čtvrtek 30. prosince 2010

Odjezd tety Janushky

Dnešního dne jsme se trošku obávali, neboť teta dnes odjíždí. Připravili jsme ji dárečky pro všechny babičky a dědečky a další členy rodiny ;o) A rozhodli se rozloučení provést až po příchodu tatínka z práce, což se ukázalo jako dobrý nápad. Mladý pán se rád rozloučil a vůbec hezky spolupracoval. Pro tentokrát nám to tedy prošlo. Ještě uvidíme, jestli pán zítra nezmění názor.

středa 29. prosince 2010

Oslava narozenin

S malým zpožděním jsme dnes oslavili Fílovy druhé narozeniny. Dorazilo dost lidiček. Kromě Skalákových taky Čejkovi, Makulovi, Vyskočilovi i Veselkovi. No nějak se to tam prostřídalo - v pokojíčku, u kávičky a dortíku. Ten byl výborný a "určitě všem moc chutnal", jak mladý pán prohlásil.

úterý 28. prosince 2010

s Janushkou v Mánesu

Včera si Fíla celý den hrál s tetou a nikoho jiného nepotřeboval ani nechtěl. Ale dneska už doma sedět nebudeme. Vezmeme tetu na tu báječnou výstavu Play v Mánesu. Klasicky, když počítáte s poledním spánkem v autě, usne dítě těsně před cílem. Nu což, aspoň si mohla zajít teta Janushka na Smíchově do obchodů. Pak už hurá do Mánesa.

Tentokrát jsme našli parkovací místo docela rychle. A naštěstí se mladý pán rozhodl opustit oblíbené „plastové pískoviště“ z vlastní vůle. Nicméně bylo na výstavě o poznání více lidí než když jsme tu byli minule. Pán si pak vyhrál ještě v dolní „kreslící části“. A pak hurá do Štěrbohol, kde už na nás čekal Míša. Bohužel „čekal“ jako účastník dopravní nehody. Pro změnu jsem nezlikvidovala auta já, ale někdo naboural do něj. Super! Nakoupili jsme tedy sami, protože Míša po celou dobu čekal na zavolané policisty. Ach jo.

neděle 26. prosince 2010

Druhý svátek vánoční (s tetou Janushkou)

Budíček v 6 ráno?! Proč ne, že?! Aspoň tak stihl mladý pán s tátou dopoledne zajít ven pro rohlíky. Následoval slíbený oběd s Daníkem a dále kontrola dárků u Skalákových. Ovšem kluci byli dneska nějak hodně rozjetí, tak jsme se pak při vhodné příležitosti šli uklidnit koukáním na krtečka. To abychom měli ještě nějakou sílu na plánovaný příjezd tety Janushky. Sice by Fílovi bohatě stačila teta, ale ty mašinky a vagónky…to taky nebylo vůbec špatné…jen teda značně vyčerpávající. Obzvlášť, když člověk odpoledne drží hladovku, že. To se pak může stát, že zaútočí zoubky, dojde na blinkání a dítko usne u sledování TV, což normálně nemá vůbec ve zvyku. To jsme teď hlavně zvědavi, v kolik se bude zítra vstávat.

sobota 25. prosince 2010

Zimní únava

Dneska by to ani nestálo za záznam, takový to byl poklidný den, který jsme strávili přípravami na zítřejší příjezd tety Janushky. Abych na to měla klid, kluci odpoledne vyrazili na procházku. Mrzlo až praštělo a Fílu to nějak zmohlo a uspalo.

pátek 24. prosince 2010

Vánoce

Tak zatím ve třech…dle všeho naposledy…vzhledem k tomu, že večeři připravují sousedi, dárky jsou zabalené, výzdoba nachystaná je to celkem pohoda…teda až na to ranní vstávání v 6 hodin. Na programu je nejprve zdobení stromečku a pak hraní…dále oběd a návštěva u sousedů Čejků. Polední spaní opět nebylo. Překvapivě šel malý spát až v půl deváté, čili usnul v 9.

Rozbalil si jen pár dárků. Řádně otestoval kolo, mašinku Eduarda a speciální točené koleje kolem skály. V osm jsme provedli první pokus o cestu do postele a panáček to komentoval slovy, že si bude ještě pár hodin jezdit a pak teprve půjde spát.
Tak jo, tak si hrej…dobrou…

čtvrtek 23. prosince 2010

Sbaleno, uvařeno, nazdobeno

I včera se večer balilo a balilo a balilo, divné, že to ještě není hotové. No nic, je třeba udělat i poslední nákup před vánocemi a nachystat salát na štědrovečerní večeři. Ten se povedl hned na poprvé a je mooooc dobrý. A když to šlo tak rychle, proložili jsme to ještě klasickým zdobením perníčků. Akorát Fíla si nás pak zavolal domů, nějak byl v tu noc neklidný. Že by tušil, co zítra přijde??

úterý 21. prosince 2010

Poslední kontrola u doktora

Od včerejška jsme zahájili balící sezónu, aby se všechny dárečky dostaly pod stromeček v pořádku a včas. A dneska, dneska jsme dostali první velmi krásný dáreček. Na poslední kontrole u gynekologa byl pan doktor s mým aktuálním stavem snad nejspokojenější za celou dobu. Hurá!! Teď už můžeme v klidu zahájit návštěvy porodnice, uff. Hlavně už to nejhorší máme za sebou a kdyby náhodou něco, tak už by neměl být žádný zásadní problém, že ;o) Teda doufám, snad.

A co dělali kluci, zatímco jsme si užívali kontrolu a „last shopping“ na Chodově? Míša si užíval zpíváníčko. Tak doufám, že Fílovi nezkazil reputaci. On tam teda Fíla moc nezpívá, ale aspoň tak není znát, zda to umí, či ne, že ;o))

neděle 19. prosince 2010

Výchova dětí v Čechách

Fíla je čím dál tím víc ukecaný...a protivný ;o)) Například včera na návštěvě u sousedů vyloženě padaly perly...škoda že nikdo netočil. Malý měl jeden z hysterických dnů a Daník ho tím víc provokoval, takže se pořád o něco hádali. A my jsme celé odpoledne malému vysvětlovali, že nemá řvát, když mu Daník něco vezme, ale říct "Daníku, prosím, vrátíš mi tu hračku/můžu si půjčit tuhle hračku" apod. Zkrátka pořád jsme do něj hustili, že se musí domluvit...při odchodu pochopitelně nutně potřeboval zapůjčit Daníkovu mašinku Tomáše. Opět jsme mu tvrdili, že se musí zeptat Daníka...a co z toho vyšlo: "Daníku, prosím, prosím, já....chci se s tebou domluvit..." (a to už se Verun se Skalákem začali řezat a chudák Fíla se zasekl, že to říká špatně)...no úžasný byl...a mašinku si nakonec domů přeci jen odnesl.

Jinak si teď pořád zpívá "na na na náááá, na na na nááá" (zřejmě z krtečka)...whatever, aspoň podle toho poznáme, kde se zrovna pohybuje ;o))) však zkoukněte video níže. Předchází mu ovšem ještě dva kousky týkající se výsledků Míšovy nedělní kutilské chvilky. Konečně si totiž složil naorozeninový fotbálek. A taky jsme připravili postýlku pro nového člena rodiny.



Skládání postýlky


zpívání

sobota 18. prosince 2010

Výstava Play

Tak jsme se po dlouhé době vydali ven za kulturou. I když za kulturou...no...výstava Play to byla. Aneb způsob, jak se vyhnout předvánočnímu shonu v shopping centrech. Škoda, že to napadlo více lidí. No aspoň jsme tam potkali i sousedovic Verunku. Nicméně plastové pískoviště bylo hitem a odtamtud jsme se prakticky nehnuli (nejsme sebevrazi, ze ;o)). Až po delší době a dlouhém přemlouvání jsme se přemístili do spodní části expozice a okoukli zbytek zajímavostí. No pěktě to autoři vymysleli, jen co je pravda. Děti by si to užily asi trošku víc, kdyby byly o pár let starší. Ale to už tady žádná taková výstava být nemusí, že. Tak ještě že jsme to stihli!!!

pátek 17. prosince 2010

Hysterie se nás pořád drží

Máma má službu. Táta má vánoční večírek. Opět jedeme verzi bez poledního spaní. Hysterie nás chytla pouze venku na procházce s Dančou a Verunkou. Nejprve mladého pána, pak mámu, která ho musela nahánět. Odpoledne jsme dali dohromady nevyspalé jednotky Daníka a Fílu nejprve u sousedů, pak u nás. Po 18 hod už to ale na obou stranách muselo zachraňovat mlíčko a pohádky. V 19 hod Daník, který vstával v 8 už spí, Fíla, který vstával v 7 „stále drží“ :o((

čtvrtek 16. prosince 2010

Rodinné focení č. 1

Včera jsem si užila totálně hysterické dítě. Dnes má Míša volno, protože na dnešek bylo naplánováno rodinné focení. Já jsem ani nemohla dospat…zřejmě proto, že Fíla tentokrát prospal celou noc a nikdo (rozuměj máma) k němu nemusel vstávat ;o)) A tak jsem teda stihla sprchu a dobalit věci, jak bylo v plánu. Jen teda na plánované finální designové úpravy nedošlo. Nu což… snad příště. I tak se odjezd a tím pádem i příjezd na místo focení trošku opozdil. Na výsledek to naštěstí nemělo vůbec žádný vliv. Však se sami podívejte zde.

Operativně jsme byli připraveni i na odpolední plavání. A když dítě neusnulo v autě, nezbylo, než se naobědvat někde v obchodním centru (proč jen jsou teď tak narvané lidmi???). Whatever…rybka a bramborová kaše prý opět nezklamala, jak tvrdil Míša, a mohli jsme pokračovat.

Jelikož ani tentokrát se spaní v autě nekonalo, mohl si tatínek prohlídnout všechny ty zajímavé hračky, co ve 4lístku pro děti mají ;o) HURÁ!!! Plavání nás překvapivě trošku probralo, stejně jako návštěva tety Evy a Adámka (možná díky dárečkům, které Fíla dostal předem k narozeninám).

Každopádně dítě „držák“ sneslo i návštěvu strejdy Tobiáše a odjezd po 18 hod. K usnutí tedy došlo kolem 18:30, což je dost na hraně na možné další probuzení. A taky že jo. Zhruba po dvou hodinách proběhla menší krize, kterou jsme zahnali mlíčkem a povídáním…pak už jen přebalit a převléct a veškeré nedostatky bránící v dobrém spánku byly zažehnány.

úterý 14. prosince 2010

iDnesí Vánoční večírek

Tak jsem si po dlouhé době vyrazila mezi lidi a jak to dopadlo!!? Vyrážela jsem docela pozdě, parkovala docela daleko, nic z toho jsem nepovažovala za dostatečně zřetelné indicie blížící se katastrofy. Ano, ano. Za pár hodin zábavy mezi lidmi z iDnesu jsem zaplatila 3hodinovým lovením auta ze zasněženého příkopu. Teda ne že bych ve svém "pokročilém" stavu (nespojovat prosím s alkoholem ;o) osobně lovila auto, to si vzal na starost Honza a přivolaný Zdenda a nakonec sněžný pluh, bez kterého bychom to rozhodně nedali. (Kéž by projížděl o ty 3 hodiny dříve.) Každopádně kdybych tohle všechno věděla, určitě bych to s tím zdvořilostním uhýbáním protijedoucímu vozidlu tolik nepřeháněla. Whatever, na něco člověk vzpomínat musí.

neděle 12. prosince 2010

zase ty Vánoce

...jo jo...už se to blíží...jak porod, tak vánoce. Ale nějaké ty dárečky už jsme nakoupili a stromeček už taky máme. Hurá!!! Tentokrát se výběru účastnil i mladý pán. I když to vypadalo, že spíš nedobrovolně. Možná budeme rádi vzpomínat, až nám v následujících letech bude diktovat, jak má být veliký, široký, hustý a ... a vůbec.

sobota 11. prosince 2010

Pečení

Zásadní vánoční akce. Musíme nachystat perníčky na stromeček. A tak jsme si pro snadnější realizaci pozvali sousedovic tetu Janičku, která nám měla pomoci mladým pánem popřípadě s pečením. Podle toho, co bude zrovna potřeba.

