středa 30. března 2011

Přihláška do školy II.

Takže dneska podruhé, tentokrát s máminou občankou. Tak jako tak, stejně přijetí vidíme jako velmi nepravděpodobné. Ale třeba se zázraky skutečně dějí a Fífa bude brzo totálně socializovaný…

úterý 29. března 2011

Přihláška do školky I.

Dneska jsem se cestou z práce stavil v místní školce odevzdat přihlášku toho našeho velkého kluka. Možná bych si příště mohl přečíst zadání a vzít všechny potřebné doklady:-)

pondělí 28. března 2011

Hot news

Dnes to vypadalo jako takový běžný den (dopoledne u Lucky, odpoledne po dlouhé době s Daníkem), ale pozor…dnes byly naší slečně zakoupeny regulérní náušničky!!!



neděle 27. března 2011

Teta Janushka odjíždí

Návštěva to byla krásná, ale krátká. Co naplat. Tak aspoň rozlučkový shopping v centru Chodov (plánované náušnice neměli, místo kalhot pro Iana máme nové pro Míšu) a hurá s tetou na nádraží. Fíla ale nějak nechce spát a tak z auta přesedláváme na kolo. Verunka slouží jako velmi dobrý motivační prvek a tak se na kole dojede až na hřiště. Pak se jde pro změnu na zahradu, kde se sejdeme i Daníkem a Muškovými.

sobota 26. března 2011

Kamčino vítání občánků

Dneska je velmi slavnostní den – Kamča jde na vítání občánků. Ale takové to nehvizdské, které vlastně ani moc slavnostně nevypadá… Teta Janushka, která jakožto ostravická radní může srovnávat, jej hodnotila velmi negativně. A já se jí, upřímně, ani moc nedivím. A to nezažila to Fífovo, resp. tehdejšího úžasného řečníka.
Když už nic jiného, aspoň to netrvá dlouho, takže můžeme všichni vyrazit do Letňan na veletrh For Bikes. Kola jsme si nekoupili, ale holky (jen teda ty starší) si koupily nové sluneční brýle. A já si myslím, že jsem rozhodnut, jaké kolo dostane Soňa k narozeninám (trochu zpětně, ale co už…).
Večer jsme se ještě se Soňou a Janou vydali k Muškovým, byť byla původně plánovaná oslava na poslední chvíli kvůli nemocem u Nešpůrků a Čejků zrušena. Celá návštěva byla o to veselejší, že se Muškovým ucpal odpad od kuchyňského dřezu a Radek se jej snažil opravit… Nakonec se mu to povedlo, ale až poté, co si u toho moooc hezky zanadával (upřímně, asi bych na tom byl podobně:-).

pátek 25. března 2011

Danoušovy problémy

Večer jsme si dali sraz klasicky v Europarku. Po nezbytné kontrole vláčků jsem Fífu nakonec ukecal a nechali jsme mámu s Kamčou nakupovat, zatímco my dva vyrazili na Hlavní nádraží pro tetu Janushku. Říkal jsem si, jak asi Fífa tetu přivítá, protože poslední návštěva nebyla asi to pravé ořechové (bylo to období po Soniném návratu z porodnice, kdy Fífa vyžadoval maminku stůj co stůj). Ale vše dobře dopadlo – když Fífa tetu uviděl, rozběhl se radostí k ní. Takže myslím, že předchozí nepovedené shledání bylo zapomenuto a teta Janushka k nám bude i nadále jezdit.
Po návratu do našeho domečku jsem se snažil nějak zpacifikovat jak obě ratolesti, tak i Soňu, abych mohl vyrazit do Prahy na setkání s Danoušem, který řeší jakési osobní problémy. Nakonec se povedlo a já stihl bus někdy po osmé hodině, takže kolem deváté jsem byl na Smíchově. První Husa byla plná, sedli jsme si až v druhé „Na Verandách“ k poslednímu volnému stolu. Pár skleniček Hoegaardenu a tataráček udělaly své a myslím, že jsme zdárně s Danem vyřešili spoustu problémů:-)
Cesta domů byla překvapivě relativně bez problémů, stihl jsem totiž poslední metro. Nechtěl jsem ale doma nikoho budit, tak z Čerňáku mě odvezl taxík. Mám ten pocit, že jsem značnou část cesty prospal:-)

Pořád se něco děje

Týden zase uběhl docela rychle.

