úterý 30. června 2009

S Verun znovu na univerzitě

Vypadá to, že Raďa, ač po delším časovém úseku, než je obvyklé (asi to bude u nás tradice ;o)), zakončí své studium na Západočeské univerzitě (obor Humanistika) titulem. A věřte, že to není jednoduché. Tak například tomu předchází nesčetná komunikace Johannesburg-Plzeň-Johannesburg, někdy taky Johannesburg-Nehvizdy-Johannesburg a hlavně tomu předcházela cesta do Plzně.

Los padl na mne, kojený Fífula se sveze chtíc-nechtíc a Verun s Daníkem nás v tom přeci nenechají. (Ještě že je máme, jinak bychom byli v Plzni určitě docela ztraceni.) Připomínám, že jakákoli akce trvá s dětmi 2x až 3x déle než samostatnému dospělému jedinci. (To máte dodržet spaní, krmení, do toho se sem tam přidá nějaké přebalování, však to znáte…)

Časovou rezervu jsme si dali dostatečnou. (Naštěstí!) Plán cesty jsme obdržely v mailu a nechali si Míšou pečlivě vytisknout. Navigaci jsme měly připravenou. (Příště si ji vezmeme i na pěší pochůzky, protože už jsme zase o něco chytřejší.) Mapu jsme si sice taky nechaly vytisknout, ovšem při volbě parkování v obchodním centru (nikdy nevíte, kdy začne pršet) jsme se rázem ocitly mimo zobrazenou část a hned z úvodu musely tipovat, na které straně plánku se tak asi nacházíme. Vyšly jsme ven a obloha se začala zatahovat. Po dohodě jsme vyrazily zvoleným směrem. Tmavá obloha a hrozící bouře se blížila. Po malém zaváhání si bereme jako nápovědu odpověď kolemjdoucího. Volíme nejvhodnější cestu s přihlédnutím na kritéria – stín, kopec apod. Dostáváme se do oblasti zobrazené na mapě. Hurá!!! Opět volíme nejvhodnější trasu s přihlédnutím na kritérium „krásná procházka parkem, hlavně se vyhnout rušné cestě“.
Bouřka se pořád blíží!

Řídíme se pokyny v mailu a blížíme se k místu označenému šipkou. Snažíme se najít kopycentrum Bílý slon. Podle všeho jsme přesně v místě šipky, ale slona nevidíme :o(( Chvíli se točíme na místě a pak přeci jen jednoho slona objevíme. Verun hlídá děti a kočárky a já jdu pro vytištěné bakalářské práce. „Nic takového tady určitě nemáme. To jste nejspíš špatně.“ „COŽE???? Určitě to tady musí být, sestra to objednávala telefonicky, tady mám od ní instrukce, vyzvednout v tiskárně Bílý slon.“ … po kratší diskuzi zjišťuju, že tiskáren Bílý slon je v Plzni víc a momentálně jsme v té „špatné“. Paní nás posílá směrem „vzhůru“ do kopce, doufáme, že je to směr správný. Hledáme číslo a už je téměř jasné, že to bude tradičně až na konci ulice a že šipka v mapě byla pouze orientační (na střed ulice, příště si to budeme raději ověřovat :o((). Téměř před koncem si všímáme mega reklamy na zdi jednoho z domů, která informovala – včetně ukazatelů směru - o 4 či 5 pobočkách tiskáren Bílý slon. Aspoň že už víme, že jdeme dobře. Vzhledem k tomu, že nám v této pobočce práce vydali, prvního cíle jsme dosáhly.

Další úkol zněl – vyzvednout žádost o kopii zadání bakalářské práce (nebo tak nějak) a zaplatit poplatek. Tentokrát nehodláme ponechat nic náhodě a nastupujeme na uvedenou ulici hned v počátku, abychom se při hledání čísla nemusely vracet. Pochopitelně to i tentokrát bylo na konci ulice! Bouřka už nás dostihla! Ale jde o jemný deštík. Bohužel se i ochladilo :o( Děti musí vydržet, přioblíkat se bude až na další zastávce. Fífulka už začíná být z procházky utahaný. Studentům postávajícím před cílovou budovou se matek s dětmi zželelo a pustili nás dovnitř (vstup pouze na kartu, jinak navigace na jiný vchod z jiné strany :o((() Ufff. Při organizování dokumentů, přípravě peněz a předávce dítěte Verun se pro změnu mně zželelo paní za dveřmi a pouštím ji bez karty dovnitř. Kdybych tušila, že míří ke stejné studijní a bude mne čtvrthodiny zdržovat, zůstala by venku na dešti, než to vyřídíme.

