sobota 31. ledna 2009

Přišla zima, napadl čerstvý sníh…

...a byla svatba! Vlastně málem nebyla, kdyby hned ve středu večer nevyrazili Míša se Zdendou a Raďou na Mochovské letiště, poslat do Londýna Ianův rodný list, aby tam na něj dali ostravickým úřadem požadovanou apostilu. Ale to je zkrátka taková ta veselá historka, na kterou bychom si jednou rádi vzpomněli ;o)) Každopádně jsme díky tomu mohli v sobotu ráno s „lehkým“ spánkovým deficitem říkajícím „nikdy neopouštějte své dítě, pozná to!“ a klasickým bejbinovským dvouhodinovým zpožděním (oproti původnímu plánu) kolem 11 vyrazit na hotel Zlatý orel. Zrovna zde, v beskydských horách, si totiž má sestřička Radka řekne s Ianem své „ano“. Nebo ne?!?! U česko-anglické svatby jeden nikdy neví. A tak jsme to pro jistotu byli všechno zkontrolovat a taky tak trošku dosvědčit.

Ačkoli to někdy vypadalo na stresující chvilky, globálně běželo všechno jako po másle. Taťka vydražil nevěstu, pan oddávající se uvolil všechno podepsat, koláčky byly výborné, svíčková ještě lepší a hosté se bavili (teda aspoň v to doufáme). Však můžete sami zhodnotit podle fotografie nebo raději celé fotogalerie na svatba.velicka.com.

Já jsem kontrolovala cvrkot a dění zhruba do nějaké deváté hodiny večerní, pak jsme se museli s Filípem před hlasitou hudbou schovat na pokoji. Myslela jsem si, že se taky trošku dospíme ;o) Ale nějak nám tam pořád někdo chodil, takže se vyspinkal jen Filípo. Tak jsem aspoň měla možnost, si poslechnout pěvecké výkony přítomných, neboť „obyčejné“ tančení velmi brzy nahradilo karaoke, a „zvuky“ se hotelem nesly až do 3 do rána, kdy jsem si dala i já 2 závěrečné songy a svatbu tímto „slavnostně prohlásila za ukončenou“ ;o). Přeci jen, jak Robert říká, každá správná oslava trvá do 3!

Tak zase někdy příště…kdopak se to asi tentokrát bude obětavě zbavovat svobody?!?!?

pátek 30. ledna 2009

Návštěvy pořád nekončí

Filipovy návštěvní dny stále nekončí. Dnes se vydal za dědou Mirkem, babi Blankou, tetami Barčou a Verčou a za strejdou Lukašem a Ondrou. Tímto jsme z nejbližší rodiny viděli téměř všechny. Dokonce se Filípo seznámil i se sousedy. Míša přes den stihl ještě s naší corollkou zajet na garanční kontrolu. Holky (rozuměj tety ;o)) se nejdříve styděly, pak se dohadovaly, která bude tlačit kočárek (chtělo by to dvojčata ;o)).

Večer jsme se vydali zpět do našeho „základního“ tábora k mamce. A využili skutečnosti, že máme hlídání a „draka“ čerstvě nakrmeného a vyrazili jsme na kontrolu Zlatého orla. Veselá historka o tom, jak někteří zůstali viset v kopci nás totiž nenechala chladnými ;o) A tak Míša nasadil řetězy na corollku a doufal, že neskončíme tamtéž. Zbytečně. Cestu jsme zvládli a měli tak možnost si poslechnout Honzovu verzi i s malým obviněním z autorství celého jejich neštěstí. Prý jsem to byla já, kdo je navedl do tak dobrodružné akce, jinak by se nechali vyvézt místním vozem jako všichni ostatní. Ale tak hlavně když jsou všichni živí a zdraví a připravení na tu zítřejší slávu. A my se taky jedeme připravit, „dlouhým“ spánkem (teda aspoň tak dlouhým, jak Filípo dovolí). Vzhledem k tomu, že jsme ho nechali poprvé samotného, v noci nám to pěkně vrátil :o((

čtvrtek 29. ledna 2009

Velička prvně u Veličků

Dneska Filipa čekala první návštěva u Veličků. Díky tomu, že se U hráze vyskytují nějaké ty ruky „navíc“, jsme se mohli v klidu osprchovat a připravit. Tohle už poslední dobou považuji za luxus ;o)) Na Ostravici už se rýma rozšířila i na dalšího člena rodiny, takže jsme je babi Janku i tetu Janku otravovali s rouškami. Odpoledne dorazili i Láďa s Vendulkou a Terezkou. Zuzka bohužel zůstala doma s nemocnou Barborkou. Čili sumasumárum, jedna teta a jedna sestřenice Filípovi ke kontrole ještě chybí. Každopádně jelikož o něj bylo postaráno, mohly jsme s holkami projít novou hru. Aspoň víme, co pak Filípovi kupovat ;o))

Na noc jsme jeli opět k mamce, kam za námi ještě na dnešek večer dorazili Káťa s Robertem. A bylo veselo, jako vždycky. Vyzkoušeli jsme je v testu uspávání. Robert dosáhl výborného skóre. Jó, brzy se jim to bude hodit ;o)) Nicméně v postýlce v pokojíčku se Filípovi samotnému nelíbilo, takže nakonec strávil večer na rukou se všemi ostatními v obýváku. Holt společenské dítě. (Netuším ale, jak to pak budeme řešit doma.)

středa 28. ledna 2009

První velké cestování

…a taky že ne… Ačkoli jsme vstávali už kolem 6 (ani nevím, jako kolikáté kojení se to dá označit ;o)) a začali postupně přemisťovat kufry, tašky a další tašky do auta, čas odjezdu byl až po 9 hodině. Hlavní však je, že jsme přes všechny obavy naložili všechno. (Co na tom, že Raďa pojede celou cestu s matrací na hlavě, že?!?) I když upřímně, kartáčky na zuby už nám tam prostě nevešly. Nehodlám totiž připustit, že bychom na ně samou starostí o to, zda máme vše potřebné pro Filípa, zapomněli. To rozhodně NÉ!!!

