Jak správně oslavit svátek

Klasický program dnes narušila významná událost. Táta má svátek. A tak cestou z plavání nacvičujeme a já se snažím přemluvit Fílu, aby tatínkovi popřál „všechno nejlepší k svátku“ a dal velkou pusinu. Výsledek. Dítě se při zouvání botiček kření tátovi na koleni a pusu si musí táta „obstarat“ sám. Všechno nakonec ale dobře dopadlo a po zbytek večera dítě běhalo za tátou s úsměvným „všechno nejlepší k svátku“, a to i před Čejkovými, kteří se na skok stavili pozdravit po návratu z dovolené. To asi jen aby potomek tatínkovi zajistil ještě větší počet gratulantů ;o)

Závěr v Beskydech

Po cykloakci pokračují rodinné návštěvy. Tak ještě k taťkovi a Blance. Ještě že jsme si tam stihli při poledním spaní trošku odpočinout, protože po hektickém startu, jsme večer pokračovali hektickým balením na cestu zpět domů. A za měsíc zase na viděnou…

Expedice Ydykseb 2010, den třetí

A chčije a chčije. Bohužel. Výlet se tedy nekoná.

Dopoledne dáváme aspoň trochu do pořádku naši cyklovýbavu (myjeme kola a z toho nejhoršího i oblečení), přes Fífovo spaní pak jedu s Kordovými zkouknout ještě jednou místní cyklo shopy. Ten frýdlantský je bohužel zavřený (myslel jsem si to), tak jedeme na Ostravici. Jsem tam poprvé, jsem překvapen výběrem. Taky tam díky tomu nechám dost peněz a odjíždím s novými botami na kolo, krátkými kalhotami, termo trikem a dresem. Jo, a novou mapou Beskyd – ta stará nepřežila včerejší výlet. Kordovic dvojice zůstává značně pozadu a odjíždí s prázdnou.

Pak už jen tak nějak posedáváme a chvíli poté, co se Fífa probudí po poledním spánku (až někdy o půl páté), Kordovi odjíždějí domů a my na návštěvu k našim na Ostravici. Fífa tam jednoznačně preferuje pobyt v pokojíčku tety Janushky, kde vysává (pomocí pálek na kroket), rozhazuje ptáčkovo semínka apod. Zkrátka takový generální úklid, však to znáte.



Krátká poznámka k prvnímu dni od Soni: zrušené turistické výlety si zbytek přeživších cyklistů kompenzuje shoppingem v ostravickém cykloshopu, najdou se tací, co kompenzují úplně ze všeho nejvíc; večer už patří rodinné návštěvě u Veličků

Expedice Ydykseb 2010, den druhý

Budíček nám (pro změnu) zajistí Fífa. 7:00 je ten správný čas! Resp. po skončení celého dne zjišťuju, že to bylo pozdě… Ale nepředbíhejme.

Spolu s Fífou ťukáme i na vedlejší pokoj a postupně se všichni dostáváme do té správné cestovatelsko-dobrodružné nálady. V 8:00 (tedy dle plánu) přijíždí Skalák, my ale zdaleka ještě nejsme ready. Takže výjezd je malinko opožděn, ca o půl hodiny. Začíná to hezky – sluníčko prosvítá skrz mraky, asi bude hezký den a čeká nás hezký výlet do kopečků.

Směr Malenovice (tam je ale krásně!), Ostravice, Skalka… Začíná první kopec (docela mírné, byť hoooodně táhlé stoupání), bohužel i první deštík. Díky tomu začíná má první obava, zda to vůbec můžeme (nejen) časově zvládnout. Naštěstí po stoupání obvykle (i tentokrát) přichází klesání, díky kterému doháníme naši časovou ztrátu (letos jsme nezapomněli odbočit dle plánu). Staré Hamry, Masarykovo údolí, tam odbočujeme z naší loňské cesty a míříme směrem na Grúň a Bílý Kříž (lehce zkráceno, nenašel jsem odbočku). Na Bílém Kříži máme za sebou zhruba 46 km, většinu po zpevněných cestách. Byť nemáme za sebou ani polovinu plánované trasy, jdeme na oběd (hotel Sulov, nepletu-li se). Byť jsme špinaví a mokří, obsluha nás nechá sedět uvnitř. Čajíček, česnečka, borůvkové knedlíky (Pája půlku kuřete), všechno výborné. Chvilku to vypadá, že déšť ustává, ale opravdu to je jen chvilka. Následuje ještě větší slejvák než dosud (přirovnal bych to k tomu loňskému).

