úterý 27. října 2009

Hop a skok a žádný krok...

Ivča „Makulovic“ měla narozky, ale bohužel, ačkoli bydlí Za Humny, na chůvičky je to „moc daleko“. Takže jsme je slavili u Čejkových ;o) Vzhledem k časové vytíženosti (jak je možné, že s 2 malými dětmi se najednou volný termín hledá tak těžko) byl zvolen pracovní den, po němž aspoň následoval státní svátek ;o)).

A tak jsme zase „po čase“ poseděli u jídla (opět nové zajímavé kousky, Janičku s Ivčou chválíme!!) a pití a plánovali, jak na jaře pojedeme všichni zkontrolovat, až si Ivča půjde vybrat svůj dárek. Přitom tolik věřila, že nám koupi tandemového seskoku Radek nedovolí. Kdepak asi soudruzi udělali chybu?? ;o))

neděle 25. října 2009

To vám bylo krásně...

Druhý den v Beskydech a den jako malovaný, tak jsme si dali pěknou procházku po hrázi a nejbližším okolí. To tu dlouho nebylo ;o))

Odpoledne jsme byli nahlášeni k taťkovi. Tam je to pro Fífulu poněkud náročnější. Obvykle tam bývá docela rušno, na což není zvyklý, a čekají tam na něj minimálně 2 treperendy, které ho nespustí z očí a drží se ho jako klíšťata. Tak snad se malý časem otrká a zvykne si na ně. Přeci jen je jednou chtíc-nechtíc „doroste“.

sobota 24. října 2009

Shopping a oslavy

Tentokrát jsme měli „prodloužený víkend“ v Beskydech pečlivě naplánován. Vypadá to, že s dítětem už tomu ani jinak nebude ;o) Čili dnes jsme si trošičku „přispali“, nechali si dovézt „vydováděného“ tatínka. (Teta Janushka si tak mohla ještě na chvíli pohrát se synovcem ;o)) A vyrazili směr Ostrava. Cílem byla návštěva babičky, která byla toho času v nemocnici, a při té příležitosti nákup botiček. V obou případech jsme byli úspěšní. Nové botičky si můžete prohlédnout u Fífuly na webu (http://filipo.webnode.cz/news/prvni-boticky/ pokud jste tak již neučinili). Babička mohla před spolunemocnými prohlásit, že „dorazili její Pražáci“, tak asi taky dobrý. Pak už to bylo ale jednoznačně na spaní, čili čas vyrazit zpět k mamce do Frýdlantu.

Vyspinkali jsme se do růžova a po jídle vyrazili směr Pržno, kde se slavily Vendulčiné narozeniny. Což znamenalo klasicky spoustu dobrého jídla a pití a taky zkoušku nových her, které holky dostaly. Po dlouhé době jsme zase něco hráli, takže úroveň „5+“ a boj o vejce byly naprosto vyhovující ;o)) Fífula se celý večer statečně bránil Baruščiným pusinkám. (Už teď zřejmě ctí zákon a dobře ví, že hledat si slečnu v rodině se nemá.) Řádně unaveni jsme se pak dopravili do Frýdlantu do postýlek.

pátek 23. října 2009

Sraz ze základky

Byť je pátek, byli jsme na Moravě. Jako tradičně jsme dorazili někdy kolem půlnoci (ze čtvrtku na pátek), výborná záležitost, jako vždy. Ale co naděláme, že...

Každopádně dopoledne jsme se vydali za Káťou a jejím malým Tobiasem zkontrolovat, jak hezky rosteme. Samozřejmě, telepatie zapůsobila, Robert se údajně den předem zrovna s Káťou bavil, že už jsme se dlouho neviděli (s Robertem se asi navíc ještě dlouho neuvidíme, byl dneska v práci). Každopádně musíme zkonstatovat, že malý Tobias už není zase tak "malý" a roste jak z vody. Navíc je to prý strašně hodné miminko, což se nám snažil dokázat tím, jak část naší návštěvy spal. To my jsme tetě museli ukázat, jak už se umíme pohybovat, což bylo samozřejmě patřičně oceněno.

Odpoledne jsme se přesunuli na Ostravici, odkud jsem se já někdy v podvečer nechal Janou odvézt k Freudovi, kde jsme měli sraz z naší základky. Nebylo to nic nějak extra organizovaného, zkrátka se tam obsadilo pár stolů a čekalo se, kdo se objeví. Když jsem se objevil já, v hospodě sedělo myslím že 6 lidí... No nic moc. Postupně to ale ještě narostlo na tuším že šťastnou 13. Není to tak špatné, když nás bylo nějak kolem 28 nebo tak něco. Kdyby navíc existovaly kontakty na všechny, možná by se nás sešlo více.

Bohužel chyběl Petr alias Tyčka, byl nemocinkatý doma. Stejně tak Mory, na kterého jsem se těšil. Tak snad někdy příště.

Jinak většina z nás sraz z té informativní stránky podcenila, nepletu-li se, tak se objevila jen 2 alba s fotkami. Já teda musel poslat aspoň mobil s fotkami Fífy, ještěže máme dneska ty moderní technologie:-)

Každopádně, byť jsem se srazu malinko bál (budu si mít co s těmi lidmi povídat??), tak to nakonec nebylo tak špatné a čas nám docela rychle utekl. Je pravda, že i mezi mými spolužáky se našly případy, které snad předevčírem byly poprvé v multikině v Ostravě a popisovaly to jako to nejlepší, co kdy a kde viděly, nebo bylo jasné, že patří mezi ty nejstálejší zákazníky tohoto podniku, ale prostě jsem původem z malé vesnice a asi se to dalo čekat:-)

Tak jsem zvědav, čím mě kdo překvapí příště!

středa 14. října 2009

Reklamovat či nebýt?

