čtvrtek 31. prosince 2009

Když konec roku, tak že by Silvestr???

Abychom nezapomněli na Silvestra! Ten se pochopitelně konal i letos. I když už nemůžeme pořádat takové mejdany jako dříve, dalo se i s dětmi nachystat nějaké to pohoštění pro menší společnost a po večerce zasednout k tradičnímu hernímu stolu. I letos nás do nového roku doprovodili kromě Skalákových Linda s Jirkou a Honza s Jankou.

Nevíme, jak je to možné, ale stala se nám taková nemilá, ošklivá, zlá, nepěkný případ. Prostě jsme nějak zapomněli vynásobit dvěma a na plánované koktejly jsme nekoupili džusy. Trošku to zkusili ještě vychytat na benzínkách Honza s Jankou, ale i tak jsme nakonec byli převážně na víně ;o)) Taky tedy do příště musíme uvařit i vegetariánský segeďák. Snad bude tak chutný, jako ten pravý ;o) Aspoň víme, co můžeme vylepšit ;o)

No a hry/výhry?!?! Tuším, že ačkoli píšou, že hra Fazole, které jsme letos podlehli, trvá cca 45 minut, za večer jsme stihli jenom 2. Že by obě vyhrál Honza? Už ani nevím, každopádně to byl boj a dráma! Se poznají zkušení obchodníci ;o))

Jo a drobotina? Tu k našemu velkému překvapení ohňostroje a pouliční střílečky vůbec neprobudily. Takže jsme mohli bezstarostně pokračovat v oslavách nového roku u Skalákovic a hlavně u jejich Wiička. Ještě že nejsme všichni takoví strašně soutěživí ;o))

Tak zas za rok…doufáme!!!

úterý 29. prosince 2009

Konec roku s tetou Janushkou

Hned po vánocích k nám dorazila Janushka. Jediné štěstí, jinak bychom ty dárečky určitě nezvládli rozbalit ani do velikonoc. Každopádně se dá taková návštěva dobře využít, jen nesmíme zapomenout na její potřeby a priority (jako třeba dobré kafíčko, že ;o)) A to se dá najít třeba například v blízkosti Staroměstského náměstí, kam jsme si další den zašli na procházku. Sice je to s Fífulou časově delší, ale za to kratší trasa. Whatever, když jsme stihli i nákupy v H&M, tak to nemohlo být zas tak hrozné. Dokonce si Míša s Janushkou večer zajeli zashopovat ještě do Letňan. Holt jsme potřebovali nějaké propriety na narozeninovou výzdobu.

Zvládli jsme to a 27. 12. to u nás vypadalo, jak se patří. Sice chyběly babičky a dědečkové, ale když jsme holt u toho prvního potomka nevychytali správné datum narození, tak se není čemu divit. Na dortík pak dorazili i sousedi. Tak já myslím, že napoprvé to nebylo tak špatné. Uvidíme příště ;o)) Malý souhrnný přehled stavu odpublikoval Fífula na svém webu.

Na roční garančku jsme se vydali hned den poté. Odpoledne jsme se pak ještě vydali do centra Prahy na luxusní večeři a krátký večerní shopping v Palladiu. Bylo to náročné, ale i tak ještě zvládal unavený Fífula ve Starbucksu házet oči na místní klientelu.

V poslední den Januščiny návštěvy jsme si dali oddychový program a vyrazili k řezníkovi pro chleba. Fifula galantně držel tetě Janě místo v tatrovce, pro případ, že by se ho rozhodla využít. Ta se nakonec rozhodla zasednout až do corolly za volant. A jak nám tady s ní bylo krásně popsal na svém webu i Fífula.

čtvrtek 24. prosince 2009

Na vánoce, dlouhý noce, dlouho můžem spát (a nebo taky ne)

A je to tady. První vánoce s dítětem. Předcházel tomu ještě poslední večerní shopping (táta měl službu a máma se snažila objevit nějaké zajímavé dary, přitom po telefonu vypomáhala strejdovi ;o))). Program byl tradiční. Dopoledne jsme zašli zkontrolovat Čejkovic, kde jsme se sešli i s Makulovými. Přes poledne poslední přípravy a odpoledne výpomoc u sousedů, když už u nich budeme na večeři.

I letos se povedla. Fífula už má téměř rok, tak rybku a brambor ochutnal taky. Daníkovi učarovala houbová-uzená-smetanová polévka, takže se ke kaprovi letos ani nepropracoval, nicméně jednou na to určitě dojde (není přeci kam spěchat ;o)). Každopádně to začíná být s dětmi trošku náročnější, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

Dohoda zněla, že si rozbalování dárků s dětmi dáme zvlášť, abychom předešli vzájemným šarvátkám ;o)) A dobře jsme udělali, klukům to trvalo, než se vůbec k něčemu odhodlali…teda aspoň u nás Fífula zcela nepochopil, že to barevné pod stromečkem jsou dárky a většina z nich je překvapivě pro něj. Tak třeba příští rok, stejně jich stihl rozbalit jen pár, jelikož jsme je podrobovali i detailnímu průzkumu a uživatelským testům. Ostatně můžete mrknout k němu na web.

No a pak přišla na řadu večerka. Aspoň pro malé. Dospěláci se ještě sešli a podrobně prozkoumali Skalákovo nové vánoční Wiičko. Bylo to náročné, hlavně když jsem chvíli zkoumala od talíře u štědrovečerního stolu. A jako dárek pro ty, kteří už se na vánoce u Skalákových nevešli, jsme na můj nový vánoční dárek natočili malý záznam.



úterý 22. prosince 2009

Odpoledne návštěva u Veselých

Ačkoli jsme dárky koupil/objednali s dostatečným předstihem, vánoční shon nás úplně neminul. Tak nějak jsme stejně nic nestíhali. Nebo už nám nezbývaly síly?!?! Kdo ví? Jedno jsme ale přeci jen ještě zvládli. I když teda v menším zastoupení (bez „tatínků“), každopádně jsme zavezli dárečky Františkovi Veselému, když ho letos čekají ty první vánoce ;o) Vyzvěděli jsme, co je nového, jak se všem Veselým daří, co už František všechno umí…no znáte to ;o) A když jsme všechno snědli a vypili (a že nám Fífula s Daníkem pomohli), bylo na čase vyrazit zpět k domovu. Už se těšíme na příště.

pondělí 21. prosince 2009

Vánoční party

Vánoční večírek iDnesu, proč ne. S kojením jsme skončili, uspávání s tátou jsme natrénovali. Jen kdyby „zrovna náhodou“ nepadla na stejný večer vánoční večeře toyotího oddělení marketingu. Náhoda?!?! No nic, máme ještě v záloze ty hodné sousedy, že jo. Aha…hlášení s dostatečným předstihem není žádná záruka. Na tu toyotí večeři jde asi i Skalák nebo co ;o)) No štěstí, že máme ještě jedny hodné sousedy a Verun s Peťulou byly ochotné se o to naše dítě večer postarat. A my nevděční rodičové jsme si šli naplnit bříška dobrotami a já to vše následně rozvlnit na parketu. (Možná vlnil i Míša, ale o tom já nic nevím ;o))

Co vím je, že ještě chvíli a množství matek na mateřské začne na idnesím večírku převládat ;o) A že taneční parket v Back Doors je zřejmě pouze virtuální. Evidentně to nikomu zásadně nevadilo. Hlavně když je co jíst a pít, a když jídlo a pití dojde a stoly jsou prázdné….bohužel však matka na mateřské dovolené nemůže tančit až do rána (pokud není superman). Štěstí, že si pro mne Míša i letos přijel.

neděle 20. prosince 2009

Sousedská beseda

Poslední víkend před Vánocemi to znamená jediné, je nejvyšší čas svolat vánoční besedu se sousedy. Společnými silami jsme zvládli docela obstojně uklidit, navařit a nachystat. Sraz byl vyhlášen na brzkou 16 hodinu, ať se mohou zúčastnit i děti. Tradice se musí přeci předávat z generace na generaci ;o)) A co se v mládí naučíš… whatever … poseděli jsme s Makulovými, Čejkovými a Peťulou s Marečkem. Akorát Tomáš byl po náročném víkendu a cestě z Aše poněkud unaven a po teplém čaji (o páté?!?) se s námi rozloučil. Zbytek vydržel déle. Minimálně do dětské večerky ;o))
Tak zase za rok! Snad budou mít dospěláci ještě pořád převahu ;o)

sobota 19. prosince 2009

Vánoční úklid (fáze 4.)

Už se to blíží. Vánoce jsou za dveřmi. Tradicí prý je velký úklid. A tak jsme krom jiného dokonce prali a žehlili záclony i závěsy. Fífula se zapojil tím, že byl strašně hodný a vůbec nezlobil. Ideální stav. Odpoledne jsme dokonce zvládli ještě dodatečně popřát Daníkovi k svátku. A zase máme pár úkolů hotových, ufff.

čtvrtek 17. prosince 2009

Další hlídání

Dobré jídlo. Správně tedy hromada dobrého jídla. Míchané koktejly. „Novoroční“ přípitek s cizokrajným proslovem. Nějaké ty známé i neznámé tváře. Super tanečky. Vystoupení Michaela Jacksona…joooo, to byl letošní Toyota vánoční večírek mýma očima ;o)
Takže paráda, jen by mohlo být trochu méně zima.

středa 16. prosince 2009

S čerty nejsou žerty

Mohla to být docela dobrá zábava, ale…
To takhle náhodou vyzvednete od pošťáka kuličky pro Verun, domluvíte to s Ivčou, která na ně čeká do homemade fatboye pro Daníka. Domluvíte to se Skalákem, aby nevznikla nějaká zbytečná panika. A ona si jde pak Verun na poštu s balíkem, a že prý se při té příležitosti optá, kde se s dodávkou stala chyba :o((
No uznejte, jak potom může člověk provádět drobné neškodné žertíky?!?!

neděle 13. prosince 2009

Výlet na Staromák

Jeden z mála klidnějších víkendů, tak jsme se nechali unést vánoční náladou a vyrazili na Staromák. Řekla bych, že víc se nám líbilo u Palladia, kde jsme si aspoň koupili preclík, trdlo a SB vánoční kafíčko. Vánoční stromek jsme sice zkontrolovali, ale s kočárkem to tam bylo zcela zbytečné. Asi si budeme muset najít nějaké jiné místečko na předvánoční procházky.

čtvrtek 10. prosince 2009

Zdobíme (fáze 3.)

Míša je na služební cestě a „míšátka“ mají pré…dobře…tak já a Skalákovic máme společný večer u zdobení perníčků. Kromě toho Verun s Fífulou mají i tréninkovou uspávací noc (brzy začínají vánoční večírky, tak ať máme natrénováno ;o)).
Obojí nám jde skvěle.
Skalák sice nejprve předstírá, že ho zdobení vůbec nezajímá, jakmile však najde na netu dostatek inspirací, vloží se do toho, aby na letošních vánocích také zanechal pořádnou stopu ;o) Teď vlastně nevím, jestli je dobře nebo špatně, že vyfotil jen ty své kousky. Každopádně jiná fotodokumentace z tohoto večera není. Ale věřte, že progres tam byl, čili v roce 2020 očekáváme zázraky.
Dobrá, dobrá...tajná fotodokumentace byla objevena na stránkách jednoho slavného malíře.

neděle 6. prosince 2009

Vánoce se pořád blíží (fáze 2.)

Perníčkové těsto se nám už dostatečně uleželo, takže na dnešek bylo vyhlášeno pečení (vykrajování) perníčků. Kluci (Míša s Honzíkem, kteří dneska mimo jiné testovali COD MODERN WARFARE II) nejprve hlídali prcoše, na závěr se do pečení ovšem taky vložili, a to zcela specifickým způsobem. Nejspíš proto, aby své kousky mezi ostatními snadno rozeznali, budou-li vůbec viset na stromečku (některé evidentně pouze po 22 hodině, aby nám nezkazily mládež ;o))

středa 2. prosince 2009

Vánoce se blíží (fáze 1.)

Zahájili jsme vánoční přípravy (teda dárky už nakupujeme delší dobu a většinu už máme doma nachystanou a dokonce i zabalenou). Každopádně dneska večer došlo na chystání těsta na perníčky a zkoušku lineckého. Všechno to krásně vonělo, a i když nebyly všechny várky lineckého stejně barevné (náhoda?!?!), všechno i dobře chutnalo.

