Vánoční besídka

U ptáka jsme se už dlouho všichni nesešli, dneska pro to byla dobrá příležitost - jednak jsme se chtěli pochlubit, že už jsme svoji, jednak se blíží Vánoce a to je vždycky důvod se napít a najíst.

Někdy po páté či šesté se lidi začínají pomalu scházet, Jirka překvapivě se Simonou a psem. Pes naštěstí nedělá problém, o Simoně se to říct nedá (ale to je na dlouhé povídání...).

Skalák si vzal na starost "vánoční" večeři - máme rybičku (sice lososa, ale who cares?) s americkým bramborem. Hlavně že v lednici se chladí asi 3 litry vaječného koňaku.

Veselka dneska není moc zábavný, celý večer chodí ohnutý, prý jej bolí břicho... Prostě už stárne, lepší už to nebude.

Se Soňou jsme rozstříhali pár svatebních fotek a dali ostatním (samozřejmě včetně Skalákovic, aby to nebylo nápadné:-) za úkol je složit a uhodnout, co je na nich. Že je to svatba uhodli všichni prakticky hned. Že ta svatba je ale naše, to někteří snad nevěří ani teď. Nejvíce nás teda dostal Standa, který se jako docela divil, co že je na naší svatbě tak zajímavého, že prý my jsme se Soňou manželé už tak 2-3 roky:-) No jo, dostal nás...

Svatba se samozřejmě stala hlavním tématem večera - teď už víme, že je na řadě Veselka (do roka a do dne) a že Jirka bude mít svatbu jako dvoudenní rockový koncert:-)

Překvapení - svatba!!!

Několik týdnů příprav a je to tady...

Ráno ještě v obleku pomoct topenáři sundat kohouty ze dvou radiátorů u nás na bytě a hurá vyzvednout druhý pár a fotografa. Vše se odehrává v Chodovské tvrzi, jsme tam docela brzo, paní nás ani nechce zpočátku pustit dovnitř. Nakonec se nad námi přece jen smiluje a pustí nás do jakési místnosti, kde jsou vystaveny nějaké staré a napůl plesnivé hadry. Nu což, romantický začátek svatby:-)

Přesně v 10:00 jdou na řadu Skaláci. Svatební pochod hraje, všichni čtyři vcházíme dovnitř. Postavíme se na značky a paní začíná oddávajícímu představovat ženicha a nevěstu. To samozřejmě Soňa nedává a začíná její záchvat smíchu. Až se uklidní, obřad pokračuje a z Veruš je rázem paní Nešpůrková.

Jdeme ven, resp. zpátky mezi ty plesnivé hadry. A v 10:09 přicházíme na řadu my. Tentokrát se to obejde bez jakéhokoliv záchvatu smíchu, pan oddávající nám podruhé zopakuje svou řeč a jeho asistentka nám všem čtyřem popřeje do společného života jen to nej.

Odvážíme fotografa domů (díky, Luboši!) a vyrážíme na oběd do restaurace vybrané novomanželi Nešpůrkovými na internetu. Podle fotek na jejich stránkách velmi hezká restaurace, ve skutečnosti klasická hospoda... Nu což, aspoň velmi dobře vaří, takže pohoda.

Večer pak už jen romantika ve FactoryPro - soukromá saunička, vířivka, šampíčko.

...a pak už jen svatební noc, ale to vás nemusí zajímat:-)

Doma v Beskydech

Vydali jsme se na víkend domů, tak tady je fotka, jak tam bylo...:-)

Stěhování??

Přátelé, kamarádi, všichni od Zeleného ptáka. Jak už asi víte, chystáme se se Soníkem podniknout docela zásadní krok v našich životech - koupit si byt (tzn. zadlužit se...). Tzn. kdo nás má rád, jistě nám pošle nějaké peníze. Pište do komentářů, my vám pak odpovíme a pošleme údaje, kam peníze poslat (pro ty, co neví:-).
Předem díky!

Hrvatska 2005

(19. 8. 2005
13:00 odjezd z AS Praha Florenc)

20. 8. 2005
4:15 příjezd do Zadaru, 5:25 šťastné shledání se Soňou a Michalem (mamkou a taťkou), 6:45 setkání s Borisem, 8:00 odplutí lodí do Sukošanu, 9:30 osamostatnění se od zbylých členů dovolené na lodi, 10:30 příjezd do kempu Filip ve městě Sv. Filip i Jakov, 12:00 příchod k moři, 19:00 potkali jsme (mamka, taťka, místní blbeček) Evu, večerní zábava

21. 8. 2005
10:00 odjezd z kempu směr NP Krka, 12:00 příjezd do NP, 13:30 Šibenik (kostel, katedrála), odpolední a večerní zábava

22. 8. 2005
10:25 odjezd z kempu (liják), 10:30 největší liják, 12:45 příjezd do Splitu, 13:15 vjezd na gigantické parkoviště, chození po Splitu (vyhlídková věž, krypta) 15:20 odjezd z parkoviště, 16:15 příjezd do Trogiru, 17:35 odjezd z Trogiru, 18:15 apartmán ve městě Marina, 19:20 velice chutná večeře, večerní zábava

23. 8. 2005
10:20 odjezd z apartmánu, 11:20 průjezd Šibenikem, 12:50 dálnice, 13:10 příjezd do NP Paklenica, klobouček, chození po parku, únava, 18:30 odjezd z parku, 19:30 příjezd do Karlobagu, apartmán, temná komora, hororové dítě na stěně, další velice chutná večeře, večerní zábava

24. 8. 2005
9:00 odjezd z lichvářského apartmánu, 9:40 vtipná poznámka od Michala, 10:00 Gospić, 11:00 příjezd do NP Plitvická jezera, vzpomenutí si na tetu se strejdou při pohledu na Škodu 1000 MB nějakého Maďara, chození po parku, plavba lodí po jezeře, 16:25 odjezd z NP, 18:50 příjezd na Krk, 19:30 zhnusení ze supermegamutant kempu v Punatu, 20:15 ubytování se v malebném kempíku na kopci, večerní zábava

25. 8. 2005
dopoledne koupání se a surfování v moři na lehátkách, odpoledne také, 18:30 odchod do města, 20:30 večeře s mamkou, taťkou a kolegou z práce, večerní zábava

26. 8. 2005
9:30 odjezd z kempu, 10:00 nákupy v Bašce, 11:05 odjezd z Bašky, 11:30 nákupy ve Vrbniku, 17:50 hranice se Slovinskem, 18:10 hranice s Rakouskem, 21:45 hranice s ČR

Tímto bych také chtěl poděkovat Soni s Michalem (aka mum and dad) za všechny chvíle s nimi strávené. Moc se mi ta dovolená líbila.

