pondělí 22. ledna 2007

Víkend plný zábavy

Ani víkend na Moravě bez ranního větrání neznamenal pozdní vstávání. Míša se rozhodl, že obnoví svou frizúru, a před schůzkou v 9 hod ohledně schodů, jsme chtěli ještě nakoupit květiny na oslavy apod. Nakonec z toho byla jen Zdeněčkova výživná snídaně. (Asi nějaká modifikace pravé anglické snídaně – měli jsme určitě pravé moravské párky a pravé domácí vajíčka. Uff, ufff!)

V Metylovicích jsme to nakonec všechno zvládli za 15 min. A co teď? Ještě jsme neviděli malého Matýska. A dlouho asi zase neuvidíme, takže hurá do Ostravy. Jenom ještě ty kytičky. A taky dárek pro Matýska. Vzhledem ke kvalitě materiálu ve Frýdecko-Místeckých květinářstvích se to nakupování trochu protáhlo a k Péťovi a Gabce jsme se dostali až kolem 11 hodiny. Nicméně jsme se řádně seznámili s Tomečkem nejmladším a dozvěděli se, jak to vlastně bylo s megaoslavami u Veličků. Prostě děsná náhoda!

Následoval oběd u Veličků a pak oslavy u Zuzky. Popřáli jsme Zuzce i Terezce a otestovali některé z dárků – nejvíce vláčky a koloběžku. Otestovali jsme i zapékané rohlíčky, marlenku a jiné tradiční dobroty. Na závěr nějaké skládání puzzle a rychle k mamce, kde byl domluven sraz s Káťou a Robertem. Od nich jsme se dozvěděli, že:
1. mám být už dávno těhotná, jako všechny ostatní spolužačky ze střední
2. kolaudovali jsme o den dříve – prostě o fous
3. už to bude 10 let od ukončení střední školy a Monika si myslí, že bychom měli udělat nějaký sraz

Když Káťa dojedla všechny nachystané kuřecí kousky, chvíli ještě trvalo, než se ji podařilo Roberta odtrhnout od pití slivovice, nicméně nakonec přeci jen vyrazili na plánovaný ples. Áčko z této akce mají Lumča s Jankou, kteří ten den také vyráželi na ples, a Marťa, která si na tento víkend naplánovala uklízení bytu. My si dali ještě nějaké vínko a Míša se Zdeněčkem slivovičku a pak hurá na kutě.

V neděli ráno byl původně plánovaný squash. Ovšem objednávání kurtů se odkládalo tak dlouho, až byly všechny plné. Takže místo toho proběhlo školení u počítače, konkrétně na kopírování fotografií z digitálu. Pak už na nás čekal oběd u taťky a řešení dárečku pro Raďu. Chvíli to trvalo, ale doufám, že výsledek bude stát za to. Následovaly různé hry – schválně kolik z vás si pamatuje, jak se hraje „Honzo vstávej!“. Já už teď zase jo ;o)) Holky jely večer ještě na koníčky a my už jen vyzvednout volant a pak ještě nějaké penízky u Zuzky. Tam jsem si pro změnu zopákla Černého Petra – i zde bylo nutné oživit si pravidla ;o)) A tím byl náš víkend na Moravě završen.

Ještě malou veselou historku na závěr… Do Prahy jsme jeli nečekaně v 5 lidech. Nějaké 2 řidiče kamionů nám dodal Láďa. Pro Honzíka to bylo celkem překvápko, bavili jsme se víceméně jen na zastávkách u benzínek. Pány řidiče jsme vysadili někde kousek před Prahou - u Stránčic. Hned poté, co opustili vůz, Honzík - s jistou známkou lítosti v hlase – poznamenal: „Už jsem se bál, že s námi pojedou až do Prahy!“ … prostě tradičně… to bylo asi za Míšovu páteční hlášku při příjezdu do F-M, kde Honzíkovu poznámku: „konečně zase domov“ komentoval slovy „bejvalej“. A tak to u nás chodí.

pátek 19. ledna 2007

Kuchyňský kout dobyt!

Už je to tady! Stálo to velké úsilí a spoustu peněz, ale kuchyňský kout byl dobyt! Po nepatrném nácviku při snaze zaplatit novou kuchyň ze stavebního spoření jsme ve středu všechno cvakli v hotovosti, jinak by nám prý pánové z Katalpy ve čtvrtek 18. 1. 2007 nenainstalovali ani kliku! S bankou už si to nějak vyřídíme! (Ale jedno je jisté, rychlé platby přes ně řešit nelze.)

Ale zvládli jsme to a ve čtvrtek dopoledne bylo v Nehvizdech, Za humny 448 jak na hlavním nádraží. Přivezli kuchyň (lehce předpřipravenou – čili sešroubované skříně), která málem nevešla do jídelny i obýváku. Dost nás zajímalo, jak to nacpou na ten plácek 3x3 metry.

Na návštěvu přišli také pánové z Huricomu (instalovat antény) a nějaká firma nabízející bezpečnostní zařízení. Na závěr také 3členná kolaudační komise. To už byli antenáři vedle u Skalákovic a bezpečností agentura bezpečně pryč. Kuchyňský kout se tou dobou pomalu přemisťoval z jídelny a obýváku na své místo.

Komise se rozhlédla, naznačila si, že některé příčky jsou jinak než v projektu, a optali se, kdy že budou podlahy. Trvalo to několik minut a bylo to strašně vyčerpávající. Už chápeme, proč to nemohli udělat před vánocemi.

Bohužel jsem ještě tento den musela vyrazit do práce. Takže jen počkat, až budou anténáři hotovi i u Skalákovic, a hurá na místní MHD směr Anděl. Možná to bylo tak akorát, protože tou dobou dorazil i druhý pán na montování kuchyně (celé dopoledne na tom makal jenom 1 člověk) a začalo to vypadat na nějaké vyměňování názorů.

Večer jsme jeli zkontrolovat výsledek a s dosavadním stavem jsme byli spokojeni. Bohužel jsme to nemohli spojit s večerním větráním. Vítr byl tak silný, že jsme byli rádi, že dveře na zahradu zatím zůstávají na svém místě, za což jsme mohli už leda tak modlit. A přitom se případně těšit, jak bude kuchyň vypadat v pátek odpoledne.

Naplánovaná byla také cesta na Moravu a páni z Katalpy hlásili předběžně konec kolem 15 hod. Přizpůsobili jsme se a už ve čtvrtek večer nabalili lyže a lyžáky pro milovaného synka a všechna přídavná topení, co se nám doma nahromadila. Ráno jsme přihodili rakety na squash (Zdeněčku!) a výbavičku na víkend, abychom si to z Nehvizd dali hezky nově přes Hradec.

Předpoklady se naplnily a zhruba kolem 14 hod volali z Katalpy, že už budou pomalu končit a máme se přemístit do Nehvizd k přebrání kuchyně. Musím říct, že se nám naše první kuchyňka, kterou jsme si vysnili a zaplatili moc líbí ;o) Snad nám to ještě dlouho vydrží ;o)) K nutné fotodokumentaci se přidalo i sluníčko, takže to možná na fotkách vypadá ještě lépe. No není to úžasné. Sice nám – prý tradičně, jako u všech – chybí jedna úchytka a „něco“, co je potřeba ke kloubům skříněk, které se vyklápí nahoru. Ale to je nám momentálně jedno, zatím se vydatně kocháme.

Jinak s pomocí stále ještě dost silného větru jsme provedli rychlý a generální úklid (což znamená, že jsme zametli tuhle i támhle… zkrátka generální úklid!) Průvan to všechno vymetl předními dveřmi a hotovka!

Pak dorazil Honzík, aby nám mohl udělat první společné foto v naší první vlastní kuchyni, a tím byl projekt „kuchyň“ definitivně ukončen. Teď už nás čekají jen podlahy, schody, vestavěné skříně, koberce, vymalovat zdi, instalovat žaluzie…no však to znáte ;o))

A jak probíhala cesta na Moravu? Povím vám, že přes Hradec je to pěkná pruda. Časově prý to vyšlo stejně, ale já se jako spolujezdec děsně nudila, pokud jsme zrovna nenacvičovali audio-vizuální „mega-brždění“. (Audio projekce byla na Míšovi, my s Honzíkem dělali tu vizuální část, pro kolem jedoucí vozidla.) Na Moravu jsme dorazili netradičně brzy, takže jsme ještě u Janky vyměnili volant za starý počítač, který Míša ještě týž večer u mamky a Zdeněčka instaloval. Už tam na nás čekali jak na smilování, protože prý NIC NEFUNGUJE. (takže teď už na chvíli zase jo ;o))

pondělí 15. ledna 2007

Stavební deník 5

Tento týden ve čtvrtek a v pátek by nám měli instalovat kuchyň - atmosférická vlhkost se už delší dobu drží jen mírně nad 50 % (nahoře; dole běží nonstop odvlhčovač - díky sousede za zapůjčení! -, tak je tam pod 50 %), tak se když tak koukněte na nově přidané fotky do alba, jak to vypadá bez ní. Co nejdříve po instalaci pak přidáme nové obrázky!!

pondělí 1. ledna 2007

Silvestr U zeleného ptáka

Po vánocích obvykle přichází na řadu Silvestr. Překvapivě ani letos tomu nebylo jinak. Podstatnou změnou však byla skutečnost, že ani Silvestra jsme neslavili na Moravě či v jejím blízkém okolí, nýbrž v Praze.

Domluvit tělocvičnu tady zatím nezvládáme, nicméně tradiční squash a bowling jsme si neodpustili. Vše se tedy odehrálo v 8členné skupině ve složení já, Míša, Verun, Péťa, Linda, Jirka, Janka a Honza. Squash nám lehce narušil Nojmík, který zdržoval Lindu, Jirku a Honzu v hospodě, takže dorazili na kurty pozdě. Děkujeme!! A jako poučení pro příště, Nojmíkovy úvahy o tom, že by s námi strávil poslední den v roce nebudou už nikdy brány vážně. Rozhodně ne natolik, abychom kvůli němu zvyšovali zásoby piva.

Po squashi jsme chvíli poseděli v šatně, abychom patřičně vyprudili nepříjemnou recepční, která nás chtěla vyhodit snad ještě před tím, než jsme vůbec přišli. Doufám, že ji dobrá nálada vydržela až do večera. Následoval přesun na bowling do pizzerie Na groši. Příjemné posezení u dobrého jídla (po kvalitním sportu) nám trošku zkazili zprávou, že místo plánovaných 2 drah pro nás mají dráhu pouze jednu. Ale nač se rozčilovat. Obzvlášť, když má člověk po ruce takové těžké kulaté předměty. No prostě dojedli jsme a zahráli jsme. Janka s Lindou občas simulovaly velké vyčerpání, které prý se podepsalo na jejich výkonech. Nicméně výsledkovou listinu nemáme, takže vlastně už ani nepoznáme, jak hodně unavené byly. Snažili jsme se zabrat i uvolněné dráhy a vytvořit více méně četných skupin (slovy 2 čtyřčlenné, dělené jednoduchým systémem na kluky a holky – pochopitelně proběhla důkladná kontrola, zda jsme se rozdělili správně).

Po náročném přemlouvání jsme přesvědčili Lindu, Jirku, Janku i Honzu, že s námi zajedou na večerní větrání v Nehvizdech. Proběhla tedy taková první prezentace našich domků „široké“ veřejnosti. Dosud tam byli jen pan Šnajdr, můj taťka, ségra, nevlastní bratr a pan soused Čejka (pokud jsem na někoho nezapomněla).

A pak už hurá k Zelenému ptákovi, hrát hry apod. Teda nejdříve se hodí večeře, abychom to všechno zvládli, že!!! Po mexických fazolkách jsme udělali zásadní chybu. Ukázali jsme ostatním, co všechno je potřeba vypít. A to jsme neměli dělat! Všichni se pak celý večer krotili, aby neodpadli hned na začátku a výsledek byl takový, že se nevypilo téměř nic (ve srovnání s tím, jaké jsou zásoby)!

Pak už nějaké carcassonne, Bang! … - už ani nevím, kdo vyhrál. Když to nejsem já, nějak si to nedokážu zapamatovat.

Málem bych zapomněla, že simultánně probíhaly závody NFS. Tam, pokud se nepletu, to šlo ze všech nejlépe Lindě. Kluci styďte se!! Taky padla nějaká závazná veřejná prohlášení o zakoupení volantů. Nezapomeneme!!!

Večer ještě proběhl pokus o hraní mafie. Výsledek – v pěti lidech je to celkem o ničem, příště už to ani nebudeme zkoušet ;o))

Pak už si Linda prosadila odchod „do hajan“ a Janka Simpsonovy. Jinak by s ní asi nebyla řeč po celý rok. Ti, kteří vydrželi, viděli všechny 3 díly, zbytek tak střídavě ten 1-2.

Málem bych zapomněla, že někde mezi tím byla půlnoc, tj. bouchnutí šampaňského, kontrola ohňostrojů, tradiční novoroční blahopřání spousty potomků do nového roku (díky Peti!! Jednou ti snad tvá přání splníme, ale letos to asi ještě nevyjde ;o)) atd.

Ráno se podávala slíbená novoroční zelňačka a jiné dobroty. Proběhlo zhodnocení večera a výběr z široké nabídky našeho bytu. Linda si zamluvila fikus, kluci se poprali o volant a Janka se toho nezalekla a nárokuje si celý náš pokoj, který se ji tak líbí už od první návštěvy.

Čili naše plány tak trošku vyšly… nechtěli jsme se obtěžovat se stěhováním chlastu, teď už budeme stěhovat vlastně jenom ten chlast. Práci jsme si ušetřili tak jako tak, takže myslím můžu vyhlásit letošní Silvestr za povedený.

Děkuju všem zúčastněným za jejich přítomnost a za veškeré závazky!!

Mezi ztráty je nutno započítat jednu rozbitou skleničku (moje zásluha) a nemocného Skaláka, který ten den z postele vůbec nevylezl. Holt „jak na nový rok, tak po celý rok“!! Má to dobře vymyšlené!

A poučení na závěr, které nesmí žádnému dobrému příběhu chybět?!?! Vězte, že pokud trávíte Silvestra s Jankou, musíte zasílat podrobné informační maily VČAS!!! Je ostuda zasílat je až na vyžádání. Honzovi stačí potvrdit, že je to přesně tak, jak si myslí – nemusí donést vůbec nic! (správný hostitel má přeci vždy připravenou i nějakou zásobu nových zubních kartáčků různé tvrdosti, tvarů, barev atd.) Víc už vám asi poradit nemůžu ;o))

Takže … zase za rok?!?! Že by Za humny nebo na sněhu?? We will see…