Nakonec s Fílou statečně pekli. A pekli taky Daník s Verun. I Skalák se, jako každý rok, účastnil. A já jen podávala tohle a tamto či tuhleto… Hotová velkodílna.
Na to, že mladý pán opět přes poledne nespal, byla večerka ukončena až kolem 21 hod. Ufff! Nicméně perníčky budou výborné, to je jisté.

čtvrtek 9. prosince 2010

Jak já bych spala...

Celý týden se nám střídají dobré a špatné nálady a hlavně se celý týden dohadujeme ohledně poledního spaní. Na večerku dochází extrémně pozdě. Na nucené polední spaní obvykle nejdříve kolem 14 hodiny. Ven se panáčkovi obvykle nechce. Dneska si s večerkou panáček dokonce počkal, až se tatínek vrátí z volejbalu. Pěkně ten život vede….móóóc pěkně.

úterý 7. prosince 2010

Vzlety a pády...

Už to příšlo…Včerejší extrémně hodné dítě, které šlo spát extrémně pozdě nám dneska ráno ve 4 hodiny poprvé spadlo z postele. Pochopitelně doufáme, že to bylo poprvé i naposled. Každopádně ráno vypadal Fíla k světu, a tak vyrazil s tatínkem a tetou Dančou a Verčou na zpíváníčko. Maminka pro změnu na další kontrolu s miminkem. Tentokrát aspoň pan doktor hodnotil aktuální stav "pro změnu" pozitivně ;o)

Jinak cesty byly dneska hrozné a přes Počernice už se prostě jezdit nebude, i kdyby sjezd na dálnici zabarikádovali. Za to drobotina si cestu na krmení kačen dala výjimečně na sáňkách. Jen teda kontakt na saních musí být jen „odsud posud“, Verunko ;o))

Jo….a taky jsme dneska dodělali analýzu. Hurá!!!

neděle 5. prosince 2010

Pravá Mikulášská

Dnes chodil Čert, Anděl a hlavně Mikuláš. Překvapivě přišel i k Cimburkům. Verunka se na čerta nemohla ani podívat, kluci měli celou sestavu docela na háku. Nejvíce teda náš Fíla, který než se dostal na řadu, řešil, že má Daník v balíčku novou mašinku a že ji chce půjčit. Mezi řečí pak čertovi odevzdal dudlík a překvapivě to bylo definitivní, jak jsme následně zjistili. Ani jsme to nečekali, ale proč ne.
No uvidíme, jaké požadavky bude mít čert příští rok. Jestli nebude potřeba, aby byl poněkud „přísnější“.

sobota 4. prosince 2010

iDnesí mikulášská párty

Jeden z důvodů našeho brzkého příjezdu byla pozvánka na mikulášskou párty, kterou pořádal můj „zaměstnavatel“. Škoda, že mne nenapadlo optat se, kde že se to vlastně koná. Hlavní část s programem totiž probíhala venku, kde byla pěkná kosa. Ale taky byla v jedné ze zasedaček hernička a jídelně mohl člověk posedět nad dobrotami. Stihli jsme rychlosetkání s Marií a rodinou a delší s Honzou a Anežkou. Takže to suma sumárum nebylo tak špatné. A teta Janushka si mezi tím mohla zanakupovat. Já myslím, že víc jsme po společnosti MAFRA ani nemohli chtít ;o)

pátek 3. prosince 2010

Týden v Beskydech

Program, předem neznámý, se rýsoval postupně:

V sobotu už měla valná část rodiny program (Tomečkovi oslavu u nevlastního bráchy, Juchelkovi oslavu výročí svatby babičky a dědy z Jevíčka, Prachařovi mikulášskou besídku). Besídky jsme se původně chtěli zúčastnit, ale spaní mladého pána je teď nevyzpytatelné, čili jsme ji už nestihli. Tak nezbylo než vyrazit na návštěvu za tetou Janushkou. Což je pro Fílu stejně nejoblíbenější program ;o)

V neděli už byl domluvený oběd u Veličků. Prachařovi se přidali, takže bylo zase dětí jako smetí. Malý sice po obědě odpadl, ale probudil se sám v cizím pokoji a bylo slzavé údolí :o( Tatínek potřeboval vyrazit na vlak do Prahy. Všechno bylo špatně. Tak nakonec ze všech operativních programů vyhrála cesta s tátou na nádraží. Snad nám Veličkovi i Prachařovi rychlý úprk odpustili. Vlak jsme stihli, stejně jako nějaké ty slzičky. (Dobrá…slzy byly, kam se podíváš ;o), vždyť jsme vlastně poprvé byli delší dobu bez táty!) Fíla chtěl pořád „TAKY DOMŮ“. Skoro to vypadalo, že nastoupí do vlaku a odjede. Chtěla jsem náladu vylepšit účastí na rozsvícení vánočního stromečku, ale jak se později ukázalo, ve Frýdlantě se nic takového nedělá a ostravickou slávu jsme prošvihli. Nakonec to vypadalo, že je malému stejně nejlíp dole u babičky, kde se pustil do pečení, hraní a dovádění…

V pondělí dopoledne jsme se vypravili s dědou Zdenečkem do města pro nutné nákupy v potravinách i lékárně. A hlavně u babičky v drogerii ;o) Odpoledne bylo domluvené u taťky. Tam jsme si nejprve užívali večerní sněžení, následně kontrolu Lukášových autíček.

Úterní dopoledne jsme pro změnu strávili u Zuzky. Zásoba hraček je tam výborná, takže úspěch u Fíly zaručen. Po poledni to vypadalo, že panáček odpadne, a ono nic. Ani cesta autem nezafungovala. Zábava trvala až do půl šesté, ale takhle brzy se spát nechodí. Takže pak ještě další šichta a spát se šlo až kolem půlnoci. Paráda!

Středa dopoledne byla věnována nákupům. Zase jsme si vzali na výpomoc dědu Zdeněčka. Potřebujeme se sice ještě trochu víc sladit, ale to se poddá, až přijede do Prahy/Nehvizd trénovat. Každopádně dárečky jsme nakoupili oba dva. Takže plánované návštěvy u Zuzky a taťky jsme měli vyřešené. Dárky budou. Jen je ještě dopravit na svá místa. Protože ačkoli to ještě dopoledne nevypadalo, začalo odpo sněžit a sněžit a sněžit a cesty byly čím dál víc zaváté a zaváté. Ještě že jsou zde řidiči klidní a ti slabší se v takovém nečase ven vůbec nevydávají. Takže jsme nakonec u Prachařů dárky předali. Ale nezdržovali jsme se příliš dlouho, abychom ještě zvládli odjet ;o)

Čtvrteční odpoledne jsme strávili u taťky. Nakonec jsme vyrazili celkem brzy, protože Fíla zase ignoroval polední spaní. Kolem 15 hod jsme byli tam. Chvíli jsme čekali na ostatní, ale pak už jsme si hráli a hráli. Jen kolem 17 hod jsme museli vyrazit zpět domů, protože únava začínala být velká. Pochopitelně to malý zalomil hned v půli cesty. Následoval přenos do postele a balení na zítřejší cestu domů do Nehvizd. Velkou část věcí jsem už rovnou naložila do auta, no a pak se malý vzbudil a začala nám další část služby ;o)

V pátek dopoledne jsme vše dobalili a přesunuli se na Ostravici na oběd. Opět vydatně sněžilo a cestování nevypadalo moc bezpečně. Ale v neděli hlásili ještě větší nápor sněhu, tak abychom tady nezůstali do jara, že ;o)) Po příjezdu na Ostravici jsem se těšila, že nejhorší část cesty je za mnou a ty hlavní už budou jen lepší. To bych si ovšem nesměla u mamky zapomenout mobil. A bez něj se člověk zas tak úplně neobejde, že. Tak ještě jednou do Frýdlantu a zpět. Pak rychle nakrmit dítě, naložit věci. Přeci jen už bylo pozdě a auto bylo dost plné…no štěstí, že jsme nejhorší stání chytli před Novým Jičínem, kde nám malý zrovna spinkal. A prospal by toho možná i víc, ale základní potřeby jsou nevyhnutelné a zastávky na čůrání nutné ;o) Zvládli jsme to i tak dobře. Sice se malý nejprve odpočinkové zastávce u Mekáče bránil, pak si ale statečně pochutnával na „marmeládce“ (rozuměj omáčce Delux). Člověk by si řekl, že hranolky u dětí vedou, ale my potřebovali jen 3-5 kousků, pomocí nichž jsme dopravovali tu výtečnou „marmeládku“ do bříška. No nic, dlouho tady zas nepůjdeme ;o)

pátek 26. listopadu 2010

Přesun do Beskyd

Večer nás čekala cesta do Beskyd, tentokrát musíme s malým kvůli opravě střechy zůstat celý týden. Dopoledne jsem se snažila dítě unavit výletem za kravičkami a telátky. Přes hrozby velkých přeháněk, jsme pak večer cestu zvládli docela dobře.

čtvrtek 25. listopadu 2010

Den blbec?!

Jak si zpestřit náhradní dopolední plavání??? Co třeba blinkáním a počůranou peřinou ještě před odjezdem do 4lístku? (Pochopitelně se taková zásadní akce provádí u rodičů v ložnici.) Na kurzu mám buď negativistický přístup, nebo jsou tam tentokrát opravdu jen samé otravné děti. Jakož i následně v herně. Whatever…tuhle celodenní službu přeci zvládnu. Klidně i s podruhé počůranou postelí. Hurá!!!

středa 24. listopadu 2010

Očkování

Očkování dětiček s těhotnými maminkami se prý neprovádí. Aspoň u naší paní doktorky ne. Nevadí, aspoň jsme nahlásili přírůstek do rodiny a vyžádali si objednávku k očnímu lékaři. To je taky dobré skóre. No a odpoledne se aspoň zastavili Péťa s Marečkem. Tak nám ten den i bez plavání rychle uběhl.

úterý 23. listopadu 2010

Polední spaní :o(

Zpíváníčko bez Verunky, kterou trápí kašel…deštivý den, čili zrušené kačky…pohádky a zase pohádky…nakonec nucené polední spaní ale i přes brzké vstávání panáček brzy spát ne a ne-nejde. Kde se asi stala chyba?

pondělí 22. listopadu 2010

Speciální boty

Zase tady někdo nechce spát. A to jsme se pěkně dlouho courali venku. Nejdříve jsme potkali Hanku s Klárkou, pak Verun s Daníkem a nakonec i Danču s Verčou…prošmejdili kaluže…jenže panáček chtěl ještě k Daníkovi a trošku to přetáhl, takže už byl pěkně protivný a do postýlky neumístitelný. Volba byla teda jasná. Uspat v autě cestou do 4lístku na cvičeníčko. Ještě jsme u Evky vyložili zimní výbavičku k zapůjčení pro bratránka a pak hurá cvičit. Celkem jsme to zvládli v pohodě i s delším pobytem v herně, aby tatínek mohl v klidu konečně nakoupit ty zimní botičky. I tak jsme byli doma dříve a po tatínkovi už byla sháňka.

neděle 21. listopadu 2010

Honba za zimními botičkami

Tak ani ve Štěrboholích zimní botičky nepořídíme. Přeci jen 500,- Kč mít nebo nemít… Ach jo, jak si vůbec můžou dovolit takové cenové rozdíly… Tak jsme si aspoň den zpříjemnili návštěvou u sousedů. Tipuju, že je to po dlouhé době, co jsme se sešli všichni pohromadě.

