...a zase domů

...a zase vlakem. Opět jsme to zvládli. Na nádraží už na nás čekal Tomáš, takže jsme brzo byli doma. Myslím, že si ještě někdy takovouto cestu zopakujeme...

Setkání se Siřinovými

Tak nám to zase vyšlo, večer jsme se potkali se Siřinovými. Tentokrát v restauraci Carbon ve Frýdku-Místku. Teda nejdříve jsme šli dolů do pivnice, která byla slušně zakouřená, tak jsem měl obavy, že to nebude to pravé ořechové. Mají tam ale ještě jedno patro, kde je lounge bar ve stylu amerických barů (tak to na mě působí, ne že bych měl nějak moc osobních zkušeností). A - pozor - měli na jídelním lístku hamburgery!! Soused Tomáš teda dělá o něco lepší kousky, ale i tak jsme se slušně nadlábli. K tomu vínečko a příjemný večer byl zajištěn...

Velká rodinná premiéra

Vydali jsme se na 4 dny na Moravu. Ale ne autem, poprvé se celá naše rodinka vypravila do Beskyd vlakem! Sice už někde v Kolíně se děti ptaly "Kdy už tam budem", ale nakonec jsme to zvládli.

V Ostravě už na nás čekala teta Janushka, takže šlo vše podle plánu a ještě večer jsme mohli s babi Pavlínkou a dědou Zdendou vyrazit na Borovou. Mysleli jsme, že tam najdeme ještě "zbytky" odpoledních čarodějnic, ale bohužel. Naštěstí tam bylo krásné hřiště, kde bychom asi vydrželi pěkně dlouho...

Čarodějnice

Čím dál tím líp. Vyrazili jsme na čarodějnice, děti se zabavily téměř celou dobu samy (Kami malinko méně, ale i tak šikula). Holt kamarádi ze školky fungují...

Mirakulum, letos poprvé

Hezkou neděli jsme se rozhodli strávit v Mirakulu. Soňa se dokonce rozhodla koupit celosezonní permanentku, tak jsem zvědav, jestli se nám vyplatí...

Každopádně, počasí bylo opravdu nádherné a výlet jsme si pořádně užili. Jen teda kdyby v Mirakulu měli lépe pořešeno stravování. 2 stánky, které evidentně nepočítaly s tak velkým náporem. Těsně před nosem se mi vyprodaly langoše, bramboráky i grilované maso. Nu co už, příště na to musíme myslet...

ZOO

Dneska výlet do ZOO, se sousedy. Fíla měl menší karambol, výsledek - viz fotografie.

Velikonoce

Začátek byl teda hodně dramatický. A takový, který už asi nemusím... Měli jsme doma beránka, Fíla chtěl pořád sníst hlavu. Tak jsem mu kus ukrojil, i s očima (rozinky). To jsem ale netušil, že oči jsou přidělané špendlíky. A že má Fíla takový skus, že špendlík překousne na 3 kousky. No a samozřejmě, jeden malý, ten ostrý, kousek jsme nikde nenašli. Takže Soňa jela s Fílou do nemocnice na rentgen. Doktoři nic nenašli, tak snad je to prostě pryč a je vše v pořádku... Uf.

My s Kami jsme mezitím přivítali pár koledníků, po návratu Fíly z nemocnice jsem s ním taky vyrazil. Brzo jsme měli plný košík věcí, jsme zvědav, kdo to bude jíst...

Po našem návratu domů byla u nás návštěva - Jirka se Simčou a malým Vítkem. Od nás jsme se přesunuli na plánovanou grilovačku k sousedům, kde jsem si po dobrém jídle nádherně zchrupnul. Ne, opravdu, nic jiného v tom není...

Cyklovýlet s Cimbůrkovými

Stává se tradicí, že jakmile Cimbůrkovi zahlásí, že se jede na "krátký cyklovýlet", je z toho minimálně 20 km. Nejinak tomu bylo i dnes.

Počasí se ráno zdálo být překvapivě dobré, takže jsme uvažovali, co uděláme. Proto nám nabídka od Cimbůrků na společný výlet přišla vhod. Nachystaní jsme byli docela rychle, byť Fíla nejprve hlásil, že nikam nejede. Tentokrát jsme jeli bez vozíku - Fíla na svém kole a Kami kousek sama, většinu cesty ale na vodicí tyči. Byť měl Fíla cestou jednu krizi, kdy ho už "strašně moc bolely nohy", zvládl to a dojeli jsme na plánované místo, což byla restaurace Samos. Přijeli jsme tam těsně před 11, tedy akorát v čas, kdy otvírali. Vzhledem k tomu, že jsme ale doma moc nepojedli, objednali jsme si i jídlo. Hlavně aby se najedl "unavený" Fíla. Problém byl v tom, že jsme teda neměli moc peněz... Ale nakonec to vyšlo tak tak, ještě nám zbylo na 2 zmrzliny, které jsme si koupili v Nehvizdech poté, co jsme nějaký čas strávili cestou zpátky na hřišti v Jirnech. Inu, pěkný výlet to byl a všechny děti zaslouží za to, jak jely, obrovskou pochvalu!!!