Tak jo, je třeba vyrazit. Jedeme po červené turistické značce směrem k chatě Slavíč, pak Ropice, Ropička. Zpočátku je cesta relativně OK, postupně ale začíná jít do tuhého. Šutry, bláto, přidává se mlha (opravdu velmi špatná viditelnost), do toho neustálý déšť. Někdy v tuto chvíli Pája pronáší větu, která krásně vystihuje pustou krajinu, kterou projíždíme: „Myšáku, se nedivím, že tady žijí medvědi, vlci a partyzáni.“ Přicházejí první pády i technické potíže, naštěstí nic vážného a můžeme pokračovat. S přibývajícím časem některé úseky procházíme pěšky (čímž se samozřejmě dostáváme do značného časového skluzu). U Ropičky nastává dlouho očekávaný okamžik – od této chvíle začínáme prakticky jen klesat. To s sebou samozřejmě přináší i vedlejší efekty jako např. chlad. Pořád prší.

Někde u chaty Na Kotaři odbočujeme z červené trasy a snažíme se dostat zase na zpevněnou cestu. Byť se na chvíli ztrácíme (nebo že by byla špatná mapa?), naštěstí zvolená cesta je správná a míříme dolů na Morávku. Přichází další problém – tma. Máme jen jedno bílé světlo a dvě zadní červené, což na celkový počet 5 kol není mnoho. Čím více se blížíme do civilizace, tím je větší a větší šero (překvapivě), takže brzo přichází zásadní rozhodnutí – voláme Soňu, ať si pro nás na Pražmo přijedou.

Mezitím nějak špatně odbočíme, jedeme po krásné nové asfaltce, která najednou končí v poli…. Takže otočka a vracíme se. Jenže kde jsme udělali chybu? Nějaký pán je ještě v tuto pokročilou hodinu (lehce po sedmé večer) venku, takže jej zpovídáme, jak se dostat na místo setkání s doprovodnými (resp. záchrannými) vozidly. Takže prý jsme jeli správně, jen je třeba se nebát toho pole a následně projet i lesíkem. Že nemáme světla? To je v pohodě, jen se koukejte nahoru, uvidíte světlý pruh oblohy. Dá se to jet jinak? Jo, můžete na hlavní cestu, ale to je 3x delší. OK, jedeme lesem. Nakonec to není tak strašné a lesík bez problémů projedeme. Pak už jen zvolit správný směr na hlavní cestě (nejprve jedeme bohužel špatně) a už jsme u našich zachránkyň. Trochu se třesoucí zimou nakládáme kola i sebe do aut a hurá domů – do teplé sprchy, na výborný guláš.

Pája poté vyráží domů (šílenec), my ostatní tak nějak posedáváme a pomalu se u krbu dostáváme na normální teplotu. Resp. v mém případě je to tak, že začínám docela slušně hřát a sálá ze mě teplo. To se bude dobře spát!

Pár fotek před odjezdem:



Krátké video z mobilu z průběhu cesty:



První část naší cesty (do borůvkových knedlíků):



Poznámka Soni k druhému dni: mrholí až prší, předpověď říká, že kolem 17 hod to ustane; kolem 17 hod se mi zdá, že prší ještě víc, že by opravdu jen sen?; po 19 hod volají cyklisté o pomoc, automobilová záchranná četa vyráží, na jedné z posledních křižovatek děsí „náhodného řidiče“ rozblikanými auty, pobíháním v dešti, máváním rukama a svou otázkou „kudy tudy do Pražma“; lehce před 20 hod probíhá další záchranná akce, tentokrát je třeba utěšit vlastní dítě, které pláče, že jej rodiče opustili

Expedice Ydykseb 2010, den první

Byť jsme po příjezdu šli spát někdy kolem jedné, ranní budíček byl standardní ca kolem půl osmé. Malý prostě déle nevydrží. No nic.

Každopádně po snídani vezmeme dědu a jdeme celá rodinka nakoupit jídlo a pití na další ročník naší expedice Ydykseb. Venku je krásně, tak proč nejít pěšky (byť pán protestuje a chce „autíčko a písničky“). Kromě proviantu (krkovička, kuřecí steaky, kuřecí křidýlka, vepřová žebírka apod. laskominy) jdeme i do místního cykloshopu. Chtěl jsem si pořídit kraťasy (ty mé už nějak nevábně zapáchají po velmi krátké době nošení, prý je to normální:-), nakonec ale kupuju (až při své opětovné návštěvě obchodu po 15 minutách strávených v jiných obchodech) cyklo pláštěnku (nejdražší pláštěnku v mém životě).

