čtvrtek 30. prosince 2010

Odjezd tety Janushky

Dnešního dne jsme se trošku obávali, neboť teta dnes odjíždí. Připravili jsme ji dárečky pro všechny babičky a dědečky a další členy rodiny ;o) A rozhodli se rozloučení provést až po příchodu tatínka z práce, což se ukázalo jako dobrý nápad. Mladý pán se rád rozloučil a vůbec hezky spolupracoval. Pro tentokrát nám to tedy prošlo. Ještě uvidíme, jestli pán zítra nezmění názor.

středa 29. prosince 2010

Oslava narozenin

S malým zpožděním jsme dnes oslavili Fílovy druhé narozeniny. Dorazilo dost lidiček. Kromě Skalákových taky Čejkovi, Makulovi, Vyskočilovi i Veselkovi. No nějak se to tam prostřídalo - v pokojíčku, u kávičky a dortíku. Ten byl výborný a "určitě všem moc chutnal", jak mladý pán prohlásil.

úterý 28. prosince 2010

s Janushkou v Mánesu

Včera si Fíla celý den hrál s tetou a nikoho jiného nepotřeboval ani nechtěl. Ale dneska už doma sedět nebudeme. Vezmeme tetu na tu báječnou výstavu Play v Mánesu. Klasicky, když počítáte s poledním spánkem v autě, usne dítě těsně před cílem. Nu což, aspoň si mohla zajít teta Janushka na Smíchově do obchodů. Pak už hurá do Mánesa.

Tentokrát jsme našli parkovací místo docela rychle. A naštěstí se mladý pán rozhodl opustit oblíbené „plastové pískoviště“ z vlastní vůle. Nicméně bylo na výstavě o poznání více lidí než když jsme tu byli minule. Pán si pak vyhrál ještě v dolní „kreslící části“. A pak hurá do Štěrbohol, kde už na nás čekal Míša. Bohužel „čekal“ jako účastník dopravní nehody. Pro změnu jsem nezlikvidovala auta já, ale někdo naboural do něj. Super! Nakoupili jsme tedy sami, protože Míša po celou dobu čekal na zavolané policisty. Ach jo.

neděle 26. prosince 2010

Druhý svátek vánoční (s tetou Janushkou)

Budíček v 6 ráno?! Proč ne, že?! Aspoň tak stihl mladý pán s tátou dopoledne zajít ven pro rohlíky. Následoval slíbený oběd s Daníkem a dále kontrola dárků u Skalákových. Ovšem kluci byli dneska nějak hodně rozjetí, tak jsme se pak při vhodné příležitosti šli uklidnit koukáním na krtečka. To abychom měli ještě nějakou sílu na plánovaný příjezd tety Janushky. Sice by Fílovi bohatě stačila teta, ale ty mašinky a vagónky…to taky nebylo vůbec špatné…jen teda značně vyčerpávající. Obzvlášť, když člověk odpoledne drží hladovku, že. To se pak může stát, že zaútočí zoubky, dojde na blinkání a dítko usne u sledování TV, což normálně nemá vůbec ve zvyku. To jsme teď hlavně zvědavi, v kolik se bude zítra vstávat.

sobota 25. prosince 2010

Zimní únava

Dneska by to ani nestálo za záznam, takový to byl poklidný den, který jsme strávili přípravami na zítřejší příjezd tety Janushky. Abych na to měla klid, kluci odpoledne vyrazili na procházku. Mrzlo až praštělo a Fílu to nějak zmohlo a uspalo.

pátek 24. prosince 2010

Vánoce

Tak zatím ve třech…dle všeho naposledy…vzhledem k tomu, že večeři připravují sousedi, dárky jsou zabalené, výzdoba nachystaná je to celkem pohoda…teda až na to ranní vstávání v 6 hodin. Na programu je nejprve zdobení stromečku a pak hraní…dále oběd a návštěva u sousedů Čejků. Polední spaní opět nebylo. Překvapivě šel malý spát až v půl deváté, čili usnul v 9.