Máme doma šampiona!

Dneska jsem na plavání vyrazil jen s Kamčou. Ta se snažila, co to šlo, byla ohromně šikovná a hodinu jsme si náramně užili. To si pak samozřejmě zaslouží zlatou medaili. Takže to máme šampiona č. 1.

To jsme ale ještě netušili, jak dopadne Fíla na svém prvním nehvizdském tenisovém Rakeťáčku. Pravda, je v kategorii přípravka, takže s tenisem to má společného jen tu raketu:-), ale i tak... Zkrátka a dobře se Fíla snažil tak moc, že to v rámci té své kategorii vyhrál. A to jsme teda opravdu nečekali!!! Jsme na něj fakt moc pyšní!!!

Prakticky celý den už nedal medaili z krku. A chlubil se s ní, kudy chodil (a když se nepochlubil on, pochlubili se rodiče:-).

Karneval

Po plavání jsme se vydali na místní karneval. Za mě nic moc, ale děti se řekl bych řádně vyblbly, takže proč ne...

Tím jsme ovšem ještě neskončili. Doma jsme se vrhli na probouzení trávníku, tak uvidíme, bude-li to mít nějaký efekt.

No a úplně na závěr jsme měli návštěvu - Cimbůrkovy. Byť Martin chodí ze stolního tenisu až v 9 večer a musel docela brzo odejít, protože malý Tomík se vzbudil, i tak jsme stihli Danču s Martinem naučit dvě nové hry: Jungle Speed a Mám to!

Spářka mladých

Dneska bylo u nás doma veselo, a to nejenom proto, že se zkoušely karnevalové kostýmy, ale protože tady bylo pár dětí navíc.

Zvonilka a piráti

Dostali jsme od Heřmanských lístky na předpremiéru (nebo něco takového) nového filmu se Zvonilkou. A to si přece nemůžeme nechat ujít! Při vstupu jsme sice způsobili malinké faux pas tím, že jsem nevěděl, v jaké firmě to vlastně pracuju, ale jinak už to bylo všechno v cajku. Dětem se film líbil, i my byli spokojeni, možná je to tím, že máme za ty roky kino-deficit...

Koala Café

Dopoledne jsme měli dělený program. Soňa s dětmi jela na plavání, já chtěl původně pracovat na analýze, nakonec z toho byla úprava naší velké zahrady, jarní probouzení.

Každopádně odpoledne jsme se potkali v Koala Café, kde mi Soňa děti nechala. Přijeli ještě Skaláci a Heřmanští, děti si to náramně užily. Taky už to byla pěkně dlouhá doba, kdy jsme v Koale naposledy byli!!! Asi úplně nejvíce ze všech si to užil Honzík, který taky dorazil... Nestíhal, jaký to tam byl hukot:-)

Doma jsme pak děti rychle uložili, byli jsme domluveni, že se potkámi i s Čejkovými a dodatečně ještě oslavíme všechny ty narozeniny a tak...

ZOO

Krásný skoro jarní pátek, tak co s odpolednem? Vyrazit do ZOO!!!

Cesta domů plná dobrodružství

Dopolende to byl ještě pohodový den. Rychle sbalit věci, pak hned nahoru k dědovi a babi Juchelkovým a užít si hezké téměř jarní počasí. A pak už jen vyrazit domů do Nehvizd. Výjimečně řídila Soňa, protože jsem chtěl pracovat. Vypadalo to zpočátku na pohodovou jízdu, ale tomu bylo bohužel brzo konec. Holt obrubníky jsou svině. Notabene když do nich narazí auto rovnou oběma levými koly. Bum bum. Díra v pneu taková, že byste tam strčili 3 prsty. A v kufru plně naloženého auta žádná rezerva, jen lepicí sada.

Co teď? Zavolali jsme na asistenční službu, odtahovka dorazila zrhuba do půl hodiny. Čistě náhodou jeden místní známý. Mezitím za námi dorazila Jana a Tomečkovi, takže jsme v servisu kompletně přebalili naše auto do Janiného Versa a mohli jsme pokračovat. Naše auto se opraví a Jana jej bude pár dní (až týdnů) mít k dispozici. Ještěže má taky Verso, aspoň jsme neměli problém s příčníky a rakví, jinak bychom asi domů jen tak nedorazili.

