Tandem - pokus č. 2

Stejný začátek jako včera, jen naštěstí o hodinu později. Počasí sice nevypadá nic moc, ale na můj telefonát do agentury dostávám odpověď, že by se snad mělo letět a skákat. OK, takže znovu naložím rodinku do auta a jedeme. V závěsu za námi jsou Skaláci, aby můj výkon viděli.

Korda už je na místě, jdeme se zaregistrovat a procházíme krátkým briefingem. Dostáváme fešné kombinézky a nějaké postroje a máme asi půl hodinky času, než poletí náš let (dnešní č. 3). Do letadla nás sedá poměrně dost (pamatuju-li si to dobře, bez pilota nás v letadle bylo asi 15 – 4 tandemy a další skákající jednotlivci + kameramani). Pilot za to bere docela svižně a brutálně to klopí směrem nahoru… Stoupáme fakt rychle. Za chvíli jsme v mracích hustých tak, že by se daly krájet, přičemž právě v tu chvíli přichází pokyn, že můžeme skákat. Jako první jdou jednotlivci (viz video) a pak jsem na řadě já. Takže přesun ke dveřím (už samozřejmě napevno přikurtovaný ke svému „tandem masteru“), zaujmout ten správný postoj a hurá – vrhám se do nicoty bílých mraků. První pocit je hodně zvláštní – přece jen člověk prostě padá fakticky do prázdna, přes mraky není vidět na zem. Pak si to ale začínám užívat, líbí se mi to, je to paráda. Jediný negativní pocit, co v tu chvíli mám, je zima… Jinak je to super, jen mne překvapuje, jak ty necelé 3 km volného pádu rychle utečou a už se otevírá padák a přichází závěrečných pár minut zakončených měkkým přistáním. Koukám se, jak přistává Korda (taky bez problémů) a jdu se znovu přivítat se svou rodinkou:-)

Pak už jen rodinný nedělní oběd (párky v místní restauraci:-) a hurá domů - pak to rychle všechno zpracovat (fotky, video) a podělit se se všemi známými.

Takže se podělím i s vámi:

Video


Fotky
Všechny fotky (focené jak "ofiko" fotografem, tak i Soničkou a Skalákem, jsou umístněné na speciální stránce.

Kam se vydat

Seskok proběhl v areálu letiště Příbram, koukněte na stránky Sky Service. Pokud vás zajímá, s kým jsem skákal já, tak se koukněte tady - "přikurtovaný" jsem byl k Romanovi (první v seznamu) a natáčel/fotil to Mark (první v seznamu kameramanů). A hlavně - pro zájemce o skok - v červnu jsou akční ceny!!!

Tandem - pokus č. 1

Sobota ráno, docela hnusné počasí. Tak nevím, bude ten seskok nebo ne? Píšu do agentury SMS (je 7 ráno), ať mi dají co nejdříve vědět. Nikdo se neozývá, tak kolem osmé nakládám rodinku do auta a vyrážíme vstříc mému osudu… Někde v Radotíně ale volají, že jsou dneska skoky kvůli počasí zrušené. Nu což, aspoň dnešek přežiju:-) Hned se ale přebookovávám na neděli na 11 hodin, na stejný termín jako Korda.

Vracíme se tedy domů, cestou se stavujeme nakoupit, abychom se o víkendu měli dobře.

Jinak je dneska vážně poměrně škaredě, takže ani není moc co dělat (ve smyslu třeba jít někam s malým nebo tak něco). Takže si nacházíme domácí práce (rozuměj píšeme něco na kompech) a večer se krátce scházíme se sousedy nad skleničkou dobrého vína.

Doktoři nevědí...

A zase je tu pravidelná kontrola u lékaře. Tentokrát na konci pátého měsíce. V posledních dnech jsme však zaznamenali večer a po ránu zvýšené teploty. Sice máme podezření na zhoršenou funkci teploměru, i tak jsme to raději nahlásili. Ano, očkování bude kvůli tomu odloženo. A ano, dostali jsme seřváno, že s teplotou se do poradny nechodí. Ani mé výmluvy, že se dle mého jedná o zoubky či mírný úpal z úterní procházky. Doktorka se nakonec přiklonila k verzi úpalu. Ale příště…!!!! Whatever, máme 7,03 kg a máme přijít zase za 14 dní ;o)) Tak uvidíme.

