pondělí 28. února 2011

Zase ve 4lístku

A je to sichr, budeme pokračovat ve 4lístkovém cvičeníčku. Sice jsme si to trošku zdramatizovali doma zapomenutými penězi a na zaplacení dalšího kurzu jsme si museli vypůjčit, ale zvládli jsme to.

neděle 27. února 2011

Nacvičujeme

Kromě práce jsme se o víkendu dostali k Fílově tréninku jízdy na kole. To jsme se tak vydali na procházku celá rodina. Ve čtyřech (nakonec vlastně hromadněji ještě s Cimbůrkovými). Nicméně je to zatím trošku boj. Takže bude asi lepší, když kočár bude vozit táta a Fílu trénovat máma. Jinak hrozí v rodině drobné újmy na zdraví.

sobota 26. února 2011

Den podle Krtečka

Den začal tak nějak tradičně (jako posledních několik dní). Fífa má teď poměrně dobré spaní (nevím, je to tím, že s ním spím v pokoji nebo prostě proto, že už není nemocný?). Každopádně se ráno probudím, protože slyším nějaké zvuky – to si totiž Fífa hraje na zemi s vláčky a směje se na mě. Tomu říkám hezké ráno (jen kdyby to nebylo před sedmou, obzvláště když jsem šel spát až o půl druhé v noci). Nu co už.

Každopádně rychle se najíst a nachystat na plavání. Při odchodu se s Fífou domlouvám, že cestou zpátky ještě natankujeme mamince auto. „Nene“, odpovídá. Pak se ale zamyslí a opraví se: „Jo, jo, jako ten pán v Krtečkovi.“ OK, tak to bychom měli.

Plavání samotné dnes nic moc. Malý nechce dělat to, nechce dělat ono, tatínek je z toho naprdnutý, malý pak samozřejmě taky. Ale tak snad to bude lepší příště.

Po nezbytném hraní v herničce vyrážíme domů. Resp. to ještě není tak jednoduché, jak jsem si původně myslel. Už zdálky se mi totiž něco nezdálo na autě. A po příchodu k němu se to potvrdilo – máme prázdnou levou zadní pneumatiku. Uf. Nu což, rezerva je a zas tak obtížná ta výměna není. Naštěstí mám pomocníka, takže pohoda (jak pak prohlašoval: „Pomáhal jsem tatínkovi sekat,“ rozumějte vzal klíč na kolo a bušil s ním do cesty). Fífa mě pak dostal ještě s jednou hláškou: „Měníme pneumatiku, jako ten pán v Krtečkovi!“ A jo, to mě ani nenapadlo. Asi jsem to přivolal hned ráno tím tankováním. Snad je to dnes poslední věc, která je podle Krtečka.

čtvrtek 24. února 2011

Daníkovy narozeniny

Daník má dneska třetí narozeniny. Vybral si na to krásné, opravdu velmi krásné, luxusní počasí. Tak jsme si ho řádně venku užili. Prostě paráda… To se to pak doma krásně spí. Jen kdyby i Fíla zabral. Mne by to rozhodně nedělalo vůbec problém. Však už mi taky padaly oči, ale Fílovo „cililink“ mne nakonec vždycky probudilo.

středa 23. února 2011

I špatné dny někdy jsou…

To když třeba venku mrzne až praští (nejčastěji máma Fílu ;o)) To pak nepomůže ani návštěva kamarádky Verunky a tety Danči. Ty totiž mladou paní zatím ještě moc neunaví, takže večer už je doma jen zničená matka, nervy postrádajíc. Aby bylo ještě lépe, tatínek se netradičně zpozdil, takže kombinace uplakaných dětí a hladu způsobila, že to dneska ale opravdu opravdu nebyl dobrý den.

úterý 22. února 2011

Trochu honička

Ano, dnešní program byl poněkud nabitý. Ze zpíváníčka jsme vyrazili na kyčle. A to jsme ještě stihli zkontrolovat kačeny. No a po kyčlích jsme ještě zvládli návštěvu Sylvy s dvojčaty – Víktorkou a Dominikem. Mladý pán dneska zažil, co ho za pár měsíců čeká na denním pořádku. Generální průzkum hraček včetně jejich přemisťování. Joooo, bude to boj. Nicméně dnes máme za odměnu aspoň uklizené koleje. To můžeme konečně zase pro změnu jednou vysát ;o))

U Fíly jsme definitivně objevili poslední dolní stoličky…že by nějaká souvislost s večerním přejídáním??? Nebo jen panáček převzal špatný stravovací model od rodičů :o(( Nicméně šíří se to rychle, u Cimbůrků se taky na večer řádně nacpávají a taky prý momentálně ujíždí na chlebu s marmeládou ;o))

pondělí 21. února 2011

Ach ty děti!

