Yamaha diskotéka

Další oplakané plavčo s Kami. Teď to holt asi jiné nebude. Odpoledne jsme strávili s Cimbůrkovými. Pro změnu u nás. Závěr byl náročný – tradiční yamaha-diskoška na posteli. To je fuška. Strejda Martin si pak pro tu svou drobotinu přišel a vypadalo to, že mu oba doma brzy odpadnou. Nebo aspoň Tomík.

Polomáčený Tomík

Dopoledne jsme měli tradiční zpívání s Ani a Tomíkem. Po něm jsme naše děti rychle nakrmily a přesunuly do kočárků, s tím, že Kami cestou určitě usne. A ono houby. Usnula až cestou od Verunky zpět. Když Fíla na chvíli přestal s hysterií kvůli navštěvování. Stejně jsme pak odpoledne strávili u Verunky, hned jak se malí pořádně vyspali. Vzhledem k tomu, že půjčování hraček je většinou problém, nakonec dětičky skončily u pohádek na PC. Stihly u toho tetě pořádně nadrobit křupiny. A Tomík to ještě vylepšil čokoládovou sušenkou. To už bylo naštěstí za tátovy asistence. I tak z toho byl celý polomáčený ;o)))

Náhradní zpívání

Dnes jsme si daly náhradní zpívání s Ani, následoval krátký, rychlý, intenzivní shopping v Bille a rychle pro Fílu do školky. Byl opět poněkud promočený, tak bylo potřeba si děti ošéfovat, aby neprochladly. Odpoledne ještě plavčo s tetou Martinou a po zasloužené námaze, si může dát máma večer cvíčo (odchod s brekem) a sprchu.

Dlouhá cesta ze školky

Ani dnes se Kami na plavčo nechce…tak nezbýva než vyjednávat a měnit za čas stráveny na iPadu. Ale tak prošlo to, ve vodě už jsme to zvládly. Odpoledne jsme šly pro Fílu pěšky, takže, jsme strávili 3 hodiny venku (cesty zpět jsou opravdu náročné). Nicméně je to asi dostatečná kompenzace k času strávenému u techniky ;o) dokonce jsme stihli ještě večerní návštěvu Daníka, Klárky a Verči a den byl najednou fuč.

  

Lyžařská školka, letos naposled?

Fíla by pořád nejraději někam do aquaparku, ale vypadá to na poslední záchvěvy sněhu, a tak jsme nakonec vyhlásili příkazem výjezd na lyže směr Černá říčka. Časově nám to celkem vyšlo, sice jsme nestihli oběd, ale nějaké ztráty být musí. Zase nám to vyšlo na Kamčino spaní, a tak jsme na svah dorazili v plné síle. Fila šel do rukou profesionálů a Kami jsme chviličku povozili na svahu sami. Pak se děti ještě vyblbly v kopci, no a byl čas se někam přemístit na jídlo. V restauraci už se začaly projevovat známky vysílení, které se naplno rozjely v autě, kde to cestou zpět zalomil nejprve Fíla a následně i Kami. A tím nabrali další sílu na večerní hrátky u sousedů. Aspoň jsme zvládli popřát Daníkovi k narozeninám, strejdovi k svátku a dětičky se na chvíli zabavily. Každopádně prý je škoda, že už letos lyžařskou sezónu nestihneme, zřejmě by se Fíla ještě něco přiučil ;o))

Zase spousta sněhu

Nějak nám nasněžilo a tak byla dnešní cesta na plavčo pro změnu dráááma. Fíla měl však „za odměnu“ téměř individuální hodinu a byl za svůj výkon pochválen. Pochvalu získal i tatínek, který paní instruktorce nekafral do práce jako maminka druhého plaváčka-holčičky. Následovaly ještě hrátky v herničce a přesto, že si Kamča zdřímla už cestou na plavčo, usnula i cestou zpět. A krásně dospala všechny resty za uplynulý týden nasbírané. Já stihla uvařit oběd a den docela uběhl. Ještě jsme zašli ven odházet sníh. Míša vytáhl ven provětrat autíčko, z čehož měli kluci i Kami velkou radost. Zajeli jsme na saních pro rohlíky, pak se stavil Daník na návštěvu a víc už jsme toho dnes nestihli ;o)) Teda v plánu jsem měla ještě velké žehlení, ale vyhrála migréna a postel.