Snídani jsme si vyzvedli u strýčka Donalda, Filípo teda až o něco později se speciální zastávkou. Po zbytek cesty však způsobně spinkal, za což mu moc děkujeme. Až ve Frýdku se začal kroutit a demonstrovat, že už je čas oběda. My ostatní jsme měli oběd až u mamky a Zdeněčka, kde jsme se zhruba kolem 13 hodiny vylodili, vybalili zpoceného drobečka, nakrmili a přebalili, seznámili s „babičkou a Zdeněčkem“ a začali uspávat. Díky nevalnému spaní v autosedačce to byl úkol velmi nelehký. Za pomoci babičky Pavly se nám povedlo úspěšně dospět k cíli zhruba po hodině pláče a „huštání“. Pak ovšem zazvonil zvonec a pohádky byl konec :o(( A Filípo absolvoval další seznamování s ostravickou babi a tetou Janou (u ní si kvůli rýmičce držel malý odstup, což se ale časem srovná). Tím se náš drobeček maximálně vyčerpal a nějak mu nezbyly síly na to rychle a kvalitně usnout. Do říše snů se dnes nakonec dostal až někdy kolem 18 hodiny :o(( Možná díky tomu (a eliminaci nočního přebalování) pak předvedl ukázkovou noc plnou spánku, bez křiku a dlouhého uspávání. To chválíme!!! Aspoň tak babi mamce stihla „udělat (rozuměj nabarvit) hlavu“. Jiné zásadnější přípravy na svatbu si v současné situaci nějak nemůžeme dovolit ;o)) Naštěstí teta vybrala skvělou barvičku, to se jen tak nepovede. Děkujeme!

úterý 27. ledna 2009

Kdo, kdy, koho a co sbalil?

Původně nás napsali na čtvrtek, ale to už jsme měli v plánu se na Moravě připravovat na svatební veselí. A tak jsme se vnutili s pravidelnou kontrolou u doktorky na dnešek. Díky hysterickým scénám při umisťování do autosedačky jsme přišli pozdě, což se neobešlo bez komentářů o tom, jak nevhodná je pro malé dítě čekárna plná nemocných :o(( Za odměnu nám tedy opět „ošetřili“ nehtíky a my opět odcházeli od doktorky s brekem.

Zbytek dne původně naplánovaný nebyl, bylo však nutné vyřešit logistickou stránku dopravy na svatbu, což znamenalo zanechat Míšovo auto Ianovi a přemístit mým všechny potřebné do Nehvizd. A tak jsem se rozhodla jet rovnou od doktorky za Raďou a ostatními do centra, konkrétně na shopping v Palladiu. To probíhalo tradičně s pravidelným kojením a přebalováním ;o), někde mezi tím jsme se stihly najíst, pomoci Ianovi s výběrem svatebního obleku a zakoupit mi nové rifle. (Hurá!) A to už byl večer a my se pomalu synchronizovali s Míšou. Meeting point byl u Radi v hotelu (uff, s malým v autosedačce je to z Národní třídy do Jilské kus. Ještě že zpátky už si bobiše nesl tatínek ;o)))

No a po náročném dni jsme se pak mohli večer v Nehvizdech „v klidu“ sbalit na náš pobyt na Moravě. Chvílemi jsem propadala hysterii a měla snahu ještě vše „dnes“ večer (rozuměj v noci) nabalit do auta, abychom zjistili, zda to tam vůbec vejde. Nakonec jsme si šli ale raději všichni lehnout. Počítám, že Raďa už tuší, že nevyrazíme ráno 7, jak si myslela.

neděle 25. ledna 2009

Den s tetou Radkou

Raďa už včera večer dorazila do Prahy, dneska ráno pro ní Míša zajel, aby se konečně mohla seznámit s tím naším drobečkem. Seznamovala se celé dopoledne. Skoro by ho ani nenechala najíst, jak ho nechtěla dát z rukou ;o)) To bylo pořád "ten je ale hezký", "teď udělal obličej", "teď zase"...však to znáte.

Původně plánovanou procházku venku už jsme sice nestihli, ale i tak si to myslím dneska všichni užili. Kolem půl čtvrté Míša odvezl Raďu na Černý Most, aby dneska ještě stihla nějaký program s Ianem a ostatními.

K nám taky ještě dorazily nějaké návštěvy. Nejdříve Zákorovic i s holkama. Těm se u nás evidentně líbilo. Především Natálka byla spokojena, protože máme doma momentálně dvě postýlky a taky nějaké ty hrací deky. Obojí zřejmě patří mezi její oblíbené. Majda sice byla méně akční, na druhou stranu ji zase potěšily vánoční pracny ;o)) Později dorazili Linda s Jiřím. Cítili se divně, že s sebou nepřinesli žádné dítě. Myslím, že je to přešlo ve chvíli, kdy začal Pája přemlouvat holky k odchodu. Zaručeně když se snažil Natálku "dokopat" ke dveřím. Podle křiku se nám zdálo, že až ven k popelnici ;o) Jak jsme se později dozvěděli, stejnou strategii musel použít doma, při cestě k výtahu. Jóó, to nás čekají věci ;o)) Už teď se moc těšíme.

sobota 24. ledna 2009

Konečně dorazil brácha!