Zrovna nám odjela kočárkovo-hrací výpomoc a přijeli nás pro změnu navštívit bacilové. Když jste doma sami s dítětem, je to paráda. Člověk by nejraději strávil den v posteli, ale nějak ne a ne přijít na to, jak tam udržet i to dítě. Asi by to muselo být nějaké jiné dítě, nežli náš Fífula.

No, takže do takové situace se nám přihlásil Viktor-čistič na reklamované opravy domku. Ideál. Možná by to chtělo nanosit ještě více věcí, ať je větší průvan, a ještě více vymalovat, abychom měli ještě větší důvod větrat. A tak jsme přežili 2 krizové dny, až to nakonec vzdali sami páni bacilové. Sláva! Aspoň že to šlo rychle, když už jsme se tomu nevyhnuli. I když následky zůstaly. Tedy minimálně po té reklamovací četě. Však to znáte, opraví vám zeď a zničí schody, ani koupelna nezůstala bez poskvrny :o(( Snad příště (nebo raději ne??)

sobota 10. října 2009

Tak trochu jiný víkend

Co jiného by mohlo být 10. 10. v 10 hodin než Toyota Family Day?!? (Jak japonsky přesné ;o)) Ideální příležitost se sejít s těmi, kterým to už dlouho jen slibujeme, jako např. Ivě a Monice. Přes klasické „dětské zdržování“ nepředpokládanými problémy, jsme naštěstí přijeli včas. (Prý si na to Japonci docela potrpí.)

Z nabízeného programu jsme zvládli prohlídku pracoviště (sice jsme tam už několikrát byli, ale kde jinde by si Fífula pochutnal na své oblíbené přesnídávce – protože nabízená zelenina překvapivě opět nevzbudila zájem), kontrolu konferenční místnosti s tematickou projekcí CARS (ta překvapivě vzbudila zájem veliký), oběd složený ze self-made sushi a dalších dobrot a krátké korzování v oddělení sladkostí se spícím Fífulou na rukou (jako každého správného chlapa ho zmohla rýmička).

Nicméně dopoledne docela rychle uteklo a bylo potřeba se přepravit zpět do Nehvizd, neboť tam za námi dnes dorazili na slibovanou návštěvu mamka se Zdeněčkem a Janushkou. Fífula si na to pořádně dáchnul, aby měl sílu na odpolední hraní s babi, dědou a tetou a hlavně aby měl sílu na rozbalování dárků ;o)) Díky tomu jsme zvládli všichni společně poobědvat. Pak už probíhalo klasické hraní a procházka v kočárku. To si užívali zmínění příbuzní a já si po dlouhé době užívala v kuchyni ;o)) Míša s Janushkou si ještě zaskočili užít trochu toho pražského shoppování. Proč ne, když z toho byly dárečky i pro mne ;o))

Akorát večer to bylo trošku komplikované, protože se nám tahle návštěva trošku kryla s akcí vedle u Skaláků. Ale když ony se ty „akční“ večery s dětmi trošku hůř ladí a organizují. Takže jsme poněkud překročili hranice správného společenského chování a přebíhali tu ke Skalákovým a tu zase zpět domů. Může se vám to jevit, jako výhodná záležitost, bohužel nebylo tomu tak. Je potřeba vzít v úvahu, že u Skalákových jsme se sešli s Makulovými a Čejkovými. No a Tomášek dobré jídlo tuze rád, čili lahodné Verčiny listové tyčinky byly pouze na příděl, za to se ve velkém nabízela „řezníkova slivovička“. Takže Míša raději zůstal u té, co si dal doma se Zdeněčkem a dál nechtěl míchat, za což byl následně veřejně pokárán ;o))

Nicméně Zdeněčkem slibovaná návštěva byla tímto splněna a Skalákovic oslava narozenin též. Sláva!!!

Už jen poznamenám, že druhý den jsem se díky Tomečkovic hlídací službě vydala dopoledne s Verun do kostela. Ano slyšíte/čtete dobře. Jednalo se - jak jinak - o zážitek na celý život. Původně jsme šly na křtiny Muškovic Barunky. Netušily jsme, že to bude součástí celé téměř 2hodinové mše zaměřené (tentokrát) proti „movitým“ lidem. Hned jak jsme překonaly touhu odevzdat veškerý (netrvalo by to dlouho) majetek, vydaly jsme se raději zpět do našich domovů, které máme na štěstí na dluh ;o) Ale jinak „hezké, Kačenko, moc hezké!“

...nakonec ještě něco. Tento víkend jsme se definitvně rozloučili s naším dlouholetým přítelem a významným pomocníkem panem Dellem.

pondělí 5. října 2009

Už to tady minimálně jednou bylo

Opět jsme se rozhodli zahájit samostatné usínání. Vzhledem k vývoji pohybových aktivit našeho malého průzkumníka jsme v této souvislosti pro jistotu snížili postýlku. Ani vám snad raději nebudeme psát, kdy s tím zase skončíme (takhle brzy nad ránem se prostě přihlašovat na net a blogovat nebudu ;o)).

sobota 3. října 2009

Skaláci narozeniny neslaví

Skalák i Veruš měli narozeniny, ale my je přece neslavíme, takže jsme se u nich sešli jen tak. My, oni, Čejkovi a Makulovi. My teda přišli trochu později, takže to nejlepší už bylo snědeno, vypito. Každopádně byla sranda, neboť jsme sjížděli Skalákovic nahrávky Superstar a hlavně Tomáš s Radkem si neodpustili komentáře. Jeden lepší než druhý.