čtvrtek 31. května 2007

Expresní Tajnosti

Dneska večer jsme se díky nejmenovanému českému portálu mohli vydat na český film Alice Nellis – Tajnosti. V kině Evald pro Míšu, mne, mou sestřičku a spoustu dalších ;o)) Pro mne docela příjemná pokoukaná, prostě velká spokojenost. Sestřička teda víc oceňuje Vratné lahve, ale i tak myslím nelitovala obětovaného času. Před kinem jsme – tradičně – potkali Markétku. Nevím, jak to dělá, ale kdykoli tam je Míša (se mnou nebo sám), vždycky se před Teskem na Národní potkají. To jsou ty věci mezi nebem a zemí… Pak už přesun na oslavu 5. narozenin rádia Expres. Raďa s Vítkem ji sice strávili v blízké pizzerii, ale my jsme si ty Milošovy a Romanovy kecy rádi vyslechli. Pak ještě trocha tanečků a pro letošek máme myslím splněno. Čili kolem půlnoci jsme mohli s klidným svědomím vyrazit domů do Nehvizd.

středa 30. května 2007

Zkoušeli jste někdy jet za světlem?

Na dnešek bylo domluveno posezení s Kačenkou v restauraci U saní (opravdu tam jedny mají). A tak se taky stalo. Kačenka si neodpustila simulování práce nějakým tím zpožděním. Míša dorazil i se slovenským kolegou, který byl "na skok" v Praze. Výběr jídla proběhl v pořádku, akortá Kačenka si vymýšlela, jak jsou bramboráčky málo propečené, voda málo mokrá, víno málo kulaté…no klasika…

Večer jsme zašli ještě k sousedům, Tomášovi donést řetízkující pozdrav z Moravy a ke Skalákovic zkontrolovat terasu z druhého konce ;o) A to jsme neměli dělat! Pak si k nám Péťa jenom zaskočil pro pivo (doma nemajíc) a už to začalo…stojíme ve dveřích a najednou vidíme to světýlko v dálce…
Skalák: Co to je to světlo vole?
Míša: Ty vole to tam nebylo!
Skalák: No to by se ale mělo zkontrolovat ty vole!
Míša: Ty vole no to docela mělo.

A najednou všichni sedíme v autě, my s Verun ze zcela nepochopitelných důvodů bez foťáků, fakt nevím, jak můžeme být tak lehkovážné…a už se vyráží směr „světýlko v dálce“. Normálně bychom nechali Hozíka hezky vyběhnout z domu, zkontrolovat situaci a nahlásit stav. Bohužel zrovna nebyl nějak po ruce.

Ani nevím, jak k tomu mohlo dojít, ale v nějak se nám podařilo v té předpisové rychlosti minout tu správnou odbočku a pak ještě jednou. Poté jsme nechali Brandýs daleko před sebou a vyrazili blíže k hradecké dálnici. Na mostě přes dálnici byla hádanka částečně rozluštěna. Světlo stojí u dálnice v místě, kde je zúžena na jeden pruh. Ale proooooč???? Situace si žádá podrobnější vysvětlení! Za mostem to bereme první odbočkou vlevo. Po 50 metrech brázdění zasetého pole se vracíme stejnou trasou zpět, abychom po sobě nezanechali žádné stopy. Další odbočka. Minuli jsme ji. Po pár metrech další. Tu už jsme stihli. Pomalu se plížíme po betonových panelech, na „jejichž bedra“ byla naložena veškerá tíha místního hnoje. Místo jak stvořené pro romantický večer ve dvou. Proto to zamlžené auto. Nebo že by místní mládež podnikala drobné krůčky za hranice legálnosti co se držení drog aj. týče?? Nezkoumáme… Snažíme se nepozorovaně projet kolem a zmizet z tohoto „Bohem přehlíženého místa“. Množství vody stoupá, betonových panelů ubývá. Otevřít okýnko nebyl nejlepší nápad. Snad to cestou zpět vydýcháme! Míša ještě jízdou v pravém a následné v levém rigolu čistí kola. K domečku hezky po staveništní hlíněné cestičce a po vesnickém „parfému“ nemůže být ani památky.

