Expedice Ydykseb 2009 - den třetí a poslední

Dneska už to bylo relativně v poklidu. Žádný sport, jen relax. No, jak se to vezme. Dopoledne jsem se tak nějak poflakovali, ale odpoledne jsme museli zvládnout objet všechny zbývající babičky a dědečky. Což je samozřejmě značně náročné.

Navíc jsme si pak závěrem dali rychlo-sbalení všech věcí včetně kol a přesun domů do Nehvizd.

Tak já myslím, že to byl povedený prodloužený víkend, příště musíme opravdu dát tu stovku!

Expedice Ydykseb 2009 - den druhý

Ráno byl naplánovaný budíček na 7 a zhruba v tolik jsme opravdu vstávali. Venku pošmourno, ale bez deště (zatím). Rychle se přichystat (rozuměj nasoukat se do cyklistického, připravit kola a tak) a lehce po osmé vyrážíme. Tentokrát jedeme v 6 – já, Pája, Korda a Kordová, Peter a Skalák.

Začátek trasy je podobný jako vloni – míříme na Novou Ves. Pak ale zabočujeme na Malenovice a přichází první trošku větší kopce. Počasí je ale takové, že jsme za to rádi – aspoň se zahřejeme. Jakmile míříme z kopců dolů do ostravického údolí, začíná nám mrholit. Sakra. No nic, je to jen drobné mrholení, tak pokračujeme. Odbočíme z hlavní směr Skalka a ono prší čím dál tím víc… Tak se čas od času schováme pod stromy, kam to zatím moc neprosakuje. Ale je to jen otázka času. Prší čím dál tím víc. Ozývají se hlasy, ať to zabalíme (nebudu říkat, kdo to byl, co, Peter…). Každopádně pokračujeme. Za chvilku jsme mokří úplně durch. Ještěže máme na sobě ve většině dresy, v nich je ten déšť přece jen malinko lepší… A druhé ještěže – ještěže máme sucho v botách, to je základ… Bohužel, druhé ještěže za chvíli ve většině případů neplatí (třeba v mém – boty totálně promočené).

Chvílemi to vypadalo, že déšť ustává, aby se vzápětí projevil s ještě větší silou. Po nějaké chvíli, co jsme jeli po „vrstevnici“ (uvozovky jsou tam na místě) mi došlo, že jsme asi měli dle plánované trasy odbočit a už být na estakádě. Ale raději jsme mlčel, aby nám atmosféra nezhoustla. Při první příležitosti jsme tedy zahnuli správným směrem, škoda jen, že tentokrát už ale nešlo o zpevněnou cestu, nýbrž o kamenitý úsek se dvěma potoky ve vyjetých kolejích po těžké technice. Výborná záležitost na sjezd:-) Každopádně, jak Pája správně poznamenal – potokem jsme většina z nás (ne-li všichni) jeli dnes poprvé.

Ve Starých Hamrech jsme se na chvilku zastavili v autobusové zastávce, abychom se malinko procvičili/zahřáli po docela dlouhém a větrném sjezdu. Pak už jen následoval poměrně pohodový úsek zadem kolem přehrady. Je pravda, že to už opravdu z lijáku se stal jen pohodový deštíček. I tak jsme ale v Masarykově údolí odbočili ne směrem na Bílý Kříž, ale na Ostravici a Frýdlant. Někde na Ostravici Pája chválil, jaký máme v Beskydech hezký povrch, že ani nejsme moc špinaví. Jakmile to dořekl, jeli jsme zadem kolem ostravického hřiště, peřejí a starého škvárového (již značně zarostlého) hřiště a byli jsme hned jako hovada. Hm.

Kdyby někoho zajímalo, jak dobře jsme jeli, koukněte na záznam ze Sportstrackeru.

Po návratu domů jsme pak hygienu vyřešili docela svérázným způsobem – viz video:



Dali jsme si výborný obídek (řízečky, brambůrky, salát, mňam) a pomalu se nám blížilo další grilování, při kterém jsme dogrilovali „zbytky“ ze včerejška. Mezitím se s námi už rozloučili Švíbáci a Pája. Na druhou stranu ale přibyla Tomečkovic rodinka z Ostravy.