Nejdříve dělal vlny, abychom dali vědět hned, ne až po dvou měsících, jako tomu bylo, když jsme se brali, a pak Honzík předstíral, že má plno práce a nemůže se k nám dostavit. Bůh ví, co to bylo za práci (zatím nám to, ani po skleničce vínka, neprozradil). Každopádně v sobotu večer dorazil jako na koni. Nezapomněli jsme mu vyřídit pozvání na narozeninovou oslavu od Čejkových (dopoledne se zastavili, doladit „přípravy“, z naší strany to bude tentokrát velmi jednoduché, už teď všem ostatním moc a moc děkuju). Jó a když jsme u Čejkových, škoda, že Míša stihl vyfotit pouze Janičku „huštající“ malého Filípa (padla totiž stížnost, že Iva už houpala a Janička ještě ne :o(( to je tak, když dorazí jenom na chvíli a zrovna na kojení, žádný jiný záměr v tom nebyl ;o)). Každopádně Tomáš má stylové medvídkové pyžamko, které se v případě potřeby nebojí sladit s pohorkami a péřovou bundou. No, snad tento model hned tak nezahodí a budeme mít možnost jej někdy příště zdokumentovat.

A ještě zmíním, že měli dneska Míša a Filípo "kočárkovou" premiéru. Vyrazili sami po poledni zhruba na půl hodinky. Míša se vrátil s totálně promrznutýma rukama, prostě "ani psa by ven nevyhnal, ale manžela s kočárkem ano ;o))". Každopádně to kluci zvládli a zařadili jsme se tak mezi "tradiční rodinky" se sobotním tatínkovským kočárkovým hlídáním.

Ale zpět k Honzíkovi…zatím Filípa jen z povzdálí sleduje a až bude potřeba, tak prý se do akce vloží. Filípo se nenechal zahanbit a svému „velkému bráchovi“ předvedl, jak si například může načůrat do vany, když chce apod.

Večer pak ještě dorazili Skalákovic, posedět u vínka „u příležitosti Honzíkových narozenin“, a dohodlo se, že se pustí nějaký japonský horor. Kvalita zřejmě nebyla vysoká, Míša usnul už při úvodních titulcích (s naším malým Filípem to určitě nemá nic společného ;o)). Jako aktivní diváci tedy zůstali Skalák s Honzíkem. My s Verun se snažily aktivně nekoukat, jen občas nám omylem ujelo oko :o(( Bohužel vždy v případech, kdy byl „malý kluk pod stolem“ apod. Nicméně, když jsem tak poslouchala naše „aktivní diváky“, přemýšlela jsem, jestlipak existují horory pro nevidomé. Kluci totiž celý film neustále komentovali větami typu: „…no tak tohle by šlo natočit určitě lépe….ale i tak mi to stačilo“, řekl vylekaný Honzík. „V americkém filmu už by byl detailní záběr, jak se kouká přímo do kamery…aha, tak jim to jen trochu dýl trvá“, poznamenal Skalák. To by se možná na trhu ujalo, nemyslíte. Ale teď už schovat pod peřinu, beztak tam na nás čeká taky nějaká příšera. Teda mne konkrétně už pěknou chvíli ano ;o))

pátek 23. ledna 2009

Opět musíme k paní doktorce

Řešíme stejný problém s nehtíky, tentokrát u palce na druhé noze :o(( Takže jsme si i dnes zajeli na „výlet“. U paní doktorky jsme si hodinku pospali v čekárně a pak si odbyli další „krvavý příběh“ :o(( Snad už je to naposled. A to jsem si říkala, že s tím pojedu raději dřív, aby Filípo nemusel tolik trpět. No, snad na to zapomene a nebude odmítat do ordinace vůbec vstoupit. Křik totiž přestal hned po překročení prahu mezi ordinací a čekárnou. Ale abych si nemyslela, tak se mi při přebalování ještě komplet počůral, takže kromě neoblíbeného oblíkání na cestu jsem bobiše otravovala ještě převlékáním bodyčka a dupaček a tak. A to tam příští týden jedeme znovu, na pravidelnou kontrolu.

čtvrtek 22. ledna 2009

Ještě že máme ty návštěvy

Lidé se ptají, jaké to je doma na mateřské. Kdo nezažil, neuvěří. Nejhorší totiž je, že si nemůžete nic naplánovat. Nebo možná snad třeba i můžete, ale nepočítejte s tím, že by pak něco podle vašeho plánu běželo. Dítě rozhodně ne! Takže i když vám mezi kojením a kojením zbývá hodinka času, nevíte, jestli se bobiš nerozhodne právě z této udělat svou „dnešní aktivní/rozvíjecí“ hodinku (pokud z ní rovnou neudělá trucující, uspávání vyžadující „chvilku“ ;o)). A jak tedy zvládnout běžné domácí práce? Zelený pták radí NÁVŠTĚVY, návštěvy a zase ty návštěvy.

