy. Snad ho za to mimčo v budoucnu odmění klidným nočním spánkem.

středa 10. prosince 2008

Rychlonávštěva ze Skotska

Jako tradičně, taťka - ač nemocen – musí vyřídit spoustu věcí. A tak jsme spolu dnes dopoledne vyrazili do Čelákovic do banky apod. V autě pak taťka poznamenal, že mu to cestování nějak nedělá dobře na zrak, tak doufám, že zbytek dne raději proleží. Odpoledne jsem totiž měla v plánu vyzvednout novou kartu v KB a zkusit vyřídit i změny v životním pojištění.

Nakonec jsem do města nevyrazila s Verun, jak bylo v plánu, ale se Zbyňkem, protože se na stavbě vyskytly drobné problémy a bylo potřeba zajet do Košíř vyzvednout chybějící materiál. No hlavně že se dostanu do centra. Vyřídit změny v KB (opět měli dneska luxusní kompars – „Hlavně když to bude zdravé, matko“, křičel na mne při příchodu borec s walkmanem!!! na uších) a kontrolu několika obchůdků (ohledně vánočních dárečků) jsem stihla. Ale víc ne, protože zpět do Nehvizd jsem jela s Verun a Daníkem, kteří dnes byli v Praze na rehabilitace a nákup potravin. Aspoň mi doma taťka neumře hlady!

Další akcí dneška bylo vyzvednutí Evičky a Luky, kteří zítra poletí zpět do Scotlandu. Tenhle úkol zbyl na Míšu.

Po zvážení všech pro a proti nakonec Evka s malým přespali u nás, aby případně Verun nevzbudili Daníka. Bylo to prozíravé, protože Luka večer chytil ještě druhý dech a po pořádném hraní s autíčkem měl ještě dost síly na zvukově efektní protesty proti samostatné večerce v dětském pokojíčku. Trpělivost jsme měli velkou, ale Luka větší, takže ho pak Evka vzala ještě na chvíli dolů „do naší společnosti“. Kolem 23 hod jsme šli spát raději úplně všichni, abychom se vyhnuli dalším protestům ;o)

úterý 9. prosince 2008

Až příliš akční den

Na dnešní dopoledne jsme měli naplánováno zajet k Verun do práce. Akční byl už začátek dne, vyrážely jsme o hodinu později oproti původnímu plánu. Cestou jsme potkaly PPL a Verun pojala podezření, zda nejedou právě k nim. A taky že jo! Poté jsme se zdržely vyzvednutím balíku na poště, který byl větší, než jsme čekaly, a tak i s ním jsme se ještě jednou vracely Za Humna.

Do práce jsme dorazily tak tak, aby Verun stihla vyřešit vše potřebné. Pak jsme se rozhodly odměnit poklidným obídkem v nedaleké pizzerii. Už to vypadalo, že jsme zahájily poklidnější režim, když zavolal taťka se „svým překvapením“. Spadl ze žebříku! Takže změna plánu, jelo se pro taťku do Jenštejna a pak na Bulovku. V rámci rychlého přesunu jsme vše provedli v plné sestavě, což znamenalo, že se mnou na úrazovce potom čekali i Verun s Daníkem. Konalo se vyšetření CT, pak ještě na urologii a zase zpět na úrazovku. Mezi tím jsme realizovali taky Daníkovu „spací“ jízdu pro benzín a zpět. Bylo to náročné odpoledne.

Taťkovi jsme pak nachystali spaní dole, abychom ho netrápili po schodech a den byl za námi, ani jsme nemrkli.

sobota 6. prosince 2008

Už máme vánoční stromeček!

