neděle 31. října 2010

Konec návštěvních dnů

Tak ještě s Raďou za taťkou a Blankou, zjistit a vypovědět, co je kde nového ;o)) na skok k Veličkům (hlavně teda k tetě Janushce, že ;o)) no a můžeme se sbalit a vydat se zase na cestu domů...do Prahy...do Nehvizd...

sobota 30. října 2010

Slavnosti

Hlavní akcí dnešní dne byly oslavy narozenin a svátku na Pržně. Pochopitelně náš panáček usnul až pozdě cestou autem, takže zahájení akce prospal u sestřenky v postýlce. Nicméně pak se přeci jen rozkoukal a prozkoumal holkám jejich hračky, ochutnal místní dobroty a odvezl si darem velikánkou dýni. Prostě parádička.

pátek 29. října 2010

S Raďou na Moravu

Míša jede do práce prezentovat své auto potenciálnímu zájemci a vyzvednout Raďu na letišti. My se snažíme sbalit. Raďa s Míšou doráží až po 11 hod. Následuje sprcha, vybalování, přebalování…a Janushka stále hlídá ;o))

Večer kolem 19 vyrážíme směr Beskydy. Janushka má těžkou službu se čtením knížek. Já přebírám štafetu u Brna a pokouším se dítě uspat. U Frýdku už se spící pán začíná vrtět. Ale zvládli jsme to. (Pra)babička dokonce doufala, že ještě zkontroluje vnoučka, ale toho my už raději budit nebudeme.

čtvrtek 28. října 2010

Je svátek, musí se do obchodů

Státní volno. Míša má svátek, tak si všichni vyrazíme do obchodů. Pochopitelně by mladý pán raději zůstal doma, ale nakonec to zvládá docela obstojně a u oběda je přímo vzorový. Jen se pak začne projevovat únava a vyčerpání.

Ale odpoledne už ho nikam nedostaneme. Štěstí, že aspoň slušně odpadl a Míša s Jankou stihli ještě otočku na ČM a do Hornbachu, ať si Janushka v Praze taky trošku zashopuje ;o)) Zakoupenou budku pro ptáčky jsme ještě odpoledne stihli postavit.

středa 27. října 2010

A jde se na kačeny

Výtečný plán. Zajedeme nakrmit kačeny a…a hurá na listí. Je podzim, všude je ho víc než dost. Ale úplně nejvíc je ho kousek od kačenek a dá se s ním krásně házet. Aspoň teta to umí perfektně.

Krásný den nám nezkazila ani pokuta a špatné parkování (lépe řečeno za nezaplacené parkování), ani „závěrečný kakoš“, kterého jsme museli řešit návštěvou nedaleké restaurace.

Večer jsme zvládli ještě návštěvu z Letohrádku (babi, děda i holky). Ale mladý pán se posléze, předstírajíc velkou únavu, odebral raději do koupelny.

No a tady můžete mrknout na video (kvalita je umerna vykonu meho mobilu) a fotečky:



úterý 26. října 2010

Na nádraží pro tetu Janushku

Dopoledne za telátky, kravičkami a hlavně na nákup do borůvky. Večer si totiž pojedeme na nádraží pro tetu Janushku. Sice to chvíli vypadalo, že tam zůstane stát sama a nikdo pro ni nedojede, protože budou všichni dle příkazu mladého pána sedět doma na zadku, ale nakonec se nám Fílu podařilo přesvědčit a šel do toho. Na tetu se pak celou cestu z nádraží usmíval a únava neúnava po příjezdu domů nechtěl jít spát, aby ta návštěva nebyla náhodou jenom sen.

