Nehvizdské hřiště

Bez komentáře:-)

Juchelkovi

Další část tradičních rodinných návštěv, tentokrát tedy končíme u Juchelkových. Nejen že všechny 3 děti dostávají další a další dárky, ale narozeniny slaví i děda Mirek, takže se po obědě sjíždí velká část rodiny. Je mezi nimi i Kajka, což pro Fílu znamená jediné – stříhání. Poprvé to ale zvládá naprosto v pohodě, bez jediné slzičky. Vypadá zase jako malý klučina, ty velké, dlouhé vlásky z něj dělaly velkého chlapa:-)

Byť nebylo nejtepleji, všechny děti se stihly smočit v malém bazénku, Fíla s Kamčou a s Míšou pak i v bazénu velkém. Přece jen by ale pár stupňů navíc vodě neškodilo. Odpoledne Radka odváží Míšu na nádraží, zbytek se pak přesouvá dolů k Tomečkovým sbalit se na cestu domů do Nehvizd.

 

  

Veličkovi a domácí oslava

Dopoledne jedeme k Veličkovým, a to hned nadvakrát (podruhé pro teplejší oblečení). Fíla i Kami dostanou dárečky k svátku, stejně tak i babi a teta Janushka, takže je to veskrze dárečková návštěva. Velmi oblíbenou atrakcí je jezírko s rybičkami, jak Fíla, tak i Kami by se tam vydrželi rochnit asi klidně celý den.

Tolik času ale nemáme, odpoledne vyrážíme zpět směr Tomečkovi s krátkou zastávkou na vyzvednutí dortu pro Alenku. Myslíme si, že se nadmíru povedl, koukněte na fotky. Znamená to mj. i to, že jak Alenka, tak i naše ratolesti dostanou další várku dárečků.

 

Směr Beskydy

Dopoledne se všichni kromě mě přesunuli autem na Moravu tak, aby se stihlo požádat o Alenčin pas. Večer pak já jedu směr Beskydy vlakem.

 

Dámská jízda

Fílu jsme odvezli do školky a hned potom jsme si my holky postály v zácpě a na plavčo se tak dostaly až v 11 hodin. Holky si to užily, ale znamenalo to hned po šatně vyrazit zpět domů, abychom stihly vyzvednout Fílu ze školky. Pak oběd doma následovaná volnou zábavou. Nejprve na zahradě. Potom jsme však přemluvily mladého pána k cestě na poštu (a na kravičky, na zmrzlinu a na hřiště – prostě klasika ;o)) Večer se ještě děti proběhly na zahradě a uspávání proběhlo docela hladce.

 

Ikea

Neděláme si velké ambice, Fíla jde do školky a my vyrážíme do Ikei. Holky pěkně spolupracují a spinkají (než proběhne ječící dítě). Nákup je z toho obrovský. Snad to všechno vyjde Radě do kufru. Uvidíme.

Shopping

Na zpíváníčko kvůli karanténě nejdeme, cvíčo odpadá. A tak dneska raději vyrazíme do obchodů. Zkoušíme Chodov (loďka je hit) i Štěrboholy. Domů se vracíme až okolo půl osmé.

Hurá, Penhalovic holky přijely

Celkem klidné ráno, ale pak hurá na letiště, už už jedeme pozdě. Děti se cestou prospaly, díky čemuž zavládla na letišti trochu anarchie, ale zvládli jsme to, jakož i cestu domů.

Instalace autosedaček

Dopoledne jsme instalovali do auta 3 autosedačky vedle sebe. Hurá, povedlo se, Radka s Alenkou můžou přijet. Odpoledne jsme byli na návštěvě u Heřmanských. Super, jen ten bazének, toho budeme asi litovat.