Dnešní shopping day ve Štěrboholích jsme obohatili nejen o Míšovo stříhání vlasů, ale taky o nákup vánočního stromečku. Vlastně jsme si do Nehvizd nakonec odváželi stromečky dva ;o) Neboť jsme vyladili timing tak dokonale, že jsme se potkali ještě se Skalákovic, kteří si vybrali svůj kousek. Přeci jen jim v kufru dost místa zabírá kočárek. Teď jen abychom je nezaměnili! Komu by se pak chtělo poslouchat ty řeči ;o)

Po zbytek dne se Míša věnoval analyzování a já selekci zděděných oblečků. Velmi náročné! A co teprve to praní a žehlení, co mne evidentně čeká!

pátek 5. prosince 2008

Předporodní kurz – lekce poslední

Sice jsem dopoledne ještě pilně pracovala, ale všechno jsem stihla, takže jsem relativně v klidu mohla vyrazit na poslední hodinu předporodních kurzů. Tentokrát zaměřenému na tématiku kojení. Nejspíš většinu z toho, co paní povídala zapomenu, hlavně když to nebude tzv. „noc otců“.

Takový neuvěřitelný příběh o tom, jak si tatínkové vezmou jedenkrát v týdnu noční službu a vše kolem miminka obstarají sami. Vždycky ho jen přinesou mamince přiložit k prsu, aby se nakojilo, a pak zase v tichosti všechno ošéfují sami ;o)) Jsem zvědavá, jestli se to ujme.

Pak už máme v rukávu leda trik s přikládáním miminka na nahé tělo, což by jej mělo uklidňovat, neboť tak lépe slyší tlukot srdce, na který je z bříška zvyklý. Prý aby se pak ale sousedé nedivili, až nás „nachytají“ nahé. (Nebo aby se nedivili, že budeme do půl pasu oblečeni…jak nezvyklé, že!!!)

Uvidíme (možná nejen my), pro kterou ze zmiňovaných tradic se rozhodneme ;o))

čtvrtek 4. prosince 2008

První kontrola v porodnici

Do vypočítaného termínu porodu už nám zbývají jen 4 týdny. Dneska jsme tudíž absolvovali první kontrolu přímo v porodnici U Apolináře, kde jsme registrovaní. Snad tady budeme i rodit. I když zaparkovat tady někdy není opravdu žádná legrace. Dále už můžu jen potvrdit přetrvávající babyboom, protože nás tam bylo hodně a všechno fungovalo jak na běžícím pásu. Člověk se v podstatě nic moc nedozví, a tak doufá, že to znamená, že je všechno OK. Příště se jde ještě na monitory, kde si aspoň poslechnu srdíčko toho našeho drobečka.

Kvůli případnému epiduralu mne poslali ještě na odběr krve na Karlovo náměstí. To je ještě luxusnější „parkovací“ záležitost. Objela jsem si to kolem několikrát a nakonec jsem stejně musela zaparkovat ve Štěpánské ulici. Ale naštěstí mají těhotné na odběrech přednost. Hurá!!! Aspoň můžu rychle vyrazit domů dodělat analýzu ;o)

středa 3. prosince 2008

Výlet na Staromák

Další plánovaný výpadek elektrické energie. Tentokrát vyrážíme do obchodů i s Míšou, který si na to vzal v práci volno. Začali jsme v Alzasoftu, pokračovali přes foto Škoda, obchody na Václaváku a díky spinkajícímu Daníkovi jsme zašli - přes Subway ;o) - omrknout i stromeček na Staromáku. Pak už jen klasický nákup potravin a hurá domů!!!

Mimochodem…vtipná historka dne. V průběhu všeho shoppingu volali Verun z firmy, u které jsme objednávali kontrolu kotlů. Že prý už u nás čeká technik, o čemž jsme nikdo neměli ani ponětí. Agentura nás (respektive Verun) údajně informovala SMSkou, na kterou jsme však nereagovali. Taky si myslíte, že je to dobrý důvod poslat někam zaměstnance? A pak se ještě divit, že ho nikdo nečeká. A že se kvůli nim nikdo nerozkrájí, obzvlášť když má na nás rezervovaný čas do 14 hod a výpadek elektřiny je u nás plánovaný až do 15 hod. Jojo…život je plný překvapení!

pondělí 1. prosince 2008

Vyhrává chobotnička!

Dnes skončilo hlasování v naší malé anketě a skóre je holčička-chlapeček-chobotnička 7-7-12. To abych rychle začala něco dělat s výbavičkou, hlavně teda co se oblečení týče.