úterý 26. února 2008

Daníkovo první velké focení a natáčení

Po práci jsme se vydali do Krče zkontrolovat drobotinu a pořídili jsme několik snímků Daníka i hrdých rodičů.

pondělí 25. února 2008

Daník na vlastní oči

…ano na vlastní oči Daníkovy i naše jsme se dnes večer po práci viděli. Chvílemi dokonce i na vlastní uši slyšeli. Ale po většinu času se Daník choval společensky a způsobně.

neděle 24. února 2008

Jak si zajistit nového podnájemníka

To si tak jednou uděláte pěknou chvilku a za necelých 9 měsíců máte doma nového podnájemníka. Kolem 4 ráno pošlete sousedům sms o cestě do porodnice a na oběd už jste 3. Takhle to zhruba proběhlo u Skalákovic, jejichž Daník se narodil v 11.23 hod.

To jsme zrovna absolvovali svou popůlroční návštěvu u rodičů na Moravě. Ve své nové černovlasé paruce jsem uvítala Veličkovic a Prachařovic, kteří dorazili na narozeninový oběd k mamce. U ní jsme následně v alergologickém opojení a bublifukové smršti poseděli na terase. Odpoledne jsme ještě stihli zkontrolovat „Orlí vrch“, který si Raďa vyhlídla pro svou svatbu. Pokud hodlá pozvat Vendulku a Terezku a budou tam ty dortíky, jako dnes, bude to ideální místo ;o)) Nebo že by si Zuzka vzala recept a do příště se je naučila péct sama? Kontrolu prostor jsme provedli pod bedlivým dohledem obou výše zmíněných expertů a mohli jsme se začít sbírat k cestě zpět do Prahy.

Navzdory všem předsevzetím jsme pro Honzíka dojeli až kolem 19 hod. To už prý Skalák se Ševčíkovic a jinými pilně slavil příchod malého Skaláka na svět.
Dorazili jsme až po 22 hod. Na zapíjení už to nebylo, vzhledem k tomu, že se svítilo u Skalákovic na záchodě (a to prý už Péťa dávno spal). Takže náš slavící podíl spočíval v poskytnutí zahrady jako útočiště pro vypité lahve. Abychom neměli pocit, že jsme neslavili ;o))

sobota 23. února 2008

Přežili jsme a ztráty byly minimální

Řeknu vám, že taková snídaně po sklípku, ta vždycky přijde vhod. Teda někomu v 9 ráno úplně ne, ale co naděláte ;o)) Pan Kazda byl neoblomný. Tady bych jen ráda poznamenala, že od příště je dobré na snídani přijít s nějakou připomínkou k tomu neuvěřitelnému křiku koček kolem 1 hodiny ranní!

Snídaně i vystěhování nám chvíli trvalo. Poté bylo ještě potřeba vzbudit Cyrila a vyzvednout ve sklípku všechny květiny a dary. A hlavně taky vínko (pokud někomu včera zachutnalo a dnes měl žaludek na to, si něco málo zakoupit). Květiny jsme poslali se Ševčíkovic do Prahy (čímž jsme nepatrně zmátli Čejkovic, ale pouze o 1 den ;o)). Zbytek jsme si odvezli na Moravu. Včetně bledého nemluvného Honzíka, který svůj plánovaný sobotní večerní program viděl stylově čili bledě. Už v Lískovci si však dával jisté naděje s tím, že oběd rozhodne. My dle předpokladů zvládli pouze pár dětských her s Verun a Baruš, něco málo z TV programu a pak hezky brzy do postýlek, dospat deficit.

pátek 22. února 2008

Sklííííííípek!!!!