Croatia - yacht

13.8.
1:00 - Soňa mě budí, začínáme ládovat věci do auta. Ca ve 2 hodiny vyrážíme, řídím. A co se nestalo - už na české dálnici jsme (jsem) zapomněli sjet na tom správném exitu. Inu, stalo se. Stálo nás to asi hodinku času, kdy jsme museli jet přes různé Kotěhůlky apod. Cesta přes Rakousko v pohodě, Slovinsko bylo o ničem - celou cestu se jelo ca padesátkou, spousta aut... Chorvatsko má naštěstí nové dálnice, takže to docela jelo. Teda až na ty dvě kolony, ve kterých jsme stáli v obou případech asi více než hodinu. Bylo to docela divné - dálnice vypadaly úplně prázdné, celou dobu nikde nikdo, jen asi 15 km byly značky, že hrozí kolony apod. - a pak to najednou přišlo... No Radka s Ianem na tom taky nebyli nejlíp - jeli jinudy, ale zato si užili cestu v zakroucených uličkách na pobřeží.

Dojeli jsme do Sukošanu, trochu tam zabloudili (mají strašně úzké cestičky...). Nakonec jsme teda dorazili do mariny, jenže byl ještě čas, naše jachtička nebyla ready. Po asi hoďce jsme teda začali nakládat věci a přitom se seznámili s Borisem, naším skipperem (mladý kluk, asi 20 roků). Jinak jachta (Elan 431 se jménem "Sestrunj") byla super, jen uvnitř teda místa nic moc... No spíše nic než moc. Ale výbava super - 4 kajuty po dvou "lůžkách", 3 záchůdky se sprchou (spíše jsme je nepoužívali), lednice, sporák. Jen všechno je takové trošku menší:-)
Po chvilce dorazil zbytek posádky a hurá na moře. Už se začalo trochu stmívat, tak jsme jeli jen kousek - do mariny u městečka Biograd na moru. Dojeli (vlastně dopluli) jsme tam už za tmy.

14.8.
Tak, další dny už nebudou tak "podrobné", přece jen si to moc nepamatuju:-)
Každopádně dneska jsme poprvé zkoušeli sailovat, ale moc nám to nešlo - nebyl skoro žádný vitr:-) Vyzkoušeli jsme i plachtu "spinnaker" (aspoň myslím, že se to tak píše), český název vůbec nevím. Každopádně je to plachta, která se opravdu hodně nafoukne a vytvoří jako by takový balón, resp. půlku. A jachta s tím má jakože jet rychleji.
Dneska jsme zakotvili v marině u poloostrova Murter (jestli se nepletu).

15.8.
Taaak, dneska další kousek cesty, tentokrát jsme dopluli až do Vodice. Moc hezké městečko. Zašli jsme si tam na super večeři do mexické restaurace, zážitek.

16.8.
Dopoledne jsme se přemístili k ostrovu Žirje, kde jsme zakotvili a na chvíli si zaplavali. Odpoledne jsme pak pluli do Primoštenu. Cestou jsme zase sailovali. Protože jsme viděli nalevo docela velkou bouřku, chtěli jsme být co nejrychlejší a rozhodli jsme se, že nahodíme spinnaker. Jenže... nějak jsme to nezvádali. Přece jen to bylo podruhé v životě, kdy jsme něco podobného dělali. No prostě plachta se dostala jen na jednu stranu a chytla spoustu větru. Loď se začala naklánět na pravobok, a to tak moc, že ve vodě byla část paluby. V tu chvíli mi nebylo nejlíp, myslel jsem, že jsme dopluli. Naštěstí Boris věděl, co dělat, rychle jsme to dostali do normálního stavu... Aspoň nějaký zážitek... Každopádně jsme plachty rychle schovali a zbytek dopluli jen za pomocí motoru.
Bouřce jsme naštěstí unikli.
Každopádně jedna malá marina (no spíše jen zátoka) je přímo v Primoštenu. Tam ale nebylo ani jedno místo volné. Museli jsme proto obeplout jeden malý poloostrov a přesunout se do velikánské mariny tam.

17.8.
Dopoledne jsme se vydali na obhlídku Primoštenu, je to hezoučké malé městečko.
Někdy před polednem jsme vyrazili do NP Kornati (spousta pustých ostrovů). Docela příjemně foukalo, tak jsme sailovali, bylo to super...
Na noc jsme zakotvili ve východní zátoce ostrova Kornat. Je tam místo, kde je jedna super restaurace. Mají své vlastní přístaviště, které je sice zdarma, ale všichni návštěvníci musejí zajít k nim na večeři. Všechny rybičky čerstvě nachytané, super. Dali jsme si nejdříve malý předkrm - krevety, plátky z tuňáka, paštika z tuňáka. Jako hlavní chod 3 kg ryby (nevím ani jaké). A pak ještě zákusek. K tomu spoustu vína. No každopádně - za večeři pro sedm lidí jsme tam nechali bratru 300 euro:-)


18.8.
Ráno jsme se přesunuli do nějaké jiné zátoky, kde jsme původně chtěli zůstat, voda ale nevypadala zrovna nejčistěji. Přesunuli jsme se teda jinam, už fakt nevím kam. Voda tam byla nádherná, jen teda nebylo úplně nejtepleji. Ostatně, skoro jako celý týden:-)
Večer jsme pak pluli do parku Telašćica. Chytli jsme tam snad poslední volné místečko. Šli jsme se podívat na ostrov, je tam nádherná, asi 80 m vysoká skála přímo do moře. Navíc nádherně svítil měsíc, vypadalo to super. Kousek od skalisek bylo i Stříbrné jezero (kde se natáčel Vinettou - nebo Vinnetou?). Už se nám tam ale nechtělo:-)

19.8.
Přesun do Zadaru a prohlídka místního nočního života:-) Vypadalo to tam hezky, jen lidí možná ještě více než na Václaváku. Možná to jen tak vypadalo, byly tam totiž, stejně jako kdekoliv jinde, hodně úzké cestičky.

20.8.
Někdy od půlnoci jsme si postupně začali psát s Honzou, který už byl na cestě za náma. Zhruba o půl šesté došlo ke šťastnému shledání. Kolem sedmé hodiny ráno jsme se pokoušeli vzbudit Borise, ale nebylo to vůbec lehké - nějak včera přebral:-) Nakonec vstal, přesunul se ke kormidlu a v polospánku s námi doplul až do Sukošanu, kde jsme zakotvili, vyprázdnili loď a společně s Honzou vyrazili prožít další všeliká suchozemská dobrodružství...