V pondělí jsme zjistili, že slečna už nám na cvičení spát asi nebude, ale zatím ani
neprotestuje proti samostatnému pobytu v autosedačce, takže „pořád dobrý“.

Úterní zpíváníčko bez nachlazené Verunky nebylo úplně to pravé, takže jsme rychle nakrmili kačeny a spěchali za ní na hřiště.

Ve středu jsme si dali další plavání. Hlídání formou procházky v kočárku zvládá Kamča mnohem lépe. Taky to načasování kojení bylo ideální. Jen aby nám to takhle šlo i dál. Btw. ode dneška má Kamča svůj první pas.

Čtvrtek byl napínavý. Dopoledne na hřišti sice nevypadalo nijak zvláštně, ale najednou Danča zpozorněla při telefonátu a ouha…ta polívka, co ji nechala vařit na plotně, asi už nebude dobrá. A asi to teď u nich vůbec nebude tak úplně v pořádku. Nicméně škody byly nakonec minimální. Zřejmě díky přehřívacím pojistkám, kterýma mne občas naše varná deska lehce prudí, ale tady se moooc hodily. Odpoledne jsme ještě zvládli výlet k Šigutovým, ale díky problémům s půjčováním hraček z toho nakonec bylo prořvané odpoledne. Po tom hlasovém výkonu a velké fyzické námaze překvapivě Fíla cestou domu neusnul. A neusnula ani Kamča. Fílu jsme nakonec dostali do postele díky nové motorce, Kamču díky kapičkám na prdíky. A to už Míša myslel, že bude mít dneska povolené vycházky.

A jak vypadal poslední den tohoto týdne? O tom už napsal pro změnu Míša.

neděle 20. března 2011

Kamča vítá hosty II.

Dnešek byl opravdu nabitý a časově náročný. Dopoledne jsme vyrazili do Hostivic. Tam jsme měli dva cíle – Malvíka (nakoupit nějaké věci pro malou Penhalovic holku) a Vránovy (zjistit, cože to Danouš myslel tím posledním nejasným telefonátem). První se povedlo, byť měl Fífa jednu poměrně zásadní hysterickou scénku, když si hrál u pultu s vláčky a, představte si to, přišel další kluk, který si chtěl hrát s ním. Druhý cíl byl taky splněn, bohužel se potvrdily naše obavy a z Vránových jsou momentálně dva zcela samostatní jedinci. Uvidíme, jak se to všechno vyvine a skončí.

Ale nemůžeme se moc zdržovat, na odpoledne je naplánovaná další návštěva – Heřmanští a Šebkovic. Fífa tráví čas střídavě se všemi dole a střídavě se mnou a malou Emičkou (a jedním z jejich rodičů) nahoře v pokojíčku. Jsou chvilky, kdy čekám, že se ti dva do sebe pustí, ale chvílemi jim to společné hraní docela jde.

Heřmanští na přírůstek zatím stále čekají, tak myslím, že na Kamilce viděli, že se mohou rodit i hodné děti a že se není čeho bát (když se zadaří:-).

sobota 19. března 2011

Kamča vítá hosty

Na poslední chvíli doháníme promeškané hodiny plavání, takže prakticky každou sobotu s Fífou vyrážím do Čtyřlístku. Dneska to bylo poměrně OK, Fífa sice nebyl tak nadšený jako posledně, ale zvládli jsme to bez větších protestů. Snažil jsem se ho cestou domů udržet v bdělém stavu, ale na posledních pár stovkách metrů nakonec přece jen odpadl.

Zato Soňa si doma s Kamčou náležitě užívala. Předpoklad byl takový, že my odjedeme, malá bude spát a Soňa uklidí a nachystá dům na příjezd plánované návštěvy. Ale mladá paní si řekla, že spát dnes nebude…

Takže na rychlo-úklid došlo až po našem příjezdu, kdy Fífa spal a já mohl pohlídat malou. Každopádně jak Ševčíkovic, tak i Veselí myslím žádný nedostatek v přípravě neodhalili.