 

Nabitý program

Ale zvládli jsme to. A co? No ráno nachystat věci, pak plavání (překvapivě s dobrou náladou), pak divočina s Adámkem, potom přesun k Veselkům. Nečekaně brzy, ale nevyhodili nás. Nicméně kolem druhé jsme vyrazili zpět, protože Kami a František už začínali být hooooodně unavení. Za to jsme ovšem stihli ještě výlet do Jirn. Překvapivě Fíla vyzkoušel a zvládl tamní „závod“. I když jeho laškovné podvádění se slovy „nedívejte se teď“ se asi tolerovat nebude:-) Následně si děti ještě pohrály na hřišti. Někde mezi tím jsme si stihli popovídat se Ševčíkovými, kterých bude v říjnu o jednoho víc ;o))

U Adélky

Dopoledne jsme byli na návštěvě u Adélky. Bylo super. Dětičky se respektovaly. Spolu se překvapivě nestyděly mluvit. Vzájemně si vysvětlili a sdělili všechny důležité maličkosti. Zvládli jsme i krátkou procházku, jen ten závěr…to byl mazec. Fíla si odřel prst o strom, ale vypadalo to minimálně na amputaci končetiny. Ale ošetření jsme se rozhodli nechat až na doma. Fíla unaven pláčem usnul ve stojícím autě, když jsem předávala věci Libušce. Odpoledne se mělo jít ke Kubíkovi, ten má ovšem spací období :o((( škoda, protože mladý pán byl extrémně protivný. Již třetí den :((

Spíme

Dopoledne jde Fíla do školky a my s Kami máme volno. Co asi budeme dělat??? Co si takhle zdřímnout. Joooo, i to je řešení ;o))) Ale aby to nevypadalo, stihli jsme před tím zaskočit k Ivče s úpravou kalhot. A pak zase rychle pro Fílu, no a odpo k nám dorazili Kubk s Aničkou a tetou Šárkou. Super!

Ferrari

Dopoledne jsme si prostřídali služby – nejdříve hlídal táta, abych nachystala oběd, pak jsem si vzala prcoše na procházku já, aby mohl táta ještě chvíli pracovat, než se vydáme vybrat jeho dárek z loňských narozenin – jízdu Ferrari. Dětičky se sice cestou prospaly, ale na náladě to nějak nebylo znát. Holt bylo v okolí málo zábavy a příliš větrno. Kvůli svačině jsme prošvihli jedno pořadí a čekání si ještě prodloužili, ale nakonec jsme to zvládli. Večer jsme ještě zastavili ve Štěrboholích („ne, tohohle dalšího meka opravdu nekoupíme“) s trasou hračkářství – Obi – DM.

Koala Café

Dopoledne bylo plavání a nákupy. Tentokrát si Fíla do bazénu vyžádal tatínka, takže na nákup šla máti a ta už DM prostě nestihla. Ve Čtyřlístku jsme přišli na tristní stav naší hotovosti a musela jsem zajet rychle někam něco vybrat. Nakonec to nebylo tak složité. Cestou domů dětičky usnuly a odpoledne jim bylo přislíbeno Koala Café.
Jen co se vyspí a naobědvají (už to vypadalo, že do Koaly nikdo nepůjde, když se jedlo přes hodinu). Nakonec jsme ale v Koale byli až do 7 do večera. Oba si to náramně užívali, celý pobyt jsme si zpestřili dramatickým pádem Kami přes řídítka. Doma už pak stačilo jen přenést spící Kamču do postele a pomalu, ale jistě dojet Filípka.

Čabrací den

Klidné dopoledne – Fíla: to je dobře, že dneska nejdu do školky. Máma nevázaná programem se rozhodla užít si sprchu. Kamča mi to z poza vany evidentně záviděla, příště ji musím vzít s sebou. Následně se na skok zastaví Cimbůrkovi, abych si stihla dočistit zuby atd. než se vydáme k nim na zahradu. Tam pro změnu přizveme k „zahradnímu čabrání“ kolemjdoucího Robinka Hlavu. S klasickými protesty se přesouváme domů a nečekaně slečna vydrží čekat na uvaření těstovin a ohřátí polévky. Jen teda obsluhovat se tentokrát hodlá sama a mou spolupráci tvrdošíjně odmítá. Po dobrém jídle vyráží ven za Fílou jako nezřízená střela a vypadá, že pojede akčně až do večera. Já ovšem trvám na svém a odvádím slečnu na polední spaní. K mému překvapení slečna usíná docela rychle. Spaní přečkáme hezky v chládku domova a odpoledne se jde na čabrání „ve velkém“. Ano ve velkém nafukovacím bazénku ;o)) Kolem páté se přidává i Daník. Kamča se dnes 2x (ano slovy „dvakrát“) vyčůrala do nočníku. Tak že by???? Večer dojezd s tátou a poněkud neklidné usínání, snad nebude taková i celá noc.

