neděle 31. července 2011

Koala Café

Někdy je prostě nutné nasadit „dělený program“, a tak Míša s Fílou dnes vyrazili do Koala Cafe a já s Kami do DM drogerie. Ve Štěrboholích jsme nečekaně potkaly Vácoše, který utekl z domova. Dle jeho slov byl na něj doma vyvíjen velký psychický tlak a tak šel raději nakoupit pár dřevěných ;o)))

Před večeří teď míváme ve zvyku projít se po Nehvizdech. Slečna si totiž před spaním ráda zdřímne ;o)
Závěr dne jsme si poněkud zdramatizovali, a to stříháním vlásků. Nejprve stříhal mladý pán tatínkovi a pak maminka mladému pánovi. Sice žádný zázrak, ale aspoň jsme se zbavili té rodící se fotbalistické deky, která se nám rodičům vůbec nezamlouvala.

sobota 30. července 2011

Co bude dnes na večeři?

Počasí nás donutilo jít nakupovat. Jinak by nás to totiž určitě vůbec ani nenapadlo. Tuto činnost jsme přerušili pouze na dobu nezbytně nutnou – oběd a polední spaní dětí. Odpolední kolo jsme si dali v centru města, kde jsme vyzvedávali nový dětský melaminový servis pro mladého pána. No a večer jsme pak řešili, co že na ten nový talířek dáme, neboť je přece prázdný. Ufff!

pátek 29. července 2011

Letem jedním týdnem

V pondělí se nám konečně vrátila Verunka. Tomík neskutečně vyrostl a zmoudřel, takže už hezky spinká v kočárku a užívá si dopolední výlety.

Fíla podlehl Daníkově bojovné náladě a v rámci jejich celodenního řádění je slyšet samé „boj boj“. Tak já nevím, co z toho bude. Aspoň že si můžeme z toho boje na chvíli odskočit na návštěvu k Lucce ;o))

Ve středu jsme si vyzkoušeli, jak se nakupuje s Verunkou. A je to fakt mazec. Kdybychom neutratili tolik peněz, nejspíš by nás do toho obchodu už příště nepustili.

Taky trénujeme půjčování hraček sestřičce. Bez slziček se to však bohužel neobejde. S pláčem probíhá i trénink jízdy na kole. A pláč doprovází i úžasné finále čtvrtečního dne, kdy si Fíla v obchůdku narazil zuby. Dalo se to čekat, když si je před pár dny narazila taky Verunka. Ale Kami se rozhodit nenechá a statečně se proplazí všemi těmi divnými dny.

Na konci týdne pak přemýšlíme, jestli na tu Moravu (konkrétně na pouť na Borové) vyrazíme či nikoli. Nakonec vyhrála naše únava a špatná předpověď počasí a zůstali jsme doma. I když odpočíval zatím spíš jen Míša ;o))

neděle 24. července 2011

Poklidný víkend

Takový poklidný víkend. Původně měla v sobotu dorazit na návštěvu Ivča, ale migréna ji přesvědčila o opaku. My jsme tedy nakonec vyrazili na big shopping a zvládli jsme toho docela dost. Sice jsme klasicky na něco zapomněli, mj. uplatit slevu na nákup ;o)) ale to zase někdy doženeme. Večer ještě dojezd na zahradě a hurá na večerku.

Neděle byla ještě klidnější, až na ten megaúklid, který za chvíli není poznat, když se tady u oběda a večeří hází lžičkami apod. No tak aspoň mám ten dobrý pocit, že zas jednou bylo pořádně vytřeno a vysáto a večer taky pořádně vyžehleno.