Dnes jsme se vydali sami na pravidelné cvičeníčko. Myslím, že jsme si vedli velmi dobře, i tak jsme ocenili tátovu pomocnou ruku, která si pro nás večer do 4lístku přišla.

A závěrečná hláška dnešního večera?!?! Úryvek z diskuse mezi otcem a synem: „S kým chceš jet v autě, s tátou nebo s mámou?“ „S tátou. Máma za autem poběží.“ (co bych pro své zdraví neudělala, že ;o)) Nicméně jsem dnes našla další zoubek. Přímo stoličku. Budiž synovi tedy odpuštěno. Každopádně doufám, že je jich tam už víc!!! (Mladý pán nás totiž nenechá řádně nahlédnout.)

Jóóó…a Kamča už se nesměje jen očima, už zapnula i audio!!!

neděle 20. února 2011

Jak se žije...

Zatímco včera Fíla pilně testoval tatínka ve věci sourozenecké rivality (přeci nebude nosit Kamču na rukou, když teď delší dobu nebyl doma a je vzácný, že ;o)), dnes jsme si užili pohodovou neděli ve čtyřech. V podstatě není o čem psát, ale abychom v budoucnu věděli, že jsme něco takového taky zažili a že si život ve čtyřech opravdu užíváme ;o))

pátek 18. února 2011

Zachrání/nezachrání?!

Včera jsme se jen tak poflakovali po Nehvizdech, protože nám na poslední chvíli pro nemoc paní doktorky zřušili kontrolu kyčlí. Nicméně dnes, dnes byl náročný den. Míša šel totiž slavit Tomášovy narozeniny (v tradičním duchu – bowling, sauna, chlast).

My jsme měli za odměnu na výpomoc Janičku. Tetě bylo dovoleno dokonce i okoupat, ale číst pohádku už musela máma. Trošku nevyšel timing s kojením, ale nakonec jsme všechno zvládli. Jen po Míšově návratu se odehrálo drááááma.

Malý dostal vysokou horečku, na to panadol, na to jsem absolvovala hysterický telefonát se záchrannou službou (už jim nejspíš nikdy volat nebudu), a na závěr se mladý pán rozhodl, že od 3 do 4 ráno je ideální čas na hraní. A to prý nesmí propásnout ani jeden z rodičů :o((( Pak má být člověk klidný a odpočatý. Ufff!!!!

Cenu za statečnost si tento den vysloužili máma (přes noční kojení v ranních hodinách koukala s Fílou na pár dílů mašinky Tomáše), táta (přes alkoholové opojení po oslavě si v ranních hodinách s Fílou hrál) i teta (přes veškerou obezřetnost si u nás na schodech při hlídání Kamči vyvrtla kotník).

středa 16. února 2011

Zkouška plavání

Měl to být takový běžný den. Dopoledne výlet na poštu. Odpoledne plaváníčko, jako obvykle. Jenže už jsme tři a máma ještě nesmí do vody. Takže se na to "běžné" plaváníčko obětovala teta Verča. Bohužel zbytečně, protože mladý pán chytl hysterii a s tetou do vody prostě nechtěl. Tak si zaplaval aspoň Daník a kluci se pak ještě v herničce pěkně unavili. Jinak by to byl velmi nepovedený výlet.

úterý 15. února 2011

Velké POPRVÉ

Dnes byl ten velký den, kdy jsme byli poprvé sami. Mladý pán byl úplně zlatý. Teda až na tu cestu od kačen, kdy chtěl mermomocí do kočárku, kam už se prostě nevejde. Strhl tím i Verunku, a to tak, že ani nechtěla nastoupit do auta a odjet. Podle všeho ji tam nakonec přeci jen naložili.

Večer se „na skok“ stavili Skalákovic. No a když je den „skákání“, tak to musí náš mladý pán spadnout z postele. To prý jinak nejde. Ale my mu na to neskočíme a konstatujeme, že na vzniklou újmu stačí jen foukání. Sílné a dlouhé, ale foukání.

Jinak jsem celý den úřadovala a vyřizovla narozeninové sms apod.

neděle 13. února 2011

Sliby, chyby

Tak to tady napíšeme, ať se to veřejně ví. Makulovi na kontrolu Kamči nedorazili. Ač jsme je čekali. Dlouho. Moc dlouho. Tak dlouho, že z toho mladý pán usnul. Tak aspoň k něčemu to bylo dobré ;o)

sobota 12. února 2011

Posezení s Čejkovými

Tak nějak jsme si řekli, že by bylo záhodno, aby se na Kamču přišel podívat i někdo jiný než jen rodina. Ne že bychom ostatním bránili, ale asi se báli šestinedělí či co… Na to my si ale doma nehrajeme, takže na dnešní večer byli pozváni Čejkovic.

Bylo to sice v takovémto úzkém kruhu, ale myslím, že se to povedlo. Vytáhl jsem Zdendovu slivovičku (kdy jindy ji vypít než při oslavě narození dcerky), což Tomáš samozřejmě náležitě ocenil. Ani nevím jak a padla skoro celá flaška.

Už si ani nepamatuju, co jsme všechno za ten večer stihli vyřešit, ale určitě spoustu věcí. Hlavně ale, že bylo veselo a Kamilka může zase klidněji spát.

pátek 11. února 2011

Perný týden

Makáme analyzujeme, štěstí, že už tady máme hlídání, i tak jsme si zase představovali, že toho stihneme podstatně víc. Whatever… I tak jsme toho stihli dost. Jako třeba kontrolu u doktorky (Fíla už je v pořádku a Kamča roste jako z vody - hravě překročila průměrný týdenní přírůstek 150 g a vrhla se rovnou na 300 g). Zbavili jsme se díky antibiotikům závislosti na umělém mlíčku. Zjistili jsme, že dítě na zahradě člověk neunaví, sebe však ano. Dali jsme si (9. 2.) první regulérní procházku. Sice musela jít Kamča na starost tetě, protože mamka už přeci nemá bříško a úplně klidně může běhat za Fílou. Ale i to se cení. Na hřišti jsme se sešli se sousedy. Fílovi jsme výhodně vyměnili motorku za větší odstrkovalo. Je na něm o poznání pomalejší, a to se cení. A taky jsme zvládli návštěvu dědy Mirka, babi Blanky a tet Barči a Verči. Fíla už se jim (ve svém prostředí) aspoň trošku vyrovná. Což bych teda nemusela oslavovat zrovna pádem dítěte z houpačky, ke kterému došlo díky chybě v komunikaci. Kdo má však rozeznat ano od ne ;o)))….a tak my tady žijeme.

sobota 5. února 2011

Čeká nás týden s tetou Janushkou

Večer dorazila teta Janushka, paráda. Díky tomu a díky Kamčinému dobrému spaní, zvládám první pořádný nákup. Kamča holt drží hladovku až do mého příjezdu. Prostě hodná holka. Tak snad to takhle bude pokračovat dál.

pátek 4. února 2011

Divočíme se Zdendou i s antibiotiky

Dneska se tu se Zdendou dělala divočina. Asi už panáčkovi co se nemoci týče trošku otrnulo. Některá kojení zvládáme lépe, některé hůř. Ale stále věříme v lepší budoucnost. Po večerním koupání odpadl Fíla i tatínek. Únava a ospalost však bohužel na konzumaci antibiotik neměla pozitivní vliv.

Jinak si dneska si Fíla docela sám pustil v TV krtečka. A že to není nejjednodušší, o tom svědčí skutečnost, že to neumí většina babiček a dědečků.

čtvrtek 3. února 2011

Doma ve čtyřech

První týden doma bojujeme. Jak s nemocí, tak se sourozeneckou rivalitou. Paradoxně nám ta nemoc intenzitu sourozenecké rivality trošku zmírnila. Ale úplně jsme se ji nevyhnuli. Takže já kojím a Fíla se válí plačíc po zemi a křičí, že chce mámu. Po kojení musím Kamču ihned odevzdat dědovi nebo do postýlky a utěšit tu naši hysterku.
A tak občas ztrácím nervy. Snad mi to jednou to dítě odpustí.

Díky vánočnímu zvyku na přísun hromady dárečků jsme dneska taky oplakali balíček z donáškové služby, balíček, který táta dovezl z pošty a skutečnost, že v něm nebylo nic pro Fílu. Jóóó těžký je ten život.