Jo a rozhodně doporučujeme péct i zbytečky. Pokud máte dostatečně velkou fantazii, určitě se u jejich hodnocení a pojmenovávání pobavíte stejně jako my. Škoda že většina skončila už ve fázi testování cukroví a do fáze zdobení nedošla. Mohly z toho být zajímavé kousky.

pondělí 30. listopadu 2009

Zase mezi plaváčky

Po dlouhé pauze způsobené rýmičkami a přechodem na 1 denní spaní se striktním začátkem přesně od 11 hodin jsme se konečně dostali na plavání. A protože máme co dohánět, budeme ho muset absolvovat vícekrát týdně. Tak s chutí do toho!

neděle 29. listopadu 2009

Honzíkovy veselé historky

Tentokrát nás čekal celkem poklidný víkend. Dorazil Honzík (což obvykle znamená ruce navíc a klidnější dítě ;o)). Při té příležitosti jsme taky večer poseděli u několika lahví vína. Zřejmě nějaký špatný ročník, protože většina z nich skončila v odpadu :o(((. Štěstí, že jsme měli ještě ten Skalákův vaječňák.

A veselá historka na závěr?? Honzík v neděli odpoledne před odjezdem přišel za námi do Fífulova pokojíčku a držíc v ruce náš skype telefon se ptá: „Má to telefon?“…my na něj nechápavě koukáme…“Teda jako čísla?“…hledíme snad ještě víc nechápavě než před prvním dotazem (pokud to je vůbec možné)…“Teda jako čísla hodin?“…Jóóó aháááá…

Druhé kolo proběhlo o pár minut později, kdy jsem se mu snažila vnutit na cestu přebývající pečivo – slovy chleba. Dotaz zněl: „můžu ti ukrojit čtvrtku, nebo chceš raději z té půlky nakrájet pár krajíců?“…Honzíkova odpověď: „Nakrájet. Já to tak mám radši.“

Každopádně děkujeme a doufáme, že si Honzík připraví nějakou veselou scénku i na závěr příští návštěvy. Mohla by z toho být taková pěkná tradice.

pátek 27. listopadu 2009

Zatoulané lístky

Dnes večer jsme si docela mákli a provedli doma globální rychloúklid. Primárně kvůli plánované taťkově návštěvě. Měl totiž přijet do Prahy na motoshow. Lístky dostal jako dárek k narozeninám, evidentně to bylo asi hodně dopředu a lístky se za ty měsíce bohužel někde zatoulaly. Asi osud. Holt třeba příště. No aspoň máme uklizeno.

neděle 22. listopadu 2009

Víkend v Beskydech

Strávili jsme další víkend v Beskydech. Nakonec nás přemluvila skutečnost, že u mamky se konala oslava strejdovy padesátky. Bylo to jenom v kruhu rodinném a Filípek tak poznal další své příbuzné. Sice se nás stále drží a jde jen k málokomu, ale trénovat se musí ;o)

Za víkend jsme taky zvládli 2 velké Frýdlantské procházky (v sobotu ráno „po obchodech“, od Omy až k Bille, a v neděli odpoledne „uspávací“ u babi Blanky; procházka byla následně zároveň přesunem z pod Ondřejníku k řece – což je, vážení, opravdu kus cesty = krásná zimní temná spinkací procházka).

Babi a dědu Juchelkovic jsme sice překvapili při přípravě na malíře a zároveň v období virózy, ale díky velkému domu jsme chvíli poseděli aspoň s nimi a prababi.

Zvládli jsme i setkání s Ostravicko-pržnovskou částí rodiny.

No co vám budeme povídat, stihli jsme toho hodně, odvezli jsme si zase nějaké dárečky a dobroty.

čtvrtek 19. listopadu 2009

Růžová kultura

Dnes se koná koncert Pink. To znamená, že hlídáme Daníka, protože Verun s Peťou jdou za kulturou. Ještě že má Daník tak rád strejdu Míšu! Uspávání díky tomu proběhlo docela hladce. Už se těšíme na příště (tuším, že Skalákovým zůstal ještě nějaký kupón, i když platnost je zřejmě jen do konce tohoto roku ;o)).

středa 18. listopadu 2009

Dorazil k nám Tobiáš s rodiči

Po další analyzační vlně jsme měli netradiční návštěvu. Dorazil k nám Tobiáš se svými rodiči. Vyrazili na výlet do Prahy, tak proč se nezastavit i v Nehvizdech ;o) Fífula dostal dáreček a možnost předvést své umění s chodítkem před velkým publikem. Není nic lepšího, že ;o) A tak nám večer u dobrého jídla a pití rychle uběhl.

středa 11. listopadu 2009

Výročí

Překvapení…dneska máme další výročí naší úžasné a velkolepé svatby! Opět jsme to oslavili na úrovni, ve stejně hojném počtu jako v den této slavné události.

úterý 10. listopadu 2009

Máme za sebou další krátkou BACILOVOU návštěvu. V době dodělávání analýz úplný ideál. Nicméně stav se rychle zlepšil, takže se našla i síla na plánovanou výzdobu koupelny. Tak se taky mrkněte. Jen teda to světlo v koupelně není na focení úplně ideál, ale s tím už asi nic nenadělám (fotografické zkušenosti/dovednosti nemajíc ;o)).

Na zrcadle přibyla žabička, která bude dohlížet nad Fífulovou hygienou.

Ve vaně budou Fífovi dělat společnost rybičky, mořský koník či chobotnička.

No a abych zvládala třeba naládovat pračku, měly by jeho pozornost rozptýlit krokouši. Snad je na tom červeném podkladě vůbec najde ;o))


sobota 7. listopadu 2009

Jarda má narozeniny…

my máme přání jediný…abychom je ve zdraví přežili ;o)) Na Jardových narozeninách jde totiž každému o život. A to nejprve při automobilovém závodě (tady v té virtuální realitě to ještě není tak hrozné), následně pak i v reálu při střelbě (nebudu psát „při střelbě na cíl“, ne u všech tomu totiž bylo tak – i když snaha možná byla). Whatever, když po sobě začnou střílet oslavenec s hostem, začíná být atmosféra hustější a hustější. To je potom potřeba pročistit vzduch a při té příležitosti vystrčit někoho na vzduch zchladit hlavu ;o))

My jsme poprvé nechali doma synka a „synka“. Jeden hlídal druhého. (Do teď vlastně nevíme, který kterého ;o)) Každopádně Honzík byl z celé situace „lehce“ nervózní. Není divu, že by si pak, co jsem uklidila poblinkané (né…nebojte, tentokrát to nebyl Honzík, to Fífula nebyl na náhradní hlídání úplně ready a nějak se z toho „zakuckal“), rád zašel k Mendlům oddechnout ke hrám a skleničce něčeho ostřejšího (k tomu dobrému jídlu, kterého tam byla spousta). Bohužel Míša mi byl v patách, takže Honzík raději nakonec zůstal doma s námi a svou virtuální realitou. Stále tak nevíme, jestli by nás Honzík zastřelil (rozuměj trefil), kdyby nám „musel říct, co na tom ministerstvu vlastně dělá“.

neděle 1. listopadu 2009

Testujeme sousedy

Sice jsme měli k dobru státní svátek, i tak se u nás tradičně nestíhá. Štěstí, že nám přijel o víkendu "na pomoc" Honzík. Malý už si s ním začíná pomalu rozumět. V sobotu byl ukázkové dítě, které by si každý přál.

Za to v neděli to bylo tak zvaně „na facku“. Zkusili jsme i poslední možnost a vyrazili s Fífulou ven. Výsledek?!? Dítě stále na facku + hrozba dalších políčků ze strany našeho milého souseda. A to se chtěl Tomášek při neděli po akci pěkně dospat. Nakonec nám musel jít v pyžámku ven vyčinit. Tuto uklidňovací metodu tedy škrtáme ze seznamu. Minimálně pro pár nejbližších dnů. Tak snad příště. Vždyť my už se vlastně taky dlouho pořádně nevyspali ;o))

úterý 27. října 2009

Hop a skok a žádný krok...

Ivča „Makulovic“ měla narozky, ale bohužel, ačkoli bydlí Za Humny, na chůvičky je to „moc daleko“. Takže jsme je slavili u Čejkových ;o) Vzhledem k časové vytíženosti (jak je možné, že s 2 malými dětmi se najednou volný termín hledá tak těžko) byl zvolen pracovní den, po němž aspoň následoval státní svátek ;o)).

A tak jsme zase „po čase“ poseděli u jídla (opět nové zajímavé kousky, Janičku s Ivčou chválíme!!) a pití a plánovali, jak na jaře pojedeme všichni zkontrolovat, až si Ivča půjde vybrat svůj dárek. Přitom tolik věřila, že nám koupi tandemového seskoku Radek nedovolí. Kdepak asi soudruzi udělali chybu?? ;o))

neděle 25. října 2009

To vám bylo krásně...

Druhý den v Beskydech a den jako malovaný, tak jsme si dali pěknou procházku po hrázi a nejbližším okolí. To tu dlouho nebylo ;o))

Odpoledne jsme byli nahlášeni k taťkovi. Tam je to pro Fífulu poněkud náročnější. Obvykle tam bývá docela rušno, na což není zvyklý, a čekají tam na něj minimálně 2 treperendy, které ho nespustí z očí a drží se ho jako klíšťata. Tak snad se malý časem otrká a zvykne si na ně. Přeci jen je jednou chtíc-nechtíc „doroste“.

sobota 24. října 2009

Shopping a oslavy

Tentokrát jsme měli „prodloužený víkend“ v Beskydech pečlivě naplánován. Vypadá to, že s dítětem už tomu ani jinak nebude ;o) Čili dnes jsme si trošičku „přispali“, nechali si dovézt „vydováděného“ tatínka. (Teta Janushka si tak mohla ještě na chvíli pohrát se synovcem ;o)) A vyrazili směr Ostrava. Cílem byla návštěva babičky, která byla toho času v nemocnici, a při té příležitosti nákup botiček. V obou případech jsme byli úspěšní. Nové botičky si můžete prohlédnout u Fífuly na webu (http://filipo.webnode.cz/news/prvni-boticky/ pokud jste tak již neučinili). Babička mohla před spolunemocnými prohlásit, že „dorazili její Pražáci“, tak asi taky dobrý. Pak už to bylo ale jednoznačně na spaní, čili čas vyrazit zpět k mamce do Frýdlantu.

Vyspinkali jsme se do růžova a po jídle vyrazili směr Pržno, kde se slavily Vendulčiné narozeniny. Což znamenalo klasicky spoustu dobrého jídla a pití a taky zkoušku nových her, které holky dostaly. Po dlouhé době jsme zase něco hráli, takže úroveň „5+“ a boj o vejce byly naprosto vyhovující ;o)) Fífula se celý večer statečně bránil Baruščiným pusinkám. (Už teď zřejmě ctí zákon a dobře ví, že hledat si slečnu v rodině se nemá.) Řádně unaveni jsme se pak dopravili do Frýdlantu do postýlek.

pátek 23. října 2009

Sraz ze základky

Byť je pátek, byli jsme na Moravě. Jako tradičně jsme dorazili někdy kolem půlnoci (ze čtvrtku na pátek), výborná záležitost, jako vždy. Ale co naděláme, že...

Každopádně dopoledne jsme se vydali za Káťou a jejím malým Tobiasem zkontrolovat, jak hezky rosteme. Samozřejmě, telepatie zapůsobila, Robert se údajně den předem zrovna s Káťou bavil, že už jsme se dlouho neviděli (s Robertem se asi navíc ještě dlouho neuvidíme, byl dneska v práci). Každopádně musíme zkonstatovat, že malý Tobias už není zase tak "malý" a roste jak z vody. Navíc je to prý strašně hodné miminko, což se nám snažil dokázat tím, jak část naší návštěvy spal. To my jsme tetě museli ukázat, jak už se umíme pohybovat, což bylo samozřejmě patřičně oceněno.

Odpoledne jsme se přesunuli na Ostravici, odkud jsem se já někdy v podvečer nechal Janou odvézt k Freudovi, kde jsme měli sraz z naší základky. Nebylo to nic nějak extra organizovaného, zkrátka se tam obsadilo pár stolů a čekalo se, kdo se objeví. Když jsem se objevil já, v hospodě sedělo myslím že 6 lidí... No nic moc. Postupně to ale ještě narostlo na tuším že šťastnou 13. Není to tak špatné, když nás bylo nějak kolem 28 nebo tak něco. Kdyby navíc existovaly kontakty na všechny, možná by se nás sešlo více.

