pondělí 31. prosince 2007

Kdo nehraje s námi, hraje proti nám

Malujeme, povídáme si, předvádíme se a někteří hlavně střílejí…ano, i takový byl náš Silvestr, kterým jsme zakončili rok 2007. Pochopitelně tomu předcházel úklid domečku, někteří jeli ještě tento den do práce, proto dostali za úkol i nákupy, ale bowle byla připravena od včerejška, tak už jen hlavní chod a mňamky. Však to známe. Nejdříve dorazilo Somado (pokud nepočítám nezbedného synka Honzíka)…čili Ivi, Linda a Jiří. Ti všichni u nás byli i na přespání. Další nejrychlejší byla delegace z ministerstva. Míša už měl hezky nachystané všechny propriety pro playery, a tak se mohlo začít pomalu testovat. A tak my jsme s Hankou chvíli něco chystaly v kuchyni a chvíli seděly s Lindou a Ivi. Zpočátku to pro ženskou sekci nevypadalo zrovna nadějně. Ale bylo nás 8, a tak někoho napadlo, že bychom zatím mohli zahrát Bang! Ten pro víc lidí stejně není. Výborný nápad. Jen kdyby někdo včas umlčel Honzíka s dalším výborným nápadem přečíst si, co má kdo za „zvláštní vlastnost“. Už u něj jsme s tím zabili čtvrt hodiny a nikam jsme se nedostali. Si asi dokážete představit, že to u zbývajících 7 nebylo o moc lepší. I při hře se projevily mírné nedostatky těch, co Bang! zatím nehráli dost často. Takže jsme omylem zabili Míšu a pak jej zase oživili, a to hned poté, co nám prozradil, že je bandita. Ups?!?! Jak mu to jako banditovi ale nesmírně slušelo si pak všimněte v albu, které bude pod článkem ;o)) Přežili jsme snad ještě nějaká dvě kola, kdy jsme zabili dalšího banditu a považovali (hlavně tedy já jako šerif) hru za vyhranou ;o)) Prekérní situace, kdy poslední zbývající bandita (z ministerstva) nemohl dostatečně protestovat, neboť by se prozradil. Vskutku povedená hra ;o) Někdy v jejím průběhu dorazili Skalákovic, proto existuje i ta výše zmíněná fotodokumentace.
Každopádně brzy dorazili taky Kolouškovic a Nohelovic (snad to nepletu) a ukecali jsme to ještě na mafiány (než kluci začnou střílet naostro ;o)). Hra to byla zajímavá… můj poslední tip před smrtí na Verun, Míšu, Lindu a Skaláka byl myslím přesný. Fakt nechápu, jak si někdo mohl myslet, že zrovna já a Dan jsme mafiáni!! Tak pro příště děcka. Jo?!?!
To už ale kluky svrběly prstíky a museli „ke strojům“. My holky jsme se pustily do hraní Activity. Šlo nám to skvěle. Co se kreslení týkalo, byla neporazitelná dvojka blondýnek. Na školní autobus asi nikdo nezapomene. Na Hančinu příklepovou vrtačku v pantomimě taky ne. Prostě zajímavých kousků bylo víc než dost. Pěkný byl taky Lindin kreslený kotoul/kotrmelec. Co vám budu povídat, to se musí zažít. (To je taková ta výzva pro ty, kteří nepřišli – jakože udělali velkou chybu, jestli to do teď ještě nepochopili ;o) …whatever…)
Hrálo se a hrálo, jedlo a pilo a nějak jsme skoro ani neměli čas bouchnout o půlnoci to šáňo. Rychle ven před dům. Bouchnout, rozlít, vypít, popřát, popusovat, odstřelit ty jediné Skalákovy „prskavky“ a mohli jsme se znovu věnovat svým bojovým hrám. Chvíli jsme ještě z tepla domova pozorovali tu „tajemnou září nad Muškovými“, ale času nebylo nazbyt. Musíme to přeci vyhrát – teda dohrát jsem chtěla říct.
Kolouškovi odešli nejdříve. Péťa musela za Marečkem, Jarda prý brzy ráno razí do Vídně. Časem kluci přešli z notebooku k naší Activity, jen Petr z ministerstva se se svým strojem nějak nedokázal rozloučit. Objevili jsme nové dimenze této hry a nové/mužské pohledy na věc. I když předvést „cit v prstech“ prostě nejde. A že někdo uhodne „knihomila“, když pantomimu předvádí Skalák?! To je víc než podivné!!! Ale to už byly téměř 4 ráno a kromě vtipu o chobotnicích, který Skalák sliboval na půlnoc, jsme si vzpomněli, že na všechny čeká ještě báječná tombola. Kolouškovic a Linda, která šla spát ve 2 ráno, mohli jen litovat. (Linda tak ráno v 9 hodin také učinila, škoda že si to nemohla nechat na později ;o))
Do pěti byly úúúúžasné dárky rozdány ke spokojenosti všech. Honzík si dodnes čte poezii. Marťa (Nohelová) se asi bude muset vydat na poušť, aby si své dárky užila. A jak to bývá, každý se vždycky se svými dárečky uchýlí někde do koutku, aby si je užil. A tak se všichni uchýlili do postýlek, aby si užili…trochu spánku.
Stejně tak i já s Míšou, sice až za hodinu, po umývání nádobí, ale „jak na Nový rok, tak po celý rok“ – takže jsme to tam nemohli nechat, přeci tady nebudeme mít celý rok kuchyň plnou špinavého nádobí, ne?!
Ráno nás vzbudila Linda (překvapivě). Příště ji ve 2 jít spát rozhodně nepustíme. Aspoň že se vytrestala tou tombolou. Jirkovy dárky se jí moc líbily. Tak jsme si dali kafe/čajík, Pétin výborný koláč či marlenku…. Jóóó jak na Nový rok… Pak už jen dychtivé Lindě a ostatním odprezentovat fotografie a příběhy z Afriky a můžeme Silvestra považovat za vyřízeného ;o)
Tak zase za rok!! Honzíku, Marki… nezapomeňte si to příště lépe naplánovat!!!

