pátek 29. prosince 2006

Vánoce ve znamení klidu a zpěvu

Trochu se zpožděním a až po naléhání Mysháka píšu něco o našich letošních Vánocích.

Byly, řečeno jedním slovem, velmi netradiční. Anebo ještě jedno slovo - relaxační.
Proč netradiční? To proto, že jsme je nestrávili s rodiči na Moravě, ale s kamarády v Praze. Byl jsem pln očekávání, jak budou vypadat vánoční zvyky M+S, a to zejména Mysháka, který se jal zavádět svá pravidla již před Vánocemi - stavění úlů, úklid, příprava hrachové polévky, zpívání koled už od časného rána etc.
Proč relaxační? To proto, že jsme tentokráte nemuseli splnit milé povinnosti stihnout návštěvy všech rodinných příslušníků.

A teď od začátku.
Bylo ráno, 24.prosince. Vstal jsem jako první. Doma bylo úžasné, až mystické ticho. Využil jsem času, kdy kamarádi ještě spali a dokončil jsem závěrečné přípravy na dnešní večeři (úklid, polévka, vaječný koňak, salát, kapří řízky, zdobení stromečku a posledních pár kousků vánočního cukroví). Poté, když jsme se všichni dostatečně nasnídali (nejvíce Sonička, která vánoční zvyk půstu dodržovat nechtěla), vydali jsme se opět větrat naše domky. S+M topit a větrat a my jen větrat. O tom ale již bylo napsáno dosti :)
Tuto cestu do Nehvizd jsme pak večer absolvovali ještě před večeří jednou.

Mezitím, celé odpoledne, jsme věnovali odpočinku, spánku, need4speed a vaření.

Největšími hladovci (nikoliv ale půst dodržujícími) byla Veruš a Myshák. S velkou radostí tak byla večeře, přesně načasovaná na 18.00. Myshák po velkém přemáhání vyměnil všední tepláky a staré triko za adekvátní kalhoty a košili (viz foto v článku níže), a tak jsme mohli naši první večeři zahájit. Jakožto hlavní kuchař a zajišťovatel celého (pozn. autora : celého = celého) pohoštění, ujal jsem se také úvodního slova. My s Verun pravé francouzské šampaňské popíjejích, M+S Vermut srkajíc. Poděkoval jsem kamarádům za uplynulý rok, zejména čas, který jsme mohli společně strávit v jednom bytě a popřál jsem jim, aby se podařilo sejít se příští rok opět, ale již ve větším počtu ;)
K večeři se podávaly 2 druhy polévek - tradiční rybí Skalákovic a tradiční hrachová Myshákovic. A poté již jednotný kapřík a luxusní salátek. Poté, co Soňka zbouchla šestý řízek, jsme se pustili do rozbalování dárečků. Vzhledem k tomu, že jsme si letos nadělili hlavně domečky, rozhodl se Ježíšek to s dary nepřehánět. V čisté skromnosti nejhezčí dárek jsem dostal já :) Krásnou plastovou dětskou sekačku, jakože na trávu. Moc moc Ježíškovi děkuju. Verun zavedla nový zvyk (pro M+S), že podmínkou pro převzetí dárku, je zazpívání koledy. Tento zvyk byl přijat víííce než vřele a s velkou radostí.
Po rozbalení dárečků jsme pokračovali v poslechu koled asi až do osmé hodiny. Hned nato, přesunuli jsme se všichni do svých komnat a postýlek. Tento zvyk bych prozměnu já rád zavedl pro alespoň pár příštích Vánoc :) Znaveni z celodenních příprav a nasávání vánoční atmosféry, usnuli jsme již v půl deváté = krása.

Druhý den ráno, se snahou o zachování příjemného prostředí a nálady, rozhodl jsem se M+S na naši obvyklou ranní cestu do Nehvizd probudit koledou. Věřím, že jsem jim tim nejen vstávání, ale také celý den velmi zpříjemnil.