Moje první Aygo party

Dostalo se mi poprvé příležitosti nakouknout do světa velkých party, známých z televizních obrazovek, zejména ze stanice Nova. Využil jsem Michalova pozvání a přihlásil se na Aygo party, která se konala v úterý 26. 7. 2005 od sedmi večer na umělé pláži, prý ve Smíchově, Praha. Protože do centra skoro nechodím, tak jsem byl rád, že mě Soňa telefonicky navedla k místu srazu, a pak jsme spolu vyrazili přes nějaký most ke vstupu na pláž, kde už čekal Michal. Už z dálky tam na nás vtipně pokřikoval nějaký jeho kolega něco ve smyslu, že takové lidi dovnitř nepouští, čímž asi myslel hlavně Soňu, protože mě nezná a nikdy jsem mu taky nic neudělal. Nicméně netuším, co proti ní mohl mít. Po chvilce veselého dohadování a mých rozpaků jsme konečně vešli dovnitř. Se strnulým výrazem v obličeji typu „nechte mě být, já chci umřít sám“ jsem minul řady hostesek, a když jsem je úspěšně přešel, tak jsem počkal na Michala se Soňou, kteří nebyli tak ostýchaví a vzali si nějaké občerstvení. Pak jsme se shledali i s Verčou a Peťou. Za chvíli se k nám přidala i Jana (?), kterou, jak jsem pak zjistil v autě cestou zpátky, jsem už kdysi potkal na bowlingu, nicméně tehdy měla jiné vlasy, takže se mi vzpomínky na tehdejší akci nepovedlo propojit s přítomností, což mě celkem mrzí.Po efektním nástupu moderátorské dvojice, kterou tvořil nějaký chlap, jméno jsem zapomněl, a nějaká holka, s jejímž jménem si nejsem moc jistý, takže ho radši taky neuvádím, party zřejmě oficiálně začala. Kolem nás začaly stále častěji chodit hostesky s jídlem, protože zjistily, že v našem kolektivu je jeden jedlík, který jim vždycky notně odlehčí tác a ony se s ním pak nemusí tak tahat. Pak jsem si vzal skleničku s dvěmi brčky, raketou, drceným ledem a nějakým listím, a dělal jsem, že tam patřím. Mezitím se na pódiu odehrávaly různé soutěže, které velice vtipně komentoval ten pro mě neznámý chlap. Ještě že ta jeho kolegyně byla aspoň hezká. A propos i mezi ostatními účastníky party, tedy hlavně účastnicemi, se našlo dost pěkných slečen, na kterých oko s radostí spočinulo. Ale raději jenom ve chvíli, kdy se nedívaly. Dost mě zaujaly účesy některých přítomných. Samozřejmě, že i já jsem chtěl upoutat pozornost, proto jsem přišel s hovnem ve vlasech, ale Soňa s Verčou měly nějaké řeči, tak jsem se ten doplněk snažil odstranit. Raději jsem je ale nechal při tom, že se mi do vlasů přilepil nějaký list.Party pokračovala dál soutěží o auto. Čtyři náhodně vylosovaní aktéři se utkali se známým českým kouzelníkem s americkým jménem, které jsem taky zapomněl. Toto klání jsem sledoval jenom zprostředkovaně přes reproduktory, jelikož jsem seděl s Verčou na druhé straně pláže. Já na lehátku, Verča blokovala malým dětem koníka na pružině. Ale pěkně jsme si popovídali. Soutěž dopadla podle očekávání, kouzelný muž ušetřil pořadateli jedno malé auto. Pak začala podle mě nejlepší část večera, protože na pódium nastoupili zpěvák a klávesák z Monkey Business. Zahráli asi pět nebo šest písniček, Michala přivedli téměř do extáze, jelikož jako jednoho z mála jej přiměli vykřikovat „hu hů“, což u něj není zase tak často k vidění a slyšení. Ale třeba jenom málo chodím na místa, kde tak Michal obvykle činí. Potom po menších technických problémech nastoupila na scénu nějaká slečna DJ, ale to už jsme se měli pomalu k odchodu. Tím myslím Peťu, Verču a mě. Cestou k autu jsem si za zvuku dunivé hudby vybavoval všechny známé tváře, které jsem za uplynulé dvě hodiny zahlédl, a také mimo jiné přemýšlel, proč je pro oba Skalákovy tak vzrušující ředitel zoo. Pak mě ale přivezli zpátky k mé noře, děkuji ještě jednou, a když jsem se potom v deset chystal jít spát, tak jsem ještě slyšel z dálky zvuky ohňostroje, možná že dokonce i přímo z toho večírku, a tím pro mě tento večer skončil.

Večer tříkrálový

V práci jsem obdržel pozvánku na Letní shakespearovské slavnosti a společně se Soňou jsme ji neodmítli. Kdo by taky, že...
I přesto, že jsem znalec přes Shakespeara (znám Romeo a Julii, Hamleta, Krále Leara:-) mi hra Večer tříkrálový nic neříkala. Tím pádem jsem nevěděl, co od toho čekat. Každopádně nakonec jsem byl velmi mile překvapen, jak veselá to je hra. Dialogy napsány velmi moderně, spousta supr hlášek a myslím, že i výborné obsazení... Parádní večer.

Barvy Ostravy

Letošní line-up se myslím docela povedl. S hrůzou jsem ale zjistil, že některé hvězdy typu Monkey Business a Asian Dub Foundation jsou až v neděli večer, kdy my už budeme muset být na cestě do Prahy. Nu což...
Každopádně do Ostravy jsme vyrazili v poměrně hojném zastoupení - já, Soník, Honza a Lucka (lidi ze Soníkového Somada). Nasáčkovali jsme se na ty dvě noci k Petrovi. Na fesťáku jsme pak byli ještě s Lumírem a Jančou.
Všechno bylo OK, jen jedna věc se letos absolutně nepovedla - počasí. Chcalo a chcalo. Byli jsme sice vybaveni pláštěnkami, ale nějak jsme (teda aspoň já) podcenili obuv (zničil jsem si své docela nové botičky:-( Protože většina festivalové plochy je travnatá, chvilku po začátku to na mnoha místech vypadalo jako někde na poli. Hrůza děs.
První den, unavení po předchozích náročných pracovních dnech, jsme to zabalili docela brzo, na byt jsme přijeli někdy v jedenáct. Pustili jsme si Big Fish a u toho postupně usínali.

Fotky z prvního dne od Gonzy

Druhý den jsme zahájili cestou do Frýdlantu, bylo třeba se vybavit na to bláto. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si já i Soňa koupili nové trekkingové boty (já nějaké no name low cost, které dám co nejdříve reklamovat...). Po návratu do Prahy jsme vyrazili navštívit Lumču a Janču na jejich byt, vypadalo to u nich moc hezky.