Po výborné večeři jsme se vrhli na hraní Activity. Zpočátku se do toho nikomu moc nechtělo, nakonec to ale byla dobrá sranda. Jojo, pantomimicky vyjádřit odpolední procházku opravdu není jednoduché:-)

Fotky



Trasa

Expedice Ydykseb 2009 - den první

…což znamenalo, že jsme na kola vyrazili s menším zpožděním oproti plánu. Resp. na dnešek byla nachystána jen krátká trasa s délkou ca 25 km, takže to nebyl zase takový problém. Ono nachystat všechna kola a udělat poslední „tuning“ (Korda vyměnit duše, Peter sestavit přívěsný vozík na Adámka, já přidělat sedačku pro Fífu) přece jen chvíli trvá. Ale podařilo se a my jsme vyrazili v docela početné skupince 7 dospělých a 2 kojenců. Překvapivě se k nám totiž přidal i Zdeněk.

Fífovi se v sedačce líbilo, zpočátku koukal, co se kolem děje, pak usnul a spal až na Ondřejník. Adámek byl na tom podobně, ten zase vyžadoval jízdu – jakmile Peter zastavil, Adámek spustil. Na Ondřejníku jsme se krátce občerstvili, pokochali se výhledem a chtěli pokračovat dle plánu. Bohužel jsem ale Filípkovi přiskřípnul bradičku do spony od helmy:-( Evidentně se mu to nelíbilo a spustil šílený řev. Musela nás zachránit až Soňa, která jej uklidnila. Každopádně jízda pro něj pak už nebyla tak zajímavá a nakonec to dopadlo tak, že Soňa se s ním vrátila na Ondřejník a zavolala si Radku, ať pro ně přijede (to, že Radka zabloudila, už je jiná věc).

My ostatní jsme tedy pokračovali dále dle plánu a s jediným drobným problémem na jedné křižovatce jsme to zvládli bravurně (zbytečně jsme přenášeli kola přes klády, mohli jsme v klidu pokračovat po zpevněné cestě). Cestou dolů jsme se stavili Na Pasekách (nebo jak se ta hospoda jmenuje) na točené Svijany.

Jaké bylo na trase převýšení či jak rychle jsme jeli zjistíte ze záznamu z Nokia Sportstrackeru.

Večerní program byl pak poměrně jasný – grilování všeho možného (ještě jsme jeli dokoupit čerstvé ryby – pstruhy a na zkoušku i jesetera), tzn. pro změnu velká přežíračka. Někdy v noci pak ještě dorazil poslední účastník akce Pája.

Fotky



Trasa

Expedice Ydykseb 2009 - den nultý

Z Expedice Ydykseb (dále jen EY) se pomaloučku stává tradice. Letos to je již druhý ročník:-) Původně se na ni nominovalo poměrně dost lidí, nakonec ale postupně odpadávali. Nu což, jejich problém. O hodně přišli.

Odjezd z Nehvizd se nám časově moc nedařil, přece jen bylo třeba zabalit spoustu krámů, navíc hodit na střechu kola apod. Takže oproti plánu vyrazit zhruba v 7 jsme nakonec měli asi hodinové zpoždění. Jak se ale vzápětí ukázalo, bylo to dobře. Na jedné benzince nás totiž předjelo Kordovic auto (Korda+Eva), aby nás pak informovali o tom, že od ca 119. km to na dálnici stojí (dle informačních tabulí až na 134. km). Resp. Korda do telefonu říkal, že to jede, sice pomalu, ale jede. My ale raději dle cedulí sjeli z dálnice, což se nakonec ukázalo jako lepší varianta, neboť jsme Kordovic nechali daleko za sebou (sotva Korda položil telefon, kolona se zastavila). Tak ještě o této šlamastyce informovat Švíbákovic (Švíbák+Peter+Adámek), aby se tomu taky dohodli.

Každopádně včetně nějakého tankování apod. jsme se domů dostali až těsně po půlnoci, tzn. až v pátek. Kordovic dorazili ca půl hodiny za námi. Jako správný úvod EY nemohla samozřejmě chybět sekaná na přivítanou. Překvapivě byl ještě vzhůru Zdenda, takže byla i slivovička. Někdy po další půl hodince dorazili i Švíbáci. Všichni jsme se ubytovali do svých pokojíků (Kordovic do zimní zahrady), a pak ještě seděli a vyprávěli si první dojmy a svá očekávání od EY. Zkrátka do postele jsme se dostali až někdy o půl čtvrté ráno…

Hurá na letiště!