A shrnu-li to, letošní Vánoce se mi velmi líbily. Stýskalo se mi po rodině mé i Verun a Sonji a Mysháka, ale přecijen jsme zřejmě všichni letos trochu více potřebovali odpočinek, a tak byly Vánoce úžasné. Opět prohloubily naše skvělé přátelství. Dále, když už jsme u shrnování, máme ještě dnes, pátý den po Vánocích, slušnou mísu (míšu) salátu a obrovský kotel rybí polívky :)

úterý 26. prosince 2006

Výlet na Staroměstské náměstí

Opět ranní vstávání a ranní větrání. Poté nákup v hypernově. Však už tam na nás od včerejška čekají. Stačil jenom salám, sýr, maso a čerstvé pečivo pro Skaláka ;o) a před 11 hodinou už jsme byli zpátky. Potom už hurá pracovat … aspoň trošku. Je potřeba něco zanalyzovat, taky dát příspěvky na blog ;o)

Jenom malá přestávka na oběd – pokračuje likvidace salátu, tentokrát s kuřecími řízky. Opět práce, tentokrát za doprovodu Sněženek a machrů (je třeba dohnat, co jsme v televizi nestihli ;o)). A po nich hurá do Nehvizd na večerní větrání a potom … potom následoval výlet na Staroměstské náměstí. Za dobu, co jsme v Praze, jsme tam nikdy na vánoce nebyli. A když letos zahajujeme ty nové tradice… Na Staromáku proběhla kontrola stromečku, kontrola sváteční performance, ochutnávka trdla a ochutnávka vánočních staroměstských langošů. Bylo to dobré a bylo toho dost. Byla taky dost velká zima, takže už jsme se moc těšili na teplý čajík v teple domova.

sobota 23. prosince 2006

Velké přípravy na vánoce

Ranní vstávání, tentokrát nikoli kvůli větrání, ale kvůli posledním (a pro mne i skoro prvním) vánočním nákupům. Nejdříve hypernova (čerstvé pečivo musí být – a taky něco málo ze seznamu ještě chybělo), a pak rozchod v nákupním centru. Dali jsme si na to pár hodin, ale zvládli jsme to. Pak cesta na byt, aby měli Skalákovi na snídani čerstvé pečivo a hurá do Nehvizd vyvětrat. Cestou zpátky jsem byla s Míšou otestovat nehvizdskou restauraci u Paši. Různé druhy sýra v bramboráčkovém těstíčku, to prostě můžu. A tak jsem se přejedla. Uf! Co naplat. Po restauraci jsme byli ještě zkontrolovat OBI, jestli tam pro nás nemají něco zajímavého. A představte si, neměli! Ale měli něco zajímavého pro Skalákovic, a to jsme tam nemohli nechat ;o). Dále jsme si odnesli už jen inspiraci co se týče světel do nového domku apod.

Na bytě jsme si zdřímli po náročném programu. Míša stihl zabalit dárky a tak trošku jsme zahájili přípravy jídla na štědrovečerní večeři.

Následovalo ještě večerní větrání s překvapením. Fakt nevím, jak je to možné, že u Skalákovic domku se pořád musí něco dít. Tentokrát Verun objevila velmi podivnou věc za „francouzskými“ okny na zahradu. Vypadalo to jako nějaký přívod něčeho, který tam rozhodně nebyl… A vyklubal se z toho vánoční trpaslík. Stojí tam na plůtku a smutně kouká, že by rád dovnitř na návštěvu. Skalákovic jsou zatím neoblomní.

Po večerním větrání se dodělal vánoční salát i rybí polévka. Ráda bych zde podotkla, že bylo PÁR takových, kteří neustále lamentovali, že bramborů na salát je málo a že už to vidí, jak budou o štědrovečerní večeři umírat hlady. Po oloupání brambor a jejich rozmačkání už se tento dojem začal vytrácet a na síle nabral dojem opačný…děsivá představa, že salát budeme jíst až do konce příštího roku!!!

Jinak nám šlo všechno výborně, opět jsme se u toho přejedli. (Nebo aspoň já konkrétně úplně nejvíc!) A skončili jsme vyčerpaní někdy kolem půlnoci. Takže hurá na kutě!

pátek 22. prosince 2006

Dorazili kapříci!

Zase další pracovní týden za námi a vánoce před námi. Přípravy jsou v plném proudu. Míša, toho času na dovolené, dostal seznam toho, co je potřeba nakoupit a tak už zbývalo jen "dát všechno dohromady". Štěstí, že už jsem nestihla zrušit páteční squash a dala si drobný trénink, neboť mne v pátek čekala taková malá turistická výprava. Ale hezky od začátku. Ráno jsme si dali cestu do Nehvizd – ranní větrání. Poté mne Míša dovezl až do práce a vydal se někam na Žižkov kupovat novou fabku. Kolem poledne musel být opět v Nehvizdech přijeli pánové z vestavěných skříní a kuchyňského studia. Ani v klidu nestihl dojíst svůj oběd v nehvizdské restauraci u Paši, a už mu volali, že jsou na místě. No ale zvládl to všechno a ještě se stihl včas přemístit do centra na rozlučkový oběd s Pájou.