Pochopitelně když si Fíla hraje s tetou, musí jít máma i táta z pokoje pryč. Nejlépe "do kuchyně, vařit" (abychom v tom měli jasno ;o))).

neděle 24. října 2010

Den rukavic

…aneb opravdu budeme trávit celou zimu doma??? Protože zatím to vypadá, že mladý pán si rukavice na ruce prostě nevezme. A můžou být klidně pozlacené. No a jelikož rodičové jsou zásadoví a trpěliví, tak budeme všichni asi sedět doma za pecí :o(

Nic na tom asi nezmění dnešní hysterická scéna v Solomon shopu a všechny následující scény způsobené trestem, tj. odejmutím dvou nejzákladnějších potřeb: plínky a dudlíka.

Odpoledne si pán snažil mediální obraz vylepšit, takže mu byly tyto „most wanted“ propriety milostivě vráceny.
Ale že to byl zase boj…Uff

sobota 23. října 2010

Další dávka hysterie

Tak už jsme předvedli hysterii týkající se čištění zoubků tatínkovi. Byla to sice mírnější a kratší verze, ale pro představu asi i tak stačila. Dlouhý shopping pak způsobil, že šel mladý pán spát až ve 4 hodiny odpo a vstával v 6, a to špatnou nohou. Ještě že měl dorazit Honzík – naše spása. Ovšem za ty dvě hodiny, než stihl dorazit, se povedlo náladu notně vylepšit.

pátek 22. října 2010

Kdo s koho?!?

Zase celý den sami doma, tak proč si to nezpestřit. Třeba takovou hysterickou scénou. Chcete, aby si vaše dítě umylo zoubky, není nic lehčího. Jen musíte mít 40 minut volného času a chuť převlíkat poblité dítě. (Ano, i tohle dokáže způsobit srdceryvný pláč.) Doporučuji si připravit nějakou pěknou literaturu a pevné nervy. A nebojte, nakonec všechno dobře dopadne. Nebo ne?!?!

čtvrtek 21. října 2010

Dětské nemoci

Tak ve čtvrtek dítě odpadlo v ZOO těsně před obědem. V pátek registruju jenom nudli u nosu, se kterou je nám rodinná návštěva povolena. V sobotu se dostaví megahorečky (takové jsme tuším ještě neměli), ale panadol naštěstí zabírá. Jedna perná noc a v neděli nic. Tak jsem to vyhodnotila na další „zoubkové období“ a v pondělí odvážně vyrazila na cvíčo. A co se ve středu večer, respektive ve čtvrtek nestane?!?!…ekzém…hmmm…podstatná změna…diagnóza teď zní „šestá dětská nemoc“. Již podruhé!!! A zrovna když má přijet těhotná ségra. Whatever…Lepší už to asi nebude. Hlavně když už máme „to nejhorší“ za sebou.

úterý 19. října 2010

Volejbálek

Táta jde po dlouhé době na volejbal. Obavy z reakce potomka byly zbytečné. Stačilo vše řádně vysvětlit a odcházející tatínek se dočkal dokonce verbální podpory. Hurá, snad to tak bude fungovat, i když bude někdy někam odcházet maminka.

Mimochodem dneska se do nehvizdského volejbalového týmu přidal i Martin.

pátek 15. října 2010

Můžeš jet!

Konečně došlo na dlouho plánovanou návštěvu u Markétky. Sice jsem to musela před dítětem prezentovat jako prohlídku Matýskových hraček, ale prošlo to a mohli jsme vyrazit. Překvapivě ještě před obědem. Ale už jsme dlouho vzhůru, tak proč ne.

Fíla vydržel vzhůru celou cestu a u Markétky se pak vrhnul na slibované Matýskovy hračky. Nejprve si Matýsek hájil své teritorium, ale nakonec se kluci nějak podělili. Což teprve, když šel Matýsek spát, to měl Fíla prostor pro realizaci a postavil ze všech autíček, co nezůstala v pokojíčku, tradiční dlouhou řadu. Po té namáhavé práci se však dostavila únava i u něj a došlo na „(od)polední“ spaní. Sice s pauzami, ale spalo se dlouho až do 17 hodin :o((, což byl trošku problém kvůli cesty zpět. Nicméně chvíli jsme si ještě hráli, nakonec i se sousedovic Davídkem (tuším), pak panáček zahlásil "domů, za tátou" a museli jsme vyrazit.