Následuje kojení.

Následuje hledání další administrativní síly, které mám předat získanou žádost a bakalářské práce. Pobíhám po budově, snažím se kopírovat instrukce, což v reálu moc nelze. OK. Zkusím to „na vlastní – investigativní – pěst“. Potkávám paní studijní, která naštěstí ví, kam mířím a ví, že je to na úplně jiném čísle této ulice. (Hmmm… v instrukcích bylo stejné číslo domu.) Pochopitelně se opět vracíme, tentokrát mírně do kopce. Nakonec to není zas tak daleko. Vstupuju do budovy, kam mne poslala bodrá studijní a koukám…jeden dělník/zedník vedle druhého. To si dělají prdel, ne?!?! Nevěřícně procházím prostorami, kde se osekává zeď, dělají nové schody apod. Naštěstí i v tomto prostředí se studuje a hlavně se i v tomto prostředí odevzdávají bakalářské práce. Pak už stačilo jen zvládnout krátký společenský rozhovor. Přejít skutečnost, že nám ve výtiscích přeci jen něco chybí. Ještě že jsem tentokrát vzala Fífulu s sebou, snad i díky němu a skutečnosti, že nejsem zdejší, mne paní nehodlá posílat do některého z místních papírnictví pro chybějící „infoknihovnickou kapsu“.

A máme splněno!! Teď už jen suchou nohou dorazit zpět do obchodního centra k autu. Nakrmit sebe i děti. Přebalit. Unavit. Naložit a modlit se, aby cestu zpět taky prospali. Hurá, povedlo se! Akce za námi. Děkuji všem zúčastněným! Radi, teď už to musíš „dát“, když jsme ti to tak pěkně „rozjely“.

pondělí 29. června 2009

Kde se berou malé nafukovací bazénky?

Už ani nevím, co jsme to nutně potřebovaly koupit (Verun nějaké dárečky pro „okolní“ dětičky), každopádně jsme vytáhly naši drobotinu do města a vrhly se do našich oblíbených shopů v Kotvě. No a proč to vlastně píšu. Jen tak, abyste věděli, jak se někdy ti „neudržitelní rošťáci“ hodí. Jdu takhle na závěr ještě obhlídnout botičky na Fífulu, které se Verun zalíbily a na prodejně mají vystavený takový mini nafukovací bazének. Tak akorát na jedno dítě. Stejný, jaký máme pro obě ty naše děti ;o) Tak se ptáme prodavaček, zda je to jen vystavený vzorek, nebo je to ke koupi a kde to v regálech najdeme. Fífa se mi kroutí v rukou, Daník se v botách vrhá do vody v tom vystaveném bazénku. Tu zřejmě zželelo se prodavačce vyčerpaných maminek a sama vyrazila pro dva kousky. Pak podala nám krabice označené štítkem „dárek“. My chystaly se každá platit v rozhovoru dříve zmíněných 99,- Kč a paní prodavačka peníze odmítá a trvá na tom, že se jedná o dárek. Co by pro ty naše drobečky člověk neudělal, že ;o)) Příště s nimi půjdeme třeeeba…třeeeba…třeeeba do autosalonu ;o)

neděle 28. června 2009

After party

Ráno bylo překvapivě v pohodě, ani jsem necítil žádný bolehlav nebo tak něco. Jen teda bych se rád vyspal malinko déle (byť mě mamka s Fífou trošku delší spánek dopřáli).