Už to přišlo. 30 let příprav, tvrdé dřiny a přemáhaní, ale dojeli jsme! Dojeli jsme až do Hustopeče, kde jsem si dovolila uspořádat sklííípek u příležitosti mých a Honzíkových narozenin. Předcházel tomu pravidelný emailingový občasník, jehož cílem bylo všechny navnadit, informovat a zorganizovat. Až na nemocné a simulanty dorazili všichni a v pořádku. A myslím, že toho nikdo z nich nelitoval. Protože zábava byla výborná. Nejprve jsme se ubytovali u pana Kazdy (pokud jste někdy tápali nad významem slova „bodrý“, tak tady mi to tak nějak sedí ;o)) Odtud jsme hromadně pěšky pokračovali za Cyrilem do sklípku, kde proběhlo uvítání a předávání darů. Mezitím dorazila také skupina Bonny-M a od té doby už se místo mne akce účastnila Míšova černovlasá milenka. Já už se mihla pouze několikrát v závěru večera ;o) ve chvílích, kdy například Honzíkovi z ničeho nic narostly husté kadeře apod.

O zábavu se z počátku postaral zábavný a velmi originální dar Dominiky a Danouše. (Taky bych se před odjezdem na Kubu chtěla takhle hodně nudit ;o)) Každopádně než jsme tématicky prošli všech mých 30 let a dospěli až ke společné dovolené s Vránovic, stihla dorazit i poslední skupinka Hetmanští, Ševčíkovi a Ivča. Po jejich gratulacích už jsme se začali dělit na skupinu A (Ty tygře a spol.) a skupinu B (česko-slovenskou, chvílemi i rakousko-německou asociaci).

Skupina A se koštování vína věnovala tak svědomitě, až se skupina B stihla nahoře solidně opít. A jelikož mírné náznaky k ukončení koštování formou Míšových a Danoušových pokřiků „MOVE IT!“ směr sklepení nezaznamenaly adekvátní odezvu, nezbylo nám, než si lehce zademonstrovat a na koštovačku se prodrat přes Bonny-M ochranku s hesly „Už jsme tady!“, „Máme holé ruce!“ apod.

Pak už jsem nestihala sledovat veškeré dění, čili mi budou zcela jistě některé části chybět. Neunikla mi však – jako asi bohužel všem - karaoke část, ani Míšo akrobatické číslo „skok ze dveří, plavmo za Ivicou, přímo hlavou na asfalt“.
Jak jsem následně uvedla v závěrečném hodnotícím mailu, jsem ráda, že se všichni chovali slušně, akce proběhla v pořádku, nikdo nezůstal nocovat pod širou oblohou (ačkoli i takoví adepti by se našli, nebýt hodných pocestných a nacvičených skoků přes plot, že). Odměnou za skvěle odvedenou práci na oslavě nám mohou být Cyrilova slova o „super akci a skvělé partě“. Příště můžeme přijet zase, třeba i na déle s koly. Takže díky zástupcům z Atlasu, Somada, OA FM i Toyoty či jiných institucí!!

sobota 16. února 2008

Vodnáři všech zemí spojte se!

Vypadá to, že lidmi v iDnesu zvyšující se koncentrace Vodnářů nekončí. Narozeniny totiž mají v únoru i Čejkovic. Tomáš 10. a Janka 20. Čili hezká lajna, která si zasloužila pořádnou oslavu.

Přes všechen informační šum jsme díky Jance a Tomášovi měli kde slavit, co jíst i co pít ;o) Dorazili i Muškovi a Rydvalovi. Takže v téměř klasické sestavě jsme opět dobře poseděli. Oslavu jsme nezapomněli zpestřit head massagerem (dárkovým hitem letošní sezóny). Hlavním tématem byl blížící se Skalákovic porod. Tak snad jsme na to teď všichni řádně psychicky připraveni.
(fotky dodám, pokud je jediný dokumentarista tohoto večera Tomáš vystaví na rajčeti ;o))

pátek 15. února 2008

Head massager

Týden uplynul jako voda a je tady pátek – blázni mají svátek. No shodou okolností jsem v tento pátek já a mých 30 let, stejně jako další 2 kolegové v práci. Na chlup stejně stará kolegyně Hanka už je na mateřské. I tak je to pro mne rekord, neboť jsem zatím nikdy nepoznala někoho, kdo by měl narozeniny ve stejný den jako já.
Trošku jsme se v práci pohostili a udělali s pány Johnem Wolkerem a dalšími generální úklid ve skříni.