Zásadní změny

V rámci rozvoje našeho potomka jsme se přihlásili na cvičení s dětmi. Dnes jsme absolvovali první hodinu, kde jsme se dozvěděli zajímavé triky, co a jak po těch našich dětičkách chtít. No a když už jsme si neměli o čem dál povídat, rozhodla jsem se optat na metodu učení samostatného usínání. A to jsem neměla dělat, řekl by určitě Fífa. Paní totiž uvedla, že není ani proti uspávání (když rodiče počítají s tím, že zvolený postup budou praktikovat až do 4 let dítěte) ani proti učení samostatnému usínání. Jediné, co by prý nedělala, je uspávání na míči. To prý zavedla u své první dcery a bylo těžké ji to následně odnaučit. Časem si totiž dítě hodně přivykne a při přesunu do postýlky se budí, neboť mu chybí ono houpání. To a Fífovo stále četnější buzení při přesunu do postýlky rozhodlo. Současné uspávání na míči se ruší a zavádí se zbrusu nové uspávání o samotě v postýlce :o(( Moje záda se radují, Fífula demonstrativně pláče. Snad to nebude na dlouho.

A když to naše zlatíčko tak trápíme, proč si sami neudělat hezký večer se Skalákovic a vínkem na nové houpačce. Noci už jsou zde teplé, tak jsme příjemně poseděli až do prvního nočního kojení ;o) Dobrou noc!

Takový normální víkend

Opět jsme měli poněkud nabitý víkend. V sobotu dopoledne jsme konečně po dlouhé době zase pořádně uklidili. (Přeci jen se nám nahlásily nějaké návštěvy ;o)) Nachystali si dobrý obídek a ve 14 už jsme měli být na úřadě, kde se dneska chystali přivítat toho našeho občánka. Akce to byla stejně úžasná jako Daníkovo vítání občánků, tak aspoň Míša ví, o čem jsem mluvila. I když zážitek je to asi „nepřenositelný“, neboť „Hoří má panenko II.“ si jen málokdo dokáže představit.



Odpoledne se začaly řešit resty jako skládání houpačky apod. Na pomoc nám přijel Honzík a dokonce i Veselkovi (škoda že si to vítání nechali ujít, mohli jsme mít jednou nějaké dobré srovnání). Jinak Libuška s Františkem tedy rozhodně pomáhat zatím nesmí, ale Gonza se snažil aspoň nějakou tou dobrou radou přispět do mlýna. Sluníčko svítilo, a tak jsme se hezky všichni vyhřívali na zahrádce. Po očku nás kontroloval i soused Tomáš ;o)) Nakonec se Veselkovic vystřídali s Vránovými, kteří dovezli ochutnat svatební koláčky a vyzkoušet Fífulovo hračky. To tedy především Danouš. Domča až tolik zvídavá asi není ;o)



No a aby toho nebylo málo, dali jsme večer našeho „staršího adoptivního synka“ Honzíka na hlídání k sousedům (Čejkovým) - snad nám ho tím pivem a dobrým jídlem moc nerozmazlí!! – a vyrazili jsme do centra Prahy uvítat do svých řad dalšího třicátníka, který bude brzy i tatínkem. Tak jsme Tomášovi a Klárce předvedli, jak s dítětem lze či nelze absolvovat návštěvy restaurací. (Bez blízké přebalovny by to bylo těžké ;o)) Každopádně oslavenci (jakož i jeho manželce) přejeme hodně síly, zdraví, trpělivosti a hodné miminko. Míša si na to ještě za celou rodinu s Tomášem přiťuknul a vyráželi jsme zpět domů.

Honzík už se nám mezi tím přemístil ke Skalákovým a tam čekali na nás, aby mohl začít pokerový večírek. Já se tentokrát neúčastnila, ale z doslechu vím, že se zprvu nedařilo Skalákovi, pak to šlo z kopce s Míšou, ale nakonec skončil na mizině Honzík. Možná proto se pak ještě potrestal sledováním hororu Pokoj 1408.

Neděle byla částěčně zasvěcena dětem. Odstartoval to Skalák ráno žertovným instalováním Daníkovy nové sedačky na své terénní kolo. Nakonec se mu to přeci jen povedlo a chvíli spolu drandili po okolí. Odpoledne jsme ještě klukům napustili bazének, ať se při víkendu pořádně vyřádí, když je takové strašné vedro. (A při té příležitosti jsme se my někteří dospělí spálili ;o)) No a někde mezitím stihli kluci dodělat v garážích marmolit. Kdyby tušili, že to je tak jednoduché, zmákli by to prý celé. Tak snad příště ;o))

Možná jsem na něco zapomněla, ale i tak už to vypadá jako docela dost náročný víkend, ne?!?!

