středa 31. října 2007

Huraaáá, máme plot

Jelikož bylo v neděli opravdu krásně, dohodli jsme se v sobotu se sousedkou Sylvou na realizaci našeho společného plotu.
I přes svou přetrvávající křipku jsme se v neděli do toho pustili a takhle to dopadlo. Teda, fotodokumentace není kompletní, zato plot až na scházející 4 plaňky ano :)



Kromě této velkolepé nedělní akci jsme v sobotu měli dlouho očekávánou návštěvu pana stolaře a došlo k dokončení schodiště - štuk, a hlavně už máme madla a zábradlí. Původní představa byla malinko jiná, ale hlavně že už ho máme, je bezpečné a líbí se nám.

úterý 30. října 2007

Rýmička

V pondělí večer přišla teplota a bolest v krku. Tak přesvědčivá, že jsem odložila veškerou práci a šla raději spinkat, abych do rána načerpala dost sil. No v úterý ráno mi nebylo o moc lépe. Ovšem bylo před dovolenou a tak jsem zvažovala, jestli by přeci jen nebylo lepší do práce jít. Vyhrála postýlka, prášky a čajík. A dobře že tak. Přes poledne jsem skoro nenašla sílu si nachystat něco k snědku. Snad to bude mít po vzoru rychlého začátku i rychlý konec.

neděle 28. října 2007

Víkend na Moravě

V pátek to v práci uběhlo docela rychle a večer jsme mohli vyrazit směr Morava. Domů jsme dorazili relativně brzy. Rozhodně dříve než obvykle. I když Zdeněčka jsme našli v jeho obvyklé poloze pozorného diváka ;o))

V sobotu jsme dopoledne stihli dokoupit chybějící dárky a kytičky s tradiční zastávkou u Roberta v T-Mobile. Pak už nás čekal oběd u Veličků a přesun na oslavu Vendulčiných narozenin k Zuzce. Míša dostal za úkol vytisknout nějaké fotky z loňska a díky tomu, jsme zjistili, že Zuzka, mamka, taťka i paní Prachařová letos zvolili stejné oblečení, jaké měli i na fotkách. Pochopitelně i Terezka dostala hromadu dárečků, takže rozbalování nějaký čásek zabralo. Mezi tím jsme stihli ochutnat výborné maso z Polska ;o) Zkontrolovat nové stoly v dětském pokojíčku (už nachystané na psaní úkolů). A taky si pohrát s výborným dárečkem. Pálkou s míčkem na gumičce. Nějakých pár minut se s tím Janka s Míšou schovávali vedle v obýváků, pak mne zavolali na pomoc a pak se mohli počůrat smíchy, když mi to vyšlo napoprvé. No prostě vydařená oslava.

Den jsme dokončili u hráze, kde jsme ochutnali narozeninový dort, dobré vínko i slivovičku.

V neděli dopoledne jsme díky posunu času stihli navštívit Janku s Lumírem a malou Klárkou. A máme z této návštěvy pár foteček. U taťky jsme pak malovali obrázky, které svítí ve tmě, hráli na rodiče a děti (to šlo Míšovi úplně nejlépe, protože jsme hráli na to, kdy budeme vstávat ;o)). Pak ještě na schovku a tím bychom to měli pro tentokrát vyřešeno ;o)

Už jenom cesta zpátky do Prahy, která proběhla docela rychle. Kontrola Skalákovic plotu a zábradlí a hurá do hajan.

čtvrtek 25. října 2007

A zase ten volejbal

Tak dneska už se Míša nemohl vymluvit a na volejbal jsme dorazili. Bohužel až v Satalicích jsme zjistili, že době prázdnin se do tělocvičny nesmí. Náhoda?!? Takže se Míša akorát se všemi seznámil a mohli jsme jet domů se sbalit na cestu na Moravu.

úterý 23. října 2007

Spací úterý

Jak jsem psala, včera jsme šli spát až kolem půl druhé, ráno vstávali v 6, takže výsledek byl takový, že si Míša dal slušných 12 hodin spánku (od 19 do 7 hodiny) a já pěkných 10 (od 21 do 7 ;o)). To už tady opravdu dlouho nebylo.

pondělí 22. října 2007

Promítací den

Na dnešek si u nás Honzík Hamza domluvil promítání fotografií, a to od Lindy a Jiřího z Malajsie a od Ivi z Thajska. Ráno jsem musela být v práci na 8.30, takže jsme si trošku přivstali a večer v 19 už byl srázek u nás.