Pochopitelně na spaní v autě nedošlo, a aby to nebylo příliš jednoduché, tak byla ke všemu u Štěrbohol bouračka a my stáli už někde od Hostivaře. „Mamííí, můžem jet“…“Ne Filí, bohužel nemůžeme, auta před námi stojí a my musíme jet stejně rychle jako oni, není kudy je objet, jiná cesta není.“…“Mamí, tady je cesta, můžeme jet.“…a co myslíte, jak dlouho si tak člověk postojí v koloně a jak dlouho dokáže odpovídat na stejnou otázku???

čtvrtek 14. října 2010

Zase ZOO!

Klasický úvod týdne cvíčo-zpíváníčko-plavčo máme za sebou, počasí se ještě drží, tak si pro změnu dáme ZOO s Verunkou ;o)) Vždyť už jsme tam DLOUHO NEBYLI ;o) Ve čtyřech jde všechno líp, takže cestu jsme dali v poho, ale v ZOO nějak Fíla téměř nevystoupil z kočárku a při kupování oběda usnul v kočáře…To tu ještě nebylo. Pán asi nebude úplně v poho, tak uvidíme zítra. Každopádně jsme si dneska docela pospali, překvapivě i Verunka, která tomu odpoledne obvykle moc nedá. Tak já myslím, že z našeho pohledu maminek úspěšný výlet ;o)

neděle 10. října 2010

Rodinný výlet

Včera byly závody, tak dneska se jde na výlet. Na rodinný výlet. Jen sbalit věci, vyklidit pokoj a můžeme vyrazit. Ještěd už jsme zkontrolovali včera. Pro ty, co by se tam chystali, varuju před parkováním. Počítejte s tím, že se můžete k lanovce pěkně projít!

Dneska si dáme jen takovou oddechovku po okolí. Z loňska ověřenou ;o)) Stačí krosna na dítě a turistická obuv a hurá...Myslím, že všichni členové výpravy byli spokojeni. Snad teda i Míša, který si s krosnou pěkně máknul.

Malý se prošel víceméně jen ke kravičce, kterou jsme cestou zahlédli na poli, a lesem. Jó a pak ještě cestou z kopce ;o)) Ale jinak jsme si pěkně vykračovali s písní na rtech, jak už to tak má na rodinném výletě být.



sobota 9. října 2010

Nova Author Cup 2010, den druhý

Ráno vstávání dle budíku, i když si myslím, že Fífa by nás stejně nenechal dlouho spát. Přes drobné nedorozumění se Soňou nakonec zhruba kolem 8:45 vyjíždíme posilněni snídaní (už na kolech) do Josefova Dolu, tedy na start závodu. Je to nějakých 8 km, hezká ranní rozjížďka. Na startu a v nejbližším okolí už stojí prvních pár tisíc závodníků, postupně to houstne a houstne. Start bude zřejmě masakr. A taky že jo.

Zhruba v 10:15 se rozjíždí i naše 600, dle předpokladů to jde hooooodně pomalu. Možná je to i tím, že jen pár metrů za startovní čarou leží nějaký týpek na zemi a evidentně svůj pád jen tak nerozdýchá, je v bezvědomí (a spousta lidí kolem něj). Prvních pár stovek metrů ještě v obci jede opravdu pomalu, navíc je tady tolik lidí, že se nedá nějak moc manévrovat a předjíždět. Slyším také první nadávky, jak někteří nerozdýchávají tu masu lidí a snahu některých i přes opravdu velkou masu lidí prodrat se dopředu. Naštěstí brzo přichází první (a poměrně dlouhé) stoupání, což je moje a Pájova chvilka – spoustu lidí předjíždíme. Navíc se mi zatím jede velmi dobře. Při sjezdu k přehradě míjíme sanitku, ve které se ošetřuje další méně šťastný závodník. Po přejezdu hráze se cesta zužuje a začíná opět stoupání, přičemž se jede už po ne zcela zpevněné cestě. A tady už se nemůžu nějak prodrat kupředu, takže Pája mi ujíždí (a pak jej vidím až v cíli). No nic, zamakám a opět předjedu pár desítek lidí (samozřejmě, pár jedinců předjede i mě:-).