Taky máme po dlouhé době vyměněné kuchyňské světlo. No není to paráda?!? Už jen si zvyknout, že je teď vypínač na druhé straně ;o) Takové fórky a jak to dokáže mást.

sobota 20. listopadu 2010

Ach to plavání…

Tak včera se tatínek hnal z práce, aby stihl jít s panáčkem do bazénu. Máma dovezla dítě, nachystala ho komplet na plavčo, tatínek to na minutu stihl a panáček to po 10 minutách zabalil. V herně pak stávkoval tatínek, ať mají kluci mezi sebou jasno. Holt geny neošidíš ;o))

Naproti tomu dnešní plaváníčko slavilo úspěch. Kluci ho zvládli úplně sami. Maminka mezi tím stihla výměnu děděného prádla u Veselých a pokus o zakoupení botiček ve Victoria magic (bohužel neúspěšný). No aspoň máme nějaké dobroty z farmářských trhů, to taky není špatné.

středa 17. listopadu 2010

Muži, kteří nenávidí ženy

Už druhý den mám leháro… Tatínek si dal místo odpočinku v rámci státního svátku těžký babysitting. Malý si ho začíná hlídat víc než mámu. A když táta není v dohledu či doslechu, přijdou na řadu slzičky a hláška „je mi smutno“. Tak nevím, která závislost je horší ;o))) Díky vynechanému polednímu spaní si po dlouhé době večer zkoukneme nějaké to „movie“. Teda spíš Míša. Ten totiž četl knižní předlohu „Muži, kteří nenávidí ženy“, ke které se já ještě nějakých pár let nedostanu ;o)

úterý 16. listopadu 2010

Další kontrola miminka

Tatínek je totálně v kurzu. Mimo jiné v kurzu Yamahy. Dneska byla totiž další kontrola u doktora a Míša nechtěl absolvovat další hysterické záchvaty v čekárně, tak raději zvolil zpíváníčko. Jeli i s Dančou a Verunkou, tímto byl úspěch více zaručen. I tak to zvládli na výbornou (pokud tedy z hodnocení vyjmeme lepení oušek hrníčků). Sice jsem to stihla domů, ještě než se vrátili z krmení kačen a nákupu pečiva, ale kdybych ne, asi by se nic nestalo ;o))

Doktor už byl méně skeptický, nežli minule, ale hrozba hospitalizace nad námi asi pořád visí. Nicméně s měřením miminka, které už má úctyhodných 1,6 kg (kam se asi uložilo zbývajících 7 kilo „nad běžnou váhu“???) byl velmi spokojen. Tak snad se bobin udrží a jeho příchod na svět bude stejně pohodový, jako Fílův.

pondělí 15. listopadu 2010

Fíla u doktora

Dneska má máma službu celý den…polední spaní se proto opět nekoná. Neboli koná, ale až cestou k doktorovi. Nějak nám to nedá a raději si necháme odborně poradit. I přes sáhodlouhé vysvětlování a povídání o orlovi a krtečkovi u doktora se Fílovi tahle akce moc nelíbí a nechce na sebe nechat sáhnout. Takže vyšetření proběhne v rámci možností a doporučení zní „nadále sledovat a v případě zhoršení rychle dorazit“. Super. A druhé super po 21 hodině, kdy se konečně dostaneme do postele.

neděle 14. listopadu 2010

Předkolaudace vraního hnízda

Dopoledne cesta do Malvíka, respektive k Vránovým. Překvapivě se i zde konala nákupní i vláčková hysterie. Tuhle srdcovou záležitost asi budeme řešit ještě hodně dlouho. Bohužel vláčků v babyshopech nějak přibývá a přibývá :o((

Cesta domů mladého pána neuspala. Usnul až kolem půl třetí, a to s velkým přemlouváním. Tudíž vstal až kolem páté. Super!!! Teď je potřeba panáčka unavit. Takže hurá pro rohlíky a k Daníkovi. Od něj už se vracíme kulhající. Holt co se lehké akrobacie týče, máme ještě co dohánět.

sobota 13. listopadu 2010

Opožděný halloween

Kluci byli úplně sami na plavání. Zvládli to oba na jedničku. Snad jim to půjde tak dobře i nadále. Já jsem zatím „kontrolovala“ nové nákupní centrum na Harfě. Poslední sms zněla: „Vyrážíme domů, bylo by dobré, kdybys tam byla, až se vrátíme.“ … Fakt nevím proč, když mne pak mladý pán pošle zase „pryč“, protože si chce hrát jenom s tátou. Holt asi úděl žen :o((, měla bych si na to začít zvykat.

Odpoledne jsme se konečně dostali k vydlabání dýně od tety Zuzky. Mladého pána to na chvíli zabavilo, takže super. Pak jsme to šli ještě zkontrolovat zvenčí a při té příležitosti zašli i s dárečkem na skok k Makulovým.

pátek 12. listopadu 2010

Předvánoční slevy

Časopis maminka nás zásobil hromadou slev, které by bylo škoda nevyužít, že ;o) Nicméně do obchodu jedu raději sama. A kupuju první, zásadní kousky pro naše druhé baby. Snad tím níc nezkazím. No hlavně když jsou ty slevy, že…

čtvrtek 11. listopadu 2010

Netradiční výročí

„Všechno nejlepší“…od toho ani ne 2letého tvorečka to zní prostě úžasně. Co na tom, že prozradil tátovu děsně nenápadnou výpravu pro kytičku. Tímhle to prostě dokáže vynahradit. Po desátém „všechno nejlepší“ mu odpustíte i to, že jde spát až kolem 22-23 hod. A jeho „Jůůů kytka“ byla taky bezkonkurenční! Ani máma nedokázala projevit větší radost ;o) Pak jsme popřáli ještě tátovi, ať máme to výročí komplet, ale myslím, že více pusinek a přáníček se tentokrát dostalo mamince ;o) Přesto že se rozhodla dnešní odpoledne vláčet synka po obchodech. Nicméně vydělal na tom několik jízd vláčkem a nový kousek do sbírky mašinek, což myslím taky není vůbec špatné.

středa 10. listopadu 2010

Plavání je hit!

Plavčo jsme si zase užili. Štěstí, že jsme jeli rovnou po probuzení, jinak bychom se asi s klasickým "doma budeme" nikam nedostali. Malý si pak ještě krásně vyhrál v herně a cesta domů mu taky nijak zvlášť nevadila.

úterý 9. listopadu 2010

Krásně...moc krásně...

Dopoledne jsme si dali zpíváníčko bez Verunky. Škoda, protože počasí bylo fakt nádherné. Na procházku ke kačenám ideál.

Stihli jsme dneska i nakoupit, i když už to bylo oproti dopoledne s lehkými protesty. Situace se vyhrotila k večeru, kdy nepomohla ani návštěva u sousedů. Děti byly dneska nějak protivné.

pondělí 8. listopadu 2010

Raďa se vrací do Afriky

Raďa dnes odlítá, takže dopoledne probíhá balení a taky dodělávka analýzy. Překvapivě stíháme i cestu za Ivčou do porodnice, a to i s Verun a Daníkem.

Odpoledne bylo v plánu společné cvičeníčko a pak měla Raďa vyrazit taxíkem na letiště. Nakonec si děláme výlet taky. Cestu tam si musí Raďa odmakat na zadním sedadle čtením knížek. Na letišti jsme se stihli občerstvit u strýčka Donalda. Malý měl za odměnu slíbené hranolky, ale když nabízí ty americké brambory, trošku měním plán. Fíla to pak hodnotí zakousnutím a výrokem „brambor!“. Cesta zpět je v pohodě, to už je Fíla po lítání na letišti celkem unavený. Jen toho kakoše jsme si mohli nechat až na doma. Ale po zaplacení parkovného už se nedalo nic dělat…jako správný hospodář si ho tentokrát malý v plínce odvezl až domů.

neděle 7. listopadu 2010

Shopping už není co býval?!?

Nikomu se do plánovaného nakupování moc nechce. Míša s Fílou aspoň vyrazili v plném vybavení do deště pro pečivo. My, díky návštěvě sousedů, která malého zabavila, nakonec navečer aspoň do OC Chodov, Radě pro bundičku ;o)) Nebyl to tak zásadní shopping jako obvykle, ale úplně zbytečná cesta to nebyla.

Míša večer zapíjel malou Teu Makulovou. Já se snažila dodělat aspoň zásadní část analýzy. Takže můj příchod a má přítomnost okolo 23.30 již zřejmě nebyla hlavním aktérem zaznamenána ;o) Ale hlavně když budou všichni živí a zdraví!

sobota 6. listopadu 2010

Sobota s tetou

Raďa je ještě u nás v ČR a tak má možnost se zúčastnit dnešního plavání dětiček. Malý jde s Míšou a teta může o 106 natáčet ;o)) Není to paráda?!?! (to můžete zkontrolovat na pořízeném záznamu ;o))

Pak už se jen připravit na večerní posezení u Čejků a „povinnosti“ máme za sebou. Zbývá jen zábava. Radek Muška si při dnešku trošku zavěštil a překvapivě se jeho proroctví o zítřejším porodu malé Tey Makulové vyplnilo.

Raději se ho asi nebudeme ptát na náš termín a necháme se překvapit ;o))

Před Čtyřlístkem:


Na plavání:

pátek 5. listopadu 2010

"Po letech" s Marií

Včera jsme měli běžný (i když možná trochu víc nevrlý) den v Nehvizdech, Raďa si totiž „odskočila na jednání do Polska“, a na dnešek jsem si vymyslela výlet do iDnesu. Přeci jen se s Marií už dlouho domlouváme a se dvěma dětmi to bude ještě náročnější ;o) Malý byl unešen z červené iDnesí kravičky a do oběda to všechno v pohodě zvládl. Akorát v závěru vyhrála únava a vyčerpání. Naštěstí je Honza „oblíbený strejda“ a měl dovoleno jej odnést až k autu ;o) To to mámě vyšlo. Večer jsme se ještě vnutili k sousedům, aby mohli Míša s Raďou cestou z letiště ještě nakoupit.

středa 3. listopadu 2010

Super plaváníčko

Dnešní plavání si malý fakt užil. Dostali jsme pidi kruhy a malý plaval jako o život a křičel „mami, pryyyyč!!!!“, abych ho náhodou nedržela, nebo „Mami, taky kolečko a pojeď!!!“ Co na to říct ;o)

úterý 2. listopadu 2010

Pro změnu kontrola u doktora

Pondělí proběhlo klasicky se cvičeníčkem, protože Raďa má samé pracovní schůzky a dorazí za námi až večer. Dneska dopo se s námi stihla vypravit na další kontrolu u doktora. Bohužel nebyla nejšťastnější. Už doprava byla hrozná a hodnocení doktora taky. Pořád ještě to naštěstí nekončí hospitalizací. Já doufám, že velký podíl na špatném hodnocení má to víkendové cestování. Tak snad to příště bude lepší.

neděle 31. října 2010

Konec návštěvních dnů

Tak ještě s Raďou za taťkou a Blankou, zjistit a vypovědět, co je kde nového ;o)) na skok k Veličkům (hlavně teda k tetě Janushce, že ;o)) no a můžeme se sbalit a vydat se zase na cestu domů...do Prahy...do Nehvizd...

sobota 30. října 2010

Slavnosti

Hlavní akcí dnešní dne byly oslavy narozenin a svátku na Pržně. Pochopitelně náš panáček usnul až pozdě cestou autem, takže zahájení akce prospal u sestřenky v postýlce. Nicméně pak se přeci jen rozkoukal a prozkoumal holkám jejich hračky, ochutnal místní dobroty a odvezl si darem velikánkou dýni. Prostě parádička.

pátek 29. října 2010

S Raďou na Moravu

Míša jede do práce prezentovat své auto potenciálnímu zájemci a vyzvednout Raďu na letišti. My se snažíme sbalit. Raďa s Míšou doráží až po 11 hod. Následuje sprcha, vybalování, přebalování…a Janushka stále hlídá ;o))

Večer kolem 19 vyrážíme směr Beskydy. Janushka má těžkou službu se čtením knížek. Já přebírám štafetu u Brna a pokouším se dítě uspat. U Frýdku už se spící pán začíná vrtět. Ale zvládli jsme to. (Pra)babička dokonce doufala, že ještě zkontroluje vnoučka, ale toho my už raději budit nebudeme.

čtvrtek 28. října 2010

Je svátek, musí se do obchodů

Státní volno. Míša má svátek, tak si všichni vyrazíme do obchodů. Pochopitelně by mladý pán raději zůstal doma, ale nakonec to zvládá docela obstojně a u oběda je přímo vzorový. Jen se pak začne projevovat únava a vyčerpání.