Naštěstí jsem po vzoru Klárky z práce zvolila jednoduchou večeři – těstoviny zapečené se smetanou. K tomu nějaké přílohy jako zeleninu, žampiónky, uzená šunka… Taky klasické česnekové jednohubky a mohlo se začít promítat. To jsme ani netušili, jak to bude akční.

Linda měla vše řádně připravené hezky s mapičkami apod., i tak jsme to nenechali bez poznámek ;o)), ale to jen do chvíle, než došlo na „bikiny lost story“. Jak jsme zjistili, Lindy a Jiřího výlet do Malajsie byla hotová adventura, kde si opravdu sáhli až na pokraj svých sil. Z příběhu plyne poučení nevydávat se v Malajsii na tůry bez průvodce, neboť jejich mapy jsou nepřesné. Nepouštět se na trasy, které bývají zatopené a pro sicher si brát s sebou nafukovací raft, který by se při následném sjíždění rozvodněné řeky rozhodně hodil.Mávat na Malajce v loďkách je podle všeho taky zbytečné, raději rovnou pište vzkazy do písku! Naštěstí ale všechno dobře dopadlo, jinak bychom si dneska žádné fotky neprohlédli.

Promítání ukončila Ivi svými fotkami z Thajska. Zajímavé byly především fotky různých druhů jídla…nevím, nevím, co všechno bych ochutnala.

Pak ještě kluci na projektoru odzkoušeli Medal of Honor (vypadalo to moc dobře, určitě by to byla zajímavá hra ;o)) a večer jsme zakončili klasicky Simpsonovými někdy kolem půldruhé ráno. Pak už následoval jen boj o postele a hurá na kutě! Zítra se vstává brzy ráno, protože Honzík už má v 7:30 hodinu ve škole. A kdo že se vlastně zúčastnil? No klasicky Honza, Jirka, Linda a pak taky Ivi a Janka. Lucka nakonec nejspíš kvůli nemoci nedorazila a Verča tradičně kvůli hlídání pejska taky ne ;o))

neděle 21. října 2007

Studijní neděle

Tohle už tu dlouho nebylo ;o) Dopoledne jsme pilně uklízeli, tak tak jsme stihli oběd a už u nás byli sousedi – Petr s Hankou. Hanka totiž dálkově studuje Zemědělku a potřebuje vysvětlit simplexovu metodu. A tak jsme to spolu zkusily…počítaly jsme až do pozdního večera. Příště si to prý dáme zas ;o) Kluci se mezitím zdokonalovali v Medal of Honor. Teď už jenom zjistit, kdo z toho bude mít větší noční můru ;o))

sobota 20. října 2007

O tom, jak jsme s Honzíkem kupovali letenky

Tradiční sobotní ráno a Míša dělá tradiční sobotní budíček po 8 hodině. No co, musíme dneska dořešit projekt „letenky“, tak jdeme na to. Před ranní sprchou jsem ještě spustila počítač, abych zjistila, jestli už nemám v poště nebo na icq nějaké zprávy od Radi. Ale zatím nic. Ovšem po sprše už byla Rada připojena a podávala po icq hlášení. Rozhodnutí padlo, Honzík jede!

Takže hezky posnídat, mezi tím ještě pár upřesňujících telefonátů a změna na jiný termín ;o) ale pak už hurá směr SA. Se zastávkou ve sběrně, kam jsme mimo jiné odváželi starý fén (Míša mi totiž v pátek koupil nový, úplné jiný -> takže Jani, až k nám dorazíš příště, fén bude!). Zatímco jsem koukala, jak si Míša poradí s plnými kontejnery na plast, rozeběhl se ke mne jeden z pánů zaměstnanců a krabici s fénem mi vyloženě bral z rukou, až mne vystrašil, protože jsem si vůbec nevšimla, že se ke mně někdo řítí.