Rozbalil si jen pár dárků. Řádně otestoval kolo, mašinku Eduarda a speciální točené koleje kolem skály. V osm jsme provedli první pokus o cestu do postele a panáček to komentoval slovy, že si bude ještě pár hodin jezdit a pak teprve půjde spát.
Tak jo, tak si hrej…dobrou…

čtvrtek 23. prosince 2010

Sbaleno, uvařeno, nazdobeno

I včera se večer balilo a balilo a balilo, divné, že to ještě není hotové. No nic, je třeba udělat i poslední nákup před vánocemi a nachystat salát na štědrovečerní večeři. Ten se povedl hned na poprvé a je mooooc dobrý. A když to šlo tak rychle, proložili jsme to ještě klasickým zdobením perníčků. Akorát Fíla si nás pak zavolal domů, nějak byl v tu noc neklidný. Že by tušil, co zítra přijde??

úterý 21. prosince 2010

Poslední kontrola u doktora

Od včerejška jsme zahájili balící sezónu, aby se všechny dárečky dostaly pod stromeček v pořádku a včas. A dneska, dneska jsme dostali první velmi krásný dáreček. Na poslední kontrole u gynekologa byl pan doktor s mým aktuálním stavem snad nejspokojenější za celou dobu. Hurá!! Teď už můžeme v klidu zahájit návštěvy porodnice, uff. Hlavně už to nejhorší máme za sebou a kdyby náhodou něco, tak už by neměl být žádný zásadní problém, že ;o) Teda doufám, snad.

A co dělali kluci, zatímco jsme si užívali kontrolu a „last shopping“ na Chodově? Míša si užíval zpíváníčko. Tak doufám, že Fílovi nezkazil reputaci. On tam teda Fíla moc nezpívá, ale aspoň tak není znát, zda to umí, či ne, že ;o))

neděle 19. prosince 2010

Výchova dětí v Čechách

Fíla je čím dál tím víc ukecaný...a protivný ;o)) Například včera na návštěvě u sousedů vyloženě padaly perly...škoda že nikdo netočil. Malý měl jeden z hysterických dnů a Daník ho tím víc provokoval, takže se pořád o něco hádali. A my jsme celé odpoledne malému vysvětlovali, že nemá řvát, když mu Daník něco vezme, ale říct "Daníku, prosím, vrátíš mi tu hračku/můžu si půjčit tuhle hračku" apod. Zkrátka pořád jsme do něj hustili, že se musí domluvit...při odchodu pochopitelně nutně potřeboval zapůjčit Daníkovu mašinku Tomáše. Opět jsme mu tvrdili, že se musí zeptat Daníka...a co z toho vyšlo: "Daníku, prosím, prosím, já....chci se s tebou domluvit..." (a to už se Verun se Skalákem začali řezat a chudák Fíla se zasekl, že to říká špatně)...no úžasný byl...a mašinku si nakonec domů přeci jen odnesl.

Jinak si teď pořád zpívá "na na na náááá, na na na nááá" (zřejmě z krtečka)...whatever, aspoň podle toho poznáme, kde se zrovna pohybuje ;o))) však zkoukněte video níže. Předchází mu ovšem ještě dva kousky týkající se výsledků Míšovy nedělní kutilské chvilky. Konečně si totiž složil naorozeninový fotbálek. A taky jsme připravili postýlku pro nového člena rodiny.



Skládání postýlky


zpívání

sobota 18. prosince 2010

Výstava Play

Tak jsme se po dlouhé době vydali ven za kulturou. I když za kulturou...no...výstava Play to byla. Aneb způsob, jak se vyhnout předvánočnímu shonu v shopping centrech. Škoda, že to napadlo více lidí. No aspoň jsme tam potkali i sousedovic Verunku. Nicméně plastové pískoviště bylo hitem a odtamtud jsme se prakticky nehnuli (nejsme sebevrazi, ze ;o)). Až po delší době a dlouhém přemlouvání jsme se přemístili do spodní části expozice a okoukli zbytek zajímavostí. No pěktě to autoři vymysleli, jen co je pravda. Děti by si to užily asi trošku víc, kdyby byly o pár let starší. Ale to už tady žádná taková výstava být nemusí, že. Tak ještě že jsme to stihli!!!