Zprávičky z iDnesu

Dlouho jsme se domlouvaly, několikrát plánovaly, pak už radši ani ne, neboť plány stále krachovaly. A „na poslední chvíli“ jsme si domluvily společnou kontrolu idnesu. Tak jsme se (tipuju minimálně po půl roce) sešly s Marií a malou Aničkou. V idnesu jsme stihly zkontrolovat jen produkci a Michala. I tak jsme se dozvěděly nějaké ty novinky.

Jó a tentokrát jsem vůbec neměla štěstí na parkovací místo, takže jsem pak vyžebrala místečko v idnesích garážích a šla přeparkovat. Za to si Fífa zaslouží pochvalu, protože po tu dobu zůstal v idnesu hodný u tety Klárky. Šikulka! Taky pak hezky usnul a spinkal, takže jsme stihly i oběd v pizzerii u Village, odkud nás vyhnala až brutální přeháňka. Dokonce s kroupami. Díky ní jsme na chvíli s Fífou zakotvili v Seznamu, ale žádný „strejda“ tam pro nás tentokrát nebyl, neboť se včera konala seznamí party a dneska byli všichni sick. Přes nepřízeň počasí jsme se s pomocí Honzíka nakonec přeci jen dostali zpátky do idnesu a následně i domů.

Pokračujeme v plavání

Ačkoliv už nám skončil náš „přípravný plavecký kurz“, zaplatili jsme si další hodinu vaničky. To abychom nevyšli ze cviku a byli ready na léto a poprázdninové kurzy. Takže na čtvrtky máme program jasný ;o)

Zase nás někdo kontroluje

V dnešních odpoledních hodinách proběhla naše (teda spíš Fífova) poslední kontrola kyčlí. Už je má vyvinuté a v pořádku. Pan doktor dokonce použil slova „Zatím nejhezčí kyčle, co jsem dneska viděl“. Tak snad mu to takhle ještě dlouho vydrží. (Pokud to teda neznamenalo, že všechny ostatní kyčle byly totální katastrofa a výrok směřoval k takovému tomu „jednooký mezi slepými králem“!) Fífula asi tušil, že je to kontrola poslední, proto byl zřejmě vysmátý od ucha k uchu.

Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide?

Tento víkend jsme strávili v Beskydách. Květen je tak nějak co se narozenin a svátků týče docela plný a tak zkusíme vyřídit co nejvíc gratulací jde.

Základní stanový tábor jsme si zřídili opět dole u mamky, když už tam máme tu dětskou postýlku a klid na spaní (když Zdeněček taky zrovna spinká ;o)). No a pak už to šlo ráz na ráz. Dopoledne nakoupit kytičky. Dokonce jsme ve městě zastihli Blanku, tak proběhlo krátké mazlení s Fífulou. Na oběd už jsme byli na Ostravici, kde jsme popřáli a předali dary. Tedy dary…Mamka/babka Veličková už dříve dostala společný dar – notebook, takže nám spíš jen předvedla, jak už na něm obstojně umí zkontrolovat, co je potřeba (hlavně Fífovo nové příspěvky na blogu ;o)) No a Janushku jsme nechali vytvořit dlouhatánský seznam věcí, které by chtěla, aby nakonec dostala „stylový“ dárkový certifikát na kurz kreslení. Vypadalo to, že ten luxusní kus papíru (ano, milý čtenáři, je to ironie) ji nemile překvapil, stejně jako nás. Ale později jsme to ověřovali a byl to jen prvotní šok a na kurz, kde si troufají říct, že naučí kreslit i ji, už prý se docela těší. (My jsme taky moc zvědaví!)

Odpoledne dorazilo „pržno“, takže jsme samé jídlo, jídlo, jídlo proložili i nějakými chvilkami hraní. Při těch se holkám – ani nevím jak – podařilo mne přemluvit, abych s nimi šla ještě večer na chvíli do bazénu, když už ho mají tak krásně zastřešený. Člověk té drobotině prostě nedokáže říct ne. I když ve chvíli, kdy jsem lezla – zvyklá na 30 °C z těhotenského plavání – do jejich 26 °C jsem to „ne“ měla skoro na jazyku ;o)) Ale zvládli jsme to. I s Fífou a mamkou, která jela se mnou „na hlídání“.

Večer jsme chvíli poseděli s mamkou, Zdendou a babičkou, ale únava z cesty se hlásila a tak jsem myslím ani nečekala na Míšu, který byl v sobotu večer ještě s Jankou v kině na nový Star Trek, a šla jsem brzy spát. Však mne čeká zase to ranní vstávání.