Bohužel chyběl Petr alias Tyčka, byl nemocinkatý doma. Stejně tak Mory, na kterého jsem se těšil. Tak snad někdy příště.

Jinak většina z nás sraz z té informativní stránky podcenila, nepletu-li se, tak se objevila jen 2 alba s fotkami. Já teda musel poslat aspoň mobil s fotkami Fífy, ještěže máme dneska ty moderní technologie:-)

Každopádně, byť jsem se srazu malinko bál (budu si mít co s těmi lidmi povídat??), tak to nakonec nebylo tak špatné a čas nám docela rychle utekl. Je pravda, že i mezi mými spolužáky se našly případy, které snad předevčírem byly poprvé v multikině v Ostravě a popisovaly to jako to nejlepší, co kdy a kde viděly, nebo bylo jasné, že patří mezi ty nejstálejší zákazníky tohoto podniku, ale prostě jsem původem z malé vesnice a asi se to dalo čekat:-)

Tak jsem zvědav, čím mě kdo překvapí příště!

středa 14. října 2009

Reklamovat či nebýt?

Zrovna nám odjela kočárkovo-hrací výpomoc a přijeli nás pro změnu navštívit bacilové. Když jste doma sami s dítětem, je to paráda. Člověk by nejraději strávil den v posteli, ale nějak ne a ne přijít na to, jak tam udržet i to dítě. Asi by to muselo být nějaké jiné dítě, nežli náš Fífula.

No, takže do takové situace se nám přihlásil Viktor-čistič na reklamované opravy domku. Ideál. Možná by to chtělo nanosit ještě více věcí, ať je větší průvan, a ještě více vymalovat, abychom měli ještě větší důvod větrat. A tak jsme přežili 2 krizové dny, až to nakonec vzdali sami páni bacilové. Sláva! Aspoň že to šlo rychle, když už jsme se tomu nevyhnuli. I když následky zůstaly. Tedy minimálně po té reklamovací četě. Však to znáte, opraví vám zeď a zničí schody, ani koupelna nezůstala bez poskvrny :o(( Snad příště (nebo raději ne??)

sobota 10. října 2009

Tak trochu jiný víkend

Co jiného by mohlo být 10. 10. v 10 hodin než Toyota Family Day?!? (Jak japonsky přesné ;o)) Ideální příležitost se sejít s těmi, kterým to už dlouho jen slibujeme, jako např. Ivě a Monice. Přes klasické „dětské zdržování“ nepředpokládanými problémy, jsme naštěstí přijeli včas. (Prý si na to Japonci docela potrpí.)

Z nabízeného programu jsme zvládli prohlídku pracoviště (sice jsme tam už několikrát byli, ale kde jinde by si Fífula pochutnal na své oblíbené přesnídávce – protože nabízená zelenina překvapivě opět nevzbudila zájem), kontrolu konferenční místnosti s tematickou projekcí CARS (ta překvapivě vzbudila zájem veliký), oběd složený ze self-made sushi a dalších dobrot a krátké korzování v oddělení sladkostí se spícím Fífulou na rukou (jako každého správného chlapa ho zmohla rýmička).

Nicméně dopoledne docela rychle uteklo a bylo potřeba se přepravit zpět do Nehvizd, neboť tam za námi dnes dorazili na slibovanou návštěvu mamka se Zdeněčkem a Janushkou. Fífula si na to pořádně dáchnul, aby měl sílu na odpolední hraní s babi, dědou a tetou a hlavně aby měl sílu na rozbalování dárků ;o)) Díky tomu jsme zvládli všichni společně poobědvat. Pak už probíhalo klasické hraní a procházka v kočárku. To si užívali zmínění příbuzní a já si po dlouhé době užívala v kuchyni ;o)) Míša s Janushkou si ještě zaskočili užít trochu toho pražského shoppování. Proč ne, když z toho byly dárečky i pro mne ;o))

Akorát večer to bylo trošku komplikované, protože se nám tahle návštěva trošku kryla s akcí vedle u Skaláků. Ale když ony se ty „akční“ večery s dětmi trošku hůř ladí a organizují. Takže jsme poněkud překročili hranice správného společenského chování a přebíhali tu ke Skalákovým a tu zase zpět domů. Může se vám to jevit, jako výhodná záležitost, bohužel nebylo tomu tak. Je potřeba vzít v úvahu, že u Skalákových jsme se sešli s Makulovými a Čejkovými. No a Tomášek dobré jídlo tuze rád, čili lahodné Verčiny listové tyčinky byly pouze na příděl, za to se ve velkém nabízela „řezníkova slivovička“. Takže Míša raději zůstal u té, co si dal doma se Zdeněčkem a dál nechtěl míchat, za což byl následně veřejně pokárán ;o))

Nicméně Zdeněčkem slibovaná návštěva byla tímto splněna a Skalákovic oslava narozenin též. Sláva!!!

Už jen poznamenám, že druhý den jsem se díky Tomečkovic hlídací službě vydala dopoledne s Verun do kostela. Ano slyšíte/čtete dobře. Jednalo se - jak jinak - o zážitek na celý život. Původně jsme šly na křtiny Muškovic Barunky. Netušily jsme, že to bude součástí celé téměř 2hodinové mše zaměřené (tentokrát) proti „movitým“ lidem. Hned jak jsme překonaly touhu odevzdat veškerý (netrvalo by to dlouho) majetek, vydaly jsme se raději zpět do našich domovů, které máme na štěstí na dluh ;o) Ale jinak „hezké, Kačenko, moc hezké!“

...nakonec ještě něco. Tento víkend jsme se definitvně rozloučili s naším dlouholetým přítelem a významným pomocníkem panem Dellem.

pondělí 5. října 2009

Už to tady minimálně jednou bylo

Opět jsme se rozhodli zahájit samostatné usínání. Vzhledem k vývoji pohybových aktivit našeho malého průzkumníka jsme v této souvislosti pro jistotu snížili postýlku. Ani vám snad raději nebudeme psát, kdy s tím zase skončíme (takhle brzy nad ránem se prostě přihlašovat na net a blogovat nebudu ;o)).

sobota 3. října 2009

Skaláci narozeniny neslaví

Skalák i Veruš měli narozeniny, ale my je přece neslavíme, takže jsme se u nich sešli jen tak. My, oni, Čejkovi a Makulovi. My teda přišli trochu později, takže to nejlepší už bylo snědeno, vypito. Každopádně byla sranda, neboť jsme sjížděli Skalákovic nahrávky Superstar a hlavně Tomáš s Radkem si neodpustili komentáře. Jeden lepší než druhý.

neděle 27. září 2009

Zelená bude tráva

Letos jsme se na trávník slušně řečeno vykašlali. Hnojivo snad dostal jen jednou, a to ještě od Skaláka, takže zelená byla jen půlka zahrady, a to jen pár týdnů. Pak jsme si párkrát zahráli badminton a postavili do rohu bazén, takže jsme mu dali pořádně zabrat.

To soused Tomáš má letos krásně zelený trávníček, obzvláště ke konci sezony, kdy provedl vertikutaci, přihnojení, dosetí a navíc si pořídil i vřetenovou sekačku. Hm. Takže nám nezbývalo, než zjistit, co všechno potřebujeme a jeden hezký víkend se na to taky vrhnout. Tím víkendem s velkým V byl, jak tušíte, právě tento. V sobotu dopoledne jsem se vydal směr Přerov nad Labem, kde jsme v místní květinářské školce vykoupili travní substrát (Skalák byl na místě kolmo), celkem 15 pytlů. Ještěže máme Corollku:-) K tomu nějaké to hnojivo, semeno a tak.

Odpoledne jsme se na to vrhli. V sobotu proběhla vertikutace a očištění trávy od těch starých uschlých kousků. V neděli jsme pak zaseli novou trávu (resp. provedli regeneraci), pohnojili a rozházeli po tom našem malém plácku všech 15 pytlů se substrátem. Vyšlo nám to úplně přesně (díky tomu, že jsme v závěru trochu šetřili). Každopádně – trávník změnil svou barvu z uschlé žluté na hliněnou hnědou. Uvidíme, jak se mu bude dařit.

středa 23. září 2009

Nesnáším loučení

Po návratu z dovolené a nedělním tanko-výletu nás čekaly výlety do Prahy. Z části shoppingové, úřední a z části věnované Radčiným kamarádkám, se kterýma se chtěla ještě před odjezdem setkat. S dítětem na krku toho opravdu člověk stihne méně, tak snad jsme alespoň to hlavní zvládli. To jsme se ještě při pondělku zasekli v mateřském centru, kam jsme speedovali na cvičení ve 12 hodin. Jaké bylo překvapení, když nám bylo oznámeno, že to v pohodě stíháme, protože máme cvíčo až od 14 hod ;o)) (Aspoň jsme se díky tomu ten den sešli ještě s Evičkou a Adámkem.)

Každopádně rázem tady byla středa a Raďa se snažila sbalit a my se psychicky připravovali na odpolední cestu na letiště. Nakonec jsme cestou zvládli i návštěvu Štěrboholského kadeřnictví, takže jsem se po 2 dnech marných pokusů přeci jen nechala díky Radě a jejímu hlídání ještě ostříhat. Třeba to při její další návštěvě zvládnu zas ;o))

Whatever…nekompromisně začínal čas loučení. Původně byl v plánu pláč a skřípění zubů, ale Fífula se cestou překonával a předváděl nejhodnější a nejroztomilejší miminko na světě (zřejmě aby teta měla na co vzpomínat), a to byla cesta díky zácpám opravdu dlouhá. Na parkovišti si ještě zařádil za volantem a v letištní hale ve vozíku. To všechno si mohou ti, co ještě neviděli, prohlédnout na přiložených záznamech ;o))

Nicméně na pláč nakonec přeci jen došlo. Teda u tety tipuju že ano, u nás v autě rozhodně, protože se malý začal vztekat hned po odjezdu z benzínky, kde jsem si naivně myslela, že po kojení usne. Místo toho letěly hračky a následně i dudlík na stranu ke dveřím a šílený řev trval až někde do půlky cesty k Barrandovskému mostu :o(( to už jsem začínala s pláčem taky. Snad jen u Míši v autě byl klid po pěšině, leda že by i on za tetu zamáčkl slzu. Stejně to jedni nebo druzí nevydrží a zase se brzy poletí Praha<->Johannesburg. Vsaďte se ;o))

V autě:


Za volantem:


Na letišti:

neděle 20. září 2009

Druhý tankista v nejbližším okolí

Po velkém úspěchu vloni, kdy jsem byl jezdit v bévépéčku já sám, byl následně na Vánoce stejně obdarován i Skalák. A dnešek byl dnem D, kdy si byl dárek vybrat.

U toho jsme samozřejmě nemohli chybět. Počasí bylo fajn, možná bylo až moc sucho, takže se za tankem slušně prášilo a Skalák si nemohl až tak vyzkoušet brodění se bahnem. I když - i tak tam něco málo zůstalo a po skončení to bylo na Skalákově hlavě vidět:-) Trošku jsem záviděl to, jak Skalák jezdil po místní dráze - já vloni dával ta samá kolečka pořád dokola, on jezdil křížem krážem po celém areálu.

Trošku mě pak zklamal tím, že zbaběle přenechal skok Veruš, která si jej ale myslím parádně užila:-)

Takže koukněte na videa. První je samotná jízda v BVP, druhé je pak Skalákovic houpačka a skok Veruš.



sobota 19. září 2009

Juchelkovi konečně v Nehvizdech

Poslední z našich rodin, která nás ještě nenavštívila v plné sestavě, byli Juchelci z Frýdlantu. Dneska nastal ten den D. Je pravda, že nebýt konference lékárníků, možná se tak nestalo:-) A je pravda, že se nedostavili všichni (chyběl doktor Lukáš, který u nás už ale byl, a Ondra). Návštěva to byla krátká, prošli jsme naše bydleníčko, chvíli poseděli, babi s dědou si v mezích možností pohráli s Filípkem (rozuměj v mezích toho, co jim Filípek dovolil) a už jsme zase byli sami (teda stále s tetou Radkou, které se to už ale bohužel taky krátí).

Hurá domů

Dneska už to bylo hodně rychlé. Snídaně, sbalit se, naložit auto a hurá domů tak, aby pokud možno Filip spal cestou.