Dneska jsme například díky tetě Ivě, která nám ještě ke všemu donesla pěkné nové mikinky, stihli: umýt nádobí, pověsit prádlo, nachystat si a dokonce i sníst jídlo, ostříhat Filípovi nehty (časově velmi náročně z důvodů nesnadného „odchytu“ prstíků) a ještě jsme si k tomu všemu popovídaly. No není ta mateřská dovolená hotová pohoda??

Kolem 13 hod nás ještě vytáhlo ven na procházku sluníčko. Tohle byla naše první samostatná, 45 minut dlouhá.

Večer pak ještě dorazila Verun, která přišla konejšit, aby si mamka mohla nachystat obědo-večeři. Táta totiž dneska zapíjí Filípa. Podruhé - tentokrát s kolegy z Toyoty. Jak měl předběžně domluveno, vyzvedl ho kolem půlnoci Skalák. Ten si prošel opravdovou zkouškou kamarádství, když se mu v lehkém alkoholovém oparu a Míšově povídací náladě pod kapotou splašili HP (viz obrázek a odkaz) a při každém mírném otřesu se ozvalo klusání a „íííí-hááá“. Evidentně je, co se trpělivosti týče, Peti už dostatečně vycvičen, neboť to všechno ustál a druhý den ráno odvezl Míšu na Smíchov (aby nemusel do práce pěšky ;o)).

středa 21. ledna 2009

Takový normální den

Plán na dnešek zněl „administrativní den“! Chtěla jsem vyřídit žádost o porodné, změny v životní pojistce a nějaké „drobné“ nákupy. To pro mne a Filípa znamenalo první velký „výletní“ den. Jako doprovod a pomoc jsme měli Verun s Daníkem.

Abych vám opět přiblížila běžný život na mateřské dovolené, vězte, že vyrazit jsme s Verun chtěly původně v 11 hodin. Zhruba v tu dobu jsme si zavolaly, že to nepůjde. Jedno dítě ještě nebylo nakojené, druhé (už nachystané, oblečené i s botičkami) usnulo. To nám to pěkně začíná…Nevadí, už jsme si zvykly, že když tak plánovaný program podle potřeby prohodíme, nebo v nejhorším i něco vynecháme.

Takže start byl nakonec ve 13 hod. (Jenom poznamenám, že se nám do corollky vešly oba kočárky, takže jsme mohli cestovat všichni jedním autem. Není to paráda?!?!) Kromě výše zmíněných věcí jsme měli někdy v průběhu dne přemístit taťku v rámci Prahy na vlak nebo autobus směr Frýdlant.

Ještěže jsme začaly úřadováním a tudíž máme porodné a změny v pojistném vyřízeny. Kdybych Filípa v Amcicu vytáhla z kočárku dříve, možná bychom byli i rychlejší. Každopádně jsme zcela jistě překvapily místní kojením na chodbě před servisním centrem a náročným oblékáním drobotiny i nás samotných u recepce. Je to náročné a docela to trvá :o((

Abychom si další převlékání a lokalizaci dětí na jednom místě ušetřily, rozhodly jsme se pro malou procházku a oběd v Subway, kde se dá posedět přímo v pasáži.

Následoval shopping v Palladiu, pochopitelně zahájen přebalováním. Jednou se Verun snažila v tomto obchoďáku hledat záchody podle šipek a bylo prý to náročné a bez výsledku. Tak jsme dle mé zkušenosti vyjely až do posledního patra a šly přebalit rovnou až tam. Pak zase hurá dolů do obchodů. Začínáme v H&M, kde jsme taky rychle skončily. Poté, co jsme vybraly nějaké rifle, svetry a vestičky na zkoušení, se Filípo začal tvářit strašně hladově, takže jsme vše odevzdaly prodavačkám (že prý se pro to ještě vrátíme, ha ha) a šly opět hledat nějaké místo vhodné ke kojení. Opět bylo až v posledním patře. Po tomhle nacvičování jsme s Verun rezignovaly a vydaly se pouze pro to nejnutnější do potravin a hurá domů. Ještě v autě nakojit (pozor, v takovém případě je dobré zaplatit až po jídle, neboť na odjezd zbývá jen 10 minut ;o)).

V autě jsme pak konstatovaly, že jsme 5-6 hodin pryč a v podstatě jsme nestihly, co jsme chtěly. Jaká je to pak krize, když se nás „matek na mateřské“ někdo zeptá, „co jste celý den dělaly“. Měli byste tu odvahu říct, že jste za 5 hodin koupili pár rohlíků a mléko?!?! Ach jojojo. Asi si budu muset vymyslet něco pestřejšího, co budu ve své fiktivní odpovědi uvádět. Pak jsme ještě přemýšlely, jak to rodičové dělali, když měli děti rok od sebe. Naštěstí jsme našly uspokojivou odpověď ve skutečnosti, že jsme do mých 3 let bydleli u babičky. To je přeci jen několik rukou navíc ;o)) Takže to jsme klidnééé!