Odpoledne bylo docela hezky, tak jsem rozepsal textovky na všechna možná nádraží - je třeba dopít ten druhý Cool Keg! Téměř všichni se omluvili, takže to zbylo jen na mě, Honzíkovi a Radkovi - Skalák si dopil svůj vlastní. Každopádně - piva v soudku bylo ještě tolik, že jsem se docela slušně nalomil (Honzík měl taky při odjezdu objímací náladu).

sobota 27. června 2009

Narozeninová zahradní slavnost

No a je to tady, Fífovi je půl roku, což mj. znamená i to, že mně je 31 let. A to přesně dneska (jen teda Fífa se narodil ráno, já jsem nějak poobědový).

Takže ráno ještě rychle uklidit, zajet do Čelákovic pro poslední kousky, co nám doma chyběly po hysterickém včerejším nakupování a provést poslední předoslavové přípravy. To znamená třeba narazit Cool Keg (mimochodem, fakt super věc, opět se to potvrdilo) a vyzkoušet jej se sousedy, jestli je pivo tak akorát. Pak už si jen půjčit stoly, židle a větší gril u Tomáše a nachystat sezení na terásce.

Přesně kolem čtvrté se to začínalo scházet. Takže rychle maso na gril a jedemeeeee!!! Bohužel to ale taky bylo spojeno s brutálním slejvákem, co se spustil:-( Zkusili jsme roztáhnout markýzu a světe div se – fungovalo to! Neprošla ani kapka vody… Jen to teda mělo menší zádrhel – na gril pršelo dál. Naštěstí a) se toho ujal Petr a s deštníkem připravil spoustu dobrého masíčka a b) déšť netrval příliš dlouho.

Když jsme se téměř všichni sešli, dostal jsem nějaké ty dárečky (jeden byl ultra speciální, viz video dole – snad mi vydrží déle než předchozí kousek) a veselili jsme se dál. Zhruba kolem osmé byl čas narazit další soudek, což ale znamenalo hodinku čekání na vychlazení. Samozřejmě se to neobešlo bez Tomášových poznámek… Nonono, příště to bude umakanější. Ještěže měl Skalák zapojenou svou pípu a v ní soudek Gambáče, takže ti největší žíznivci byli zachráněni.

Večer pak bylo ještě jedno překvapení, které se, myslím, všem strašně líbilo. Skaláci sehnali 10 kousků thajských létajících luceren. Každý si na tu svou napsal či nakreslil své přání a kolem desáté jsme je vypustili do světa. Byla to nádhera, jen co je pravda.

No a pak už jsme jen seděli a kecali a vyprávěli si vtipy. Tedy pro změnu hlavně Skalák ty svoje ze základní školy. Ale co, všem se líbily. Teda všem – Tomáš to na nás buďto výborně hrál nebo jim vážně nerozumněl:-)

Takže bych rád všem ještě jednou poděkoval za dárečky a za to, že se na nás přišli podívat. Obzvláště pak samozřejmě děkuju Soničce, která to tak krásně všechno připravila a zařídila a koupila mi takový parádní dáreček!

Teď teda k tomu dárečku – tak se podívejte, jakého krasavce mám doma:



Btw. nechcete někdo koupit můj předchozí stroj – Himoto Monster Truck 1/10 4WD? Vyžaduje sice drobné úpravy, ale jakmile je provedete, perfektně si zařádíte:-)

Jo, a koukněte se na nějaké fotky, jsou uloženy na
facebooku.

Dodatek: Poté, co jsem do práce donesl své nové autíčko (pro zájemce jde o Traxxas Slash) přinesl ukázat, si jej okamžitě objednali 2 kolegové. Už se těším na závody:-)

čtvrtek 25. června 2009

Depešáci poprvé pod širým nebem v Praze aneb vyrážíme ven bez Fífy

...i když, jak se to vezme. Ale nepředbíhejme.

