Výlety

Míša dnes odvezl Skalákovic na letiště na jejich cestu k moři. A pak se ještě zdržel v práci. No a my si dneska dali výlet do města na setkání s Ivicou, která právě nastoupila na mateřskou dovolenou (zatím ve stavu 2 v 1). A bylo fajn, strašně fajn. Fíla byl zlatý a Kamča taky. Tak třeba se teď Ivi na miminko těší ještě víc ;o) Každopádně to bude drááááma. To víme všichni.

Je to sichr

Máme za sebou pár prořvaných dnů a i díky nim a pupínkům diagnostikovanou šestou dětskou nemoc. Super zjištění, že ten řev není „stav setrvalý“ ;o))) No a dnes jsme si dali naposledy taky rehabilitace. Dokonce jsme dostali pochvalu, i když cesta pro ni byla poněkud dramatická. Zapomněli jsme totiž dnešní „vycházku“ nahlásit Míšovi a ranní rychlohláška to nezachránila. Fíla si ke všemu pořádně přispal. No nebylo to akutní naložení do auta úplně ideální. Nicméně jsme to zvládli, takže pochvalu si nakonec zasloužíme úúúúplně všichni.

Ještě že některé triky fungují

Hysterie se dá evidentně zvládnout kvalitním shoppingem. To je dobré vědět. Hlavně kvůli přicházejícímu pondělíčku ;o) Nicméně zcela jsme se hysterie nezbavili, zřejmě to bude těmi pupínky, co se objevily na hlavičce, tělíčku a ručičkách naší malé Kamilky. Že by reakce na očkování. Nebo pátá dětská nemoc??? Nebo cokoli jiného?? Výsledek je stejný. Usínáme s řevem. Mladá paní kvůli pupínkům. Mladý pán kvůli absenci maminky. Bobin už byl pěkně unavený, neboť dnes polední spaní nestihl, průjem přetrvává a doping jídlem je minimální. Tak aspoň že má z nákupu novou Cars-mikču a pončo. Jo a trenky taky! Jen nevím, co budeme kupovat mladé paní, protože šatičky s Cars jsem zatím neviděla. A na celodenní řvaní nakonec zafungovalo jenom movie s autíčky.

Na to tady nejsme zvyklí

Uřvaný den. Ale opravdu. Pokud slečna zrovna nespala, a že těch chvil bylo po skrovnu, byla dnes velmi hlasitá. Řve vytrvale, kvalitně a systematicky s užíváním „ma-má“. Tak malá a už umí tak dobře citově vydírat. Uličnice jedna. Ještě že mladý pán to dnes nesl statečně. I když stále s průjmem v patách. Teda v plíně. Nebo plínách. Hromadě plín. You know… To pak není divu, že jednomu dojdou síly.

Výlet na Vyšehrad

Žádný další kakoš se zatím neobjevil, tak jsme vyrazili na dlouho domlouvaný výlet s Evkou a Adámkem a Ivou a Ondrou a Matějem. Dojezd nebyl úplně ideální, ale zvládli jsme to myslím s minimální ztrátou. Procházka je to tam pěkná. Dětičky překvapily. Hlavně Áďa, který se tam statečně fajtoval se starším Ondrou. Fíla pouze strategicky přihlížel. Bojoval jen o svůj bagr, a to klasicky řevem. Ach jo :o((( No ale zvládli jsme to. Všichni. A ve zdraví. Déšť spustil až po nastoupení do auta, takže to zastihlo asi jen Evku a Áďu, prchající na metro.

Krásné to bylo. Děti pak spaly a spaly. A když se vyspaly, do Štěrbohol zajely. Na vláčky se panáček nechá přemluvit vždycky ;o) Ovšem moc jim nedal. Vyhlídl si nějaké Cars a demonstrativně je ohlížel tak dlouho, než jsme mu je s tátou koupili. Jó, umí to s námi. Žádný řev, žádný křik a stejně docílí svého. Holt si vybírá stylové kousky, kterým trendy rodičové nemohou odolat ;o))) Ale abychom nebyli moc povolní, tak zablácený Blesk měl počkat, až se bude kakat a čůrat do nočníku. Jestli nevíte, čemu se říká štěstí v neštěstí, tak vězte, že díky průjmu, večer Fíla zvládl ještě dohodnuté troje „kakání“, čímž si nového Bleska vysloužil a mohl s ním jít usínat do postýlky. Paráda!