pátek 17. prosince 2010

Hysterie se nás pořád drží

Máma má službu. Táta má vánoční večírek. Opět jedeme verzi bez poledního spaní. Hysterie nás chytla pouze venku na procházce s Dančou a Verunkou. Nejprve mladého pána, pak mámu, která ho musela nahánět. Odpoledne jsme dali dohromady nevyspalé jednotky Daníka a Fílu nejprve u sousedů, pak u nás. Po 18 hod už to ale na obou stranách muselo zachraňovat mlíčko a pohádky. V 19 hod Daník, který vstával v 8 už spí, Fíla, který vstával v 7 „stále drží“ :o((

čtvrtek 16. prosince 2010

Rodinné focení č. 1

Včera jsem si užila totálně hysterické dítě. Dnes má Míša volno, protože na dnešek bylo naplánováno rodinné focení. Já jsem ani nemohla dospat…zřejmě proto, že Fíla tentokrát prospal celou noc a nikdo (rozuměj máma) k němu nemusel vstávat ;o)) A tak jsem teda stihla sprchu a dobalit věci, jak bylo v plánu. Jen teda na plánované finální designové úpravy nedošlo. Nu což… snad příště. I tak se odjezd a tím pádem i příjezd na místo focení trošku opozdil. Na výsledek to naštěstí nemělo vůbec žádný vliv. Však se sami podívejte zde.

Operativně jsme byli připraveni i na odpolední plavání. A když dítě neusnulo v autě, nezbylo, než se naobědvat někde v obchodním centru (proč jen jsou teď tak narvané lidmi???). Whatever…rybka a bramborová kaše prý opět nezklamala, jak tvrdil Míša, a mohli jsme pokračovat.

Jelikož ani tentokrát se spaní v autě nekonalo, mohl si tatínek prohlídnout všechny ty zajímavé hračky, co ve 4lístku pro děti mají ;o) HURÁ!!! Plavání nás překvapivě trošku probralo, stejně jako návštěva tety Evy a Adámka (možná díky dárečkům, které Fíla dostal předem k narozeninám).

Každopádně dítě „držák“ sneslo i návštěvu strejdy Tobiáše a odjezd po 18 hod. K usnutí tedy došlo kolem 18:30, což je dost na hraně na možné další probuzení. A taky že jo. Zhruba po dvou hodinách proběhla menší krize, kterou jsme zahnali mlíčkem a povídáním…pak už jen přebalit a převléct a veškeré nedostatky bránící v dobrém spánku byly zažehnány.

úterý 14. prosince 2010

iDnesí Vánoční večírek

Tak jsem si po dlouhé době vyrazila mezi lidi a jak to dopadlo!!? Vyrážela jsem docela pozdě, parkovala docela daleko, nic z toho jsem nepovažovala za dostatečně zřetelné indicie blížící se katastrofy. Ano, ano. Za pár hodin zábavy mezi lidmi z iDnesu jsem zaplatila 3hodinovým lovením auta ze zasněženého příkopu. Teda ne že bych ve svém "pokročilém" stavu (nespojovat prosím s alkoholem ;o) osobně lovila auto, to si vzal na starost Honza a přivolaný Zdenda a nakonec sněžný pluh, bez kterého bychom to rozhodně nedali. (Kéž by projížděl o ty 3 hodiny dříve.) Každopádně kdybych tohle všechno věděla, určitě bych to s tím zdvořilostním uhýbáním protijedoucímu vozidlu tolik nepřeháněla. Whatever, na něco člověk vzpomínat musí.

neděle 12. prosince 2010

zase ty Vánoce

...jo jo...už se to blíží...jak porod, tak vánoce. Ale nějaké ty dárečky už jsme nakoupili a stromeček už taky máme. Hurá!!! Tentokrát se výběru účastnil i mladý pán. I když to vypadalo, že spíš nedobrovolně. Možná budeme rádi vzpomínat, až nám v následujících letech bude diktovat, jak má být veliký, široký, hustý a ... a vůbec.

sobota 11. prosince 2010

Pečení

Zásadní vánoční akce. Musíme nachystat perníčky na stromeček. A tak jsme si pro snadnější realizaci pozvali sousedovic tetu Janičku, která nám měla pomoci mladým pánem popřípadě s pečením. Podle toho, co bude zrovna potřeba.

Nakonec s Fílou statečně pekli. A pekli taky Daník s Verun. I Skalák se, jako každý rok, účastnil. A já jen podávala tohle a tamto či tuhleto… Hotová velkodílna.
Na to, že mladý pán opět přes poledne nespal, byla večerka ukončena až kolem 21 hod. Ufff! Nicméně perníčky budou výborné, to je jisté.