Po obědě malý spí, já jej pro jistotu hlídám:-) Když oba vstaneme, první účastník už je na místě (Pája). Venku je pořád krásně, takže chvíli před startem grilování využíváme (na přání Zdeňka) hraním pétangue. Nějak mi to nejde, ale co už. Zhruba v tu chvíli, kdy začíná být hra nebezpečná (přidal se k nám Fífa), přijíždějí další (a zároveň poslední) nocležníci – Kordovic skoro-rodinka.

No a pak už jen následuje grilovačka (= velká žranice). Ale vzhledem k tomu, že zítra musíme brzo vstát, hurá spinkat…

Krátká poznámka k prvnímu dni od Soni: krásné, opravdu moc krásné počasí, škoda, že se na kola nejede dnes.

Historky nejen ze ZOO

Dneska Fíla poprvé tátovi vyprávěl, co bylo, respektive spíše nebylo v ZOO. Dneska totiž tuleňům čistili bazén, takže byli bez vody a někde schovaní. Že si z celé ZOO bude pamatovat zrovna tohle a že o tom sám od sebe tatínkovi poví, to jsme opravdu nečekali.

Každopádně si panáček začíná pamatovat i sliby, takže když jsme nemohli k Verunce na slibovanou návštěvu (rozuměj kontrolu jejích hraček), protože ještě spinkala, skončilo to slzičkami. A tak to teď u nás asi bude.

Pozitivum se dá najít třeba v případech, kdy je možné dítě pro změnu na něco podobného nalákat. Jako když se po plavání v herně zahlásí, že nás doma čeká tatínek a hračky. To se hned vyráží domů ;o)

...na hrad

Vyšlo sluníčko a udělalo se krásné počasí. K tomu se hodí procházka na hrad. Jen panáček z toho byl nějaký nesvůj. Převážně se vezl v kočáře, nechal se nosit, nebo aspoň chlácholit… Spravil se až po obědě v pravé nefalšované čtyřce, kde to i za nás „kartáře“ musela zatáhnout babi. Pak to vypadalo, že panáček rozhodně neusne. Ale překvapivě a nezvykle to zalomil už v autě, vydržel přenos a spal až do 16:45.

Na odpoledne jsme měli připravených několik variant programu, nakonec jsme to vzali „jednoduše“ a zůstali doma. Teta Janushka dostala službu a já s Míšou jsme o dítěti celé odpoledne nevěděli. Takže jsme měli čas hrát s mamkou karty. Ale „jednoduše“, to je sichr, přeci si toho amerického žolíka nebudeme nějak komplikovat ne?!?!

Večer jsme se se slzou v oku s návštěvou rozloučili. Dohoda zní, že my přijedeme příští víkend a teta s babi „brzy zas“. Snad všichni své sliby dodrží!

Návštěva z Ostravice

Včera jsme absolvovali večerní shopping ve Štěrboholích, protože dnes k nám dorazila vzácná návštěva - teta Janushka a babi Jana. To bylo radosti! To bylo povídání, ukazování a prezentování. Až malý nemohl popadnout dech, aby stihl říct vše, co chtěl. To bylo hraní a ježdění s mašinkami. Jen k tomu rozbalování dárku se nikdo moc neměl ;o) Museli jsme do toho panáčka pěkně nutit, aby vůbec nějaký ten dar přijal a prozkoumal. Jak dlouho mu to asi vydrží?!?!

Sportovní den

no...sportovní...my jen klasicky plavali. Netradiční pro nás byl snad jen Adámkův hysterický záchvat, který způsobila nová paní instruktorka. Holt je to klasik a novinky ho dostávají.

Nicméně večer jsme dneska zvládli s Fílou sami, protože tatínek jel změřit své tenisové síly se sousedem Tomášem. Sice se pochlapil a v souboji obstál, nicméně ho z toho prý bolel celý člověk ;o)) Tak nevím, jestli si to některý z nich bude chtít zase brzy zopakovat ;o)

Den s Honzíkem

Jooo, Honzík, ten je teď u nás v kurzu. Zřejmě proto, že při hraní nijak neprotestuje a podřizuje se všem Fílovým nápadů, ač jich zatím moc není, ale aspoň je všem jasné, kdo tady řídí ty vláčky.