Původní plán zněl takto: setkáme se se Soňou ca kolem sedmé na Floře, předáme synátora Skalákovi a půjdeme na koncert. Jenže Soňa čekala déle, než se původně zamýšlelo, navíc bylo příšerné horko, nestihla se ani najíst, ani zajít na záchod apod. Takže bylo veselo:-( Sice jsme přijeli zhruba na domluvený čas, ale museli jsme stihnout se najíst (a víme, jak Sonička jí rychle), přebalit Fífu (mimochodem, posral se tak, že jsem to měl i já na triku), nakrmit Fífu (což taky nějaký čas zabere) apod. Už už to vypadalo, že nikam nepůjdeme, ale nakonec jsme lehce po osmé z Flory vyrazili do Edenu. Nechali jsme Skalákovi Fífu napospas (údajně byl strašně hodný, ale věřte Skalákovi:-) a vyrazili na koncert. Byť na stadion stále proudily davy lidí, Depešáci už od osmé hodiny večerní hráli... Nu což, prvních pár písniček jsme nestihli, ale to neva.

Můj celkový dojem z koncertu byl mírně rozpačitý. Ačkoliv jsem četl vesměs pozitivní recenze, já sám jsem z něj neměl úplně výborný pocit. Jak možná víte z předchozích příspěvků, koncert DM z Bratislavy ca 3 roky zpátky řadím ke svým top 3 navštíveným koncertům. Tenhle se mu podle mne nevyrovnal. Možná to bylo tím světlem (končilo se před desátou, kdy se teprve začínalo stmívat), možná to bylo publikem, které mi nepřipadlo úplně rozjeté, možná to bylo písničkami z nové desky, které ještě nemám tak naposlouchané, možná to bylo tím naším pozdním příchodem. Samozřejmě některé pasáže (hlavně staré hity) stály za to, to ne že ne... Tak jako tak se už začínám těšit na koncert v lednu, kdy se Depešáci znovu objeví v Praze:-)

Setlist: In Chains, Wrong, Hole To Feed, Walking In My Shoes, It's No Good, A Question Of Time, Precious, Fly On The Windscreen, Little Soul, Home, Come Back, Peace, In Your Room, I Feel You, Policy Of Truth, Enjoy The Silence, Never Let Me Down Again
Přídavek 1: Stripped, Master And Servant, Strangelove
Přídavek 2: Personal Jesus, Waiting for the Night

...a pořád živí a zdraví

Začalo to už na včerejší hodině plavání. Fífula nějak nebyl ve své kůži. Je pravda, že jsem mu v posledních dnech občas naměřila zvýšenou teplotu, ale přičítala jsem to již od druhého měsíce očekávaným zoubkům ;o) Odpoledne jsme se ještě s Verun a Daníkem zastavili za Danou a Verunkou a postěžovali si, jak nám ta dnešní hodina nějak nesedla, že by šok z probuzení a rychlého přesunu do bazénku? Nebo šok z příliš hlučného „hlučínského“ Petříka???

Nakonec se k tomu přidal ještě průjem, který jsme neodhalili hned, neboť Fífula v tomto směru v poslední době upgradoval, tak jsme mysleli, že je to opět posun na vyšší level, jen četnost nám pak přišla divná. Ale i průjem prý může doprovázet růst zoubků, že. Nicméně nahlásit se to musí, neboť v plánu byla v pátek kontrola u doktorky v 6 měsících.

Z dotazu, zda je to problém či nikoli, se vyklubala cesta k doktorce na odběr vzorku – jistota je jistota. Paní doktorka nevyloučila možnost, že se jedná o symptomy rostoucích zoubků. A jelikož jsme předpokládali, že tento stav zřejmě ještě nějakou dobu potrvá, rozhodli jsme se večer vyrazit na dlouuuho plánovaný koncert Depešáků (lístky Míša kupoval, když byl Fífulka ještě v bříšku).

Uspávání a předávka byla se sousedy domluvena už dlouho, bohužel když se „s..e, tak se s..e“. Na místě předání - Flóře - zrovna nefungovala klimatizace, tak byl Fífula dříve unavený, dříve chtěl pít, já se to snažila oddálit na co nejpozději, pak byl ale naprdnutý a už se nechtěl a možná ani neměl sílu napít…no hrůůůza…nervy na pochodu…nakonec jsme se vydali do auta, kde byl klid a po spuštění motoru a klimatizace i chládek. I tak to vypadalo, že dneska prostě neusneme :o(( Dráááma jsem vyhrotila ještě několika výhružnými SMSkami, které jsme si vyměňovali s blížícím se Míšou. Na koncert jsem nakonec přeci jen šla a nalomeného Fífulku si odvážel Skalák. Doma prý uspávací záskok ještě chvíli oplakal, ale sil už mu mnoho nezbylo, tak nakonec přeci jen raději spinkal.