  

Koala Café

Poslední den v nucené doléčovací izolaci a Fíla pořád připomíná Koala café, podléhám nátlaku a vyrážíme. Teda vyrážíme…chtěla jsem vyrazit, abychom tam byli hned na 10 a vrátili se později po poledni na opožděné Kamčino spaní, jenže děti se místo oblíkání začaly hádat o kus rohlíku a bylo po legraci. Rozhodla jsem se, že nemám zapotřebí je přemlouvat, ať se převlékají, když to oni chtějí do herničky, a došlo na výchovnou lekci, čímž se náš odjezd zpozdil zhruba tak o hodinu. Pak se pomalu začal posouvat i čas odjezdu postupně až na 18 hod. Holt jsem Fílovi nechtěla kazit zábavu, když si tam našel kámoše na akční honičky. Kami si taky vedla skvěle. Poté, co pod mým dozorem propadla v průlizce tím nejhorším místem, stala se má ostraha zcela zbytečnou. Slečna okamžitě pochopila pravidla a do prolézacího bludiště už jsem nemusela. Teda pokud se Kami nezatoulala do plastové „věže“, odkud se opravdu špatně slézalo. Valnou část času věnovali i jízdě na motorkách a opět jsme se výchovně naučili, jak si zapůjčit konkrétní nejlepší kousky ;o)))

Chvíli to vypadalo, že by si tam Kami i zdřímla, ale bohužel krizi překonala a jela celý den až do odjezdu. A kdyby to s tím jídlem bylo v herničkách lepší, bylo by to celkem příjemně strávené odpoledne.

Perličkou bylo odklízení sněhu, kterým za těch 7 hodin bylo pokryté celé auto. Pak už jen objet ten autobus, co se čelně střetl s kamionem a hurá domů, k tátovi, na pohádku, na véču v posteli, koupání a spánek ve vlastní postýlce ;o))

 

 

Plavání

Fíla s námi jede na plavčo. Kami vznáší protesty a tváří se, že plavat rozhodně nepůjde. Zachránil to nejspíš Fíla, který – vybaven brýlemi – zůstal „na schodech“ a potápěl se vytrvale celých 30 minut. Společné převlíkání s bonbonky nám šlo skvěle a pobyt v herničce s iPadem taky. Opět si Fíla našel nějakého kamaráda, kterému chtěl všechno na iPadu ukázat. A nejlépe možná i u nás doma, neb ho nutně informoval i o vlastnictví dinosauřích omalovánek apod. ;o)) Cestou zpět jsem předpokládala, že Kami tradičně usne a bude spinkat i po přesunu v autě. Noooo, tentokrát nechtěla spinkat ani bez přesunu, takže po plavču následoval „zatěžkávací“ oběd v mekáči (ještě že teď mají zase sýrové kousky) a nákup potravin. Aspoň máme nakupování vyřešeno. Ufff!!! A dětičky se i zabavily a teď by si mohly doma samy hrát. Aspoň malou chviličku ;o))

Teta odjíždí

Teta dnes odjíždí, a tak spojíme příjemné s užitečným a před doprovodem na vlak s ní zajdeme na „malý“ shopping do Chodova. Vlastně nemáme žádné velké cíle. Jen vrátit zboží do Tchiba (překvapilo mne, že vrací i poštovné…fakt frajeři) a kafíčko v SB nebo Costa Coffee. Nakonec vyhrálo to druhé. Mají sice i malou herničku, ale jde z ní trochu strach, a tak jdou nakonec děti s tetou na chvíli raději do hračkářství. Ostatně kam jinam, když teta za chvíli odjíždí ;o) Malé dárečky se před odjezdem hodí ;o) A aby nebylo tetě líto, jeden kousek pro ni Kami nenápadně pronesla. Snad to bylo poprvé a naposledy, co takhle „kradla“ v obchodě. To se přeci nedělá!!! To jsme si přeci říkali už u těch šálků kávy ;o) Časově nám to vyšlo akorát a tak jsme tetu odvezli na nádraží. K mému překvapení děti nechtěly jít tetu vyprovodit až na perón a zkontrolovat vláčky. Kami zahlásila z auta „teto ahoj“ a bylo vyřešeno ;o)) Tak asi věří, že teta zase brzy přijede.

Kafíčkování s tetou

Ráno po snídani jsme vyrazily s Kami pro mlíčko, abychom měly vše potřebné na dopolední kafíčko s tetou. Kolmo to šlo docela rychle. Na oběd byla pizza, tak to bylo celkem jednoduché vaření ;o)) dětičky tomu sice moc nedaly, ale nemůže být každý den posvícení. Holt se ještě pořád dojídají rohlíkem. Kami dnes nechtěla v poledne usnout, a tak byla nuceně uspána ještě před mým odchodem na večerní cvičení. (Taky řešení ;o)) S Fílou prý to táta nakonec tak nějak zmáknul a večer po cvičení jsem měla netradičně volný.