Pak už cesta na festival a užívat si hudbu. Dnes byl vynikající Bárta či Ohm Square (u nich mi teda trochu vadil zvuk - příliš nahlas, připadalo mi, že aparatura to nestíhala:-(

Fotky z druhého dne od Gonzy

Byli jsme na U2 v Katovicích... Stadion Slaski byl zaplněn, 70 tisíc lidí si to myslím bezvadně užilo. Papež Jan Pavel 2., kterému Bono věnoval jednu z písniček, zřejmě zařídil, že zatímco na obě předkapely pršelo (první se jmenovala nevím_jak, druhá byli Killers - ani jedna mě nějak nevzala) - naštěstí jsme měli se Soňou pláštěnky - na samotné U2 prše přestalo, aby vzápětí po skončení koncertu zase začalo.

Co hráli?

Vertigo
I Will Follow
Electric Co.
Elevation
New Year's Day
Beautiful Day
Still Haven't Found
All I Want is You
City of Blinding Lights
Miracle Drug
Sometimes You Can?t Make it On Your Own
Love and Peace
Sunday Bloody Sunday
Bullet The Blue Sky
Running to Standstill
Pride in the Name of Love
Where the Streets Have No Name
One

Zoo Station
The Fly
With or Without You

All Because of You
Yahweh
Vertigo

Koncert teda super, jednoduché, ale efektní světelné efekty... Hudba nářez jako kráva, Bono to holt pořád ještě umí rozbalit:-)))

Jen mě vytáčely polské cesty - taky by ty směrovky mohli dávat trochu srozumitelněji a vůbec jimi nešetřit. A už by si mohli postavit nějakou dálnici...

Grilování u Ptáka po X-té

Po delší době (kolik, 3 týdny??) jsme se zase sešli u nás na grilování, tentokrát v hojnějším počtu. Dorazili i Novákovi a Kupkovi (kteří posledně byli na Moravě), Veruš přišla sama (Skalák tmelil kolektiv = chlastal na Šumavě). Masíčko bylo povedené, jako obvykle. Jen byla trochu zima a tak jsme nakonec hlavně teda na Novákovo přání přesunuli všechny věci dovnitř. Možná to bylo dobře, díky teplíčku jsme vydrželi sedět až do 4 ráno (resp. postupně lidi odpadali, ti nejvytrvalejší ulehali přesně ve 3:57).
Btw. vypilo se celkem 9 flašek vína, což na počet 10 lidí, z nichž 3 vůbec nepili, není špatné...

Moby

Nebudu se nějak rozepisovat o koncertě, když tak si přečtěte recenzi na iDnes či MusicServeru. Jen dodám, že mě se to celé mooooc líbilo a parádně jsem si to užil!!! Docela mile mě překvapil výběr písniček včetně pár cover-verzí (Radiohead, Billy Idol, Lou Reed). Škoda jen, že nebylo vyprodáno, Moby by si to určitě zasloužil...

Pár fotek od Gonzy:

Autosalon Brno

Tak zatím aspoň pár fotek:

Nekopa-san jako příslušník Veřejné bezpečnosti / No a co??? :-D

Krásná Škoda Popular / Drsné BMW M6 za pár mega

Povedená studie Volva / Detail předních světel

Čtyři dohody

Divadelní představení s Duškem v Klubu Lávka

Amityville Horror

...aneb se Honza málem po... a Soňa neviděla téměř celý film

Aygo Joyride

Já jen, abych nezapomněl, co se dělo:-) Text dodám...

Tak zatím aspoň pár fotek...

Skalák a já ve VIP stanu / nějaký wakeboardista

blázni na vodních skútrech - nejlepší akcička na vodě

vyzdobená Ayga od Aygo hlídek / Aygo Kláry Jandové

Aygo DJ

Nekopovic a moje maličkost

Grilování u Ptáka

Nádherný letní den. Sparta dneska hrála poslední ligové utkání, navíc přebírala titul. A ještě navíc k tomu Toyota na Spartě dneska jednoho šťastlivce obdarovala novým autem Aygo. Vydali jsme se tam (já lehce nemocen) se Soníkem a Ševčíkovic. Hned po vyshlášení otázky jsme obvolali všechny známé s internetem a čekali na správné odpovědi:-)
Chvilku to sice trvalo, ale nakonec krátce po sobě odpověděli 4 lidi a všichni se dobrali ke stejnému (jak jsem později zjistil správnému) výsledku. Hned všichni poslali SMS a čekali jsme, co bude.
Bohužel nikdo z nás nevyhrál:-((( Navíc Sparta hrála absolutně hrozně, takže jsme hned o přestávce vypadli.
Večer jsme pak u nás na terase poprvé grilovali. Masíčko se, jako obvykle, povedlo. Navíc jsme se nějak rozpili, najednou byly 2 hodiny ráno:-) A nebýt Simči, která jako jediná nepila a které se chtělo spát, kdo ví, jak dlouho bychom ještě zůstali:-)

Jak Skalákovi hledali až …

…dnes už si těžko kdo vzpomene, jak k tomu došlo, ale stalo se, že jsme se já a Míša účastnili Skalákovic procesu výběru místa k bydlení. Zřejmě zrovna Verun a Péťa rozpůjčovali všechna 4 auta, nebo ani v jednom z nich nezbyla ani kapka benzínu, nicméně s trochou sebezapření se rozhodli požádat o zapůjčení auta Myshaka. A jelikož Míša měl zrovna pouze nové Aygo, které nedá z ruky, a já zas jen tak nepustím Míšu, tak jsme se vydali na výlet ve čtyřech.

První vhodnou lokalitou k bydlení měly být Kojčice u Pelhřimova… Ty jsme bohužel minuli o 1 kilometr, no vzhledem k výsledku výletu na ně možná ještě někdy dojde.
Ovšem když už jsme byli u Pelhřimova, říkali jsme si, proč by Skalákovi nemohli bydlet zrovna tam, v místě, kde by díky Muzeu strašidel určitě rychle našli i nějakou tu práci. A tak jsme tam zastavili… Verun se tam moooc líbilo, našli jsme i vhodný dům, který by potřeboval jenom trošku přetřít… Ovšem místo hned v rohu krásného náměstí se spoustou restaurací a kaváren bylo vskutku luxusní. Bohužel jsme si šli na chvíli sednout do jedné z mnoha cukráren, a to jsme neměli dělat. V+P zde zjistili, že dostat práci v Muzeu strašidel by vzhledem k místní konkurenci nebylo tak snadné a tudíž by usídlení se v tomto městě mohlo souviset s drobnými existenčními problémy. Zvažovali také uplatnění v Muzeu rekordů a kuriozit, ale rekordní doba nepřerušovaného spánku byla na Skaláka příliš vysokou hranicí a možnost, že by Verun v brzké době upletla šálu delší než 160 km, taky zrovna nepřipadala v úvahu. Tak jsme si aspoň všichni nabrali trošku štěstí, což si člověk zajistí tak, že si ve zmíněném muzeu sedne holým zadkem na cihlu označenou československými korunami, a pustili se dál hledat.