Těšíme se na to už minimálně od dubna (my znamená Veličkovi z Nehvizd a Radka Everitt-Penhale z Johannesburgu) a konečně je to tady! Ségra přiletěla na svůj cca měsíční pobyt v ČR. Konkrétně teda úplně nejvíc u nás v Nehvizdech ;o)) Překvapivě se na to (netušíc) těšil i Fífula. Aspoň po tom radostném vítání Nešpůrkových na letišti jsem si myslela, že tato akce opět sklidí velký ječící aplaus. Překvapivě radosti nebylo tolik jako minule, i tak je pozorování aut, letištní haly a jezdících schodů v top denních aktivitách. No a tu tetu z Afriky je Fífula ještě ochoten u toho trpět ;o)

Cesta tam byla dlouhá, s nějakou tou kolonou. Naštěstí ovšem zcela prospaná. Tak jsem si říkala, že další etapa, byť bude Fífula vzhůru, by mohla být OK. To jsem ještě netušila, co nás čeká. Ale nepředbíhejme…

Na letiště jezdí rád i tatínek, takže jsme se tam sešli celá rodinka a při té příležitosti a na tomto konci Prahy jsme se v souvislosti s blížícím se cyklovíkendem rozhodli navštívit nějakou hostivickou prodejnu, kde jsme synáčka vybavili helmičkou. Evidentně netušil, do čeho se tím řítí a neustále se na paní prodavačku usmíval. Při hodu krabičky s dudlíkem na zem přidal i svůj regulérní řehot. V dětském si pak pro každý případ (hlavně pro „dobrý příklad“) vybrala helmíka i maminka. Hezký růžovoučký s kytičkami…no nekupte to za tu cenu ;o))

Whatever…hotovo…jedeme…Míša vede a my se na patřičných místech odpojujeme směr Dejvice. Raďa by totiž ještě cestou chtěla zvládnout nějakou tu administrativu, rozuměj zastávku na ambasádě. To ovšem netuší Míša, který hned volá, že jedeme špatně a že nám ukazuje cestu. Tážu se, zda ví, že jedeme na ambasádu do Dejvic…bohužel můj dotaz se rozplynul někde mezi mnou, Raďou, telefonem, druhým telefonem a Míšou, takže se nechávám přesvědčit, stáčím to zpět na okruh a přemýšlím, kudy tudy se dá jet do Dejvic. Míša už trošku popojel, takže probíhá druhý telefonát, na který že to sjezd nás chtěl navést. Míša v domnění, že jsme ještě někde u křižovatky letiště-Dejvice-Hostivice hlásí „na Plzeň, Vávro, na Plzeň“ … „bude tam značený i Barrandov“… sjezd na Plzeň se blíží, hlásím sestře, že Barrandov na cedulích chybí, jestli si je jistá...metry rychle ubíhají a tak provádíme rychlé rozhodnutí a sjíždíme…naštěstí je první sjezd z plzeňské dálnice již na pátém kilometru. Hurá!!! Snažíme se Fífulu „opít chlebem“ a míříme zpět směr letiště-Hostivice-Dejvice...tentokrát už neoblomně. Nervozita v autě (především teda v autosedačce na místě spolujezdce) stoupá. Míříme tedy rychle na kulaťák a dál. Že se tam pak protáhneme a najíme.

Rozkaz zněl jasně: „Potřebuju na ruskou ambasádu do Dejvic.“ Jako správná žena na rodičovské dovolené se snažím eliminovat příjem informací na minimum a neptám se, co že potřebuje ségra řešit zrovna na ruské ambasádě. Prostě v uličkách blízko letenského tunelu najdeme parkovací místo, zaplatíme, po zvážení vzdálenosti a míry hladu se rozhoduju vyndat i kočár, no a když mám vše nachystáno a připraveno, zeptá se Raďa pana „náhodného chodce“ kde je tady Ruská ulice. COŽE?!?!?!?! Ruská ULICE?!?!? To vím náhodou docela přesně, to VŮBEC není v Dejvicích!!! „Ne, ne…už jsem tady byla, určitě je to tady…“ Až tohle zase někdy uslyším, budu kontrolovat i jméno v občance! Diář potvrzuje Ruskou ulici na Praze 10! Tentokrát se ségra ještě ujišťuje telefonicky, zda opravdu JIHOAFRICKÁ ambasáda stále stojí na svém místě v RUSKÉ ulici. ANO!!! A za 20 minut zavírá. Super, že?! Je pravda, že bychom to mohly vyřídit i jindy. Ale to máte nabalit dítě, naložit dítě, časově sladit výlet s krmením…No prostě hážu věci i dítě zpět do auta a jedeme tam hned.

