pondělí 31. ledna 2011

Dvojitá dávka doktorů

Původně měla být dnes na programu jen kontrola u dětské lékařky s novorozenou Kamilkou, ale Fíla se svými horečkami nedal jinak a jel nakonec jako první (holt „já tam musím být první, JÁ“). Tak jako první a poprvé dostal antibiotika. Sice z části i kvůli tomu, že má teď doma malého sourozence, ale to už je život.

Kolem poledne se konal výlet k doktorce s Kamčou a byla to samá pochvala.

No a odpoledne jsem měla doma „starost“ dvě spící dětičky ;o) Takže tatínek stihl oběhnout všechny potřebné úřady. Ať už kvůli daním či novému přírůstku do rodiny.

neděle 30. ledna 2011

V porodnici

Pobyt v porodnici s hláškami sestřiček typu „a co vám tady chybí“ jsou opravdu nepřekonatelné!!! Takže vážené sestřičky, kromě možnosti se vyspat (Kamča v noci pařila nejprve s Honzíkem, pak s Marečkem, já si odpočinula až poslední noc, kdy si Kami vzali kvůli žloutence "pod lampu" a Marečka jsme poslali na nucené hlídání), kromě všech negativních „příběhů“ (od „spolubydlící“ s předčasně narozenou holčičkou, která to nezvládla, přes druhou spolubydlící s dítětem, které má nožičku v kotníku špatně vytočenou) a kromě absence toaletního papírů na záchodech, mi tady nechybí vůůůůbec ale vůůůůbec NIC. Ani to dobré jídlo ;o)) No aspoň že na pokoji byla nálada výborná. A kromě tatínka s Fílou, babičky Jany a dědečka Zdeněčka, se stavily taky teta Verča a Danča. To taky pozvedne náladu.

sobota 29. ledna 2011

Zapíjení Kamči

Původně měla mou mamku přijet vystřídat mamka Soni, ale nějak to v práci nedopadlo. Už to vypadalo, že moje mamka zůstane déle, než bylo původně plánováno, jenže onemocněla, což nebylo vzhledem k jejím úkolům a osazenstvu (toho času ještě v porodnici) úplně ideální. Takže jsme to narychlo všechno změnili – Jana přijela pro mamku a cestou vyzvedla Zdendu, který ji nakonec vystřídal.

Odpoledne jsme se Zdendou vyrazili za Soňou do porodnice na poslední návštěvu. V neděli je totiž konečně pustí domů.

Večer pak byla naplánovaná oslava na počest Kamilky. Vzhledem k tomu, že doma nás bylo poměrně hodně, tak jsme se sešli U Paši. Není to žádný extra podnik, ale když ono u nás nic lepšího není:-) Každopádně mísy byly plné a dobré, s pitím to bylo malinko horší, neboť to, co jsme si objednávali, postupně docházelo, takže jsme nakonec vystřídali dobrých 5, možná i více, lihovin:-) Ale naštěstí nebylo tak zle, jako při zapíjení Fífy.

S ním to byla taky legrace… Někdy kolem deváté se kouknu na mobil, tam několik zmeškaných hovorů od Janushky. Fífa se probudil, řve a chce tatínka. OK, jedu tam. Během 2 minut ho uspím a jedu zpátky do hospody. Když se pak vrátím kolem půlnoci natrvalo, má opravdu vysokou horečku (měřím mu skoro 40!!!). Co teď? Volám na záchranku, aplikuju rady, které mi dali (nic zásadního, že…). Fífa spí a teplota je do rána mnohem nižší. Každopádně jsem si ten den představoval trochu jinak.

úterý 25. ledna 2011

Porod z pohledu šťastného tatínka

Přijedu si tak domů někdy kolem půl sedmé. Doma je jen babi, Soňa je prý s Fífou na cvičení. OK, říkám si, ještě mají čas. Jenže Soňa nejede a nejede. Babi je nervózní, já začínám být taky. Nakonec někdy před osmou večer dorážejí. Tak aspoň že tak.

Soňa se stihne najíst, já si malinko pohraju s Fífou a najednou šup šup, jedeme asi do porodnice. Takže jo… Co s Fífou? S babi si zatím nějak extra nerozumí, přece jen ji vidí po dlouhé době a nikdy s ní nebyl doma sám. Takže voláme Veruš, jestli by nešla pomoc malého pána uspat (zpětně se pak dozvídáme, že se povedlo).