V jedné vesnici však bylo příliš mnoho hospod, v druhé málo krav či koní… No bylo to opravdu těžké, a to jsme si mysleli, že Verun by mohla bydlet téměř všude. Ale to bylo porád tohle mi vadí, tohle tu chybí, to je tu navíc… Na pokraji smrti vysílením jsme se dopravili do jedné z místních restaurací. Skalák ji těžce vyhledal na internetu a my ji pak těžce museli hledat v terénu, abychom pečlivě dodrželi všechny body Péťova plánu. Ještě že jsme Skalákovi neskočili na doporučení dát si biftek a spokojili se s topinkami s česnekem! Jinak bychom se snad ani nenajedli. Panu číšníkovi jsme vysvětlili, jak je možné, že nám nezbyla ani korunka na dýžko a s poděkováním jsme restauraci opustili.

To už jsme se vydali na cestu zpět do Prahy. Čekala nás už jen poslední prohlídka domu, kterou Skalák domluvil. Přiběhli jsme tak tak na poslední chvíli, ale zjistili jsme, že zájemců o tuto stavbu v Jemništi bylo více a Skalákovi neměli na to, aby přeplatili nabídku místního 80letého šviháka, který se rozhodl, že si zde udělá letní sídlo, a tak jsme po hodinové aukci mohli zase nasednout do Ayga a vrátit se zpět, odkud jsme přijeli.

Bylo to krásné, ale ztratilo to smysl. Doufám, že příště…příště už si Skalákovic dům a město k bydlení vyberou. Nevím kolikrát by jim byla Toyota ještě ochotna zaplatit cestu za poznáním ;o)

Dobře, že jsme si večer stihli ještě vylepšit program kulturně-sportovními aktivitami, které se nám mimořádně vyvedly. No posuďte sami, postoupit do finále v hokejovém mistrovství světa je přeci jen úspěch! Nemyslíte?!?!

Aygo

Tak jsem dneska v práci vyfasoval na zajetí Aygo - první dojem byl hrozný, postupně mi ale to auto začíná docela sedět a líbit se...:-) Uvidíme, jak se projeví o víkendu, kdy se s ním (resp. ne úplně přesně s tím kouskem, co mám doma - teď je to 3D tmavě šedý, zítra to bude 5D světle modrý) chystáme vyrazit na nějaký výlet. Super jsou sedačky, zvuk motoru. Místa pro 4 lidi je tam dost. Se zvukem motoru je ale spojen trošku větší kravál v interiéru. Uvidíme, co bude dál... Líbí se mi podsvětlení hlavního panelu a vůbec design celého autíčka je hodně povedený...

Londýn trochu jinak

Vzhledem k tomu, že byla publikována jedna neautorizovaná verze výletu do Londýna, považuji za nutné uvést vše na pravou míru…

Tak třeba už začátek… Úplné podrobnosti neznám, takže nevím, jaké metody Skalák použil, no jedno je jisté. Zatlačil na EasyJet, aby nahodili nějaké levné letenky a pak už jen čekal, až se Myshak chytne. „To jsem zvědav, Verun, jestli to švihne na ty velikonoce, jak bych předpokládal…“ A když Myshak zavolal s návrhem společného velikonočního víkendu v Londýně, dělal chvíli drahoty, aby to nebylo moc okaté, a pak milostivě svolil.

Tak se stalo, že se Skalák, Myshak, Verun a Soník vydali do Londýna. Museli jsme si sice vymyslet několik výmluv, aby se nám podařilo setřást Veselku, který chtěl mermomocí strávit velikonoce s námi, ale nakonec se nám to podařilo. DÍKY BOHU!!! Další dovolenou s Gonzou už bychom opravdu nemuseli přežít. Stačilo nám, jak onehda poslední místečko na pláži u Roudnice, které po jeho zalehnutí zbylo, zabral svým kyblíčkem, lopatičkou, šnorchlem a ploutvemi, hajzl jeden z děcáku!! Taky musí všude chodit s plnou výbavou!

No ale abychom se dostali k tomu Londýnu, z něhož jsme si odnesli pár rad, tipů a zajímavostí… Jestli jste slyšeli někdy řeči typu „vidět Neapol a zemřít“, tak myslím, že k něčemu podobnému bohatě stačí i Londýn. Obzvlášť jestli se hodláte přizpůsobit místnímu obyvatelstvu a dělat, že když neprší, tak už je to minimálně na pořádnou opalovačku!

No ale cizinci vybaveni teplým oblečením a silnou vůlí nepodlehnou davovému šílenství nezhynou hned na prvním rohu, ale budou mít šanci vyfotit si Tower Bridge nebo London Bridge nebo jakýkoli jiný londýnský most. Nějakou historku o jeho významnosti si k němu už pak přeci vymyslíte. Dávejte si přitom ale pozor na pouliční prodavače, kteří se vám neustále snaží vnutit a prodat nějaký ten fotoaparát! A jestli se přeci jen rozhodnete pro koupi, doporučuji vyzkoušet. Ne všechny nabízené kousky jsou funkční, jak jsme si ověřili v našem malém spotřebitelském testíku na Tower Bridge.
Cestovat doporučujeme především metrem. Zásada, která obecně platí, zní, co nejvíce střídejte nástupní a výstupní stanice, protože ten, kdo napočítá kolik jich je přesně uzavřených a momentálně nefunkčních, vyhrává týdenní výlet do České republiky s prohlídkou hlavního města Prahy a místního underground systému. (Taky jsme jich par vyhráli ;o)) Jó, když jsme u toho metra, chcete-li si zakoupit jízdenku na 3 dny, naučte se pořádně vyslovovat číslovku „three“, jinak by se na vás mohli dívat jako na blbce. Někteří o tom ví své, že jo.

Ti, kteří jedou do Londýna za queenou, měli by se ubytovat v Cotterspark hotelu, protože jinde prakticky není šance ji zastihnout. Maskuje se sice výrazným opálením, barevnou zástěrou, bílou kšiltovkou a italským přízvukem, ale dobří znalci ji určitě prokouknou. Taky kdo jiný by uměl pravou anglickou snídani s královskou slaninou!?!?
Dianu najdete hned v blízké kebab restauraci. Postavte se naproti zdi, pozvedněte hlavu, pořádně na ni myslete a určitě se objeví. Bývá tam každou hodinu, minutu, sekundu…. No slovy POŘÁD.
V nedaleké Tetleyho hospůdce najdete bifítry. Maskují se za obyčejné štamgasty, ale v pravidelných intervalech se střídají v čůrání na zeď.