Trocha kličkování skrz centrum a hurá, jsme u cíle. Mohla bych napsat, že to bylo „za 5 minut 12“, ale přeci vám nebudu kecat, když ve skutečnosti jsme měli jen minutu k dobru. Ségra vybíhá z auta a já hledám parkovací místo. Dítě už ztrácí sílu, přesto se hlásí o svůj denní příděl potravy. Při druhém kolečku to vyšlo a podáváme oblíbenou slazenou přesnídávku. Mňam!!! Pokusily jsme se Fífulu uklidnit ještě krátkou procházkou do vietnamských potravin přes ulici a malým posezením u zelné polévky ve vedlejší „čtvrté cenové“. Mají lavice venku, tak nemusíme trpět hlady až do Nehvizd.

Všechny podmínky pro úspěšné spaní v autosedačce tímto byly splněny, přesto Fífula zavřel očka až při poslední odbočce do naší ulice. Klasika!!! No nic, doma uspávání dokončíme…hlavně když už dneska nikam nepojedeme ;o) Přeci jen to byl i tak docela náročný den.

Závody ve Kbelích

Tak jsem se ve čtvrtek stal členem Model Klubu Kbely. Kratičká zmínka o této události je uvedena i na našem RC blogu. Každopádně členy jsme se stali hlavně z jednoho prostého důvodu – klub má off road dráhu, kterou bychom rádi využívali. Dnešek byl tím dnem, kdy jsme se tam vydali poprvé. Já s celou rodinkou a Honzíkem, Zbyněk se synátorem.

A myslím, že to bylo fajn. Byť dráha není úplně v nejlepším stavu (teda aspoň naše zadokolky by si více užívaly na jemnějším povrchu bez děr), ale i tak to bylo moc fajn. Možná můj dojem byl posílen i tím, že jsem dneska Zbyňkovi nedal moc šanci a prakticky ve všech závodech jsem jej porazil:-) Navíc se to líbilo i Fífovi (neustále to sledoval), takže suma sumárum hezké odpoledne. Zmínku o dnešním testu najdete rovněž i na RC blogu.

V Jirnech

Když u nás byli posledně Jirka se Simčou, pozvali nás na návštěvu do Jirn a kontrolu novinek v baráčku. Dneska byl den D. U toho samozřejmě nemohl chybět Honzík.

Musím uznat, že změny, které Ševčíkovic provedli, jsou opravdu k lepšímu – obývák vypadá teď mnohem prostorněji a útulněji. Chválíme. Navíc gulášek byl taky moc dobrý, takže to dnes bylo velmi příjemné odpoledne.

Doma jsme se pak rozhodli strávit hraním her – nejdříve přišly na řadu karty, Skaláci dotáhli nějakou hru z Itálie (jméno si nepamatuju). Protože ve hře šlo čistě a jen o náhodu, tak mi to vůbec nešlo:-) Nu což. Herní výkon se u mě ale nezlepšil ani při další hře – Mám to! Možná to ale bylo tím, že jsme byli již mírně ovíněni.

Relax u bazénku

Krásné letní dny pokračují. Výborně. Tak si dáváme relativně relax a užíváme si bazénku (voda se nám postupem času ohřívá až na hezkých 24-25 stupňů, což už je fakticky docela příjemné). Dnes se do vody postupně ponoříme všichni, dokonce i Veruš (což už je co říct).

Instalace bazénku

Tak je to zase tady, je třeba dodělat nějakou tu analýzku. Venku krásně, tak se mi ale moc nechce. Nu což, penízky jsou třeba, takže se musím přemoci a vrhnout se na to.