Suma sumárum - já byl s dovolenou spokojen, místo hezké, spousta pohybu, Filípek si to snad taky užíval. Samozřejmě nám hodně pomohla teta Radka, která s ním hodně jezdila po okolí, takže my se mohli více věnovat svým věcem. Snad bude mít čas i příště:-)

Jinak jsem toho opravdu najel za celý týden docela dost, něco lehce přes 200 km. Však koukněte, jak jsou Jizerky prošpikovány mými výlety:



Samozřejmě jsme fotili i normálním foťákem, výběr je k dispozici na Picasawebu:

pátek 18. září 2009

Ještěd

Ráno bylo sice v Bedřichově docela zataženo, i tak jsme se ale vydali směr lanovka na Ještěd. Naštěstí se počasí umoudřilo a už na lanovce tu a tam vykouklo sluníčko.

Jinak to byla paráda. Lanovkou je člověk nahoře za pár minutek, ani jej z toho nebolí nohy. Navíc jsme měli privilegium prvního nástupu (aspoň cestou nahoru), protože jsme jeli s kočárkem. Paráda.

Nahoře toho moc není. Rozhled po okolí (zas tak hezké to počasí nebylo) a vysílač v brutálně komunistickém designu (hlavně interiéru - restaurace). V komunistickém duchu byl nejen design, ale i obsluha. No dali jsme si polívku, čaj a hurá zpátky dolů a do Bedřichova.

Po návratu na penzion jsem se vydal zase na kolo. Švíbáci už byli někde na cestě, vyrazil jsem na Jizerku s tím, že se třeba někde potkáme. A taky že jo, byli právě na Jizerce (ani jsem si neuvědomil, že je to ta Jizerka, kde jsme vloni byli s Toyotou na team buildingu). Švíbáci právě dojedli (Peter si dal kachničku), já do sebe rychle hodil borůvkový koláč a mohli jsme vyrazit dále. Párkrát jsme malinko bloudili (resp. špatně odbočili), ale jinak jsme tak nějak ujeli to, co jsme chtěli. Pro změnu jsme zase byli i na Knajpě. Je vidět, že všechny cesty v Jizerkách vedou právě tam.

Jinak Peter je šílenec, s malým Adámkem vzadu ve vozíku jel po neskutečných cestách. Až jsem měl skoro za Adámka strach:-)

Suma sumárum, dneska to bylo něco kolem 55 km. Uf.

Dnešní večer jsme pak strávili u telky sledování Davis Cupu.

A na závěr - fotky z mobilu. První z cesty (jsou na ní Švíbáci), další 2 pak z dětského hřiště u penzionu chvíli po návratu z kola:

čtvrtek 17. září 2009

Liberec

Počasí zase není jako úplně nejvíc nejlepší, tak aspoň vyrážíme do nejbližšího okolí na nákupy. Ani jsme myslím nikdo z nás nečekali, že nakoupíme tolik věcí... Našli jsme totiž obchůdek Dary nedary (nebo jak se jmenoval) plný moc hezkých věcí, takže Soňa s Radkou byly jako u vytržení a po dlouhé době bez obchodů prostě musely kočárek totálně naplnit všemi možnými věcmi. To ale nebylo vše, stavili jsme se ještě do sportu, kde jsem původně chtěl koupit brzdové špalky, ale byl to obchod jen s oblečením. I tak jsme tam ale pár tisíců nechali - Radka koupila Ianovi bundu a já si vybral rukavice na kolo (díky Radi).

Přes poledne jsme si s Fífou dali cyklovýlet, opět naši oblíbenou trasu Bedřichov - Hrabětice - Královka - Bedřichov. Tentokrát ale jen jednou, Fífa se v Bedřichově vzbudil, tak jsem nic neriskoval:-)

Já ale neměl dost, tak jsem hned pokračoval na další cestu. Myslel jsem, že se přidá Skalák, ale nechtělo se mu. Tak jsem aspoň jel rychleji:-) Ujel jsem nějakých 33 km (výlet s Fífou byl ca 10 km) částečně to bylo po stejné cestě jako včera. Je ale pravda, že mi to dneska moc nešlo a měl jsem fakt dost. Navíc nahoře na Knajpě a v nejbližším okolí bylo docela mlhavo a sychravo. Ještěže jsem se na to vybavil.

Původně jsme pak odpoledne měli jet na Ještěd, ale kvůli počasí jsme pak nakonec zvolili jen cestu do Liberce. Krásné klikatice:-) Zaparkovali jsme v nějakém obchodním centru a šli se projít na náměstí a do nejbližšího okolí. Malý byl trochu hysterický, což se projevilo i na mamce a na nás ostatních. Naštěstí to ale netrvalo dlouho, malý usnul a my se mohli dokonce vrhnout i do nějakých obchodů (koupit kaši malému, nějaké bio-mňamky a spoustu pečiva - liberecké náměstí a nejbližší okolí je plné pekáren!). Zpátky jsme se vydali tak, abychom zvládli kaši... Což se víceméně povedlo.

Pozdě večer pak dorazili poslední účastníci našeho pobytu - Švíbáci, se kterými jsme chvíli poseděli (jako tradičně ve společenské místnosti).

středa 16. září 2009

Nova Author Cup, teda skoro

Na dnešek připadl nejdelší cyklovýlet. Tak nějak náhodou jsme zjistili, že Nova Author Cup se jezdí v Jizerkách a že jsou to vlastně cesty, kterými jsme se Skalákem už jeli (částečně). Takže dneska bylo v plánu projet si to celé (tedy skoro - místo startu a cíle v Josefově Dole jsme začínali i končili v Bedřichově). I tak to ale bylo zhruba těch 60 km, koukněte se na záznam ze Sportstrackeru.

Byl jsem překvapen, jak to bylo "snadné". Dali jsme si občerstvení na Knajpě (zajímavé místo, ještě zajímavější obsluha), moc se mi líbila vyhlídka, když jsme jeli kolem Smědavské hory atd. atd.

Jednu chybičku ale dnešní výlet měl - nějak mě z něj začalo bolet v krku. Naštěstí jsme měli objednanou saunu, ve které jsme se všichni postupně vystřídali (já v ní byl naštěstí se Soňou, ne se Skalákem, jak bylo původně plánováno:-)

Navíc po sauně jsme využili nabídky místní restaurace, která grilovala maso (kuřecí, vepřové, pstruhy...). Výborná záležitost, akorát pro nás sportovce:-D

Ještě přidám tradiční fotoreportáž z cyklovýletu:

úterý 15. září 2009

Cyklovýlet s mamkou a pak i s Filípkem

Ráno, hned po snídani, jsme Filípka předali v kočárku tetě Radce a se Soňou jsme se vydali na krátký výlet (krátký proto, abychom byli zpět, až se Fífa vzbudí a bude se dožadovat prsu). Takže jsme zajeli k přehradě Josefův Důl a zpátky. Musím Soňu pochválit, byť šlo tedy o docela krátkou trasu, přece jen to bylo celé kopečkovaté a obzvlášť ta část od přehrady zpátky na hlavní cestu stála za to.

Po obědě měl Filípek před sebou další spaní, ovšem tentokrát jsem si jej vzal já a vyrazili jsme na cestu s kolem a vozíkem. Zvolil jsem cestu Bedřichov - Hrabětice - Královka - Bedřichov, okruh ca 9 km. Nejdříve si tam vzadu pobrukoval, po asi tak 10 minutách usnul. Celé kolo jsme dali tak za 40 minut, tipuju, ale Filípek pořád tak hezky spinkal, že jsem plynule navázal ještě jedním kolečkem.

Bylo to v pohodě, možná jsem jen překvapil pár pěších turistů, že už jsem tam zase (pokud mne tedy poznali:-). Každopádně při sjezdu z Královky jsem to rozjel malinko více (tachometr ukazoval něco kolem 45 km/h, tzn. vozík asi malinko více házel a Fífa se s křikem probudil. Okamžitě jsem zastavil a k mému úžasu jsem Filípka velmi rychle uklidnil, vrátil do sedačky a mohli jsme (tentokrát oba v bdělém stavu) pokračovat zpět na penzion. Dokonce byl tak vyklidněný, že se ve vozíku, když jsem jej tam vrátil, strašně nahlas a dlouho smál.

Večer jsme pak opékali párky, výborná záležitost. Jak Fífovi, tak Daníkovi se oheň moc líbil a myslím, že by u něj vydrželi sedět strašně dlouho:-)

Tradičních pár fotek z mobilu:

pondělí 14. září 2009

Královka a boby

Počasí se nám zatím nelepší a nelepší. Dneska je opět pod mrakem, malinko nám mrholí. Aspoň dopoledne. Vyrážíme tedy na pěší výlet, údajně má být někde v okolí chata prezidenta Beneše (což je, jak později zjišťujeme, blbost - chata je asi tak 200 km jinde; v okolí je sice chata, která se jmenuje "Prezidentská", ale s Benešem má do činění asi tolik jako Skalák s knihomolem).

Takže z Bedřichova je to směr Královka (chata s rozhlednou, ale kvůli počasí ani nezkoušíme na rozhlednu vyjít), Prezidentská chata a znovu Královka. Ta zvenčí nevypadá úplně vábně (přece jen je to starší kousek), ani interiér není žádný šlágr. I tak si tam ale sedáme a dáváme oběd. Což o to, vaří dobře. Navíc čepují Svijany:-) Slečna servíka se mi ale zdá být trochu mimo... Jakoby tady byla první den.

Během toho, co do sebe dostáváme svůj oběd, začíná místní personál připravovat celou restauraci na nějaký větší zájezd či co. A taky že jo - za chvíli přijíždějí 2 autobusy plné nějakých školou povinných dětí odněkud ze severu (myšleno ze severu Evropy, myslím, že Dánska). Určitě si to tam užijí, což o to, ale pohodlí jim tam asi chybět bude...:-)

My se tedy vydáváme zpátky na penzion.

Někdy v pozdním odpoledni se vydáváme do Janova (prakticky sousední vesnice), kde je bobová dráha, téměř kilometr dlouhá s celkovým převýšením 78 m. Uf. Všichni ji nakonec vyzkoušíme, někteří (včetně mě) vícekrát. Je to docela sešup:-)

Závěrem ještě zkoušíme místní dětské hřiště (=Soňa s Radkou se houpou na houpačkách a Veruš s Petim skáčou na "trampolíně").

Opět fotka z mobilu, tentokrát z cesty na Královku:

neděle 13. září 2009

První cyklovýlet

Počasí nám moc nepřeje, bohužel. Mrholí a mrholí. I tak se ale se Skalákem vydáváme kolem poledne na první cyklovýlet (jen my dva, bez žen a bez mrňat). Někde v Josefově Dole začíná pršet víc a víc, zvažujeme zbabělý návrat zpátky. Naštěstí je to do Bedřichova docela do kopce, což nám pomáhá v rozhodnutí pokračovat dále.

Nakonec ujedeme skoro 30 km, docela pohoda. Jediné, co mě teda docela štvalo, byly cesty udělané z panelů. Ty prostě nejsou na mé kolo to pravé ořechové...

Po návratu jsme se ještě se Soničkou, Raďou a malým vydali na procházku po okolí, tak nějak prakticky po stejné cestě jako včera:-)

Na závěr opět pár fotek, tentokrát z cesty na kole:

sobota 12. září 2009

Odjezd!

Ráno jsou tedy přichystané tašky (víceméně všechny). Abychom se definitivně rozhodli, zda pojedeme jedním či dvěma auty, je třeba rozlousknout zásadní věc - kolik kol je schopen Skalák uvézt na svém novém nosiči na zadní dveře. Zkouška dopadla pro nás dobře - uveze 3 kousky (čehož nakonec litoval, ale to už je jiný příběh).

Takže vozík a cestovní židličku narvat do rakve (neboli bubliny, jak říká Radka) na střeše, vedle zbývající kolo a všechno ostatní do kufru. Ještěže máme tak velké auto! A ještěže máme Soničku - expertku na tetris! Všechno na své místo zapadlo hned napoprvé:-) Mělo to ale i svou stinnou stránku. Tvrdil jsem Soničce, že někam schovala klíče od auta (které jsem samozřejmě já zavřel v autě). Ona, chuděra malá, je ale hledala tak intenzivně, až si ukopla malíček. Ale ne nějak normálně, ukopla si jej tak, že jí pak prakticky totálně zčernal a otekl. Nebyl to hezký pohled:-( Takže ještě jednou dodatečná omluva...