čtvrtek 9. prosince 2010

Jak já bych spala...

Celý týden se nám střídají dobré a špatné nálady a hlavně se celý týden dohadujeme ohledně poledního spaní. Na večerku dochází extrémně pozdě. Na nucené polední spaní obvykle nejdříve kolem 14 hodiny. Ven se panáčkovi obvykle nechce. Dneska si s večerkou panáček dokonce počkal, až se tatínek vrátí z volejbalu. Pěkně ten život vede….móóóc pěkně.

úterý 7. prosince 2010

Vzlety a pády...

Už to příšlo…Včerejší extrémně hodné dítě, které šlo spát extrémně pozdě nám dneska ráno ve 4 hodiny poprvé spadlo z postele. Pochopitelně doufáme, že to bylo poprvé i naposled. Každopádně ráno vypadal Fíla k světu, a tak vyrazil s tatínkem a tetou Dančou a Verčou na zpíváníčko. Maminka pro změnu na další kontrolu s miminkem. Tentokrát aspoň pan doktor hodnotil aktuální stav "pro změnu" pozitivně ;o)

Jinak cesty byly dneska hrozné a přes Počernice už se prostě jezdit nebude, i kdyby sjezd na dálnici zabarikádovali. Za to drobotina si cestu na krmení kačen dala výjimečně na sáňkách. Jen teda kontakt na saních musí být jen „odsud posud“, Verunko ;o))

Jo….a taky jsme dneska dodělali analýzu. Hurá!!!

neděle 5. prosince 2010

Pravá Mikulášská

Dnes chodil Čert, Anděl a hlavně Mikuláš. Překvapivě přišel i k Cimburkům. Verunka se na čerta nemohla ani podívat, kluci měli celou sestavu docela na háku. Nejvíce teda náš Fíla, který než se dostal na řadu, řešil, že má Daník v balíčku novou mašinku a že ji chce půjčit. Mezi řečí pak čertovi odevzdal dudlík a překvapivě to bylo definitivní, jak jsme následně zjistili. Ani jsme to nečekali, ale proč ne.
No uvidíme, jaké požadavky bude mít čert příští rok. Jestli nebude potřeba, aby byl poněkud „přísnější“.

sobota 4. prosince 2010

iDnesí mikulášská párty

Jeden z důvodů našeho brzkého příjezdu byla pozvánka na mikulášskou párty, kterou pořádal můj „zaměstnavatel“. Škoda, že mne nenapadlo optat se, kde že se to vlastně koná. Hlavní část s programem totiž probíhala venku, kde byla pěkná kosa. Ale taky byla v jedné ze zasedaček hernička a jídelně mohl člověk posedět nad dobrotami. Stihli jsme rychlosetkání s Marií a rodinou a delší s Honzou a Anežkou. Takže to suma sumárum nebylo tak špatné. A teta Janushka si mezi tím mohla zanakupovat. Já myslím, že víc jsme po společnosti MAFRA ani nemohli chtít ;o)

pátek 3. prosince 2010

Týden v Beskydech

Program, předem neznámý, se rýsoval postupně:

V sobotu už měla valná část rodiny program (Tomečkovi oslavu u nevlastního bráchy, Juchelkovi oslavu výročí svatby babičky a dědy z Jevíčka, Prachařovi mikulášskou besídku). Besídky jsme se původně chtěli zúčastnit, ale spaní mladého pána je teď nevyzpytatelné, čili jsme ji už nestihli. Tak nezbylo než vyrazit na návštěvu za tetou Janushkou. Což je pro Fílu stejně nejoblíbenější program ;o)

