pátek 29. června 2007

Co byste na stránkách normálně nenašli

Původně jsem to tady vůbec nechtěla dávat, protože když jsem volala Míšu, aby se šel podívat, tvářil se velmi velmi otráven!

Nicméně stalo se...Čejkovi to hodili na web...tak nezbývá to ukázat taky!

Ano, dnes večer byla v Nehvizdech vidět velmi pěkná duha...neboli rovnou dvě!



Jinak ještě poznamenám, že dneska měl Míša školení na nový MS Office, takže skončil velmi brzo, a to znamená, že velmi tvrdě pracoval, aby uklidil to, co jsme už pěkných pár dní vůbec nezvládali. Všude vysát, vytřít... vůbec mu to nezávidím. Na mne zůstala už jen koupelna, ale i tak jsem se dnes večer věnovala už jen analyzování.

čtvrtek 28. června 2007

Další vlnky

Dneska jsme testovali bazén ve Factory pro na Černém mostě. (Nebudu zde komentovat kvalitu stránek této instituce, nad kterou jsem se pozastavovala i s Marií, protože někomu jsem si prostě postěžovat musela! a ona byla dneska v práci dokonce naposledy, takže mi to ani nemůže vrátit ;o))

Aquaaerobik s Dr. Albanem bych si příště možná raději nechala ujít, ale možnost odskočit si do sauny nebyla špatná. Bohužel pro Verčiného bratrance Lukáše, na kterého jsme tak trošku pozapomněli :o(( Velmi se za to stydíme. Míša ho pak aspoň autem hodil do Prahy na vlak, když už jsme mu - nejspíš pěkných pár hodin - nezvedali telefon.

středa 27. června 2007

Míša zase o rok starší...

Tak dneska už je Míšovi taky 29 let. Mezi dnešní dary však zatím patřil pouze večerní toyotí volejbálek. Vydrželi jsme překvapivě docela dlouho, na to jak byl písek brutálně studený. Asi nás hřálo mládí nebo Lupíkovy vtípky… takže i vzhledem k našemu pokročilému věku to vidím spíš na to mládí.

Druhý dárek si pro Míšu připravili Skalákovic. Původně měli dneska odjet do Itálie na dovolenou, ale ještě to kvůli Míšovým narozeninám odložili. Takoví jsou to „kamarádi“! A ne aby si někdo myslel, že neodjeli kvůli tomu, že se Verun neumí balit. To ne!

Čekalo nás u nich drobné překvapení (nesouvisející s Míšovými narozeninami ani se slovem dárek ;o)). Měli tam na skok Verčina bratrance Lukáše, který přijel do Prahy dělat přijímací zkoušky na doktora.

Tak jsme si dali nějakou tu skleničku velmi lahodného vína (a to je tohle vyjádření jen velmi zkrácenou verzí Skalákova proslovu a jedinečnosti láhve, kterou jsme vypili!). A po přednášce o metodách balení zavazadel přišla i historka o tom, jak si Peti s Tomášem vyměnili telefonní čísla. Nejsou sladcí?!?

Jo a taky mne dneska, ačkoli jsem neměla ani narozeniny ani svátek, Skalák nechal pít čajík z jejich Starbucksích hrníčků…. Taky lahoda!

…víc pozitivních poznámek už byste určitě neunesli, takže tímto raději pro dnešek končím.

pondělí 25. června 2007

Velmi málo zajímavý příspěvek

(tohle bude mít určitě díky názvu vysokou čtenost ;o))
No ale v podstatě se tento den vážně nic moc nedělo. Míša byl na služebce v Bratislavě, tentokrát naštěstí byl navečer zpátky doma (sice bez antény - to jsou ty toyotí fórky, po kterých se mu tak stýskalo, ale byl!).

Co jsem chtěla napsat je, že sotva jsme zaseli trávu, začaly lijáky, bouřky apod. Takže nám po nově zaseté zahradě lítalo vše, co jsme nestihli sklidit. Už chápu, proč nám v těchto dnech dělají fasádu, když se vždycky vymlouvali na to, že aby se mohlo začít, musí být několik dní po sobě sucho. Asi je v podstatě jedno, kdy to kontinuální sucho probíhá.