Já mezi tím stihla svůj squash a z něj pak rychlý přesun někam za Barrandovský most, kde jsem měla vyzvednout Blančino cukroví. Akcička výborná, příště ale myslím nebudu vystupovat zbytečně o zastávku dříve. Dojít na benzinovou pumpu je i tak docela zábava. Moc chodníků k nim překvapivě nevede ;o) Ale zvládli jsme to. Malá ochutnávka pak proběhla už v iDNESu. Zbytek jsme si odváželi domů. Ještě ovšem večerní větrání a pak hurá k Zelenému ptákovi. Ještě jsme uskutečnili marný pokus o vánoční nákupy, kdy jsem se na to nejdříve chtěla posílit v místních fastfoodech, abychom déle vydrželi. Efekt byl ovšem zcela obrácený. Po této večeři už se nám vůbec nechtělo nakupovat a raději jsme jeli na byt, kde už byli Verun s Péťou. Pečlivě čekali na www.kaprik.cz. Než jsme dorazili, bylo po něm. Už ho Skalák porcoval a ukládal "k zimnímu spánku".

Pak už tuším probíhaly jen tradiční hry typu NFS, Lumines a praní a žehlení.

čtvrtek 21. prosince 2006

Vánoční besídka s Atlasáky

Po poněkud zvláštní vánoční besídce s iDNESem, která se konala geograficky výhodně v restauraci Koliba tady na Roztylech (čili bylo možné se klidně opít a dojít domů pěšky), přišla na řadu těžce domluvená vánoční besídka s Atlasáky. Nevýhodou první akce bylo místo a velké množství účastníků. Probíhala tedy formou korzování kolem 4místných stolů. Tanci na cimbálovou muziku se věnovalo pouze obchodní oddělení. Ačkoli na Atlasí akci nedošlo na tradiční zakončení tanečky (pro velkou únavu z vánočního nakupování), jednalo se o tradiční komorní akci, kde jsme se zase všichni strašně rádi viděli a mohli si popovídat všichni najednou v kruhu "rodinném". Už se těším zase za rok! (Nebo že by dříve?!?!)

středa 20. prosince 2006

Den, kdy se u nás začalo topit

A jelikož dobrých zpráv není nikdy dost, tak v tento slavný den, kdy jsme Za humny 448 začali vytápět, jsem se také bohužel dozvěděla o rozchodu Martišky a Honzy :o( A to jsem si myslela, že si telefonátem s ní vylepším tento, ačkoliv vytápěný, přeci jen poněkud „tupý“ den. Snad příště! (Ani nemluvím o tom, že kvůli vánoční besídce iDNESu neuvidím Sněženky a machry!)

Btw. zítra ráno máme jít do ČS podepsat žádost o odpuštění pokuty, která nám díky zdržení koupě domu způsobeném MSI hrozí.

úterý 19. prosince 2006

Rozlučka s Danoušem a Pájou

V současné chvíli probíhají v Toyotě velké personální změny. Dá se téměř hovořit o otřesech v oddělení marketingu. Ale o tom by vám blíže popovídal spíše Míša. Zbytek ví akorát to, že Danouš s Pájou jsou v prosinci v Toyotě poslední měsíc, a tak se to 19. prosince rozhodli zapít.

Den, kdy k nám byl zaveden …

Není nic lepšího, než ranní vstávání a kontrola oprav. Určitě by si to někteří dali rádi minimálně ještě jednou. Ale abych byla přesná…

Měla proběhnout kontrola závad sepsaných při předávání domků. Nevím, jak je to možné, ale u nás naštěstí nedochází k žádným závažným nedostatkům a v případě, že ano, bývají obvykle uspokojivě opraveny. Ne tak tomu však je Za humny na čísle 449. Nevím, zda by nás audiovizuální záznam scény po letech pobavil či nikoli, každopádně se jednalo o jednu z takových těch horkých (možná by se dalo říct až žhavých) chvilek. A výsledek? Vypadá to, že asi díky zmíněnému výstupu nám na čísle 448 vymění topení (což 449 striktně odmítají) a dokonce se nakonec rozhodli nám umožnit napojení na stavební elektřinu. A takto bolestně k nám byl dnes tedy zaveden střídavý a elektrický proud, za což budeme Skalákovým asi ještě chvíli vděčni.