Cesta probíhá v pohodě, jen samozřejmě musíme několikrát zastavovat kvůli Radčinému čůrání, jako vždy:-) Malý to zpočátku nedává, ale nakonec se umoudří a usne.

Penzion nacházíme vcelku bez problémů, je to prakticky přesně uprostřed Bedřichova. Všechno vypadá hezky, jen teda pokoje jsou takové menší a skromněji vybavené (přece jen je to primárně pro lyžaře, proto ty těžké, skoro až "pracovní" koberce). Je třeba hned vyzkoušet místní kuchyni (hotovky jsou docela fajn a za lidovku), takže zatím vládne spokojenost. Jen to počasí není úplně nejlepší...

Skaláci přijíždějí až někdy vpodvečer, my mezitím stíháme dát (velmi příjemnou) procházku po okolí, z které jsou i následující fotky z mobilu:



Večer jsme se pak sešli (ostatně jako i všechny ostatní večery) ve "společenské místnosti", kterou jsme si tímto zabrali téměř na celý pobyt jen pro nás. Dneska jsme čas strávili převážně hraním hry Mám to! Je ko kurevská hra, absolutně mi nejde!

pátek 11. září 2009

Dovolená téměř začíná!

Tak už nejsem v práci, finální přípravy na odjezd na dovolenou mohou začít. Takže dopoledne vyrážím směr Mateřské centrum Čelákovice vyzvednout vozík za kolo, aby z toho sportování měl něco i ten náš malý poklad. Vpadnul jsem tam zrovna po začátku hodiny zpívání (Skákal pes se linulo široko daleko:-), což mě tam zdrželo malinko déle, než jsem myslel. Každopádně vozík byl vyzvednut, vypadá dobře, tak snad i dobře pojede.

Ženské si mezitím určitě užívaly nakupování nebo tak něco... Zkrátka klasika...

Večer ovšem nastoupila vrchní balička Soňa a všechno bylo během chvilky v taškách... Však počkej, zítra Tě teprve čeká výzva, dostat to všechno do auta!

neděle 6. září 2009

Náročný víkend, jako vždy

Nejenže musíme dělat spoustu analýz, jako tradičně (což o to, penízky jsou třeba), rozhodli jsme se ale "zazimovat" tu hnusnou zelenou věc, co jsme pár týdnů měli na zahradě. Resp. ta věc nebyla zelená, zelené bylo to uvnitř. Šílené, jak je za pár týdnů "stání" voda v bazénu schopná totálně změnit svou podobu. Nejenže teda změní barvu, ale stane se taková jakože hutnější, mastná a lepkavá:-) No úžasné to bylo, ruku k dílu zapojily obě rodiny. Největším pomocníkem byl samozřejmě Daník, který z vylil dobré 2 litry vody z těch celkem asi 2000:-) A pak toho samozřejmě nalil spoustu na sebe, ale to se nepočítá. Každopádně teď máme minimálně na pár týdnů po bazénku památku na naší mikrozahrádce - kruh bez trávy. Tak snad se to brzo spraví.

neděle 30. srpna 2009

Expedice Ydykseb 2009 - den třetí a poslední

Dneska už to bylo relativně v poklidu. Žádný sport, jen relax. No, jak se to vezme. Dopoledne jsem se tak nějak poflakovali, ale odpoledne jsme museli zvládnout objet všechny zbývající babičky a dědečky. Což je samozřejmě značně náročné.

Navíc jsme si pak závěrem dali rychlo-sbalení všech věcí včetně kol a přesun domů do Nehvizd.

Tak já myslím, že to byl povedený prodloužený víkend, příště musíme opravdu dát tu stovku!

sobota 29. srpna 2009

Expedice Ydykseb 2009 - den druhý

Ráno byl naplánovaný budíček na 7 a zhruba v tolik jsme opravdu vstávali. Venku pošmourno, ale bez deště (zatím). Rychle se přichystat (rozuměj nasoukat se do cyklistického, připravit kola a tak) a lehce po osmé vyrážíme. Tentokrát jedeme v 6 – já, Pája, Korda a Kordová, Peter a Skalák.

Začátek trasy je podobný jako vloni – míříme na Novou Ves. Pak ale zabočujeme na Malenovice a přichází první trošku větší kopce. Počasí je ale takové, že jsme za to rádi – aspoň se zahřejeme. Jakmile míříme z kopců dolů do ostravického údolí, začíná nám mrholit. Sakra. No nic, je to jen drobné mrholení, tak pokračujeme. Odbočíme z hlavní směr Skalka a ono prší čím dál tím víc… Tak se čas od času schováme pod stromy, kam to zatím moc neprosakuje. Ale je to jen otázka času. Prší čím dál tím víc. Ozývají se hlasy, ať to zabalíme (nebudu říkat, kdo to byl, co, Peter…). Každopádně pokračujeme. Za chvilku jsme mokří úplně durch. Ještěže máme na sobě ve většině dresy, v nich je ten déšť přece jen malinko lepší… A druhé ještěže – ještěže máme sucho v botách, to je základ… Bohužel, druhé ještěže za chvíli ve většině případů neplatí (třeba v mém – boty totálně promočené).

Chvílemi to vypadalo, že déšť ustává, aby se vzápětí projevil s ještě větší silou. Po nějaké chvíli, co jsme jeli po „vrstevnici“ (uvozovky jsou tam na místě) mi došlo, že jsme asi měli dle plánované trasy odbočit a už být na estakádě. Ale raději jsme mlčel, aby nám atmosféra nezhoustla. Při první příležitosti jsme tedy zahnuli správným směrem, škoda jen, že tentokrát už ale nešlo o zpevněnou cestu, nýbrž o kamenitý úsek se dvěma potoky ve vyjetých kolejích po těžké technice. Výborná záležitost na sjezd:-) Každopádně, jak Pája správně poznamenal – potokem jsme většina z nás (ne-li všichni) jeli dnes poprvé.

Ve Starých Hamrech jsme se na chvilku zastavili v autobusové zastávce, abychom se malinko procvičili/zahřáli po docela dlouhém a větrném sjezdu. Pak už jen následoval poměrně pohodový úsek zadem kolem přehrady. Je pravda, že to už opravdu z lijáku se stal jen pohodový deštíček. I tak jsme ale v Masarykově údolí odbočili ne směrem na Bílý Kříž, ale na Ostravici a Frýdlant. Někde na Ostravici Pája chválil, jaký máme v Beskydech hezký povrch, že ani nejsme moc špinaví. Jakmile to dořekl, jeli jsme zadem kolem ostravického hřiště, peřejí a starého škvárového (již značně zarostlého) hřiště a byli jsme hned jako hovada. Hm.

Kdyby někoho zajímalo, jak dobře jsme jeli, koukněte na záznam ze Sportstrackeru.

Po návratu domů jsme pak hygienu vyřešili docela svérázným způsobem – viz video:



Dali jsme si výborný obídek (řízečky, brambůrky, salát, mňam) a pomalu se nám blížilo další grilování, při kterém jsme dogrilovali „zbytky“ ze včerejška. Mezitím se s námi už rozloučili Švíbáci a Pája. Na druhou stranu ale přibyla Tomečkovic rodinka z Ostravy.

Po výborné večeři jsme se vrhli na hraní Activity. Zpočátku se do toho nikomu moc nechtělo, nakonec to ale byla dobrá sranda. Jojo, pantomimicky vyjádřit odpolední procházku opravdu není jednoduché:-)

Fotky



Trasa

pátek 28. srpna 2009

Expedice Ydykseb 2009 - den první

…což znamenalo, že jsme na kola vyrazili s menším zpožděním oproti plánu. Resp. na dnešek byla nachystána jen krátká trasa s délkou ca 25 km, takže to nebyl zase takový problém. Ono nachystat všechna kola a udělat poslední „tuning“ (Korda vyměnit duše, Peter sestavit přívěsný vozík na Adámka, já přidělat sedačku pro Fífu) přece jen chvíli trvá. Ale podařilo se a my jsme vyrazili v docela početné skupince 7 dospělých a 2 kojenců. Překvapivě se k nám totiž přidal i Zdeněk.

Fífovi se v sedačce líbilo, zpočátku koukal, co se kolem děje, pak usnul a spal až na Ondřejník. Adámek byl na tom podobně, ten zase vyžadoval jízdu – jakmile Peter zastavil, Adámek spustil. Na Ondřejníku jsme se krátce občerstvili, pokochali se výhledem a chtěli pokračovat dle plánu. Bohužel jsem ale Filípkovi přiskřípnul bradičku do spony od helmy:-( Evidentně se mu to nelíbilo a spustil šílený řev. Musela nás zachránit až Soňa, která jej uklidnila. Každopádně jízda pro něj pak už nebyla tak zajímavá a nakonec to dopadlo tak, že Soňa se s ním vrátila na Ondřejník a zavolala si Radku, ať pro ně přijede (to, že Radka zabloudila, už je jiná věc).

My ostatní jsme tedy pokračovali dále dle plánu a s jediným drobným problémem na jedné křižovatce jsme to zvládli bravurně (zbytečně jsme přenášeli kola přes klády, mohli jsme v klidu pokračovat po zpevněné cestě). Cestou dolů jsme se stavili Na Pasekách (nebo jak se ta hospoda jmenuje) na točené Svijany.

Jaké bylo na trase převýšení či jak rychle jsme jeli zjistíte ze záznamu z Nokia Sportstrackeru.

Večerní program byl pak poměrně jasný – grilování všeho možného (ještě jsme jeli dokoupit čerstvé ryby – pstruhy a na zkoušku i jesetera), tzn. pro změnu velká přežíračka. Někdy v noci pak ještě dorazil poslední účastník akce Pája.

Fotky



Trasa

čtvrtek 27. srpna 2009

Expedice Ydykseb 2009 - den nultý

Z Expedice Ydykseb (dále jen EY) se pomaloučku stává tradice. Letos to je již druhý ročník:-) Původně se na ni nominovalo poměrně dost lidí, nakonec ale postupně odpadávali. Nu což, jejich problém. O hodně přišli.

Odjezd z Nehvizd se nám časově moc nedařil, přece jen bylo třeba zabalit spoustu krámů, navíc hodit na střechu kola apod. Takže oproti plánu vyrazit zhruba v 7 jsme nakonec měli asi hodinové zpoždění. Jak se ale vzápětí ukázalo, bylo to dobře. Na jedné benzince nás totiž předjelo Kordovic auto (Korda+Eva), aby nás pak informovali o tom, že od ca 119. km to na dálnici stojí (dle informačních tabulí až na 134. km). Resp. Korda do telefonu říkal, že to jede, sice pomalu, ale jede. My ale raději dle cedulí sjeli z dálnice, což se nakonec ukázalo jako lepší varianta, neboť jsme Kordovic nechali daleko za sebou (sotva Korda položil telefon, kolona se zastavila). Tak ještě o této šlamastyce informovat Švíbákovic (Švíbák+Peter+Adámek), aby se tomu taky dohodli.

Každopádně včetně nějakého tankování apod. jsme se domů dostali až těsně po půlnoci, tzn. až v pátek. Kordovic dorazili ca půl hodiny za námi. Jako správný úvod EY nemohla samozřejmě chybět sekaná na přivítanou. Překvapivě byl ještě vzhůru Zdenda, takže byla i slivovička. Někdy po další půl hodince dorazili i Švíbáci. Všichni jsme se ubytovali do svých pokojíků (Kordovic do zimní zahrady), a pak ještě seděli a vyprávěli si první dojmy a svá očekávání od EY. Zkrátka do postele jsme se dostali až někdy o půl čtvrté ráno…

středa 26. srpna 2009

Hurá na letiště!