neděle 30. prosince 2007

Vodní svět v Holešovicích

Opět nás čekalo brzké vstávání, přesně jak Zuzka hrozila ;o)) Nácvik se snídaní, Míša dokonce musel k sousedům pro mlíko, ale zvládli jsme to. Pak bylo v plánu vyrazit do Holešovic podívat se na mořský svět a pak že bychom snad jeli na Floru do IMAXu a hlavně do obchůdků a CH. Každopádně v celé sestavě jsme zvládli pouze mořský svět, kde se holkám (jako prý i obvykle jiným dětem) nejvíce líbil plácek, kde se jim různé mořské potvůrky rozskakovaly pod nohama. Jelikož před tím stihly posnídat párek v rohlíku a hranolky, pokračovali jsme průzkumem Malé strany s lehkým občerstvením v podobě trdla ;o) Na zastávce Malostranské náměstí bylo nejlevnější a nejlepší, taky jejich výroba a prodej trvali nejdéle;o). Pár kousků jsme pak předali zbytku skupiny a v podstatě se s nimi rozloučili, neboť jsme domů do Nehvizd žádné suvenýry dovézt nemuseli.
Ale obchůdky na Floře nás pořád zajímaly, restaurace Orange moon taky. Čili cesta do CH a jeho okolí byla jasná. Po dobrém obědě, který nebyl tak „hot“ jak jsem se obávala, nastal hon na zajímavé kousky, nejlépe ve slevě. Pro Míšu bohužel hon marný. Já si v oblíbeném Promode přeci jen něco našla. Pak ještě hrníček pro Janku v CH a nějaké ty hry. Až nás to zcela unavilo. Tak hurá domů! A víkend je za námi :o(( Ale pro mne volný den před námi ;o)) neboť zítra je Silvestr. A na ten se raději pořádně vyspinkáme.