Bylo to docela povedené odpoledne, už jsme se s nimi dlouho neviděli, takže byla spousta věcí, co jsme mohli řešit. Hlavně samozřejmě děti – aktuální i ty budoucí:-)

Na rozdíl od včerejšího dne dneska drobotina usnula až kolem jedenácté. Uf, z tohoto pohledu hodně náročný den…

pátek 18. března 2011

Páťulínek

A máme tady další výchovnou lekci. Na dopolední návštěvě u Verunky se mladý pán pral o hračky, a když mu vzala rybky, šel ji za to rovnou praštit. Na mámino výchovné domlouvání reagoval slovy „já jsem chtěl, aby Verunka byla taky smutná“ … holt upřímnost nade vše, co ale s tím?!?

Odpoledne si pak vymyslel, že pojedeme do obchůdku na vláčky. Prostě nápad, který ho napad´. Telefonicky to ještě doladil s tátou a mohlo se vyrazit. Co na tom, že to cestou v autě zalomil a že pak bylo u malých vláčků obsazeno a ten velký zase pro změnu nefungoval. Výlet to byl beztak náramný, když si to sám vymyslel i zařídil.

Jinak hlášky dnešního dne:
„Mámo, já ti to podržím, aby ses mohla napít, takhle…mámo, zaber!!!“
„táto, pojď tančit“
„já rybky spapám“ - variace na mámin popěvek „já vás rybky mňamky zbaštím“ ;o)))
„já si ho hladím, aby bylo zase nové.“ - komentář ke zděděnému Cars-tričku, poněkud nerozlišujeme mezi „nové“ a „hezké“ ;o)

čtvrtek 17. března 2011

Uplakaný týden

Sourozenecké sžívání, to není žádná lecjaká věc. Vyžaduje to pořádnou dávku trpělivosti, nervů (ze strany rodičů) a slz (ze strany sourozenců).

Takže v pondělí nám všední hysterie vyvrcholila plácnutím Kamči po hlavě (Kami pláče nechápajíc nutnost týrání, Fíla kvůli „matčině přednášce o slušném chování“).

V úterý následuje poklidné zpíváníčko nevydařená odpolední procházka (Kami tentokrát pláče hlady, mladý pán schválně cestu domů zdržuje a opět si vykoledoval „přednášku“).

Ve středu jsem se po velkém psychickém Fílově nátlaku vydala s ním na lekci plavání, což opět slečna oplakala (vlivem hladu, nebo smutku, to už ani není jasné). Tak aspoň že si to tentokrát mladý pán pořádně užil, strašně se mu totiž líbila „vodní lanovka“ (tahání podél břehu na laně).

No a grandiózní finále?!?! Nebojte, dočkala jsem se. Stačí si na chvíli „odskočit“ (do auta pro zapomenutou kombinézku, která je zatím nutná k procházce v kočárku) a při návratu vám může syn zavřít dveře před nosem. A aby to nebyla nudná historka, tak stihl ještě otočit klíčem. Ano, potlačila jsem panický vztek a klidným hlasem se snažila Fílu přemluvit, ať točí klíčem, co to jde a nejlépe na tu správnou stranu. No mladý pán si myslel, že si z něj dělám legraci a schválně mu nechci otevřít, což zakončil tradičním hysterickým záchvatem.

OK, vztekající dítě leží pode dveřmi (aspoň trochu jistota, že nijak „neublíží“ plačícímu dítěti na gauči), nicméně sklo tedy rozbíjet nebudu. Mobil nemám, odšroubovat klika mi nejde…čas ubíhá…je třeba se do toho opřít…a dveře vypadají celkem povolně. Škoda, že povolily dříve, než přišla Danča se svým spásným nápadem vyzkoušet klíče ze zbývajících dvou dveří v chodbičce. A že by se ty od WC i hodily…tak snad příště…i když od teď už vlastně ani nevím, kde klíče od dveří jsou. Po tomto náročném dni plném pláče a vztekání Fíla usnul u stolu nad jídlem v 18:10 (NEVÍDÁNO, NESLÝCHÁNO!!!) a Kamča v 19 hod. Ufff to byla fuška!