Jo a taky žádost o rodičovskou už mám připravenou k vyřízení. SUPER!!! Nebudu úplně bez peněž!!!

pátek 22. července 2011

U Šebků

Další výlet, tentokrát jedeme zkontrolovat nové přírůstky. Konkrétně u Šebkových. Původně jsem si myslela, že vyrazím tak kolem 11 a posedím se spícími dětmi v autě. Ale včera mi absence oběda u Kamči moc neprošla a dojídala se v 15 hod, takže dnes vyrazíme až po žvanci. Dopo jsme zvládli na výbornou. Dokonce ještě s krátkým pobytem na zahradě (ten nikdy není tak krátký, aby se Fíla nestihl celý namočit při zalévání levandulí). Pak slibovaný oběd (prostřídat obě děti je fuška) a pak hurá do auta. Kamča už měla nejvyšší čas. Začínala se pěkně vztekat. Bohužel to u ní neznamená delší spánek. Auto sice vždycky zafunguje, ovšem jakmile se zastaví, je po spaní. Aspoň si čekání na bráchu zkrátíme pitím mlíčka. Pak nastává nenápadné buzení kecáním a žvatláním.

U Šebků bylo fajn. Fíla sice z počátku dělal drahoty s hračkami, ale nakonec si s Emičkou padli do noty. Jen teda nesměla být při běhání rychlejší než nejrychlejší Fíla. To byl pak oheň na střeše. Ale zvládli jsme to a s tatínkem, který k Šebkům po práci taky dorazil, jsme se vydali pozdě večer zpět domů.

čtvrtek 21. července 2011

Balíček do Afriky

Dnes byla na programu předávka balíčku na pomoc africkým dětem (konkrétně Alence Penhalovic). Původní plán byl dojet k Lence (našemu vrchnímu dopravci) dopoledne, ale mladý pán se pořád ne a ne umýt, obléct, odpoutat od hraček…

Takže čas odjezdu byl tradičně o hodinu později a cesta pro sichr ucpaná. Jednou na hradecké, pak na ČM a táááák. Ale dojeli jsme. V návrhu byla prostá předávka, s tou ale můj močový měchýř nesouhlasil a donutil celou naši sestavu vylézt do deště a vydat se po schodech ke klasické pražské vilce. Holt přepadovky umíme výborně. Snad jsme to trošku zachránili koláčem a snad to byla pro kluky trošku změna. Hráli si docela pěkně. Nicméně polední spaní nečeká a my si to dali v zácpách zase zpět. Touha po sýrových kouscích strýčka Donalda nedovolila Fílovi v autě usnout, takže byl večer docela hotový. Ale jako obvykle vydržel do tradiční 22 hod.

středa 20. července 2011

Jak jednoduchý může být shopping se dvěma dětmi

Dopoledne proběhla Kamčina půlroční kontrola u doktorky (váha: 7,1 kg, výška 63 cm). Původně plánovanou cestu na ČM zrušilo zjištění, že s sebou nemám peněženku (tudíž ani peníze, ani karty, ANI doklady). Při řízení jsem přemýšlela jak vše nejlépe přeplánovat, až jsem poněkud přehlédla obrubník, což Corollku nepochybně zabolelo :o(( Fíla odskok pro peněženku odmítl, takže jsme se komplet vylodili a do obchodů vyrazili až odpoledne. Sraz s tátou byl domluven, času jsme měli dost. Takže proběhl shopping v DM, WC, sýrové kousky v McD (mladý pán už začínal být protivný a málem se sýrovými kousky opařil, trdlo jedno). Na závěr jsme si nechali nezbytnou kontrolu hračkářství, kde Fíla objevil CarToonovskou sestřičku GTO, kterou ještě nemáme a nutně potřebujeme.

Ještě nutněji jsme však potřebovali nakoupit potraviny. Času pořád spousta, tak jsem začala s tím, že třeba Míša brzy dorazí i s nákupním vozíkem. Kamča šla nuceně do nosičky, neb Fílu na koníčkovi, Kami v kočárku a nákup bych nezvládla. Varianta s Kamčou v klokance, Fílou v kočárku se mi zdála schůdnější. Jenže mladou paní to nakupování nějak zmohlo a přeci jen si po čase vydobyla svoje místo v kočáře zpět. Fíla začal běhat po obchoďáku, mně se plnil kočár i ruce nákupem…no stejně mi mladý pán skončil za krkem. A táta to nestihl, takže nemusíme litovat, že ani nevzal vozík. Pak už jen další WC, další kontrola sestřičky GTO a další hitovka dne aneb člověk se pořád učí.