neděle 24. června 2007

Těžká flákárna – to tu dlouho nebylo

Míša dorazil brzy ráno a udělal mi hezký nedělní budíček. Myslela jsem si, že ještě třeba usne a já taky, ale bohužel. Takže jsme nakonec udělali drobný a rychlý průzkum trhu po internetu a vyrazili zakoupit vysněnou houpačku. Jelikož jsme byli tentokrát za velmi líné spotřebitele, vzali jsme hned tu první ;o) snad nám bude dobře sloužit. Díky tmu jsme byli už lehce po 9 hodině zpět. Bohužel „nářadí“ bylo u Skalákovic, a ti ještě předstírali hluboký nedělní spánek. Tak šel Míša demonstrativně taky předstírat. Aby jeho simulace proběhla v pořádku, pustil si k tomu tradičně sesbírané díly Simpsonových. S Honzíkem jsme dali asi nějaké 3 díly než se Míša probudil a šel znovu zkoušet, jestli by nebylo nářadí. Tentokrát už byl úspěšný.

Po dostavění se vytáhl plastový stůl, plastové židle, kovový gril a zaručeně pravé kuřecí maso. A od grilovaného oběda - kuřecí + ryby - jsme kydlením plynule přešli ke grilované večeři s Gonzou a Líbou. Kdyby někdo nerozuměl výrazu kydlení, nechť se obrátí na Skaláka, on vám jistě pravidla této hry s kostkami rád vysvětlí ;o)) Ostatně jako vše, co se mi tady na stránkách obvykle vysvětlovat nechce ;o))

Drobný vstup do našeho foukacího programu si pro nás připravili sousedi Čejkovic, kteří se námi nechali inspirovat a taky si v tento den zakoupili houpačku. Ale koupili si nějakou vyšší level obtížnosti ve skládání, takže jsme chvíli měli na co koukat ;o)

Plusy tohoto dne – nikdo se nespálil (tak jako minule ;o)). Mínusy – nemám fotodokumentaci, proto vás musím odkázat na cizí zdroje.

Skalákův materiál (bohužel album obsahuje makačku/setí z předchozího dne, které už jsem prezentovala v předchozím článku, ale na konci najdete i to grilováníčko):
Grilování made by Skalák

Fotodokumentace rodu Čejků (ti to naštěstí už hezky dávají na rajče ;o)):

sobota 23. června 2007

Znáte tu o tom, jak jsme seli trávu?

Ráno malý budíček, když Míša vyrážel směr Sázava. Opravdové vstávání jsem si dala až kolem 9 hod. Pak nějaké domácí práce a čekání, až se probudí i sousedi a začne akce „kulové na zahradě“. Překvapivě jsem se dočkala relativně brzy ;o) Akorát počasí nebylo nijak přesvědčivé. Takže jsme tak dlouho zvažovali, zda začít či nikoli, zda půjčit válec či trojúhelník, až začalo pršet :o(

No a protože Skalák řekl, že nic nebude, za hoďku stál za dveřmi i s válcem, že jako ok, ready, jde se na to! Tak jsem dodělala oběd, s Honzíkem jsme se najedli a Skalák s Verun mezi tím rozhrnuli ty krtince, co nám na zahradě zůstaly od minula. A první problém… Hlíny je málo! Co teď?? Voláme ministerstvo, snad nám poradí! A taky že jo! Síto prý je na zahradě, takže si jej můžeme klidně půjčit, říkal Petr Langer. Do toho ovšem zase deštík, takže pro síto jsem šla až za nějakou tu hodinku, kdy už byli Skalák s Verun naladěni na romantické filmy a pohovku.

Petr zrovna dorazil domů a kecal venku se sousedy. Takže proběhlo seznámení a osobní zapůjčení síta. Ze zbytků jsme udělali ještě 16 koleček hlíny, ale pořád to bylo „jako když prdne do lesa“, jak vždycky říkal můj děda. Ale už jsme toho měli plné kecky, takže jsme to síto i kolečka raději rychle vezli zpět. Vzala jsem s sebou Verun, aby si aspoň u sousedů vychutnala pohled na POŘÁDNÉ HROMADY HLÍNY, což u nás na zahradě nehrozilo. Petr zrovna na zahradě nařezával schůdky na půdu (budeme si muset dát pozor, až k nim půjdeme na tu kolaudaci) a sousedi jej kontrolovali. Čili si seznamování dala i Verun – „ano to jsme my, co máme tu společnou terasu“ (asi dobré poznávací znamení, terasa je zřejmě vidět široko-daleko ;o)) Další dobré poznávací znamení „těch nahoře“ je, že tam makají ženské ;o)) jooo rovnoprávnost je svinstvo a stojí hodně úsilí.