Jo, a pokud pozornému čtenáři chybí, co že se stalo s taťkou (alias dědou Juchelkou)?!? Tak tomu se taky nějak operativně mění program (nevím, čím to u něj bude ;o)) a místo odjezdu kolem 15-16 hodiny byl ready až kolem 18 hod a místo v centru Prahy tady na východě v Jenštějně. Takže jsem si ho vyzvedla u nás v Nehvizdech a po průzkumu hromadné dopravy jsme zhodnotili, že ho raději hodí ráno Míša na pendolino, než bychom ho posílali domů nočním rychlíkem. Takhle se mohl ještě chvíli věnovat vnoučkovi (škoda že byl po celém dni utahaný a tedy i uplakaný). No a Míša mi to ranní vstávání snad odpustí, i když to vyšlo zrovna tak špatně v den, kdy šel večer oslavovat do hospody :o(( Tak už to u nás ale chodí. Operativní změny jsou na denním pořádku a my se snažíme s tím žít co nejradostněji ;o)

úterý 20. ledna 2009

Trocha historie

Dneska jsme část dne strávili s Verun a Daníkem. To než vyrazili do města, kde byl Daník předán tátovi, aby Verun mohla jít do práce. Ale večer jsme se zase všichni sešli. Na návštěvu se totiž tentokráte nahlásili Ševčíkovi. Skalákovic sice z výše zmíněných pracovních důvodů dorazili později, ale i tak nepřišli o rozbor problematiky rostoucích úrokových sazeb u hypotečních úvěrů a o diskusi na téma mezilidských vztahů (kdo by kdy kam koho pozval či nikoli ;o)) To vlastně způsobila má snaha najít aspoň kousek sebe v podobě toho našeho Filípa, díky níž jsem vytáhla nějaké „historiše“ fotky, pro lepší porovnání. Mezi nimi byly i méně historické kousky jako třeba například VLASATÝ Skalák a jiné divy světa.

pondělí 19. ledna 2009

U paní doktorky

Původně jsme byli objednaní na středu, ale stav Filípova nehtu u palce na noze nás donutil se k paní doktorce vetřít už dnes. A dobře, že jsme přišli, říkala. Tímto máme za sebou i kontrolu a vážení – aktuální stav 4,4 kg.

Vypravit se nám pomohla teta Veronika. Jinak můžu konstatovat, že miminko se chová standardně a při cestě autem hezky spinká. Aspoň prozatím. Hurá!! Taky zásah paní doktorky Filípa zmohl natolik, že po návratu odpoledne nasadil brutální spánkový režim. Hurá, hurá!! A to jsme byli na návštěvě u Peti a Marečka, kterou tedy Filípo téměř celou prospal (kromě času, jenž věnoval kojení). Aspoň jsme zase o něco chytřejší a víme, co nás s miminem v blízké budoucnosti čeká. Už jen poznamenám, že na návštěvu jsme vyrazili kočárkem, čili jsme měli regulérní procházku venku. Holt svatba se blíží a je potřeba natrénovat pohyb na "čerstvém" vzduchu.

neděle 18. ledna 2009

Filípo je na roztrhání

Je na světě pár dní a už za ním dorazila další frajerka – Emička. Zatím teda i s rodiči, neboť ještě nemá řidičák ;o) No a když už se k nám vydali Šebkovic, Heřmanští nemůžou chybět. Ti zatím prochází fází vybavování bytu, potomstvo majíc toho času „na houbách“. Ale vzhledem k tomu, že se po velkém úspěchu Honzíka, odhodlala pochovat Filípa i Bára, tak si myslím, že z těch hub jednou přeci jen přijdou ;o)

Jinak můžu konstatovat, že zatím to naše mrně vyžaduje méně pozornosti než 7měsíční Emička, ovšem časem na tom budeme stejně :o(( V nejhorším pak využijeme špunty do uší, které jsme dostali i s dalšími dárky. Děkujeme!!! A příště zas – nejlépe v létě na zahradě, na pískovišti.

sobota 17. ledna 2009

Da´n´Do přišlo na návštěvu

Když už to mají cestou z Hradce, tak co by se nezastavili, že ;o) Občas přivezou taky nějakou zajímavou novinku, ale kolikrát si jich větší množství odvezou. Jak tomu bylo i tentokráte. Nejdříve Filípo tetě Dominice předvedl, jak vysoko a daleko umí čůrat, jak nám krásně „kaká a papá“. Pak proběhl drobný trénink v nošení malých miminek a zkoumání i větších kousků (neboť chvíli u nás byli i Skalákovic s Daníkem). Oba Danové si spolu mooooc rozuměli! No a když nám návštěva Filípa tak pěkně uspala, mohli jsme posedět a probrat zajímavosti všedního života. Některé záležitosti jsme zvládli vyřešit sami a hned, něco nám zůstává i na příště. Jako například jestli „mamka kůň“ při porodu překousává sama pupeční šňůru, má-li vůbec jakou. Kdo to ví, ať nám v komentářích klidně napoví ;o)

čtvrtek 15. ledna 2009

Prima koupací sezóna

Dnes musí Filípo dostat pochvalu za koupání. Je pravda, že k jeho výjimečně dobré náladě zřejmě přispěly i jiné skutečnosti…třeba jako že jsme ho vzbudili o hodinu dříve, než by se měl probudit sám hlady, že voda byla o fous teplejší a koupelna řádně vytopena na více než 26 °C. Taky jsme na doporučení vyzkoušeli řapíkovou koupel. Výsledkem bylo poklidné koupání. Dokonce to chvílemi vypadalo, že si Filípo vodu užívá. Řev se spustil při ukončení koupání, sušení a oblíkání. U oblíkání je to klasika a podle zkušeností ostatních se to prý snad ani nezlepší :o( Každopádně jsme to zvládli, a to včas, takže taťka stihl vyrazit na volejbálek. Ještě chvíli (nebo až se připojíme já a Filípo), bude mít naše moravská sekce doplněná o členy „toyota klubu“ převahu ;o) No uvidíme. Podle dostupných zpráv na volejbale pobavil Pája svým nestandardním obutím. A došlo i na nějaké klasické brutální údery na tělo. Ani nevím, co si vyřizovali Míša s Verun ;o) Nebo že by všechny útoky byly zcela náhodné?!?!

středa 14. ledna 2009

První rodinná návštěva a "ti druzí"

Pravidlo návštěv pořád platí. Obvykle totiž dopoledne Filípo probdí a mamka má co dělat, aby ho udržela ve stavu NEřvoucím, tak dneska, když má teda přijet ten děda Juchelka, tak se Filípo rozhodl vyspinkat přímo do růžova. Ještě kolem 11 hod se tvářil na těžkou půlnoc, ale dvě hodinky už měl odespané a dědovi zbývalo už jen 15 minut, než bude muset vyrazit na pracovní oběd do centra, a tak jsme draka probudili. Aspoň při přebalování neplakal, neboť se nestihal divit, co že se to vlastně děje. Děda dovezl nové, vylepšené, antialergenní plínky, takže jsme mohli hned jednu nasadit. Pak ještě rychle nějaké fotečky, aby měl děda co ukazovat přátelům a známým a „pa“ třeba zase za 14 dní ;o)

Večer nás čekalo druhé návštěvní kolo. Původně to mělo být větší zastoupení somada, ale Linda s Jiřím se na poslední chvíli omluvili a tak dorazili jen Honza se slečnou Procházkovou. Míša jim poskytl cenné rady – myslím, že se to dá brát jako úvodní lekce do kurzu pro výchovu malých dětí. Já jsem poskytla dítě. Výcvikový kurz absolvovali na výbornou, i když u Honzy se z počátku (u prvního křiku) projevilo malé zaváhání. Ne tak Tobiáš, který se rozhodl výcvik odložit na neurčito a vyměnil ho za porci svíčkové.

Večer ještě dorazili Skalákovic a tak jsme poseděli v dobré společnosti do pozdních večerních hodin. Aspoň jsme výrazně posunuli na poli žertů, neboť dnes večer nám Peti prozradil vtip ze 7 třídy ZŠ. (Připomínám, že obvykle končíme u třetí nebo čtvrté třídy a Verun sama poznamenala, že za celou dobu, co se se Skalákem zná, tenhle ještě neslyšela!) Bohužel v psané formě a bez notné dávky alkoholu nevyzní, tak si jej – zájemci - vyžádejte, až budete někdy se Skalákem sedět u piva.

úterý 13. ledna 2009

To musím zvládnout sám!

Teď už opravdu tátovi dovolená skončila a my začínáme doma hospodařit sami. Dopoledne nám to šlo docela dobře. Aplikovli jsme doporučené "větrání" opruzeninami postižených míst a kolem poledne jsem konečně dostala draka do postýlky. To už dorazila Verun s nabídkou kvalitního oběda. Já si však právě nachystala "snídani" ;o) Ale jídlo neodmítám, určitě se ještě bude hodit. Pak ještě zvládáme vyprat a vyžehlit...odpoledne se musíme tátovi přihlásit na internet, aby věděl, co má cestou domů nakoupit ;o)) No a večer zvládneme ještě jedno větrání, po kterém předávám bobiše do postýlky či k huštání tatínkovi, abych mohla nachystat večeři a napsat blog...není ta mateřská úžasná dovolená!!! Ještě že máme tak hodné a spolupracující miminko!

pondělí 12. ledna 2009

Dnes jezdíme po návštěvách my!

Znamená to tedy taky, že jsme, pominu-li cestu z porodnice, poprvé vyrazili s Filípem ven. Objednaní jsme byli na 11 hod. Taťka kvůli tomu dneska zůstal doma, aby nám při cestování pomohl. Teď nevím, jestli to bylo dobře, nebo špatně, každopádně situace byla taková, že nám nešlo nastartovat auto. V takovém případě se hodí, když máte doma auta dvě. Co se hodí méně je, když s tím, které nelze nastartovat, parkujete před garáží, ve které stojí to pojízdné :o(( Whatever… Nápad zapůjčit si auto u sousedky taky úplně nevyšel. (Jak jsme později zjistili proto, že Verun dneska odpadla a šla si dopoledne zdřímnout s Daníkem.) Nezbylo než nepojízdné autíčko odtlačit. Naštěstí si Míša všiml, že sousedovic „malý“ Martin je doma a požádal jej o pomoc. Pak jsem se do věci vložila i já, neboť se Filípo nakonec uklidnil a nachystaný (rozuměj nabalený) v autosedačce přes původní protesty usnul. A tak jsme autíčko odtlačili na stranu, aby pak Míša stylově nastartoval a tím samým „stávkujícím“ autem, jsme nakonec přeci jen odjeli.

U paní doktorky jsme Filípovi navážili 4,03 kg. Bobiš se choval přesně podle literatury („Prevítem snadno a rychle“) a po celou dobu prohlídky vůbec nekřičel, vrhal zvídavé pohledy a klasicky počůral svou přebalovací podložku, plínku na váze a možná paní doktorce i lehátko…nenaděláš nic! Ačkoli jsme doposud nic takového nepozorovali, u paní doktorky se z ničeho nic na Filípovi objevily opruzeniny v oblasti plínky. (To se taky určitě dočetl ve výše zmíněné knize.) No tak aspoň jsme se dozvěděli, co s tím. Jinak řev začal až po kompletním oblečení a nabalení. Tak jsme si ještě dali pauzu na jídlo, neboť nás čekala ještě plánovaná cesta za Evičkou se zastávkou ve Štěrboholích. A tak jsme taky pokračovali.

U Evičky jsme porovnali mimča (aktuální stav: Filípo 4 kg, Adámek 5 kg; Adámek má náskok v držení hlavičky, Filípo v držení dudlíku ;o)) a vyfasovali – kromě pohoštění - vyřazenou výbavičku. Tak takhle tedy vypadal náš první cestovatelský den!
Domů jsme dorazili docela brzy a docela unaveni, takže Filípo odpadl a dal si svůj delší interval. Bohužel už od 19 hod, takže skončil kolem půlnoci a pak už jsme jeli v klasických 2hodinových intervalech :o(( tak snad zase příště budeme mít více štěstí na noční spaní!

neděle 11. ledna 2009

Bábovka a Rudolfovi dorazili na návštěvu

Návštěvy se nám zatím osvědčily výborně, Filípo se vždycky předváděl jako nejhodnější miminko, a tak jsme byli rádi, když se na neděli nahlásili Rudolfovi. Kromě tety Báry, strejdy Filipa a „kamarádky“ Klárky (v podstatě je to budoucí Filípova nevěsta, je to sicher, jen to zatím ani ona ani on netuší ;o)) dorazila i tvarohová bábovka…pro změnu. A byla výborná! Ale i návštěva nás potěšila. Filípo spal střídavě u Báry a u Filipa, ani oko neotevřel. My jsme si zatím pohráli s Klárkou. Bára s Míšou ji chvíli řádně motivovali při nácviku chůze. Chvíli jsme ji zabavili i nádobíčkem. No a při odjezdu jsme se stihli ještě domluvit na příště, na procházku v Klánovicích. V podstatě je to kamufláž pro návštěvu místní restaurace U Dašů, o které už jsem jednou psala. Ale proč ne, že ;o)) Hlavně když nám bude zase chutnat. Už teď se moc těšíme.

pátek 9. ledna 2009

Poprvé sami doma

Dnes jsme zůstali poprvé s Filípem celý den sami doma. Míša měl v Brně dealerskou konferenci, které se chtěl zúčastnit, a tak dneska vyrazil do práce. Pochopitelně zprávy o stavu D1 byly suprovní. Dvě havárky, uzavřené oba směry, luxusní havárie kamionu, který převážel prasata, jejichž odchyt chvíli určitě potrvá….no není to paráda. Naštěstí všechno dopadlo v pořádku a Míša se nám v noci vrátil. Teda konkrétně až po půlnoci, ale hlavně že už byl doma! Dal si hodinku huštání a pak šel raději spát. Na oba toho bylo dneska asi dost. I když musím Filipa pochválit, zvládli jsme to dneska dobře. Už ani nevím, co že jsme to všechno stihli, ale tipuju to na nějaké kojení a přebalování ;o))

čtvrtek 8. ledna 2009

Daník si pomalu zvyká

Před odjezdem na plavání se u nás na skok zastavila Verun. Malý spinkal, takže jsem se zase po delší době mohla více věnovat Daníkovi. Zkontrolovali jsme doma spoustu věcí včetně vánoční výzdoby. Ta je vždycky nejzajímavější ;o) Každopádně proč to tady píšu. To že jsme si s Daníkem vyhráli, není nic tak extra. Před odchodem se však probudil náš Filípo a spustil svůj „hladový“ řev. Zkusili jsme, jestli se mu třeba na chvíli nezalíbí u tety, ale nevyšlo to (a minule to tak dobře fungovalo ;o)). Za to Daník rychle vyhodnotil situaci a začal Filípovo řev napodobovat, aby si zasloužil taky takovou pozornost, jaká se dostávala tomu našemu vrabčákovi. Že to těm dětem ale rychle pálí, co?!? Jó, bude si muset zvyknout, že má tady u sousedů ještě kolegu…jednou za to snad bude rád ;o)

středa 7. ledna 2009

Wie ein horor...

Dnes v noci si dal Filipo další delší spánkový interval, po kterém mu děsně vyhládlo a tak kolem 1 v noci pil a pil a pil, co mu síly stačily. Evidentně měl velké oči a trošku to přehnal. Když jsem ho po kojení chvíli držela v náručí, než ho uložím, hrklo v něm a najednou z něj šlo mlíko zpět pusou i nosem. V tu ránu jsem měla velké oči i já a v šoku jsem nestihala zahnat pryč všechny ty v mé mysli se přehrávající scény z Vymítače ďábla a všech parodií na něj, kde z lidí stříkaly zvratky na všechny strany. Co se asi s takovými dětmi dá dělat?? No naštěstí to byla jenom jednorázová záležitost a zbytek už si Filípo nechal pěkně v bříšku. Jinak nevím, nevím, co bych si s ním počala?!?!

úterý 6. ledna 2009

Další návštěva – Péťa s Marečkem

Ano, dnes přišli další sousedi. I když se trošku zdráhali a plánovali přijít až po 6nedělí, vysvětlili jsme jim, že si u nás doma na nic takového nehrajem a není problém dorazit kdykoli. A tak se Péťa s Marečkem přeci jen dorazili. Mareček má spoustu zajímavých zvyků. Péťa musí všude nosit batoh s hračkami (to nás asi taky čeká). Štěstí, že v něm měla schované i sušenky ke kávě. Děkujeme ;o)) No a Mareček si pak hraje s autíčky, nebo s knížkami. Ty si čte výhradně sám, asi aby mu je nikdo další neokoukal ;o) No a když už je opravdu velká nuda, tak mamce okousává vlásky. To jsem zvědavá, jaký zajímavý zvyk si vymyslí náš Filípo.