Zaparkuješ-li auto před deštěm a dojdeš do obchodu suchou nohou není jisté, že tomu bude také tak i po dešti. Já to raději neriskovala a ušetřila své africké sketchersky a naložila děti a nákup do auta po kotníky mokrou nohou. Joooo, takový normální den to byl.

úterý 19. července 2011

Andělská návštěva

Pohodové pondělí (a to jsem měla strach, že budou děti protivné kvůli absenci babiček, dědečků, tetiček) střídá dlouho domlouvaná akce s Anděly. Teda hlavně s jedním, Adámkem. A myslím, že si to kluci na zahradě pěkně užili. Adámek u nás v pohodě zvládl polední spaní a v podstatě ani nechtěl odejít. Počasíčko se taky vydařilo. V podstatě celý den i s efektním závěrem naší drobotiny ve vaně ;o))

neděle 17. července 2011

Skotská neděle

Dnešní festivalový program jsme si nechali ujít. Raději jsme skončili u taťky v bazénku. Fíla se odtamtud prakticky nehnul a ani nepotřeboval mámu a chvílemi ani tátu ;o)) Jooo, musíme si zvykat ;o)

K večeru se sem za námi zastavila Evička s Lukou a Olim. Myslím, že by měla dostat medaili za hrdinství se dvěma dětmi sama cestovat. Ufff. Tak snad si aspoň Luka užil bazének a Oli trochu poleženíčka na trávě. Bůh ví, kdy se s nimi zase uvidíme. Že bychom si naplánovali cestu na ostrov?!? ;o))

Pak už jen fofrem nabalit děti na cestu a hurá do Prahy.

sobota 16. července 2011

Colours of Ostrava - den třetí

Celé dopoledne strávíme u našich na Ostravici, odkud pak míříme rovnou do Ostravy s plánem jít na festival. Cestou se ale stavujeme za Kutajovic rodinkou, už taky čtyřčlennou. Malý Kryštof se nám ale moc neukázal, skoro celou návštěvu prospal:-)

Vzhledem k pokročilé hodině našeho odchodu z návštěvy a blížícím se časem na kaši naší mladé paní nakonec jedeme domů. To musíte nejprve drobotinu unavit, pak nakrmit, umýt a uspat. Což se povedlo až někdy kolem půl desáté. Až pak jsem mohl vyrazit za Janou, se kterou jsme vyrazili na "noční" Coloursy.

Nejdříve jsme si zašli na New York Stage, pro mě osobně velmi pozitivní překvapení. Jak prostor (půl na stojáka, půl k sezení), tak i jeho zaplnění (ochranka pouští dovnitř jen tolik lidí, kolik vychází ven). Hrála tam Anomie Belle, moc se mi to líbilo. Bylo to takové poklidné a mělo to krásnou atmosféru danou už zmíněným prostorem. Po skončení utíkáme ven, kde právě začínají hrát Tata Bojs (tradičně dobrý koncert) a na závěr jdeme ještě pod hrad poslechnout si aspoň kousek Apollo 440. Přece jen, už byla 1 ráno a mě ráno čekají dětičky plné energie:-)

pátek 15. července 2011

Colours of Ostrava - den druhý

Dopoledne jsem zase pokračoval s prací, ale už toho bylo jen trochu. Odpoledne jsme vyrazili na festival nasát atmosféru. Chvíli po příchodu do areálu začalo pršet, naštěstí jsme měli pláštěnky (poučení předchozím rokem). I tak jsme ale zamířili do VIP prostor, které jsou zastřešené:-) Překvapilo mě, že i tady se za vše platí (to nebývalo, na druhou stranu chápu). Výhodou pátečního odpoledne je, že je přece jen ještě poměrně prázdný areál. Třeba v Urban Wave baru se můžeme klidně natáhnout na lehátko a zaposlouchat se do písniček na hlavní stagei vystupujících Nightwork. To se ale po necelé hodině přestává líbit obsluze (asi se jim nelíbila hlavně tržba z jednoho ledového čaje) a musíme dál.