Na další den měl Míša naplánovanou dovolenou, a tak se mohl přidat ke zmiňované kontrole u doktorky. Kvůli přetrvávajícímu průjmu jsme se z „poradny“ přeřadili mezi nemocné…ještě že tak, neboť proběhla „klasika“…ráno dítě sprchujete, aby u doktorky „vypadalo“ všechno až na průjem OK, u doktorky jej rozbalíte a má záda celé osypané vyrážkou. Vysvětlujte, že „to tam ráno ještě nebylo“. (Tak tohle bylo podruhé Filípo!!!) Anamnézu zuby jsme změnili na „pátou/šestou dětskou nemoc“ (3 dny zvýšené teploty, 3 dny vyrážka – nic se na to nebere, prostě to musí proběhnout, obdobně infekční jako zarděnky, jak už to jednou proděláte, už to prý nedostanete -> aspoň nějaké pozitivum). Takže kromě častého nočního kojení kvůli průjmu (snad…snad to není jen Fífulovo rozmar), bylo potřeba to ukňourané dítě, které nemělo sílu pást koníčky a dělat jiné akrobatické kousky ponosit na rukou. Že si ten Míša ale umí plánovat dovolenou, bez něj už by možná došlo nervové vyčerpání! Předem vám prozradím, že to nakonec všechno dobře dopadlo a vyrážka v pondělí zmizela, i když nám dokázala pěkně zkomplikovat Míšovu sobotní velkou grilovaní oslavu narozenin, ale to už trošku předbíhám ;o))

pondělí 22. června 2009

Slavnostní motokáry

Korda slavil narozky (už pár dní zpátky), já budu slavit taky (pár dní později), tak jsme spojili síly a vyrazili do Radotína na motokáry. A abych mohl vypít nějaké to pivíčko, přijela i Sonička s Fífou (btw. šlo tedy o Fífovu první hospodu takhle večer; šikulka, učí se:-).

Papání bylo dobré, jen co je pravda. Na svou jízdu jsme teda docela čekali, ale to už tak bývá (Zima-san, rozjeď už konečně ten svůj motokáří byznys). Myslel jsem, že když už mám ty narozky, tak mne nechají vyhrát, ale prd. Skončil jsem těsně před koncem startovního pole (holt narval jsem to do gum a než se z nich člověk vyhrabe...

sobota 20. června 2009

DA´n´DO svatba aneb Danoušův a Dominičin den zábavy

Vrány to je hrozná havěť. Roztahují se, stavějí hnízdo, vymýšlejí si, úkolují… Takže na dnešek si prosím vás vymysleli svatbu. A k tomu mně osobně spoustu úkolů – prej vyzvedni vizážistku, vezmi kameru a celé to toč apod.

OK, co mám dělat, že. Domina poručí a já musím makat. Takže brzo ráno vyrazit na Chodov pro vizážistku a rychle s ní do Hostivic za Domčou. Původně jsem měl okamžitě vyrazit k Vránovým, ovšem situace si žádala něco jiného. Slečně nevěstě chyběl kousek svatebních šatů, tak jsem naložil do auta svědkyni a vyrazili jsme směr Lidice. Prý jeďte po kladenské dálnici a nemůžete to minout. Výborně. Svědkyně Martina někde z východních Čech, já z druhé strany Prahy, takže se tak nějak stalo, že jsme se objevili na dálnici karlovarské:-) Ještěže mám v mobilu toma a toma, takže jsme se brzo vrátili na správnou trasu (Domči jsme raději nevolali, ať se zbytečně nestresuje). Takže vyzvednuto a po návratu do Hostivic vyrážím k Vránovic části svatby. Je zhruba půl desátá a všichni jsou, pro mne teda překvapivě, v kraťasech, tričkách apod. Prostě no stress (nebo to jen hrají), ale já bych už byl asi dávno nachystán. Inu, jiný kraj, jiný mrav:-)