sobota 29. prosince 2007

Výlet na hrad na výstavu betlémů

Zuzka hrozila brzkým vstáváním, ale naštěstí to nebylo tak vážné ;o) V klidu jsme posnídali a vydali se do města, mj. s cílem projet se MHD. Po menším kolečku jsme zaparkovali před hlavním nádražím a vydali se skrze Slovanský dům a Coffee Heaven Na Příkopě do stanice Můstek. Tam holky vyfasovaly sladké rohlíky a mohli jsme pokračovat dále do metra. Hezky na Malostranskou a odtamtud tramvají na hrad. Zima byla velká, obzvláště když jsme zrovna postávali někde ve stínu. Fronta do chrámu svatého Víta byla nekonečná, takže prohlídka, o kterou Janka stála, se nekonala :o(( Prohlídli jsme až vánoční betlémy, od kterých jsme všichni tak nějak čekali trošku více. Holt není každý den posvícení. Teď ještě foto s hradní stráží, které Terezka tolik chtěla a šup šup po schodech dolů a směr pizzerie Donna.
Polévka dne byla cibulačka a dlouho to trvalo, než nám jídlo donesli :o( Ale pochutnali si všichni. Terezka odzkoušela všechno (sýrovou pizzu, Zuzčiny noky se smetanovou omáčkou i mé gratinované brambory), Vendulka si pochutnávala na svém kuřecím se smetanovo-sýrovou omáčkou.
No a hezky napapáni jsme se mohli vydat na Staroměstské náměstí. Projít kolem stánků, zakoupit trdla apod. Vzhledem k tomu, že osvícený Staromák viděli všichni včera, pokračovali jsme do Palladia. Tam jsem nakonec zůstala hlídat holky u jeskyně se skluzavkou. Na Terezku byla zpočátku velmi rychlá, ale provedli jsme jistá bezpečnostní opatření (jako odchyt před tvrdým dopadem) a nakonec už to zvládla i sama (stačilo chvíli nedávat pozor a už ji to šlo i samotné ;o)). Pochopitelně jsme Zuzce, která se vrátila z nákupů, musely předvést, jak jsme se taky naučily „lézt po skále“, ale pak už se šlo pro jídlo a pití a hurá domů do Nehvizd. Já teda stihla ještě zakoupit botičky a zkontrolovat Reserved ;o))
Doma jsme dali rychlou studenou večeři a holky chvíli samy malovaly a chvíli se dohadovaly, jaká pohádka se pustí na DVD. Ke konci jsme se ještě naučily stříhat vánoční hvězdy a mohly jsme jít do hajan ;o) Janka s Míšou si ještě stihli zahrát Jančinu nově zakoupenou hru Blokus (pokud to nepletu). No a když jsem se vrátila ze čtení pohádek (Vieweghovy krátké pohádky se mi zdají poněkud dlouhé), stihli jsme ještě na televizi odprezentovat fotografie z Afriky. Pochopitelně i s veselými příběhy. Ještě umýt nádobí, ale teď už fakt do postýlek všichni! I bez pohádek!
A tradiční fotodokumentace:

pátek 28. prosince 2007

Druhý Ježíšek

Dva pracovní dny mezi svátky máme za sebou, ještě rychle nakoupit a hurá domů uklidit a uvařit, dneska totiž dorazí Janka a Zuzka s holkami a Láďou. Rozhodli se ještě zajet zkontrolovat Staromák. Poté následovala večeře a rozbalování dárků. A to prý už Terezka cestou z Prahy do Nehvizd spinkala. Na testování hraček však bylo energie zase dost ;o)) Taky jsme se holkám zřejmě dokonce trefili do chutě, nebo jim cestou řádně vyhládlo, protože večeřely hezky s námi Terezka nejvíce zapečené těstoviny a Vendulka maso.
Odzkoušeli jsme skoro všechny hry a přišel na řadu boj žraloků v naší velké vaně. Ještě pořád je tam pro obě místa dost, jsem zvědavá, na jak dlouho ještě ;o)) A co že to bývá pro princezny na závěr?? Přeci pohádky na dobrou noc! ;o))