Černý kocour

Po školce a plavání (pořád si to užíváme, až se lektorka diví) a poledním klidu v domečku se vydáváme ven. Jenže Verunka dneska usnula. Tak to zkusíme sami na kole na poštu a na kravička a na zmrzlinu. Noooo…dneska je u kraviček největší hit černý kocour. Fíla si s ním hraje, krmí ho, hladí (večer pak prohlásí, že bych chtěl taky kočičku…to to brzy začíná). Taky dnes zahlásil, že by bylo potřeba zajet k tomu Jonáškovi, ukázat mu, jak se pracuje s tím strojem na plastelínu, co od nás v úterý dostal ;o))) No nevadí, zatím stačí, když si pohrajeme na hřišti. Nejlépe s Verunkou a úplně nejvíc nejlépe i se strejdou Kokosákem. To je pak těžké z hřiště odejít, ale zvládli jsme i tohle. Fíla večer kouká na pohádky, než uspím Kami. Pak si uchystám Fílu a pak už se od dětí nehnu. Dnes si dávám holt zasloužený odpočinkový den.

 

Premiéra bez táty

Táta dnes odletěl do Bruselu a máma měla samostatnou uspávací premiéru. Udělali jsme si akční den a hezký večer. Slečně jsme zkrátili polední spaní a ono to tak nějak vyšlo ;o)) Teta po večeři na chvíli přihlídla Fílu s Daníkem venku na zahradě, já zatím okoupala a uspala Kami a den byl úspěšně za námi.

 

Setkání rodičů s dětmi

Vyšlo nám dobré ráno, kdy byly dětičky v pohodě a my (respektive Míša) stihli vysát všechny pokoje. Dopoledne jsme se tak nějak podělili o hlídání dětí. Neplánovaně jsme zvládli i pokosit zahradu, akorát to chystání občerstvení zůstalo až na dobu návštěvní. Nu což, když má člověk dobré kamarády, tak se to dá zvládnout i takhle. A tak jsme se zase sešli…my, Šigutovi, Heřmanští, Vyskočilovi i sousedi. Překvapivě dokonce na zahradě. Škoda že jsme očekávali to špatné počasí a nenachystali i něco na gril. I když i při té koncentraci dětí to možná bylo dobře. Každopádně jsme dohnali resty a popřáli Jonáškovi k narozeninám a uvítali novou členku našeho sdružení – Editku Vyskočilovou. Večer jsme ještě rychle naplnili bříška těm, u kterých rodiče potvrdili obavu z usnutí cestou v autě a nezbylo než se rozloučit a začít se těšit na příště.

Zase nakupování?!?!

Děti vstaly brzy, co já s nimi budu celý den dělat??? Co takhle plavčo, nákup botiček a dárků a potravin?? To by šlo, ne? A taky že jo. Od 6 je do 9 docela dost času na to nasnídat se, sbalit věci na plavčo, nachystat jídlo na celý den a ještě pověsit prádlo. Stačí jen, když si děti hezky hrají. Mrknu jednou, skáčou po posteli, mrknu podruhé, jsou oba v malé postýlce, mrknu potřetí, jsou oba zase venku…vždyť oni mne vlastně vůbec nepotřebují?!?!? No ale na tom plavču ještě přeci jen ano. Fíla má premiéru a musí celé Kamčino plavčo zvládnout sám na břehu. Má k tomu s sebou plný batoh autíček a DVDčko. Překvapivě a nečekaně i partnera (vlastně partnerku). Beatka naštěstí zůstala na hlídání babičce, to už by se nám to na břehu asi zvrtlo ;o)))

Plavání zabralo, trochu jsme se najedli a hurá na boty. Vlastně hlavně na gumáčky. Celé nakupování Kami statečně prospala v autě. Opět probíhalo zdlouhavé nakupovací dilema umocňované strachem o tu v autě spinkající slečnu. Dvojí průběžná kontrola proběhla v pořádku. Napotřetí jsme „hasili“ srdcervoucí pláč a slzičky. Za to jsme ale ještě stihli vyzkoušet nově zakoupené botky a protáhnout tělíčko před další cestou. 

Do Štěrbohol se to mámě nějak nedařilo, ale ČM prý Fílovi nevadí, hlavně když budeme v hračkářství, když to bude co nejdříve a když si bude moci něco koupit. Slečna postupně vybírá různé hračky z regálů a mění je za aktuální „hity“. Fíla ohlíží auta, mašinky a lego. Máma se snaží vybrat dárky pro Jonáška a spol. Nakonec jsme to i s tradičním kakáním zvládli a mohli se přesunout do potravin.

Fíla dostal trest a musel opustit kočárek a přenechat jej mladší sestře. Té se to po čase přestalo jevit jako výhoda, ale už z toho nebylo úniku. Obzvláště poté, co jsem se odvážně rozhodla se dvěma dětmi a jedním kočárkem vláčet kromě drobného nákupu ještě meloun. Naštěstí se ozval táta, který nám přišel na pomoc k pokladnám. Hurá! Jen škoda toho melounu, který cestoval v kufru auta sem a tam a sem a tam…no a večer, ten už jsme zvládli. Když děti dlouho nevidí hračky ani televizi stačí už jen dobré jídlo a je to pak pohoda ;o)) A jen co usnou, může začít dramatický úklid a přípravy na zítřejší návštěvní den. Ještě že je táta takový skvělý pomocník.

 

ZOO

Opět se snažíme vytvořit tátovi nejlepší podmínky pro práci a po dlouhé úvaze a pomalém ránu vyrážíme s tetou do ZOO. Překvapivě nebylo tak plno jako onehdy ve čtvrtek s Cimbůrkovými. To jsem ani nečekala. Ovšem po nás už se to pomalu začínalo sjíždět ;o)) S velkým doprovodem jsme se rozhodli pro vysoké cíle a zvolili cestu za slony a žirafami. Bohužel, sloni jsou stále někde schovaní a jejich místečko se stále buduje. Čili ačkoli jsme prošli ty méně známé části a vyšlápli celý ZOOkopec, útěchou nám byly jen ty žirafy. A taky zebry a surikaty a….třeba i pštrosi. S malými protesty jsme předtím zvládli i oběd a slibovanou zmrzlinu, co jsme však nestihli, bylo krmení koz. Snad do naší příští návštěvy nepadnou hlady ;o) Aspoň že ten vláček Fíla stihl. Kami zase spící přesun z kočárku do auta. A teta přesun na nádraží. Jelikož jsme byli příliš blízko, bylo potřeba cestu na nádraží poněkud zdramatizovat a prodloužit, aby mezi tím stihl usnout i Fíla a nikdo tak nepodléhal panice, když nás teta opouštěla…i když…řidič ještě nespal ;o)))

Tátovi zbyly na odpoledne vyspinkané děti, které bylo potřeba vyvětrat na zahradě. Ale víkendový dojezd zas nebyl až tak těžký, aby se nedal přežít ;o))

 

Nabitý den s tetou Janushkou

Míša potřebuje makat na analýze a tak vyrážíme na plavčo jenom s tetou. Kami sice usíná na poslední chvíli, ale přesun do kočáru se nezdařil. Nicméně pobyt v herničce s tetou zvládly skvěle. Zato naše plaváníčko bylo dneska bez nálady. Snad bude příště líp. Každopádně se oba unavili, takže jsme je v autě uspali, vyzvedli si pizzu a v klidu si dali oběd, teda zatím jen my dospěláci.

Na programu dne je jinak plastelína.

Počasí se poněkud zhoršilo, takže výlet na kole padá a místo toho se jde nakupovat. Děti s tátou a tetou ovšem raději volí Koala café…A vydrží až do sedmi, což máma stíhá po vydatném shoppingu tak tak. Pak děti vydrží ještě večeři a i když Kami vypadala na usnutí už v autě, vydrží ještě i koupání i dlouhé uspávání. Ufff.

Zase zmrzlina

„Dneska se do školky nejde, Filí.“ Tak to si pán pro změnu může zase pořádně hrát, jenže bychom potřebovali ven, na poštu a taaaak. Nakonec ho Verunka pod okny přeci jen přemluví. Udělali jsme jen malý okruh a hurá na zahradu k Cimbůrkům, protože Tomík potřebuje spát a Danča balit. A tak to zkoušíme se zbytkem na pískovišti či na trampolíně. Na chvíli zaskočí i Šárka s Kubíkem (Anička toho času spinkala). A naše Kami taky začínala být unavená. Cestou ještě pokec s Luckou, který nás trošku zdržel, a pak to vypadalo, že jsme to trošku přetáhli. Kami nechtěla jíst a pěkně se vztekala. Po obědě jsem pojala podezření, že příčinou nebyla únava, ale skutečnost, že jsem se rozhodla slečně sundat šatičky. U oběda je totiž našla přehozené přes vedlejší židli, rychle po nich chmátla a už je nechtěla dát z ruky. Jen s příslibem, že jí je obleču. Během oběda jsme museli přidat ještě čepice na hlavu. Jen Fílu jsem z této povinnosti omluvila. 

Pak potřebovaly dětičky na zahradu, kde jsme chvíli zalívali a bublifukovali i s Ivčou, Teou a Adélkou. Ovšem bylo taky potřeba zajet na poštu pro PIN k nové kartě. Zmrzlina mladého pána přesvědčila ke spolupráci. Vyrazili jsme ve verzi kolo-moto a brzy pokračovali stylem kolo-kočár ;o))) Ale zvládli jsme to, jakož i kravičky, zmrzlinu a hřiště. Jen slečna už začínala být poněkud unavená. Takže dojezd doma s tátou. Ten pak ještě večer sjel na nádraží pro tetu. To bude zítra radosti ;o))

 

Co už umí naše děti:-)

Kami statečně mluví, i když často po svém. Nicméně stejně jako Fíla je schopná opakovat celé věty (respektive větu – „Nejde/Nefunguje to“). Začíná víc využívat gestikulace. Změnila mámo na mami. Dožaduje se mé přítomnosti ukazováním na místo u sebe. Sobě říká zkráceně „KaKa“ (KAmilkKA). Obstojně dokáže jet na motorce.

Fíla momentálně řeší rodinné vztahy. Jak to, že jsme se s tátou dřív neznali a že jsme spolu nevyrůstali. „Jednou si taky někoho najdeš“ … „No, třeba holku, nebo kluka, že?!?“ (přesně tak Filí ;o)))) Taky už rozezná „ironii“. Nebo když si máma dělá legraci. Z toho actimelu se jízdou na kole máslo totiž opravdu neuklepe ;o))) apod. Jínak díky některým hrám krásně počítáme. Fíla dokáže i to, že když přijde ještě teta a Daník, tak nás bude o dva víc, takže pět. Já myslím, že slušný výkon ;o)))

Ranní vyspávání

Už skoro měsíc si ta drobotina vstává okolo 6 a zrovna dnes, když není nic nachystáno a když se ráno vyráží do školky a na plavčo, si budou vyspávat do půl osmé!!! No, takže to byla pěkná honička, mladému pánovi nějak chyběla ranní dávka pohádek, slečna byla do auta málo unavená, ale zvládli jsme to. Dokonce i Kamčino polední spaní se trošičku prodloužilo. Aspoň o cestu na zmrzlinu. Tam se probudila, přeci si nenechá ten kornout ujít, že ;o)) Zbytek dne jsme prakticky strávili na hřišti. Bylo příjemně a děti si krásně hrály s místní kuchyňkou. Každý vařil něco a všichni to měli mooooc dobré ;o) Cestou zpět ještě na kameny a pak „kakáááát“ a sprint domů. Ten by nastal i tak, neboť začaly padat dešťové kapičky. Závěr doma byl docela pohodový a jelikož děti držely docela dlouho, budou snad spát jako zabité.

  

Zmrzlina, koláčky, zkrátka - žijeme si:-)

Co dělají matky, když odvedou děti do školky? Vyrazí s druhými prcoši na točenou zmrzlinu ;o) černý rybíz – vanilka…dobrá kombinace…Taky to dobře uspává, takže Kami odpadla už kolem půl jedenácté, ale vzhledem k slabé noci vydržela spát až téměř do půl jedné. Jóóó vyzvedávání bylo na poslední chvíli. A pak rychle zpět na oběd. Pak dorazili Danča s dětmi pro změnu k nám. Ovšem zalévání kytiček nějak nevyšlo, strhla se bitka a Fíla musel jít za nevhodné chování na samotku. Počasí vypadalo dost na hraně, nicméně na poště čekal balík, a tak jsme se všemi dětmi vyrazili pro něj. Odměnou byly koláčky, na kterých si starší cestou zpět velmi pochutnávali. Na jejich žádost jsme to vzali zpět přes „kravičky“. To nám ten kočárek zase krásně voní ;o))) Ale Kami koukala. Tomík se poněkud vztekal, protože v tomto prostředí se mu usínat nechtělo. Tak rychle na hřiště, Danča šla napřed a já se „loudala“ se zbytkem. To máme Fíla jedno kakání, Verun čůrání…ještě že Kami má ještě plínu. Kolem šesté jsme se začali sbírat domů na večeři, neboť táta dnes nedorazí, tak ať není nějaká hladová hysterie. Tak jsme zklamali Daníka, který právě dorazil na hřiště.

S Janičkou jsme večeři a přípravu na večerku dobře zvládli. Malí si stihli ještě zablbnout s Daníkem a Verunkou, kteří se přesunuli na zahradu. A po koupání celkem dobře odpadli. Já bohužel taky. Po 23 hod, kdy se vrátil i Míša (pln dojmů z whiskey degustace), ještě začala Kami zoubkovou vlnu a na domácí práce se dnes už nedostalo.

  

Oslavy

Zase se brzy vstávalo. Sluníčko táhne ty lenochy ven. A tak volíme výlet na kolech na hřiště do Jiren. Malým se ve vozíku docela líbí, na hřišti taky. Po svačině vyrážíme zpět domů. Kami dle předpokladu usnula, zcela nepředpokládaně Fíla neprotestoval proti skutečnosti, že si opřela hlavu o jeho rameno. Pašák!!! Vydržel to celou cestu a pokorně seděl, než jsme se ji pokusili vyndat z vozíku. Bohužel se probudila a já začala mít obavu o odpolední B-party, ovšem je to holka chytrá a po polívce a troše pohybu na zahradě to kolem 13 hod znovu zalomila.

 

Sice jsem u toho nebyla, neboť jsem zrovna řešila s Verčou předávku věcí do Afriky a rychlonákup, každopádně všechno jsme zvládli a skoro i přípravu oběda. Kami se vzbudila okolo 15 hod, podle zpráv v tu dobu právě odpadla Cimbůrkovic Verunka, takže jsme v klidu dochystali oběd, najedli se a vyrazili na návštěvu až později. Někde mezi tím Skalákovic Verunce přestalo fungovat auto a Péťa se vydal na záchrannou misi. Dorazili akorát před odchodem k Cimbůrkům.

Tam pak dětičky řádily až do večera. Nejvíce se ujala zahradní sprcha. Naháči tam poletovali asi celé hodiny, než si Verun všimla, že už se Fíla začíná klepat zimou a že bude potřeba je z těch kaluží, co v trávě při sprchování vytvořil, vyndat a ohřát. Naštěstí z toho nebyla žádná rýmička. Ufff. Náročný den.

Jo a co se slavilo. No Tomíkův první rok. Oslavenec se tvářil náležitě i přesto, že byla často pozornost směřována k jiným dětem ;o))) A jelikož bylo dnes úterý, včas se všichni vydali do svých domovů, aby maminky mohly zkusit vyrazit na zumbu. U nás se sice nespalo, ale tatínek se tvářil odvážně a tak jsem přeci jen na svůj druhý zumba pokus vyrazila. Premiérové uspávání prý proběhlo relativně hladce, přesto že se do uspávání Kamči nečekaně vložil i Fíla, což se nesetkalo s velkým nadšením, ale všichni to nakonec ustáli. U Cimbůrků se pro sichr čekalo na maminku. To bude tím, že si Verun dala to pozdně odpolední spaní ;o)))