No nic, jedeme dál. Zkoušíme volat Jiříkovi, protože bychom si chtěli dneska mj. vyzvednou zimní pneu (rozuměj pnojmatiky ;o)). Ale ještě jsou v Jirnech a mineme se o půl hodiny, za to víme, kde je ve Šterboholích bankomat KB. Bohužel interval s limity pro výběr jsou nastaveny striktně po 24 hodinách a my máme první problém. Ten nakonec vyřešila místní pobočka KB. Štěstí, že jsem si tam postála trochu déle, aspoň se mezitím stihla vyřešit další překážka – „dočasně nefungující“ bankomat ČS, kde potřeboval vybrat pro změnu Honzík. A díky tomu všemu jsme stihli ještě poslat poštu a zakoupit CD Kate Nash. Jako slušně vychovaní jsme ho v autě hned pustili a pověděli jsme Honzíkovi o tom, kterak Kate Nash k vlastnímu albu se zlomenou nohou přišla.

Parkování v centru nikdy není easy, čili do SA jsme se dostali někdy lehce po 11 hod. Po 12 hod jsme se dostali dokonce na řadu. V rytmu písně „Final countdown“ jsme si sedli naproti pruhované slečně v zeleném a už nebylo. Začalo tedy žertovné objednávání letenek, při kterém Honzík – jak je mu vlastní – zcela nenápadně vnutil slečně svou emailovou adresu, akorát jsme nepochopili, za jakým účelem ji potřeboval sdělit také svůj věk ;o)) Při našich simulačních úvahách, které provázely výběr pojištění, Honzík nenápadně poukazoval na slova právě hrající písně „I love to hate you“. Prostě nám k tomu našemu životnímu příběhu dneska někdo moc pěkně namixoval hudbu ;o)) Kolem půl druhé už jsme však odcházeli s tím, kdo asi zabije kolik lvů, co si kdo s sebou vezme a do jaké tašky, a také za doprovodu několika italských a arabských frází. A pak že ty SA promoční dárečky ke každé letence nebudou tématické…to se slečna hodně spletla!

O nákupech v Kotvě se už nebude podrobně rozepisovat, zkrátka cesta na parkoviště byla klikatá, ale máme dárek pro Zdeněčka i pár jiných drobností. Vše završeno párkem v rohlíku, neboť hlad už se začíná ozývat. Ozvali se však také Ševčíkovic, měli podobný problém a prý ho jdou řešit do jedné ze Štěrboholských hospod. Tam jsme si je zase odchytli, já a Honzík jsme neodolali polévce. Míša nakonec mým smutným očím prosícím o pomoc při dojídání. A hurá, teď už si můžeme vyzvednout ty zimní gumy pro miláška… vždyť už včera sněžilo i v Praze! Nakonec jsme Ševčíkovým pomohli naložit pár věcí a dali si malou „předkolaudačku“. Cesta k nim je poněkud horší, ale mají to tam pěkné…jen co je pravda. A zmínka o sauně – především dnes – nejen Honzíka zahřála nejen u srdce ;o)) No jsme zvědavi, jak se to u nich bude vyvíjet.

A tak se stalo, že jsme dorazili domu kolem 16 hodiny (jako na koni) a já mohla nachystat „oběd“ a pustit se konečně do toho krtkova dortu, co už peču minimálně týden!
Jinak musím poznamenat, že se nám v pracovně opět sráží voda v rohu :o(( Vůbec to od ní není pěkné.
Jo … a PC hry už asi nehraju. Zjistila jsem, že to je zřejmě ta grafika, co mi vůbec nedělá dobře na žaludek.
Ale teď už dobrou…stejně za chvíli skončí ten Bournův mýtus, co ho Míša tak pečlivě sleduje.

pátek 19. října 2007

První sníh (nebo něco takového)

Skalák je na Moravě a Míša chce na spinning. To znamená, že jelikož se mi nechce jet MHDčkem, nezbývá než si přivstát :o(( I tak mi prvenství v brzkém příchodu do práce uniklo o 1 člověka a 15 minut :o(( Snad příště. Nicméně ve finále je to důvod, proč už se mi kolem 16 hod začínají klížit očka, a tak jsem si já hloupá vymyslela, že dojedu za Míšou na Zličín a zkusíme udělat nějaké nákupy tam. Minimálně jídlo.