Ale odpoledne už ho nikam nedostaneme. Štěstí, že aspoň slušně odpadl a Míša s Jankou stihli ještě otočku na ČM a do Hornbachu, ať si Janushka v Praze taky trošku zashopuje ;o)) Zakoupenou budku pro ptáčky jsme ještě odpoledne stihli postavit.

středa 27. října 2010

A jde se na kačeny

Výtečný plán. Zajedeme nakrmit kačeny a…a hurá na listí. Je podzim, všude je ho víc než dost. Ale úplně nejvíc je ho kousek od kačenek a dá se s ním krásně házet. Aspoň teta to umí perfektně.

Krásný den nám nezkazila ani pokuta a špatné parkování (lépe řečeno za nezaplacené parkování), ani „závěrečný kakoš“, kterého jsme museli řešit návštěvou nedaleké restaurace.

Večer jsme zvládli ještě návštěvu z Letohrádku (babi, děda i holky). Ale mladý pán se posléze, předstírajíc velkou únavu, odebral raději do koupelny.

No a tady můžete mrknout na video (kvalita je umerna vykonu meho mobilu) a fotečky:



úterý 26. října 2010

Na nádraží pro tetu Janushku

Dopoledne za telátky, kravičkami a hlavně na nákup do borůvky. Večer si totiž pojedeme na nádraží pro tetu Janushku. Sice to chvíli vypadalo, že tam zůstane stát sama a nikdo pro ni nedojede, protože budou všichni dle příkazu mladého pána sedět doma na zadku, ale nakonec se nám Fílu podařilo přesvědčit a šel do toho. Na tetu se pak celou cestu z nádraží usmíval a únava neúnava po příjezdu domů nechtěl jít spát, aby ta návštěva nebyla náhodou jenom sen.

Pochopitelně když si Fíla hraje s tetou, musí jít máma i táta z pokoje pryč. Nejlépe "do kuchyně, vařit" (abychom v tom měli jasno ;o))).

neděle 24. října 2010

Den rukavic

…aneb opravdu budeme trávit celou zimu doma??? Protože zatím to vypadá, že mladý pán si rukavice na ruce prostě nevezme. A můžou být klidně pozlacené. No a jelikož rodičové jsou zásadoví a trpěliví, tak budeme všichni asi sedět doma za pecí :o(

Nic na tom asi nezmění dnešní hysterická scéna v Solomon shopu a všechny následující scény způsobené trestem, tj. odejmutím dvou nejzákladnějších potřeb: plínky a dudlíka.

Odpoledne si pán snažil mediální obraz vylepšit, takže mu byly tyto „most wanted“ propriety milostivě vráceny.
Ale že to byl zase boj…Uff

sobota 23. října 2010

Další dávka hysterie

Tak už jsme předvedli hysterii týkající se čištění zoubků tatínkovi. Byla to sice mírnější a kratší verze, ale pro představu asi i tak stačila. Dlouhý shopping pak způsobil, že šel mladý pán spát až ve 4 hodiny odpo a vstával v 6, a to špatnou nohou. Ještě že měl dorazit Honzík – naše spása. Ovšem za ty dvě hodiny, než stihl dorazit, se povedlo náladu notně vylepšit.

pátek 22. října 2010

Kdo s koho?!?

Zase celý den sami doma, tak proč si to nezpestřit. Třeba takovou hysterickou scénou. Chcete, aby si vaše dítě umylo zoubky, není nic lehčího. Jen musíte mít 40 minut volného času a chuť převlíkat poblité dítě. (Ano, i tohle dokáže způsobit srdceryvný pláč.) Doporučuji si připravit nějakou pěknou literaturu a pevné nervy. A nebojte, nakonec všechno dobře dopadne. Nebo ne?!?!

čtvrtek 21. října 2010

Dětské nemoci

Tak ve čtvrtek dítě odpadlo v ZOO těsně před obědem. V pátek registruju jenom nudli u nosu, se kterou je nám rodinná návštěva povolena. V sobotu se dostaví megahorečky (takové jsme tuším ještě neměli), ale panadol naštěstí zabírá. Jedna perná noc a v neděli nic. Tak jsem to vyhodnotila na další „zoubkové období“ a v pondělí odvážně vyrazila na cvíčo. A co se ve středu večer, respektive ve čtvrtek nestane?!?!…ekzém…hmmm…podstatná změna…diagnóza teď zní „šestá dětská nemoc“. Již podruhé!!! A zrovna když má přijet těhotná ségra. Whatever…Lepší už to asi nebude. Hlavně když už máme „to nejhorší“ za sebou.

úterý 19. října 2010

Volejbálek

Táta jde po dlouhé době na volejbal. Obavy z reakce potomka byly zbytečné. Stačilo vše řádně vysvětlit a odcházející tatínek se dočkal dokonce verbální podpory. Hurá, snad to tak bude fungovat, i když bude někdy někam odcházet maminka.

Mimochodem dneska se do nehvizdského volejbalového týmu přidal i Martin.

pátek 15. října 2010

Můžeš jet!

Konečně došlo na dlouho plánovanou návštěvu u Markétky. Sice jsem to musela před dítětem prezentovat jako prohlídku Matýskových hraček, ale prošlo to a mohli jsme vyrazit. Překvapivě ještě před obědem. Ale už jsme dlouho vzhůru, tak proč ne.

Fíla vydržel vzhůru celou cestu a u Markétky se pak vrhnul na slibované Matýskovy hračky. Nejprve si Matýsek hájil své teritorium, ale nakonec se kluci nějak podělili. Což teprve, když šel Matýsek spát, to měl Fíla prostor pro realizaci a postavil ze všech autíček, co nezůstala v pokojíčku, tradiční dlouhou řadu. Po té namáhavé práci se však dostavila únava i u něj a došlo na „(od)polední“ spaní. Sice s pauzami, ale spalo se dlouho až do 17 hodin :o((, což byl trošku problém kvůli cesty zpět. Nicméně chvíli jsme si ještě hráli, nakonec i se sousedovic Davídkem (tuším), pak panáček zahlásil "domů, za tátou" a museli jsme vyrazit.

Pochopitelně na spaní v autě nedošlo, a aby to nebylo příliš jednoduché, tak byla ke všemu u Štěrbohol bouračka a my stáli už někde od Hostivaře. „Mamííí, můžem jet“…“Ne Filí, bohužel nemůžeme, auta před námi stojí a my musíme jet stejně rychle jako oni, není kudy je objet, jiná cesta není.“…“Mamí, tady je cesta, můžeme jet.“…a co myslíte, jak dlouho si tak člověk postojí v koloně a jak dlouho dokáže odpovídat na stejnou otázku???

čtvrtek 14. října 2010

Zase ZOO!

Klasický úvod týdne cvíčo-zpíváníčko-plavčo máme za sebou, počasí se ještě drží, tak si pro změnu dáme ZOO s Verunkou ;o)) Vždyť už jsme tam DLOUHO NEBYLI ;o) Ve čtyřech jde všechno líp, takže cestu jsme dali v poho, ale v ZOO nějak Fíla téměř nevystoupil z kočárku a při kupování oběda usnul v kočáře…To tu ještě nebylo. Pán asi nebude úplně v poho, tak uvidíme zítra. Každopádně jsme si dneska docela pospali, překvapivě i Verunka, která tomu odpoledne obvykle moc nedá. Tak já myslím, že z našeho pohledu maminek úspěšný výlet ;o)

neděle 10. října 2010

Rodinný výlet

Včera byly závody, tak dneska se jde na výlet. Na rodinný výlet. Jen sbalit věci, vyklidit pokoj a můžeme vyrazit. Ještěd už jsme zkontrolovali včera. Pro ty, co by se tam chystali, varuju před parkováním. Počítejte s tím, že se můžete k lanovce pěkně projít!

Dneska si dáme jen takovou oddechovku po okolí. Z loňska ověřenou ;o)) Stačí krosna na dítě a turistická obuv a hurá...Myslím, že všichni členové výpravy byli spokojeni. Snad teda i Míša, který si s krosnou pěkně máknul.

Malý se prošel víceméně jen ke kravičce, kterou jsme cestou zahlédli na poli, a lesem. Jó a pak ještě cestou z kopce ;o)) Ale jinak jsme si pěkně vykračovali s písní na rtech, jak už to tak má na rodinném výletě být.



sobota 9. října 2010

Nova Author Cup 2010, den druhý

Ráno vstávání dle budíku, i když si myslím, že Fífa by nás stejně nenechal dlouho spát. Přes drobné nedorozumění se Soňou nakonec zhruba kolem 8:45 vyjíždíme posilněni snídaní (už na kolech) do Josefova Dolu, tedy na start závodu. Je to nějakých 8 km, hezká ranní rozjížďka. Na startu a v nejbližším okolí už stojí prvních pár tisíc závodníků, postupně to houstne a houstne. Start bude zřejmě masakr. A taky že jo.

Zhruba v 10:15 se rozjíždí i naše 600, dle předpokladů to jde hooooodně pomalu. Možná je to i tím, že jen pár metrů za startovní čarou leží nějaký týpek na zemi a evidentně svůj pád jen tak nerozdýchá, je v bezvědomí (a spousta lidí kolem něj). Prvních pár stovek metrů ještě v obci jede opravdu pomalu, navíc je tady tolik lidí, že se nedá nějak moc manévrovat a předjíždět. Slyším také první nadávky, jak někteří nerozdýchávají tu masu lidí a snahu některých i přes opravdu velkou masu lidí prodrat se dopředu. Naštěstí brzo přichází první (a poměrně dlouhé) stoupání, což je moje a Pájova chvilka – spoustu lidí předjíždíme. Navíc se mi zatím jede velmi dobře. Při sjezdu k přehradě míjíme sanitku, ve které se ošetřuje další méně šťastný závodník. Po přejezdu hráze se cesta zužuje a začíná opět stoupání, přičemž se jede už po ne zcela zpevněné cestě. A tady už se nemůžu nějak prodrat kupředu, takže Pája mi ujíždí (a pak jej vidím až v cíli). No nic, zamakám a opět předjedu pár desítek lidí (samozřejmě, pár jedinců předjede i mě:-).

Přichází první dlouhé klesání po panelech, to mi na mém kole fakt nejde, čehož využívá spousta mých soupeřů. A tak to bude ještě několikrát – já je předjedu cestou do kopce (pořád ještě mám dost síly), oni mě pak předjedou cestou z kopce… První občerstvovací stanicí projíždím, jen na jejím konci neodmítnu jednu miňonku. Stále se cítím docela fit. A to už jsem na Knajpě, tzn. nejvyšším místě celého závodu a následuje dlooooouhé klesání. Občas je proloženo kratším kopečkem (jakože směrem nahoru) a pomalu se blížím k druhé občerstvovací stanici. To už mi došla voda, takže si beru první kelímek, který mi nabízejí (čistě náhodou je to nealko pivo). Týpek přede mnou náhle zastaví, já už na to ale nestíhám zareagovat (= vypnout se z SPD pedálů, které mám dneska poprvé), takže se s kolem převracím na zem. Pivo je v pytli. Kašlu na to a jedu, vezmu si aspoň banán na posilnění.

Výjezd z občerstvovací stanice je poměrně brutální (strmý kopec, "měkký" štěrk či co to bylo), takže po pár záběrech to vzdávám (jako většina ostatních) a kousek tlačím kolo. Do cíle zbývá nějakých 11 km a já začínám pociťovat nedostatek síly. Sice šlapu, ale už to není co na začátku. Rychle do sebe dostat ještě nějakou energii. Přichází úsek před přehradou, z loňska si pamatuju, že to není úplně to pravé pro mé kolo. Má paměť je dobrá, opravdu mi to tady neskutečně drncá. Taky málem ještě jednou padám (resp. málem vyjíždím z cesty někam do lesa). Na poslední chvíli jsem se vypnul z pedálů a ubrzdil to. Uf.