A jak to viděl Míša???:
„Neuvěřitelné. Jedu si takhle z práce domů, je asi 7 večer, jsem na Černém Mostě, když mi zavolá Soňa, že drobotina už komplet spí. Bohužel jsem ale takhle narychlo nebyl schopen domluvit žádný program, takže jsme měli pohodový večer doma. Až jsem skoro nevěděl, co dělat. Už na tolik volného času večer prostě nejsme zvyklí…“

neděle 13. března 2011

Rodinné focení II.

Tak jsme si střihli další rodinné focení. Tentokrát už teda ve 4. Mladé slečně to bylo celkem šumák, ovšem Fífu přesvědčit pózovat bylo řekl bych zase o kousek těžší. Nakonec se ale myslím pár hezkých kousků povedlo, však můžete posoudit sami. Dokonce jsme využili i šatičky, co máme od tety ze Skotska, myslím, že tímto splnily svůj účel a další využití už mít nebudou (a Kamča v nich vypadá naprosto úžasně). Schválně, uhodnete, které to jsou?

Kdyby měl někdo zájem o kontakt na fotografku, ozvěte se:-)

sobota 12. března 2011

Celorodinná návštěva restaurace

Rodinka si chodí celý týden po návštěvách (jednou k Lucce, podruhé k Sylvě - prý máji doma úžasné želvičky, od kterých se Fíla nemohl hnout), tak je potřeba zmáknout taky nějaký rodinný "výlet". Po pravidelném plavání se naše mužská část sešla s děvčaty v centru s tím, že konečně uplatníme ten Slevomatový kupón na hambáče v TGI Friday´s.

Jdeme tam z Náměstí Republiky procházkovým tempem doplněným četnými zastávkami u stánků tu s trdlem, tu s langošem.

Restaurace je v době našeho příchodu skoro prázdná, což není úplně špatné. Číšníkem se nechávám přemluvit na větší porci, což, jak později zjistím, je velká chyba. Tak nějak obecně jsme to asi úplně nezvládli se všemi těmi „předkrmy“ cestou. Zkrátka suma sumárum nám zbyla asi tak dohromady jedna celá porce, kterou jsme si odnesli domů (a jedli ji ještě v neděli na večeři).
Jo a btw. hamburger z TGI Friday´s asi není to, co bych si musel zopáknout…

Ale jinak to byl krásný výlet, i přes Fílovu "kako-nehodu". Odstávka štramplí nebyla problém, jen ty ponožky kdyby máma nezapomněla. Holt je v rámci výletových příprav ještě co zlepšovat.

středa 9. března 2011

Koala Café

Dnešní den se hodně vydařil, si myslím. Dopoledne jsme celá rodinka vyrazili do Počernic k paní doktorce. Fífa dostal injekci (hrdina, vyprávěl o tom celé odpoledne:-), Kamča byla na standardní prohlídce spojené s nastřelením náušnic. Btw. věděli jste, že se dneska dají takovou speciální pistolí nastřelit plastové náušnice, které v oušku můžou zůstat minimálně 6 týdnů a pak se musí vyměnit za stálé? To jsou věci… Z dostupných variant jsme zvolili růžové kytičky. Kamči samozřejmě moc sluší.

Od paní doktorky jsme pak jeli každý jinam – Soňa s Kamčou na Chodov udělat mj. nějaký ten shopping, já s Fífou nejprve do Štěrbohol na vláčky apod., odtamtud pak do Skalákem doporučeného dětského podniku Koala Café. A udělali jsme dobře.

Obrovský prostor (bývalé filmové ateliéry) s velikánskou prolízačkou včetně skluzavek, dráha na šlapadla/odrážedla, hřiště pro malé děti, paráda. Oba jsme si to s Fífou užili:-). Taky jsme tam nakonec zůstali skoro až do zavíračky. Navíc dobré kafe, vynikající mrkvový dortík (pochutnali jsme si oba), takže se už moc těším, kdy se tam znovu vydáme.