Na Zličíně pršelo až praštělo…V podstatě padalo něco mezi sněhem a kroupami, což bylo třeba vyfotit a zaslat do Afriky. Nákupy se moc nevydařily, za to jsme si dali malou véču u meka a procházku celým shopping centrem. Cestou zpět jsme si vyzvedli Honzíka na Letné a stavili se U paši, kde byli na večeři stěhující se Ševčíkovi. Měli výbornou zelňačku a my se dozvěděli, jak probíhá stěhování. Taky jsme se domluvili, že bychom si někdy o víkendu vyzvedli zimní pneu a při té příležitosti zkontrolovali nový domek ;o) Tak uvidíme...

čtvrtek 18. října 2007

Místo volejbalu se pilně analyzuje

Dnes měl být ten slavný den, kdy se měl Míša poprvé dostavit na náš iDnesí volejbálek. Bohužel nad ním tentokrát zvítězily analýzy :o((

středa 17. října 2007

I v posilovně může být veselo

Dneska jsme se konečně dostali k návštěvě posilovny. Stálo to hodně usílí, ale nakonec jsme sladili čas i se Skalákem a vydali se do Chodova, kde se Peti po dlouhém zvažování nahlásil někdy minulý víkend.

Na místě jsem obdržela svou poukázku na 3měsíční vstup a mohli jsme se do toho pustit. Pánové vtipálci na recepci si od nás vzali poukázky i iniciále a poslali nás cvičit, že to ještě musí ošéfovat manažer, což prý zmáknou než docvičíme. Fórky ohledně dvaceti korun na šatnu apod. snad ani nebudu zmiňovat.

Takže jsme si dali nějaké kolo, běh, šlapání...vyzkoušeli pár strojů a hurá do šaten. Pánové nám při odchodu oznámili, že se u nich máme zastavit, že musíme ještě něco dořešit. Schválně jsem se zdržovala v šatně s tím, že to snad bude vyřešeno, než se vrátím, ale kluci na mne trpělivě čekali. Už jsem si myslela, že budeme řešit nějakou prošlou platnost poukázek nebo co, ovšem kluci z recepce překvapili. Oznámili nám, že poukázky jsou VIP - jak jistě víme - a že tedy můžeme chodit do kteréhokoli BBC v Praze a začali jmenovat, která to jsou a co tam mají navíc. To už jsme ale moc nevnímali a čekali, kdy se do nás Skalák pustí. Ještě pány poprosil, aby ověřili, zda jeho vstup taky náhodou není VIP, ale bohužel to byla poukázka od jiného klienta a u ní to neplatilo.

Na schodech jsme Skalákovi poděkovali za pěkný dárek, na což nám bylo řečeno, že na nás sere, nemá nás rád a hlavně, že nám zase někdy něco dá. Na to už se těšíme ze všeho nejvíc. Po delší době jsme se ještě od Verun dozvěděli, že ji tuto veselou historku Peti volal hned než vůbec nasedl do auta, a to i přes to, že byla na Slovensku. Joooo, veselé historky se šíří rychle. No a tak nějak jsme zahájili naši sportovní sezónu.

sobota 13. října 2007

Velké víkendové fajtování

Tak si Míša přinesl práci domů, a to znamená, že u nás začalo velké víkendové fajtování. Hraní jsme přerušili v podstatě jen kvůli kinu a filmu Pokoj 1408, na který jsme Honzíka celou sobotu při sledování Letiště lekáním pilně připravovali. Dobře jsme udělali, protože bez treninku by si v kině Honzík určitě snědl celou svou novou bundu, a to by byla škoda. Musím přiznat, že mne taky bolely ruce z toho, jak jsem se musela celou dobu schovávat, ale máme to za sebou. Hurá!

V neděli jsme pokračovali v litém boji. Verun sice tradičně bojovala jenom u žehlícího prkna, ale my ostatní jsme nahodili Medal of Honor a už to jelo. Teda u mne jenom do té doby, než se mi udělalo nevolno. Asi budu muset vylepšit styl nebo co.