Původně jsem si myslel, že po vyjetí cesty od přehrady nahoru je to poslední stoupání, ale to jsem se špatně koukal do propozic. Závod na posledních několika kilometrech krouží kolem Josefova Dolu, je to pořád nahoru a dolů. Už ale slyším nějaký hluk, to bude zřejmě cíl… tak do toho ještě naposledy pořádně šlápnu s vidinou párků a piva. Tak je to za mnou! Volám hned Pájovi, ten už nějakou dobu (později zjistím, že je to 15 minut) odpočívá v cíli (Skalákovi nevolám, tuším, že je ještě někde na trati). Rychle si dávám párečky a pivo, měl jsem na ně fakt chuť (a obrovskou žízeň a hlad).

Nakonec dojíždí i Skalák a po nějaké hodince odpočinku sedáme na kola a jedeme zpátky na penzion (nějakých 9 km). Musíme jet samozřejmě znovu to první stoupání, ale překvapivě to po těch pár hodinách regenerace není tak hrozné.

Drahé polovičky jsou s dětmi už nějakou dobu na penzionu, takže rychle se převlíct do normálního oblečení a začít se starat o rodinku. To samozřejmě znamená i dát si večeři, pohrát si s dětmi v herně, a pak pokud možno co nejrychleji tu drobotinu uspat. Původní plán na večer byl takový, že si všichni sedneme, něco zahrajeme nebo tak něco, ale nakonec Zákorovic jdou spát (Pája je unaven), takže je to jen takové poklidné krátké posezení u burčáku.

A tahkle vypadal závod v mém podání:

pátek 8. října 2010

Nova Author Cup 2010, den první

V pátek dopoledne jsem byl ještě v práci, po obědě ale mizím a jedu domů. Jsem ještě v bláhové naději, že Soňa přiveze Fífu ze ZOO zničeného, on usne a my se v klidu sbalíme na výlet do Jizerek. Skoro to tak dopadlo. Domů jsme dorazili na chlup stejně. Jenže ouha – malý pán ne a ne zavřít oči. Povolávám do služby maminku, ta je přece jen v této činnosti úspěšnější. Ta se vrací po asi půl hodině zpět, tentokrát ovšem své skóre úspěšnosti snižuje. Fífa prostě dneska odpoledne spát nebude. Hurá.

Takže já mám za úkol malého pána zabavit, Soňa mezitím chystá věci. Nakonec ale není tak zle, jak to zpočátku vypadalo. Jsme relativně s předstihem nachystaní, teď už to jen vše naložit (včetně sousedů – Veruš, Daníka a jejich věcí) a můžeme (se zastávkou v Mekáči na Černém Mostě) vyrazit. Cesta ubíhá v pohodě i přesto, že nemáme s sebou CD s oblíbenými písničkami. Jizerky jsou přece jen relativně blízko, takže s nějakým tím zkouknutým Krtečkem to klukům ani nepřišlo. Ani nám ne.

Penzion mě příjemně překvapil, oproti loňskému roku nám dali nějaký hezčí pokoj, navíc větší a měl hezky povlečené peřiny:-)

Teď už jen uspat Fífu (nakonec se kolem 9 večer povedlo), počkat na Zákorovic (nakonec kolem půl desáté přijeli) a domluvit se se Skalákem, kdy se sejdeme na prezenci závodu.

Vezu tam Páju, synchronizace je dokonalá, Skalák akorát parkuje na místě, když přijíždíme. Vyzvedneme si startovní čísla, dárečky a objednáme DVD ze závodu (to bude obzvláště veselé, si myslím…). Pak už rychle zpátky a rychle jít spát, ať jsme zítra ready.

úterý 5. října 2010

Další kontrola nejmenšího z rodu Veličků

Další kontrola u doktora. Dítě je stále v pohodě, dokud neodchází po shlédnutí ultrazvuku s tatínkem zpět do čekárny. To začíná hysterie. Nicméně tentokrát začíná hysterie i v ordinaci. Pan doktor není s aktuálním stavem spokojen. Straší a zakazuje nošení dítěte a doporučuje klidový režim. Hmmm…právě nás čeká „odpočinková“ dovolená v Jizerkách ;o) Po kontrole jsme se ještě vydali do Čelákovic, stihli jsme krmení kačen s Verunkou a vnutili se na poslední dopolední lekci Yamahy. Skoro to vypadalo, že se bude chtít Verunka (ač by byla dnes už podruhé) vnutit s námi ;o)

sobota 2. října 2010

Kdo tady má pamatováka???

Plavání si tentokrát dal Fíla s tátou. Jde jim to moc dobře. Na odpoledne zbývala možnost zajet do blízké Hummer tvrze mrknout na ohňostroj. Ale panáček nějak neměl náladu a maminka nějak neměla lístek. Rozuměj tu volnou vstupenku, co nám teta Danča zanechala a co se na ni krátce po odjezdu táta v autě ptal. Tak třeba někdy jindy. Stejně se z únavy a rozmrzelosti vyklubala „zoubková teplota“ a totální únava materiálu – toho mladšího i toho staršího. Tak jsme se aspoň zbytečně netrápili. Snad už to brzy bude všechno za námi.

pátek 1. října 2010

Výlet za kravičkami a telátky

Včera shopping ve Štěrboholích, dnes musíme trošku kompenzovat. Co třeba dlouhý výlet do obchodu kolem kraviček. Fíla se dokonce osmělil a pohladil si telátko. Odpoledne jsme trávili na zahradě, což celkem šlo, jen si Fíla trošku stýskal po tátovi.

středa 29. září 2010

Jak správně oslavit svátek

Klasický program dnes narušila významná událost. Táta má svátek. A tak cestou z plavání nacvičujeme a já se snažím přemluvit Fílu, aby tatínkovi popřál „všechno nejlepší k svátku“ a dal velkou pusinu. Výsledek. Dítě se při zouvání botiček kření tátovi na koleni a pusu si musí táta „obstarat“ sám. Všechno nakonec ale dobře dopadlo a po zbytek večera dítě běhalo za tátou s úsměvným „všechno nejlepší k svátku“, a to i před Čejkovými, kteří se na skok stavili pozdravit po návratu z dovolené. To asi jen aby potomek tatínkovi zajistil ještě větší počet gratulantů ;o)

úterý 28. září 2010

Závěr v Beskydech

Po cykloakci pokračují rodinné návštěvy. Tak ještě k taťkovi a Blance. Ještě že jsme si tam stihli při poledním spaní trošku odpočinout, protože po hektickém startu, jsme večer pokračovali hektickým balením na cestu zpět domů. A za měsíc zase na viděnou…

pondělí 27. září 2010

Expedice Ydykseb 2010, den třetí

A chčije a chčije. Bohužel. Výlet se tedy nekoná.

Dopoledne dáváme aspoň trochu do pořádku naši cyklovýbavu (myjeme kola a z toho nejhoršího i oblečení), přes Fífovo spaní pak jedu s Kordovými zkouknout ještě jednou místní cyklo shopy. Ten frýdlantský je bohužel zavřený (myslel jsem si to), tak jedeme na Ostravici. Jsem tam poprvé, jsem překvapen výběrem. Taky tam díky tomu nechám dost peněz a odjíždím s novými botami na kolo, krátkými kalhotami, termo trikem a dresem. Jo, a novou mapou Beskyd – ta stará nepřežila včerejší výlet. Kordovic dvojice zůstává značně pozadu a odjíždí s prázdnou.

Pak už jen tak nějak posedáváme a chvíli poté, co se Fífa probudí po poledním spánku (až někdy o půl páté), Kordovi odjíždějí domů a my na návštěvu k našim na Ostravici. Fífa tam jednoznačně preferuje pobyt v pokojíčku tety Janushky, kde vysává (pomocí pálek na kroket), rozhazuje ptáčkovo semínka apod. Zkrátka takový generální úklid, však to znáte.



Krátká poznámka k prvnímu dni od Soni: zrušené turistické výlety si zbytek přeživších cyklistů kompenzuje shoppingem v ostravickém cykloshopu, najdou se tací, co kompenzují úplně ze všeho nejvíc; večer už patří rodinné návštěvě u Veličků

neděle 26. září 2010

Expedice Ydykseb 2010, den druhý

Budíček nám (pro změnu) zajistí Fífa. 7:00 je ten správný čas! Resp. po skončení celého dne zjišťuju, že to bylo pozdě… Ale nepředbíhejme.

Spolu s Fífou ťukáme i na vedlejší pokoj a postupně se všichni dostáváme do té správné cestovatelsko-dobrodružné nálady. V 8:00 (tedy dle plánu) přijíždí Skalák, my ale zdaleka ještě nejsme ready. Takže výjezd je malinko opožděn, ca o půl hodiny. Začíná to hezky – sluníčko prosvítá skrz mraky, asi bude hezký den a čeká nás hezký výlet do kopečků.

Směr Malenovice (tam je ale krásně!), Ostravice, Skalka… Začíná první kopec (docela mírné, byť hoooodně táhlé stoupání), bohužel i první deštík. Díky tomu začíná má první obava, zda to vůbec můžeme (nejen) časově zvládnout. Naštěstí po stoupání obvykle (i tentokrát) přichází klesání, díky kterému doháníme naši časovou ztrátu (letos jsme nezapomněli odbočit dle plánu). Staré Hamry, Masarykovo údolí, tam odbočujeme z naší loňské cesty a míříme směrem na Grúň a Bílý Kříž (lehce zkráceno, nenašel jsem odbočku). Na Bílém Kříži máme za sebou zhruba 46 km, většinu po zpevněných cestách. Byť nemáme za sebou ani polovinu plánované trasy, jdeme na oběd (hotel Sulov, nepletu-li se). Byť jsme špinaví a mokří, obsluha nás nechá sedět uvnitř. Čajíček, česnečka, borůvkové knedlíky (Pája půlku kuřete), všechno výborné. Chvilku to vypadá, že déšť ustává, ale opravdu to je jen chvilka. Následuje ještě větší slejvák než dosud (přirovnal bych to k tomu loňskému).

Tak jo, je třeba vyrazit. Jedeme po červené turistické značce směrem k chatě Slavíč, pak Ropice, Ropička. Zpočátku je cesta relativně OK, postupně ale začíná jít do tuhého. Šutry, bláto, přidává se mlha (opravdu velmi špatná viditelnost), do toho neustálý déšť. Někdy v tuto chvíli Pája pronáší větu, která krásně vystihuje pustou krajinu, kterou projíždíme: „Myšáku, se nedivím, že tady žijí medvědi, vlci a partyzáni.“ Přicházejí první pády i technické potíže, naštěstí nic vážného a můžeme pokračovat. S přibývajícím časem některé úseky procházíme pěšky (čímž se samozřejmě dostáváme do značného časového skluzu). U Ropičky nastává dlouho očekávaný okamžik – od této chvíle začínáme prakticky jen klesat. To s sebou samozřejmě přináší i vedlejší efekty jako např. chlad. Pořád prší.

Někde u chaty Na Kotaři odbočujeme z červené trasy a snažíme se dostat zase na zpevněnou cestu. Byť se na chvíli ztrácíme (nebo že by byla špatná mapa?), naštěstí zvolená cesta je správná a míříme dolů na Morávku. Přichází další problém – tma. Máme jen jedno bílé světlo a dvě zadní červené, což na celkový počet 5 kol není mnoho. Čím více se blížíme do civilizace, tím je větší a větší šero (překvapivě), takže brzo přichází zásadní rozhodnutí – voláme Soňu, ať si pro nás na Pražmo přijedou.

Mezitím nějak špatně odbočíme, jedeme po krásné nové asfaltce, která najednou končí v poli…. Takže otočka a vracíme se. Jenže kde jsme udělali chybu? Nějaký pán je ještě v tuto pokročilou hodinu (lehce po sedmé večer) venku, takže jej zpovídáme, jak se dostat na místo setkání s doprovodnými (resp. záchrannými) vozidly. Takže prý jsme jeli správně, jen je třeba se nebát toho pole a následně projet i lesíkem. Že nemáme světla? To je v pohodě, jen se koukejte nahoru, uvidíte světlý pruh oblohy. Dá se to jet jinak? Jo, můžete na hlavní cestu, ale to je 3x delší. OK, jedeme lesem. Nakonec to není tak strašné a lesík bez problémů projedeme. Pak už jen zvolit správný směr na hlavní cestě (nejprve jedeme bohužel špatně) a už jsme u našich zachránkyň. Trochu se třesoucí zimou nakládáme kola i sebe do aut a hurá domů – do teplé sprchy, na výborný guláš.