Těšíme se na to už minimálně od dubna (my znamená Veličkovi z Nehvizd a Radka Everitt-Penhale z Johannesburgu) a konečně je to tady! Ségra přiletěla na svůj cca měsíční pobyt v ČR. Konkrétně teda úplně nejvíc u nás v Nehvizdech ;o)) Překvapivě se na to (netušíc) těšil i Fífula. Aspoň po tom radostném vítání Nešpůrkových na letišti jsem si myslela, že tato akce opět sklidí velký ječící aplaus. Překvapivě radosti nebylo tolik jako minule, i tak je pozorování aut, letištní haly a jezdících schodů v top denních aktivitách. No a tu tetu z Afriky je Fífula ještě ochoten u toho trpět ;o)

Cesta tam byla dlouhá, s nějakou tou kolonou. Naštěstí ovšem zcela prospaná. Tak jsem si říkala, že další etapa, byť bude Fífula vzhůru, by mohla být OK. To jsem ještě netušila, co nás čeká. Ale nepředbíhejme…

Na letiště jezdí rád i tatínek, takže jsme se tam sešli celá rodinka a při té příležitosti a na tomto konci Prahy jsme se v souvislosti s blížícím se cyklovíkendem rozhodli navštívit nějakou hostivickou prodejnu, kde jsme synáčka vybavili helmičkou. Evidentně netušil, do čeho se tím řítí a neustále se na paní prodavačku usmíval. Při hodu krabičky s dudlíkem na zem přidal i svůj regulérní řehot. V dětském si pak pro každý případ (hlavně pro „dobrý příklad“) vybrala helmíka i maminka. Hezký růžovoučký s kytičkami…no nekupte to za tu cenu ;o))

Whatever…hotovo…jedeme…Míša vede a my se na patřičných místech odpojujeme směr Dejvice. Raďa by totiž ještě cestou chtěla zvládnout nějakou tu administrativu, rozuměj zastávku na ambasádě. To ovšem netuší Míša, který hned volá, že jedeme špatně a že nám ukazuje cestu. Tážu se, zda ví, že jedeme na ambasádu do Dejvic…bohužel můj dotaz se rozplynul někde mezi mnou, Raďou, telefonem, druhým telefonem a Míšou, takže se nechávám přesvědčit, stáčím to zpět na okruh a přemýšlím, kudy tudy se dá jet do Dejvic. Míša už trošku popojel, takže probíhá druhý telefonát, na který že to sjezd nás chtěl navést. Míša v domnění, že jsme ještě někde u křižovatky letiště-Dejvice-Hostivice hlásí „na Plzeň, Vávro, na Plzeň“ … „bude tam značený i Barrandov“… sjezd na Plzeň se blíží, hlásím sestře, že Barrandov na cedulích chybí, jestli si je jistá...metry rychle ubíhají a tak provádíme rychlé rozhodnutí a sjíždíme…naštěstí je první sjezd z plzeňské dálnice již na pátém kilometru. Hurá!!! Snažíme se Fífulu „opít chlebem“ a míříme zpět směr letiště-Hostivice-Dejvice...tentokrát už neoblomně. Nervozita v autě (především teda v autosedačce na místě spolujezdce) stoupá. Míříme tedy rychle na kulaťák a dál. Že se tam pak protáhneme a najíme.

Rozkaz zněl jasně: „Potřebuju na ruskou ambasádu do Dejvic.“ Jako správná žena na rodičovské dovolené se snažím eliminovat příjem informací na minimum a neptám se, co že potřebuje ségra řešit zrovna na ruské ambasádě. Prostě v uličkách blízko letenského tunelu najdeme parkovací místo, zaplatíme, po zvážení vzdálenosti a míry hladu se rozhoduju vyndat i kočár, no a když mám vše nachystáno a připraveno, zeptá se Raďa pana „náhodného chodce“ kde je tady Ruská ulice. COŽE?!?!?!?! Ruská ULICE?!?!? To vím náhodou docela přesně, to VŮBEC není v Dejvicích!!! „Ne, ne…už jsem tady byla, určitě je to tady…“ Až tohle zase někdy uslyším, budu kontrolovat i jméno v občance! Diář potvrzuje Ruskou ulici na Praze 10! Tentokrát se ségra ještě ujišťuje telefonicky, zda opravdu JIHOAFRICKÁ ambasáda stále stojí na svém místě v RUSKÉ ulici. ANO!!! A za 20 minut zavírá. Super, že?! Je pravda, že bychom to mohly vyřídit i jindy. Ale to máte nabalit dítě, naložit dítě, časově sladit výlet s krmením…No prostě hážu věci i dítě zpět do auta a jedeme tam hned.

Trocha kličkování skrz centrum a hurá, jsme u cíle. Mohla bych napsat, že to bylo „za 5 minut 12“, ale přeci vám nebudu kecat, když ve skutečnosti jsme měli jen minutu k dobru. Ségra vybíhá z auta a já hledám parkovací místo. Dítě už ztrácí sílu, přesto se hlásí o svůj denní příděl potravy. Při druhém kolečku to vyšlo a podáváme oblíbenou slazenou přesnídávku. Mňam!!! Pokusily jsme se Fífulu uklidnit ještě krátkou procházkou do vietnamských potravin přes ulici a malým posezením u zelné polévky ve vedlejší „čtvrté cenové“. Mají lavice venku, tak nemusíme trpět hlady až do Nehvizd.

Všechny podmínky pro úspěšné spaní v autosedačce tímto byly splněny, přesto Fífula zavřel očka až při poslední odbočce do naší ulice. Klasika!!! No nic, doma uspávání dokončíme…hlavně když už dneska nikam nepojedeme ;o) Přeci jen to byl i tak docela náročný den.

neděle 23. srpna 2009

Závody ve Kbelích

Tak jsem se ve čtvrtek stal členem Model Klubu Kbely. Kratičká zmínka o této události je uvedena i na našem RC blogu. Každopádně členy jsme se stali hlavně z jednoho prostého důvodu – klub má off road dráhu, kterou bychom rádi využívali. Dnešek byl tím dnem, kdy jsme se tam vydali poprvé. Já s celou rodinkou a Honzíkem, Zbyněk se synátorem.

A myslím, že to bylo fajn. Byť dráha není úplně v nejlepším stavu (teda aspoň naše zadokolky by si více užívaly na jemnějším povrchu bez děr), ale i tak to bylo moc fajn. Možná můj dojem byl posílen i tím, že jsem dneska Zbyňkovi nedal moc šanci a prakticky ve všech závodech jsem jej porazil:-) Navíc se to líbilo i Fífovi (neustále to sledoval), takže suma sumárum hezké odpoledne. Zmínku o dnešním testu najdete rovněž i na RC blogu.


sobota 22. srpna 2009

V Jirnech

Když u nás byli posledně Jirka se Simčou, pozvali nás na návštěvu do Jirn a kontrolu novinek v baráčku. Dneska byl den D. U toho samozřejmě nemohl chybět Honzík.

Musím uznat, že změny, které Ševčíkovic provedli, jsou opravdu k lepšímu – obývák vypadá teď mnohem prostorněji a útulněji. Chválíme. Navíc gulášek byl taky moc dobrý, takže to dnes bylo velmi příjemné odpoledne.

Doma jsme se pak rozhodli strávit hraním her – nejdříve přišly na řadu karty, Skaláci dotáhli nějakou hru z Itálie (jméno si nepamatuju). Protože ve hře šlo čistě a jen o náhodu, tak mi to vůbec nešlo:-) Nu což. Herní výkon se u mě ale nezlepšil ani při další hře – Mám to! Možná to ale bylo tím, že jsme byli již mírně ovíněni.

neděle 16. srpna 2009

Relax u bazénku

Krásné letní dny pokračují. Výborně. Tak si dáváme relativně relax a užíváme si bazénku (voda se nám postupem času ohřívá až na hezkých 24-25 stupňů, což už je fakticky docela příjemné). Dnes se do vody postupně ponoříme všichni, dokonce i Veruš (což už je co říct).

sobota 15. srpna 2009

Instalace bazénku

Tak je to zase tady, je třeba dodělat nějakou tu analýzku. Venku krásně, tak se mi ale moc nechce. Nu což, penízky jsou třeba, takže se musím přemoci a vrhnout se na to.

V krátké pauze s Fífou na zahradě na mě ale houkne soused, jestli jako nechci půjčit bazén pro malého, když je tak hezky. Po krátké debatě se Soňou a sousedy o výhodách či nevýhodách takovéhoto kroku (jako kam s ním a kdo bude hlídat Daníka, aby se tam neutopil) si jej půjčujeme. Odpoledne se vrhám na jeho instalaci, naštěstí je to jednoduché, jen mi musí Sonička pomoci s umytím. A pak už jen napouštět, napouštět, napouštět. Spočítali jsme to na něco přes 2000 litrů vody, takže to chviličku trvá:-) Lituju, že jsme na zahradu nevyvedli teplou vodu, to by bylo něco. Tak to má jen lehce přes 20 stupňů, což není mnoho. I tak tam ale krátce vlezu, namočíme i Filípka (který do bazénu strašně chce, ale jakmile je v té ledovce, chce strašně ven…).

Večer si dáme malinkou grilovačku (rozuměj obrovské přežírání) se Skaláky a jejich rodinkou. Skalák se pouští do svých oblíbených vtipů, takže posíleni vínem si to všichni straaaašně užíváme.

neděle 9. srpna 2009

Káva u Muškových v krásném letním dnu

Krásné letní dny pokračují. A co jiného dělat, než se válet venku na lehátku a užívat si teplého nedělního dne. My jsme jej navíc zakončili u sousedů Muškových, kam jsme se nechali pozvat už dříve na kafe.

sobota 8. srpna 2009

Honzíkovo lapálie s koupalištěm

Na dnešek byla domluvena návštěva Veselkovic rodiny (jakože oni dorazí k nám), tak jsme si říkali, že bychom mohli přizvat i Honzíka a Ševčíkovic.

Honzík nejprve dělal kůžičky. Prý že jde na bazén (sám). Prý že se chce slunit (sám). Naštěstí má hodné spolubydlící a ti mu to překazili (nebo ty mu to překazily? já vlastně ani nevím, s kým ten náš starší synek bydlí). Prý že si zabouchli na bytě klíče. Takže Honza, který zrovna stál v řadě u pokladny bazénu, se hezky otočil a jel zpátky domů. Spolubydlící vysvobodil z takové té společné „mezichodbičky“, ale do bytu se nedostal – zřejmě zůstaly klíče v zámku. Každopádně po této veselé historce už nejel na bazén, ale vydal se rovnou k nám.

Takže někdy v době, kdy dorazili Veselkovic, dorazil i on.

Bylo krásně (jinak by ani Honzík nemířil na to koupaliště, že), takže jsme se hezky váleli venku na dece, do toho ugrilovali nějaké to dobré masíčko a vůbec se měli fajn. Tak nějak mi přišlo, že se i Veselkovým u nás dnešní odpoledne líbilo a byli rádi, že mohli být u nás za humny Za Humny.

Někde vpodvečer ještě přijeli Ševčíkovic, myslím, že se akorát minuli s Veselkovic. Zkrátka dveře se u nás netrhnou, ale tak to má být.

čtvrtek 6. srpna 2009

Traxxasy na MačuPikču

Asi si vzpomínáte, že jsem tady psal o dárku, který jsem dostal na narozeniny od své milované ženy a perfektních sousedů. A možná si myslíte, že mi autíčko leží někde doma. Není tomu tak, fakt si s ním užívám a jezdím. Navíc si stejné autíčko (jen s jinak barevnou kastlí) koupili i dva kolegové v práci (Zbynďa a Korda) poté, co mého Slashe viděli naživo, a další mají Himoto či jiné kousky. No a tak se stalo hezkým zpestřením srpnových pracovních dní, že jsme s autíčky vyrazili na kopec kousek od mé práce zvaný MačuPikču (zemina navezená z hloubení metra). Je na něm BMXová (či jaká) trať a dá se tam docela hezky vyřádit i s autíčky. Podívejte se sami, jak nám to ne/šlo (já jsem to červené autíčko, pro připomenutí):



Moc mi to zatím nejde, ale nevzdávám se:-)

Btw. jsme si založili blog RC kucí z Toyoty, tak jestli někoho zajímají RC off-road autíčka, koukněte se tam.

středa 5. srpna 2009

Příprava na Skalákovic návrat

Skaláci se nám brzo vrátí z dovolené (po celých 14 dnech! jak to mohli bez nás vydržet?), takže je čas trošku zkulturnit okolí našich domečků. Pytel na trávu už je zase čistý a skoro bych řekl i voňavoučký, takže je třeba jej zase naplnit. Tentokrát jsem si dal opravdu záležet – posekal jsem trávu vepředu před domky i vzadu na zahradě, dokonce i ručními nůžkami, aby to bylo jako fakt hezké. Problém byl v tom, že to celé pak trvá poměrně dlouho (kolem 2 hodin), takže jsem to měl hotové až po deváté večer.

Snad to sousedi ocení a všimnou si toho:-)

úterý 4. srpna 2009

Odklízení Skalákovic hnoje

Sakrapráce. Minulý víkend jsem sekal trávu a pytel jsem na chvilku schoval ke Skalákům do garáže s tím, že jej brzo odvezu. A zapomněl jsem na něj.