Jako objev dne ovšem zůstává head massager, který někdo do iDnesu přinesl. Nechybělo mnoho a málem jsme si tady na tu pleasure, kterou zmíněná věcička poskytuje, udělali pořadník. Těžko se to popisuje, pokusím se přihodit foto. Nicméně požitek je opravdu potřeba vyzkoušet na vlastní kůži!

sobota 9. února 2008

Terénní jízdy

Tobiáš si opět zajel na skok do Prahy. Tentokrát mi dovezl k narozeninám pěkný nový červený outlander. A pak si ho zase odvezl :o( Sakra! Že prý se nevejde do garáže. Ještě že jsme mu ho aspoň stihli řádně zašpinit. I když na naše tradiční místo, kde se v Nehvizdech skladuje hnůj, nás Tobiáš pustit nechtěl.

Ještě že se dokážeme radovat i z maličkostí. Jako například z návštěvy kina. I když Skalák s Honzíkem byli z pěveckých výkonů Johnyho Deppa a ostatních ve filmu Sweeney Todd poněkud překvapeni. Holt si nepřečetli, do čeho jdou. Poučení pro příště ;o)

čtvrtek 7. února 2008

Sport anebo film??

Opět jsme si dovolili vyměnit Atlasí filmové premiéry za volejbal. To zase bylo řečí. Ještě to "někdo" strašně překombinoval, takže jsme z toho vyšli jako největší nevděčníci, ale minimálně já vím, že to tak není a že má přítomnost v pizzerii před představením je toho důkazem.

úterý 5. února 2008

Hospoda jako O život

Někdy se to tak sejde, jako například dnes, že je na programu kromě předpremiéry filmu O život také iDnesí hospůdka. Zvládla jsem nakonec obojí, i když mne při sledování Skalák vyrušoval svými zvídavými dotazy ohledně doprovodu apod. Ještě že už se večer Míša vrátil ze služebky a bude všem spekulacím konec.

neděle 3. února 2008

Velký ponávštěvní úklid

Třetí den už návštěva začínala vykazovat drobné známky neklidu. Pravda, zábavu i práci už máme za sebou… A pravidelný víkendový režim s výletem do Tesca a za princeznami na Pržno by jim mohl chybět. Takže se všichni dozhodli vyrazit zpět k domovu už dopoledne. Ale na kafíčko je vždycky čas ;o) S Jankou a Míšou jsme při té příležitosti ještě otestovali hru, kterou jsem dostala k narozeninám. Osadníci z katanu. Vylosovala jsem si strategicky nejlepší rozmístění na plánku a šlo mi to skvěle. A kdybychom měli dost času, určitě bych vyhrála, i když ostatní si to pochopitelně nemysleli a aktuální výsledek/čili mou převahu nad ostatními, prezentovali poněkud jinak. Ale mamka i taťka už byli nervózní, taťka dokonce 3x rychle za sebou vyšel před dům a pak zase zpět, a to bylo znamení, že už musí hra nehra vyrazit.

Děkujeme za návštěvu, těšíme se příště.

No a jelikož jsme to před příjezdem nestihli, po odjezdu Veličkových jsme doma provedli generální úklid. Povedl se nám jako nikdy! A tím jsme měli víkend za sebou.