Dále můžeme konstatovat, že Marečkovy reakce jsou velmi pohotové. Když se bobiš probudil a začali jsme ho tu s Péťou okoukávat, ihned se rozběhl a chtěl taky na ruce. Trošku se zapomněl a vrhl se po Míšovi. Z jeho náruče se pak sápal k mámě, když si tuto drobnou mýlku uvědomil ;o) Jo děti. A až budou v pubertě, člověk bude mít problém je udržet doma, nebo odtrhnout od kamarádů. Už se na to všichni moooc těšíme!

pondělí 5. ledna 2009

Přišla nás zkontrolovat paní doktorka, to by se z toho jeden po...

Dnes přišla toho našeho vrabčáka zkontrolovat paní doktorka. Vzhledem k přetrvávajícím mrazivým dnům se rozhodla dorazit k nám domů. Každý správný rodič ví, že jakékoli časové plány a snaha nakrmit mimino tak, aby bylo vzhůru a ready zrovna v době návštěv, jsou věci za hranicí fantazie. A tak jsme kojili chvíli před tím, než paní doktorka potvrdila svůj příjezd. Nicméně díky pražské dopravě a možná i jiným faktorům nakonec ten náš drobeček stihl prospat aspoň tři čtvrtě hodiny, než přišla řada na jeho podrobnou kontrolu.

Rozespalého jsme jej začali rozbalovat, aby byl paní doktorce k dispozici. Možná to bylo naše jediné štěstí, neboť si bobiš tím pádem nestihl uvědomit závažnost celé situace a vzpomenout si, že v těchto situacích se obvykle projevuje hlasitým řevem. Paní doktorce se předvedl v celé své kráse a aby bylo sicher, že všechno funguje jak má, tak se na přebalovacím pultě i počůral. Whatever. Už jen zvážit a můžeme ho znovu zabalit. Malý je asi po tatínkovi a „jede na dietu“ už od mala, takže se pokusil váhu ošálit dalším močením. Bohužel zatím netuší, že když to načůrá na sebe, na váze to nic nezmění. To mu budeme muset ještě vysvětlit. Každopádně váží už víc, než při porodu. Tuším nějakých 3,79 kg.

Pak jsme si s paní doktorkou ještě chvíli povídali při kojení o různých „mateřských“ zajímavostech, vyřešili jsme snad i problematiku dudlíků a paní doktorka se nás optala, zda už se u malého vyskytují nějaké delší spánkové intervaly. Bohužel jsme zatím nic podobného nevypozorovali. Ba právě naopak :o(( Evidentně byl problém v tom, že bobiš netušil, že má něco podobného aplikovat. Po návštěvě paní doktorky to totiž ve 19:30 hodin zalomil a ještě v 0:30 vypadal, že bude tvrdě spát dál. Pohodlní rodičové se však rozhodli jej před svým odchodem „na kutě“ vzbudit a nakojit. A co jim bylo odměnou?? Po tak dlouhé době je pochopitelně potřeba Filipa přebalit. Rozděláme plínu, zvedneme nožky a slyšíme první varovné prdnutí. No nic, stejně se při každém kojení pokadí. Tohle je prostě jen příprava. Vyhodíme starou plínu a nachystáme pod malého novou. Opět zvedneme nožky a opět stejný zvuk, tentokrát i s malým „bobkem“. S tátou na to koukáme a zvažujeme, zda plínu nechat či vyměnit. „No nebudeme na Filípovi šetřit, dej tam další,“ rozhodl táta. A tak jsme zvedli nožky, dali další a zvukové a další efekty, které následovaly snad ani nebudu popisovat. Tohle prostě Filípo „posral“. Totálně. Následovala další plína a rozhodnutí o downgradu novorozeneckého komfortu v zájmu snížení spotřeby plen. A tak my tady žijeme! Aspoň že jsme se dobře vyspali, protože s čistou plínkou malý vydržel další 4hodinovku. Hurá!!!

neděle 4. ledna 2009

Návštěva č. 2

A máme tady další sousedy. Tentokrát Mušky, kteří měli tu smůlu (nebo to štěstí?), že se minulou sobotu nemohli účastnit oslav. Přišli v celé sestavě, tzn. rodičové + už skoro 2 děti. Ti se, zřejmě aktuálně plni dojmů ze současné i plánované výchovy vlastního potomstva, zatím na hlídání nenabídli. No uvidíme, třeba ještě změní názor, až poznají, jaký je Filípek andílek:-)

sobota 3. ledna 2009

První návštěva

Samozřejmě nepočítám Skalákovic, ti jsou tady pečení vaření a navíc je to skoro rodina, takže nejde o návštěvu:-)

Dneska se na nás (teda hlavně na Filípka) přišli podívat sousedi z druhé strany baráku, tzn. Jana a Tomáš. Filípek byl zrovna docela hodný (možná to bylo tím, že papal:-), takže zřejmě zapůsobil. Sousedi se už určitě těší, až bude větší a občas jej vyfasují s kočárkem na procházku:-) Teda jen v tom případě, že Filipo nezaujme k Tomášovi stejný postoj jako sousedovic Daník:-)