neděle 6. března 2011

Království železnic

Sice to nejprve vypadalo, že nikam nepojedeme a že si budeme jen hrát doma s naší vláčkodráhou, nakonec jsme ale mladého pána přemluvili a vyrazili jsme na pánskou jízdu až do daleké Prahy.
A nebyl to jen tak nějaký výlet.
Autem do Čelákovic (na nádraží jsme potkali sousedy, kteří se taky vydali lokálkou na rodinný výlet, ale opačným směrem), odtud vlakem na Masarykovo nádraží, pak tramvají na Anděl. Fífa byl výborný, každou zastávku se ptal, jestli už vystupujeme:-) Ale vydržel to v pohodě.
No a návštěva Království železnic? To byla jedním slovem paráda. První velký panel s kolejemi malý neustále obíhával, naháněl vláčky a všemožně je komandoval („Vláčku, počkej, svítí červenáááááá!!!“). Navíc to fakt vypadá hezky, obzvláště mě dostalo umělé střídání dne a noci.
Ale pozor, hlavní atrakcí dnešního dne ale nebyly vláčky, ale odrážedla! V jedné místnosti tam totiž byla nějaká „testovací dráha“ pro malé cyklisty. A Fífa, pro mě skoro až malinko překvapivě, si jedno odrážedlo hned vzal a jezdil a jezdil a jezdil. Navíc bylo vidět, že má trénink, spousta mnohem větších dětí nebyla schopna ujet ani kousek a malý tam lítal jako drak. Dokonce jsme se sem ještě jednou vrátili, nechtěl už jít na další vláčky, ale jezdit… Super. Myslím, že se docela slušně zpotil a samozřejmě zároveň i slušně unavil.
Pak už hurá na oběd do blízké restaurace. Minestrone slaví u Fífy velký úspěch a zvalí ji skoro celou. S těstovinami už to tak slavné není, ale ani se nedivím, té polívky bylo fááákt hodně.
Zpátky na nádraží tentokrát zkoušíme metro. Malého držím na rukou, odmítám nabídku jednoho staršího pána k sezení, nějaká další babička je ale neodbytná a nakonec nás opravdu pouští sednout. Koukám, že mít děti má i jiné výhody:-)

Pozdní odpoledne nás pak přijdou navštívit sousedé Muškovi, kouknout se na malou Kamču. Takže doma 4 dětičky, bylo veselo.

sobota 5. března 2011

Pohodová sobota

Další lekce plavání. Úplně jiná než minulý týden. Fífa je nadšený celou lekci, tím pádem já taky a myslím, že oba jsme si to náležitě užili. Jen jsem zvědav, kdy se přestane bát pořádně skočit do vody a potopit se. Ale jinak je to velký nadšenec a u všeho musí být první. Po kom to asi má…
Aby toho pohybu nebylo málo, odpoledne vyrážíme (i s mámou a Kamčou v kočárku) na procházku, kterou zakončíme samozřejmě na hřišti. Máma si pak vzpomene, že holky se mají dneska domlouvat na přípravě oslavy narozenin, tak vyráží. My ale ještě nějakou dobu mrzneme na hřišti, než nakonec pán svolí s cestou domů. Resp. doma nikdo není, takže musíme jít ještě k sousedům Čejkovým za našimi holkami.
Tomáš je ale jak na trní a už už chce být doma sám, tak rychle mizíme pryč:-)

pátek 4. března 2011

Ach ty analýzy!

Už jsem začínala podléhat panice, že to tentokrát opravdu nestihneme. Míša makal do 3 do rána, já od 4.30, k tomu si Fíla před spaním vyžádal medicínku na bolavé zoubky. No paráda!!! Naštěstí děti nakonec spolupracovaly a tak se mi podařilo slibovanou analýzu přeci jen dodělat. Hurá!!! Přes den se však přihlásilo zoubkové období a hysterické scény. Třeba na hřišti kvůli „MÉ“ houpačce či ukradené bábovičce. Back to reality!

středa 2. března 2011

Poprvé sami ve třech

Míša jel na autosalon do Ženevy a my doma bojujeme sami. S hlídáním nám tradičně vypomáhají Skalákovic, kteří si vzali večer Fílu k sobě. Nakonec ještě Verun chvíli pohlídala okoupanou Kamču a pak začalo střídavé přebíhávání při uspávání. Ale nakonec jsme to, dle předpokladu, zvládli. Ufff! Že bych to musela dělat denně...

úterý 1. března 2011

Dlouhé procházky

Zpíváníčko začíná být dráááma. Hlavně díky Verčiným záchvatům. Ještěže je Kamča tak dobrý spáč a vydrží i nečekaně prodloužené procházky. Protože s Verčou teď jeden nikdy neví, kde se zasekne.