Když by vás při procházce Londýnem přepadla náhlá potřeba, je dobré si odskočit třeba do Hyde Parku, tam se to dobře schová. Jenom se vyhněte Speakers´ Corneru , který je plný uřvaných homelesáků. Člověk se pak těžko soustředí.
Z nějakého nepochopitelného důvodu v českých průvodcích nazývají park u Buckinghamského paláce St. James´s Park. Zeptáte-li se místních, zjistíte, že se jedná o prachobyčejný kundapark plný ptáků, a to, co se tam děje, maskují slovem ornitologie. Exhibovat tam chodí tisíce lidí, kteří se snaží pózovat před krásně zdobeným plotem Buckinghamského paláce. Novináři už je ovšem ignorují, takže ani nahatý pobíhající Skalák nevzbudil větší než malé množství zájmu. Snad příště! Tentokrát to vzdal příliš brzy, i když my ostatní jsme se ho snažili přemluvit, ať to ještě nevzdává a proběhne sem a tam ještě 36krát.

Jinak jsme měli děsnou kliku, stihli jsme totiž na Trafalgar square první kolo britské SuperStar. Své pěvecké umění zde předváděli zástupci všech žánrů, barev a vyznání. Počítám ale, že slečna, kterou jsme zrovna stihli, vypadne hned v dalším kole.

Před tím, než se vydáte nakupovat, je vhodné si seřídit čas, aby nedošlo k výrazným ztrátám při domluveném srazu. Nejlépe je tak učinit v Greenwich. Musíte se postavit na čáru, která dělí britský čas od toho středoevropského a seřídit hodinky tak, aby velká byla na dvanáctce a malá na šestce a obě byly vodorovně se zmíněnou dělící čárou. Pak je jasné, že na jedné polovině ciferníku vám hodinky budou ukazovat britský a na druhé středoevropský čas. Jen si pak nepopleťte polovičky neboť byste mohli skončit v … (prostě někde tam uPRostřed). Škoda jen, že se někde v tomto zmateném časoprostoru ztratila jedna ze zastávek metra. Snad se ČASEM zase objeví. Stejně jako ta loďka, co tam je a zároveň není. Jo a kdyby vám v Greenwich zbyl ČAS, což se tady docela dost dobře může stát, skočte si na čaj o páté do starého známého Starbucks (něco jako u nás Dobrá čajovna – prostě vzdělaní a modří už vědí).

Co rozhodně nesmíte při návštěvě Londýna vynechat je výprava na pravé londýnské tržiště. My si vybrali pravé londýnské AFROtržiště. Shepherd´s Bush zní dost africky, ne?? To jsme ještě netušili, do čeho jdeme a jak tam bude narváno. Už davy lidí v metru nás měly varovat. Nicméně Skalák si potřeboval koupit nové vlasy, a když Petřík něco chce, tak to taky dostane! Takže jsme šli na tržiště, a cestou jsme potkali jednoho medvěda, dva zajíce, ježka a lišku. Přišlo nám to sice trošku málo africké, ale co už. Byli jsme nuceni projít celé tržiště… Skalák si přeci nenakoupí hned u prvního stánku, to by bylo příliš amatérské. Nakonec si koupil ovšem takové afro, že s ním nebyl schopen projít brankou ven z tržiště. Důkazy o návštěvě Shepherd´s Bush tedy neexistují, ale o lišce a dalších zvířátkách pochybovat nelze!!!

Jako velmi předvídavý se ukázal nápad projít kulturní program Londýna a zakoupit si lístky do divadla už předem. Počítám, že jinak bychom se těžko dostali na představení s Jean Lucem a Joshuou Jacksonem v hlavních rolích. My s Verun si nechali podepsat „hrudníček“, Skalák prdel (že prý ji má méně chlupatou než hruď?!?!).

Na závěr ještě malé upozornění… Až budete cestovat metrem, dejte si pozor na linku „DLR“. Dlouhé postávání na některé z jejich zastávek způsobuje nekontrolovatelné močení (teda aspoň u Skaláka – je to zdokumentované na videu, takže kdyby někdo potřeboval důkaz, stačí říct!!)

Pak už nás čekala jen cesta Gatwick expressem na letiště. Ačkoli už jsme byli hodně unaveni, Míša si všiml, že nás pořád následuje liška ze Shepherd´s Bush. Bohužel už to nestihl zachytit na kameru, ale Skalák mu to rád dosvědčí, což už vlastně učinil i na kameru. Skalák byl taky jediný, kdo si všiml, že se nás nepustila ani cestou letadlem. Kam pak ale zmizela na Ruzyni už nikdo neví.

A poslední dobrá rada. Nezapomeňte si z Londýna dovézt aspoň jeden cider pro „kamarády“, kteří by vás případně velmi rádi vyzvedli na letišti a odvezli po náročném víkendu hezky domů!!! Děkujeme!

Toť vše od našeho průvodce Londýnem. Výše uvedené informace o této metropoli by měly běžnému turistovi bohatě stačit.

Oslavy narozenin Jawase a Gonzy u Jawase a Simči

Jirka měl nedávno narozeniny, stejně tak Gonza (tomu bylo snad už nějakých 33 nebo kolik...:-)) Kolem poledne jsme nejdříve dali squash v Hectoru, pak bowling na Chodově. Skalák se účastnil myslím jen jedné jediné hry bowlingu, zato to stálo opravdu za to - dal snad 175 bodů nebo kolik... Ale to není to nejdůležitější:-)
Večer (hned po bowlingu) jsme jeli do Štěrbohol k Jirkovi, kde se jedlo a pilo a hrála se spousta her... Velký úspěch sklidila Jungle Speed, obzvláště, když nám to tak šlo:-)) Na závěr, před odjezdem, jsme vyzkoušeli alko-tester, jestli jakože můžeme nebo nemůžeme řídit. Zatímco u mě (já skoro nepil) a u Skaláka (ten pil) se tester skoro vůbec neprojevil, Honza Kupka je zazelenal dokonale:-)))

Beskydy - Somado

Lysá hora, bowling, Pustevny, tělocvična, grilování, ... To jsou myslím ty nejvýraznější znaky akce Somado Beskydy. Když tak se podívejte na fotky a videa z akce...

Go Toyota Go!

Další závod F1, tentokrát z Imoly, a PR oddělení Toyoty se konečně rozhoupalo uspořádat v Radotíně motokárovou akcičku. Začátek o půl jedenácté, snídaně a téměř hodinový trénink. Trať je tam teď nová, prý někdy od konce února, takže časy jsou ca 1:30 a více (tzn. za těch 1:30 jezdí Danouš a jemu podobné váhové kategorie, já měl nejlepší čas ca 1:32). Dali jsme s pauzou 2x 10 minut a hurá připravovat se na samotný závod.
Jezdil jsem s Nekopou, byl lepším z nás dvou...:-( Každopádně po velmi dobrém startu se probojoval až na druhé místo, o které pak bojoval s Pájou. No nebudu to protahovat, po mém zaváhání v jednom z posledních kol jsme nakonec skončili na 4. místě:-( Aspoň motivace do dalších ročníků....:-)
Po našem závodě jsme pak sledovali ještě F1, Toyoty sice bodovaly, ale nebyla to žádná sláva - Trulli skončil 7., Ralf 8. Na druhou stranu - co bychom za takováto umístění dali v loňském roce....:-)

Bowling

Prakticky hned z fotbalu jsme jeli na bowling do Hectoru. Kromě naší pětice (já, Soňa, Honza, Skalák a Veruš) se pak ještě přidali Gonza se svým novým ICQ-objevem Líbou. Docela jsme si dobře zahráli (Skalák s Veruš squash, my ostatní bowling), bohužel celkovým vítězem byl Honza, kterému to fakt šlo a v posledních dvou hrách snad jen 4x nedal desítku...

Sparta vs. Baníkpyčo

Nádherné sobotní odpoledne, vydali jsme se na fotbal do Toyota Arény. Trošku problémy se zaparkováním (všude nějak spousta aut či co?!?!), pak to ale bylo OK. Fotbal byl docela fajn, Baník teda bohužel prohrál, ale atmosféra byla myslím na Toyota Arénu nadprůměrná, samozřejmě díky Baníkovcům, kteří vlastně nakonec donutili sparťanské fanoušky taky občas něco zařvat...:-)

Služebka - Sitges

Tak jsem se po delší době zase dostal na služebku, tentokrát do přímořského letoviska Sitges (kousek od Barcelony). Už začátek byl fajn, na letišti nás (tzn. mě a Páju) čekal Lexus LS, do hotelu nás zavezl asi jen jako jediné (+ evropského šéfa Lexusu), ostatní holt museli jet busem. Po chvilce odpočinku na pokojích začal program - 2,5 dne přednášek a školení o nových vozítkách Lexus GS 300 a 430 a RX 400h, jedno lepší než druhé. A samozřejmě i útok na náš hubnoucí program - tolik dobrého jídla pohromadě prostě člověk nemá každý den...
Druhý den jsme vstávali docela brzo, program začínal už někdy kolem sedmé ráno (blázni...). Skoro celý den byl věnován GS, opravdu solidní kára. Kromě teorie a veselý historek z workshopů, kdy mě Pája v roli prodejce učil zacházet s hlasovým ovládáním a auto mi moc (no, asi čtvrtinu) nerozumělo a Angláni z toho byli hotoví, bylo samozřejmě nejlepším zkoušení aut na Idiadě. Jezdili jsme jednak na "rychlostní" trati (srovnání Lexus GS 300 a Mercedes E350) - původně se mluvilo o maximálce 120 km/h, nakonec jsme tam z obou aut dali asi 210 km/h - druhak pak zkoušeli VDIM systém Lexusu oproti klasickému VSC u BMW 530i na trati, kde půlka vozu jela na povrchu ca 3x kluzčím než je led. BMW jsem tak trochu roztočil....
Večer nás pak odvezli do přístavní restaurace na tapaz (nebo tapas?? zkrátka jde o několik, klidně deset i více, různých chodů za sebou... od těstovin přes mořské plody až po prejt). Super...
Druhý den byl celý o RX 400h. Součástí byly i zkušební jízdy, bohužel jen po okolí, bez Idiady. Jinak je to super auto, jede jako kráva... Hybrid dělá divy.
Někdy kolem druhé odpo vše skončilo, my s Pájou odlétali ale až ve středu ráno, měli jsme tak celé odpoledne pro sebe:-) Vydali jsme se tedy podívat do Sitges, prošli jsme si pobřeží až do centra. Po návratu na hotel jsme pak dali bazén a sauničku:-)
Ráno jsme pak hodně brzo (někdy o půl páté) vstávali a hurá na letiště. Docela mě překvapilo, že let byl s mezipřistáním v Marseille... Stáli jsme tam přes hodinu a nic z toho, člověk stejně nemohl nikam z letadla:-(
Jinak samozřejmě výlet parádní....

Londýn

Jak to všechno začalo
Je začátek ledna, všichni se vzpamatovávají z vánočních svátků a novoroční opice a málokdo přemýšlí o tom, co bude za měsíc, dva, tři...... teda až na Mishu: Co takhle velikonoce v Londýně? Jelikož jsme pro každou blbinu, nemohli jsme odpovědět nic jiného než: Jasně!! Proč ne? No a bylo rozhodnuto. V sobotu 26. března poletíme do Londýna.

Sobota 26. března 2005
V sobotu ráno nás Jirka odvezl svým novým starým autíčkem na ruzyňské letiště (za což jsme mu samozřejmě vděční - za odměnu jsme mu přivezli anglický cider :-)). Předpokládaný čas odletu 10:45 znamená, že musíte být na letišti minimálně hodinu a půl předem. My jsme tam dorazili s mírným časovým předstihem kolem půl deváté. Odbavení proběhlo v pohodě a my jsme se na zbývající čas usadili kousek od „naší“ vstupní brány. To jsme ještě netušili, že tam budeme sedět a sedět a sedět...... Když už jsme se začínali pomalu hryzat do zadku, uslyšeli jsme z reproduktorů dobrou zprávu a naše několikahodinové čekání se chýlilo ke konci. Let trval plus minus autobus dvě hodiny, takže na stanstedské letiště jsme dorazili něco před třetí. Odtud ještě půl hodinky jízdou vlakem a byli jsme v Londýně, přesněji řečeno na stanici Liverpool Street.

První překvapení přišlo, když jsme se rozhodli koupit si třídenní jízdenku na MHD (to abychom si nemuseli každou chvíli kupovat lístky na autobus, metro apod.), o níž jsme se dozvěděli na internetových stránkách londýnské hromadné dopravy www.tfl.gov.uk. Tam stojí, že „3 Day Travelcard“ pro 2 zóny stojí dospělého člověka 15 liber. Ale ouha! Ona žádná třídenní jízdenka neexistuje! No nic, tak si prostě budem kupovat každý den celodenní ticket.

Překvapení druhé nás čekalo na místě ubytování. Když jsme dorazili do hotelu Arriva na Swinton Street 55 a nacpali se do recepce (bylo tam asi 10 Italů), zjistili jsme, že v našem milém hotelu vybuchl bojler (nebo tak něco..... je pravda, že tam byl cítit chlor) a že se ubytování konat nebude. Teda alespoň ne v tomto hotelu. Pan recepční nám samozřejmě nabídl náhradní ubytování (naštěstí kousek od Arrivy) s tím, že pokud se nám tam nebude líbit, můžeme druhý den přijít a ubydlet se u nich, protože to už bude bojler opraven. Proč by se nám tam nemělo líbit? Uvidíme, uvidíme.

"No name hotel" byl opravdu za rohem. Z prvu jsme si nebyli jistí, jestli jsme na správné adrese, protože označení tam nebylo veškeré žádné, ale po chvilce zevlování kolem a kolem na nás vyběhla malá snědá paní a zvala nás dál. Baráček jak pro panenky, úzké schodiště, malé pokojíčky, malá paní domácí..... „Překvapení třetí: Trošku nás dostalo, když po nás chtěli platbu za ubytování v hotovosti, přestože jsme měli v Arrivě domluveno, že zaplatíme kartou, ale budiž. Nějak jsme dohromady splácali asi 150 liber a šli se ubytovat. Vzhledem k tomu, že čas letěl jak splašený, ten den jsme toho už nestihli moc okouknout. V podstatě jsme viděli „jenom“ London Bridge, Tower Bridge – tedy nejprofláktutější most v Anglii a prošli jsme se kolem City Hall a komplexu Tower of London. Ještě ke všemu pršelo, takže jsme za chvíli byli prokřehlí a mokří. Večer jsme zakončili plánováním nedělního výletu nad pár plechovkama anglického cideru :-)

Neděle 27. března 2005
V neděli ráno jsme si pochutnali na báječné anglické snídani (cornflakes, slanina, vajíčka, tousty) a poté jsme vyrazili za krásami Londýna. Počasí nám bohužel moc nepřálo, ale alespoň nepršelo. Teda ono nepřálo jenom nám - museli jsme na sebe naházet trička, svetry, mikiny, zimní bundy apod., aby nám bylo teplo, ale praví Londýňané chodili v trikách s krátkým rukávem a tvářili se, jak není krásné počasí. Podle toho soudím, že každý z nich má kolem sebe své vlastní mikroklima (jo a taky moc nejí, protože nemají kde a jsou divní).

Nedělní prohlídku jsme začali u..... no, kde jinde než u Velkého Bena a parlamentu (Big Ben and Houses of Parliament), pak jsme pokračovali směrem k Westminster Abbey, což je korunovační kostel anglických králů a pohřební kostel různých významných osobností. Vše jsme důkladně zdokumentovali. Pochopitelně jsme nemohli zapomenout na sebe, takže jak je vidět na některých fotkách: Skalák fotí Big Bena, Soňka fotí Skaláka, Veruš fotí Soňku, Skaláka i Mishu..... Samozřejmě nesmělo chybět pózování u typicky červené telefonní budky. Dále jsme se prošli přes St. James´s Park (kupodivu rozkvetlý, jak v takovém mrazu můžou kvést kytky a stromy, nechápu) k Buckinghamskému paláci, kde postávaly mraky lidí. Skalák se, jako správný turista, postavil do první řady a čekal s nachystaným foťákem, co se bude dít. Asi po 10 minutách nic-nedění-se valná hromada našeho minizájezdu rozhodla – i přes Skalákovy prostesty, že opustíme stanoviště a přesunem se dál. Později jsme zjistili, že naše teorie (někdo ráno přišel, postavil se před palác, pak přišel další a postavil se k němu, pak další a další a nakonec se davovým efektem nashromáždilo asi pět tisíc lidí) nebyla správná. Zhruba půl hodiny po našem odchodu proběhlo střídání stráží. No, nemůžeme vidět všechno.

Abychom nechali odpočinout naše znavené nožky, rozhodli jsme se vyzkoušet „famous double-decker“, který nás dovezl k Hyde Parku. Tam jsme vyhledali neméně známý Speakers´ Corner, nechali Skaláka vykecat (ještě že mluvil česky a nikdo mu nerozuměl, jinak by nás asi zavřeli..... nebo si opravdu ve Speakers´ Corner může říkat kdo chce co chce??) a pokračovali směrem k Soho (uzené kachny za výlohou mě fakt dostaly). Cestou jsme prošli Oxford Street – dlouhou ulici plnou báječných shopů, která se nám tak zalíbila, že jsme ji určili jako místo pondělního nákupního šílenství. Z „čínské čtvrti“ jsme postupovali dál na Piccadilly Circus – malé náměstí s velkýma světelnýma reklamama na barácích, odtud na Trafalgar Square (tady jsme si prohlédli admirála Nelsona a slyšeli jednu blbou písničku, kterou jsem si pak broukala až do večera. ....God is good...) a k St. Paul´s Cathedral. Jednou z posledních zastávek byl Millenium Bridge – most pro pěší postavený u příležitosti nového milénia. Vzorem pro tvar mostu byl prý světelný paprsek. Tím si nejsem úplně jistá, ale každopádně je to první most postavený v Londýně po více než sto letech. Vzhledem k tomu, že nám zbývala ještě nějaká ta hodinka než se setmí (sil už nám tolik nezbývalo), určili jsme jako poslední cíl naší nedělní výpravy Greenwich. Už po několikáté ten den jsme využili služeb londýnského metra (mimochodem, nevím, jestli bychom těm třem linkách v pražském podzemí měli říkat metro). Svezli jsme se do stanice Island Gardens a odtud už to byl jen kousek k pěšímu tunelu pod řekou Temží. Po projití jsme vylezli u Cutty Sark – posledního kliperu přivážejícího čaj z Dálného východu. Ještě tam někde měla být malá plachetnice Gipsy Moth IV., ale tu jsme fuckt nemohli najít. Pak jsme parkem vyšli nahoru ke královské observatoři (Royal Observatory), abychom si seřídili hodinky podle Greenwich Mean Time a samozřejmě jsme nemohli nevyzkoušet, jaké to je, když je člověk půlkou těla o hodinu napřed, takže jsme si všichni na nultém poledníku stoupli jednou nohou do britského a druhou nohou do středoevropského časového pásma.

Do hotelu jsme dorazili utahaní jak koťata, ale Skalák nedal jinak, než že musíme ještě nasát atmosféru nějaké malé místní zaplivané hospůdky a my jsme ho po tom omylu se střídáním stráží před Buckinghamským palácem nemohli odmítnout. Naštěstí jsme nehledali dlouho a večer jsme tedy příjemně zakončili..... jak jinak než nad pár sklenicemi anglického cideru :-)

Pondělí 28. března 2005
Den jsme opět začínali vydatnou anglickou snídaní. Pak jsme si sbalili svých pět švestek a bágly si uložili u paní domácí v recepci. Poslední den v Londýně jsme se rozhodli strávit nakupováním, což netřeba zdlouhavě rozepisovat. Nepřekvapivě nám k tomu svítilo sluníčko a tak jsme z těch nakoupených triček, čepic, košil a kdovíčehoještě měli větší radost.

Odlet z Londýna byl naplánován na 17:35 z Gatwicku, takže jsme se přesunuli na Victoria Station a gatwickým expressem mířili na letiště. No a toť asi vše (teda až na tu lišku, kterou viděl jenom Misha a která s náma běžela skoro až do Prahy a na malilinké, pouze půlhodinové, zpoždění). Kolem deváté hodiny jsme – utahaní, ale spokojení - přistáli na ruzyňském letišti.

THAT´S ALL, FOLKS!!