Přichází první dlouhé klesání po panelech, to mi na mém kole fakt nejde, čehož využívá spousta mých soupeřů. A tak to bude ještě několikrát – já je předjedu cestou do kopce (pořád ještě mám dost síly), oni mě pak předjedou cestou z kopce… První občerstvovací stanicí projíždím, jen na jejím konci neodmítnu jednu miňonku. Stále se cítím docela fit. A to už jsem na Knajpě, tzn. nejvyšším místě celého závodu a následuje dlooooouhé klesání. Občas je proloženo kratším kopečkem (jakože směrem nahoru) a pomalu se blížím k druhé občerstvovací stanici. To už mi došla voda, takže si beru první kelímek, který mi nabízejí (čistě náhodou je to nealko pivo). Týpek přede mnou náhle zastaví, já už na to ale nestíhám zareagovat (= vypnout se z SPD pedálů, které mám dneska poprvé), takže se s kolem převracím na zem. Pivo je v pytli. Kašlu na to a jedu, vezmu si aspoň banán na posilnění.

Výjezd z občerstvovací stanice je poměrně brutální (strmý kopec, "měkký" štěrk či co to bylo), takže po pár záběrech to vzdávám (jako většina ostatních) a kousek tlačím kolo. Do cíle zbývá nějakých 11 km a já začínám pociťovat nedostatek síly. Sice šlapu, ale už to není co na začátku. Rychle do sebe dostat ještě nějakou energii. Přichází úsek před přehradou, z loňska si pamatuju, že to není úplně to pravé pro mé kolo. Má paměť je dobrá, opravdu mi to tady neskutečně drncá. Taky málem ještě jednou padám (resp. málem vyjíždím z cesty někam do lesa). Na poslední chvíli jsem se vypnul z pedálů a ubrzdil to. Uf.

Původně jsem si myslel, že po vyjetí cesty od přehrady nahoru je to poslední stoupání, ale to jsem se špatně koukal do propozic. Závod na posledních několika kilometrech krouží kolem Josefova Dolu, je to pořád nahoru a dolů. Už ale slyším nějaký hluk, to bude zřejmě cíl… tak do toho ještě naposledy pořádně šlápnu s vidinou párků a piva. Tak je to za mnou! Volám hned Pájovi, ten už nějakou dobu (později zjistím, že je to 15 minut) odpočívá v cíli (Skalákovi nevolám, tuším, že je ještě někde na trati). Rychle si dávám párečky a pivo, měl jsem na ně fakt chuť (a obrovskou žízeň a hlad).

Nakonec dojíždí i Skalák a po nějaké hodince odpočinku sedáme na kola a jedeme zpátky na penzion (nějakých 9 km). Musíme jet samozřejmě znovu to první stoupání, ale překvapivě to po těch pár hodinách regenerace není tak hrozné.

Drahé polovičky jsou s dětmi už nějakou dobu na penzionu, takže rychle se převlíct do normálního oblečení a začít se starat o rodinku. To samozřejmě znamená i dát si večeři, pohrát si s dětmi v herně, a pak pokud možno co nejrychleji tu drobotinu uspat. Původní plán na večer byl takový, že si všichni sedneme, něco zahrajeme nebo tak něco, ale nakonec Zákorovic jdou spát (Pája je unaven), takže je to jen takové poklidné krátké posezení u burčáku.