Cesta do porodnice je v tuto chvíli pohodová, takže jsme za chvíli tam, čas příjezdu ca 9 večer. Příjem probíhá v pohodě, vypadá to, že se opravdu bude rodit. Tentokrát to ale není šinkanzen, ale obyčejný courák:-) Teda aspoň zpočátku to tak vypadá, protože Soňa musí jít i na přípravu (tzn. táto, starej se o sebe, jak chceš – jenže já nemám ani knížku, mobil se mi vybíjí, všechno je zavřeno, takže tam jen sedím a dokola si čtu nějaký super úžasný gynekologický letáček).

Naštěstí někdy kolem půl dvanácté je vše připraveno a jdeme na sál. A vše nabírá docela slušný spád. Nevím, jestli to je Soninou „zkušeností“ nebo čím, ale samotný porod je strašně rychlý a za chvilku je Kamilka na světě. Teda nevím, jestli to víte, ale já tentokrát dopředu nevěděl, jestli to bude holčička nebo kluk. Osobně jsem tipoval druhého kluka, takže o to větší to bylo pro mě překvapení, když to dítě nemělo pindíka! A jaké překvapení! Samozřejmě v tom pozitivním slova smyslu, aby bylo jasno. Úplně jsem se celý rozklepal:-)

Pak už bylo vážení, focení, první pusa od táty, první pusa od mámy a tak, však to znáte.
Každopádně jsem se tentokrát dlouho nezdržel a chvilku po porodu jsem se vydal domů zkontrolovat Fífu a babi, jak to tam zvládají.

A zvládali to dobře. Přijel jsem domů, tam bylo ticho, tzn. Fífa spal. Sice v ložnici v mé posteli, ale co už. Přenesl jsem jej do jeho postýlky a rychle ještě zařídil nějaké pracovní věci, ráno mi začíná „mateřská“ dovolená:-)

pondělí 24. ledna 2011

Jak se budí princezny

Po víkendu s výpomocí v kuchyni i dětském pokojíčku plném otázek, kdy už se to naše druhé dítě narodí, to přišlo.

Dali jsme si ještě klasicky pondělní cvičeníčko (to jsme ještě nevěděli, že je poslední „jedináčkovské“) a už ve 4lístku jsem zaznamenala nepatrnou bolest bříška, jako při střevních obtížích. Vycvičená z Fílova „děsně nenápadného příchodu“ jsem zavelela, že raději pojedeme domů a vyrazili jsme. Doma jsme našli lehce panikařícího Míšu a jeho mamku, kteří byli nervózní z toho, že jim nezvedám telefon. Jak bych taky při řízení auta mohla, že ;o)) Každopádně při konzumaci večeře se bolest ještě dvakrát zopakovala a já „pojala jakési podezření“. Pak se k tomu přidal zřejmě i odchod plodové zátky a tak jsem rozhodla, že vyrazíme. Fíla bohužel ještě nespal, tak nezbylo než zavolat na pomoc Verun. Venku jsme ještě pozdravili souseda od naší „věkovky“ Stelinky a potvrdili mu, že míříme do porodnice. Tam jsme dorazili ve 21 hod a necelou půlhodinu po půlnoci byla Kamča na světě.

Čili za mne porod opět v pohodě. I když tentokrát jsem si musela jeho průběh hlídat víc sama a hlásit se včas o epidural apod. Škoda, že už to asi víckrát nezažijeme, třeba by to šlo příště ještě lépe a radostněji ;o))

pátek 21. ledna 2011

Nezvyklá večerka

I dneska měl službu tatínek. Já dostala na starost úklid a nákup. Před porodem bude asi dobré udělat nějaké zásoby. Po 16 hod bylo nakoupeno. O dvě hodiny později dorazila ostravická služba. Mladý pán ovšem spal, protože po náročné procházce usnul už v 17.30. Aspoň se „hlídači“ mohou na tu pernou službu pořádně vyspat.