Každopádně hlíny už rozhodně více nebude, večer se blíží, Skalák z výjezdu pro mapy Itálie taky, ale nezbývá než začít bez něj, neboť ještě nutně musí někde natankovat. Takže proběhla snaha o vyrovnání terénu a pak už nástup na setí (holky) a válcování (Honzík). Šlo nám to výborně, což ostatně můžete posoudit podle fotografií.

Dorazivší Skálák nám totiž připravil občerstvení a provedl řádnou fotodokumentaci. Skončili jsme někdy o půl desáté. Vyčerpaní, unaveni a špinaví. Takže ještě sprcha a pak zkusíme oslavit ten zítřejší Honzíkův svátek. Ale moc velké naděje jsme si nedělali. Ovšem o to víc jsme vydrželi… Spát se šlo až po půlnoci (to už Míša podle smskového hlášení dávno spal), až když Skalák dokončil další díl Honzíkova školení ve věci „balení slečen i paní“. Prostě tradiční triky a pověry ;o)) Však to znáte… A jestli ne, Skalák vám k tomu určitě rád něco poví, ale tenhle článek už je dlouhý dost, takže radši dobrou noc!

A tady slibované fotografie:

pátek 22. června 2007

Nechci slevu zadarmo!

Je pátek a všichni se těší na víkend. Opravdu všichni??? Protože jsou tací, co se rozhodli, že o víkendu zasejí. (teda to, že pořád jíme, je jasné…teď je to o trávě… o trávě jako o trávě, ne o zelí…aby bylo jasno) No zkrátka sraz byl v Hornbachu, kde jsme, jako kompletní rodinná rada, zvolili vhodné travní semeno, hnojivo, správný počet balíků netkané látky či zavlažovací přístroj. Takto vyzbrojeni jsme se chystali na sobotní setí trávy.

Bohužel nemůžu blíže popsat tu veselou část, kdy se Skalák rozhodl využít našich práv spotřebitele a ušetřit 300 Kč, protože Verun už padala hlady, takže jsme se s ní a Míšou jako předvoj přesunuli do Globusu přesněji řečeno do KFC. Nicméně zavlažovací přístroj (i když o tom pojmenování jsme museli na chvíli zapochybovat) nás/Skalákovic stál méně než ostatní zákazníky. Jen teď už asi nesmíme chodit nakupovat do Hornbachu.

Pak už stačilo jen vyřešit logistický problém s Honzíkem, který na náš příkaz dorazil přímo před Hornbach - štěstí, že se tam Skalák dostatečně dlouho „zdržel“ – a hurá s nákupy domů do Nehvizd. Večer jsme stihli ještě chvíli posedět a dokonce kouknout na nějaký ten Lost. Máme s tou třetí řadou strašné zpoždění! Večer ještě sbalit Míšu na vodu a hurá do hajan. Takový to byl krásný den!

čtvrtek 21. června 2007

středa 20. června 2007

Kultura nade vše

Využili jsme Skalákovy nabídky a vydali se na koncert Genesis. Nebyl to sice žádný šlágr, ale „za ty prachy“ jsme obdrželi celkem příjemný kousek nostalgie. Počasí nám taky přálo, odešlí jsme včas, takže jsme se vyhnuli dopravní zácpě. Prostě ideál… Doma jsme chtěli kousek koncertní nálady předat i sousedům, jako poděkování. Ovšem naše kouřové signály na terase přerušil Verčin příběh o tom, jak Skalákovi říkala, že kdyby byly lístky na Collinse, že by jako i šla. Na to už jsme však nenašli žádnou záplatu.

Tak jsme už jenom přeparkovali auta, aby měli dělníci dost prostoru na práci na fasádách. A nahodili Míšovi na záda „jogurtovou meducínku“. Snad mu to pomůže k lepším zítřkům.

Nové léčebné metody

Úplně jsem vám zapomněla napsat o tom, jak jsme léčili Míšova spálená záda. On totiž Míša z pondělí na úterý vůbec nemohl spát. Tak ho záda svěděla, že ani oka nezamhouřil. Běhal po domě sem a tam a odrecitoval při tom celý svůj repertoár sprostých slov (a to hned několikrát rychle za sebou).

Můj návrh vloupat se k sousedům pro Panthenol byl bohužel zamítnut. Kdyby Míša tušil, že tu noc šel Skalák spinkat díky malému pomocníkovi - prášku na spaní, určitě by se s noční návštěvou tak neostýchal. No já to po nějaké hodině už moc nedávala a Míšovi nebylo pomoci, tak jsem se pokusila vyspinkat aspoň já.