Vzpomněl jsem si až dnes, kdy už byla z trávy poměrně nevábná hmota, která navíc začínala z pytle vytékat a vytvořila v garáži na podlaze hezké hnědé kolečko. Nu což, se z toho přece neposeru, ne?

neděle 2. srpna 2009

Přijela pouť...

…na Borovou. Jako malý kluk jsem se tam vždycky těšil, protože a) to bylo spojeno s celorodinnou sešlostí u babči v Malenovicích (a když říkám celorodinnou, myslím setkání takových 30-40 lidí!) b) tam byla vždycky spousta kolotočů, stánků a všeho, co k pouti patří. No a vzhledem k tomu, že bylo dneska nádherné počasí, nešlo jinak než se tam vydat i s naším Fífulou. Abychom tam nebyli sami, domluvili jsme se i s Prachařovic rodinkou.

Jak už jste asi ze všech předchozích zpráv pochopili, Filípek má rád společnost. Pořád všechno zkoumá a prohlíží, takže i na pouti byl v jednom kole. A stejně jako před x lety i letos tam toho byla spousta. A stejně jako před x lety to jsou prakticky pořád stejné kolotoče, stejné střelnice, stejné stánky. Jen těch Vietnamců tam tentokrát bylo asi více.

S Fífou jsme vyzkoušeli pár kolotočů (labutě, autodrom, koníčkový – všechno slavilo velký úspěch), prošli jsme všechny stánky, já jsem naší mamce vystřelil růžičku (musel jsem si dokázat, že to ještě dokážu:-) a vůbec bylo docela fajn.

Však posuďte sami:



Z pouti jsme se přesunuli na Ostravici na obídek, odtamtud, pro velký úspěch, ještě k bazénku dědy Mirka (stejný úspěch jako včera). Abychom své umění předvedli i bábi Pavle, vyzkoušeli jsme pak i jejich bazének.

No a pak už nám nezbylo nic jiného, než se vydat zase zpátky domů, do Nehvizd. Celé odpoledne strašili ve zprávách a na internetu prudkými bouřkami, tak jsem se modlil, abychom se tomu vyhnuli. Už už to vypadalo, že kolem nich někde u Brna rychle projedeme, bohužel nás ale nakonec neminuly a asi od 130. km jsme si to dávali skrze ně. Což bohužel znamenalo, že jsme jeli chvílemi i 50 km/h, jak bylo prd vidět. Nakonec jsme ale v pořádku dorazili domů a mohli jít spinkat a připravit se na další krásný den.

sobota 1. srpna 2009

Hodina plavání

Z porodnice jsme se přesunuli k dědovi Juchelkovi, kde už na nás čekala celá rodinka včetně zmiňované německé kliky. Vyšlo nádherné počasí, takže jsme nemohli odolat a vypravili se s Fífou do bazénku. On z něj byl ÚPLNĚ HOTOVÝ, a když píšu ÚPLNĚ, myslím tím ÚÚÚÚÚPLLLLLLNNNNĚĚĚĚĚĚ!!!! Křičel nadšením, nechtěl jít ven (byť byl chvílemi i fialový), párkrát nám předvedl svůj kousek s potápěním se apod. No však se podívejte na video:



Celá ta sranda jej zmohla tak, že nám dneska poprvé snědl všechnu připravenou kaši. No i my jsme měli docela dost, takže jsme po přesunu dolů šli všichni rychle spát.

Tobias Siřina

Fífa má dalšího kamaráda, Tobiase Siřinu. Na svět přišel 27. 7., tedy jen pár dní zpátky. No a když už jsme na Moravě, nemůžeme si samozřejmě nechat ujít příležitost malé miminko (a samozřejmě i šťastné rodiče) vidět.

Káťa je ještě v porodnici (resp. ji pustili hned po naší návštěvě domů), takže míříme tam. Všichni 3 vypadají spokojeně a hlavně Káťa tak, jakoby se vůbec nic nestalo:-) Malý je nádherný, jen zatím nevím, zda je celý tatínek nebo celá maminka:-) Však se koukněte, jak jim to všem slušelo:

pátek 31. července 2009

Hurá na Moravu

Tak tady máme další pátek, sláva. Tentokrát je to všechno zpestřeno výletem na Moravu. Je tam totiž rodina z Německa (teta Mili, strejda Petr a malý Majk), takže se jedeme ukázat s Fífou.

Skaláci, toho času v Itálii, si chytře vzpomněli, že mají doma nějaký kupon s platností do dnešního dne. Pro nás to znamená, že cestu na Moravu si zpestříme ještě výletem do hotelu Step někde v Praze (jsou to Vysočany?), abychom kupon vložili na jejich členskou kartu. Výborně. Dobrá hodinka zdržení na naší skoro 400 km cestě znamená, že se do Frýdlantu nedostaneme dříve než kolem půlnoci.

Cesta ovšem není tak jednoduchá ani dále. Jsme zhruba na 30. km cesty, což je prakticky začátek, když v tom najednou PRÁSK, rána jako z děla. Soňa hned hlásí, že máme díru na čelním skle. Resp. prasklinku. Bohužel je ale „skrz“ a cestou se docela slušně zvětšila (z původních asi 2 cm na celkem asi 15 cm). Sákryš. Celý pobyt na Moravě přemýšlím a uvažuju, zda mám připojištění skla. Zároveň zkouším Danouše, jestli by to nějak nemohl zkusit vyřešit (pro zvědavé – ano, připojištění skla jsem měl; ano, Danouš nakonec pomohl, takže sklo bylo později vyměněno a navíc jsme nic neplatili – díky!).

Pak už se myslím nic zásadního nestalo. Jen jsme tedy dostali hlad a stavovali se do Mekáče. Přitom si řekl i Fífa o svou porci mateřského mléka.

Jak jsem předpokládal, doma jsme se objevili až po půlnoci, tzn. vlastně až v sobotu.

středa 29. července 2009

Aquapalace Čestlice podruhé

Pro velký úspěch ještě jednou Aquapalace Čestlice. Tentokrát s Láďou, který si přijel vyzvednout rodinku. Den začíná mírnou komunikační komplikací díky Láďově zapomenutému mobilu. Nicméně cílem je se co nejrychleji sbalit a vyrazit do bazénů. Evidentně jsme nebyli dostatečně rychlí, neboť v tomto sice pracovním avšak slunném prázdninovém dni zbyly v parkovišti místa až v předposledním (posledním krytém) patře. Pochopitelně místa málo lákavá a u zdi. Ale co by člověk pro luxus nevyhřátého auta neudělal.

Stresovou situaci, kdy se snažíte zaparkovat do zužujícího se prostoru u zdi aniž byste poškodil auto stojící vedle, auto stojící v řadě na protější straně ani auto své, vylepšuje řvoucí dítě i netrpěliví řidiči z dalších aut. Bohužel v tomto miniaturním parkovišti už není návratu. Naštěstí Láďa už zaparkoval, a tak můžu vysvobodit své zalykající se dítě a nechat parkování na tom zdatnějším ;o)

Bylo to vyčerpávající… vyčerpávající natolik, že to Fífula v aquaparku pro změnu zase zalomil. (Nebojte, nějaký ten bazének stihl, nejvíce se mu líbil ten se žraloky, ve kterém je teplejší voda.) Každopádně byl předán na hlídání a konečně jsem si mohla místní atrakce vyzkoušet i já.

Sjíždění tobogánů asi nebude můj koníček. Na jednom jsem to nevychytala s Terkou, která musela čelit velkému náporu vody, na druhém si sama odřu loket. No nekupte to ;o)) Aspoň že venkovní „divoká řeka“ byla celkem příjemná záležitost, která zlepšila celkový dojem. Nicméně 2 hodinky jsou brzy za námi a my už stíháme jen oběd, rozlučku a cestu domů.

Snad to byl pro holky pěkný závěr dovolené u tety. A třeba si to přijedou někdy zopáknout ;o))

úterý 28. července 2009

Co s volným dnem? Že by odpočinkový výlet do centra Prahy??

Dnes je skóre 2 dospělí na 4 děti versus 3 auta na 1 řidičák. Z toho všeho vyplynula cesta do Prahy prostřednictvím MHD. Vybíháme na poslední chvíli (nějak jsme nehlídaly čas ;o)) a doufáme, že na zastávce nebude žádný další kočárek. Nebyl. A tak jsme se úspěšně dostaly na Černý most.

Strategicky volíme základní tábor v Palladiu. Díky (navzdory předpovědím) příznivému počasí vyrážíme naproti do našeho oblíbeného Obaïbi obchůdku v Kotvě. Tam a ve vedlejším obchodě s hračkami strávíme většinu času. Ovšem děti si žádají své a začíná honba za obědem.

Původní plán směřoval do nejvyššího patra Palladia, kde bohužel místní restauraci kantýnního typu (zřejmě pro velký úspěch a vysokou oblibu u maminek s dětmi) zrušili. Jedno dítě spí, druhému stačilo nakojit, holky se ještě drží, tak se vydáváme po stopách venkovních restaurací v centru Prahy. Koukáme na nabídky denních meníček, ale vše je zbytečně překombinované a vylepšované kdečím a hlavně zeleninou. Na to nám holky neskočí :o((( V Havelské je pro změnu několikahodinová fronta. Nicméně jsme u této restaurace nakrmily aspoň Fífulu. K jistě velké radosti italských turistů sedících vedle na lavičce. Zrovna včera psala Verun z dovolené v Itálii, že se tam kojení na veřejnosti „nenosí“ ;o)) Nicméně zbytek výpravy už začíná opravdu hladovět. Ačkoli to tolik neocení, nezbývá nám než zajít klasicky do Subwaye.

Jelikož čas kvapí a začíná se projevovat syndrom cestování s dětmi (1-2 obchody / přebalit / nakrmit / přebalit / uspat … a večer se blíží), otáčíme kočáry opět směr Palladium->metro->bus->Nehvizdy->Za Humny. A začíná to být akční. Tím pochopitelně nemyslím zmrzlinu, kterou jsme si před cestou do metra dali ;o)) Každopádně komplikovanou cestou do metra (popisky ve výtazích opravdu nejsou moc intuitivní) se zastavujeme v DM drogerii, protože chudák Barborka toho dneska ještě moc nesnědla :o((( Chvíli se zdržíme při koupi lístků, a to při snaze o zjištění, zda není i cestou zpět možné zakoupit lístky tak výhodně, jako cestou z Nehvizd. A překvapivě, cesta zpět domů bude holt vždycky dražší :o(( Tak si aspoň u okýnka koupím lístky…nebo taky ne, protože pán nemá dětské…já zase nemám dostatek drobných…takže 2 dospělé u okýnka, 2 dětské u automatů aneb jak co nejvíce zmást návštěvu. Zmatená Terezka nám následně upadla na jezdících schodech. To máte tetu držící kočár, mamku držící kočár, Vendulku někde vysoko za mamkou s kočárem a Terku před tetiným kočárem. Štěstí, že padala směrem vzhůru. Těžko bychom ji jinak pomohly.

Ale teď už do metra a za chvíli budeme doma/Za Humny a v bezpečí. To by ovšem musel fungovat výtah, aby byl zbytek cesty tak jednoduchý. A nějaká info budka či pracovníci MHD, kteří by v takovém případě pomohli?!?!? Co to mám za nápady, v takové situaci si přeci musí každý pomoci sám. Takže sneseme jeden kočár dolů, přemístíme holky/hlídačky a jdeme pro kočár druhý. Štěstí, že bus nám právě jede. Nějaké dlouhé čekání už bychom psychicky asi neunesly. Sice nebyl na 2 kočáry zařízený a jedním jsme totálně zablokovali přístup k výstupním dveřím, ale přeci kvůli tomu nezůstaneme na Černém Mostě!!! V autobuse zjišťuju, že jsem si vůbec nevzala pláštěnku na kočár, když na dnešek hlásili to deštivé počasí, ale to je asi to poslední, co by nás dneska trápilo ;o)))

V teple a bezpečí domova nakrmíme tu naši drobotinu a vyrážíme do hajan, spát spánkem unavených utahaných matek na plný úvazek ;o)

pondělí 27. července 2009

Po skanzenu? Aquapalace Česlice!