V neděli už byl domluvený oběd u Veličků. Prachařovi se přidali, takže bylo zase dětí jako smetí. Malý sice po obědě odpadl, ale probudil se sám v cizím pokoji a bylo slzavé údolí :o( Tatínek potřeboval vyrazit na vlak do Prahy. Všechno bylo špatně. Tak nakonec ze všech operativních programů vyhrála cesta s tátou na nádraží. Snad nám Veličkovi i Prachařovi rychlý úprk odpustili. Vlak jsme stihli, stejně jako nějaké ty slzičky. (Dobrá…slzy byly, kam se podíváš ;o), vždyť jsme vlastně poprvé byli delší dobu bez táty!) Fíla chtěl pořád „TAKY DOMŮ“. Skoro to vypadalo, že nastoupí do vlaku a odjede. Chtěla jsem náladu vylepšit účastí na rozsvícení vánočního stromečku, ale jak se později ukázalo, ve Frýdlantě se nic takového nedělá a ostravickou slávu jsme prošvihli. Nakonec to vypadalo, že je malému stejně nejlíp dole u babičky, kde se pustil do pečení, hraní a dovádění…

V pondělí dopoledne jsme se vypravili s dědou Zdenečkem do města pro nutné nákupy v potravinách i lékárně. A hlavně u babičky v drogerii ;o) Odpoledne bylo domluvené u taťky. Tam jsme si nejprve užívali večerní sněžení, následně kontrolu Lukášových autíček.

Úterní dopoledne jsme pro změnu strávili u Zuzky. Zásoba hraček je tam výborná, takže úspěch u Fíly zaručen. Po poledni to vypadalo, že panáček odpadne, a ono nic. Ani cesta autem nezafungovala. Zábava trvala až do půl šesté, ale takhle brzy se spát nechodí. Takže pak ještě další šichta a spát se šlo až kolem půlnoci. Paráda!

Středa dopoledne byla věnována nákupům. Zase jsme si vzali na výpomoc dědu Zdeněčka. Potřebujeme se sice ještě trochu víc sladit, ale to se poddá, až přijede do Prahy/Nehvizd trénovat. Každopádně dárečky jsme nakoupili oba dva. Takže plánované návštěvy u Zuzky a taťky jsme měli vyřešené. Dárky budou. Jen je ještě dopravit na svá místa. Protože ačkoli to ještě dopoledne nevypadalo, začalo odpo sněžit a sněžit a sněžit a cesty byly čím dál víc zaváté a zaváté. Ještě že jsou zde řidiči klidní a ti slabší se v takovém nečase ven vůbec nevydávají. Takže jsme nakonec u Prachařů dárky předali. Ale nezdržovali jsme se příliš dlouho, abychom ještě zvládli odjet ;o)

Čtvrteční odpoledne jsme strávili u taťky. Nakonec jsme vyrazili celkem brzy, protože Fíla zase ignoroval polední spaní. Kolem 15 hod jsme byli tam. Chvíli jsme čekali na ostatní, ale pak už jsme si hráli a hráli. Jen kolem 17 hod jsme museli vyrazit zpět domů, protože únava začínala být velká. Pochopitelně to malý zalomil hned v půli cesty. Následoval přenos do postele a balení na zítřejší cestu domů do Nehvizd. Velkou část věcí jsem už rovnou naložila do auta, no a pak se malý vzbudil a začala nám další část služby ;o)

V pátek dopoledne jsme vše dobalili a přesunuli se na Ostravici na oběd. Opět vydatně sněžilo a cestování nevypadalo moc bezpečně. Ale v neděli hlásili ještě větší nápor sněhu, tak abychom tady nezůstali do jara, že ;o)) Po příjezdu na Ostravici jsem se těšila, že nejhorší část cesty je za mnou a ty hlavní už budou jen lepší. To bych si ovšem nesměla u mamky zapomenout mobil. A bez něj se člověk zas tak úplně neobejde, že. Tak ještě jednou do Frýdlantu a zpět. Pak rychle nakrmit dítě, naložit věci. Přeci jen už bylo pozdě a auto bylo dost plné…no štěstí, že jsme nejhorší stání chytli před Novým Jičínem, kde nám malý zrovna spinkal. A prospal by toho možná i víc, ale základní potřeby jsou nevyhnutelné a zastávky na čůrání nutné ;o) Zvládli jsme to i tak dobře. Sice se malý nejprve odpočinkové zastávce u Mekáče bránil, pak si ale statečně pochutnával na „marmeládce“ (rozuměj omáčce Delux). Člověk by si řekl, že hranolky u dětí vedou, ale my potřebovali jen 3-5 kousků, pomocí nichž jsme dopravovali tu výtečnou „marmeládku“ do bříška. No nic, dlouho tady zas nepůjdeme ;o)