Druhý den měl Míša za úkol v době oběda navštívit nějakou z nejbližších lékáren. Takže na koncert Genesis jsme šli vybaveni Panthenolem, krémem od Vichy aj. Po koncertě proběhla aplikace bílého jogurtu. A takhle to u nás ten večer vypadalo:

pondělí 18. června 2007

Tady to máte!

Míša se obětoval a nechal se vyfotit. Abyste věděli, jak hodně trpí. Dokonce to vyšlo tak dobře, že můžete porovnat spálená záda s druhou neopálenou částí těla v zrcadle ;o)

neděle 17. června 2007

Domobrana bude asi nutná…

Dnes je to další škodovka, která skončila bez kol. Teda kromě té, kterou ukradli celou, jen kola po ní zbyla. A už se to docela blíží. Mezi tímto posledním úlovkem a Skalákovic je už jen jedna sousedka – obvykle bez auta.

Taky jste tak zvědaví, na koho to padne příště?!?

Kolečko, lopaty, hrábě...

...už nám z toho trošku hrabe. Ale hlavně když je hlína tam, kde má být. Stálo to 5500,- Kč a 2 dny vytrvalé práce, ale stálo to za to.

Akce se účastnili Míša, Honzík, Verun, já (střídavě jsem to kombinovala s analyzováním), Skalák (hned jak se vrátil z teambuildingového víkendu) a chvílemi soused Tomáš i soused z ministerstva Petr.

Mezi mírné ztráty je třeba počítat zbytek nerozmělněné hlíny a Míšova záda. Já nevím, kdy se konečně naučí, jak se bezbolestně opalovat. Počítám, že globální únava a fyzické vyčerpání všech se zregeneruje dříve.

To byl tedy jeden z našich dalších krásných víkendů v novém domečku. Už následuje jen nezbytná fotodokumentace:

pátek 15. června 2007

Alarmující zprávy - II. díl

Já nevím, jak to ten alarm pozná, ale vždycky, když Míša překročí hranice našeho státu, začně stávkovat, bouřit se a prostě nefunguje a pak zase najedou nečekaně funguje a tak. Takže tady ráno nacvičuju, otravuju Skaláka, sháním číslo na naši bezpečností agenturu...prostě takové běžné ráno.

Po ranním cvičení se se Skalákem vydáváme auty do práce. Jako o závod. Na našich tradičních "předbíhacích" světlech se luxusně předběhnu a čtu si Skalákovu sms o tom, jak je dobré sjet z Jižní spojky na Braník, protože doprava je vážně hustá - jak jsem podle zpráv z rádia předpokládala. Už už chci odepsat a koukám, který hajzl se MNĚ, která se předběhla, snaží taky předjet. A co myslíte... Byl to on... Tak jsem Skaláka milostivě pustila před sebe a za dalšími světly už jsme si jen zablikali na rozloučenou. Překvapivě jsme byli v práci docela rychle.

Večer ještě drama kolem Míšova návratu a vyzvedávání nového služebního autíčka (následně ještě Honzíka - na víkend se určitě bude hodit ;o)). A týden je opět za námi.

pondělí 11. června 2007

Změna velkých plánů

Dnes padlo rozhodnutí, že mega-toyotí kolaudace se pro nízkou účast přesunuje - zatím na neurčito.

neděle 10. června 2007

První/druhá snídaně na nové terásce

Kolem půl deváté jsem absolvovala snídani v Jetřichovicích. Pak šup šup rychle po dálnici a v 11 už jsem si dávala snídani hezky doma na terásce. O tomhle jsem vždycky snila. Paráda!!! Hezky stíneček, čajík, čerstvé pečivo. Přidali se i Míša a Skalákovic. Aspoň tedy co se toho čajíku týče.