Pája poté vyráží domů (šílenec), my ostatní tak nějak posedáváme a pomalu se u krbu dostáváme na normální teplotu. Resp. v mém případě je to tak, že začínám docela slušně hřát a sálá ze mě teplo. To se bude dobře spát!

Pár fotek před odjezdem:



Krátké video z mobilu z průběhu cesty:



První část naší cesty (do borůvkových knedlíků):



Poznámka Soni k druhému dni: mrholí až prší, předpověď říká, že kolem 17 hod to ustane; kolem 17 hod se mi zdá, že prší ještě víc, že by opravdu jen sen?; po 19 hod volají cyklisté o pomoc, automobilová záchranná četa vyráží, na jedné z posledních křižovatek děsí „náhodného řidiče“ rozblikanými auty, pobíháním v dešti, máváním rukama a svou otázkou „kudy tudy do Pražma“; lehce před 20 hod probíhá další záchranná akce, tentokrát je třeba utěšit vlastní dítě, které pláče, že jej rodiče opustili

sobota 25. září 2010

Expedice Ydykseb 2010, den první

Byť jsme po příjezdu šli spát někdy kolem jedné, ranní budíček byl standardní ca kolem půl osmé. Malý prostě déle nevydrží. No nic.

Každopádně po snídani vezmeme dědu a jdeme celá rodinka nakoupit jídlo a pití na další ročník naší expedice Ydykseb. Venku je krásně, tak proč nejít pěšky (byť pán protestuje a chce „autíčko a písničky“). Kromě proviantu (krkovička, kuřecí steaky, kuřecí křidýlka, vepřová žebírka apod. laskominy) jdeme i do místního cykloshopu. Chtěl jsem si pořídit kraťasy (ty mé už nějak nevábně zapáchají po velmi krátké době nošení, prý je to normální:-), nakonec ale kupuju (až při své opětovné návštěvě obchodu po 15 minutách strávených v jiných obchodech) cyklo pláštěnku (nejdražší pláštěnku v mém životě).

Po obědě malý spí, já jej pro jistotu hlídám:-) Když oba vstaneme, první účastník už je na místě (Pája). Venku je pořád krásně, takže chvíli před startem grilování využíváme (na přání Zdeňka) hraním pétangue. Nějak mi to nejde, ale co už. Zhruba v tu chvíli, kdy začíná být hra nebezpečná (přidal se k nám Fífa), přijíždějí další (a zároveň poslední) nocležníci – Kordovic skoro-rodinka.

No a pak už jen následuje grilovačka (= velká žranice). Ale vzhledem k tomu, že zítra musíme brzo vstát, hurá spinkat…

Krátká poznámka k prvnímu dni od Soni: krásné, opravdu moc krásné počasí, škoda, že se na kola nejede dnes.

pátek 24. září 2010

Historky nejen ze ZOO

Dneska Fíla poprvé tátovi vyprávěl, co bylo, respektive spíše nebylo v ZOO. Dneska totiž tuleňům čistili bazén, takže byli bez vody a někde schovaní. Že si z celé ZOO bude pamatovat zrovna tohle a že o tom sám od sebe tatínkovi poví, to jsme opravdu nečekali.

Každopádně si panáček začíná pamatovat i sliby, takže když jsme nemohli k Verunce na slibovanou návštěvu (rozuměj kontrolu jejích hraček), protože ještě spinkala, skončilo to slzičkami. A tak to teď u nás asi bude.

Pozitivum se dá najít třeba v případech, kdy je možné dítě pro změnu na něco podobného nalákat. Jako když se po plavání v herně zahlásí, že nás doma čeká tatínek a hračky. To se hned vyráží domů ;o)

sobota 18. září 2010

...na hrad

Vyšlo sluníčko a udělalo se krásné počasí. K tomu se hodí procházka na hrad. Jen panáček z toho byl nějaký nesvůj. Převážně se vezl v kočáře, nechal se nosit, nebo aspoň chlácholit… Spravil se až po obědě v pravé nefalšované čtyřce, kde to i za nás „kartáře“ musela zatáhnout babi. Pak to vypadalo, že panáček rozhodně neusne. Ale překvapivě a nezvykle to zalomil už v autě, vydržel přenos a spal až do 16:45.

Na odpoledne jsme měli připravených několik variant programu, nakonec jsme to vzali „jednoduše“ a zůstali doma. Teta Janushka dostala službu a já s Míšou jsme o dítěti celé odpoledne nevěděli. Takže jsme měli čas hrát s mamkou karty. Ale „jednoduše“, to je sichr, přeci si toho amerického žolíka nebudeme nějak komplikovat ne?!?!

Večer jsme se se slzou v oku s návštěvou rozloučili. Dohoda zní, že my přijedeme příští víkend a teta s babi „brzy zas“. Snad všichni své sliby dodrží!

pátek 17. září 2010

Návštěva z Ostravice

Včera jsme absolvovali večerní shopping ve Štěrboholích, protože dnes k nám dorazila vzácná návštěva - teta Janushka a babi Jana. To bylo radosti! To bylo povídání, ukazování a prezentování. Až malý nemohl popadnout dech, aby stihl říct vše, co chtěl. To bylo hraní a ježdění s mašinkami. Jen k tomu rozbalování dárku se nikdo moc neměl ;o) Museli jsme do toho panáčka pěkně nutit, aby vůbec nějaký ten dar přijal a prozkoumal. Jak dlouho mu to asi vydrží?!?!

středa 15. září 2010

Sportovní den

no...sportovní...my jen klasicky plavali. Netradiční pro nás byl snad jen Adámkův hysterický záchvat, který způsobila nová paní instruktorka. Holt je to klasik a novinky ho dostávají.

Nicméně večer jsme dneska zvládli s Fílou sami, protože tatínek jel změřit své tenisové síly se sousedem Tomášem. Sice se pochlapil a v souboji obstál, nicméně ho z toho prý bolel celý člověk ;o)) Tak nevím, jestli si to některý z nich bude chtít zase brzy zopakovat ;o)

neděle 12. září 2010

Den s Honzíkem

Jooo, Honzík, ten je teď u nás v kurzu. Zřejmě proto, že při hraní nijak neprotestuje a podřizuje se všem Fílovým nápadů, ač jich zatím moc není, ale aspoň je všem jasné, kdo tady řídí ty vláčky.

No a pak cesta opravdovým vláčkem z Čelákovic AŽ do Prahy. Já jsem vyrazila pro sichr autem, aby cestou domů dítě mohlo v klidu zavřít oko a mohlo být přeneseno do své postýlky. Jak naivní. Dali jsme short shopping, procházku na Staromák (lákadlem byli holubi, kde se však všichni poděli netuším), pak oběd v Havelské (Honzík tímto objevil svou oblíbenou pražskou restauraci, jak je možné, že ho sem ještě nikdy nikdo nevzal ;o))), další short shopping a následovala cesta domů. A dítě neusne a neusne, ani kdybyste ho zabili.

Po příjezdu musí Honzík číst pohádku a dítě usíná až kolem 15 hodin. Je toto normální?!?! Doufám, že NE!!!!

sobota 11. září 2010

Zahradní slavnosti

Tentokrát u příležitosti Verčiných a Peťových narozenin. Počasí jim pro změnu zase vyšlo. Někdy se dokonce zdálo, že je toho sluníčka až moc ;o) Jídla i pití bylo dosyta. I nějaké ty dary a následně slzičky (že by slzy dojetí/radosti či smutku?!?) přišly na řadu. Dospělých i dětí se na zahradě prostřídalo požehnaně. No a večer došlo dokonce na Wii-sportování. Tomáš je teda evidentně spíš na ty opravdové sporty, tak snad si to ve středu na tenise s Míšou vynahradí. Ale jinak za rok zas!

čtvrtek 9. září 2010

Yamaha

Hurá, dnes jsme se úspěšně zapsali na další kurz Yamaha školičky. Dokonce budeme chodit na lekce společně s Dančou a Verunkou. Paráda!!!

středa 8. září 2010

Obyčejný den

Budíček v 5 ráno a dodělávka analýzy?!? Proč ne? Za odměnu si můžeme dát po dlouhé době plavání. Vypadá to, že to mladého pána začíná bavit čím dál tím víc. Tak uvidíme, jak se naše „sportovní“ investice vyplatí ;o)

neděle 5. září 2010

Práce, práce, samá práce...

Aby mohla maminka nerušeně analyzovat, vydali se kluci sami na nákup. Vlastně ani nevím, jestli to náhodou nebylo poprvé. Ale mám takové podezření, že už se to někdy stalo. A jestli ne, tak už můžeme říct, že v obchodech jsou kluci pěkně samostatní. Stihli sice ještě vyměnit regály za mašinky apod., ale co už ;o))

sobota 4. září 2010

Návštěvní dny pokračují

Tentokrát bylo na programu setkání rodičů s dětmi. Zúčastnili se Rudolfovi, Šigutovi a Vyskočilovi. Počasíčko nám vyšlo báječně. Přípravy jsme díky dobrému polednímu spaní „mládeže“ taky zvládli dobře. Takže u nás „opět dobrý“. Jen teda byli všichni rodičové (dvojnásobní, dvojnásobní-čekatelé, jednonásobní-zatím_pouze_plánovatelé) rádi, že si střídavě v klidu posedí u jídla a pití, takže nezbyl nikdo, kdo by celou sešlost fotograficky zdokumentoval. Zdokumentováno bylo jen dopolední nakupovaní ;o))



Děti se střídavě pohybovaly na zahradě v obýváku či dalších místnostech v případě nevyléčitelných samotářů ;o) Každopádně jsme nakonec byli, aspoň u Rudolfových, vyhodnoceni jako vhodní hlídači ;o) Aspoň nějaká zpětná vazba ;o)

Hlavně když se zase někdy takhle pěkně sejdeme!

pátek 3. září 2010

Veselkovi na skok v Nehvizdech

Po delší době jsme se konečně viděli s Veselkovými. František už je fakt velký kluk, ale klidně se ještě rád nechá povozit ve velké tatrovce, protože chodit bez pomoci jiných se mu zatím ještě nechce. Počasí sice nebylo nic moc, ale na zahrádce se pobýt dalo, takže „u nás dobrý“. Snad si návštěvu stihli užít i ostatní, i když s dětmi už si člověk jen tak u kafe nepokecá. To už jste opravdu rádi, když si nějaké vůbec stihnete vypít ;o)) Ještě že pořád věříme, že přijde čas, kdy nám děti budou chodit pro pivo a my si budeme sedět na zadku ani se nehneme.

středa 1. září 2010

Nakupování nám jde

Dopoledne jsme s malým zvládli krásně i s drobným úklidem a vysáváním, ale odpoledne se nálada nějak zvrtla a tak jsme se raději vydali na slibovaný shopping, měli jsme tátovi koupit kabátek na cesty do práce. Ano, modří už vědí, malý má novou čepici, šátek a ponožky, máma nové brýle. Ještě že tady nikdo netrpí neutuchající touhou si něco koupit.

úterý 31. srpna 2010

Mládí v ...

Dnes jsme definitivně (snad, možná, asi) zrušili dětskou postýlku a udělali z ní (dle návodu) dětskou postel. Malý to přijal celkem v pohodě. I když ho překvapilo, že se mlíčko podávalo jinde než obvykle a ze strachu, že nebude, kápla nějaká ta slzička, ale jinak v poho. Ani žádné akrobatické kousky a pády na zem se nekonaly. První ranní hláška z nové postýlky: „Postýlka…NENÍ…novou má Filípek"…tak asi tak. A podrobnější info najdete pochopitelně u Fífuly na webu.

neděle 29. srpna 2010

Kouzelný koberec

Program dne: návštěva Vyskočilových a instalace nového koberce.