A opět dle mého očekávání. Ať děláme co děláme, s prďolou se obvykle někam dopravíme až tak na oběd. Tentokrát to bylo k taťkovi. Na oslavu jeho 55 narozenin. Proti předpovědi se taťkovi na ten narozeninový den počasí vydařilo a my se dokonce zvládli trošku opálit. A to někde mezi návštěvou sousedky Ivy, obědem, kontrolou kytiček, bazénku, návštěvou narozeninové party malého Gabriela, seznámení se Svobodovými. No bylo toho na jeden víkend docela dost. U mamky už jsme toho moc nezvládli, v podstatě se pro změnu zase sbalit a kolem 21 hod hurá domů. Fífula pochopitelně opět ne a ne zabrat, takže už „mamka“ ztratila nervy a odnesl to děda Zdenda. Ale nesl to asi statečně. Tak snad si s námi bude příště povídat i hrát. (Poznamenám, že k uspání nakonec došlo na parkovišti u místeckého Tesca.) A pak už jen hurá domů! Štěstí, že toho Míša zvládl tolik bez úhony odřídit!!!

No a nesmím zapomenout na pravidelné odkazy na článek u Fífuly a příspěvek a fotografie u Janushky na blogu.

Zlomové okamžiky

Dnes večer bylo v plánu vyrazit na víkend za rodinou do Beskyd. S Fífulou si zatím netroufáme jinak než na večer, kdy bude spinkat. Tak jako tak kvůli balení i jiné práci si vzal Míša půl dne volna, abychom se na tu cestu zvládli připravit. Taky jsme si pro zpestření domluvili návštěvu Ivči, která Fífu už dlouho neviděla. (Aby to stihla než půjde do ZŠ, jak teď s oblibou říkám ;o)) No a zřejmě díky takovému „širokému obecenstvu“ se Fífa rozhodl, že nám předvede nový kousek a přesně ve 14:38 se poprvé překulil ze zad na bříško. Podrobnější info u něj na webu ;o))

Jinak večer jsme dle plánu vyrazili zhruba kolem 21 hod. Filípo ne a ne pořádně zabrat, tak už nás nebavilo čekat a riskli jsme to. Mamka řídila, taťka zpíval písničky a Fífa nakonec přeci jen (možná raději?!?) usnul. A spinkal hezky celou cestu až do Frýdlantu. Sláva!!

Na samotě za humny

Míša byl zase na služební cestě a my si dali 3 dny docela sami samotinkatí. Pochopitelně se Fífa vytasil s luxusními kousky, které popsal na svém blogu. No už jsem se těšila, že se zase jednou trošku líp vyspím, ať už to bude tím, že starost padne na chvíli na Míšu nebo tím, že když nás bude doma víc, žertovná rána pominou. Ale jinak je Fífula zlatíčko, soudě podle toho, že jsem nakonec přeci jen stihla dodělat analýzu. Ufff. Zase budu mít na chvíli trošku volnější režim ;o))

Pořád máme cestovatelské sklony

Když už jsme dneska byli s Fífou na plavání, rozhodla jsem se, že si zajedeme taky za Míšou do práce. Ať máme pěkný program na celý den. Taky už má Ivča těsně před odchodem na mateřskou, tak bylo potřeba zkontrolovat malého vetřelce a podělit se o zážitky „ženy na mateřské“. Mise byla úspěšně splněna. Krátce se o tom zmínil i Fífula na svém blogu.

Úřední dny

Původně to měl být úřední den, ale pršelo tak, že se jevilo jako lepší varianta zůstat doma. Obzvlášť, když Verun nabídla, že za mne vyřídí poštu. A Skalák, že za mne odveze žádost o rodičovský příspěvek. To jsou pak resty rychle hotové ;o)) Ovšem všechno má svá pro a proti. Verun kvůli mé poště nestihla poslat tu svou. Skalák na druhou stranu sklidil obdiv za to, jak má všechno správně a hezky vyplněné. Už si ani nemůžu vzpomenout, co paní řekl na kontrolní otázku, jestli je to „jejich“ první dítě.

Hlavně že jsme všichni živí a zdraví

Den nám dneska začal poněkud brzy, a to přímo v 1 v noci. To si dal Fífula mlíčko, nabral sílu a rozhodl se, že je akorát tak čas si s námi užít nějakou tu srandu. Já šla toho večera spát brzy, protože mi nějak začínaly docházet síly, Míša kvůli tomu musel analyzovat o to víc a rychleji a pak toto. Třikrát jsem ho uhoupala na míči a nic. Počtvrté uhoupal táta a taky nic. Tak jsme se uchýlili k možnosti poslední a nechali toho našeho drobečka plakat. Prostě na něj nikdo neměl sílu ani náladu. Smůla. Po hodině křiku nakonec usnul. Zkoušel to pak na nás ještě ve 4 ráno. My rozhodnuti, že ustoupit je největší chyba, jsme se drželi strategie. Tentokrát už to byla jen půlhodina.