V krátké pauze s Fífou na zahradě na mě ale houkne soused, jestli jako nechci půjčit bazén pro malého, když je tak hezky. Po krátké debatě se Soňou a sousedy o výhodách či nevýhodách takovéhoto kroku (jako kam s ním a kdo bude hlídat Daníka, aby se tam neutopil) si jej půjčujeme. Odpoledne se vrhám na jeho instalaci, naštěstí je to jednoduché, jen mi musí Sonička pomoci s umytím. A pak už jen napouštět, napouštět, napouštět. Spočítali jsme to na něco přes 2000 litrů vody, takže to chviličku trvá:-) Lituju, že jsme na zahradu nevyvedli teplou vodu, to by bylo něco. Tak to má jen lehce přes 20 stupňů, což není mnoho. I tak tam ale krátce vlezu, namočíme i Filípka (který do bazénu strašně chce, ale jakmile je v té ledovce, chce strašně ven…).

Večer si dáme malinkou grilovačku (rozuměj obrovské přežírání) se Skaláky a jejich rodinkou. Skalák se pouští do svých oblíbených vtipů, takže posíleni vínem si to všichni straaaašně užíváme.

Káva u Muškových v krásném letním dnu

Krásné letní dny pokračují. A co jiného dělat, než se válet venku na lehátku a užívat si teplého nedělního dne. My jsme jej navíc zakončili u sousedů Muškových, kam jsme se nechali pozvat už dříve na kafe.

Honzíkovo lapálie s koupalištěm

Na dnešek byla domluvena návštěva Veselkovic rodiny (jakože oni dorazí k nám), tak jsme si říkali, že bychom mohli přizvat i Honzíka a Ševčíkovic.

Honzík nejprve dělal kůžičky. Prý že jde na bazén (sám). Prý že se chce slunit (sám). Naštěstí má hodné spolubydlící a ti mu to překazili (nebo ty mu to překazily? já vlastně ani nevím, s kým ten náš starší synek bydlí). Prý že si zabouchli na bytě klíče. Takže Honza, který zrovna stál v řadě u pokladny bazénu, se hezky otočil a jel zpátky domů. Spolubydlící vysvobodil z takové té společné „mezichodbičky“, ale do bytu se nedostal – zřejmě zůstaly klíče v zámku. Každopádně po této veselé historce už nejel na bazén, ale vydal se rovnou k nám.

Takže někdy v době, kdy dorazili Veselkovic, dorazil i on.

Bylo krásně (jinak by ani Honzík nemířil na to koupaliště, že), takže jsme se hezky váleli venku na dece, do toho ugrilovali nějaké to dobré masíčko a vůbec se měli fajn. Tak nějak mi přišlo, že se i Veselkovým u nás dnešní odpoledne líbilo a byli rádi, že mohli být u nás za humny Za Humny.

Někde vpodvečer ještě přijeli Ševčíkovic, myslím, že se akorát minuli s Veselkovic. Zkrátka dveře se u nás netrhnou, ale tak to má být.

Traxxasy na MačuPikču

Asi si vzpomínáte, že jsem tady psal o dárku, který jsem dostal na narozeniny od své milované ženy a perfektních sousedů. A možná si myslíte, že mi autíčko leží někde doma. Není tomu tak, fakt si s ním užívám a jezdím. Navíc si stejné autíčko (jen s jinak barevnou kastlí) koupili i dva kolegové v práci (Zbynďa a Korda) poté, co mého Slashe viděli naživo, a další mají Himoto či jiné kousky. No a tak se stalo hezkým zpestřením srpnových pracovních dní, že jsme s autíčky vyrazili na kopec kousek od mé práce zvaný MačuPikču (zemina navezená z hloubení metra). Je na něm BMXová (či jaká) trať a dá se tam docela hezky vyřádit i s autíčky. Podívejte se sami, jak nám to ne/šlo (já jsem to červené autíčko, pro připomenutí):



Moc mi to zatím nejde, ale nevzdávám se:-)

Btw. jsme si založili blog RC kucí z Toyoty, tak jestli někoho zajímají RC off-road autíčka, koukněte se tam.

Příprava na Skalákovic návrat

Skaláci se nám brzo vrátí z dovolené (po celých 14 dnech! jak to mohli bez nás vydržet?), takže je čas trošku zkulturnit okolí našich domečků. Pytel na trávu už je zase čistý a skoro bych řekl i voňavoučký, takže je třeba jej zase naplnit. Tentokrát jsem si dal opravdu záležet – posekal jsem trávu vepředu před domky i vzadu na zahradě, dokonce i ručními nůžkami, aby to bylo jako fakt hezké. Problém byl v tom, že to celé pak trvá poměrně dlouho (kolem 2 hodin), takže jsem to měl hotové až po deváté večer.