sobota 2. února 2008

Těžký karban

Nejdříve práce, potom zábava. My to měli obráceně, takže v sobotu došlo na tu práci. Nebudu popisovat, jak náročný byl proces výběru a vytváření řešení našeho poličkového systému v komoře. Postup byl takový, že Míša s taťkou zajedou vše nakoupit, proběhne instalace a pak bude na řadě ženské osazenstvo se svým „jéééé“. A abychom to měli jednodušší, rozhodli jsme se po dobu té první etapy vyklidit pole. Nejprve jsme ale společnými silami připravily s mamkou a Jankou oběd a přijali vzácnou návštěvu z „Orlové“ Markétku s manželem Pájou. Byla to akce na poslední chvíli, ale vyšlo to! Doufám, že jsme tyto „novo-pražáky“ nevyděsili svými stavebními historkami a tempem vyprávění atd. Po první dávce francouzských brambor jsme už ale vážně vyrazili každý svým směrem. My s mamkou, Jankou směr Malá strana, konkrétně Starbucks (tam jsme taky poposunuli Marki s Pájou), Míša s taťkou vyrazili do Hornbachu a pak do práce.

Kontrola pražského Starbucks proběhla podle Janky v pořádku, nicméně zůstáváme u CH. Asi to bude srdcová záležitost. (Jinak zcela neoficiálně oznamuju, že jsme společnými silami provedly něco, co už dlouho zase žádná z nás neudělá, ale to jenom proto, že ty super velké hrníčky nebyly v nabídce ke koupi!!! Jinak by se to nikdy nestalo!) No a k pěknému hrníčku se hodí nějaký pěkný hadřík, což znamenalo, že jsme měli ještě hodně práce v Centru Chodov. Tandem já a Janka se vydal po módních obchůdcích, mamka se pustila do okružní jízdy po Hypernově. Skončili jsme tak akorát, když Míša informoval o tom, že už mají hotovo a čekají na schválení k zakoupení dalších poliček.

„Pěkné Kačenko, moc pěkné!!!“ Takže můžeme dokoupit poličky a komoru tím máme vyřešenou. Večer jsem tam pak různě přemisťovala věci z kuchyně, zatímco trio Míša, Janka, mamka hrálo kanastu. Už nevím, kdo víc provokoval, jestli Janka svým „nenápadným“ podváděním, nebo mamka svým komentováním této kolektivně neschválené činnosti, no my ostatní jsme se mohli počůrat smíchy. Ještě náročnější to bylo později večer, kdy jsme si dali hru v párech a nám s Míšou se nějak extra dařilo. To byste nevěřili, jak krásně umí Míša počítat!

pátek 1. února 2008

Dětenice

Pátek byl ve znamení turistiky. Mířili jsme si to přímo do Prahy, Míša s rodiči na kontrolu vodního světa…přeci jen, kdy už to viděli Prachařovi, je třeba to taky zkontrolovat ;o)) My s Jankou se nechaly vyhodit na Floře – obchody s oblečením a Coffee Heaven nám prostě vyhovují ;o) Ani jsme si nestihly pořádně nic koupit a Míša i s rodiči už byli zpět. Plánovaný oběd v Orange moon z důvodu obsazenosti nevyšel, ale fastfoody jsou taky přijatelné. Aspoň má šanci více vyniknout mé kuchařské umění ;o)

Následovat měla projekce v Imaxu, ale my s Jankou ještě nestihly CH, takže opět extra program… Tak tak jsme to stihly, než se Míša s rodiči prodral jihoafrickou safari, kde jsme nedávno byli s Honzíkem a Raďou ;o) Pak ale rychle domů, odpočívat, protože večer nás čekaly slavné Dětenice.

Hospůdka jako „klícka“, však už jsme tam párkrát byli. Jídlo výborné, program taky, obzvlášť poté, co uvázali Janku ke kůlu, aby zpytovala své svědomí, hříšnice! Míša ji zpytovací chvilku zpříjemnit skleničkou alkoholu. Tato metoda se jevila jako neúčinná a tak jsme ji nakonec museli přeci jen vysvobodit. Každopádně všichni vypadali spokojeně. Pan Velička odolával svodům místní tanečnice, která zjevně chtěla otestovat jeho „parketové kreace“ ;o) Nicméně čas ubíhal, a tak jsme museli po „nejvíc nejsmutnější písni na světe“ opustit lokál a vydat se do postýlek.