Ráno jsem se cítila provinile a byla přesvědčena, že to malému vynahradím a uděláme si „Fífovo a Soniččin den zábavy“. No…a taky že jóóó. V plánu byla návštěva Libušky, což znamenalo vyrazit s Verun a Daníkem už na jejich rehabilitace. Tam si Fífa trošku dáchnul v kočárku. A jelikož to vypadalo na dýl, vyrazila jsem z rehabilitací k Libušce pěšky, zatímco Verun tam popojela autem. Bohužel se Fífa hned za prvním rohem probudil. Nu což, na tuto variantu jsem byla připravena a nainstalovala jsem si jej do klokánka. Bohužel jsem nějak nebyla připravena na to, že se dnes výrazně ochladí. Než jsme se dostali k Libušce, byl malý promrzlý jako preclík (následně z toho byla slušná rýmička). U Libušky se o nás naštěstí dobře postarali, dostali jsme dobrý obídek i „zákuseček“. Nicméně následoval přesun do Tesca, Verun pro kalhoty a pro plíny v akci. Tentokrát šla Verun se „spícím“ Daníkem pěšky a my s Fífou autem. Shopping absolvujeme opět v klokánkovi. Pobíháme hystericky sem a tam a najednou šok - koukám, že Fífulovi nějak padla hlava. Rychle volám Verun, jestli mu něco je nebo jenom usnul. Chudáček, vůbec jsem si nevšimla, že už ho nosím přes 3 hodiny a on už měl svůj spací čas :o(( Protestoval jen mírně, na to má klokánka moc rád. Takže to byly další mínusové body.

Poslední přišly při odjezdu. Všechno včetně kočárku a dětí jsme naházely s Verun do auta a najednou známý zvuk „Filípo se posral“. Návrat do obchoďáku, hledání přebalovací místnosti apod. už se nám zdálo zhola nemožné. Takže smůla i tentokrát. Fífa jede domů s prokaděnou plínou. A závěr??? Myslíte si, že už se nemohlo nic stát? Ale ano, při vystupování z auta jsme si dali „závěrečnou tečku“ – nechtíc jsem při snaze vyndat malého z auta praštila Fífu do hlavy. Ještě že mají děti krátkodobou paměť jinak už bych se z těch minusových bodů nikdy nedostala a musela bych se cítit provinile až na věky věků.

Stručný pohled na věc očima Fífy naleznete zde.

Pokroky naší droboty

Dneska si Filípo poprvé začal při usínání broukat. Z počátku to sice vypadalo jako mírný protest. Ale jelikož se intenzita nezvyšovala, vyhodnotila jsem to nakonec jako usínací brumlání. Jak se na celou záležitost díval Fífa si můžete přečíst u něj na webu ;o))

...a úúúž je zase pryč

První víkend po dovolené a Míša nám odjel na služebku. Ještě že máme ty sousedy. A vzhledem k tomu, že jsme dlouho nebyli doma, je potřeba provést nějaký pořádný shopping. Stále nám na zahradě chybí houpačka a jiné vymoženosti, tak vyrážíme obhlídnout, co mají v Ikei. Následuje (už bez Daníka a Verun) druhé kolo v Globusu. Ovšem Fífula se prvně počůral v nosičce, a to skrz. Takže my jdeme řešit přebalování a Skalák začíná obsluhovat oba vozíky. Po přebalení do nich ještě něco přihodím a pak to všechno musí Skalák vyložit, zaplatit, naložit a taaak. Ale zvládli jsme to! I se zastávkou v KFC (kde jsme se potkali s Jirkou) a ve fotoshopu, kam si Skalák zaskočil okouknout zboží. No a tak my tady žijeme ;o)

Jen ještě poznamenám, že ačkoli v Ikei nás ze zahradního nábytku nic moc nezaujalo, v Globusu měli pěkné židličky a stoleček pro prcoše, které jsme tam následně zajely s Verun znovu obhlídnout a koupit. (Při té příležitosti jsme si pak zakoupily i plavky, bazének pro kluky a jiné zajímavosti ;o)) Tahle nakupovací disciplína nám prostě jde skvěle ;o)