Postupně se to zlepšuje a zhruba přesně podle plánu se vyráží směr nevěsta. Ta už je připravena a netrpělivě čeká svého vyvoleného (nebo to jen hraje:-). Tak a hurá do hostivického zámečku, kde už čeká spousta lidí včetně Soničky a Fífy, aby se podívali na tu slávu (to, že Sonička zaparkovala na místě, kde měla stát jen auta ze svatební kolony, raději psát nebudu – ženich s nevěstou si toho určitě nevšimli a nikoho jiného to nezajímá). Na místě je mj. i můj profesionální kolega, takže aspoň z obřadu by mohl být videozáznam dobré kvality. Tak uvidíme.

V obřadní síni si (myslím, že pro spoustu lidí opravdu překvapivě) řekli své „ano“, takže hned o důvod více to jít oslavit (i když, kdyby si řekli ne, stejně to oslavíme). Já jakožto PAN kameraman jsem se přesunul s Vránovo-Říhovic rodinou do restaurace Století v Loděnici, kde probíhal slavnostní oběd a s tím spojené záležitosti.

Pěkně napapaní jsme se zase přesunuli do Hostivic přehodit se do něčeho normálního a nabrali směr do místní sokolovny na tu pravou hostivickou ožíračku:-) Pivo, víno a různé lihoviny tekly proudem, jídla bylo dosti a myslím, že i DJ to docela slušně rozjel. V rámci programu se čas od času objevily nějaké hry, ovšem co mne osobně nejvíce dostalo (a na co se v rámci videa nejvíce těším), bylo vystoupení Dana alias DJ Boba. Odrapoval nám tam dva fláky a sklidil naprosto famózní aplaus:-) Netušil jsem, co v něm je.

Tak nevím, ale snad jsem na nic zásadního nezapomněl. Možná by stálo za to jen zmínit, že jsme se toho nebáli a společně s kolegy z Toyoty jsme novomanželům darovali trošku toho adrenalinu, takže se těším, až si to „vyzvednou“ a sdělí nám své dojmy. Možná to trošku znepříjemnilo úmrtí dvou tandemistů právě tento víkend, ale já věřím, že je to neodradí.

Závěrem pak ještě přihodím odkazy na "oficiální svatební web", tak se tam když tak koukněte: DA´n´DO

čtvrtek 18. června 2009

Plaváčci

Tak jsme začali brát hodiny plavání. Nově ve velkém bazénu. (Na vaničky už chodíme přeci dlouho ;o)) Všechno se odehrává v malé vilce v Klánovicích (opravdu příjemné prostředí). Tradičně jezdíme na poslední chvíli, protože jinak já to snad ani neumím. To ale naštěstí nebrání tomu, aby Fífa projevil své nadání.

Nejdříve jsem měla obavy, protože se jedná o "rychloakci" (už jsem se o tom zmiňovala zde) a nestihli jsme natrénovat ani umývání pod sprchou ani koupání v chladnější vodě. Ale všechno šlo výborně a Fífula byl moc šikovný. Podrobněji si o tom můžete přečíst jako vždycky u něj na webu.

úterý 16. června 2009

Vídeňské grilování

Tobiáš byl opět na skok v Praze, a tak si zaskočil i do Nehvizd. Přivezl materiál na grilování i skvělé počasí. Na večeři se tak nechali přemluvit i Skalákovic a když jsme uspali drobotinu, přišly na řadu i klasické Skalákovo vtipy ze základní školy. Přesto, že se kluci na houpačce zahřívali dekou – noci jsou zde zatím chladné - bylo potřeba si nějaké vtípky a veselé historky nechat na příště. Tak hurá do hajan!!!

neděle 14. června 2009

Dva Míšové Za Humny

Počasíčko je pořád luxusní a Martin už má po závěrečných zkouškách, takže se nabízelo posezení na zahrádce. Pořádně jsme zagrilovali a „vyvenčili“ děti. Šigutovic Míša už je velký kluk, takže už jsou pro něj pískoviště i skluzavka dostatečně zajímavé. Prý si u nás v tomto směru odbyl premiéry. No a jestli se mu líbilo, třeba zase někdy dorazí ;o)