Vždyť to znáte, rande pod dohledem rodičů. Děti se tváří, jakože zatím žádný zájem o sebe nejeví…ale určitě nebude dlouho trvat a až se jim podaří nám na chvíli zmizet z očí dojde minimálně na „ukazování“. Whatever…jednou to přijde tak jako tak.

Co je sichr už teď, že výběr koberce se vydařil. Alespoň tedy dle našeho mínění. Absolvovali jsme kvůli tomu několik výletů a nakonec jsme si stejně vybrali z netu a Míša to jenom zajel koupit. A večer po návštěvě mohla začít klučičí kobercová válečka.

sobota 28. srpna 2010

Kde probíhá tradiční „family day“?!?

No přeci v Ikei! A tak jsme si taky jeden takový udělali. O miminku už všichni víme, tak aby i mladý pán pochopil, že se něco děje, nadešel čas zrušit klasickou postýlku pro miminka a zavést dětskou postýlku bez šprušlí. Základ máme dobrý, neboť jsme výhodně zakoupili lehce upravitelnou postel. Jen je potřeba doladit pár detailů, které jistě najdeme právě v Ikei. Každopádně kromě nábytku či bytových doplňků jsme se úspěšně zásobili také Ikea mrazenými dortíky. Hurá!!!

středa 25. srpna 2010

U zubaře

Na poprvé to nevyšlo, tak hned na podruhé jsme se vydali k zubaři společně. Společně s Verun a Daníkem. Ale ani „dobrý příklad“ nám nepomohl to ustát bez pláče. Mělo to zhruba stejný úspěch jako kadeřnictví. Však si o tom u Fífuly klidně přečtěte. To projížďka tramvají s následným během podél cesty a závěrečnou donáškou dětí do auta měla větší úspěch. Snad ta námaha stála za to a nezůstanou na dnešní den jen negativní vzpomínky. A že by se třeba příště někdo k zubaři těšil?!?!

pondělí 23. srpna 2010

Nic nového pod sluncem

...na rodičovské dovolené je stále vše při starém. Opět trávíme čas s Dančou a Verunkou a děti se opět perou o hračky. Přejde je to vůbec někdy???

neděle 22. srpna 2010

Nová doba

Tatínek se dočkal. Konečně začalo „mami-tati“ období. Rozumějte mladý pán si poprvé k polednímu uspávání vyžádal tatínka. Dokonce hrozil pláčem, pokud tomu tak nebude. Že by mamince svítalo na lepší časy? Je pravda, že už dlouho nemusí asistovat u rodinných her a pobytu na zahradě. Dokonce je o spolupráci/asistenci žádán konkrétně tatínek. Snad má na to tatínek dost sil ;o) Koneckonců mamince ještě pořád zůstávají nějaké jistoty jako balení do ručníku po koupání a celá „krémovací“ příprava na večerku apod. ;o)

sobota 21. srpna 2010

Prázdniny se sestřenkami, tetou Zuzkou a strejdou Láďou

Prázdniny s tetou Janushkou byly super a pohodička. Prázdniny s tetou Zuzkou a spol. byly super a zároveň pěkný fofr. S tetou Janushkou si Prachařovi předali štafetu 16. 8. a začal nabitý program. První den jsme si dali ještě „odpočinkové“ odpoledne pouze na zahradě.

Druhý den jsme si dali návštěvu aquaparku, kde si malý užíval brouzdaliště a prakticky se odtamtud nechtěl hnout. A kdyby nebylo hladu, tak by se ani nehnul. Na spánek drobotiny došlo až po programu, celkem pozdě odpoledne ;o)

Další den jsme si dali výlet na Karlštejn. Počasí nám relativně přálo a procházku jsme zvládli statečně i s občerstvovacími stanicemi. Dokonce došlo i na kupování dárků a zajímavých kousků z cest. A překvapivě i na krátké leč efektivně využité spaní drobotiny. Holky s Láďou si aspoň zatím stihly zajít na prohlídku hradu. My jsme se pak s mladým pánem zasekli v zajímavém obchůdku s dřevěnými předměty (zvířátky, židličkami apod.). Má výchovná lekce se poněkud minula účinkem, protože panáček měl evidentně větší výdrž a méně obav než já a užíval si pobytu v obchůdku „mamka/nemamka“. Tak snad příště…

A nebyl by to výlet do Prahy, kdyby nedošlo na pořádný shopping. A tak jsme využili nepřízně počasí a strávili dopoledne dalšího dne v Centru Chodov. Díky tomu mohlo proběhnout i relativně „klasické“ polední spaní drobotiny, která se snažila dohnat, co se dalo. Odpoledne už jsme tedy stihli tak akorát mořský svět a večer grilování se sousedy ;o) A to ve „školkové sestavě“ se sousedovic Daníkem a jeho třemi sestřenicemi. Čili zahradní grilovací sestava zněla 8 dětí a zhruba tolik dospělých ;o) Probíhaly honičky i grilování a nakonec i pouštění létajících lampionů s přáním. Hádejte, kdo byl večer víc unavený ;o)

Na poslední den nám zůstala návštěva ZOO. Počasí nám relativně přálo. Díky tomu, že Terezka s Vendulkou chtěly vyzkoušet cestu lanovkou, jsme se tentokrát dostali do částí ZOO, kam obvykle nemáme šanci v našem běžném půldenním režimu dorazit. Nicméně po dlouhé procházce bez očekávaného „spánkového“ klidu a s tím související obědové pauzy, došlo k vyvrcholení hromaděné únavy nebo jak to nazvat, což odskákal nejvíce mladý pán, který se v nevhodnou chvíli rozhodl k průzkumu kamínků v nejrušnějších/nejšpinavějších prostorách. Holt, bez pořádné hysterie se asi žádná pravá dovolená neobejde, že ;o))

Ale stálo to za to. Dokonce se mi podařilo pořídit i pár fotografií, byť jsou pouze z telefonu.



Poslední/rozlučkový den se vyvedl a všechny negativní dojmy (snad) přebil. Sluníčko svítilo až praštělo a my se vydali procházkou z Malé strany přes Karlův most na projížďku lodí po Vltavě. Byla to taková pěkná tečka za celým naším programem. Doufám tedy, že ostatním se cesta lodí líbila stejně jako Fílovi a nám. Tak zas někdy příště…za rok…za dva…nebo dříve?!?!

neděle 15. srpna 2010

Svatba Švíbákových…teda Novákových

Už to přišlo. Ani jsme nemuseli čekat tak dlouho. Adámek to zkrátka dobře zařídil. Vybral výborné datum, krásné místo, objednal příjemné počasí. Co se jídla, pití a nálady týče se taky předvedl. No slavilo se až do rána. Tedy u některých pouze do vybití baterií v chůvičce, čili do 1 hodiny ranní. Aspoň jsem se vyhnula rannímu koupání ve 4 ;o))

Ale dost řečí, atmosféru stejně asi nejlépe vystihne nějaké to video, že ;o)



Jinak Fíla se tam parádně vyběhal. Občas s námi sice nesouhlasil, bojoval, ale to bylo asi tak všechno, co s tím mohl dělat. Každopádně si při této příležitosti švihl další prvenství, a to ve spaní ve stanu a v pojídání hranolek. To teda až následující den po cestě domů. Nějak nám ten jídelníček o víkendu holt trošičku haproval.

No a doma na nás čekala teta Janushka, která si o samotě užívala Prahy a shoppingu. Ale jí děkujeme, že jsme zvládli odjezd i příjezd „celkem“ v pohodě ;o)

pátek 13. srpna 2010

Prázdniny s tetou Janushkou

…to byla lahoda…proč vlastně trvaly tak krátce? Konečně byla ta rodičovská i opravdová DOVOLENÁ! I když jsem ji strávila převážně „pracovně“. Aspoň vím, že když má službu teta, najde se i u mne nějaký ten volný čas. Jen to musím do příště lépe naplánovat a místo pravidelných návštěv u zubařky (to pořád kvůli té zanícené osmičce) bych si mohla dávat třeba pravidelné masáže. A místo generálního úklidu před příjezdem druhé části rodiny z Pržna třeba opalovačku a koupačku v bazénu. Asi by to chtělo pro takové plány objednat i lepší počasí, ale nemusí pršet, hlavně když kape, že.

Každopádně jsme kromě zubaře, úklidu a nákupu stihli i návštěvu v ZOO a výlet za tátou do práce. Fíla prostě nutně potřeboval vědět, kam to ten táta každý den odjíždí. Za vzorné chování obdržel dvě nové autíčka, takže pro něj tuším „vydařená akce“ ;o)) Každopádně „týden“ nám uběhl velmi rychle.


úterý 10. srpna 2010

Domů, do Prahy, do Nehvizd, Za humna

Poslední den na Moravě jsme trávili v bazénku u Zuzky. Malý byl nějaký přepadlý, koupání ho ještě dorazilo, tak aspoň nebylo moc práce s uspáváním ;o) Odpoledne ještě rychle k zubaři a večer hurá s tetou Janushkou do Prahy.

pondělí 9. srpna 2010

To že je pravidelný režim?

Ráno zase návštěva u zubaře a pak hurá s tetou Janushkou do Ostravy pro botičky, když už nám tak vnutili tu slevu ;o)) Ovšem spát se panáčkovi nechtělo, ani v autě ani po příjezdu. To musel jít totiž nutně se Zdeněčkem zalít celou zahradu (a hlavně sebe). Pak ještě vyzkoušet bazén u Blanky a spát se šlo až v 17 hod. V kočárku, za doprovodu holek i delegace z Německa. Co ale s dítětem, které vstane v osm večer??? Čili došlo na nucené buzení, které nám evidentně nedělá dobře, takže jsem toho protivu musela na vlastní žádost naložit do auta a odvézt dolů. Tady teprve pookřál. V osm si dal oběd, na to meloun a všichni jsme tady museli běhat dokola a dělat střídavě malého a velkého ptáčka. Co víc si člověk může přát. Naštěstí jsme to ve 22 zabalili a šli spát. Dohoda s dědou zněla, vstávat se bude až v 8 (skoro to vyšlo ;o))

neděle 8. srpna 2010

Rodinné setkání

Dopoledne zase vyměnit dren. Proč doktoři nepodávají podrobnější informace? Že by trest za to, jak se cítí nedoceněni??? No mohla to být minimálně o půlhodiny kratší cesta, ušetřené kilometry apod., že… whatever…hlavně že je hotovo a jsme připraveni na dnešní rodinnou sešlost u taťky. Vůbec to nebylo špatné, mimo jiné proto, že máme sestřenici kadeřnici, takže máme zase na chvíli vystaráno ;o)

Odpoledne jsme ještě zavezli tatínka na nádraží, na jeho první cestu pendolinem. Snad mu rychle uběhne.

Jen teda ta spousta lidí už nám nedělá dobře, takže se musíme přemístit zpět do stanového tábora, k mamce.

sobota 7. srpna 2010

Gumáčky

Dnes byl ten slavný den, kdy byly Fílovi zakoupeny nové gumáčky. Možná by snesl menší, ale měnit je už odmítá ;o) Bolest zubu přetrvává, ať je to dopoledne u mamky nebo odpoledne u Veličků :o(( Opravdu to takhle musí bolet? Opravdu je maximum 3 paraleny denně? Na to půjdu raději vyspat :o(

pátek 6. srpna 2010

To to bolí!!!

Čtvrtek jsem ještě ustála, ale v pátek mne zachvátila panika a neutuchající touha ukázat svůj zanícený zub paní doktorce. Vyvolalo to drobné domácí neshody a než bych čekala ještě déle, rozhodla jsem se jít do ordinace i s dítětem. Bohužel nás nikde nikdo nechtěl. Jedna zubařka na dovolené odkazuje na druhou, která je „tamtéž“, odkazujíc na třetí, která je „bůh_ví_kde“. A hledejte v dešti s dítětem jehlu v kupce sena, že ;o) A na Karlák, tam se mi moc nechce a každý koho jsem dnes potkala, mne v tomto názoru jen utvrdil.