A tahkle vypadal závod v mém podání:

pátek 8. října 2010

Nova Author Cup 2010, den první

V pátek dopoledne jsem byl ještě v práci, po obědě ale mizím a jedu domů. Jsem ještě v bláhové naději, že Soňa přiveze Fífu ze ZOO zničeného, on usne a my se v klidu sbalíme na výlet do Jizerek. Skoro to tak dopadlo. Domů jsme dorazili na chlup stejně. Jenže ouha – malý pán ne a ne zavřít oči. Povolávám do služby maminku, ta je přece jen v této činnosti úspěšnější. Ta se vrací po asi půl hodině zpět, tentokrát ovšem své skóre úspěšnosti snižuje. Fífa prostě dneska odpoledne spát nebude. Hurá.

Takže já mám za úkol malého pána zabavit, Soňa mezitím chystá věci. Nakonec ale není tak zle, jak to zpočátku vypadalo. Jsme relativně s předstihem nachystaní, teď už to jen vše naložit (včetně sousedů – Veruš, Daníka a jejich věcí) a můžeme (se zastávkou v Mekáči na Černém Mostě) vyrazit. Cesta ubíhá v pohodě i přesto, že nemáme s sebou CD s oblíbenými písničkami. Jizerky jsou přece jen relativně blízko, takže s nějakým tím zkouknutým Krtečkem to klukům ani nepřišlo. Ani nám ne.

Penzion mě příjemně překvapil, oproti loňskému roku nám dali nějaký hezčí pokoj, navíc větší a měl hezky povlečené peřiny:-)

Teď už jen uspat Fífu (nakonec se kolem 9 večer povedlo), počkat na Zákorovic (nakonec kolem půl desáté přijeli) a domluvit se se Skalákem, kdy se sejdeme na prezenci závodu.

Vezu tam Páju, synchronizace je dokonalá, Skalák akorát parkuje na místě, když přijíždíme. Vyzvedneme si startovní čísla, dárečky a objednáme DVD ze závodu (to bude obzvláště veselé, si myslím…). Pak už rychle zpátky a rychle jít spát, ať jsme zítra ready.

úterý 5. října 2010

Další kontrola nejmenšího z rodu Veličků

Další kontrola u doktora. Dítě je stále v pohodě, dokud neodchází po shlédnutí ultrazvuku s tatínkem zpět do čekárny. To začíná hysterie. Nicméně tentokrát začíná hysterie i v ordinaci. Pan doktor není s aktuálním stavem spokojen. Straší a zakazuje nošení dítěte a doporučuje klidový režim. Hmmm…právě nás čeká „odpočinková“ dovolená v Jizerkách ;o) Po kontrole jsme se ještě vydali do Čelákovic, stihli jsme krmení kačen s Verunkou a vnutili se na poslední dopolední lekci Yamahy. Skoro to vypadalo, že se bude chtít Verunka (ač by byla dnes už podruhé) vnutit s námi ;o)

sobota 2. října 2010

Kdo tady má pamatováka???

Plavání si tentokrát dal Fíla s tátou. Jde jim to moc dobře. Na odpoledne zbývala možnost zajet do blízké Hummer tvrze mrknout na ohňostroj. Ale panáček nějak neměl náladu a maminka nějak neměla lístek. Rozuměj tu volnou vstupenku, co nám teta Danča zanechala a co se na ni krátce po odjezdu táta v autě ptal. Tak třeba někdy jindy. Stejně se z únavy a rozmrzelosti vyklubala „zoubková teplota“ a totální únava materiálu – toho mladšího i toho staršího. Tak jsme se aspoň zbytečně netrápili. Snad už to brzy bude všechno za námi.

pátek 1. října 2010

Výlet za kravičkami a telátky

Včera shopping ve Štěrboholích, dnes musíme trošku kompenzovat. Co třeba dlouhý výlet do obchodu kolem kraviček. Fíla se dokonce osmělil a pohladil si telátko. Odpoledne jsme trávili na zahradě, což celkem šlo, jen si Fíla trošku stýskal po tátovi.