Každopádně my jsme, díky nezvykle brzké večerce, stihli uklidit, nachystat občerstvení, zprovoznit můj narozeninový dárek a uklidit vánoční výzdobu. Teď ještě máknout na analýze a můžu v klidu vyrazit do porodnice ;o)

čtvrtek 20. ledna 2011

Pořád pod kontrolou

Pro velký úspěch dnes opět monitory. No a když už jsem na cestě, tak vyřídíme i tu sociální správu, co jsme měli zase špatně. Jak jinak, když jde o papírování a hlavně o to, že by mi měl stát něco zaplatit, že ;o)) A taky nákup potravin a na poštu…a to Míša hlásí, že mu nějak není nejlíp. Že by i na něj dopadl náš „akční týden“??? Nicméně držel se statečně a hlídal do 15 hodin. A pak zase od 18 po zaslouženém odpočinku zase sloužil, neboť já jsem pojala jakési podezření. To se nakonec nepotvrdilo a do porodnice se nejelo. Jen jsme pro sichr povolali nastupující službu z Ostravice o den dříve.

středa 19. ledna 2011

Další kontrola v porodnici

Dva týdny do termínu porodu, a tak bylo potřeba vyrazit na další kontrolu v porodnici. Štěstí, že tentokrát hlídá táta. Kontrola se protáhla nejen o monitory, ale i o náročné hledání parkovacího místa :o( Nemají to ty těhotné úplně lehké ;o) No a hned po půldruhé jsem se mohla přesunout na „pracovní schůzku“ v Palladiu. Vzhledem k pozdnímu příchodu druhé strany jsem měla šanci aspoň na shopping v MotherCare. Čert ví, jestli je to dobře, nebo špatně ;o) Každopádně pracovní schůzka se protáhla a já přišla domů až po večerce.

úterý 18. ledna 2011

Ano, akční týden!

V úterý večer totiž přišla velká změna a blinkala jsem já. Nějak se mi neudělalo dobře. Ještě že tatínek aspoň dorazil z práce dříve. Od cca 19 hodin jsem se o záchod nehodlala dělit. (A že už zbýval jenom jeden, protože horní při mé první akutní návštěvě vypověděl službu a začal protestovat odmítáním splachovaného materiálu.) Okupace toalety trvala cca do 22.30 s krátkou přestávkou na velké zvracení. Na rozdíl od Fíly jsem se stihla přemístit z nově vypraného gauče i z dosahu koberce, ale až na WC jsem to nestihla. Whatever…tatínek měl tedy dnes kompletní službu i s uspáváním a uklízením přebytkového materiálu. Holt máma uklízí po Fílovi, táta po mámě…doufám, že nebudeme zjišťovat, kdo uklízí po tátovi!!!

pondělí 17. ledna 2011

Že by akční týden?

Tak máme 10 dní do termínu porodu a tatínek si „zapomene“ vzít dohodnutou dovolenou… hmmmm zajímavé… nicméně všechno je OK, se přeci nemůže nic stát, že?!? Teda kromě toho, že se vám dítě poblije při koupi křupavoučkého rohlíčku přímo v obchodě. A kromě toho, že při chystání pračky s poblitou bundou stihne obhodit ještě celý gauč. A kromě toho, že když jej strčíte (s následky ve vlasech i v uších) do vany pod sprchu, zazvoní borec z PPL s balíčkem, který měli dopravit do Beskyd!!! To už člověk rezignuje a nechce řešit ani dilema, zda jít otevřít v poblitém triku či v podprsence s holým 9měsíčním bříškem ;o)

Ještě že pak mladý pán spal až do 15 hodin a odpoledne se předváděl jako nejhodnější dítko.

neděle 16. ledna 2011

Zimní ZOO

Do ZOO opět s Verunkou…dětičky už ta zvířata zajímají víc a víc. Jen teda ještě nepochopili, že je dobré se na takový výlet dobře najíst, nebo si užít pořádný oběd mimo domov. Ani jedno z toho našeho mladého pána nezaujalo. Za to svačiny (nejlépe ty Verunčiny) ano. Nenaděláš nic.

Odpoledne jsme využili toho, že Fíla cestou ze ZOO usnul v autě, a provedli jsme nějaké úklidové práce na předzahrádce. Teda já, Míša toho času urgentně analyzoval. Venku jsme si stihli poměřit bříška se sousedkou Lucií, která už „to vzdala“ o 13 dní dříve ;o) Rozdíl však, jak Lucka nelibě konstatovala, nebyl velký.

No a jelikož táta dodělával tu analýzu, my se šli unavit opět k Cimburkům, kde Fíla pro změnu tlačil jogurt tety Danči… Už jsem myslela, že se prostě doma stravovat nehodlá a on překvapivě večer stlačil ještě celý „pondělní oběd“.

sobota 15. ledna 2011

Týden s babičkou Pavlínkou

V druhé třetině ledna jsme měli domluvenou jako zálohu v případě porodu babičku Pavlínku. A tak jsme si ji jeli 9. do Prahy na Florenc vyzvednout. Byla z toho taková pěkná večerní procházka, akorát mladý pán byl nějaký lenivý a jenom se vozil. Pak se diví, že večer nemůže usnout ;o) Ještě že rodiče už se vůůůůbec nediví.