Jarní prázdniny, den osmý

Dopoledne jsme vyrazili na Ostravici. Z původního plánu jet na kole z důvodu změny programu na poslední chvíli sešlo, Prachařovic holky ale na kole přece jen dorazily.

Na Ostravici se hrála spousta her, venku se navíc udělalo krásně, takže se i běhalo a dovádělo venku. A to tak moc, že Fíla spadl do mini-jezírka, co tam je (samozřejmě s vodou, která tam je už minimálně od loňského roku, tedy ne příliš čistá).

Z Ostravice následoval přesun k dědovi Mirkovi, protože ten zítra nebude doma a vůbec bychom se s ním neviděli.

Děti byly čím dál tím víc unavené / hotové, takže v sedm večer umýt a spát. Mimojiné taky proto, aby táta s mámou mohli vyrazit (po kolika letech???) do kina na Vlka z Wall Street. Leo sice hraje dobře, ale jinak jsme byli se Soňou malinko zklamaní, obzvláště poté, co všichni ten film tak vychvalovali. No, naštěstí byl v kině dobrý popcorn. A mohlo by být ještě líp, kdyby Soňa koupila ten správný dip k nachos...

Jarní prázdniny, den sedmý

Lyžování zase od devíti ráno. Tentokrát to bylo malinko horší, neboť Kami spala déle než obvykle, ale nakonec jsme to stihli. Tentokrát nás jeli zkontrolovat i babi Pavla s dědou Zdendou. A vzali s sebou i početný komparz - na svahu se totiž konaly závody všech lyžařských kurzů, co tam celý týden probíhaly, takže byla všude spousta rodičů a prarodičů a známých a kamarádů.

Sníh byl dneska horší, takové namrzlé ledové kousky, lyžovalo se o poznání hůře než včera. Možná i to bylo příčinou, že Fíla měl při své úplně poslední jízdě dolů pád a docela slušně si odřel bradu. Každopádně závěr vše určitě vylepšil - děti dostaly medaile a diplomy a nějaké sladkosti, takže byly spokojené. I já jsem dostal diplom, takže jsem byl taky spokojený...

Večer jsme měli domluvený sraz se Siřinovými a Lumírem, vyzkoušeli jsme místní hogo fogo restauraci Tutto na Lubně. Myslím, že jsme byli všichni s jídlem spokojeni. A nejen s jídlem, ale i s vínem, co jsme si k němu dali. Ještěže my měli odvoz (nepil Robert). Večer se povedl, dobře jsme se pobavili, ostatně, jako vždy v této sestavě.

Jarní prázdniny, den šestý

Dnes jsme byli do lyžařské školky objednaní hned na devátou ráno. Děti vstávají normálně docela brzo, takže není problém s tím to stíhat. Fíla pokračoval na jižním svahu, Kami v dětském parku. Já už byl dnes bez instruktorky, lyžovali jsme se Soňou taky na jižním svahu. Ty předchozí tři dny s instruktorem se na mě zřejmě poznamenaly, neboť mě to bavilo a jezdilo se mi fakt dobře. Soňa si lyžování po asi 7 či 8 letech taky užila.

Z Bílé jsme pak vyrazili k babi Blance. Na odpoledne jsme měli objednaný bazén v Metylovicích (je tam nějaké sanatorium, o kterém jsem neměl ani ponětí, každopádně bazén, vířivka i vzduch byl velmi teplý a příjemný a všichni jsme si to užili).

Jarní prázdniny, den pátý

Lyžování jsme měli objednáno až od 12 hodin, takže jsme se dopoledne jen tak poflakovali u telky a hraní her.

Kami to cestou na Bílou zase zalomila, ale očka otevřela hned po příjezdu na místo. Fíla dneska v půlce "vyučování" pokročil a přidal se ke mně na jižní svah. Je šikula, alespoň podle toho, co jsem viděl.

Kami unsula i cestou do Frýdlantu, ale vzbudila se při mém pokusu o přesun do postele. Na odpoledne jsme měli vymyšlený super program - výlet vlakem. Nepletu-li se, tak pro Kamču to bylo úplně poprvé, co jela vlakem. Výlet byl dlouhatánský - z Frýdlantu na Ostravici, tam si rychle koupit nějakou dobrout a vlakem zase zpátky do Frýdlantu. I tak si myslím, že se to dětem líbilo...

Večer jsem pak vyrazil do Ostravy pro Soňu, která za námi dneska dorazila. Bylo jasné, kdo bude děti večer uspávat:-)