Btw. zapomněla jsem, že nám Honzík donesl úplatky. Ještě uvidíme, co s tím uděláme.

neděle 7. října 2007

Tobias opět v Praze

Ještě pořád pilně pracujeme, ale oběd je dneska U paši. Dorazil Tobias a k obědu jsme včera v Letňanech nic vhodného nenašli, tak nezbývá než domácí kuchyně v hospodě ;o)) Naštěstí mu tam chutnalo, stejně jako nám ;o) Po obědě nějak na všechny padla únava, a proto byl vyhlášen „polední klid“. To už tady dlouho nebylo ;o)) Ale v 18 hod se podávala zmrzka, a to si nikdo nenechal ujít. Po ní následoval svařák a po něm burčák… prostě výborná kombinace. Do toho ještě sousedi a film Volvem – recenze tvrdily, že prý kvalita… no já vám nevím… sice jsem u toho tak nějak jakože pracovala, i tak mi ten film nepřišel jako nějaký velký zázrak. Snad příště…

sobota 6. října 2007

Doba zkracování

Dopoledne se pilně pracovalo na analýze a Míša vydatně pomáhal. Ve 14 hod jsem byla domluvena u kadeřnice a Míša měl seznam úkolů, které by v té době měl zvládnout. Cestou do města jsme ještě sjeli k Verun s nějakým tím ovocem a kakurem. A tak se i Míša seznámil s muflony. Nakupování ho však přestalo bavit dříve, než mne kadeřnice stihla nabarvit i ostříhat. To způsobilo, že byl následně také ostříhán ;o)) Moc nám to oběma sluší a tak můžeme na srázek se Zákorovými. Vybaveni colou a pop-cornem jsme společně zkontrolovali nový český film Gympl. Docela jsme se nasmáli a v sále jsme svou přítomností aspoň zvyšovali věkový průměr ;o)) Následoval rozbor a kafe v CH. Na závěr ještě dohoda o výstupu na „sopky“ podmíněném konzumací šampaňského (to jsme zvědavi, kdy na to dojde ;o)). A pro sicher už se těšíme.

Nemohu nezmínit, že nákup potravin v Letňanech nás opět neuspokojil. Ba co dím, spíše znechutil. Příště už tam fakt nejdeme!

Dorazili jsme sice dost pozdě, ale ne natolik pozdě, abychom ještě nestihli nějaké to vínko se Skalákem. Přesun do TV koutku k projekci Vymítače ďábla se ukázal jako ne zcela šťastný nápad. A tak jsme se raději šli před zlými silami schovat do postýlky pod peřinu. Tam je to podstatně bezpečnější. Viď, Peti?!?!

pátek 5. října 2007

Malá Anna

V průběhu týdne holky po icq řešily, jak je to s Marií a očekávaným potomkem. Anna se narodila 3. října, měla lehce přes 3 kila a bez centimetru půl metru ;o)) A my se vydaly zkontrolovat, jak jim to oběma sluší. Až to budeme dělat někdy příště, máme prý dát Marii nějaké echo předem, aby si stihla udělat hlavu a make-up a tak… Ale já myslím, že byly obě za princezny. Anna předváděla spící variantu hodného miminka a maminka se nám snažila barvitě popsat, jak vypadá její pravá/noční show. Ale já myslím, že to nebude tak horké, obě vypadají moc spokojeně a zdravě. Co víc by si jen mohly přát! Seznámili jsme se i se zbytkem rodiny, asi z nás nebyli moc nadšeni…Příště se polepšíme…Slibujeme!

Bohužel byl dnes vyhlášen „globální“ nemocniční den. A já si udělala také průzkum Krčské porodnice. Verun si tam nechali na pozorování, a tak jsem ji šla se Skalákem na chvíli dělat společnost. Vždyť mám ještě v živé paměti, jaká byla v nemocnici pěkná nuda. Za odměnu jsem měla tu čest se seznámit s muflony. No a poté, co se Peti vyspinkal, jsme vyrazili klasickou trasu směr KFC a Nehvizdy.

Byl to opravdu náročný den!

pondělí 1. října 2007

Znovu na kontrolu

Po všech peripetiích v nemocnici se opět vracím do péče svého nového gynekologa a hurá na kontrolu. V podstatě šlo jen o rozhovor o tom, že bych měla mít ještě týden nemocenské, což se mi moc nehodí, tak jsme se nakonec domluvili na práci z domova, to by mělo pro mé zdraví stačit. Je ovšem potřeba vyřídit „oficiality“ v práci a nakopírovat prácičku. Naštěstí jsem stihla i původně dohodnuté kafe s Jájou…a večer HURÁ domů.