pátek 29. ledna 2010

Tátova "rýmička" podruhé

To tu dlouho nebylo. Míša zase někde odchytil paní teplotu. Tentokrát jí bylo něco málo přes 39. A tak je oba společně v noci, po uspání dětí, odvezl Skalák na pohotovost. Proběhlo několik vyšetření a rentgenů a konečná diagnóza zněla: zánět průdušek…no paráda…Ještě že si Skalák vzal tu roušku.

A to jsme měli na víkend krásně naplánováno sobotní plavání s „tatínky“. Holt to pro změnu pěkně odmaká maminka. Jen by den před tím opravdu neměla odhazovat sníh z před garáže. Plavací/skákací cviky s dítětem ve vodě jsou pak 2krát tak náročné. Odměnou snad může být jen setkání s idnesím kolegou Luďkem. Evidentně jsou jeho žena a dcerky taky pravidelnými návštěvníky klubu čtyřlístkářů.

Cestou z plavča jsme si pro sichr vyzvedli Honzíka, který se nedobrovolně přihlásil na víkendovou výpomoc. Krásně jsme to s ním zvládli, včetně jednoho velkého tradičního víkendového nákupu. Odměnou byl Honzíkovi domácí gulášek. Naštěstí se povedl (nemohla jsem se odtrhnout od ochutnávání, ačkoli už bylo určitě po půlnoci), takže jsme se Honzíkovi za jeho služby snad dostatečně odměnili. A kdyby ne, tak tady je ještě jedno velké DÍKY!

Míšův kašlací „nemocenský týden“ trval až do 5. února. Tak to bychom měli letos za sebou druhé zásadní stonání. Štafetu přebral Fífula, jehož horečky jsme však raději přisoudili zoubkům. I když to jeho časté blinkání, to už mne ale opravdu začíná znervózňovat. (A v noci po mlíčku, kdo to kdy viděl?!?!?) Každopádně o víkendu (stav stabilizován) jsme vyrazili na nezbytné nákupy a při té příležitosti nechali Fífulu ostříhat (to bylo zase radosti!). A u doktorky si prosadili preventivní vyšetření. No podrobněji si můžete počíst u Fífuly.

středa 27. ledna 2010

Hudbu složil, cestu zavál

Co s načatým dnem? Proč si cvičně nezajet do Toušně. Původně na hodinu Yamaha školičky, ale začíná prý se až od příštího týdne. A já si dělala hlavu s tím, jak se tam dostaneme včas, když malý vstává docela pozdě a cesty jsou zaváté. Na Čelákovice, Vávro! Na Čelákovice!!! Tak aspoň víme pro příště ;o)

úterý 19. ledna 2010

Na skok na univerzitě

Dneska měl nevlastní brácha Lukýno promoce. Pečlivě plánovaná akce se tradičně neobešla bez operativních změn. A nebyl to tentokrát Fífula, kdo hýbal s programem. To táta si usmyslel, že bude demonstrativně nemocen. Zřejmě chtěl za hlídání větší odměnu a rozhodl se ji získat za „ztížené pracovní podmínky“. A tak „den před tím“ s horečkami prostě a jednoduše odpadl. Statečně pak se synátorem zvládli dopoledne, které jsem já strávila na akademické půdě univerzity Karlovy, i kousek odpoledne, kdy ještě bezpodmínečně musel udělat něco do práce. Pak táta odpadl totálně. Neprobudil se ani když k nám před odjezdem na Moravu dorazil taťka s holkami a Ondrou.

My s Fífulou, který si trošku netradičně poupravil denní spací režim, a tím prémiově pozměnil plány, jsme se stihli předvést (a hlavně taky TRADIČNĚ poblinkat) části rodiny, kterou jsme viděli poprvé. Tentokrát šlo o klan takzvaný brněnsko-jevíčský ;o)

Každopádně diplom byl převzat i patřičně oslaven. Držiteli přejeme, ať si ho ještě dlouho užije, a těšíme se na další rodinné oslavy ;o))

Poznámka autora: Míšova nemoc se protáhla do 22., kdy zakončil svůj nemocenský pobyt v domácím prostředí a vrátil se zpět do pracovního procesu. My mezitím zvládali běžný cvičenecko-plavací režim plus vzorovou hodinu hudební školičky.

středa 13. ledna 2010

Nedobrovolní Ostraváci

Hurá!!! Z dlouhého nuceného pobytu na Moravě, za kterým nebyl nikdo jiný než velké hromady sněhu, se nám vrátili sousedi. Stejně jsme jim každý den kontrolovali dveře, jestli na nich nejsou nějaké známky násilí.

Jó a o těch puchýřích na nožičkách budeme mlčet. Tak jsme se aspoň domluvili s Fífou.