Za zmínku by asi taky stálo, že Míša tento den podepsal novou pracovní smlouvu, čímž už s největší pravděpodobností končí jeho toyotí etapa a začíná éra zcela nová. (…a zatím budeme chvíli mlžit, i když modří už vědí ;o), můžeme snad jen dát malou nápovědu v podobě obrázku)

sobota 16. prosince 2006

Vánoční besídka a rozloučení s bytem U zeleného ptáka

Dnešní den jsme svou přípravu na vánoční besídku zahájily návštěvou kadeřnice. To teda jako já a Verun. Míša byl tak hodný, že nás tam odvezl a šel zatím do obchodů. (Pro světýlka…pochopitelně…) A i světýlka letos budou! (I když to skoro nedopadlo…to víte, když jsou něčeho plné regály, člověk to snadno přehlédne..)

My s Verun si užívaly hezky v teplíčku a Míša běhal od auta (placení parkovného) do Tesca a zpět. Někde mezi tím si stihl zakoupit novou počítačovou hru, nějaké DVD a luxusní trenky. HURÁ! A kde zůstal Skalák? Pilně pracoval na Smíchově na své prezentaci, kterou si v pondělí švihne naostro.

Základní trojka se tedy někdy kolem 13 hod mohla přemístit od kadeřnice zpět domů. Jen bylo potřeba před tím ještě zajít zakoupit Verun nový mobilní telefon. S tím starým by na vánoční besídku vážně nemohla!

Původní plán zakoupit fazolky v našem blízkém malém obchůdku, na které jsme včera v obchodě zapomněli, se nám poněkud zkomplikoval. Prostě je neměly. Následoval pokus o nákup v Meinlu (ten ovšem stihli před naší návštěvu zrušit). Do podzemních garáží Hypernovy se ani nedalo dostat, takže jsme nakonec vzali za vděk Bilou. Asi tam budeme chodit častěji, bylo nás tam pět – prostě pohoda jazz.

Teď už jen nachystat na večer… Verun se pustila do úklidu koupelny, já do fazolek, Míša do světýlek. Nicméně na Skalákovic umělý půlmetrový stromeček bylo těch 10 metrů světýlek poněkud příliš. Vyšla z toho varianta b) osvětlěná okna. Prostě nádhera.

Timing jsme měli skvělý. Skalák přišel akorát když jsem dodělávala fazolky, takže si s Míšou dali brzkou véču. My s Verun si ještě stihly dát sprchu (Verun tedy mezi dopékáním šneků). A pomalu se začali trousit hosté. A to platí doslova „pomalu“ i „trousit“. Největší radost z toho měl Míša. Kdykoli se s jednou várkou vrátil nahoru, zazvonili dole další ;o) Tomu se říká mít peška ;o)) Jako první dorazili Novákovi s křupkami. Pak asi Evička s růžemi, Standa s dárečky a na závěr Ševčíkovi s vanilkovými rohlíčky a nevaječným vaječným koňakem.

Jedlo se, pilo, veselilo (teda v úvodu i stěžovalo – hlavně já – na stavbu a peripetie s MSI atd.). Ševčíkovi veřejně oznámili, že se upsali do Jirn (zatím teda rezervační smlouva) – měli by to mít hotovo v srpnu, to by měla mít domek dostavěný také Evička, která zůstala u našeho původního výběru (Jinočan). Pokud vím, domky už víceméně stojí (koukali jsme, když jsme vezli Raďu na letiště). Teď Evi řeší koupelny apod. (to známe ;o)). V Jirnech by se mělo začít kopat, pokud bude počasí stále tak přívětivé, jako doposud.

Jinak Novákovic zatím žádné zprávy o svatbě nemají (dokonce to vypadá tak, že „naznačování“ ze strany Líby zatím nebylo „vyslyšeno“, čeká se na „Barborku“ ;o)). Ševčíkovic donesli video ze svatby, na základě něhož teď mají zřejmě všichni jasnou představu o tom, co dělal Míša na gauči, když byl ještě „hodně malý“.

Taky jsme získali jasnou představu o tom, zda by se Standa mohl či NEMOHL živit dabováním. Asi by potřeboval ještě trošku potrénovat ;o))

Nemohu taky nezmínit luxusní vánoční tombolu. Fakt nevím, jestli měl Standa tolik štěstí nebo takovou smůlu, že si z ní odnesl pouze kalendář (a i ten byl losovaný až v dodatečném kole). To štěstí v lásce si snad ani nelze představit! Jinak si myslím všichni odnesli velmi potřebné kousky, které jim v domácnosti zcela jistě už dlouho chyběly.