Pak jsme si ještě jednou zkusili vybrat a koupit světla dolů do kuchyně-jídelny-obýváku. A tak máme světlo na dolní záchod. Já myslím, že taky dobrý výsledek. Cestou zpět jsme si vyzvedli Ivi, že nám to v Nehvizdech individuálně zkolauduje. Ovšem je třeba vymyslet něco na terasu, protože v tom horku není možné posedět bez jakéhokoli slunečníku či jiného prvku zajišťujícího stínek.

sobota 9. června 2007

Grilování versus výjezdní zasedání

Máme za sebou nějaký ten kilometr. Bylo to pěkné, jen teplo by mohlo být o něco méně. Bouřka nás přepadla akorát když jsme dosáhli „pub-meeting-point“, takže v klídku a pohodě… ale když déšť neustával, začínali jsme být trošku nervózní. Ovšem i nepřízeň počasí jsme nakonec zvládli a dorazili zpět do místa ubytování. Teď už jen véča a nějaké to pivko a máme splněno. Lehce jsem zvažovala přesun domů, kde se tou dobou začala připravovat první velká grilovačka na nové terásce. Účast prý cca 12 lidí (plus neodbytné koroptve), ti nejlepší vydrželi až do 3 do rána. Mně se nepodařilo vyřešit logistický problém s dřívější zpáteční dopravou, čili mne první grilování teprve čeká ;o))

PS: zapomněla jsem uvést, že soutěž o nejzbytečnější věc pro výstup vyhrál Marek se svým holícím strojkem. Vítězům gratulejeme!!

...a tady nabízím rajčatí fotečky z akce:

pátek 8. června 2007

Odjezd směr Jetřichovice

Celý týden byla samá práce a žádná zábava. A dneska se rovnou z práce jelo směr Jetřichovice, kde se koná „výjezdní zasedání“ sekce programátorů a projektových manažerů idnes. Takže se nějakých 16 kancelářských krys teď bude prohánět v Českosaském Švýcarsku. Ale pozor, v sobotu se vyráží do hor, tak je třeba to v pátek s pitím moc nepřehánět.

pondělí 4. června 2007

Velké plány

Tuším, že dnes to bylo, kdy padl návrh uspořádat 16. 6. party pro Toyoťáky. Míša to napočítal na pěkných 50 lidí... To jsem teda zvědavá...

neděle 3. června 2007

Svítí, nesvítí...

V neděli nebylo extra počasí, tak nám nezbylo než zkusit zakoupit nějaká světla, aby se měl přes den člověk=Míša čím zabavit. Díky tomu mohla proběhnout instalace světel na chodbičkách apod. Dát světlo nad schody se ukázalo býti malým akrobatickým kouskem. Honzík držel žebřík, Míša instaloval a já podávala všechny šroubky, šroubováky, štípačky, nůž atd. Celá záležitost obsahovala i důležitou dramatickou scénu (sesuv žebříku, následně mého manžela) a šťastný konec (všechna světla jsou momentálně celá a krásná na svém místě). Hurá!!! Takže to tam teď máme "pěkný, Kačenko! Moc pěkný!"

sobota 2. června 2007

Raďa odlítá...

...má nervy a neví, čím se zaměstnat, aby se toho zbavila. Příště bychom si měli vzpomenout dříve, že potřebujeme zbavit trávník plevelu. To je dostatečně uklidňující činnost, jak jsem odpoledne zjistila. Na letišti jsme vyhráli Persil, zamáčkli slzu a za všechny se s Raďou zase na dlouhou dobu rozloučili. Cestou zpět jsme si vyzvedli našeho Honzíka. Že prý bude u nás pilně pracovat. Jinak původní program byla Letní party s Mafrou a narozeninová oslava Honzíka Hamzy. Nakonec jsme skončili u pletí přední zahrádky a rozmělňování zadní zahrádky. A večer na grilování u Elišky a Slávka, kde byli ještě Petra s Jardou a jejich kamarádi. A malá poznámka: přechod na sousední zahradu není tak jednoduchý, jak jsme si mysleli. Vyžaduje to obratnost a zručnost. Pokud vám tyto věci schází, stačí sklenice vína, po ní to jde taky snadněji.

pátek 1. června 2007

Terasa je hotová! My taky!

Je tady pátek, Raďa se balí a my ohlížíme naši novou terasu. Končí to tradičně posezením se sousedy. Tentokrát se Skalákovic, Tomášem, Jankou a „strejdou Radkem“. Raďa se na chvíli přidala, když si řádně před dveřmi vystála svůj důlek, byla ze zbytku večera omluvena a mohla se jít dobalit a dokoukat všechny české filmy, aby měla v Africe zase na chvíli z čeho žít.

Kolaudace terasy na „stojáka“ proběhla v pořádku, došlo i na křest kvalitní slivovičkou a střepy štěstí. Poté jsme se pustili do kolaudace v tureckém sedu a chvílemi i opileckém lehu. Prostě jak kdo. Časem se k nám přidalo i několik koroptví. Je fakt divné, kde se ty mršky berou. Ale Tomáš nám to určitě jednou vysvětlí!