neděle 28. února 2010

Další víkend na Moravě

Tak jsme si zase jednou zaskočili na Moravu. Tentokrát byla zvolena přeprava přes „polední spaní“, které obvykle trvá 2-3 hodiny. Tak tu půlhodinu snad ustojíme, ne?!? Bohužel poměr byl nakonec zcela obráceně a bylo nutné po odespané půlhodině ustát 3 hodiny. Ale zvládli jsme to a odpoledne už jsme na Ostravici bojovali s Kulíškem o své místečko pod sluncem ;o) Na přespání jsme se přesunuli k mamce.
Dopoledne jsme měli u Tomečků domluvené setkání se Siřinovými. Tobiášek už je velký kluk. Vypadá to, že za chvíli Fífulu přeroste. I babička přijela zkontrolovat, jak nám to naše dítko roste.

Odpoledne jsme pak strávili u taťky. Nejdříve jsme zkontrolovali zahradu, následně taky interiér. Večer opět přesun na spaní k mamce, ale hned v neděli dopoledne jsme byli zpět pod Ondřejníkem. I dneska holky Míšu ukecali na hraní té nové hry, co jsme jim donesli. Ale jen do oběda, ten už jsme měli nahlášený na Ostravici, kde na nás čekalo taky Pržno. A že už se nemohlo dočkat. Dítě nám bohužel usnulo cestou, ale zvládlo přesun do kočárku, tak zůstalo spinkat venku na dešti a větru ;o))) Ale jenom chvíli (asi budeme polední spaní celý týden dohánět). Aspoň neprošvihnul ten chutný oběd. A když načerpal síly, mohl si se sestřenkami pěkně pohrát.

No a večer zase hurá směr Nehvizdy. (Nevím, nevím, ale s každou další návštěvou se zvyšuje počet věcí, které na Moravě zapomeneme. Tak brzo jsem sklerózu nečekala :o(() Ještě že nám to Janushka brzy doveze.

čtvrtek 25. února 2010

Shopping v shopping parku

Po klasickém týdnu cvíčo-yamaha-plavání jsme se vydali do Štěrbohol nakoupit dárečky. Zítra totiž vyrážíme na Moravu, a tak je potřeba se zásobit něčím zajímavým pro ty naše cácorky.

Malý tradičně běhal jak urvaný ze řetězu a klasicky si to pak odkašlal. Přejde nás to kašlání vůbec někdy?? No ale hlavně když máme ty dárečky, ne ;o)

sobota 20. února 2010

Vodnáři zase o rok starší

Ještě že máme ty hodné sousedy. A ještě že jsou to taky vodnáři. Jinak by oslava mých narozenin byla rozhodně náročnější. A že si Janička s pečeným kolenem určitě pěkně mákla. Byla to dobrota. Tuším, že ochutnal i Velička nejmladší, který zaskočil vytvořit trochu vzrůša. Pak se tuším vedl děsně nenápadný boj o ochutnávku Tomášových alko-pokladů a po očku se sledoval film Zohan. (Jednou se na něj možná třeba taky podíváme, abychom patřičně, jako Čejkovi a Makulovi, ocenili jeho přednosti ;o)) No a v příjemné komorní atmosféře jsme si na ten další rok tak nějak nenásilně zvykli. Tak třeba minimálně kvůli těm oslavám to stárnutí není zas tak špatné ;o))

A tradiční závěr: tak zase za rok, vodnáři!!!

Pro velké zvědavce zprávička o oslavě i s fotečkami je i u Čejků na webu!

pátek 12. února 2010

Tentokrát u dětského zubaře

Už jste si četli o tom, jak byl Fífula poprvé u zubaře? Překvapivě bych to i přes vyvíjený odpor hodnotila lépe než návštěvy u holiče. Škoda, že ty budou s největší pravděpodobností častější.

úterý 9. února 2010

Výletní den

Kontrola u doktora v brzkých ranních hodinách, to je teprve něco. Dítě v autě postávajícím v koloně začíná být značně nervózní. Matka též! Ale sláva, už se blížíme k porodnici…teda k nemocnici. Ono je to v podstatě hned vedle. A parkování je tady stejně nesnadné, jako když jedete do porodnice ;o) Tak to necháme na místech vyhrazených pro nějakou univerzitní honoraci. To je, myslím, pro dnešek ideál. Hlavně už je dost hodin, tak ať to všechno zvládneme.

Zmatenému pobíhání po areálu se stejně nevyhneme a zmatkům při vyšetření také ne. Co znamenalo to opakované upozornění sestřičky v telefonu „hlavně ať nepije, doktor potřebuje vidět, jak polyká“…a co na to doktor? „on nepil? tak do něj urychleně něco dostaňte, ať ho můžu vyšetřit“. Klasika, co?!?! Ale co už, žízeň byla, tak jsme to zvládli a za zpěvu písní Malé kotě spalo v botě a Na okně seděla kočka (naše nejnovější hitovky a prý hudba mládí pana vyšetřujícího lékaře ;o)) jsme se nechali bez problémů vyšetřit. A výsledek? Vše prý je v pořádku, do 18 měsíce probíhá vývoj, tak se ani nemáme moc divit…No to jsme zase chytřejší! Ale aspoň mne doktor uklidnil informací o tom, že při poškozeném jícnu dítě odmítá stravu, neboť ho polykání pálí. Čili mé největší obavy jsou tímto zažehnány. A to za tu cestu stálo!

Teď ještě slíbená návštěva v iDnesu. Stíháme to tak tak na hodinu před poledním spaním. Jen kdybychom si nezdřímli na 15 minut při marném hledání parkovacího místa. Holt jsme nakonec nepohrdli iDnesími garážemi ;o) A ve firmě bylo fajn. Zašli jsme tradičně na mzdové (jen ta personální je podle Fífuly nějaká divná :o() a zablbli se strejdou Honzou, až jsme se z toho tradičně poblinkali. U Matějů prý takovýto smích končí škytavkou. U nás bohužel blinkáním. Whatever…sranda musí být! Sice jsme museli zrušit kalhoty a svetřík, ale na cestu domů to snad vadit nebude. Bylo to náročné, a tak se není čemu divit, že si Fífa dáchnul až do 16 hod. To nám ten den zase rychle utekl ;o))

Následující den jsme zaskočili k paní doktorce odevzdat výsledky vyšetření a vyřídit pozdravy vyšetřujícího lékaře. Za odměnu nám byly změněny kapičky na náš kašlík. Tak třeba nám tyhle pro změnu pomůžou ;o)) We will see.