sobota 30. dubna 2011

Sun City - pláž

Dnes jsme se vydali do centra Sun City. Kromě casina je jeho součástí uměle vytvořená pláž. Vše včetně mořských vln bylo super, ale voda byla studená až na dno, a to fest. Proto jsme raději odhlasovali hromadný přesun busem k naší chatičce a nedalekému bazénku s avízovanými 25 °C. Tam se nejprve čvachtali kluci a nakonec i já. S Fílou jsme trénovali skákání do vody. Místní kačák k tomu byl jako dělaný. Zastavilo nás až Fílovo cvakání zubů, a tak jsme vodu vyměnili za zvířátka a přijali jsme Ianovu nabídku a vadali se na večerní rychlosafari.

Dobře jsme udělali, bylo to velmi zajímavé. Hlavně díky těm superrychle se pohybujícím kamenům, které nejčastěji objevovala Raďa.

Jinak hláška dnešního dne zní: (Fíla s tátou jsou na hřišti a snaží se zdolat konstrukci vedoucí ke klouzačce) „vykašli se na ten písek a běž!“ … „Ech, ech, ech. Už jsem se na něj vykašlal, tatínku.“

pátek 29. dubna 2011

Přesun do Sun City – Vacation Club

Původní plán byl vyrazit v 10, snad bylo všem jasné, že to je nereálné. Takže jsme vyrazili o půl jedné a byli rádi, že vůbec. Cesta byla v pohodě – Kamča spala, Fíla se vzadu koukal na Auta (kolikrát už je viděl? a kolikrát z toho až do konce?) Udělali jsme si jen jednu zastávku na benzince. Mj. kvůli Ianově telekonferenci. Naše objednávka jídla v místním fastfoodu prý všechny totálně zmátla. Štěstí, že jsme vůbec něco k snědku dostali.

Nakonec to cestou zalomil i Fíla. Po dojezdu do Vacation Clubu (letovisko uprostřed ničeho) Míša s Fílou a Ianem vyrazili na rychlý game viewing a byli úspěšní – nosorožci, hroši z vody, zebry, waterbucks, hyeny, spousta ptáků, impaly, …
Po návratu už jen večeře, ugrilované klobásy a maso.

čtvrtek 28. dubna 2011

Viřivka

Blíží se odjezd do Sun City a je třeba se zásobit, takže dnes je rozdělen program na holčičí a klučičí. Holky jdou nakupovat (překvapivě je nutné do zásob pořídit i nějaké hadříky). Kluci zůstali doma a většinu času strávili ve vířivce. Zvládli skoro 2 hodiny v jednom kuse. Venku byla nádherně blankytně modrá obloha, přesto poměrně zima. Holt ten pohled z okna byl o nějaký stupeň výš než skutečný feels like. I tak si dal Fíla odpoledne vířivku znovu. Vzhledem k počasí to asi bude vířivka poslední.

Raďa si zatím nechávala modelovat bříško, aby měla na památku odlitek ze sádry. Jsme moc zvědaví, jak to dopadne.

středa 27. dubna 2011

Sandton City

Dnes pro změnu nakupujeme v Sandton City. Hned první obchod s dětskými hadříky (Naartjie) nás poněkud zdržel (ca hodinu). Za tu dobu stihl Míša v blízké kavárně odrážet návrhy malého černouška na společné hraní s Fílou a nabídky dospělých černošek na hlídání (zřejmě vypadal po té hodině opravdu zdrceně). Následoval oběd s Ianem v restauraci na Nelson Mandela Square. Soudě i podle ostatních dětí nebylo jídlo zajímavé tak jako to náměstíčko s vypnutým vodotryskem.

Nákupy ovšem, i přes Fílovu hysterickou scénu, neskončily. Ukecali jsme to na hračkářství. Uff!

úterý 26. dubna 2011

Pretoria

Jistě to bude krásné město, my však budeme Pretorii znát pouze podle jednoho obchoďáku. To byl zase jednou výživný shopping (Crocs, Skechers – Fílu se snažíme udržet pomocí autíček), na oběd jsme zaskočili do oblíbeného Ocean Basketu. Děti zaspolupracovaly a tandemově usnuly, takže jsme zvládli ještě Quik, nově objevený Pumpkin Patch (oblečení pro dětičky), Edgars, atd.

Kamče se pak opět cestou domů nezalíbilo v autě, a to tak, že jsme museli zastavit a po 10minutové pauze jsme mohli v klidu pokračovat dál.