Dále následoval klasický program. Pondělní cvičeníčko, kde jsme zapojili i babičku a seznámili ji se 4lístkem. V úterý jsme předvedli zpíváníčko a seznámili babi s Dančou a Fílovou největší kamarádkou Verunkou. Taky jsme ji ukázali, jak chodíme krmit kačenky. Ve středu už babi hlídala sama, neboť byla dopoledne na programu další kontrola v porodnici. Takže já jsem si zase přečetla kus knížky a Fíla to s babičkou v pohodě zvládl. Jen se vše kvůli špatnému monitoru protáhlo, takže jsme odjezd na tradiční plavání zvládli tak tak. Mladý pán se totiž pochopitelně v této krizové situaci hodlal v klííídku napapat a pak ještě dělal drahoty s přebalováním. Tyhlety fórky pak jistí hláškami typu: „mám tě rád“.

Ve čtvrtek jsme si dali pro změnu kontrolní monitory. Tentokrát vše v pořádku. Holt si to dítě začíná mámu takovým zvláštním způsobem taky trošku nárokovat. Mezitím k nám na návštěvu dorazila Markétka s Terezkou. Tak si aspoň s mamkou pokecaly. Jen se jim tam do toho připletla ještě paní Nešpůrková, která si chtěla půjčit Fílu.

No a v pátek jsme babičce předvedli tradiční shopping v Europarku, kam chodí Fíla zásadně kvůli mašinkám. Taky je zase o další mašinky (Henryho a Růženku) bohatší. Ale zvládli to s babi výborně. Strávili v obchodě minimálně 2-3 hodiny. Večer pak padla další zásadní hláška. To když si táta odnášel Fílu na rukách nahoru. Fíla se na něj zadíval, pohladil ho po tváři a řekl: „táto, ty jsi ale krásný“ jo jo…umí to s námi dobře, ten klučina.

V sobotu už ale dopoledne odvážíme babičku na bus, aby dědovi Zdendovi nebylo doma moc smutno. A odpoledne jedeme klasickou vycházku a večer končíme u Daníka.

sobota 8. ledna 2011

Návštěvní den

Chystá se k nám velká návštěva, tak to je jasné, že ráno se musí vyrazit na big shopping. Všechno jsme to v pohodě zvládli (jakože já nákup a kluci vláčky) a odpoledne už jsme seděli u všech těch dobrot s Šebkovými a Heřmanskými, což znamenalo opravdu vysokou koncentrace těhotných na metr čtvereční, jaká obvykle bývá snad jen v porodnicích ;o) Jsem zvědavá, jaká bude koncentrace, až se uvidíme příště.

pátek 7. ledna 2011

Obyčejný den

Doma máme konečně teplo, ale ven se jít nedá. Naštěstí k nám dorazily Danča s Verčou a tak jsme to dneska relativně zvládli. Až večer se dostavila hysterie z hladu a klasická sabotáž spaní. Člověku se nechce věřit, že jednou ty děti usnou i samy.

čtvrtek 6. ledna 2011

Gangy v Nehvizdech

Celá „street parta“ (Fíla, Daník, Verunka) se s maminkami vydala na nákup do Borůvky. To zase bylo rodeo. Odpoledne jsme si dali ještě návštěvu Ivči s Theou….Až všem těm dětem bude –náct, to bude mazec. Nebo se pletu?!?!

středa 5. ledna 2011

Kontrola U Apolináře

Ode dneška už se hlásíme pěkně v porodnici. Což znamená, že mi začínají krátké „dovolené“. Při čekání na kontrolu a na monitory si dokonce zvládnu přečíst knihu. To nebývalo!!! Každopádně vše proběhlo v pořádku a mohla jsem v klidu vyrazit zase domů, kde zatím bojoval Míša s Fílou, kteří se vrátili z procházky s Dančou a Verčou. Do toho obědového času se nám ještě zamotala re-oprava kotle, ale odjezd na plavání jsme zvládli. Bylo to všechno naknap, ale zvládli jsme to.

úterý 4. ledna 2011

Výchova dětí v Čechách 2. díl

Tak dneska po dlouhé době s Verunkou. Ven s námi sice nešli, protože museli ještě nutně do Čelákovic, takže návštěva hřiště byla velmi krátká (prý že je strašná zima). Ještě že jsem vybavena tím kočárem… jinak bychom tam s mladým pánem asi uvízli. Ale kolem poledne se ještě stavily. Fíla má sice dneska poněkud hysterickou náladu, ale nakonec jsme se všichni nějak porovnali. Fíla s Verunkou dostali čelenky a skákali spolu před zrcadlem, dokonce se za ruky drželi… A pak už jen opraváři kotle a doklepat odpo než se tatínek vrátí. A závěr dne? Končíme velmi přísnou výchovou: "já si vezmu to mlíčko a jdu do ložnice (rozuměj na pohádku)"..."dobrá, ale nejdříve nám pomož uklidit vláčky do krabice, už chtějí taky spinkat"..."néééé"..."pojď, pomůžeme mamince"...dítě se vrátí, na zem položí vršek od lahvičky AVENT "na, tady máš" a opět odchází...už nevím, jestli to bylo překvapení nebo smích, co nám zabránilo dostát pravidlům dobré výchovy?!?

pondělí 3. ledna 2011

Cvičení v novém

Tak jsem si celou dobu myslela, že dneska cvíčo není, ale doma byla taková nuda, že jsem to pro sichr raději ještě ověřovala a nakonec narychlo do 4lístku vyrážela. Před tím tedy ještě rychle nakrmit dítě. To si výjimečně dává dvojitou porci, čili na maminku nic nezbylo. Nu což… Aspoň polívka byla.

Cvíčo v nové sestavě nás dlouhodobé účastnice asi moc nenadchlo. Nové děti jsou starší a divočejší. To se nedá srovnávat. Holt to bude zřejmě náročné…ale hlavně když jsme se ve 4lístku dobře unavili. Jen kdybych pak ještě do půlnoci nemusela chystat jídlo na další dny.

neděle 2. ledna 2011

Z toho stříhání vlasů by se jeden...

Včerejší den jsme strávili v podstatě celý doma. Obchody byly zavřené, venku strašná kosa a doma spousta nových hraček. Tak nebylo co řešit. Smutek po tetě se taky nekoná, asi část „že přijede příště“ byla přesvědčivá.

Ráno vyrážíme do obchodů. Je třeba doplnit potraviny. Míša musí ještě na Vyšehrad sepsat protokol o té autonehodě z minulého týdne. My zatím obejdeme hračkářství (čili vláčky), Hervis sport (čili míče) a pak to zkoušíme u „kolotočů“, ale vláček nefunguje a zbytek nás nezajímá…. Naštěstí už Míša dorazil, tak jsme se mohli věnovat nákupu.

Mladý pán pěkně spolupracoval. Jen potom, když se šli s tátou objednat do kadeřnictví, tak pojal jakési podezření a tvrdil, že se opravdu stříhat nechce. Což nám následně taky demonstroval. Sice jsme mezi tím stihli ještě rybičky v Obi a nákup v lékárně, nicméně v kadeřnictví se opět odehrál horor. Už to vypadalo, že to utáhneme na povídání o krtečkovi, ale asi máme moc vlasů. Vpředu už se Fíla prostě stříhat nechtěl.

Z breku a vzteku a vlasů, které se mu při tom všem dostaly do pusy, se na místě i poblil. „Já jsem to říkal, že jsem to nechtěl.“ … „Ale Filí…stříhat vlasy se musí.“ … dítě stále zkouší uplatnit hysterický pláč. Teď už spíš aby zmírnil mámino evidentní a zřejmé naštvání.

Čtvrt hodiny mučení a pak design „ala debil“… No to mne pos…. V návalu vzteku jdeme ještě nakoupit do DM, kde se panáček realizuje s minivozíkem a získává dobrou náladu. Jelikož už je dost hodin a pláč bývá vyčerpávající, jistíme situaci polívkou v místní „kantýně“. Panáček si tu pochoduje kolem prosklené zdi a je maximálně spokojen. V autě rychle usíná a maminka získává 100 chutí dodělat práci kadeřnice doma.

Cesta byla dlouhá, tak jsem to stihla řádně promyslet a díky velké únavě a promyšlenému plánu jsme nakonec Fílu doma dojeli strojkem. Bohužel teda nemáme na víc jak centimetr, takže ty krásné dlouhé vlásky teď dlouho nebudou, ale aspoň si tento zážitek zase na dlouho necháme ujít. Ufff…. Náročné to bylo. Ještě že nás nechal malý díky spaní osprchovat. I tak ještě zbývá hromada oblečení, které je nutné zbavit alespoň části ostříhaných vlasů.