Den h.v.n

Naše odvaha, posilněna pravidelným jevem, kterým byla tuhá konstituce stolice našeho staršího dítěte, dnes rozhodla, že Fíla vyrazí na hřiště jen ve slipáčích. Jak už všichni tušíte, a jak by řekl Blesk McQueen „Ale néééé… To se nemělo stát!!!“

První level na sebe nechal dlouho čekat, ale vypadal celkem bezproblémově. „Maminko, čůrám!!!“ V rožku pískoviště, téměř u plotu, to bude dobré. Ano, byla sice nutná výměna slipů, kraťasů, ponožek i BOT. Ale na všechno jsme byli překvapivě ready.

Na co jsme ovšem nebyli ready, byl další level, který přišel v zápětí, řekněme do 3 minut. Odtahujíc své dítě, které v rámci boje o volant zuřivě škrtilo sousedovic Verunku, z dřevěné mašinky, jsem zpozorovala „podivné likvidní stopy“. Ano, ano, ano…průjem byl tu. A s ním hromada otázek na téma „co zachránit jako první?“ zbytky oblečení, dřevěnou mašinku, hřiště kolem nás, sousedovic Verunku, která by si mohla pouhým pozorováním uhnat pěknou „womitidu“??? Tak jo, se zaťatými pěstmi i zuby jsem začala likvidovat škody. Bez pomoci Cimbůrkových by byla situace v podstatě i nezvládnutelná a neřešitelná. Hlavně díky tomu, že jsme neměli dostačující materiální zázemí. Díky, díky, díky!!! A také proto, že po psychické stránce jsem na něco podobného nebyla VŮBEC připravena. Ve vzniklé situaci jsem se rozhodla pro variantu demonstrativního mlčení, která mi vydržela až do půli cesty k domovu, ke které jsme byli připraveni ihned po zužitkování veškerých vlhčených i nevlhčených ubrousků a kapesníků. Stačilo odnést svůj radioaktivní balíček i odvést provinilé dítě až před dům. Fíla šel mlčky vedle kočárku, a rozhodl se zkusit situaci odlehčit vřelou konverzací.

„Je to náročné maminko, že?!“

„Zvládli jsme to, Kamča ještě spinká.“

Ano Filí, je to náročné a jediné štěstí, že to Kami po počátečním breku po chvíli raději celé prospala. Jinak bychom měli po dnešku o dost větší slovní zásobu.

Paní doktor

Fílovi jsme dneska zrušili plavání, neb nemáme hlídání ;o) Ale neva, stejně nevypadá úplně ve své kůži a taky máme dneska kontrolu u doktorky. Sice jenom vážení – aktuální stav je 6,77 kg, ale i tak. Výlet k „paní doktor“ teď Fíla zbožňuje, protože jej nikdo nekontroluje, takže si tam jenom jede hrát s hračkami. A to mu vůůůbec nevadí. Paní dostala ještě píchanec a hurá domů. Do domečku, na trampolínu.

Btw. pán si na cestu autem vzal nejnovější číslo Sluníčka. Veledůležitě si četl a jen mimoděk vzhlédl od časáku a ptal se mne, kam že to jedeme. „Domů, Filí, teď už domů. Nebo jsi chtěl někam jinam???“ … významnou odmlku následovalo businesmanské „Do domečku prosím.“ Načež pán opět zanořil svůj pohled do Sluníčka a už jsem o něm po zbytek cesty neslyšela. Asi hledal s pejskem Pupíkem a Bambi dinosaury ;o)

Jinak co se úspěchů týče, povedlo se dneska Fílovi hovínko do nočníku, což si zasloužilo odměnu. Jen to tričko musím příště předem vyprat, aby si ho mohl panáček hned obléci…třeba i na spaní ;o)

Jsou to nervy

Dnešní Kamčino plavání jsme spojili se setkáním s Bárou a Jonášem. Jonda už je pěkný kus chlapa. Šikula. A do plavání se nechal docela snadno přemluvit ;o) Tak to se možná budeme vídat častěji ;o) Jinak dneska byl hysterický pro změnu Fíla. Na druhou stranu se nakonec nechal přemluvit k sezení na nočníku, kterého se jinak „tak strašně bojí“, stejně jako záchodu.

Špatný, nepěkný den

Vyloženě špatný den. Cvičeníčko jsme zakončili hysterií. Hlavně ze strany mladé paní.
A ještě jsme dneska ztratili Kinga. No tomu se říká pech, ne?!

Čertovsky dobrý rybízový koláč

Neděle a čerstvý rybízový koláč, to nebývalo. Teda spíš „to už tu dlouho nebylo“. Vyzkoušeli jsme a doporučujeme. I Honzík si kousek odvezl, jakož i guláš a kuřecí a marlenku ;o)) Ale odjíždí brzy, že prý potřebuje po náročném víkendu nabrat síly ;o))

A tak Míša s Fílou vyrazili na místní divadélko. Hráli pohádku o čertech, kterou prý Fíla úspěšně ignoroval. Nicméně vydržel až do konce a málem začal tančit. Jenže když se do toho vložila i čertice, ztratil odvahu nejen Fila, ale i Verunka. Tak třeba příště ;o)

A pro zájemce jeden recept na Rybízový koláč s tvarohem.
Suroviny pro přípravu pokrmu:
500 g polohrubé mouky, 200 g Hery, /2 balíčku prášku do pečiva, 100 g práškového cukru, 6 lžic mléka, 1 vejce

Postup přípravy jídla:
Suroviny smícháme a uděláme těsto. Rozválíme placku a dáme ji do pekáče. 250 g měkkého tvarohu smícháme s půlkou balíčku vanilkového pudinku a 100 g práškového cukru. Natřeme na placku, posypeme očištěným rybízem, pocukrujeme a posypeme drobenkou. Pečeme při 180 stupních C asi 30 minut.

Honzík a guláš

V rámci našeho běžného „kroužkového“ týdne jsme překvapivě zvládli nákup dárečku, takže ačkoli je „Father´s Day“ až zítra, my s Fílou ho slavíme pro sichr už dnes. „Tatínku, všechno narozeninám.“ (ano ano, takhle přesně je to správně ;o))) Jo a toho pána z přebalu knihy si pěkně ugrilujeme. Nebo si aspoň schramstneme něco z knížky. Mňam!

Nicméně opravdové jídlo taky není špatné. A když tu dneska máme Honzíka, tak je potřeba jej něčím pohostit. Ale jestli nám bude ten výborný guláš rozlívat po gauči, tak nevím, nevím... Vždyť se docela povedl! Takže jako odměna za hlídání v průběhu návštěvy Šigutových nebyl špatný. Vlastně je odměnou i za hlídání před návštěvou, kdy jsme chystali dobroty. Whatever… na gauč prostě nepatří!

Setkání s Ninuškou

Zřejmě už klasicky trávíme nedělní dopoledne u taťky. Mimochodem Míša si zpestřuje čas „střevní virózou“, čímž nám málem překazil návštěvu u Martišky (a Martina a Ninušky…a zbytku rodiny Filipových)…a hlavně u špekáčků. Stačilo překonat Fílovu počáteční averzi, zabavit ho šroubováním víček od sklenic na med a bylo vyhráno. Špekáčky už byly jako bonus k tomu malému nahlédnutí do Martinčina života. To jsem zvědavá, kdy se nám to zase poštěstí. Narychlo jsme pak museli nabalit věci, abychom stihli „včas“ vyrazit zpět směr Nehvizdy. A hurá! Zvládli jsme to!

Osmdesátka

Dnešní den byl náročný, ovšem ani ne tak pro nás, jako pro mou mamku (babičku Pavlínku ;o)), která se rozhodla ve svém domě a hlavně na zahradě uspořádat oslavu babiččiných 80. narozenin. Po letech jsem se tedy sešla s tetou a sestřenicemi. Viděla děti, které znám pouze jako cca 3leté caparty… Je to mazec tyhle rodinné oslavy, člověk si pak nechtíc musí připustit, že přeci jen stárne. Každopádně zvládli to se Zdendou výborně. A my abychom jim nekazili dopolední přípravu, odskočili jsme si ještě na návštěvu k Veličkům, protože teta Janushka je pořád v kurzu ;o))

A fotečky jsou zde.

Špatně sladěni???

Koukám na to ve wordu, koukám na to v mobilu a nějak mi to nesedí. No uznejte sami...

Pondělní cvíčo:


Středeční rehabilitace:


Čtvrteční další kolo zubaře.


Páteční balení na poslední chvíli:


Tak já nevím, kde se stala chyba?!?!

Domácí stříhání vlásků

Náš odvážný plán se stal skutkem. Hurá! Fíla se nechal doma sám ostříhat. Sice nás to stálo jeden dáreček (lego červený traktůrek), hodně přemlouvání a domlouvání, museli jsme aplikovat pláštěnku, umístit dítě před zrcadlo a umyvadlo, strčit ruce pod tekoucí vodu a na vyžádání podávat čaj, ale ZVLÁDLI JSME TO! Odměnou nám mohlo být odpolední grilování a skutečnost, že si během něj kluci pěkně hráli, i když závěr byl klasicky dramatický, protože byli oba bez poledního spaní a vzhůru od 7 hodin. Ještě že tady nikdo není „unavený“, ani mladá paní, která toho přes den taky moc nenaspala a večer se pak pěkně vztekala. No co, nemůže být „celý den posvícení“ ;o))

Oslava Makulovic svatby

Po poklidném pátku s tradiční procházkou s Cimbůrkovými a netradičním kompletním nákupem (už dlouho se mi nestalo, že bych zvládla vše, co mám na lístku a v plánu!) nás čekala slavnostní sobota. U Makulů na zahradě se slavil jejich přesun ze stavu svobodných mezi vdané a ženaté.

Dopoledne jsme si pochopitelně ještě zvládli pohrát na zahradě a odpoledne byl čas vyrazit. To bylo slz, křiku, přemlouvání a ztracených nervů! A nakonec se na oslavě mladému pánovi "překvapivě" docela líbilo. I když okolo Kesiny chodil velmi obezřetně a téměř v těch chvílích splynul s okolím. Každopádně dětí tam bylo dost, bazén se jevil jako výborná zábava, co víc si člověk může přát. A malá fotodokumentace: http://makulovic.velicka.com/

one woman show

Vypadalo to docela nadějně. Babi a děda Nešpůrkovi si vzali na hlídání Fílu a já si zas pro jednou vyzkoušela, jaké to je mít jen jedno dítě. Škoda, že zrovna dneska byli všichni pryč a nebylo kam zajít na návštěvu ;o) Každopádně byla to jen taková oddychovka před samostatnou večerkou. Ano, dnes nás tatínek nechal samotné a nám nezbylo než zlvádnout večerku ve třech. Co říct, přežili jsme...tak asi dobrý.

Den dětí

Fíla dostal knížku o Burákovi, Kami už si svou „šustivku“ pro velkou únavu nezvládla převzít. Stejně si sotva převzala dárek k svátku. Tak třeba zase zítra ;o)))

Jinak jsme dnes zvládli první soutěžní klání na místním Nehvizdském hřišti. Vše bylo docela pěkně připravené i pro ty naše prcoše zvládnutelné (teda s lehkou pomocí). Akorát to počasí a množství lidí mohlo být víc ošéfované ;o)

A tady ty děti máme: