Míša už je od včerejška na teambuildingu, a proto přišel o skvělou akci. Opomenu, že nemohl včera vyzvednout Skaláka na letišti a ani nebyl účasten jejich reakci na náš designérsko-kreativní kousek. Za zcela zásadní však považuji nehvizdské vítání občánků. Ne že bych měla nějaká velká očekávání, ale pán „tiskový mluvčí“ (jak jsme si jej museli označit) se svým výkonem (rozuměj „SCÉNKOU“) dostal zcela mimo možnosti mé fantazie a představivosti. Mít kameru, tak z toho byl druhý díl filmu Hoří, má panenko.
Nejvíce času počítám zabralo představení programu celé akce a věcí s tím spojených. Vypadá to, že i na dětské besídky se budu muset zřejmě ještě nějak psychicky připravit. V mých vzpomínkách se zdály být poněkud krásnější, že by nějaká autosugesce??? Nebo že by dílo milosrdného časového odstupu, který dokáže vše v lepší obrátit?!? Těžko říct! Každopádně to byl „zajímavý projekt“, po němž už můžeme Daníka považovat za regulérního občánka (i když za odpad už platí pěkně dlouho ;o))
Nicméně tuto retrodávku bylo potřeba naředit něčím komerčnějším, a tak jsme se vydali do Centra Chodov. Tuším, že původním impulsem byla návštěva Elektroworldu, ale nejdříve jsme si pěkně naplnili bříška ve Sphinx, pak jsme se Skalákem absolvovali nějaké „jeho“ obchůdky, následně s Verun zakotvili v H&M (tam jsou věci pro děti vůbec nejlepší – Daník dostal od tety a strejdy nové „občánkovy“ gaťata), no a pak už jsme šli raději jen do potravin. I tak jsme shoppovali déle než 3 hodiny. No zkrátka náročný den plný zážitků ;o)
A následuje Skalákova fotodokumentace:
Žádné komentáře:
Okomentovat