Snad to sousedi ocení a všimnou si toho:-)

Odklízení Skalákovic hnoje

Sakrapráce. Minulý víkend jsem sekal trávu a pytel jsem na chvilku schoval ke Skalákům do garáže s tím, že jej brzo odvezu. A zapomněl jsem na něj.

Vzpomněl jsem si až dnes, kdy už byla z trávy poměrně nevábná hmota, která navíc začínala z pytle vytékat a vytvořila v garáži na podlaze hezké hnědé kolečko. Nu což, se z toho přece neposeru, ne?

Přijela pouť...

…na Borovou. Jako malý kluk jsem se tam vždycky těšil, protože a) to bylo spojeno s celorodinnou sešlostí u babči v Malenovicích (a když říkám celorodinnou, myslím setkání takových 30-40 lidí!) b) tam byla vždycky spousta kolotočů, stánků a všeho, co k pouti patří. No a vzhledem k tomu, že bylo dneska nádherné počasí, nešlo jinak než se tam vydat i s naším Fífulou. Abychom tam nebyli sami, domluvili jsme se i s Prachařovic rodinkou.

Jak už jste asi ze všech předchozích zpráv pochopili, Filípek má rád společnost. Pořád všechno zkoumá a prohlíží, takže i na pouti byl v jednom kole. A stejně jako před x lety i letos tam toho byla spousta. A stejně jako před x lety to jsou prakticky pořád stejné kolotoče, stejné střelnice, stejné stánky. Jen těch Vietnamců tam tentokrát bylo asi více.

S Fífou jsme vyzkoušeli pár kolotočů (labutě, autodrom, koníčkový – všechno slavilo velký úspěch), prošli jsme všechny stánky, já jsem naší mamce vystřelil růžičku (musel jsem si dokázat, že to ještě dokážu:-) a vůbec bylo docela fajn.

Však posuďte sami:



Z pouti jsme se přesunuli na Ostravici na obídek, odtamtud, pro velký úspěch, ještě k bazénku dědy Mirka (stejný úspěch jako včera). Abychom své umění předvedli i bábi Pavle, vyzkoušeli jsme pak i jejich bazének.

No a pak už nám nezbylo nic jiného, než se vydat zase zpátky domů, do Nehvizd. Celé odpoledne strašili ve zprávách a na internetu prudkými bouřkami, tak jsem se modlil, abychom se tomu vyhnuli. Už už to vypadalo, že kolem nich někde u Brna rychle projedeme, bohužel nás ale nakonec neminuly a asi od 130. km jsme si to dávali skrze ně. Což bohužel znamenalo, že jsme jeli chvílemi i 50 km/h, jak bylo prd vidět. Nakonec jsme ale v pořádku dorazili domů a mohli jít spinkat a připravit se na další krásný den.

Hodina plavání

Z porodnice jsme se přesunuli k dědovi Juchelkovi, kde už na nás čekala celá rodinka včetně zmiňované německé kliky. Vyšlo nádherné počasí, takže jsme nemohli odolat a vypravili se s Fífou do bazénku. On z něj byl ÚPLNĚ HOTOVÝ, a když píšu ÚPLNĚ, myslím tím ÚÚÚÚÚPLLLLLLNNNNĚĚĚĚĚĚ!!!! Křičel nadšením, nechtěl jít ven (byť byl chvílemi i fialový), párkrát nám předvedl svůj kousek s potápěním se apod. No však se podívejte na video:



Celá ta sranda jej zmohla tak, že nám dneska poprvé snědl všechnu připravenou kaši. No i my jsme měli docela dost, takže jsme po přesunu dolů šli všichni rychle spát.

Tobias Siřina

Fífa má dalšího kamaráda, Tobiase Siřinu. Na svět přišel 27. 7., tedy jen pár dní zpátky. No a když už jsme na Moravě, nemůžeme si samozřejmě nechat ujít příležitost malé miminko (a samozřejmě i šťastné rodiče) vidět.

Káťa je ještě v porodnici (resp. ji pustili hned po naší návštěvě domů), takže míříme tam. Všichni 3 vypadají spokojeně a hlavně Káťa tak, jakoby se vůbec nic nestalo:-) Malý je nádherný, jen zatím nevím, zda je celý tatínek nebo celá maminka:-) Však se koukněte, jak jim to všem slušelo: