sobota 29. září 2007

Oslava v Dětenicích aneb VOTE FOR PEDRO

Dopoledne nákupy – Míša už má konečně dárek k narozeninám i k svátku a v zimě bude mít botičky, ve kterých mu nebude zima. Ostatní členové výpravy si taky něco přikoupili – kromě hromady DVDček. Nicméně včetně dlouhého posezení v ČS (vložit peníze na účet není jen tak jednoduchá záležitost, ještě že nás potěšili co se toho stavebního spoření týče). Nicméně návrat tak akorát, abychom se stihli připravit na cestu do Dětenic.

Oslava proběhla na výbornou. Vypadalo to dokonce, že byl Skalák našim týmovým oblečením „VOTE FOR PEDRO“ nejen překvapen, ale i potěšen. Celý večer se náš pak všichni ptali, kdo že je ten Pedro a jestli se jim s ním opravdu splní i ty nejdivočejší sny. (což je sicher ;o))

Program byl zábavný, ovšem na malého Štěpánčina Prokůpka trošku hlasitý. Podařilo se nám ho ovšem zabavit až do 22 hod. chlebovou bitkou, červenýma rukama, Skalákovým červeným nosem apod. Tak snad nám do voleb dobrá nálada vydrží a Pedro zvítězí. Teď když už má na to roky!

Jinak fotky od Marka najdete zde.

Skalákovic úlovky:

čtvrtek 27. září 2007

Bára se vdává, Jitrocel se žení

Ráno mne Míša vyzvedl v nemocnici a nakonec se nechal přemluvit a přeci jen jsme vyrazili na Bářinu svatbu. Když už to kdysi v hospodě Honza Bíňák tak pěkně naplánoval, nemůžeme to přeci jen tak vzdát. Cesta byla nádherná, serpentinky v zeleno-žluto-červených stromových tunelech – prostě nádhera. Oslava byla komorní, poklidná avšak plná zábavných vstupů ;o) Nezbývá než novomanželům popřát hodně štěstí do dalších dnů. Snad se jim náš dáreček líbil.

Spinkat jsme šli ještě docela slušně, přeci jen Míša vyhlásil odjezd na 8 ranní. Nemůžu nezmínit drobný automobilový incident, jinak by to za mne určitě udělal Míša. Ale nebojte, Auris všechno přežil jen s drobným zraněním. Hůř na tom byl možná Míša, který se večer možná trošku zapomněl, možná jen neměl pořádnou pozornost při udržování rovnováhy. Jisté je, že zhruba v 6 hodin ráno při protahování spadl z postele, což nám vydrželo na dobrou čtvrthodinku vydatného smíchu. Páteční snídaně i cesta domů byly zase moc pěkné, jen na hradecké dálnici pořád nějak moc prší.

A aby to nevypadalo, že jsme zapomněli na naše oblíbené sousedy, tak jen poznámka o tom, jak Skalák o další Audinku přišel. To je tak, když si necháte na benzínce natankovat a on vám tam někdo místo benzínu natankuje naftu. Klidně si tipněte, jak daleko pak dojedete a jaké vám za Audinku půjčí náhradní vozidlo.

středa 26. září 2007

Operace proběhla v pořádku, pacient přežil…

Skoro k tomu není co dodat. Na maličké veličky si holt budeme muset ještě chvíli počkat.

Jinak místo toho, aby mne ve 13 hodin pustili domů, jak slibovali (a to mi docela pomáhalo pobyt v nemocnici lépe snášet), mi bylo oznámeno, že zůstávám až do dalšího rána, kvůli odběrům krve. Paráda :o(( Naštěstí se za mnou stavil Míša a následně i Verun s Puťou. Přes velký hlad zůstali až do 19 hod. Pak už se nám nechtělo dále trápit spolupacientku z pokoje na chodbě, takže nezbylo, než se rozloučit. Btw. ještě že mi Míša pomohl s tou nemocniční večeří. Sama bych to UHO a mega-kolena nesnědla. Myslím, že ananas od Verun byl podstatně lepší. Tak aspoň že zítra už mne snad opravdu pustí.

úterý 25. září 2007

Kontrola u doktora

Dnes jsem si vzala volno mimo jiné kvůli kontroly u gynekologa, po níž měly následovat další záležitosti jako změna pojišťovny, dotazy ohledně stavebního spoření apod. Na to však už nedošlo. Potvrdily se špatné zprávy předchozího doktora o nerostoucím miminku. A jelikož se ani na dalším ultrazvuku neprojevily srdeční ozvy, poslali mne rovnou do nemocnice. Tak rychlý postup jsem ani nečekala a docela jsem z toho byla rozhozená. Naštěstí mne ještě na noc pustili domů, kde jsem se mohla v klidu hezky vyspinkat s Míšou v naší postýlce. Následující den na mne však nekompromisně čekala „operace“. První zákrok a pobyt v nemocnici.

neděle 23. září 2007

Po dlouhé době zase na Moravě

Míša má sraz z OA na Morávce. Počasí jim vyšlo, jen co je pravda.

Doma jsme udělali malé prohlášení, ne všichni nám to však uvěřili. Těhotné Zuzce jsme museli opravdu hodně popisovat a vysvětlovat. U mamky a Zdeněčka ani to nezabralo ;o)). Ale tak nemusíme přesvědčit všechny, hlavně když snaha byla.

Pak jsme domů vyrazili trochu dříve, to abychom stihli zápas s Baníkem (jak říkal Honzík).

neděle 16. září 2007

Video z rozlučky

Soňa se tentokrát neopila, takže stihla spoustu věcí nafilmovat. Já se snažil to trochu prostříhat, aby velikost byla snesitelná, tak snad to půjde přehrávat...
Tímto se náš blog stává opravdu multimediálním:-)



Rozloučení s grilovací sezónou

Dnes se konalo velké „nehvizdské“ rozloučení s grilovací sezónou. Předcházela tomu velká mailová komunikace. Tentokrát zdařilá, protože dorazili všichni a rozhodně nám ani nechybělo nic z dobrého jídla a pití. Původní začátek v 15 hodin jsme sice nestihli, ale počasí bylo výborné i v 16 a několika následujících hodinách, takže proč se zbytečně stresovat.

Hančiny zapečené brambory a Skalákovo naložené maso všem moc chutnaly. Stejně jako dobroty od Elišky. Z bábovky od Peti nám zůstal už jen kousek na snídani ;o)) Prostě to bylo výborné. Ocenili jsme ještě hrdinu minulého měsíce – Jardu – novým toyota děkovným tričkem, a pak už jen seděli a pili a hodovali… až se tak trošku venku udělalo chladno. Což jsme předpokládali a kvůli tomu jsme taky vyhlašovali začátek na tak brzkou hodinu. Následoval přesun k nám domů. Naštěstí jsme se všichni vešli, takže mohla zábava nerušeně pokračovat dál.

Tomáš si sice chvíli stěžoval, že nemá chlastacího parťáka, když musel jít Slávek uspat drobotinu, ale určitě tu nucenou pauzu pak zase rychle dohonili. Na Tomášovo přání jsme některé části zachytili i na videokameru, prý že by nám jinak nikdo nevěřil, že tady sedíme a zpíváme včelí medvídky. (To je přeci zcela běžná grilovací zábava ;o)). No a vrcholem večera zřejmě zůstane Tomášův „tučňáček“. Zhodnotili jsme, že jeho taneční kreace na základě předlohy pořadu Sám doma věrně odpovídaly výkonům „pana doktora-psychologa“, který patřil k předváděcí skupince na obrazovce. Možná se občas „vlnky-vlnky“ blížily víc výkonům pana Srstky. Globálně vzato to bylo prostě výborné! (Asi bude muset Míša vymyslet, jak vám tady vložit video, asi se obrátíme na youtube a Tomáš se stane hitem měsíce ;o)) Na fotografiích z akce (které počítám přidám, protože budou u Toma na rajčeti ;o)), patrně zvítězí spíše Jardova „odvrácená tvář“. Ale co už… hlavně když bylo veselo a rozloučili jsme se se sezónou DŮSTOJNĚ!!! Jen nevíme, proč si Jarda dává ještě před spaním rozcvičku a obíhá domek, když mají přeci u sousedů schované klíče! Tak pro příště, Jardo!

A tady zatím máme Skalákovy fotky:


A jak jsem tušila, nyní už i Tomášovy úlovky:


Jen ještě doplním, že akce se konala taky na počest 3 dny staré a ze čtvrtka na pátek v noci ukradené Kolouškovic Tutynky. Ty škodovky jsou tady holt pořád v kurzu!!!

pátek 14. září 2007

Jedna z dalších "kolaudací"

Verun má narozky, a tak proč se nesejít a neposedět u dobrého jídla a pití.

Asi už stárnu, protože se v poslední době začínají projevovat nějaké organizační nedokonalosti. Tento termín měl být totiž také nejlepším vhodným pro Evičku a Kačenku, které u nás zatím ještě nebyly. Čili premiéra. Nicméně Kačenka na mail používaný v pandoře prý už moc nechodí a má jiný/nový (bohužel stále nevíme jaký) a Evička do pandory prý nikdy zařazena nebyla. JAK JE TO MOŽNÉ?!? No naštěstí se toho Evička nezalekla a až z dalekého Německa dorazila k nám do Nehvizd. Ivča to už bohužel v pátek nestihla, zdržoval ji ještě pan domácí. O Lindě a Jiřím snad radši ani psát nebudu, by nám kvůli velké spoustě sprostých slov mohli zavřít blog.

Nicméně klasická čtyřka obohacená o Jirku, Honzu H. a Evičku se i přes tyto nedostatky bavila celkem dobře. Jak slíbil, tak po volejbalu také dorazil Standa. Bohužel nás včas neupozornil, že dorazí se zbrusu novou přítelkyní (teda aspoň pro nás, co jsme ji viděli prvně). Tak jsme nějak nezvládli přepnout do reprezentativnějšího módu a máme tak trošku obavu, že jsme Standovi zrovna dobrý obrázek toho, jaké si vybírá kamarády, neudělali. Snad příště…bude-li mít slečna přítelkyně ještě někdy dost odvahy.

Na závěr asi jen poznamenám, že nás pobavil jejich kolaudační dárek, který Skalákovi hodnou chvíli vystačil na to, aby nás trápil kvízem „kolik vidíte prstů“. Po čase ho to však přeci jen přešlo a začal se svým klasickým repertoárem vtipů ze základní a tentokrát dokonce i ze střední školy.