Den plný hraní

Krásné pohodové ráno vystřídala rychloakce. Nečekaný průjem rozhodl, že se na plavčo dneska nakonec nepojede. Celý den jsme si jen hráli. Hned co jsem ráno zajela nakoupit zásoby rohlíků ;o)) To bylo malování štětcem (teta dobarvila posledního diňáka), divočina na posteli, 2x kafíčko s Kami, skládání superstrojů z lega s Fílou…a najednou tady byl večer. Tak hurá pro tátu na ČM, neboť mu dnes odpadl večer ve whiskerii, tak si ho může užít pořádně s dětmi. A že byly rozjeté…takže honička na konících, kolem stolu…apod. A nakonec jsme se přeci jen dostali do vany a do postele. I když Kami měla dneska nadespáno a s usínáním to bylo na déle.

 

Klidný uklízecí den

Děti si hrají s tetou. Táta pracuje a máma se snaží stihnout něco v domácnosti. Minimálně navařit. Jelikož sobota proběhla v pořádku, vzali jsme za to, že blinkací akce byla jednodenní a povolili dnes i kus dortíku a jiné dobroty. To se bohužel nakonec vymstilo. Už večer mladý pán nevypadal dobře.

Putování s dinosaury

Fíla vyrazil s Míšou, tetou Evičkou a Adámkem na diňáky do O2. Já zůstala doma s Kami a Honzíkem. Kami hned po jejich odjezdu totálně odpadla. Naštěstí Honzíkovi nevadilo zůstat jako hlídač a já mohla zajet nakoupit. Vrátila jsem se 10 minut po probuzení, což nebylo tak hrozné. Jen byla slečna nějaká ukňouraná a nemohla jsem se od ní hnout a tedy ani nic nachystat. Ovšem návštěvě to nijak nevadilo, brzy jsme vše dohnali a večer se – přes kolektivní vyčerpání – vydařil. Tentokrát jsme nehráli Česko, nýbrž Jungle speed. Teď má Tomáš co trénovat ;o)))

Blinkání v autě a vůbec

Dopoledne jsme museli vypravit děti s dědou ven na procházku, abych měla trochu šanci sbalit věci na cestu zpět do Nehvizd. Bylo to náročné, trochu to Kami oplakala, ale zvládli jsme to a snad jsme nic nezapomněli. Vyráželi jsme okolo 13. hodiny, stihli jsme se ještě rozloučit s babi Blankou, a pak už hurá na cestu. Kami usnula celkem hned. Fíla po delším čase, ale oba spali téměř celou cestu. Fíla se vzbudil až hodinu před Prahou, kdy už bylo opravdu na čase natankovat. A také byl zřejmě ideální čas se poblinkat. Takhle to viděl asi Fíla. Nakonec jsme to oba ustáli, padla jen polovina balíčků vlhčených ubrousků. Na závěr cesty byla obětována ještě deka a tím jsme s autem skončili. Poslední kolo jsme si dali až doma, po koupání v posteli (což znamenalo praní pyžama, povlečení, peřiny a prostěradla). Trošku to narušovalo plánovaný „oslavný“ večer u Čejků. Ovšem po generálním úklidu jsem přeci jen „zaskočila“.

Iglú

Kamčin průjem nás zdržel při přesunu k taťkovi, a tak jsme dnes vynechali lyže vzadu na zahradě a věnovali se stavění sněhuláků a iglú. Taky jsme dělali dinosauří cestičky apod. Ale iglú vedlo. Fíla na něm s holkama makal i přes Kamčino polední spaní. Ve finále ho s dědou pokropil vodou, aby to lépe drželo, jakož i to auto, co stálo vedle ;)) whatever....pak už jen vyhrát se a vyměnit promočené oblečení a hurá na brusle. Stejně jako v předchozí dny jsme bruslím věnovali 5 minut a pak 1,5 hodiny zdolávání kopců, bobování i nelítostnému koulování. Nejlépe dospěláci versus děti ;) večer byl překvapivě Fíla, který strávil celý den venku, fit, a Kami po poledním spaní si celý večer třela oči. Teda než se najedla a okoupala, to pak oba vypadali čerstvě na další kolo her. Nakonec "už v deset" usnuli.