Doma se pak kluci naložili do vířivky.To byla teprve zábava.

pondělí 25. dubna 2011

Rhino and Lion Reserve

Program dne zněl: výlet do Rhino and Lion Reserve. Cestu jsme jakžtakž ustáli, i když ke konci už to bylo „o prsa“. Ale hned ze startu jsme se zklidnili v místní restauraci a pak se šli procházet mezi výběhy. Fíla chtěl zůstat hned u vchodu u nosorožců (ani nevím proč). Nakonec jsme zašli docela daleko, až do výběhu malých lvíčků. Trošku jsem znejistěla, když slečně před námi vylepšili sukni na více prodyšnou verzi, ale nakonec jsme šli do výběhu všichni.

Radka s Ianem pak jeli i na „safari“, my zůstali na dětském hřišti, kde se Fíla pěkně vydováděl a Kami pořádně prospala. Dokonce se Fíla naučil skákat na trampolíně. Cestou zpátky si Kami dala posledních asi 15 minut v autě hysterák. To jenom abychom věděli, že s těmi dlouhými výlety se máme trochu krotit, nebo co.

neděle 24. dubna 2011

Indoor herna Yeesh!

Fílovi pro potěšení dnes vyrážíme do JNB dětské herničky. Vzhledem k dobré zábavě se zde líbí i ostatním, kteří si můžou posedět u dobrého jídla, pití, či čtiva. V téhle africké verzi Koala Café měli navíc i fotbalové hřiště, tam nakonec Fíla strávil nejvíce času. Spravedlivě jej dělil mezi maminku i tatínka. Když došly čerstvé noviny (naštěstí jsou ty nedělní docela vydatné), vyrazili jsme domů.

Tam jsme se pak ještě vydali k mini-hřišťátku v místním areálu, o kterém snad Penhalovci ani neměli tušení. Fíla tam dojel na odrážedle. Zpátky na něm dal jen závěrečný „sešup“. Sešup, při kterém letěl k obrubníku, hlavou dolů, přímo za rukama. Na očekávané potoky krve naštěstí nedošlo. Fíla se jen vztekal, když se nemohl dostatečně rychle dostat „zpět do sedla“ a pak pokračoval dál v cestě. Šikula!



sobota 23. dubna 2011

Rio, Rio, Rio!!!

Rio v kině?!?!? Tak to nevyšlo. Aspoň na tento první pokus. Možná to bylo přemírou zájmu o Lego obchod. Možná rostoucími zoubky. Možná se prostě panáček vzteká ať se děje co se děje. To je paráda. Snad to nebude až do těch tolik opěvovaných 3 let (abychom u toho ještě byli ;o))).
Jediné štěstí, že ho to vztekání i unaví, takže si mohl Míša v klidu zanakupovat ve svých oblíbených značkách. A že si dal záležet!
Večer se pak kluci ještě vyráchali ve vířivce a další den byl zase za námi.

pátek 22. dubna 2011

Odpočinek v JNB

Mohl to být takový odpočinkový den. Až na tu pěší túru do obchodů. Tedy ono to mělo být do jednoho obchodu, ale ten byl překvapivě zavřený, tak se cesta poněkud prodloužila. Whatever, aspoň se řádně otestoval kočárek. A taky rodičové. Panáček zase pěkně vyváděl. Jestli to nejsou zuby, tak tu bude brzy někdo hoooodně nešťastný.

čtvrtek 21. dubna 2011

JNB ZOO

Počasí vypadá všelijak a občas spadne nějaká kapička. Ale výlet do JNB ZOO nám vyšel. Procházka hezká, prostorné, přehledné, ale ta zvířata se mi tu zdají na tom hůře. Nebo ty v pražské ZOO mají příliš vyšperkované umělé bydlení, takže mi tohle johannesburské „přírodní“ přijde nevyhovující. Těžko říct.


středa 20. dubna 2011

U JNB kamarádů

Dopoledne jsem měla po dlouhé době šanci si posedět u kadeřníka. Tak dlouho mi vlasy snad nikdy nemyli. No každopádně jsem si to užila a doufám, že si užiju i tu „drobnou“ změnu. Odpoledne jsme měli „babinec“ českých maminek v JNB. Hlavně když si děti mají kde hrát, že ;o) Taky jsme dostali, krom dobré společnosti, výborný oběd i se zákuskem. Všichni jsme si to (doufám) hezky užili. Dokonce tak, že to mladý pán v autě cestou domů zalomil ;o) Lence tímto mooooc děkujeme za příjemné zpestření pobytu v JNB.