No a pak cesta opravdovým vláčkem z Čelákovic AŽ do Prahy. Já jsem vyrazila pro sichr autem, aby cestou domů dítě mohlo v klidu zavřít oko a mohlo být přeneseno do své postýlky. Jak naivní. Dali jsme short shopping, procházku na Staromák (lákadlem byli holubi, kde se však všichni poděli netuším), pak oběd v Havelské (Honzík tímto objevil svou oblíbenou pražskou restauraci, jak je možné, že ho sem ještě nikdy nikdo nevzal ;o))), další short shopping a následovala cesta domů. A dítě neusne a neusne, ani kdybyste ho zabili.

Po příjezdu musí Honzík číst pohádku a dítě usíná až kolem 15 hodin. Je toto normální?!?! Doufám, že NE!!!!

Zahradní slavnosti

Tentokrát u příležitosti Verčiných a Peťových narozenin. Počasí jim pro změnu zase vyšlo. Někdy se dokonce zdálo, že je toho sluníčka až moc ;o) Jídla i pití bylo dosyta. I nějaké ty dary a následně slzičky (že by slzy dojetí/radosti či smutku?!?) přišly na řadu. Dospělých i dětí se na zahradě prostřídalo požehnaně. No a večer došlo dokonce na Wii-sportování. Tomáš je teda evidentně spíš na ty opravdové sporty, tak snad si to ve středu na tenise s Míšou vynahradí. Ale jinak za rok zas!

Yamaha

Hurá, dnes jsme se úspěšně zapsali na další kurz Yamaha školičky. Dokonce budeme chodit na lekce společně s Dančou a Verunkou. Paráda!!!

Obyčejný den

Budíček v 5 ráno a dodělávka analýzy?!? Proč ne? Za odměnu si můžeme dát po dlouhé době plavání. Vypadá to, že to mladého pána začíná bavit čím dál tím víc. Tak uvidíme, jak se naše „sportovní“ investice vyplatí ;o)

Práce, práce, samá práce...

Aby mohla maminka nerušeně analyzovat, vydali se kluci sami na nákup. Vlastně ani nevím, jestli to náhodou nebylo poprvé. Ale mám takové podezření, že už se to někdy stalo. A jestli ne, tak už můžeme říct, že v obchodech jsou kluci pěkně samostatní. Stihli sice ještě vyměnit regály za mašinky apod., ale co už ;o))

Návštěvní dny pokračují

Tentokrát bylo na programu setkání rodičů s dětmi. Zúčastnili se Rudolfovi, Šigutovi a Vyskočilovi. Počasíčko nám vyšlo báječně. Přípravy jsme díky dobrému polednímu spaní „mládeže“ taky zvládli dobře. Takže u nás „opět dobrý“. Jen teda byli všichni rodičové (dvojnásobní, dvojnásobní-čekatelé, jednonásobní-zatím_pouze_plánovatelé) rádi, že si střídavě v klidu posedí u jídla a pití, takže nezbyl nikdo, kdo by celou sešlost fotograficky zdokumentoval. Zdokumentováno bylo jen dopolední nakupovaní ;o))



Děti se střídavě pohybovaly na zahradě v obýváku či dalších místnostech v případě nevyléčitelných samotářů ;o) Každopádně jsme nakonec byli, aspoň u Rudolfových, vyhodnoceni jako vhodní hlídači ;o) Aspoň nějaká zpětná vazba ;o)

Hlavně když se zase někdy takhle pěkně sejdeme!

Veselkovi na skok v Nehvizdech

Po delší době jsme se konečně viděli s Veselkovými. František už je fakt velký kluk, ale klidně se ještě rád nechá povozit ve velké tatrovce, protože chodit bez pomoci jiných se mu zatím ještě nechce. Počasí sice nebylo nic moc, ale na zahrádce se pobýt dalo, takže „u nás dobrý“. Snad si návštěvu stihli užít i ostatní, i když s dětmi už si člověk jen tak u kafe nepokecá. To už jste opravdu rádi, když si nějaké vůbec stihnete vypít ;o)) Ještě že pořád věříme, že přijde čas, kdy nám děti budou chodit pro pivo a my si budeme sedět na zadku ani se nehneme.

Nakupování nám jde

Dopoledne jsme s malým zvládli krásně i s drobným úklidem a vysáváním, ale odpoledne se nálada nějak zvrtla a tak jsme se raději vydali na slibovaný shopping, měli jsme tátovi koupit kabátek na cesty do práce. Ano, modří už vědí, malý má novou čepici, šátek a ponožky, máma nové brýle. Ještě že tady nikdo netrpí neutuchající touhou si něco koupit.