Poslední lekce lyžování

Dnes poslední lekce lyžování. Kami opět cestou usnula a asi jsme ji měli vzbudit dříve :( anebo už to s námi pěkně koulí a ukňourala si máminu asistenci i předčasné ukončení lekce. Fílovi jsme chtěli lekci prodloužit, když už se dostal až na pomu, ale nezbyl volný instruktor a zůstaly jen "unavené nožičky". A tak jsme skončili dle plánu, dle plánu jsme se taky přesunuli do základního tábora na dietní oběd a trochu odpočinku. Hned poté jsme zajeli pro tetu Zuzku a Barborku a přesunuli jsme se na další bruslení. Po 5 minutách jsme brusle půjčili Barborce a Zuzce a šli tradičně dobývat sněhové kopce v okolí. Ale i krásné chvíle válení ve sněhu mohou mít svou stinnou stránku. To když někdo nechává čůrání na poslední chvíli, i když už o jeho potřebě půlhodiny ví :((( štěstí, že jsme měli náhradní oblečení v autě a k dispozici vyhřátou garáž. Jinak by z toho byla velká lekce s opuštěním tety a ukvapenou cestou domů. Takhle jsme vydrželi ještě přes půl hodiny. Není divu, že pak Kami cestou domu usnula, ale nevydrželo ji to dlouho.

 

I dnes byli Kami a Fíla lyžovat

Kami opět se strejdou Petrem. Fíla s tetou Evou. Kami už má ověřeno, že si mámu vydupe, a tak v tom pokračuje dál, i když míra rozladěnosti je menší. A ode dneška je povoleno bruslení, takže jsme odpoledne vyrazili ještě na brusle. Byla tam teta i děda Mirek a holky. No bruslilo se 5, maximálně 10 minut a další hodinu i víc jsme se váleli ve sněhu či na kopci.

 

Další lekce lyžování

Sněhu nepřipadlo tolik, jak hlásili, a tak jsme odvážně vyrazili na svah s dědečkem Zdeněčkem, neboť děda Mirek se zasekl s vyřizováním věcí ohledně auta. Dnes však Kami hodinu oplakala. Museli jsme do toho jít společnými silami, jinak to prostě nešlo. Tak hlavně že aspoň něco jsme zkusily. Fíla měl instruktorku Evu, která na něj byla moc hodná. Možná až příliš ;o)) Odpoledne jsme se ještě zastavili u tety. Dneska má volněji, tak toho musíme využít ;o) A hlavně Kami, která tomu tradičně obětuje i polední spaní.

 

Další lyžovačka

Dneska jsme změnili strategii a vyrazili s dětmi do lyžařské školičky na Bílou. Nejdříve do toho šel Fíla. Pak jsme zkusili umístit i Kami. A překvapivě i ona do toho šla ani nemrkla. To jsme ani nečekali. Vydržela s instruktorem celou hodinu. Zbytek dne jsme strávili u babi Jany a dědy Pepy a hlavně u tety Janushky. S tím děti problém nemají ;o)

První lyžařské krůčky

Dnes jsme s dětmi vyrazili na kopec. Nálada už ráno byla na facku a na svahu se to nezlepšilo. Dvě malé děti jsou na jednu instruktorku moc, natož když se před rodiči předvádí s extra špatnou náladou. No, Fíla si to pak vynahradil hraním na sněhu. To ho docela baví. Já a Kami jsme si daly polívku, pro případ, že by v autě odpadla, což se překvapivě nestalo. A tak stihla i oběd u babi Blanky, kde si pak dala dvacet. Ve společnosti tatínka to jde mooooc dobře. Odpoledne jsme pak šli ještě ven do sněhu a nakonec zkusili lyžovaní ještě vzadu na zahradě. A děti to chytlo. Překvapivě.

  

Karneval na Ostravici

Míša byl na dalším pohovoru ve Škodovce a večer ho vzal na Moravu Danouš, který jel se svou ženou k jejím rodičům slavit „nový rok“. My jsme si zatím na Ostravici střihli s tetou karneval. Fíla se krásně zapojoval, Kami poté, co se probrala, docela taky. Hlavně v částech, kdy se chodilo pro bonbóny a jiné odměny. Po karnevalu následovala opět divočina u dědy a babičky.

 

Cesta na Moravu

S Kami plavání, pak cesta pěšky ze školky a večer balení a cesta na Moravu. I přes hlášené nepříznivé počasí cesta nebyla zas tak špatná. Jen jsem si musela za Brnem na chvíli odpočinout. A těch 10-15 minut docela výrazně pomohlo. Ani jsem takový efekt nečekala.