Dalším vystoupením, co stíháme, jsou Mankáči (taky na hlavní stagei), což se nejvíce líbí Fílovi, který dostává svolení po každé písničce pořádně zaječet. Navíc jsme zvolili výhodné místo u stánku s domácími cookies, takže super:-)

čtvrtek 14. července 2011

Colours of Ostrava - den první, bez nás

Tak jsme v Beskydech, konkrétně U Hráze:-) Mám takovou poloviční dovolenou, dopoledne musím totiž makat. Což je většinou s naší drobotinou problém, takže Soňa volí rozumnou variantu úniku na Ostravici.

Odpoledne se bohužel naplnily předpovědi a začalo pršet. V takovém počasí se nám na festival opravdu nechce jet. Kutajovci nám nezvedli telefon, takže jsme se nakonec vydali na rodinnou návštěvu do Pržna. Docela pohodové odpoledne.

středa 13. července 2011

Razíme na Moravu

Po příjezdu domů z práce rychle dokončíme balení a kolem osmé hurá na Moravu. Asi tak minutu poté, co nasedneme do auta, začíná pršet. Ale jak! Takový déšť, resp. hlavně bouřku, jsem snad ještě nezažil. Blesky blikaly frekvencí několika za sekundu, síla. Dokonce jsem se pak dočetl na iDnesu, že v době největší aktivity přístroje zaznamenaly až 315 blesků za minutu!

pondělí 11. července 2011

Mack je konečně doma!

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Fílovi jde čůrání mimo slipáče poměrně obstojně (byť jej musíme hlídat a někdy se podaří jen díky včasnému zásahu a ne že by mladý pán sám fungoval tak, jak má), abychom jej ale dále podpořili ve snaze, rozhodli jsme se zakoupit dlouho slibovaného Macka od Bleska McQueena (dlouho = od naší návštěvy v JAR).

Takže jsem se cestou z práce stavil v Europarku, kde už čekala Soňa s Fílou a Kamčou. Fíla spal, takže jsem jej vzbudil, že si jako jdeme pro Macka. Cestou do obchodu že se jako stavíme na záchod, aby se po probuzení pro jistotu vyčůral. OK, jdeme tam, ale z čůrání nic nebylo, mladý pán nechtěl. Jdeme do obchůdku a vybíráme, kterého že Macka si odvezeme domů... Vidím, že Fíla tak nějak přešlapuje, jako by se mu chtělo čůrat. Na mou otázku ale odpovídá, že nechce, že chce na koníka. OK, proč ne. A pak to přišlo - cítím na krku a zádech teplo. No paráda, při nákupu odměny za čůrání do nočníku/na záchod mě Fíla počůrá za krk, to jsem fakt nečekal:-)

Nu což, odměnu i tak kupujeme, Fíla se poslední dny opravdu hodně snažil... Doma je pak z Macka totálně nadšený a jezdí s ním i Bleskem a Šerifem, kteří byli taky v krabici, pěkně dlouho. Pak musí jít všichni s ním spát, jak u nás bývá poslední dobou zvykem. Ještěže jsme si v obchodě vybrali toho menšího!

neděle 10. července 2011

Pohodová neděle

Po obrovské noční bouřce (dokonce jsem pro jistotu šel zkontrolovat do pracovny, jestli Honzík zvládl zavřít okno – bylo asi půl třetí v noci a on si ještě v klidu hrál na PSP Angry Birds:-) následoval zase krásný slunečný den. Takže z dnešního plánovaného nakupování (to jako kdyby bylo škaredě) nic nebylo a zůstali jsme doma, resp. na zahrádce.

Den jsme si zpříjemnili výborným masíčkem na grilu (vždycky mě udivuje, kolik toho sní takový Fíla…).

Chvílemi bylo lehce pod mrakem, takže jsme kašlali na nějaké krémování, což se večer ukázalo jako velká chyba – mám spálená záda (podobně reportoval i Honzík, děti jsou naštěstí v poho).