středa 26. prosince 2007

Druhý svátek vánoční

Opět obědváme u Skalákovic. Že prý mají velké zásoby a je potřeba se toho zbavit. Upřímně řečeno, na kvalitní uzené mne prostě dostanou vždycky. A bramborová kaše, ta je taky hitem poslední doby ;o)). Co nezvládáme, jsou nové „vánoční“ pohádky. Nějak vyžadují asi větší pozornost, než jsme jim věnovali. A tak raději konečně vyrážíme do plánované posilovny, shodit ty úlky a jiné dobroty. Večer máme poklidný, připravujeme se na pracovní dny, neboť Skalákovic jeli slavit s ostatními známými do Přílep.

úterý 25. prosince 2007

První svátek vánoční

Původně jsme dneska chtěli jít "pro jistotu" do posilky, ale protože fitka s takovými dychtivci nepočítají, nezbylo nám, že se jít projít na Staroměstské náměstí. Tam jsme vyrazili až po obědě - pro změnu opět u Skalákovic, podávala se vánoční rybí polévka. To je na naši rýmičku (to jako mou a Verčiny mamky) to nejlepší. Někteří šli ještě jednou i do salátu a ryby.
Každopádně "to je dost, že nás taťka zase jednou někam vyvezl". Na Staromák jsme dorazili k večeru. Udělali několik fotek osvíceného náměstí, stromečků, stánků se svařákem a trdlem ;o)) No byla to dobrota, ale zima byla taky pěkná. Takže jsme to vzali zpět přes Václavák a už se těšili domů do teplíčka.
Večer jsme se pustili do hraní hry Dostihy a sázky. Vzhledem k tomu, že už to nikdo z nás dlouho nehrál, museli jsme na netu najít pravidla. Pak jsem si nějakých 10 kol postála na políčku distanc, počkala, než všichni nakoupí koně, a mohla jsem vyrazit na okružní jízdu zbavit se nějakých prašulí. Překvapivě tentokrát nevyhrál bankéř - Skalák. Zřejmě jsme ho svou počáteční podezřívavostí rozhodili natolik, že neměl odvahu si brát z banku na přilepšenou (nebo mu to prostě nešlo). Každopádně v balíku se ocitla Verun s Papušem a nám, co jsme byli na mizině (čili mně a Míšovi), nezbylo, než si začít něco se zločinem. Bohužel nás prozradily důkazy, neboť Skalák stihl vše natočit. Na další hru už jsme si nějak netroufli, za to měl někdo skvělý nápad začít si takhle v 1 ráno na youtube sjíždět hity 90. let. A tak se tady Skalák v rytmu disca pohyboval s rukou na levém uchu ;o)) a taaaak...you know...prostě takový tradiční "sousedský" večírek ;o)) Však se podívejte:

pondělí 24. prosince 2007

Vánoce, vánoce přicházejí

Letošní vánoce už se konají opravdu v novém. Loni jsme to zvládli ještě U zeleného ptáka pouze s cestou do Nehvizd (vyvětrat). Tentokrát už je to opravdu v Nehvizdech, letos u Skalákovic i s Verčinou maminkou. Štědrovečerní večeře je připravena, částečně už z předchozích dní. Takže přes den probíhalo balení dárků a dolaďování detailů. Večer jsme se hezky ve svátečním sešli u stolu. Stačilo si donést vlastní židličku a mohlo se začít. Prý vzhledem k tomu, že teď bydlíme o 400 km dál, je 15 minutové zpoždění naprosto v pořádku. Polévka byla tentokrát smetanová-houbová, salát a ryba tradiční.
Dárků byla pod stromečkem hromada. Velká část patřila dosud nenarozenému ;o))
Jelikož chtěl Míša, abychom dárky rozbalovali jednotlivě za pozornosti ostatních (jako by tušil, že bude na chvíli slavným tankistou ;o)), snadno jsme tak překonali čas odchodu do postýlek z loňska.
Dokonce jsme se pak ještě pustili do hraní věže. Maminka od Verun z toho měla největší obavy, ale druhou hru jsme dojeli až do fáze, kdy se nedalo pokračovat, a to jsme přitom ještě zvládali kontrolovat taneční kreace ve Smím prosit ;o)). Každopádně Peti to všechno dokumentoval, tak to tady co nejdříve přihodím. (Už se stalo ;o))

neděle 23. prosince 2007

Kde ztratili kapři hlavu?

Celou sobotu jsme dolaďovali vánoční výzdobu a jezdili do obchodů pro světýlka. Ale zvládli jsme to! A vánoční výzdoba je hotova, stromeček nastrojen...prostě paráda! Mezi tím se stihla ještě nějaká ta vánoční sklenička u Čejkových a diskuse o mikroventilaci a kapřích hlavách. Večer taky posezení se Skalákovic a Verčinou mamkou nad skleničkou portského.
V neděli dopoledne vyrazili Péťa s Míšou pro kapříky (asi jim na účet nic nepřišlo, tak si je museli vyzvednout sami). Odpoledne jsme zvládli návštěvu u Kolouškovic. Skalák zatím doma porcoval a Verun s mamkou mezi tím stihly nastrojit stromeček. My od Kolouškovic dorazili přímo k nim pomoct chystat salát.
Stihli jsme přes víkend i balení vánočních dárků, tak to vypadá, že Vánoce klidně mohou začít ;o))
Abyste věděli, že si nevymýšlím, tak přidávám fotky kapříků a salátu:

A taky našeho nazdobeného stromečku:

pátek 21. prosince 2007

Poslední vánoční nákupy

Potřebovala jsem pro Míšu vyzvednout vánoční dárek, a tak jsme se vydali na Chodov. Co se aut a lidí týče, nebylo to tak hrozné, jak jsme předpokládali. Zvládli jsme nakoupit i potraviny s vidinou toho, že už do Vánoc do obchodu nemusíme. Bohužel to zůstalo jen jako naše zbožné přání.
Každopádně po shoppingu jsme měli sraz u Skalákovic, protož už byl fakt nejvyšší čas začít dělat úlky. A že se nám letos opět povedly ;o)) Měli jsme nové "staré" formičky. Prostě takové, na jaké jsme všichni ze svého dětství zvyklí. Postupně se dodělávala máslová náplň, potom zase těsto...a tak pořád dokola. Až jsme se unavili natolik, že nezbylo než jít hezky do postýlek.

čtvrtek 20. prosince 2007

Pája slaví narozeniny

Toyota slaví Pájovy narozeniny, tak snad tímto letošní večírky končí. Já si tedy dala sraz taky s Pájou, však už jsem mu to taky dlouho slibovala...a od něj jsem mířila na poslední letošní volejbálek. Ten se však nekonal, a tak jsem místo toho stihla nějaké nákupy v Globusu. Prý tam nakupovali i Verun s Péťou, takže nám to aspoň pěkně vyšlo, neboť jsme byli domluveni, že pak dorazím k nim ;o)
Míša tentokrát ani nepil, čili dorazil domů po vlastní ose.