Na závěr jsme si dali ještě procházku po okolí s kontrolou posledního volného domečku v ulici Za Humny. Bohužel už je příliš blízko dálnice :o(( Tak snad bude něco jiného pěkného v blízkém okolí.

sobota 13. června 2009

Grilování u Zákorovic

Celá rodinka Zákorovic se relativně nedávno přestěhovala do nového bytu, tak jsme se, vzhledem k tomu, že Zákorovic nebyli schopní udělat kolaudaci ani na předchozím bytě, sami nahlásili na prohlídku. Pája ještě pozval Subaru Zdendu se svou rodinkou (toho jsem mimochodem taky pěkně dlouho neviděl, jeho rodinku vlastně ještě vůbec).

Tak jsme se tedy vypravili směr Stodůlky (nebo jaká čtvrt to vlastně je). Musím uznat, že byteček je to moc pěkný, dispoziční řešení je velmi dobré a terasy jsou paráda (i když zahrádka s travičkou to není, co si budeme povídat). No a malé Zákorovic holky jsou strašné rošťandy, takže o zábavu bylo postaráno.

Do toho Pája zapojil ještě svůj gril, takže jsme si mohli pochutnat na krkovičce a dalších podobných dobrotách. Vydařené odpoledne.

pátek 12. června 2009

Hlavně když je veselo

Dopoledne jsme byli zkontrolovat, jak bydlí další z našich sousedů. Už delší dobu se totiž Fífa zná s naší malou sousedkou Verunkou. No a nedávno jsme se potkali u sousedky Ivy a mezi řečí se nabídli, že za Verunku (ekzémem trpící) dokončíme kurz plavání. No a dneska jsme se šli k nim domů domluvit co a jak ;o) (…a kdyby tady bylo tisíc domů, bude tisíc variant jejich zařízení ;o)) Pochopitelně jsme je pozvali, ať se na oplátku zase někdy přijdou podívat oni k nám. Ani jsme netušili, že to bude tak brzy. Velmi chytře jsme si totiž u nich zapomněli hračky a pak nám přišlo strašně vhod, když s nimi zazvonili u dveří. Potřebovala jsem totiž zrovna naložit věci i dítě a vyrazit na druhý konec Prahy do Hostivic na domluvenou schůzku s budoucími Vránovými. Danča s Verunkou byly ochotné Fífovi dělat společnost, než to všechno naložím. Jinak to totiž vypadalo na velký pláč a skřípění (neexistujících) zubů ;o)) Za odměnu jsme provedli rychloprohlídku našeho domku a všichni byli spokojeni. (Teda doufám.)

Původně jsme si s Míšou chtěli ještě zajít do obchodů na Zličíně, ale doprava byla opět tak úžasná, že nám na nic takového čas nezbyl. Takže rovnou do Hostivic a s Vránovými hurá na véču do místní pizzerie. Divné, že tam měli zrovna kvůli svatby zavřeno, Danouš říkal, že tam ji dělat nebudou, že tam by to bylo divné, neboť se tam svatby prostě nedělají ;o)) No mně to nevadilo, protože tím pádem jsme se vydali do Pravěku a já si tam pochutnala na spoustě dobrot. Kromě svého jsem totiž mohla ujídat z Míšova i Domčina talíře. Danouš si prý špatně vybral a neměl co nabídnout. Po celou dobu se probíraly záležitosti kolem blížící se svatby. Organizační záležitosti pochopitelně. No a dost často jsme se někdo z nás tak nějak nechytli. Teda Domča ta se chytla vždycky, to my ostatní si předávali peška ;o)) A asi aby se na to zapomnělo, zakončil milosrdně Fífa celý večer svým nádherným záchvatem smíchu, o kterém jste si už mohli přečíst u něj na blogu.