Když se Soňa dobývala ve spíži ke květináčům (rozhodl jsem se přesadit pár kytek a dalších pár alespoň venku osprchovat a zbavit je tak aspoň z větší části té prachové vrstvy, kterou už měly na svých listech), vytáhla při tom ven i Fílovo kolo. Zkusili jsme ho na něj posadit a přinutit jej šlapat, ale nešlo to. Na druhou stranu jsem si všiml, že ten nejnižší posed není asi to pravé ořechové a že by možná stálo za to sedlo malinko zvednout. Světe div se, ono to zafungovalo a Fíla se rozjel! Tak teď už jen neusnout na vavřínech a pilně trénovat. Asi budeme muset vrátit odrážedlo Muškovým, aby mohla začít trénovat i jejich Barča a aby se mohl Fíla naplno věnovat opravdickému kolu. Tak snad mu to vydrží!

sobota 9. července 2011

Voláme posily

I když předpověď hlásila deštivý víkend, nestalo se. Naopak, od sobotního rána bylo opravdu nádherně. Cimbůrkovi vyrazili do ZOO, my jsme taky uvažovali, ale nakonec jsme se raději zůstali válet doma, kde se přece jen můžeme před tím sluníčkem schovat.

S Fílou jsme dopoledne vyběhli na zahrádku, zaskákali na trampolíně a hlavně zvládli posekat trávník. Tak jako tak, vzpomněl jsem si na našeho staršího synka, že bychom jej mohli zavolat na opalování na zahrádce, při čemž by nám pomohl s hlídáním:-) Naštěstí se mu ten nápad líbil a odpoledne dorazil. Fíla byl samozřejmě nadšený.

My ale měli na dnešek naplánovaný ještě jeden zásadní úkol – náš místní úřad nabídl k dispozici nějaké ovocné stromky, které si mohli zájemci vysázet na předem určených místech. Tak jsme se do toho i s Cimbůrkovými přihlásili a dnes byl den D. Pravdou je, že jsem nečekal, že stromky budou vypadat tak chcíple, ale co už, třeba jim naše péče a láska pomůže k tomu se vzpamatovat:-) Pár místních nás hned stihlo vyzpovídat, cože to tam jako sadíme. Nevím, jestli to byla jen zvědavost nebo i svým způsobem nelibost z toho, že tam něco poroste… Každopádně jsme se toho s Martinem a nutno říct, že i s Fílou a Verunkou (za dozoru zbývajících členů rodiny) zhostili na výbornou a stromečky mají svůj nový „domov“. Tak snad už příští rok budeme mít kde dávat pusy pod rozkvetlou třešní…

Btw. nevím, jestli jsem si toho dříve nevšiml nebo to opravdu začalo až teď, ale Fíla mi dnes dal zabrat svými neustálými dotazy „A proč?“. Rekord byl myslím 12x proč v řadě…

pátek 8. července 2011

Kroužky na Vltavě

Janushka se nechala ukecat a zůstala ještě dnes, aby vypomohla s kontrolou u zubařky. Hlídala spící drobotinu v autě. Vše proběhlo hladce a dle plánu jsme také sjely do nedaleké restaurace U Bůčka, aby se Janushka ještě stihla před cestou na Moravu trošku posilnit. Zahradní restaurace jsou fajn. Zahradní restaurace s vybavením pro děti ještě lepší. Zahradní restaurace pro děti se psem už ne tolik.

Pak jsme se s tetou rozloučili a my jsme konečně zamířili zkontrolovat Kroužky na Vltavě. Bohužel jsem nevěděla přesnou adresu. Od hřiště jsme byli ještě kus cesty, ale když už máte obě děti z auta ven, tak se raději projdete. Jen je potřeba si na tu cestu pro příště vzít náhradní oblečení nebo aspoň plínu. S kakošem v kalhotech si průlizky, houpačky ani jinou zábavu moc neužijete. A přitom by stačilo říct, že…to jsou nervy tohleto!!!! Ještě k tomu obliba hrabání se v kamíncích, takže po příchodu k autu jsme si dali kompletní výměnu oblečení. Jen s těmi ubrousky se hůř „umývají“ ruce, obličej, nohy… Jó, někdy je to na rodičovské těžké.