Testování vánočního cukroví i všech vaječných i nevaječných koňaků proběhlo v pořádku. Novákovi to mixovali ještě s vínem, díky čemuž nás pak Veselka v záběru zásobil „veselými výstupy“, ale to už patří k tradici ;o)) a patří to k těmto příjemně stráveným večerům. Čili všem účastníkům DĚKUJEME! Příště už to nebude U zeleného ptáka…příště to budete mít blíž, příště se sejdeme Za humny!

pátek 15. prosince 2006

Velké pečení a malý úklid

Pracovní týden za námi a vánoční besídka před námi. A je třeba se na to všechno řádně připravit. Míšovi se po dlouhých peripetiích podařilo sehnat formičky, takže - vážení – včelí úly letos budou! A taky že jo. Začalo se hromadným nakupováním v Hypernově – šlo nám to skvěle, systematicky jsme obsadili všechna strategická místa (to znamená, že jsme poslali Verun do fronty na sýry a následně salámy – tam jsme ztropili scénu o „nemožných lidech, kteří chtějí všechno vykoupit a neskutečně zdržují prostý lid“). Práce byla rozdělena spravedlivě. Míša má na starost včelí úly, Verun šneky, Péťa vaječný koňak a já „tradiční“ pomazánky. Šlo nám to báječně. Ještě pár takových oslav a bude z nás sehraný tým, který by nikdo nepřekonal.

Každopádně když Míšu přestalo bavit vážení na kuchyňské váze a výroba malých úlků, zbavil se své zodpovědnosti několika posledními megaúly. Já, Verun i Péťa už jsme měli také téměř hotovo (i přesto, že jsme se se Skalákem snažili o maximální vytížení našeho kuchyňského robota). A zbyl čas na sestavení a zdobení stromečku. (úkol trochu nelehký, neboť nám chyběla jedna noha umělohmotného stromku a světýlka) Nakonec se vše vyřešilo a byl sestaven stylový stromeček s přírodními ozdobami (pomík, jablko, sláma, cukroví) a červenými baněčkami. Prostě nádhera. Světýlka nám zůstala za úkol na zítřek.

Jen připomenu, že tento den jsem ráno uskutečnila marný pokus o připojení na stavební elektřinu. Při návštěvě Nehvizd jsem zjistila, že se tam pan Šimeček neukáže a že bez souhlasu pana Růžičky stejně nic neudělá. Nebudu popisovat, jaké nacvičování s auty (abych se tam měla jak dopravit) tomu předcházelo. Prostě klasika. Verdikt pana Růžičky tento den zněl "v pondělí se o tom s panem Šimečkem pobavím". Co na to říct…

pondělí 11. prosince 2006

Předávání domků

Na konci minulého týdne volal pan Kopp s dotazem, kdy si chceme převzít domky. Domluvili jsme se na pondělí 11. prosince v 11 hodin, a tak jsme si dneska domky převzali. Sepsali jsme, co je špatně nebo úplně chybí. Většina věcí má být vyřešena do týdne, čili na úterý 19. 12. ráno je domluvena další schůzka, na které bychom měli zkontrolovat změny. Po poledni už totiž dělníci končí a vyráží na svátky domů. (Kéž bychom to měli taky tak jednoduché. ;o))

pondělí 4. prosince 2006

Kdy nám předají domky?

Dnes se mělo konat přebírání domků s následným podepsáním smlouvy a podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí, abychom mohli doplatit zbytek a domky mohly být jen a jen naše. Bohužel se zatím nic z toho nekonalo a MSI mlčí a nezvedá telefony.

neděle 3. prosince 2006

Hráčské doupě

Honzík zase přijel na víkend a dovezl si s sebou hračky. Konkrétně tedy PS2. Co se dělo poté není těžké si domyslet. Kluci obsadili náš pokoj a střídali se u PS2 a NFS_nevím_kolik. Já s Verun jsme měly tu čest toto hráčské doupě pravidelně zásobovat jídlem a pitím. Ve volných chvílích jsme měly povoleno žehlit. Prostě takový tradiční víkend. Doufám, že si to zase někdy brzy zopákneme.

sobota 2. prosince 2006