Takže „za hrdinku“ a k doktorovi až v Ostravě? Ano…ale rozhodně už dnes v noci po přesunu do Beskyd, protože bolest se stává nesnesitelnou a paralen velmi slabým článkem této skládačky. Ještě že se mně mamce a Zdeněčkovi zželelo a odvezli mne. Paní na noční službě byla dle předpokladů nevrlá a na slovo skoupá. Takže jak jsem předpokládala. Očistit, zadrenovat a spát. A bolest přetrvává :o((

středa 4. srpna 2010

Jak rychle umíme analyzovat?

Proběhla expresní verze analýzy. Jako obvykle to nakonec všechno na minutu vyšlo, ale bylo to náročné. Dítěti se zalíbí u sousedů a vy jej potřebujete dát spát a pracovat?!?! Zkuste si to! Pak vám po přípravě na „večerku“ dovezou až do domu balíček. A zazvoní. Co potom s malými zvědavci??? Určitě by se dalších rušivých elementů našlo víc než dost. Však to znáte…jeden plánuje a dítě mění…těším se příště zas! Ještě že občas vypomůžou aspoň sousedi.

Mimochodem o co se zkrátilo Filípkovo klasické analyzačně-zoubkové období o to delší se projevilo u mne. Ano zuby bolí vždycky v tu nejvhodnější dobu – o dovolené, v těhotenství, těsně před analýzou…a o tom to je!

neděle 1. srpna 2010

Vypadalo to, jako poklidný víkend

...takový pěkný víkend strávený doma a na zahradě. Aspoň tak to pro tentokrát rozhodl náš mladý pán. ZOO a jiné záležitosti zřejmě nejsou nijak zajímavé, protože pán při předkládaných nabídkách pronesl „doma budeme“, a tak se taky stalo. Zřejmě byl pod vlivem další zoubkové fáze, což se projevilo v neděli v noci. Aspoň že zvládli s tátou posekat trávník, udělat pořádek se suchými kytičkami apod.

Nemilou příhodou tohoto víkendu byla krádež sousedovic nového auta. Jo škodovky jdou u nás stále „na odbyt“. Poučení pro příště – bušit na sousedy půlnoc nepůlnoc!

pátek 30. července 2010

V ZOO s Adélkou i Verunkou

Dnes byl v plánu výlet do ZOO. Překvapivě došlo i na jeho realizaci, což se v poslední době ne vždy podaří. Pochopitelně, že nastaly drobné změny, jako odjezd až kolem 9, když jsem si říkala, že v 9 už bychom tam mohli být apod. Ale na sraz v 10 s Adélkou je to přeci pořád v poho. V poho to je, když nečekaně přibereme i Danču s Verunkou. Méně v poho to je, když cestaři opravují tu nejdůležitější křižovatku, kterou potřebujete projet :o(( Takže příjezd v 10:45?!?! Nenaděláš nic :o(

Sejít se s Adélkou nám chvíli trvalo, za to jsme stihli potkat Zuzku s Anežkou a naše Nehvizdské sousedy…dneska jsou tu asi úúúúplně všichni ;o) Takhle se to jevilo, když jsme po trase klouzačky-vláček-kozy-plameňáci-tučňáci-lachtani dorazili pro jídlo do místní restaurace. Ještě že ta naše drobotina snědla aspoň něco. Jinak by mne to vyčkávání ve frontě pěkně namíchlo. Jelikož se po obědě podávalo i oblíbené mlíčko, nebude celkové hodnocení dnešní akce určitě zlé. Holt jen ta cesta tam se moc nevyvedla. Je tedy rozumné ji směrem zpět raději prospat ;o) Rozumné by však bylo také dětem před přenosem do postýlky sundat botičky (nejlépe i ponožky). Obzvláště když se oběd podával v pískovišti!!! To jen tak pro příště.

Škoda jen, že to byl dopolední program. Dětičky slušně odpadly a spaly obě tak minimálně 3 hodinky. Bohužel to s pozdním poledním spaním znamená i pozdní večerku. Tak jsme je pak zašli ještě odpoledne unavit na místní hřišťátko a k Danči na zahradu. Tam rostou snad i melouny, které se kromě rybízu, jahod a rajčátek podávaly v rámci odpoledního občerstvení ;o)

středa 28. července 2010

Po čase zase U Apolináře

Úspěšně jsme se dnes zaregistrovali v porodnici u Apolináře. Snad si odtud i tentokrát odvezeme hodňouse. Třeba takového, jakého mají u Balajků. Terezka je fakt kliďas. A kluci si při hraní docela rozuměli. Asi budeme jezdit častěji, i když je to teda lán cesty. Obzvlášť když nemáte navigaci a vybije se vám mobil. Se špatným dnem, kdy je jedno rozhodnutí za druhým evidentně definováno jako nesprávné, je to vražedná kombinace. Pozitiva jsou pouze v dlouhém spánku a aktivním vybití dítěte. I to se ale cení, že ;o))

sobota 24. července 2010

Honzík trénuje

Přesto, že u nás probíhal megazoubkový víkend (blinkání, průjem – klasika), zvládli jsme i posezení s Čejkovými a Honzíkem. Čili s těmi, kteří se bohužel nemohli zúčastnit narozeninové oslavy. A doufám, že bylo fajn. A že bude ještě hodněkrát ;o))

Snad už příště Honzík nebude dělat s alkoholem takové drahoty. Prý že zahájil trénink na beskydskou B7. A pak to takhle dopadá.

úterý 20. července 2010

Kontrola u lékaře – první fotečka

…a není co dodat. Opět jsme dorazili v plné sestavě. Opět jsme ohlíželi paní s miminkem v bříšku na obrázku v čekárně. Opět jsme hysterčili, když maminka zůstala zavřená v ordinaci. Pro změnu jsme si ale tentokrát odnesli první fotečku toho našeho druhého „maličkého Veličkého“.Copak z toho tvorečka asi jednou bude???

neděle 18. července 2010

Colours of Ostrava, den čtvrtý, poslední, opět bez nás

Dneska už to na festival nevyšlo. Byla zima (dost velká), pršelo (dost hodně), takže jsem stihli jen klasické kolečko po rodině a pak už jen sbalit a hurá do Prahy, do Nehvizd, Za Humna.

sobota 17. července 2010

Colours of Ostrava, den třetí, promočený



Dopoledne bylo pořád pěkné vedro až se panáčkovi nechtělo jít spát. Dneska už na festival ale jít musíme, to by jen tak nešlo. Tak se tam někdy vpodvečer kolem sedmé vydáváme, celá rodinka. Kam jinam můžou mířit naše kroky než ke stánkům s občerstvením. Když se tak všichni ládujeme, začíná lehounce poprchávat. Jen teda pohled nahoru říká, že to nebude jen tak – je úplně černo. Ale úplně. A taky že to brzo začne. Brutální průtrž mračen a bouřka. Nejdříve se schováváme v lesíku, ale po pár minutách začíná samozřejmě i ze stromů kapat dost na to, abychom se sbalili a hledali výhodnější místo. Takže běháme všichni 3 po areálu (no, spíše bych měl napsat všech 25 tisíc lidí) a hledáme místo, kam neprší. Nakonec vyhrává stan tuším že České spořitelny. Tak tak jsme se tam vešli. Otázka zní, jestli to mělo cenu, všichni 3 jsme úplně durch mokří. Bál jsem se Fífovy reakce, ale překvapivě vypadá, že si tu bouřku užívá:-)
V areálu se najednou objevili prodejci pláštěnek, tak jednu kupujeme, balíme do ní Fífu a vyrážíme k autu (v té době už je program přerušen, celkem to bylo na ca půl hodiny). Naštěstí v autě máme všichni věci na převlečení, takže už v suchém vyrážíme zpátky do Frýdlantu.
Krátce po výjezdu z Ostravy (btw. hlavní cesta na Frýdek je vzhledem k asi 20 cm vody uzavřená a musíme to objíždět) pršet samozřejmě přestává.
Po návratu do Frýdlantu se už jen já vydávám zpátky. Tentokrát už vybaven pláštěnkou (pravda, ne moc velkou) a patřičně teple oblečen. Potkávám Veselku, společně dáme pár (nealko) piv a užíváme si music v kapkách deště (jojo, krátce po mém návratu se opět rozpršelo a pršelo až do ca půlnoci, kdy jsem se vydal spinkat).

pátek 16. července 2010

Colours of Ostrava, den druhý, vynechali jsme

Další krásný den. Dopoledne jsem se věnoval analýze, Soňa s Fífou a Zdendou vyrazili do města vyřídit nějaké záležitosti v bance apod. Odpoledne bylo strašné, ale opravdu strašné vedro, takže jsme se na festival nakonec ani nevydali. Ani večer, kdy jsme raději dofinalizovávali analýzu.

čtvrtek 15. července 2010

Colours of Ostrava, den první

Jako každoročně jsme se i letos rozhodli navštívit vynikající festival Colors of Ostrava (jako tradičně jsme neplatili a lístky si sehnali u bohatých sponzorů ;o)). Festival byl už poněkolikáté čtyřdenní, což je malinko náročné, ale zase proč si někdy nevzít volno a neužít si pár dní volna v Beskydech s rodinou.

Bohužel to bylo spojeno s tím, že jsme museli (jako už taky tradičně při skoro všech našich návštěvách v Beskydech) dodělávat analýzu. Naštěstí jen jednu. A naštěstí byl po ruce Zdeněk a další dobrovolníci, co nám pomáhali hlídat Fífu, takže nám to šlo pěkně od ruky.

Do Frýdlantu jsme dorazili někdy odpoledne, sluníčko krásně svítilo a hřálo, takže ideální počasí na to skočit aspoň na chvíli do bazénku. Paráááádička (jak říká Filípek).
Večer, když už tedy mladý pán pln dojmů z cesty a přece jen ne tak známého prostředí usnul, jsme se se Soníkem vydali nasát festivalovou atmosféru. Ty čtvrteční večery mají na festivalu jedno velké PRO – přece jen tam ještě nebývá úplně narváno, takže jsme se mohli úplně v klidu projít mezi všemi stánkami s jídlem a dokonce si i sednout do „plážového“ baru nazvaného „Urban Wave“ (což teda nevím, proč plážový bar dostal zrovna takový název).
Takže jako dobrý, pohodička, jen teda hudebních vystoupení jsme moc nedali – prakticky jsme jen chvíli poslouchali Sunflower Caravan a pak dali jen asi prvních 15 minut jihokorejských bubeníků Dulsori. Škoda, že jsme plašili kvůli malému (jak bude spát sám? co když pláče? apod. – znáte to ;o)). Přijeli jsme domů a tam byl naprostý klid, Fífa spal jako zabitý

úterý 13. července 2010

Odjela nám Raďa

Dopoledne s námi ještě zvládla hlídání Daníka, ale po obědě a poledním spaní už naložila pracně nabalené kufry do taxíku a vyrazila směr Praha, letiště, Johannesburg. Snad měla klidný let.

Míša trávil celý den v Bruselu, ale všichni jsme to tak nějak zvládli. Fíla, Daník, Raďa, Verun i Míša, který ráno skoro neodletěl, jak mu nezbední skřítkové schovávali všechny důležité dokumenty ;o)

pondělí 12. července 2010

Setkání s Kačenkou

Sice jsme pořád ve stadiu stavebních úprav, ale to neznamená, že si do našeho bordýlku nemůžeme někoho pozvat, že ;o) No a když Raďa Kačenčinu svatbu nestihla a když je teď takové vedro, že se člověku ani do hospody nechce, nezbývá, než aby Kačenka dorazila za námi do Nehvizd. Vždyť nás přeci dlouho neviděla, že ;o))

To nejzásadnější snad s Raďou probrat stihly. V nejhorším zůstane otázka světového míru na příště.

neděle 11. července 2010

Shopping time

Dneska dostali kluci službu a holky vycházky. Vzhledem k tomu, že to bylo včetně Radi, procházky se poněkud protáhly a úlovky rozmnožily. Ještě že jsme nehlásily žádnou konkrétní hodinu pro příchod, beztak bychom měli velké, velké zpoždění. Holt v Centru Chodov se pořád drží nějaké hysterky.