úterý 19. dubna 2011

Za ptáčky

Dnes jsme zrealizovali slibovaný výlet za ptáčky. Mladý pán prý si to všechno z minulé návštěvy pamatuje a bude tam „spouuuuusta ptáčků“. A taky že jo, a taky že to slečně vůbec nedělalo dobře na spaní. Tak jsme se ještě pohoupali na místním minihřišti a vyrazili na oběd. Hmmmm, jaká pohoda. Dítě si běhá po velkém plácku Monte Casina a my si vychutnáváme oběd a následně i kávičku. Kamča poklidný spánek. Pak ještě jedna „shopping“ zastávka v Mother Earth, Fíla zde objevil hračkářství s mašinkami, no a další den nám uběhl jako voda. Tak tak jsme stihli večeři.


pondělí 18. dubna 2011

První shopping day

Den první aneb zahájení shoppovací sezóny. Počasí je zde chladné a já zapomněla Fílovi bundičku. Teď, když jsme zakoupili tu podzimní, se počasí počítám pořádně zlepší. Ale don´t worry, my ji určitě někdy užijem, stejně jako tu spoustu dalších věcí ;o)) Fíla dostal mapu s cestami pro svá Cars autíčka a byl tak spokojen, že sedíc v kočárku s hlavou na mapě málem usnul. Doma pochopitelně chytil druhý dech a s ním bohužel i vlnu hysterie. Ale co už. Teď to bude asi na denním pořádku. Stoličky lezou a lezou a lezou ven. Asi jsou zvědavé, jak to v takové Africe vlastně vypadá. Tak aby to neprošvihly ;o))

neděle 17. dubna 2011

Sláva nazdar výletu

....dojeli jsme, už jsme tu, už jsme v JNB. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to. Nejhorší jsou chvilky, kdy vám dítě usne minutu před přistáním a pak se probudí. Kdy ho ne a ne uspat, ať děláte, co děláte. A ono si neodpočine, ani když upadne na každém druhém kroku. Nicméně druhá část cesty byla úúúplně v pohodě, to už děti spaly a spaly a spaly. Pak se nasnídaly a pak už jsme byli „TU“. Ještě cesta vláčkem. Tu Fíla ocenil. Já a Kamča už trošku míň. Ale přežili jsme, a to je hlavní.

pátek 15. dubna 2011

Aktivity

Poslední týden „před Afrikou 2011“ byl tradičně plný aktivit.

Pondělní cvičení už zvládáme celkem obstojně. Fíla si pokecá s Adámkem. Já s tetou Evou (když je dobře). Není nám fajn? Jen teda musíme začít víc hlídat telefony, aby táta Míša doma nepropadal panice, když se mu rodinka trošku „zakecá“.

Na úterním zpíváníčku se Fíla čím dál tím víc zapojuje. Asi trénuje na tu slibovanou školku. Verunka si dneska dala ještě nášup a zůstala i na následující hodinu. My se tedy sami vydali na procházku po Nehvizdech s cestou do obchodu. Škoda, že jsme vychytali to nejhnusnější počasí, jaké kdy bylo. Což mne na chvíli pěkně namíchlo. Ale nakonec jsem to rozchodila, jinak by to nejspíš odskákal chudák Fíla.

I ve středu bylo počasí naprd, takže jsme dopoledne ani nevytáhli paty z domu. Ještě že jsme byli nuceni odpoledne zajet do 4lístku. Původní plán byl, že Fílovo plavčo nebude, že jen proběhne Kamčina kontrola u fyzioterapeutky, což byl poněkud nepříjemný zážitek. Jeden z těch, kdy vám dojde, že se dvěma dětmi se už nikdy ani jednomu nemůžete věnovat na 100 %. A že vybalancovat spravedlivě pozornost mezi oba je také úkol přímo nelehký. S tím se sice počítá, ale dopadu tíhy dané situace to stejně nezabrání. Whatever…hlavu vzhůru…pozitivní bylo, že na Fílovo plavčo jsme nakonec přeci jen šli a Fíla si ho parádně užil. Za to děkujeme mj. tetě Šárce, která se pro tentokrát ujala role Kamčiného hlídače.

Ve čtvrtek už jsme raději zůstali doma. Blížil se odlet, tak proč si nezabojovat s rýmičkou a s kojením. Řeknu vám, že odstříkávání mateřského mléka je pěkná fuška. Kdyby měla ženská po takové proceduře ještě naběhnout do fitka, bylo by to opravdu hodně nad rámec zdravého cvičení ;o)

No a po jednodenním stravovacím stávkování si Kamča plave ve 4lístkové vaničce, jako by se ani k odjezdu na daleký výlet neschylovalo ;o)) Ta má teda nervy!!! Po kom asi???

neděle 10. dubna 2011

Zase to stříhání

Před Afrikou bylo potřeba dopsat blok. Laskavý čtenář nám promíjí už i 4měsíční zpoždění, a tak bylo potřeba tomu obětovat zase nějaký ten čas, čili třeba například dnešní ráno.

Dopoledne jsme po klasické hysterii kolem kola vyrazili na hřiště s odrážedlem a na hřišti jsme to vylepšili pádem do písku, rovnou za rukama, přímo pískem do obličeje (nosu i pusy). Takže jsme se nakonec raději přesunuli k domovu. Výjimečně Muškovic domovu, konkrétně Muškovic houpačce ;o)))

Kolem poledne jsme zajeli koupit do Ikei polštářek pro africkou sestřenku a vrátili se s nákupem za 2 tisíce, včetně koberečku s cestami pro auta. Klasika! A co odpo??? Nebudeme se nudit??? U nás nikdy!

Fíla usnul v autě a my si řekli jsme si, že teď anebo nikdy je šance ostříhat toho našeho klučinu, aby v Africe netrpěl. Stříhání strojkem ho PŘEKVAPIVĚ vzbudilo, ale nechal se nakonec přemluvit a odtrpěl si to celé doma. Pořád je to trošku boj. Nicméně výsledek je uspokojivý. Minimálně mu bude hlava rychleji schnout. Na to, že nemáme období „proč“, nýbrž „kam“, se dnes Fíla překvapivě ptal: „A proč se ty vlásky stříhají, maminko??“ Asi se optám svého tiskového mluvčího, co tak nejlépe na takovou otázku příště odpovědět.

sobota 9. dubna 2011

Brigádníci

Dneska se Míša s Fílou vydali na brigádu, která měla za cíl vylepšit naše nehvizdské hřiště. Ano, ano, tak se říká tomu, když se pohoupete na houpačce a pak se necháte vozit v kolečkách. Čili Fíla zvládl brigádu na výbornou. Pak ještě taky trocha práce kolem našeho domku, aby kovářova kobyla nechodila bosa, však to znáte. Že to ale byla náročná práce. Uff!!!

pátek 8. dubna 2011

Kdo se směje ... první

Na klasickém shopping dni (holt když má M&S slevy, tak se musí na Chodov) by nebylo až tak nic zajímavého, ledaže by se Kamča dnes rozhodla rozjet svůj smích naplno. A dala tomu pořádné grády. Překvapený tatínek se nestačil divit a byl zcela unešen. Tohle jsme prostě nikdo nečekali. A čemu že se slečna smála? Už ani nevím, byl to ten squashový turnaj nebo tátovy grimasy a smích, co ji tak rozveselilo?!?! Ať je to co je to, snad toho bude víc a houšť ;o)))

čtvrtek 7. dubna 2011

Soniné nové kolo

Z práce to beru přes Dejvice, jedu vyzvednout Sonino nové kolo. Do auta se bez problémů vejde, horší je to ale s jeho umístěním v naší prťavé garáži. Asi jsou ta 4 kola na ni moc, musím hned ta stará hodit na Aukro.
Pozn.: Podařilo se, dvě nejstarší kola zmizela:-)

středa 6. dubna 2011

Rodinné vyřizování účtů

Myslím těch bankovních, naštěstí. Celá rodinka jsme vyrazili do Spořitelny, Soňa musí provést nějaké změny na svém účtu a já objednat cestovní pojištění na mém účtu (přece jen, Afrika se blíží…). Překvapivě se tam líbí i Fífovi. Důvod? Mají tam kobereček s cestami, což je momentálně trhák číslo 1. Podobný je i ve 4lístku, Fífu od něj nejde dostat. No a podobné to bylo i v bance. Já jsem se Soňou seděl u přepážky, Fífa si opodál jezdil s auty na koberečku. Přišel za námi až když měl hlad – máma zalovila v tašce a vytáhla sváču a čaj (paní bankéřka měla naštěstí pochopení).
Máme vše vyřízeno, můžeme do Dejvic do Bike Gallery, kde chci Soni vybrat kolo. Obě děti to cestou zalomily v autě, tak je vybírání malinko komplikovanější – jeden sedí v autě, druhý je v obchodě a naopak. Takže jsem nejdříve já šel domluvit s pánem prodavačem, co bychom si jako tak představovali, pak jsem poslal Soňu, aby si kolo vyzkoušela. Každopádně – povedlo se a Soňa bude mít nové, krásné a jistě téměř samo-jezdící kolo! (Navíc si Soňa nakonec vybrala levnější variantu, než jsem měl v merku já, takže tím tuplem podařený výlet:-). Snad bude čas na kola i s našimi ratolestmi, ještě musíme ale přikoupit vozík…
Děti stále spí, takže jedeme přes drive-in Mekáče. Hm, sotva zaplatíme a vezmeme jídlo dovnitř, mladý pán se probudí. Nu což. Takže měníme plán a jedeme ještě na Anděl, nejprve do Soniné oblíbené pizzerie (poté, co v podzemních garážích dojíme Mekáče) objednat jídlo hlavně pro Fífu – polévku minestrone (která mu posledně tak jela) a rizoto. Asi se dneska polévka tak nevyvedla, ale moc toho nesnědl. Ani z toho rizota. Soňa se mezitím pokusila zmizet do iDnesu, Fíla ji ale nepustil, takže jsme tam museli vyrazit úplně všichni. Nalákali jsme ho na Mafráckou kravičku, takže se nechal přemluvit.
Odtamtud nás čeká už jen plavání ve 4lístku, které si Fíla náležitě užívá (stále s výjimkou potápění a skákání do vody).
A to je vše. Myslím, že to byl poměrně náročný a nabitý den.

úterý 5. dubna 2011

Špatný den

Fíla dnes bojkotuje všechno, nejvíce celé zpíváníčko… To je den, to je den… Ta negativní vlna je velmi vyčerpávající, což se projeví bohužel zrovna na hřišti na houpačce. Co teď? Nechat dítě prospat v houpačce? Už jste to někdo zkoušel??? Já nakonec neměla tu odvahu a Fílu jsem z houpačky vydolovala a nechala prospat na klíně sedíc na lavičce. Druhé dítě postrkujíc v kočáře. Škoda, že při této variantě si sama moc neodpočinu :o((

pondělí 4. dubna 2011

Prší, prší, jen se leje

Přesně tak, počasíčko nic moc. Že by ani psa ven nevyhnal. Jenže slečna nejraději a nejlépe spinká v kočárku. Škoda že ten náš má zrovna dneska píchlé kolo. Štěstí, že chtěla ségra zakoupit kočárek v ČR a že ho chtěla taky řádně otestovat. Dnes je na to ideální čas. Nicméně odpoledne už raději vyrazíme do 4lístku na cvičení. Ty nácviky s kočárky taky nejsou nic moc.

neděle 3. dubna 2011

Další rodinná návštěva, den druhý a (bohužel) poslední

Babi s dědou posíláme dopoledne s kočárkem s Kamčou a Fífou ven (asi na hřiště?). Jsou tam přes 2 hodiny, které my strávíme prací na analýze (já) a přípravou oběda (Soňa).
Odpoledne ale rodina odjíždí domů, my zároveň s nimi vyrážíme na nákupy oblečení pro Fífu. Cestou jsem si vzpomněl, že v Letňanech je veletrh ForKids, kde jsme vloni taky něco koupili, takže je o místě rozhodnuto. Fífa tam krátce po příchodu chytne hysterii, protože jej nechci nechat hrát si s vláčky u jednoho stánku. Prostě otec-tyran.
Každopádně na místě nakoupíme jen čepice (několik), ale nic jiného, takže nakupování pokračuje ještě v nedalekém shopping parku. Mně se ale moc po obchodech chodit nechce, tak si už s vyklidněným Fífou sedáme do Coffee Heaven, zatímco máma objíždí obchody a hystericky kupuje vše, co se jí líbí (tradice:-).

sobota 2. dubna 2011

Další rodinná návštěva

Už od rána Fífa vyhlíží dědečka a babičku Tomečkovy, nemůže se dočkat. Snad bude, až přijedou, taky tak úžasně naladěný.
V době jejich příjezdu jsme na zahradě, jakmile Fífa uvidí Zdendu, vystartuje k němu a Zdenda má o zábavu postaráno na celý den, pořád si s ním musí hrát. To bylo samé „dědečku Zdeněčku tady, dědečku Zdeněčku tam“, Zdenda lítá, jak Fífa píská, což si malý náležitě užívá.
Spolupráce s dvojkou Fífa/Zdenda je tak dobrá, že u toho zvládáme vertikutaci trávníku (otázka zní – pomůže mu to nebo bude zase vypadat stejně divně jako vloni?), sestříhat levandule a další věci na naší maxi-zahradě i před vchodem. Soník s mamkou zatím napečou koláče a nachystají oběd, nemáme my se skvěle?
Na večer pak máme domluveno dlouho odkládané posezení s Cimbůrkovými. Ani jsme se nenadáli a najednou byla půl druhá ráno… A to jsme stihli vypít jen pár lahví vína.