A nebo taky ne! Po vystoupení jsme se všichni urychleně vzdálili od vozu do dýchatelné zóny. Myslím, že záchranné akce s konvicí a vodou v kýblu i vyhnanství autíčka až za cestu, lze považovat za snahu marnou. Alespoň tak se nám to jevilo při ranním odjezdu do práce a po Míšových smskách o tom, že ani myčka nedělá zázraky. Jó…každý se jednou může dostat do pořádných sraček. Takový už je život a takový byl jeden z našich běžných vesnických večerů.

Doufám, že brzy zase uvidíme nějaké světýlko… doufám, že tohle už bude leda tak na konci tunelu!!

pondělí 28. května 2007

Pondělí na Moravě

Vypadá to, že se na Moravu zase hned tak nedostaneme, takže jsme si vzali na pondělí volno, abychom pořešili Fin Úř, já doktora, Míša holiče a společně velké analytické finále. Hurá!!!

Taky jsme „děsně nenápadně“ donutili Raďu přijet k Veličkovým, aby na vlastní oči viděla, kolik Janka zhubla. Trošku jsme ji tím způsobili šok, protože dle jejích slov ji prostě někdo „jednu Janku ukradl“. A s tím se prý bude ještě dlouho smiřovat. Joooo…život je těžký!

neděle 27. května 2007

Kanadské dřevo

V neděli jsme celý den analyzovali, akorát večer došlo na posezení u mamky, kde nám Zdeněček s mamkou předvedli svou novou vychytávkou - „kanadské dřevo“. Asi si budeme muset něco takového na svou novou terásku taky pořídit.

sobota 26. května 2007

Sraz OA

V pátek večer ještě proběhlo balení a díky nácviku z minulého týdne jsme tentokrát vyrazili na Moravu už v 7.10. Pravda, ušetřili jsme čas na snídani a chystání svačiny, protože jsme se rozhodli, že si dáme cestou něco u McD. Představte si, znovu zavedli snídaně…. Výborné!! Nad vaječinkou a jinými dobrotami jsme vymysleli životně důležitou teorii „pohybu v královském apartmánu“, v níž jsme vyřešili základní otázky typu, kdy je pravý čas vyrazit na záchod, jak se zásobit na cestu z postele k lednici a zpět, jak najít v apartmánu a posteli spolubydlícího apod.

Ve F-M proběhly ještě drobné nákupy a pak hurá na sraz s Lumčou a Jankou (a Klárkou nebo Kryštofem). Na tento neoficiální sraz různých ročníků OA FM a spřízněných duší se dostavila ještě Martiška a nečekaně i Katka A. A tak jsme se dozvěděli něco o těhotenství, něco o svatbě Káti a Roberta (po 12 letech už bylo přeci jen na čase) a něco o stáčení medu a o tom, jak se má Martiška strašně špatně.

Večer nás pak čekal „velký sraz“ – neoficiální setkání 5.C po 10 letech. V hospodě U Čendy, kterou si Danča s manželem zakoupili. Míša si zatím dal tradiční Ostravické setkání u vaječiny, na kterém si prý mimo jiné zaskákal v pytlích.

Ještě před půlnocí si mohl vyzvednout svou manželku i nezbedného synka, který měl už „objímací náladu“.

pátek 25. května 2007

Vydavatelství Motor-Presse Bohemia

Míšovi na dnešek naplánovalo „den nejlepších aut“. Nejprve se mu na tuto akcičku moc nechtělo a dokonce jsme zvažovali, že bych se ji taky zúčastnila, aby mu tam nebylo samotnému smutno. Nakonec se ukázalo, že se tam potkal se všemi minulými, současnými i budoucími kolegy (jmenované skupiny se překvapivě někdy i překrývají ;o))

I na tento páteční večer jsme naplánovali pražské posezení s Raďou, tentokrát se šlo do indické restaurace (že prý se zavede tradice). Tradiční Verun tento večer zastoupil Honzík. Myslím, že se tohoto úkolu ujal svědomitě a odzkoušel i kuře/jehně vindaloo. Pochopitelně byl pro každý případ v záloze i Skalák, který na zaskakování za Verun určitě trénuje. Pro zpestření večera nám Raďa předvedla scénku s alarmem. Moc se ji povedla, není nad to umět v extrémních situacích zachovat klid. Na závěr ještě umělohmotná zmrzlina a mangový jogurt a hurá domů.

A máme tady závěrečný kvíz. Co myslíte, že dojede do Nehvizd dříve? Audi nebo Mitsubishi??? Myslíte, že je možné přejet i vícenásobnou než pouze dvojitou čáru??

čtvrtek 24. května 2007

Stříhání trávníku

Dnes proběhlo 1,5hodinové stříhání našeho krásného trávníku na předzahrádce. Myslím, že se to Míšovi moc povedlo, ale byla to prý strašná dřina. Aspoň tak nám to prezentoval, když jsme se s Raďou vrátily z volejbalu.

A takto vypadal trávník před stříháním:

středa 23. května 2007

Už nám táhne na 30

Dnes Jiřík se Simčou dorazili na další pokus o zkvalitnění naší internetové sítě. Bohužel i tento pokus byl neúspěšný. Za to jsme ale stihli zkonstatovat, že příští tok bude ve znamení 30. narozenin ;o)) A padl návrh udělat rovnou jednu hromadnou akci, třeba 1. 7., ať to máme z krku všechno najednou. Jooo a všichni dostanou jako dárek nějaký adrenalinový zážitek, nejlépe takový, který si budou pamatovat až do smrti, ať už nastane kdykoli ;o))

pondělí 21. května 2007

Cestou necestou

Dnes jsme poprvé jely s Verun společně z Nehvizd do Prahy MHDčkem. Počítám, že to bude mít určitě ještě nějaké následky ;o))

neděle 20. května 2007

Přijela k nám pouť

A jak jsme slíbili, tak jsme taky učinili. Na Čeladnou přijela pouť a neteře si vyžádaly naši společnost. Tentokrát šel akorát Míša na autíčka a já zůstala u mávání. Výborná varianta. Počasí bylo nádherné, takže jsme při čekání na Prachařovic ještě stihli procházku Čeladnou, vypadá to tam moooc pěkně.

Po pouti následoval oběd u mamky a Zdeněčka, kde dorazili taky Peťa s Gabi a Matýskem. Aby potvrdil slova rodičů o svém pravidelném spánku, spinkal Matýsek 3 hodiny v kuse, takže jsme se všichni stihli lehce spálit.
Před odjezdem ještě k taťkovi, který už se vrátil z cest a pak hurá zpátky do Nehvizd.

A co se mezitím dělo v Nehvizdech? Normálka… Skalák si dal tradiční posezení s Tomášem a s tradičním závěrem. V neděli v 8 ráno se prý probudil oblečen a rozlámaný dole na gauči ;o)) Klasika…

sobota 19. května 2007

Víkend na Moravě - Terka a Vendulka

Cesta na Moravu

Brzy ráno jsme vyrazili na Moravu. Cestou ještě zakoupit kytičky ke všem narozeninám, svátkům a dní matek. Nejdříve jsme se zastavili u taťky, abychom je stihli, než odjedou pryč. Odpoledne jsme pak strávili u Veličků. Proběhlo předání dárků, pletení věnečků z kopretin i sedmikrásek, skákání přes švihadlo, chození na chůdách… a všechno jsme to přežili. Hurá!
Taky jsme zašli pozdravit sousedy a Kristu i malého potomka.

Prostě velmi náročný den. Večer nám ještě Janka předváděla svůj namakaný počítač, ovšem s některými funkcemi nás trošku napínala. Ale stálo to za to!

pátek 18. května 2007

Raďa in Prague

Raďa už je v Praze nějaký týden, tak bylo třeba tomu dát nějaký oficiální nádech. A tak jsme v našem domečku poseděli my, Skalákovic, Ševčikovi, Honzík (bez Ester) a Vítek. Veselkovi se z akce bohužel omluvili, holt to bylo poněkud narychlo.

Po práci jsme se já, Raďa a Honzík sešli u Míši, abychom mohli všichni autíčkem ještě na nákup a na party. Další sraz byl ve Štěrboholích, kde se k nám přidali ještě Skalákovic. Soutěž v nakupování vyhráli Skalákovic, a to díky tomu, že si vybrali lepší pokladní a neblokoval je týpek, co chtěl za každou cenu 2x platit rychle za sebou stejnou kartou. Prosím vás, nedělejte to, nedovolí vám to!! Pak ještě vyzvednout Vítka u meka na ČM a bylo to opět tradiční čekání plné takových těch veselých příhod, na které si jednou rádi vzpomeneme.

To pak pokračovali u dobrého vínka a fondu až do půlnoci. Pak ještě úklid a balení na Moravu zhruba do 2 hodin.

čtvrtek 17. května 2007

Co se děje v práci?!

Dnes mi bylo oficiálně ohlášeno, že budu mít jiného šéfa. A Míša v Mitsubishi oficiálně ohlásil, že u nich končí. To jsou změny, co?! Večer po volejbale dorazila ségra s Vítkem, který ji přivezl na motorce. Takže jsme udělali ještě takovou malou noční minikolaudaci. Hlavně s čajíkem, aby Vítek na zpáteční cestu nabral dostatek tepla (vnitřního, kromě té Míšovy vesty, kterou dostal pro jistotu na cestu).

středa 16. května 2007

Máme dovolenou, půjde se nakupovat

Na středu jsme si s Míšou domluvili volno. Každý za trošku jiným účelem, nicméně volno bylo. Já se snažila dodělat analýzy a Míša ráno vyrazil na zcela bezvýznamnou schůzku v Toyotě týkající se jeho působení v této instituci. Odpoledne už nás ta práce na analýzách přestala bavit a vydali jsme se relaxovat do obchodního centra v Letňanech. Relaxování nám šlo mnohem lépe, dá se skoro říci, že nám šlo výborně. Škoda jen, že ta sranda tolik stojí ;o)) Ale nekup to, za ty peníze!

úterý 15. května 2007

Hon na bílé botičky

Odpoledne po práci byl vyhlášen hon na bílé botičky. Poučení pro příště? Když vyhlašujeme hon na bílé botičky, je třeba vymyslet nějaký zástupný prvek, jinak se všechny někam rychle ztratí.

pondělí 14. května 2007

Promode na žluté?

Tak Raďa jede letos poprvé MHDčkem, a to konkrétně poprvé z Nehvizd do Prahy… určitě úžasný zážitek. Velmi zajímavé ale je, že když jedu s Raďou, tak je na žlutém metru i zastávka Promode. Nikdy dříve jsem si ji nevšimla. Každopádně do práce jsem šla se šatičkami a jinými vkusnými doplňky. A když už je to den „prvních zážitků“, tak se Raďa poprvé seznámila s naší kuchyní v AMC, konkrétně s tradiční „vajíčkovou“ snídaní ;o))

neděle 13. května 2007

Práce, samá práce

Už to přišlo. Skalák s Míšou musí vykopat díru na plot. Synek by jim zcela jistě rád pomohl, ale bohužel musí pracovat na počítači. Jak kruté! Já teda taky. … Jak kruté! … Bohužel mi práci znesnadňovala průběžná kontrola instalování druhé venkovní rolety. Probíhala docela dlouho. Prosec by zřejmě poněkud komplikovaný a náročný. Tomu odpovídal další kus uštípnutého rohu a jiných částí zdi a okna. Co se dá dělat. Hlavně že už je to za námi. Žádné další rolety ani nic jim podobného už si instalovat nebudeme!!!

Jinak klukům se díra na plot docela povedla, i když prý nemusela být tak hluboká. Ale to jsme zjistili bohužel až později.

Každopádně Honzík se odpoledne utrhl od počítače, aby se venku ujal funkce vrchního grilovače. (Obvykle to je Míšova funkce, která byla dnes výjimečně delegována na další generaci.) A tak jsme si po té velké námaze dali na naší terásce (zatím ještě v podobě 3 velkých palet) trochu toho masíčka a zeleninky. Kvůli anglicky hovořícím v týmu jsme přihodili i nějaký ten horký brambor.

sobota 12. května 2007

Delegace z Afriky

Ráno Honza H. nezklamal! Přestože na kolaudaci nedorazila ranní ptáčata Janka E. a Verča Č., budíček proběhl brzy. Jiří tak stihl svůj vlak v 9 hodin směr Kutná Hora a Linda stihla zapomenout svou bundu. Ale prý to tak dělá často, čili si to nebereme nijak osobně ;o))

Nicméně my se tak mohli v klidu připravit na přílet sestřičky z Afriky. Cestou na letiště, jsme si dali zastávku na Šestce. „Tam jsem taky nebyl…“ (a musím konstatovat, že obchody sice dobrý, ale na parkovišti bylo poněkud větrno) Po drobném zaváhání v příletové hale č.2 jsme zaplatili slušné parkovné a přemístili se do haly č.1. Tam už na Raďu čekal nějaký mimozemšťan, což nás po večerní kolaudaci a dopoledním úklidu nemohlo rozhodit ;o)) Stejně měl úplně špatně ceduli, protože místo „John B.“ mělo být správně „Radana Afrikana“. To je přeci jasné, ne?!?!

Po humorné cestě z letiště…rozuměj takové ty příhody, na které by si člověk jednou rád vzpomněl, ale teď mi to zrovna nějak nejde…jsme si u sousedů vyzvedli synka a proběhlo rozdělování pokojíčků. Překvapivě Raďa teď bydlí v „Honzíkovo“ a Honzík v pracovně. Že by nějaké znamení???

Pro lepší aklimatizaci jsme si kromě tradičních pokrmů – česnekové pomazánky apod. – dali pořad Sám doma. To aby se Raďa rychleji naladila na českou mentalitu a měla inspiraci pro případné návštěvy pražských klubů (tučňáček se vždycky hodí!). K tomu jsme přidali ještě zdařilý film Napoleon Dynamit, kde je taky možné okoukat pár tanečních triků. A to by myslím pro jeden den úplně stačilo.

pátek 11. května 2007

Somadí kolaudace

Bylo to trošku narychlo a neobešlo se to bez tradičních komentářů o schválnostech (to si Verča Čanová nikdy neodpustí), nicméně v pátek po práci proběhla první nerodinná kolaudace. Účast nebyla nijak závratná, dorovnali jsme to však kvalitou osazenstva ;o)) Lucku jsme si vyzvedli rovnou v Plusu, abychom ji cestou mohli informovat o drobných nedostatcích v jejich sortimentu. Příště budeme volat na zákaznickou linku, to prý je lepší zábava.

Než dorazili ostatní – Linda, Jiří a Honza H., stihli jsme nachystat jednohubky i nějakou tu véču. (Míša si dokonce stihl i lehce zdřímnout ;o))

Ke kolaudaci se přidal i Skalák a po povinné prohlídce jsme všichni úpěnlivě hlídali bar, protože to vypadalo, že by se nám mohl v nepozorované chvilce ztratit. (Btw. asi budeme muset přikoupit nějaké barové židle.)

Po tradičních debatách nad aktuálním zaměstnání zúčastněných a nově i po diskusích o automobilových zážitcích, jsme se rozhodli vyzkoušet fondu. Čokoládové…. Speciální menší keramická miska nad čajovou svíčkou… Nepřežilo to… A tak jsme vytáhli další fondu a vyzkoušeli variantu teflonovou ;o)) Pro příště víme, že je třeba čokoládu ředit mlékem, aby se nám nepřipalovala… Jo a Toblerone není pro fondu (kvůli karamelovým kouskům) úplný ideál.

Ideál ovšem asi není ani rum. Obzvlášť po nějakém tom Jamesovi ;o)) Jiří ho jen trošku otestoval a pak nám hodinu kolaudoval horní záchod. Po této akcičce jsme se rozhodli jít všichni do hajan. Linda ještě Jiřího vybavila kyblíkem a všichni jsme mohli spokojeně usnout spánkem spravedlivých.

čtvrtek 10. května 2007

Pravé moravské koláče

Ve čtvrtek po práci a volejbale proběhlo noční pečení koláčků... Neboť si je vyžádali somaďáci na kolaudaci. Až nás nikde nebudou chtít zaměstnat, pořídíme si s Míšou vlastní pekárnu. Lidé jistě ocení, když budeme pracovat kvalitně.

středa 9. května 2007

Stezka odvahy

Dneska se dělníci pustili i do chodníků před domkem… Skalák večer oplakal ty nejkrásnější kusy trávy, které tímto odešly do věčných lovišť (čili na hromadu za domek), a já přesadila „kytičky“, aby mohl být náš chodník vůbec postaven.

Pozdě v noci jsme svolali rodinnou radu a vylosovali návrh rozložení dlažby. Snad to pánové podle našeho nákresu zvládnou. Byla krásná tmavá noc, takže nám to nedalo a kolem půlnoci jsme podnikli „stezku odvahy“. S baterkou jsme pobíhali po zahradě a počítali sloupky, tvárnice, centimetry skosení apod. Závěr? Jsme v hajzlu, protože děláme ploty jako poslední … nejvíc nám to kazí řada naproti, která už si své zahrádky vyřešila (překvapivě krásně rovně), protože vůbec nemusí řešit, že by jejich zahrada sousedila s více jinými, které mají různé úrovně zídky plotu. Zapeklitý problém. Jsem zvědavá, co z toho nakonec bude.

Pak už jen následovala lekce romštiny. Po Míšově ranním pokusu domluvit se s místními „kopáči“ na stavbě plotu u Skalákovic totiž Peti usoudil, že Míša dost často absolutně nevěděl, která bije a co po něm vůbec chtějí. Proto nás naučil pár užitečných slofíček, abychom si příště v takové situaci vedli podstatně lépe.

Pár užitečných frází uvádím:
„Co jsi to k…a p..o řek´?“ – Pane černoch, mohl byste mi, prosím, zopakovat, co jste právě řekl?
„To si v..e, k…a v..e děláš prdel!!“ – Ne, děkujeme, za takovou cenu si plot nemůžeme dovolit.
Ovšem důležitý je především přízvuk…Je to složitá technika, kterou vám na vyžádání Skalák osobně předvede a vysvětlí. V závěru to pak zní zhruba jako „blablabla blabla, blabla-bla bla blabla.“

úterý 8. května 2007

Vratné lahve II. dil

Dnes je ten velký den, kdy se začala řešit terasa. Škoda, že je tak špatné počasí, nicméně aspoň obrubníky dělníci udělat zvládli. Pěkné, Kačenko, moc pěkné!

Kluci si ještě odpoledne hráli s řešením wifi a já s Verun jsme si odskočily do Ikey a do Globusu – tam teda hlavně odevzdat „vratné lahve“, které se u nás začínaly nějak hromadit. Skóre? Už to nevím přesně, ale Veličkovi asi 22 a Skalákovic tipuju tak 14 nebo 16.

pondělí 7. května 2007

6S5 6343

Kdo rozluštil tento tajný kód už jistě tuší, že 7. května proběhlo dlouho očekávané přepsání „našeho prvního autíčka“. Byl to dlouhý a velmi bolestivý proces, který Míšu maximálně vyčerpal a já začínala mít obavy, jestli v sobě vůbec najde nějakou sílu na večerní posezení s „přáteli“.

Nakonec našel sílu zajet i do Čelákovic pro naše nové občanky s novou adresou trvalého bydliště (kdybyste náhodou pochybovali, tak ano je to Za Humny 448, 250 81 Nehvizdy). Pak už jen nakoupit a mohli jsme začít připravovat hostinu pro ty naše hosty. (Přeci jen se to dá považovat za první kolaudaci ;o), tak ať to podle toho taky vypadá, že)

Míša se na to chvíli ještě předpřipravoval s oběma sousedy venku u piva…

Příprava proběhla v pořádku a tak jsme mohli strávit příjemný večer u dobrého jídla a pití s Veselkovými a Ševčíkovými. Jen ještě vymyslím, co s tím pórkem ;o)) A zítra je svátek a můžeme spinkat třeba do 7 do rána. Hurá!!!

úterý 1. května 2007

Velká projekce

Tak na ten hokej přes projektor přeci jen došlo. Stačilo jen dovézt přístroj a zapojit správně anténu a byli jsme ready. Verun tedy ještě zajela nakoupit, abychom na večer mohli napéct koláče a připravit tradiční pomazánku na jednohubky. O koláče jsme se spravedlivě rozdělili se všemi sousedy – je třeba utužovat ty sousedské vztahy. A více méně s Tomášem jsme je ten den vyměnili za klíče od branek ;o) to je myslím dobrý výměnný obchod.

Nad USA jsme nakonec vyhráli, tak já myslím, že to lze považovat za celkem úspěšný den!

Jen ještě nevím, jak přesně naložím s tou žertovnou podložkou na přípravu těsta a jiné kuchyňské práce, kterou mi Verun dovezla. Možná se podívám do odpadků, co psali v návodu o údržbě…

Travnatý seriál - díl 4.

Ani nemusím nic psát, foto mluví samo za sebe:-)