pátek 29. prosince 2006

Vánoce ve znamení klidu a zpěvu

Trochu se zpožděním a až po naléhání Mysháka píšu něco o našich letošních Vánocích.

Byly, řečeno jedním slovem, velmi netradiční. Anebo ještě jedno slovo - relaxační.
Proč netradiční? To proto, že jsme je nestrávili s rodiči na Moravě, ale s kamarády v Praze. Byl jsem pln očekávání, jak budou vypadat vánoční zvyky M+S, a to zejména Mysháka, který se jal zavádět svá pravidla již před Vánocemi - stavění úlů, úklid, příprava hrachové polévky, zpívání koled už od časného rána etc.
Proč relaxační? To proto, že jsme tentokráte nemuseli splnit milé povinnosti stihnout návštěvy všech rodinných příslušníků.

A teď od začátku.
Bylo ráno, 24.prosince. Vstal jsem jako první. Doma bylo úžasné, až mystické ticho. Využil jsem času, kdy kamarádi ještě spali a dokončil jsem závěrečné přípravy na dnešní večeři (úklid, polévka, vaječný koňak, salát, kapří řízky, zdobení stromečku a posledních pár kousků vánočního cukroví). Poté, když jsme se všichni dostatečně nasnídali (nejvíce Sonička, která vánoční zvyk půstu dodržovat nechtěla), vydali jsme se opět větrat naše domky. S+M topit a větrat a my jen větrat. O tom ale již bylo napsáno dosti :)
Tuto cestu do Nehvizd jsme pak večer absolvovali ještě před večeří jednou.

Mezitím, celé odpoledne, jsme věnovali odpočinku, spánku, need4speed a vaření.

Největšími hladovci (nikoliv ale půst dodržujícími) byla Veruš a Myshák. S velkou radostí tak byla večeře, přesně načasovaná na 18.00. Myshák po velkém přemáhání vyměnil všední tepláky a staré triko za adekvátní kalhoty a košili (viz foto v článku níže), a tak jsme mohli naši první večeři zahájit. Jakožto hlavní kuchař a zajišťovatel celého (pozn. autora : celého = celého) pohoštění, ujal jsem se také úvodního slova. My s Verun pravé francouzské šampaňské popíjejích, M+S Vermut srkajíc. Poděkoval jsem kamarádům za uplynulý rok, zejména čas, který jsme mohli společně strávit v jednom bytě a popřál jsem jim, aby se podařilo sejít se příští rok opět, ale již ve větším počtu ;)
K večeři se podávaly 2 druhy polévek - tradiční rybí Skalákovic a tradiční hrachová Myshákovic. A poté již jednotný kapřík a luxusní salátek. Poté, co Soňka zbouchla šestý řízek, jsme se pustili do rozbalování dárečků. Vzhledem k tomu, že jsme si letos nadělili hlavně domečky, rozhodl se Ježíšek to s dary nepřehánět. V čisté skromnosti nejhezčí dárek jsem dostal já :) Krásnou plastovou dětskou sekačku, jakože na trávu. Moc moc Ježíškovi děkuju. Verun zavedla nový zvyk (pro M+S), že podmínkou pro převzetí dárku, je zazpívání koledy. Tento zvyk byl přijat víííce než vřele a s velkou radostí.
Po rozbalení dárečků jsme pokračovali v poslechu koled asi až do osmé hodiny. Hned nato, přesunuli jsme se všichni do svých komnat a postýlek. Tento zvyk bych prozměnu já rád zavedl pro alespoň pár příštích Vánoc :) Znaveni z celodenních příprav a nasávání vánoční atmosféry, usnuli jsme již v půl deváté = krása.

Druhý den ráno, se snahou o zachování příjemného prostředí a nálady, rozhodl jsem se M+S na naši obvyklou ranní cestu do Nehvizd probudit koledou. Věřím, že jsem jim tim nejen vstávání, ale také celý den velmi zpříjemnil.

A shrnu-li to, letošní Vánoce se mi velmi líbily. Stýskalo se mi po rodině mé i Verun a Sonji a Mysháka, ale přecijen jsme zřejmě všichni letos trochu více potřebovali odpočinek, a tak byly Vánoce úžasné. Opět prohloubily naše skvělé přátelství. Dále, když už jsme u shrnování, máme ještě dnes, pátý den po Vánocích, slušnou mísu (míšu) salátu a obrovský kotel rybí polívky :)

úterý 26. prosince 2006

Výlet na Staroměstské náměstí

Opět ranní vstávání a ranní větrání. Poté nákup v hypernově. Však už tam na nás od včerejška čekají. Stačil jenom salám, sýr, maso a čerstvé pečivo pro Skaláka ;o) a před 11 hodinou už jsme byli zpátky. Potom už hurá pracovat … aspoň trošku. Je potřeba něco zanalyzovat, taky dát příspěvky na blog ;o)

Jenom malá přestávka na oběd – pokračuje likvidace salátu, tentokrát s kuřecími řízky. Opět práce, tentokrát za doprovodu Sněženek a machrů (je třeba dohnat, co jsme v televizi nestihli ;o)). A po nich hurá do Nehvizd na večerní větrání a potom … potom následoval výlet na Staroměstské náměstí. Za dobu, co jsme v Praze, jsme tam nikdy na vánoce nebyli. A když letos zahajujeme ty nové tradice… Na Staromáku proběhla kontrola stromečku, kontrola sváteční performance, ochutnávka trdla a ochutnávka vánočních staroměstských langošů. Bylo to dobré a bylo toho dost. Byla taky dost velká zima, takže už jsme se moc těšili na teplý čajík v teple domova.

sobota 23. prosince 2006

Velké přípravy na vánoce

Ranní vstávání, tentokrát nikoli kvůli větrání, ale kvůli posledním (a pro mne i skoro prvním) vánočním nákupům. Nejdříve hypernova (čerstvé pečivo musí být – a taky něco málo ze seznamu ještě chybělo), a pak rozchod v nákupním centru. Dali jsme si na to pár hodin, ale zvládli jsme to. Pak cesta na byt, aby měli Skalákovi na snídani čerstvé pečivo a hurá do Nehvizd vyvětrat. Cestou zpátky jsem byla s Míšou otestovat nehvizdskou restauraci u Paši. Různé druhy sýra v bramboráčkovém těstíčku, to prostě můžu. A tak jsem se přejedla. Uf! Co naplat. Po restauraci jsme byli ještě zkontrolovat OBI, jestli tam pro nás nemají něco zajímavého. A představte si, neměli! Ale měli něco zajímavého pro Skalákovic, a to jsme tam nemohli nechat ;o). Dále jsme si odnesli už jen inspiraci co se týče světel do nového domku apod.

Na bytě jsme si zdřímli po náročném programu. Míša stihl zabalit dárky a tak trošku jsme zahájili přípravy jídla na štědrovečerní večeři.

Následovalo ještě večerní větrání s překvapením. Fakt nevím, jak je to možné, že u Skalákovic domku se pořád musí něco dít. Tentokrát Verun objevila velmi podivnou věc za „francouzskými“ okny na zahradu. Vypadalo to jako nějaký přívod něčeho, který tam rozhodně nebyl… A vyklubal se z toho vánoční trpaslík. Stojí tam na plůtku a smutně kouká, že by rád dovnitř na návštěvu. Skalákovic jsou zatím neoblomní.

Po večerním větrání se dodělal vánoční salát i rybí polévka. Ráda bych zde podotkla, že bylo PÁR takových, kteří neustále lamentovali, že bramborů na salát je málo a že už to vidí, jak budou o štědrovečerní večeři umírat hlady. Po oloupání brambor a jejich rozmačkání už se tento dojem začal vytrácet a na síle nabral dojem opačný…děsivá představa, že salát budeme jíst až do konce příštího roku!!!

Jinak nám šlo všechno výborně, opět jsme se u toho přejedli. (Nebo aspoň já konkrétně úplně nejvíc!) A skončili jsme vyčerpaní někdy kolem půlnoci. Takže hurá na kutě!

pátek 22. prosince 2006

Dorazili kapříci!

Zase další pracovní týden za námi a vánoce před námi. Přípravy jsou v plném proudu. Míša, toho času na dovolené, dostal seznam toho, co je potřeba nakoupit a tak už zbývalo jen "dát všechno dohromady". Štěstí, že už jsem nestihla zrušit páteční squash a dala si drobný trénink, neboť mne v pátek čekala taková malá turistická výprava. Ale hezky od začátku. Ráno jsme si dali cestu do Nehvizd – ranní větrání. Poté mne Míša dovezl až do práce a vydal se někam na Žižkov kupovat novou fabku. Kolem poledne musel být opět v Nehvizdech přijeli pánové z vestavěných skříní a kuchyňského studia. Ani v klidu nestihl dojíst svůj oběd v nehvizdské restauraci u Paši, a už mu volali, že jsou na místě. No ale zvládl to všechno a ještě se stihl včas přemístit do centra na rozlučkový oběd s Pájou.

Já mezi tím stihla svůj squash a z něj pak rychlý přesun někam za Barrandovský most, kde jsem měla vyzvednout Blančino cukroví. Akcička výborná, příště ale myslím nebudu vystupovat zbytečně o zastávku dříve. Dojít na benzinovou pumpu je i tak docela zábava. Moc chodníků k nim překvapivě nevede ;o) Ale zvládli jsme to. Malá ochutnávka pak proběhla už v iDNESu. Zbytek jsme si odváželi domů. Ještě ovšem večerní větrání a pak hurá k Zelenému ptákovi. Ještě jsme uskutečnili marný pokus o vánoční nákupy, kdy jsem se na to nejdříve chtěla posílit v místních fastfoodech, abychom déle vydrželi. Efekt byl ovšem zcela obrácený. Po této večeři už se nám vůbec nechtělo nakupovat a raději jsme jeli na byt, kde už byli Verun s Péťou. Pečlivě čekali na www.kaprik.cz. Než jsme dorazili, bylo po něm. Už ho Skalák porcoval a ukládal "k zimnímu spánku".

Pak už tuším probíhaly jen tradiční hry typu NFS, Lumines a praní a žehlení.

čtvrtek 21. prosince 2006

Vánoční besídka s Atlasáky

Po poněkud zvláštní vánoční besídce s iDNESem, která se konala geograficky výhodně v restauraci Koliba tady na Roztylech (čili bylo možné se klidně opít a dojít domů pěšky), přišla na řadu těžce domluvená vánoční besídka s Atlasáky. Nevýhodou první akce bylo místo a velké množství účastníků. Probíhala tedy formou korzování kolem 4místných stolů. Tanci na cimbálovou muziku se věnovalo pouze obchodní oddělení. Ačkoli na Atlasí akci nedošlo na tradiční zakončení tanečky (pro velkou únavu z vánočního nakupování), jednalo se o tradiční komorní akci, kde jsme se zase všichni strašně rádi viděli a mohli si popovídat všichni najednou v kruhu "rodinném". Už se těším zase za rok! (Nebo že by dříve?!?!)

středa 20. prosince 2006

Den, kdy se u nás začalo topit

A jelikož dobrých zpráv není nikdy dost, tak v tento slavný den, kdy jsme Za humny 448 začali vytápět, jsem se také bohužel dozvěděla o rozchodu Martišky a Honzy :o( A to jsem si myslela, že si telefonátem s ní vylepším tento, ačkoliv vytápěný, přeci jen poněkud „tupý“ den. Snad příště! (Ani nemluvím o tom, že kvůli vánoční besídce iDNESu neuvidím Sněženky a machry!)

Btw. zítra ráno máme jít do ČS podepsat žádost o odpuštění pokuty, která nám díky zdržení koupě domu způsobeném MSI hrozí.

úterý 19. prosince 2006

Rozlučka s Danoušem a Pájou

V současné chvíli probíhají v Toyotě velké personální změny. Dá se téměř hovořit o otřesech v oddělení marketingu. Ale o tom by vám blíže popovídal spíše Míša. Zbytek ví akorát to, že Danouš s Pájou jsou v prosinci v Toyotě poslední měsíc, a tak se to 19. prosince rozhodli zapít.

Den, kdy k nám byl zaveden …

Není nic lepšího, než ranní vstávání a kontrola oprav. Určitě by si to někteří dali rádi minimálně ještě jednou. Ale abych byla přesná…

Měla proběhnout kontrola závad sepsaných při předávání domků. Nevím, jak je to možné, ale u nás naštěstí nedochází k žádným závažným nedostatkům a v případě, že ano, bývají obvykle uspokojivě opraveny. Ne tak tomu však je Za humny na čísle 449. Nevím, zda by nás audiovizuální záznam scény po letech pobavil či nikoli, každopádně se jednalo o jednu z takových těch horkých (možná by se dalo říct až žhavých) chvilek. A výsledek? Vypadá to, že asi díky zmíněnému výstupu nám na čísle 448 vymění topení (což 449 striktně odmítají) a dokonce se nakonec rozhodli nám umožnit napojení na stavební elektřinu. A takto bolestně k nám byl dnes tedy zaveden střídavý a elektrický proud, za což budeme Skalákovým asi ještě chvíli vděčni.

Za zmínku by asi taky stálo, že Míša tento den podepsal novou pracovní smlouvu, čímž už s největší pravděpodobností končí jeho toyotí etapa a začíná éra zcela nová. (…a zatím budeme chvíli mlžit, i když modří už vědí ;o), můžeme snad jen dát malou nápovědu v podobě obrázku)

sobota 16. prosince 2006

Vánoční besídka a rozloučení s bytem U zeleného ptáka

Dnešní den jsme svou přípravu na vánoční besídku zahájily návštěvou kadeřnice. To teda jako já a Verun. Míša byl tak hodný, že nás tam odvezl a šel zatím do obchodů. (Pro světýlka…pochopitelně…) A i světýlka letos budou! (I když to skoro nedopadlo…to víte, když jsou něčeho plné regály, člověk to snadno přehlédne..)

My s Verun si užívaly hezky v teplíčku a Míša běhal od auta (placení parkovného) do Tesca a zpět. Někde mezi tím si stihl zakoupit novou počítačovou hru, nějaké DVD a luxusní trenky. HURÁ! A kde zůstal Skalák? Pilně pracoval na Smíchově na své prezentaci, kterou si v pondělí švihne naostro.

Základní trojka se tedy někdy kolem 13 hod mohla přemístit od kadeřnice zpět domů. Jen bylo potřeba před tím ještě zajít zakoupit Verun nový mobilní telefon. S tím starým by na vánoční besídku vážně nemohla!

Původní plán zakoupit fazolky v našem blízkém malém obchůdku, na které jsme včera v obchodě zapomněli, se nám poněkud zkomplikoval. Prostě je neměly. Následoval pokus o nákup v Meinlu (ten ovšem stihli před naší návštěvu zrušit). Do podzemních garáží Hypernovy se ani nedalo dostat, takže jsme nakonec vzali za vděk Bilou. Asi tam budeme chodit častěji, bylo nás tam pět – prostě pohoda jazz.

Teď už jen nachystat na večer… Verun se pustila do úklidu koupelny, já do fazolek, Míša do světýlek. Nicméně na Skalákovic umělý půlmetrový stromeček bylo těch 10 metrů světýlek poněkud příliš. Vyšla z toho varianta b) osvětlěná okna. Prostě nádhera.

Timing jsme měli skvělý. Skalák přišel akorát když jsem dodělávala fazolky, takže si s Míšou dali brzkou véču. My s Verun si ještě stihly dát sprchu (Verun tedy mezi dopékáním šneků). A pomalu se začali trousit hosté. A to platí doslova „pomalu“ i „trousit“. Největší radost z toho měl Míša. Kdykoli se s jednou várkou vrátil nahoru, zazvonili dole další ;o) Tomu se říká mít peška ;o)) Jako první dorazili Novákovi s křupkami. Pak asi Evička s růžemi, Standa s dárečky a na závěr Ševčíkovi s vanilkovými rohlíčky a nevaječným vaječným koňakem.

Jedlo se, pilo, veselilo (teda v úvodu i stěžovalo – hlavně já – na stavbu a peripetie s MSI atd.). Ševčíkovi veřejně oznámili, že se upsali do Jirn (zatím teda rezervační smlouva) – měli by to mít hotovo v srpnu, to by měla mít domek dostavěný také Evička, která zůstala u našeho původního výběru (Jinočan). Pokud vím, domky už víceméně stojí (koukali jsme, když jsme vezli Raďu na letiště). Teď Evi řeší koupelny apod. (to známe ;o)). V Jirnech by se mělo začít kopat, pokud bude počasí stále tak přívětivé, jako doposud.

Jinak Novákovic zatím žádné zprávy o svatbě nemají (dokonce to vypadá tak, že „naznačování“ ze strany Líby zatím nebylo „vyslyšeno“, čeká se na „Barborku“ ;o)). Ševčíkovic donesli video ze svatby, na základě něhož teď mají zřejmě všichni jasnou představu o tom, co dělal Míša na gauči, když byl ještě „hodně malý“.

Taky jsme získali jasnou představu o tom, zda by se Standa mohl či NEMOHL živit dabováním. Asi by potřeboval ještě trošku potrénovat ;o))

Nemohu taky nezmínit luxusní vánoční tombolu. Fakt nevím, jestli měl Standa tolik štěstí nebo takovou smůlu, že si z ní odnesl pouze kalendář (a i ten byl losovaný až v dodatečném kole). To štěstí v lásce si snad ani nelze představit! Jinak si myslím všichni odnesli velmi potřebné kousky, které jim v domácnosti zcela jistě už dlouho chyběly.

Testování vánočního cukroví i všech vaječných i nevaječných koňaků proběhlo v pořádku. Novákovi to mixovali ještě s vínem, díky čemuž nás pak Veselka v záběru zásobil „veselými výstupy“, ale to už patří k tradici ;o)) a patří to k těmto příjemně stráveným večerům. Čili všem účastníkům DĚKUJEME! Příště už to nebude U zeleného ptáka…příště to budete mít blíž, příště se sejdeme Za humny!

pátek 15. prosince 2006

Velké pečení a malý úklid

Pracovní týden za námi a vánoční besídka před námi. A je třeba se na to všechno řádně připravit. Míšovi se po dlouhých peripetiích podařilo sehnat formičky, takže - vážení – včelí úly letos budou! A taky že jo. Začalo se hromadným nakupováním v Hypernově – šlo nám to skvěle, systematicky jsme obsadili všechna strategická místa (to znamená, že jsme poslali Verun do fronty na sýry a následně salámy – tam jsme ztropili scénu o „nemožných lidech, kteří chtějí všechno vykoupit a neskutečně zdržují prostý lid“). Práce byla rozdělena spravedlivě. Míša má na starost včelí úly, Verun šneky, Péťa vaječný koňak a já „tradiční“ pomazánky. Šlo nám to báječně. Ještě pár takových oslav a bude z nás sehraný tým, který by nikdo nepřekonal.

Každopádně když Míšu přestalo bavit vážení na kuchyňské váze a výroba malých úlků, zbavil se své zodpovědnosti několika posledními megaúly. Já, Verun i Péťa už jsme měli také téměř hotovo (i přesto, že jsme se se Skalákem snažili o maximální vytížení našeho kuchyňského robota). A zbyl čas na sestavení a zdobení stromečku. (úkol trochu nelehký, neboť nám chyběla jedna noha umělohmotného stromku a světýlka) Nakonec se vše vyřešilo a byl sestaven stylový stromeček s přírodními ozdobami (pomík, jablko, sláma, cukroví) a červenými baněčkami. Prostě nádhera. Světýlka nám zůstala za úkol na zítřek.

Jen připomenu, že tento den jsem ráno uskutečnila marný pokus o připojení na stavební elektřinu. Při návštěvě Nehvizd jsem zjistila, že se tam pan Šimeček neukáže a že bez souhlasu pana Růžičky stejně nic neudělá. Nebudu popisovat, jaké nacvičování s auty (abych se tam měla jak dopravit) tomu předcházelo. Prostě klasika. Verdikt pana Růžičky tento den zněl "v pondělí se o tom s panem Šimečkem pobavím". Co na to říct…

pondělí 11. prosince 2006

Předávání domků

Na konci minulého týdne volal pan Kopp s dotazem, kdy si chceme převzít domky. Domluvili jsme se na pondělí 11. prosince v 11 hodin, a tak jsme si dneska domky převzali. Sepsali jsme, co je špatně nebo úplně chybí. Většina věcí má být vyřešena do týdne, čili na úterý 19. 12. ráno je domluvena další schůzka, na které bychom měli zkontrolovat změny. Po poledni už totiž dělníci končí a vyráží na svátky domů. (Kéž bychom to měli taky tak jednoduché. ;o))

pondělí 4. prosince 2006

Kdy nám předají domky?

Dnes se mělo konat přebírání domků s následným podepsáním smlouvy a podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí, abychom mohli doplatit zbytek a domky mohly být jen a jen naše. Bohužel se zatím nic z toho nekonalo a MSI mlčí a nezvedá telefony.

neděle 3. prosince 2006

Hráčské doupě

Honzík zase přijel na víkend a dovezl si s sebou hračky. Konkrétně tedy PS2. Co se dělo poté není těžké si domyslet. Kluci obsadili náš pokoj a střídali se u PS2 a NFS_nevím_kolik. Já s Verun jsme měly tu čest toto hráčské doupě pravidelně zásobovat jídlem a pitím. Ve volných chvílích jsme měly povoleno žehlit. Prostě takový tradiční víkend. Doufám, že si to zase někdy brzy zopákneme.

sobota 2. prosince 2006

čtvrtek 30. listopadu 2006

Mmotion a sraz ČIÁků

Listopad a prosinec, to je obvykle samá vánoční besídka. Takže po rozlučce s Bárou byla pro změnu besídka s ČIÁky, které už jsme zase nějaký ten rok neviděli ;o). Míša měl sice o plné ruce práce, protože se mimo to konala výstava aut Mmotion, na které lexus nesměl chybět. Ale nakonec se na srázek taky dostavil. Nicméně já jsem tam dorazila podstatně dříve s Jiříkem. Ten den byla ještě nějaká návštěva v Nehvizdech, takže jsem pak už ani nejela do práce a Jiřík byl tak hodný a vyzvedl mne cestou U zeleného ptáka. K některým tvářím už ani nezvládám přiřadit jména… Lepší už to holt asi nebude. Každopádně už je mezi bývalými kolegy hodně tatínků a maminek, někdy i vícenásobných ;o). Vzhledem k celému nabitému týdnu jsme však odcházeli docela brzy a možná jsme tím přišli o některé, kteří dorazili mnohem později. Tak zase za rok…

Rozlučka s Bárou

Nebudu to protahovat. Začali jsme tradičně v Kabinetu a skončili tradičně v Infinity. Tančil tam s námi jako o život i Libor Bouček. Nicméně i přesto DJ skončil neúprosně ve 3 hodiny a my vyrazili MHD prostředky do svých domovů. U nás už hezky spinkal tatínek, který byl na cestě do Německa. Příchod kolem 4. hodiny 30. listopadu, a ráno v 7 hod budíček – Míša vstával do práce, po půl osmé snídaně s taťkou, který chtěl co nejrychleji vyrazit. A pak hurá do práce ;o).

středa 29. listopadu 2006

ExAtlas

Občas se tak sejdeme s lidmi z Atlasu a vypadá to, že nás bývá u stolu stále víc a víc "ex". Momentálně se k nám hodlá přidat Bára. A to znamená, že se musí vymyslet dáreček. Tak jsem se toho ujala a něco jsem vymyslela. No a ostatní to odsouhlasili. Mělo se jednat o dokumentární krátký film "Po stopách Báry Patákové". Jelikož to nás Bára překvapila vyhlášením rozlučky na 29. 11., nezbývalo moc času. Takže jsem se v pondělí po práci dostavila do Atlasu, zabrali jsme tam Pájovo-Petrovu kancelář a pak to začalo. Někteří se bohužel nemohli zúčastnit. Rozhodně s velkou lítostí. Nicméně zbytek se nedal zahanbit a myslím, že si dokázal "naběhnout" svými hláškami za všechny. Každopádně děkuji účastníkům Honzíkovi, Milanovi, Filipovi a Jirkovi, a speciálně pak Pájovi, na kterého zbyla práce nejtěžší – sestříhání. Doufáme, že se nám výsledek aspoň trošku povedl a že splní svůj účel -> bude jednou dobrou vzpomínku na to, s jakými exoty Bára v Atlasu musela spolupracovat.

No a kdyby nic, tak jsem se aspoň podívala, jak se to od mého odchodu v Atlasu změnilo. Nová recepce apod.

neděle 26. listopadu 2006

Pozdní oběd v SushiBaru

Objevily se u nás nějaké luxusní poukázky do SushiBaru, a tak jsme já, Míša, Verun, Péťa a Honzík vyrazili na pozdní oběd. (Vždycky nám to strašně trvá, než se někam vypravíme.) Překvapilo nás, o jak malý bar se jedná. Bar se nachází na Újezdě, blízko místa, kde bydlel Ian a posléze i Raďa. Obsluha byla velmi příjemná a kdybychom tušili, že jako pozornost podniku dostaneme předkrm (opět takový, který se množstvím vyrovná celé večeři), určitě bychom si objednali méně. Péťa vyzkoušel nějakou polívku ze škeblí, Míša si taky dal, ale nějakou méně „exotickou“. Pak přišel předkrm a nácvik práce s hůlkami. Každý jsme si našli svou metodu a snědli rybu i přiloženou zeleninu (včetně tmavomodré cukety, nebo co to bylo). Jinak já jsem neodolala lososu s karamelovou omáčkou – VÝBORNÁ záležitost, ale musela jsem se rozdělit s ostatními, tolik toho bylo hodně hodně moc. Zbytek měl objednán talíř různých „závitků“. S lososem, zeleninou, chobotničkami … prostě se vším možným. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to. Skalák k tomu testoval ještě nějaký „exotický“ nápoj, ani už nevím, z čeho to bylo. Vypadalo to jako kokosové mléko a bylo to v plechovce. Při odchodu jsme s Verun dostaly růžičku a hurá domů. Nebo ne?!?! Dobře, vysadili jsme růžičky, aby nezvadly, a vyrazili ještě do obchodů.

neděle 19. listopadu 2006

Prodloužený víkend

17. listopadu je státní svátek a my se rozhodli uskutečnit naši (letos zřejmě poslední) cestu na Moravu. Přeci jen 3 dny volna jsou více než 2, tak bychom toho mohli více stihnout. Raďa zůstala v Praze, 18. 11. odlítala za Ianem do Londýna.

V pátek jsme stihli pálení listí u Veličkových (výborná záležitost) a večer jsme navštívili Zdeněčka (toho času doma sám, mamka byla na školení). U příležitosti opožděné oslavy Zdeněčkových narozenin jsme si otevřeli lahvičku vína. V sobotu jsme stihli nějaké malé nákupy, především ve F-M (stánek s koženými výrobky byl tento víkend nesporným vítězem). Při té příležitosti jsme tradičně pozdravili Roberta. Káťa v práci nebyla. Nicméně kolaudace u Káti a Roberta je prý možná – pokud si ovšem doneseme něco, na čem budeme sedět. Pak už jsme dorazili k taťkovi na oběd, popřát k svátkům či narozeninám, které jsme dříve nestihli vyřídit. Uskutečnili jsme také výlet do cukrárny. Ovšem původní varianta u nádraží byla zavřena. A ovocno-zmrzlinové poháry pro holky evidentně moc nejsou. Aspoň víme pro příště ;o)

V neděli už jen výlet do Kopřivnice do muzea automobilů. Tentokrát se Zuzkou, Láďou, Jankou a holkama. Muzeum si zřejmě nejvíce užili Míša s Láďou. Míšovi se nejvíce líbila Tatra z expedice kolem světa -> jo vzpomínky bývají silné. (Za odměnu, že nezlobil, mu Janka koupila model, který si asi časem z nostalgie slepí.) Zbytek byl odměněn obědem ve staročeské restauraci v Lískovci. Já jsem za odměnu měla povoleno po Terezce dojíst polívečku. Jídlo bylo výborné a bylo ho hodně. Odvážně jsem se pustila do kuřecího na smetaně s kyselým zelím… Kombinace překvapivá, leč velmi chutná. Byla fuška to sníst všechno. Ostatní si dali nějaký špíz. Míša si stěžoval, že má menší porci než ostatní. Stejně jako ostatní si pak zbytek nechal zabalit ;o) Takže pak měli u Prachařů i Veličků ještě chutnou večeři.

Pak už jen rozlučka u všech a hurá zpět na Prahu. Tentokrát jsme nevezli jen samotného "pána z ministerstva", ale také Lukýna a Tomáše, kteří si toho v autě měli tolik co říct, že jsem mohla zůstat sedět celou cestu na předním sedadle. (Aspoň jsem se zase trošku posunula v Lumines, z čehož měla radost i Janka. ;o)))

čtvrtek 16. listopadu 2006

Potomci lidí

V rámci svého pobytu v Čechách nemohla Raďa vynechat kino. To je snad jasné. Ani nevím, co všechno stihla shlédnout, každopádně my se s ní vydali na Potomky lidí. Že prý podle předlohy P. D. Jamesové. (Dle malého průzkumu to jméno obvykle lidem nic neříká, no my s Raďou měly jasně před očima obraz a v uších hudbu detektivek s Adamem Dalglieshem, speciálně dílu Zahalte ji tvář.) To byl možná důvod našeho příliš vysokého očekávání, které nebylo naplněno. Asi k tomu napomohly i příliš pozitivní recenze. Raďu potěšil aspoň samotný Clive Owen. Jinak tomu chyběl závěr a poučení. V tomto směru mne určitě víc uspokojil film Skrytá identita, který v sobě aspoň nějaké malé poselství měl.

neděle 12. listopadu 2006

Raďa in Prague

12. listopadu nás přijela navštívit Raďa. Po dlouhé době zpět z teplých krajin. Bohužel ji místo sněhu přivítaly relativně teplé dny. No snad příště! Pochopitelně bylo potřeba řádně oslavit výročí svatby i s Verun, a tak jsme si i s Raďou udělali výlet do indické restaurace. Míša nadšen z gastronomického zážitku v Budapešti prostě nedal jinak. Měli jsme jen drobné problémy s parkováním a pak malé "zaškobrtnutí" při cestě do restaurace. Fakt nevím, proč lidi kradou lavičky, hajzli jedni z děcáku!
Každopádně jsme se najedli v indické restauraci Rasoi a bylo to opět náročné. Fakt nevím, koho napadlo objednat předkrm. Ale začínám zjišťovat, že by obvykle předkrm stačil. Pak přišly nějaké 3 malé misky, včetně kuřete vindaloo, a s nimi klasický problém "kam s tím". Něco jsme snědli a něco jsme si přeci jen museli odnést s sebou domů. Bylo to dobré, ale bylo toho moc. Tak už to obvykle bývá... Ovšem počítám, že příště dopadneme úplně stejně. Jsme prostě nepoučitelní!

pátek 10. listopadu 2006

První výročí naší svatby

11. listopadu 2006...co naplat, konalo se 1. výročí svatby. Verun si odjela někam do pryč a zbylo nás 3. Přijeli jsme zničeni po pracovním týdnu. Nákup potravin vzdal i Skalák, který přijížděl hodinu po nás a odvážně to vzal na parkoviště i k hypernově. Fronty u pokladen "na vlastní oči" ho přesvědčily, že zas takový hlad nemá.
Pak to chvíli vypadalo, že všichni odpadneme a půjdeme se pořádně vyspinkat. Nabrali jsme ovšem druhý dech a rozhodli se zahrát si mariáš. Výborný nápad! Zhruba po 3 lahvích červeného vína na nás Skalák vytáhl svůj mariášový trik - byl to asi první aut v dějinách mariáše. Kromě sebe odrovnal Skalák i nás. Čtvrt hodiny jsme měli co dělat, abychom se nepočůrali smíchy. Pak přišla na řadu vodka. Po kolečku "z flašky" se Skalák rozhodl pro variantu "bílý medvěd". Taky výborný nápad! Mezi tím se dojídaly veškeré zbytky z obou ledniček (různé historické salámy apod.), později došlo i na zásoby spolubydlícího Petra. Mezi tím nějací sobi i jiné scénky. Bohužel zaznamenáno pouze na Míšův mobil, protože se mi z nějakého nepochopitelného důvodu nepodařilo vložit kazetu do kamery. (Do dneška tomu nerozumím.) Poté, co si Míša byl vyřídit nějaký telefonát na záchodě, jsme zavolali i synkovi. Nevím proč si to někteří vůbec nepamatují, nicméně Honzík to potvrdil. A to je nejdůležitější. Pak nás Skalák poslal spinkat, že prý uklidí to sklo, co stihl večer rozbít. Ovšem nepodařilo se. Za odměnu jsem mohla ráno uklidit koupelnu. Hurá! Kluci se při tom netvářili na dvakrát a střídavě popolehávali. Plánovaný výlet do obchodů se z ranních hodin přesunul na 15 odpoledne. No, snad se nám oslava příští rok povede stejně dobře ovšem s menšími následky.
Btw. Verun slavila na diskotéce zhruba do třetí hodiny ranní, což byl důvod, proč nám kolem jedné ráno nezvedla telefon.

sobota 21. října 2006

Nekopova svatba

Další svatba v tomto roce. Člověk by si nemyslel, že se do toho ještě někdo pustí. Ovšem Nekopa se toho nezalekl a šel hrdě do toho. O příčinách lze jen polemizovat, nicméně v romantické restauraci Mlýn u Karlštejna řekl Pavle své ano a od té chvíle už taky patří mezi ženáče. A zanedlouho se zařadí i mezi hrdé tatínky ;o)
Šťasným manželům gratulujeme!


sobota 14. října 2006

Akce u Gonzy a Líby...

Někteří si hledají bydlení a jiní si vylepšují to stávající. Gonza a Líba jsou "ti druzí". Čili po kontrole našich domků v Nehvizdech, které už měly dveře a tudíž nebylo možné se dostat dovnitř, jsme zakotvili v Malešickém sídle Novákových.

S dávkou burčáku a dobré nálady jsme se uvelebili na nové pohovce i na starších židličkách. Proběhlo pořádné "jéééé" (pro jistotu i v chodbičce, kde se však podle slov domácích nic nezměnilo), proběhlo řádné občerstvení (hladová Verun se vrhla po suchém chlebu s historkou o nové formě salmonely), proběhla zhodnocení, kdo má lepší foťák, proběhl test Gonzova počítače (především grafické karty), proběhla přehlídka našich domků (my moderní nosíme už jen digitální alba) a proběhlo řádné poměřování. Nebo spíš přeměřování. Pokojů...nábytku...prostě všeho, co šlo. Proběhl také test křupek, Líba vám pak dá vědět, které si fakt raději nekupovat.

Důležité je, že to všechno proběhlo v pořádku a bez nějakých zásadních následků. Prostě pohodička...však už jsme se dlouho neviděli, že ;o))

Každopádně víme, že svatba ještě nebude (nebo aspoň ještě nebyla ohlášena), a že dříve bude asi koupě auta. Copak si nakonec z široké nabídky asi Gonza vybere???

For Arch

Tak letos už to konečně vyšlo a Zuzka se s Láďou i princeznami vydali do Prahy na veletrh For Arch. Vyrazili v pátek ráno a zatímco my jsme trávili den v práci, oni obhlídli vše potřebné pro dům i zahradu. (Spravedlivě se pak s námi rozdělili o katalogy, čímž zvýšili naše šance na pořízení vestavěných skříní. Děkujeme!)

Ovšem to byl teprve začátek.
Pochopitelně, že celé akci předcházel generální úklid, kterého se zúčastnili téměř všichni obyvatelé Zeleného ptáka a který se pečlivě vyhnul oknům, což pravděpodobně zkazilo celkový dojem, ale doufali jsme, že "tak vysoko" se princezny nedostanou. Dovolím si jen poznámku, že jsme s Verun pak minimálně půl hodiny couraly po bytě a užívaly si té čistoty, která se bude opakovat až se budeme stěhovat! (Tak jsme se aspoň dohodly.)

Se Zuzkou, Láďou a princeznami jsme se sešli až v pátek večer. Tak tak jsme stihli nakoupit a už zvonil telefon, že výletníci jsou na svém místě. Následovalo seznámení s bytem, holkám se počítám docela zalíbila dlouhá chodba i postel v kuchyni (asi to budeme muset do nového domku taky nějak zakomponovat, tento kousek nábytku bývá v této části domu velmi oblíben). A postupně probíhalo i seznámení se spolubydlícími - podle toho, jak kdo pilně pracoval.

Páteční večer jsme strávili u našeho malého kuchyňského stolku... ale zvládli jsme to... teda "zvládli"... Princezny vyhrály naši postel a šly na kutě jako první (překvapivě). Nicméně s pohádkami a lechtáním na bříšku či jiné části těla. Nevím, jestli usínaly tak dlouho, nebo kluci tak rychle pili... každopádně když jsem se vrátila zpět ke kuchyňskému stolu, už Míša vykřikoval něco o tom, že ho ostatní opili a že si jenom na chvíli odpočine -> to představovalo přesun na "kuchyňskou" postel a "simulaci" spánku. Péťa s Láďou rozlili do skleniček ještě zbytek té 1,5litrové láhve whisky a Péťa si šel "odskočit" - z akce už se nevrátil (asi ho přepadl lední medvěd).

Všichni určitě pochopili, že ženská část osazenstva se odebrala ke spánku už někdy dříve. Já ve 12 opouštěla spícího Míšu, který se odmítal svléknout, a Láďu, který si šel ještě na balkón zapálit. Zbytek znám už jen z vyprávění, ale zaslechla jsem něco o Míšově probuzení a přesunu spícího Ládi ze židle do postele. Ačkoli se Míša zvládl svléknout, už zřejmě nedořešil rozdělení peřin, protože následoval boj o peřinu až do ranních hodin, kdy si Míša asi všiml, že by se mohl přikrýt tou, co má Láďa pod hlavou. Okolo 6 hodiny ranní se Míša přesunul k nám do pokoje ke mně na matraci s tím, že už se hodinu marně pokouší usnout ;o) Brzy však následovalo vsávání princezen a snídaně atd. Míša jel ošéfovat připravovaný slavnostní výkop na golfových hřištích blízko Zbraslavi a já se Zuzkou, Láďou a princeznami jsme vyrazili do ZOO. Já osobně byla příjemně překvapena, moc se mi tam líbilo (teda až na ty davy lidí a lanovku, tu jsme si myslím se Zuzkou spíš protrpěly). Nicméně ze ZOO jsem odcházela dříve, abych se stihla podívat ještě na tu Míšovu slávu.

Párkrát proběhl pokus o sesynchronizování se Skalákovic, kteří se dopoledne vydali s Evičkou na For Arch (byla z toho pěkná historka o "rozdávání" zbylých volných lístků... Péťa je holt strašné dobračisko a neměl to srdce, nechat lístky bez užitku). Já si díky opatřením proti případnému teroristickému útoku na pražské metro zakoupila nový hnědý svetřík. Velmi slušivý! Doma jsme se sešli po 15 hod. Následovalo hledání polo-trička bez fleku -> trošku náročnější akce! Nicméně nakonec jsem to nějak vyřešila a mohla jsem vyrazit "na golf". Péťa mě tam hodil a při té příležitosti pořídil pár fotografií - např. pana prezidenta apod. Počasí vyšlo nádherně, akorát Míša nebyl v nejlepší náladě, kvůli drobným nedostatkům. Nicméně jídlo bylo výborné a já se tradičně přejedla. Míša byl unaven a po pár hodinách jsme vyrazili k domovu. Nevím, jestli to bylo cestou nebo až doma, každopádně se profláklo, že Míša někde ztratil svůj prsten. Ale vzhledem k tomu, že já jsem na akci "nebyla za manželku", tak to asi bylo v pořádku ;o)) Každopádně ztráta prstýnku se řeší tak, že si jdete pořádně zdřímnout. Nic jiného už vám stejně nezbývá. A hlavně rychle, než přijdou princezny, protože pak už to zase na chvíli nehrozí ;o)

V sobotu večer vyrazili Zuzka s Láďou na tour po pražských hospůdkách. U nás mezitím proběhlo dovystěhování Evičky (pomáhali Skalákovi), Míšova cesta na ukončení "golfové akce" a můj pokus o uspání princezen. Pochopitelně technika (nebo já) totálně selhala, takže jsme nakonec koukali na Nekonečný příběh v černobílé verzi. Terezku to sice moc nebavilo, ale myslím, že by nekoukala na žádnou pohádku. Vendulka vypadala zaujatě. Uspávali jsme i poté, co se Míša vrátil a v kuchyni tak pokračoval pokus o navázání tam, kde kluci předchozí noc skončili ;o) Ale nebylo to na dlouho.

V neděli následovala opět hromadná snídaně a pak Z+L+princezny vyrazili do Prahy na lodičku. Ani nevím, jestli jsme stihli pracovat, jak jsme původně mysleli, každopádně jsme se kolem poledne vydali na Malou stranu na společný "závěrečný" oběd v hospůdce.

V rámci snahy dostat do Terezky aspoň polívku, jsme předstírali, že o ní má velký zájem strejda, a že ji asi Terezce sní. Zabralo to!! Každopádně ani u obědu jsme se nevyhnuli lechtání na bříšku apod. Ale zvládli jsme i to.

Závěrem nezbývá než poděkovat všem za návštěvu (příště už možná v novém!) a doufat, že se Jance líbil dárek z výletu, který jsme taky pomáhali vybrat ;o)

neděle 24. září 2006

Stavební deník 4

Teď to na stavbě nějak rychle pokračuje... Je to vidět např. na venkovní fotce - vikýře mají kompletně hotové venkovní stěny (jestli je to tak správně řečeno), máme vylité podlahy betonem, omítky, ... Bohužel pořád nám neposunuli zásuvky a vypínače na správná místa:-( Ale jinak začínáme pomalu věřit, že brzo budeme bydlet ve svém!

Soňa se díva do budoucnostiKrásný výhled ze 102, rovnou za humnaTo se to bude vařit... teda časemTak schválně, najdi 10 rozdílůA tady do té díry poteče špinavá voda z vany

středa 20. září 2006

Stavební deník 3

Hurá, trvalo to, bylo to nelehké, ale dokázali jsme to. Máme vybranou koupelnu, téměř kompletní. Chybí nám jenom nějaké to zrcadlo a skříňky či police, ale to už snad nějak jednoduše vyrobíme/koupíme:-)
Takže jak to všechno vypadá? Ta červenožlutá je horní, ta zelenožlutá je spodní...

Dolní záchod se sprchovým koutemHorní koupelna

neděle 10. září 2006

Stavební deník 2

Dneska jsme byli na stavbě s naším dozorem - překvapivě (huráááá!!!) byl docela spokojen s tím, co se tam od poslední doby událo. My už méně - máme špatně umístěných pár vypínačů a zásuvek, ale snad to opraví:-)

Postavím schody do nebe...V tomhle se přece nikdo nemůže vyznat?!?!Zoufalé manželkyŠmírák
To jsou ale hezká okýnkaHovínka mají smůlu, to bude splachovat samoTo má být co? Nějaké bludiště?Důležitá výbava každého stavebního dělníka - láhev GambrinusVlevo Veličkovi, vpravo Nešpůrkovi

sobota 9. září 2006

Český ráj

Hezký víkend a relativně málo práce - co jiného nás mohlo napadnout než vyrazit na kola? :-) No, chvíli to trvalo, než jsme se rozhoupali, ale nakonec jsme naložili obě auta a vyrazili směr Český ráj, konkrétně Sedmihorky. Pravda - Soniné kolo nějak nešlo nahustit, takže jsme museli dát původně neplánovanou zastávku v Hostivaři v cykloservisu. Tam byli naštěstí rychlí (duše byla vyměněná za 20 minut) a levní (za 70 Kč).
Takže hurá do ráje...
Dorazili jsme tam někdy kolem poledne, jestli se nepletu. Pár kilometrů a, světe div se, našli jsme ji... hospoda U Vidláka. Bylo tam ale poměrně plno, takže chvíli trvalo, než jsme si sedli. Já si na jídle pochutnal, ostatní snad taky. Navíc tam čepují pivo Svijany, které je od naší poslední návštěvy Vidláka mým oblíbeným. Jediná, která špatně dopadla, byla Veruš - to je ale na delší vyprávění...
Po dobrém jídle hurá na Trosky. Bohužel - dorazili jsme pozdě, už bylo zavřeno. Trochu to naštve, ten kopec nahoru je šílený. O to lepší je pak ale cesta dolů... Pomalu se blížil večer, tak rychle zpátky k autům a hurá zpátky domů vykurýrovat se po náročném sportování:-)

pondělí 28. srpna 2006

Desperate housewives a Lumines

... další víkend v Praze...
Tradiční nakupování by celkem ušlo, myslím, že to byl docela vyrovnaný zápas a každý jsme si z této soutěže odnesli pár pěkných trofejí. To byl ale klid před bouří!
Psala jsem, že si Míša koupil PSP? Tak to PSP a Lumines nejsou vůbec dobrá kombinace pro nedělní odpoledne. Už v sobotu bylo zahřívací kolo. Ve vedení zůstával Míša a já jsem v neděli po kvalifikaci startovala ze třetího místa (za Míšou a Míšou). Dejme tomu, že se mé výkony pohybovaly někde mezi 30 - 50 tisíci bodíků za správně umístěné kostičky/kuličky. Podotýkám, že snad jen na začátku byla v žebříčku vidět ještě Janushka.
V neděli však došlo na litý boj. V dobré náladě (po dobrém jídle) jsem si k tomu na chvíli sedla a?!?!?! A JO! Za něco přes 89 tisíc jsem dostala svých 7 minut slávy. Teda všehovšudy to bylo trošku více, protože můj rekord Míša překonal až tak po třetí hře. Nicméně se v žebříčku objevila další čísla - snad kolem 84 tisíc apod. Se skóre okolo 105 tisíc se stal Míša konečným vítězem pro 28. 8. Já se zase o trochu více sblížila s představitelkami seriálu Desperate housewives. Nyní Míša opět stojí na své pole position a čeká se, kdy vypukne další souboj. Ještě si rozmyslím, jestli si TU VĚC, bude moci Míša vzít s sebou do Bruselu. Možná dostane spíš bavlnky a háček...aby se taky trošku "sblížil"... Vždyť bruselské krajky v oknech našeho nového domu budou vypadat zaručeně skvostně! (A nesnažte se mi namluvit, že mu na palubu žádný háček nedovolí!!)

neděle 27. srpna 2006

rozloučení s atlasem

Změna je život, a tak jsme 23. 8. s "atlasáky" poseděli u příležitosti ukončení mého působení v této společnosti. Závěr byl překvapivě příjemný a rozlučka se myslím pěkně vydařila. Do půlnoci se mnou (dcerou školníka) pár lidí posedělo v Kabinetu, menší skupinka se pak vydala protáhnout tělo do Infinity. Menší účast nám měl zřejmě vykompenzovat Ozzy, který se k nám přidal na křižovatce u Nákladového nádraží. Držel se nás celou cestu po kolejích. Setřásli jsme ho až před Atlasem, kde jsme šli "uložit" dárek. V Infinity se nám snažil "tanečky" zkomplikovat Petr (VyVolený II.) a jeho "skupinka", kteří nám doslova házeli drinky pod nohy... Nenechali jsme se odradit, takže mne ve čtvrtek pěkně bolely nožičky. (přeci jen už nejsem nejmladší a tolik pohybu najednou se holt projevit musí)
No ale to už by asi stačilo, teď už jen pár foteček do archivu.







neděle 20. srpna 2006

kulaté oslavy aneb konec princezen na Moravě

Ačkoli má mamka narozeniny až 25. 8., bylo nezbytné je oslavit už 19., protože další víkend budou mamka i Zdeněček na svatbě Romana Chromňáka.
Původní představa o posezení s babičkou v nedaleké restauraci se rozplynula po několika pokusech domluvit se Zdeněčkem tajně dárek i průběh akce. Takže podtrženo sečteno si mamka zvolila výlet do Afriky a grilování na zahradě i s Veličkovými. Nicméně aspoň jsme měli dárek vyřešen a bylo třeba jen zajistit všechny účastníky a občerstvení. Z původní varianty, že by se mamka neměla o nic starat, na mne zbylo jen naložení masa. Koláče, zákusky, pomazánky na jednohubky, všechny mňamky i ovoce a dokonce i žebírka byly včas připraveny.
Tak na nás zbyla už jen zábava. A myslím, že se oslava celkem vydařila. Přijeli babička se strejdou, Janka, teta Mirka s Jirkou, Zuzka s Láďou a princeznami a nakonec i pan Velička s "rumovou vílou" ;o))
Tequila byla chlazená, pomeranče čerstvé, skořice ve slánce.
Část oslavy jsme s Míšou a princeznami strávili v bazénku, kde jsme to řádně "roztočili".
Technicky mi nevyšel jen závěr večera. Ale co už nadělám, aspoň má teď Zdeněček řádného parťáka.
Jak hodně bylo veselo dokazují i fotografie indiánského klanu. (Jak taková zábava dopadá je tam vidět taky ;o))



úterý 15. srpna 2006

somado sraz

Bude to jen stručně... Po dlouhé době jsem se zase pro změnu dostala na somado sraz. Tentokrát to bylo s "Bárou". A když je sraz s "Bárou", tak není nikdy nouze o veselé historky. Myslím, že i Míša nelitoval, že se přidal ;o) Vyslechli jsme si příběh o tom, jak Česká holka za cizincem do Irska přišla. Barvitě nám byla popsána hospdářská situace, geografické zajímavosti i mentalita místních obyvatel. Jako bonus byly historky o brigádách, jazykových dovednostech a partnerských vztazích. Už se těším, co donese Bára příště.

neděle 13. srpna 2006

víkend v Praze

Po dlouhé době (několika svatbách a jiných akcích) jsme konečně strávili víkend v Praze, což se dá využít různě. Například u kadeřnice, když má zrovna v sobotu službu, nebo po obchodech (to byla Míšova varianta - a když nakupovat, tak pořádně, takže se vrátil s PSP), nebo v kině na Pirátech dvojce (to už se přidal i synek - v této sestavě jsme pochopitelně zkontrolovali i pár obchůdků v Hostivaři ;o)). Pak jsme myslím "jemně" oslavili Veruščino povýšení (v pátek jsme to nestihli, to jsme byli na LOVE PLANET).
K Love Planet jen poznámka, že v Táboře to bylo o něčem jiném, i když ranní mrazík a stopování aut jsme tady v Praze absolvovat nemuseli ;o)) V podstatě jsme stihli jen J.A.R., Franz Ferdinand a Pet Shop Boys. Čili další skalpy do sbírky ;o) J.A.R. se to snažili rozjet, ale lidi asi přesvědčilo až stmívání. Do té doby to nebylo úplně to pravé ořechové. Z Franz Ferdinand jsme slyšeli jen to "nejznámější", takže jsem si ověřila, že jde o kapelu, kterou vlastně znám ;o)
Jinak vítěží nostalgie, staré písničky PSB mě dostávají, nové už nikoli. Taky mě dostal kolega vedle, který si naprosto mimo rytmus, slova či melodii zpíval "LA-LA-LA" (dost nahlas!).
Ale zpět k sobotě a oslavě... Asi jsme se dost opili, protože jsme se rozhodli hrát "společenské hry". Na to jsme ovšem byli opilí málo (což je divné, protože byla "veselá historka z kontroly v Nehvizdech", takže jsme valnou část hry "jméno, město, zvíře ... herec" proseděli u PC při kontrole zemí, herců, květin apod. Fakt nevím, ale my bychom se asi "hádali" i u hry na schovávanou ;o)) Nicméně to, že jsme celý den hráli, znamená, že jsme s hospodyňkama nepohnuli!
A co v neděli po obědě? Když už jsou všichni vyspinkaní? No nejlépe vyzkoušet něco nového. Takže kolem 18 hod naběhl atlasí šéf Pepa, aby nám předvedl svou novou hračku - trikke. Co to je a jak to funguje si můžete přečíst tady www.trikke.eu. Verun se na akci vydala na in-linech (a to už rovnou z bytu) a Skalák na kole. Všichni jsme se vystřídali a všem nám to moc šlo ;o)) Pak jsme ještě doprovodili Honzíka na autobus a pak jsme šli i s odprovozeným Honzíkem na kuželky. Pizza byla dobrá, výsledky už tolik ne, ale to asi není tak důležité ;o))
... a tak to chodí o víkendu v Praze ...

neděle 6. srpna 2006

...a další svatba

...tentokrát Janči a Lumči. Mooooc povedená akce.

Teda začátek nic moc - poté, co jsme do Frýdlantu dorazili ca o půlnoci a Soňa ještě asi 2 hodiny pracovala, jsme si nachystali budíka na šestou ráno. Já proto, abych stihl umýt auto a pak i sebe, Soňa proto, aby stihla připravit jen sebe. Klasika:-)
Každopádně u Lumíra jsme byli včas, a to se počítá.
Přesun do Paskova taky v pohodě, obřad hezký.
Hostina byla v nějaké myslivecké klubovně či co, zvenku to vypadalo strašně malinkaté, vevnitř ovšem místa dosti pro ca 70 lidí (nebo kolik jich tam celkem bylo). Jídla požehnaně (naprosto výborná vepřová kýta dělaná venku na grilu), pití rovněž (pili jsme vodku, i Soňa, překvapivě). Cimbálovka do toho bušila, co to šlo, my po několika panácích tančili o 106. Závěrem jsme si pak dali dvouhodinové karaoke (vybraní jedinci - já, Roman a Lumírovi právničtí kamarádi Jirka a David).
Hodnocení akce - 5* (z 5 možných:-)

Na webu Picasa je uloženo docela dost fotek.

neděle 23. července 2006

Colours of Ostrava

Vloni byly ostravské Barvy sice moc fajn, ale celou dobu příšerně chcalo a všude bylo bláto... Letos se počasí umoudřilo a celou dobu bylo nádherně (až člověk skoro litoval, že není někde u vody).
Každopádně na Černé louce a na Ostravskoslezském hradě jsme pobyli dva večery (v pátek jsme si vzali dokonce volno, abychom stihli večerní program), a byly to moc příjemné večery. Občas jsme to proložili návštěvou svatby (spíše teda sobota dopoledne, pak ještě i večer), což se nám moc nevyplatilo, protože jsme tak přišli o údajně nejlepší kapelu celého festivalu - Gogol Bordello (snad jsem to napsal správně). I tak jsme ale slyšeli spoustu nám dobře známých i neznámých kapel, zpěváků i zpěvaček.
Samozřejmě nechyběla čajovna v podzemních garážích (či co ty prostory jsou) a úžasně jsme se pobavili na "nafukovací dráze" od Radegastu (nebo jak to nazvat).
Po dlouhé době jsme se i potkali s Marťou (jejíž historky z nové práce jsou naprosto úžasné) i Honzou (historky o něm z práce Marti jsou úžasné), Lumčou a Jančou (zatím ještě svobodnými) a po delší době vlastně i s Gonzou a Líbou.


ČernoušciSumopedroMalý a VelkýLumča a JančaDýmka míruSkalákovicDobrůtkyHrajeme si s RadegastemHrajeme si s Radegastem 2