Raní ptáčata

Dneska děti vstaly výjimečně už v 6:20, což vlastně vůbec nebylo špatné. Člověk pak stihne spoustu věcí. Jako třeba táta zubaře a máma sprchu ;o)) Začal nám další „semestr“ zpíváníčka. Zvládli jsme to i s krmením kaček, což Kami i Tomíka zcela unavilo a po polívce doma spinkali a spinkali, až jsme to málem do školky nestihli. Ale jen málem. Pak jsme to pro změnu málem nestihli domů. Ze školky jsme šli přes dvě a půl hodiny, protože domů jsme dorazili až lehce před 18. hodinou, kdy už byla docela tma. Akorát tak čas na véču a rychlou střídačku, abych stihla ještě zajet do obchodů. A zítra asi druhý sprint, tentokrát se nejspíš budeme balit na Moravu.

 

Fílovo plavání

Zpíváníčko se nám přesunulo na středu, a tak máme čas na dopolední procházku. Bereme i Aničku (Kubík je nemocný) a bereme to „kolmo“. Evidentně ještě potřebujeme doladit. Zjišťuju, že cestování s Fílou už máme docela dobře secvičeno, ale tahle mladá trojka, se musí ještě sehrát. Kami je napřed a tak ji to po čase přestane bavit a jde raději pěšky. Anička statečně bojuje „sama, sama“ a odmítá pomoc i do kopce, kam raději vynese „sama“ motorku v rukou. Tomík si zatím jezdí podle svého plánu, což mu taky zabírá čas ;o) Ale do 11 jsme byli doma. Pak rychle polívka a hurá pro „veloše“ do školky. Po trošce snahy a cestě až na „třetí kruháč“ Kami usíná a spí i po přesunu do kočárku. A spí dlouho. Já zatím stihnu sbalit věci na Fílovo plavčo, na které jsem si dopoledne vzpomněla. Fíla si statečně hraje sám a netrpělivě čeká, až se Kamča vzbudí a bude mít parťáka. Parťák musí být nakonec násilně probuzen ve třičtvrtě na 3, abychom stihli plaváníčko. Ale stálo to za to. Plavání s tetou Martinou je vždycky velká zábava! A Fíla je v této skupině mezi lepšími, což taky potěší a namotivuje ;o)) Kami si užila trochu vody „na prvním schodu“ a v herničce to pak s Fílou rozbalili. Divočilo se a byla chuť na samé sladké. Hrůza. V autě pak začal Fíla hlásit bolest bříška. Po zastávce u tety Báry, které jsme předaly věci na Jonáška, v autě usnul a nakonec překvapivě spal až do rána. Zato Kami si hrála s tátou až do mého příchodu ze cvičení a pak ještě než povečeřím a než si dám sprchu. A ještě se pak zlobila, že nechce spinkat. To jsou ta výživná polední spaní ;o))

Kamčino plavání

S Kami jsme nakonec vyrazily na plavčo a slečna mi po dlouhé době usnula v autě už cestou tam :-( Na výkon v bazéně to nemělo žádný vliv ;o)) ke všemu ji dnes byly zakoupeny růžové brýle, takže spokojenost největší. Hlavně večer při koupání!

 

Docela pohodový den

Nemáme nic zásadního v plánu. Jen jsme se rozhodli využít dobrého počasí a tatínka a vyrazit – letos poprvé – na kolo. Ze začátku je to opět trošku boj, ale jakmile táta zvýší oběma sedadla, není problém. Na hřiště jsme vyrazili s Fílou na odrážedle a Kami na kole za mamkou. A docela to jde. Na hřišti a posléze i na kamenech, kam jsme zase jeli v obráceném gardu (Fíla na kole a Kami na odrážedle), jsme potkali Daníka. Tak si děti trošku zablbly i s ním. A odpoledne pak byl klid, protože vyvětrané děti si umí krásně hrát samy ;o) Hitem dnešního dne je lego. Malé i velké. A tak stíháme pořádně vysát dolní koberec, uklidit vánoční světýlka, narozeninovou výzdobu apod.

 

Plavání s brýlemi

Fíla dnes plave poprvé s brýlemi. Strašně je chce, ale napoprvé ho trochu zlobí a tak končí hodinu s brekem a vztekem. Velká vlna přichází ve sprše, kdy chce tu s opicí a dostává za to na zadek (jakož už většina dětí zde ;o))

 

Stříhání

Sníh opadl a tak jsme si dali dnešní vyzvedávání ze školky kolmo. Dětem to spolu docela dobře jde. Motivace v podobě odměny je naučila i počkat na správných místech. Paráda ;o)) Fíla se dneska poprvé nechal v klidu ostříhat u holiče. Stalo se to v pátek večer, když jsme se sešli s tátou na shopping na Černém mostě. Možná vidina návštěvy hračkářství s kupováním štítů vytvořila tu dobrou náladu. Kdo ví. Hlavně že se nechal. Hurá!