úterý 9. června 2009

Nevídáno, neslýcháno…

Po letech odloučení, smskování, mailování, telefonování nás konečně navštívila Martiška Filipovi přímo v Nehvizdech. Žádné „na skok“ k iDnesu…nic takového. Tentokrát regulérní návštěva i s přespáním. Sice jsem ještě finišovala s analyzováním a dokonce si odpoledne vyprosila sousedkou výpomoc. Ale díky hlídání tetou Janou jsem všechno zvládla a večer už jsem se mohla věnovat jen ji (a taky teda trošku Fífulovi a Míšovi ;o)). Marťa zkonstatovala, že už jsme „velcí kucí“, pohrála si, zkontrolovala večerní koupání, prohlédla všechny fotky na webu, já mezi tím stihla ještě uvařit a upéct, no a tak nám veselý večer rychle utekl. V noci se Fífa předvedl jen jednou, kdy jsem opravdu, ale opravdu musela před kojením upřednostnit cestu na záchod. Ale jinak jsme byli jako pěny. Takhle hezky jsme se Martě předvedli, jako vysmáté, veselé a spící dítě ;o)) Škoda že odpoledne následujícího dne jsme měli uplakané :o((

sobota 6. června 2009

Už nám není lásko 20 let...

Pracovní víkend nám příjemně zpestřila oslava Honzových narozenin. Konala se na Točné, takže jsme mohli zavzpomínat na staré dávné časy, kdy jsme se tady v rámci studia VŠE vesměs všichni seznámili. Teda téměř všichni, třeba za nás tam byli i Verun s Daníkem, které Skalák nechal o víkendu samotné apod. Počasí bylo lehce deštivé, takže se Fífulovi dobře spinkalo, za to Míša si v mokré trávě asi zase odrovnal své himoto autíčko. Vydrželi jsme tak do 22 hod, ovšem Fífa nějak ne a ne usnout, tak jsme ostatní nechali napospas hrám a alkoholu a vydali se k domovu. (Aspoň si pak v neděli můžu přispat, když Míša ráno pohlídá ;o))

pátek 5. června 2009

Mateřská školka

K Verun přijela na prázdniny ségra Krista i se všemi třemi holkami. Což bylo konečně nějaké zpestření a zábava pro Fífulu, který měl poslední 3 dny velmi špatnou, takzvanou „na facku“, náladičku. V místnosti plné dětí, kde může pořádně pozorovat se to ihned zlepšilo, sláva!!

Druhý den jejich pobytu jsme s nimi vyrazili do 4lístku. Především kvůli Daníkově hodině cvičení. Nakonec z toho byla procházka v Hostivařském parku a Fífulovo několikahodinové spaní před 4lístkem. Ostatní si zatím zaskočili do herny. Každopádně teta Krista byla moc ráda, že mohla tlačit kočárek s dvojčaty do kopce a z kopce a taaaaak. To ještě netušila, že další den bude nastaven ve vzpírání ještě vyšší level. To jsme se totiž vydali 3 ženské a 5 dětí na Petřín. Upřímně řečeno, není to žádná babyfriendly atrakce. Nástup a výstup z lanovky přes SCHODY!! A tlačit kočár až nahoru, to snad autoři nepředpokládají?!?! Za to dolů to jede jako po másle. Měli jsme co dělat, abychom kočáry udržely a vtipná skupinka 3+3 ženy a muži nám při tom sešupu zalichotila, jak nám to sluší, aby nás mohla požádat o vyfocení. Paráda ;o)) I ta paní, co nám na Nábřeží říkala něco o požehnání, nám přišla spíš vtipná. Whatever! Přežili jsme. Akorát bych to nezařadila mezi programy, jak snadno utahat děti, neboť rodičové budou tady vždycky zaručeně utahaní víc.

Čtvrtý den jsme nechali Kristu s Verun a dětmi bez dozoru a vyrazili s Fífou na plavání a po něm do Chýně na návštěvu za Markétkou a Matýskem. Zvládli jsme to výborně, kontrolu zařizování bytečku i krátký pobyt u kamarádky Natálky. Zbytek už ne tak skvěle. Děcka se prý sice vyřádila ve Štěrboholské herně o 106, ale Kája si tam zřejmě uhnala nějakou střevní virózu, takže nakonec Krista v pátek dopoledne sbalila holky a raději vyrazila domů, aby pak nemusela cestovat s kompletně nemocnou posádkou. A tak nám odjel možný zdroj nákazy, ale i naše zábava. Snad to tady bez nich taky nějak zvládneme.