Míša má dneska dovolenou, a tak můžeme vyrazit na průzkum Aquapalace Česlice. Barborka s Fífulou spí stále na přeskáčku, takže synchronizace je velmi nelehká. Fífula už je před aquaparkem na pokraji sil a druhé kolo při hledání garáží mu nedělá dobře. Náš – vzhledem k neznalosti prostředí - neobratný vstup do šaten a do bazénu ještě zvládl, v areálu nakonec přeci jen usnul. Nic to neměnilo na tom, že se Míša s holkami vydal na skluzavky a další místní atrakce. Podle všeho se jim tady moooc líbilo. I když prostory v šatnách jsou zde nešťastně řešené a projít jimi se 4 dětmi, které potřebují tu větší, tu menší dozor, je záležitost přímo nelehká. Zvládli jsme to, dokonce i docela rychle, takže jsme pak ještě holkám napustili bazénky na zahradě, aby se mohly dosyta vydovádět.

neděle 26. července 2009

Po ZOO se hodí skanzen

Někteří členové ostravické návštěvní výpravy zřejmě neunesli včerejší výhru a rozhodli se dnes demonstrativně odjet. Konkrétně se jednalo o mamku a Janku. Že prý je přijede navštívit teta Bětka apod. Výsledek je ten, že jsme zůstali 3 dospělí na 4 děti. Je tedy nutné dobře zvážit a vybrat program. Proto volíme odpočinkovou variantu návštěvy nedalekého skanzenu v Přerově nad Labem. V daném počasí to byla celkem příjemná procházka. Zakončili jsme ji obědem v místní restauraci. U Indiána nebylo otevřeno, a tak jsme vyzkoušeli hospu na druhé straně, kde čepují Svijany a mají vedle cukrárnu. Ideál ;o) Po zbytek dne už stačilo jen naplánovat zítřejší návštěvu Aquapalace Česlice.

sobota 25. července 2009

Kam s návštěvou? Do ZOO!

Počasí je sice takové všelijaké, je pod mrakem, ale je třeba nějak zabavit všechnu tu drobotinu, co u nás je. Takže je rozhodnuto, vyrážíme do ZOO. Není to jednoduché všechny uhlídat, ale tak nějak to zvládáme. Dokonce i cestu lanovkou nahoru a dolů (já s Terčou, Vendulka to naštěstí zvládla sama a Jana překvapivě taky:-). V ZOO jsme prošli jen většinu spodní části, na více nebylo sil a ani času.

Ze ZOO nakonec ještě míříme do Alzy – rozhodli jsme se s Janou koupit si nový externí disk (aby si Jana mohla nahrát nějaké filmy a já abych měl co připojit k mému novému super přehrávači.

Po návratu domů jedu se Zuzkou a mamkou do obchodu koupit nějaké dobroty na dalších pár dní a na večerní grilování. Jako tradičně máme spoustu masíčka, řekl bych o malinko více, než by bylo třeba:-)

Až pak usne drobotina, pouštíme se do hraní her. Nejdříve zkoušíme „Mám to!“, což je poměrně zajímavá, ale zároveň i trochu těžší hra. Aspoň mi skoro vůbec nejde… Ale nebyl jsem sám, problémy dělala i Zuzce a mamce. Takže jsme pak přešli na žolíka. Zpočátku to vypadalo nadějně – já i Soňa jsme byli krásně v plusu a vypadalo to, že nám přibudou nějaké chechtálky do rodinného rozpočtu. Ale nakonec to dopadlo úplně jinak – vše se totálně obrátilo proti nám a ocitli jsme se v hrozném minusu. Takže jsme na to rychle zapomněli:-)

pátek 24. července 2009

Rodinka z Beskyd míří do Nehvizd

A je to tady. Do Nehvizd se řítí velká část mé rodiny. Jana přijela autem s věcmi, zbytek výpravy (babi, Zuzka s holkami) jede Pendolinem. Takže po práci rychle vyrazit na nádraží všechny si tam vyzvednout. Povedlo se, cestu zvládli naprosto v pohodě.

Je hezky, takže nevyrážíme hned domů, ale jdeme se na chvíli podívat na dětské hřiště v Sherwoodu. Teda on ten Sherwood už není zase tak hrozným místem, aspoň na první pohled to tam vypadá hezky a relativně i čistě.

čtvrtek 23. července 2009

Skaláci odlétají do teplých krajin

Skaláci se vydali na dovolenou do Itálie. Letěli nějakými nízkonákladovými společnostmi (z Prahy tuším s Wizzairem), tzn. letěli fakt brzo ráno. A hádejte, kdo že je jel odvézt na letiště? Ano, správně, ta čest připadla na mne. Takže ráno někdy ve 4 nebo kolik bylo budíček, sprcha a vyrážíme na Ruzyni. Naštěstí cestou tam řídí Skalák, takže se můžu ještě malinko dospat. Na letišti neprobíhá žádné dlouhé loučení, Skalákovic vysednou, sbalí si saky paky a razí na odbavení. Já beru Tourana a využiju toho, že jsem tak brzo v práci – jdu ráno od 7:15 na spinning (už jsem dloooooouhou dobu nebyl).

Tak mi nezbývá než ještě popřát Skalákovým, ať se jim v Itálii líbí!

středa 22. července 2009

Gamesí večer nedopadl:-(

Naposledy jsem hrál nějakou gamesku tuším že v polovině prosince, před narozením Fífy. Tak jsem se docela těšil, na dnešek jsem naplánoval řežbu v Call of Duty. Sedl jsem ke kompu s lehkým předstihem, abych vyzkoušel, zda vůbec vše na novém kompu jede. A dobře jsem udělal, nejelo:-( Bohužel ale ne že by nejela hra, nešel mi internet. Lítal jsem po baráku jako zběsilý, zkoušel jsem restartovat to, zkoušel jsem restartovat ono, nic nepomohlo. Pořád mi vypadávala IP adresa, prostě všechno bylo špatně. Nakonec jsem to nějak rozjel, ale bylo už asi půl jedenácté, tak jsem se na to vyprdl.

Update: Bohužel mi internet nejel ani další den. Vypadá to, že mi dosloužila krabička na převod ethernetového signálu přes rozvody elektřiny. Asi za to můžou ty bouřky, co u nás nedávno byly…

neděle 19. července 2009

Grilování tentokrát s Šebkovými

Dnešní grilování bylo pro změnu v naší režii. Dorazili k nám Šebkovi. Za poslední dobu už se nám z akcí sesbíralo tolik oblíbených grilovacích kousků/nápadů, že se z toho stávají klasické přežíračky. No ale když nám to tak krásně jde, tak proč ne, že ;o)

Hlavní téma tradičně děti, ačkoli se Lucka původně chtěla optat na Míšův skok padákem. No snad příště ;o)

Jinak je hezké, když člověk řeší stejné problémy, jako třeba párové střídání a hlídání při jídle apod. ;o)) Proto si to všichni zopákneme ještě v září v Jizerkách (teda skoro všichni, Jirka už má nějak méně dovolené :o((() Už se těšíme!!!

sobota 18. července 2009

Rudolfovic grilování

Opět jsme měli nabitý program. V plánu bylo zkontrolovat Rudolfovým jejich grilovací koutek a trampolínu. Ale počasí nám nějak nepřálo. Střídavě pršelo a chcalo…no hrůza. Spustili jsme tedy vlnu reorganizací a pokusili se program upravit. Operativní změny byly ovšem velmi limitované. Jak my, tak Rudolfovic jsme toho na víkend měli naplánováno více, takže nakonec se grilování přesunulo k nám domů, což si vynutilo jeden rychloúklid.

Gril jsme nechali venku na dešti, občas jsme ho zkontrolovali a vyměnili várku ;o) a jinak jsme si doma pochutnali na masíčku, zelenině i buchtě, kterou jsme si nejapnými vtípky zajistili. Oni k nám Rudolfovic v podstatě počítám už nikdy bez buchty nepřijedou, to by si nedovolili ;o))

Po Daníkově poledně-odpoledním spaní se k nám přidali i Skalákovic. Děti rostou jako z vody a Klárku je třeba trénovat, aby si zvykala, že má mamka někdy v rukou i „jiné miminečko“. No už se těším, jakou buchtu nám Rudolfovi dovezou příště.

pátek 17. července 2009

Nový přírůstek v rodině

Dlouhou dobu očekávaná záležitost se stala skutečností. Firma z důvodu šetření několika zaměstnancům, včetně mě, vzala služební auto:-( Hm, docela rána pro náš rodinný rozpočet, ale uvidíme, už jsme zvládli i horší věci. Každopádně tou pozitivnější stránkou věci je to, že jsem si dneska byl převzít nového Yaríska, kterého jsem na své cestování do a z práce koupil. Je to už lehce jetý kousek, ale v provozu teprve od ledna tohoto roku, takže se dá stále považovat za zánovní (pro zájemce, přesně mé vozítko, myslím opravdu konkrétně můj kousek, je testován třeba tady).

Zkrátka a dobře – přijel jsem s ním domů a všichni se museli jít podívat ven a dělat obrovské „jééééééé“.

středa 15. července 2009

Další Adámek do party

Dneska byli sousedi doma komplet, což obvykle znamená nějaký ten shopping. A taky že jóó…. Kromě něj jsme s Fífulou využili Skalákových služeb a nechali se odvézt na Černý most. Dnes totiž prvně cestujeme MHDčkem. Metrem míříme na Smíchov, kde nás má vyzvednout Míša a přemístit do Podolí na kontrolu malého Adámka Nováka (rozuměj malého Švíbáka). Cesta ubíhala relativně v pohodě. Vypadalo to, že je metro docela zajímavé a hodné pozorování. Nicméně původní plán byl, že se cestou Fífula prospí. Klasicky usnul až někdy na úrovni Václavského náměstí nebo co. A tak bylo nutné jako vždy operativně změnit plány a informovat o tom Míšu. Vystoupili jsme na Karláku a vydali se do Podolí pěšky, že se Fífula cestou prospí. Plán výborný, jen kdyby to vedro bylo aspoň o fous menší :o((

No co se dá dělat. Aspoň že kontrola Adámka proběhla v pořádku. Sešlo se nás tam sice trošku více, i tak jsme se – co se chování Adámka na rukou týče - dostali na řadu i my ;o) Převedli jsme zkušené uklidňující houpání, vyslechli porodní historky, dali tomu našemu zlatíčku kaši a mohli jsme vyrazit zpět domů. Hurá! Už aby byl Adámek dostatečně velký na nějaké ty společné hrátky ;o))

Cestou domů jsme blahořečili Daníkovi a společným jízdám s ním. V autě jsme totiž objevili amarantové tyčinky, které se výborně hodily na náš hlad ;o)

úterý 14. července 2009

Hlídáme Daníka

Dnešek byl logisticky trošku komplikovanější. Skaláci totiž večer šli na Shakespearovské slavnosti, takže jsme dostali na hlídání Daníka. Už si moc nepamatuju, kdo jel jakým autem, každopádně vím, že sraz byl v pizzerii ve Village Cinemas na Andělu. Jako první jsem se tam objevil já se Skalákem, objednali jsme si, objednali jsme i našim skvělým manželkám, které zatím stály někde v zácpě před Baranďákem. Pořád nejely, začínali jsme být (hlavně Skalák) mírně nervózní. Přece jen do divadla člověk moc pozdě přijít nemůže… Nakonec se ale podařilo, všichni jsme se šťastně shledali, holky se najedly a mohli jsme se rozjet do různých směrů – Skaláci na hrad a my s oběma malými človíčky domů.

Oba kluci cestu do Nehvizd zvládli v pohodě, Daník v autě nakonec i usnul. Bohužel ale jeho spánek nevydržel dlouho, přenos do obýváku nezvládl a probral se. No nic, nějak to zvládneme. Nakonec jsme tedy skončili u Skaláků v obýváku i s tím naším drakem a snažili jsme se oba nějak rozumně zpacifikovat. Ani jeden z nich ale evidentně neměl v úmyslu usnout nějak brzo. Tak jsme si tam hráli, Daník se střídavě koukal na Krtečka, střídavě se tulil tu ke mně, tu k Soni. Nakonec, když už oba vypadali unaveně, jsme si je rozdělili – já vyfasoval Daníka a šel jsem jej uložit do postýlky. Naštěstí šlo vše hladce a Daník pár minut nato zabral. Párkrát jsem jej tam byl ještě zkontrolovat, všechno bylo v pořádku. Vzbudil se akorát, když se mu vrátili rodičové z divadla:-)

Poznámka na závěr – po společně stráveném večeru se ke mně Daník následující asi tak 2 dny neustále tulil:-)