čtvrtek 7. července 2011

U Vltavy

Chtěli jsme najít Kroužky na Vltavě. To se bohužel nepovedlo a stala se z toho procházka po in-line/cyklostezce podél Vltavy. Škoda, že je tak brutální vedro. O trochu míň by to vůbec nebylo špatné.

úterý 5. července 2011

Cyklovýlet

Ráno nám udělal budíček malý Tomášek Cimbůrků. Tak aspoň víme, že už jsou zpět ;o) Teta s tátou jeli s Fílou otestovat dětský vozík za kolo. Sice kus cesty jel mladý pán sám na odrážedle, ale na hlavní cesty je to s ním ještě risk a tam posloužil vozík. A vezl se a vezl až do Jiren na tamní hřiště. Kamča mezitím doma pilně trénovala otáčky ze zad na bříško a zase zpátky. A večer? Pokračujeme v zábavě. Tentokrát se s tetou „fotbaluje“.

pondělí 4. července 2011

Zábava s tetou Janushkou

Když dorazí na návštěvu teta Janushka, tak je to velká legrace. Se pak není čemu divit, že nemá Fíla na polední spaní ani pomyšlení.

neděle 3. července 2011

Obrázky

Konečně jsme pověsili obrázky na zeď. Vánoční dárek od rodiny Penhalů. Hurá!!!!



Joooó a Fíla statečně nadále čůrá a kaká do nočníku. SUPER!!!!

sobota 2. července 2011

Kristova léta

Teda už je mám pár dní, ale na dnes byla naplánována oslava se sousedy. Moc se nás teda nesešlo, přece jen blížící se 2 státní svátky znamenaly dovolené mnohých (nebo jen prostě nemám kamarády…).

Ale pěkně popořádku.

Protože ani v jednom z nehvizdských obchodů jsem dopoledne nesehnal žádné pečivo, musel jsem se vydat do Čelákovic. Což bylo fajn, aspoň jsem koupil i nějakou whisky (hlavně pro Tomáše), což jsem kvůli spoustě povinností v práci dříve nesthil.

Na výpomoc s hlídáním (nejen dnes kvůli oslavě) dorazila odpoledne teta Janushka. Prakticky od jejího příjezdu až do večera se pak zavřeli s Fílou nahoře v pokojíčku (což bylo přesně to, co jsme dnes potřebovali:-).

Počasí nebylo nic moc, tak jsme zvolili indoor variantu s tím, že jsem běhal ven ke grilu (a že masa byla klasicky obrovská hromada). Tentokrát jsme i vypili nějaký ten alkohol, není divu, že jsme kolem půlnoci začali hrát páku (ani nevím, proč s tím Honzík přišel). Každopádně to dopadlo tak, jak určitě nechtěl. Všichni ho porazili. Dokonce i sousedovic Martin, který byl jen kvůli páce na chvíli přivolán. Snad mu to nezpůsobí žádné dlouhodobé trauma (myslím Honzíkovi…).

S přibývajícím časem řídly naše řady, až jsme nakonec zůstali jen já, Honzík a Tomáš. Když jsme někdy kolem druhé (?) dopili druhou flašku whisky (tentokrát oblíbené Honzíkovy kanadské), byl čas to rozpustit (a někteří samozřejmě následně očekávali, zda bude zamáváno na pozdrav… bylo:-)

pátek 1. července 2011

Střípky z Kamčiného života

Vzhledem k tomu, že se dnes nestalo nic zásadního, kromě nákupu na tu zítřejší slávu a výjimečného Fílova poledního spaní, odpublikujeme krátký záznam z Kamčiného života, neb vlastního, byť jen dvouletého webíku, se chuděra nedočká. Tak tady je záznam běžných denních činností jako je hraní, čtení, večeře i večerka. Tak dobrou!