středa 19. prosince 2007

Můj vánoční večírek

Po dnech pilného analyzování přišel na řadu i můj vánoční večírek. Jako obvykle se mi averze k pivu zase trošku prodražila, ale co už, když je to jenom jednou za rok. Po dvou koktejlech jsme přešli rovnou na panáky a s Jájou jsme se rozhodli je kromě jídla prokládat i kvalitním tancem, abychom nebyly brzy společensky unavené. I tak to Jája z výše uvedeného důvodu kolem půlnoci zabalila. I když jsem ji nabízela zaručeně skvělý odvoz na ČM. I tak byl parket plný lidí až do našeho odchodu kolem 2 hodiny ranní, kdy si mne a Honzu přeci jen vyzvedl. Jak to tak vypadalo, u Honzy to bylo "na poslední" chvíli ;o)) Zhodnotili jsme, že přístupová cesta do našich Nehvizd je trošičku dopravně lepší, ale to už jsme byli doma a chystali se do vyhřáté postýlky. Míša se musí rychle vyspinkat, včera vyzvedával Skaláka z jeho vánoční besídky...jo, je to bydlení za Prahou trošičku náročnější, ale zvládáme to skvěle.
Jinak Jája druhý den do práce nedorazila, prý před naší společností upřednostnila klid a pohodu vlastního bytu neli záchodku.

neděle 16. prosince 2007

Vánoční výzdoba

Dnes jsem konečně s Míšovou pomocí dodělala vánoční výzdobu. Rozmístili jsme všech našich 24 metrů světýlek a řádně je vyzdobili všemi možnými ozdobami. Taky jsme dneska konečně zapálili svíčky na našem skvělém adventním věnci a Míša to vše pečlivě zdokumentoval.
Jó a dodělali nám dneska sádroš v garáži! Pan Konšel prý je velmi vtipný a dnes zřejmě i velmi hladový. Proto jej příprava našeho oběda zrovna nepotěšila vzhledem k tomu, že digestoř zatím stále ústí v garáži, kde byli celou dobu zavřeni.
Každopádně na naši vánoční výzdobu mrkněte zde:

sobota 15. prosince 2007

Moravská vánoční besídka

Po sousedské besídce se konala besídka moravská, tentokrát u Ševčíkovic, neboť se v podstatě jednalo taky o kolaudaci Ševčíkovic nového domku a dodatečnou oslavu Veselkovic veselky. Proto se tyto dva páry podělily o přípravu večeře, a tak jsme si pošmákli na Ševčíkovic kapříkovi a Veselkovic bramborovém salátu (Verun měla pochopitelně svou část s jogurtem).
My s Míšou a Honzíkem jsme viděli domek ještě brzy po naštěhování, čili bez nábytku. Takže zařízená kuchyň i obývák pro nás byly novinkou. Kombinace tmavého dřeva a světlé, pistáciové zelené vypadá opravdu moc pěkně.
Taky jsme otestovali zabudovaný kávovar. Jiřík připravil pro Míšu a Skaláka speciální kávy na přání.
V průběhu večera jsme taky odprezentovali naše fotky z Afriky. Honzík se akce tradičně neúčastnil, proto se nemohl bránit proti veselým historkám o topících se členech výpravy. Simča s Jiříkem pak přidali svou část o cestě do Singapore a přilehlého okolí, a to tématicky v tradičním oděvu. Veselkovic na závěr přihodili veselý příběh o tom, kolik tak v Praze stojí svatební fotografie. Velmi poučné!
Pak už nás Verun hezky odvezla zpátky do Nehvizd, do postýlek...Dobrou noc!

pátek 14. prosince 2007

Sousedská vánoční besídka

Od té doby, co se venku nedá grilovat, už jsme se dlouho neviděli. A tak nezbylo než svolat sousedskou vánoční besídku. Přes veškerou Skalákovu snahu účastníky besídky co nejvíce zmást, přeci jen všichni dorazili. Vše se konalo překvapivě u Skaláků. Jídla a pití bylo dost. Kontroloval se především vaječný koňak.
Na všechny jsem si vymyslela zákeřný úkol - vystřihování vánočních vloček. Že si doma uděláme mj. homemade výzdobu. Jarda a Skalák se sice k této činnosti přesvědčit nedali, což vynahradili jiní několika kousky navíc. Cenu za nejlepší vločku by asi získali Eliška a Míša. Bohužel jsem je ve vánočním shonu nestihla vystavit úplně všechny. Každopádně neteřím se na oknech moc líbily a musela jsem je to pak taky naučit.
Besídka byla nakonec i takovou jakoby rozlučkou s vídeňáky Jardou a Péťou, kteří teď budou střídavě pobývat v ČR i Rakousku.
V průběhu večera došlo i na tradiční Kaťáky. Finále patřilo Tomášovi, který musel nejdříve poslechnout několik Skalákových povelů, než si vysloužil na zpáteční cestu svůj demižonek se zbytkem slivovice.
Fotodokumentaci pořizoval Tomáš, čili si zde dovoluji prezentovat jeho dílo:

čtvrtek 13. prosince 2007

Předvánoční volejbálek

Tento příspěvek je především pro Raďu. Míša se na volejbálek dneska tak nějak úplně necítil, takže jsem jela sama. A bylo nás pět... Po několika výměnách jsme se rozhodli ověřit své znalosti a dovednosti práce s žíněnkou, trampolínou, švihadlem, létajícím talířem a kruhy. Na těch už jsem dlouho nevisela! A to to byla naše nejoblíbenější zábava při návštěvách u babičky. Vždycky jsme s Raďou dostaly vynadáno, protože jsme byly příliš slabé na to kruhy vytáhnout zpět nahoru. Ale houpat se a točit se jsme vydržely hodiny a hodiny...
Jinak jsem dneska Honzíkovi předala jeho čistě vypranou a vyžehlenou africkou výbavičku. Měl toho celou tašku. (A to si ještě hned po příjezdu jednu odvezl plnou špinavého prádla k mamce ;o))

středa 12. prosince 2007

Míša má vánoční večírek

Večer jsem vezla Míšu na vánoční večírek. Jako velmi výhodná se osvědčila cesta přes Karlín a kolem arény, kde byl právě nějaký mega-koncert a fronta pochopitelně široko-daleko žádná.
Do půlnoci jsem pak byla „tradičně“ ve vedlejším azylovém domě a vyráběla náš adventní věnec. První do nového domečku ;o)) Při té příležitosti jsme vyráběli tradiční vaječný koňak a s ním související tradiční sladké chipsy. Trvaly nám nějak hodně dlouho, takže jsme šli nakonec spát s tím, že až pojedu pro Míšu, vyzvednu si u Verun (snad již hotový) plech a těsto nakrájím. K tomu došlo zhruba ve 3 hodiny ráno. Nechápu, proč ani tentokrát chipsy nejsou jako „od maminky“ :o(( vždyť je to recept od ní!

úterý 11. prosince 2007

Buď fit!

Je to sice jenom krátký záznam a pro čistě archivační účely...každopádně dneska jsme byli po dlouhé době zase chvíli sportovat. To jen abychom si to případně mohli ověřit.

pondělí 10. prosince 2007

Náš první stromeček!

Dnes večer jsme si koupili náš první živý stromeček. Určitě mu to bude u nás doma moc slušet. Nejdříve jsme si zkoušeli vybrat ve Štěrboholích. Tam měli jeden krásný, ale měl poněkud rozdvojený kmen a Míša zhodnotil, že ten upravovat do stojanu určitě nechce. I přes skvělé manipulační techniky i ze strany pánů prodejců jsme se nakonec rozhodli zajet ještě na Černý most. Nabídka Hornbachu nás moc neokouzlila, aspoň jsme tam dokoupili nějaké vánoční ozdoby (i když největší základ máme z Roztylského Obi).
Nicméně náš první vánoční stromeček jsme nakonec koupili u Globusu. Pan prodavač byl velmi ochotný a vybíral a předstoval další a další kousky. Ta jedlička, co se nám zalíbila, byl poněkud košatější a měla větvičky nahoru. Byli jsme celkem přesvědčeni, že si ji vezmeme, dokud s ní pán potřetí neuhodil o zem, aby se jako předvedl v celé své kráse. Whatever, vdyž koneckonců každý stromeček potřebuje splnit svou vánoční povinnost, tak si ho vezmeme. To bude paráda, až budou mít stromeček i všechny vánoční ozdoby své místo!

sobota 8. prosince 2007

Posvatební rozlučka se svobodou

Někdy se to holt před svatbou nestihne (někdy se to dokonce nestihne vůbec). Každopádně Bára to nevzdala, a tak jsme se dnes večer mohli sejít u příležitosti jejího loučení se svobodou. Na akci mne hodila Verun hned po shlédnutí filmu Václav s Ivanem Trojanem v hlavní roli. Opět skvělý výkon, i když film opravdu nebyl komedií, jak mnohdy v článcích psali. V kině jsme byli pochopitelně všichni 4, ale kluci si pak jeli „po svém“, tj. do obchodů s elektronikou ;o)) Prý jsou potřeba nějaké nové televize nebo co.
Každopádně s Bářinou svobodou jsme se myslím rozloučili důstojně. Ačkoli (od ledna seznamí) Tomáš protestoval, že na tequily je ještě brzy, ukázalo se, že opak je pravdou a stihli jsme dnes večer asi jen 3 nebo 4. Tradiční pěší cesta do Infinity byla díky velké zimě opravdu náročná. Dali jsme to i se zastávkou na benzínce. V Infinity bylo bohužel narváno a tak nějak jsme se nedokázali rozhodnout, kam se jinak vrtnout. Takže jsme nakonec před Florou čekali na Míšu a zabíjeli čas ohlížením vánočních stromků. Nevím, jestli to bylo tím alkoholem, ale vypadaly nádherně. No nic, dneska se asi ještě nakupovat nebude. Ale teď už raději pojedeme spinkat.

pátek 7. prosince 2007

Corollka už je hezky v teplíčku

Míša se vrátil z Bratislavy tak akorát. U domu totiž ještě zastihl dělníky, kteří nám instalovali vrata, takže měli možnost mu předat ovladače. Každopádně teď už máme místo přístřešku hotovou garáž. Hurá!!!
A tady se můžete podívat, jak to vypadá. Prostě paráda, teda až na ten "jiný odstín bílé", jak vtipně pan "autor" nazval naši vanilkovou boční zeď ;o))

čtvrtek 6. prosince 2007

Mikulášský večírek u Ivi

Ivi na dnešek vyhlásila Mikulášský večírek ve svém novém bytě, čili to byla současně taková malá kolaudace. Míša byl toho času někde na Slovensku (konkrétně snad dokonce právě v casinu). Jídla a pití bylo dost, zúčastnili se kromě mne Linda, Jiří, Honza, Verča, Janka a dokonce i Marki. Jen byli všichni tak trošku pracovně unaveni. Každopádně pro příště víme, že je potřeba na kolaudaci zvát taky sousedku zezdola, kterou rušila i naše poněkud poklidná konverzace. Já nakonec u Ivi přespala, čili jsem strávila noc na Pankráci.

středa 5. prosince 2007

Máme práce až na půdu

Dnes nám totiž upravují půdu. Dávají tam desky, aby byla pochozí a instalují skládací schody, abychom se tam snadno dostali. Bohužel jim při té příležitosti spadly staré původní dvířka na naší plovoucí podlahu a zanechali tam neodstranitelnou vzpomínku. Jinak je to všechno docela v pohodě. Tak nějak jsme měli štěstí, že si to natrénovali nejdříve u Skaláků. Oni zase nemají památeční díru v podlaze. Čert ví co je lepší.
Jo a taky máme „vanilkovou“ zeď u naší nově dobudované garáže ;o) To taky potěší.