pondělí 28. března 2005

Londýn

Jak to všechno začalo
Je začátek ledna, všichni se vzpamatovávají z vánočních svátků a novoroční opice a málokdo přemýšlí o tom, co bude za měsíc, dva, tři...... teda až na Mishu: Co takhle velikonoce v Londýně? Jelikož jsme pro každou blbinu, nemohli jsme odpovědět nic jiného než: Jasně!! Proč ne? No a bylo rozhodnuto. V sobotu 26. března poletíme do Londýna.

Sobota 26. března 2005
V sobotu ráno nás Jirka odvezl svým novým starým autíčkem na ruzyňské letiště (za což jsme mu samozřejmě vděční - za odměnu jsme mu přivezli anglický cider :-)). Předpokládaný čas odletu 10:45 znamená, že musíte být na letišti minimálně hodinu a půl předem. My jsme tam dorazili s mírným časovým předstihem kolem půl deváté. Odbavení proběhlo v pohodě a my jsme se na zbývající čas usadili kousek od „naší“ vstupní brány. To jsme ještě netušili, že tam budeme sedět a sedět a sedět...... Když už jsme se začínali pomalu hryzat do zadku, uslyšeli jsme z reproduktorů dobrou zprávu a naše několikahodinové čekání se chýlilo ke konci. Let trval plus minus autobus dvě hodiny, takže na stanstedské letiště jsme dorazili něco před třetí. Odtud ještě půl hodinky jízdou vlakem a byli jsme v Londýně, přesněji řečeno na stanici Liverpool Street.

První překvapení přišlo, když jsme se rozhodli koupit si třídenní jízdenku na MHD (to abychom si nemuseli každou chvíli kupovat lístky na autobus, metro apod.), o níž jsme se dozvěděli na internetových stránkách londýnské hromadné dopravy www.tfl.gov.uk. Tam stojí, že „3 Day Travelcard“ pro 2 zóny stojí dospělého člověka 15 liber. Ale ouha! Ona žádná třídenní jízdenka neexistuje! No nic, tak si prostě budem kupovat každý den celodenní ticket.

Překvapení druhé nás čekalo na místě ubytování. Když jsme dorazili do hotelu Arriva na Swinton Street 55 a nacpali se do recepce (bylo tam asi 10 Italů), zjistili jsme, že v našem milém hotelu vybuchl bojler (nebo tak něco..... je pravda, že tam byl cítit chlor) a že se ubytování konat nebude. Teda alespoň ne v tomto hotelu. Pan recepční nám samozřejmě nabídl náhradní ubytování (naštěstí kousek od Arrivy) s tím, že pokud se nám tam nebude líbit, můžeme druhý den přijít a ubydlet se u nich, protože to už bude bojler opraven. Proč by se nám tam nemělo líbit? Uvidíme, uvidíme.

"No name hotel" byl opravdu za rohem. Z prvu jsme si nebyli jistí, jestli jsme na správné adrese, protože označení tam nebylo veškeré žádné, ale po chvilce zevlování kolem a kolem na nás vyběhla malá snědá paní a zvala nás dál. Baráček jak pro panenky, úzké schodiště, malé pokojíčky, malá paní domácí..... „Překvapení třetí: Trošku nás dostalo, když po nás chtěli platbu za ubytování v hotovosti, přestože jsme měli v Arrivě domluveno, že zaplatíme kartou, ale budiž. Nějak jsme dohromady splácali asi 150 liber a šli se ubytovat. Vzhledem k tomu, že čas letěl jak splašený, ten den jsme toho už nestihli moc okouknout. V podstatě jsme viděli „jenom“ London Bridge, Tower Bridge – tedy nejprofláktutější most v Anglii a prošli jsme se kolem City Hall a komplexu Tower of London. Ještě ke všemu pršelo, takže jsme za chvíli byli prokřehlí a mokří. Večer jsme zakončili plánováním nedělního výletu nad pár plechovkama anglického cideru :-)

Neděle 27. března 2005
V neděli ráno jsme si pochutnali na báječné anglické snídani (cornflakes, slanina, vajíčka, tousty) a poté jsme vyrazili za krásami Londýna. Počasí nám bohužel moc nepřálo, ale alespoň nepršelo. Teda ono nepřálo jenom nám - museli jsme na sebe naházet trička, svetry, mikiny, zimní bundy apod., aby nám bylo teplo, ale praví Londýňané chodili v trikách s krátkým rukávem a tvářili se, jak není krásné počasí. Podle toho soudím, že každý z nich má kolem sebe své vlastní mikroklima (jo a taky moc nejí, protože nemají kde a jsou divní).

Nedělní prohlídku jsme začali u..... no, kde jinde než u Velkého Bena a parlamentu (Big Ben and Houses of Parliament), pak jsme pokračovali směrem k Westminster Abbey, což je korunovační kostel anglických králů a pohřební kostel různých významných osobností. Vše jsme důkladně zdokumentovali. Pochopitelně jsme nemohli zapomenout na sebe, takže jak je vidět na některých fotkách: Skalák fotí Big Bena, Soňka fotí Skaláka, Veruš fotí Soňku, Skaláka i Mishu..... Samozřejmě nesmělo chybět pózování u typicky červené telefonní budky. Dále jsme se prošli přes St. James´s Park (kupodivu rozkvetlý, jak v takovém mrazu můžou kvést kytky a stromy, nechápu) k Buckinghamskému paláci, kde postávaly mraky lidí. Skalák se, jako správný turista, postavil do první řady a čekal s nachystaným foťákem, co se bude dít. Asi po 10 minutách nic-nedění-se valná hromada našeho minizájezdu rozhodla – i přes Skalákovy prostesty, že opustíme stanoviště a přesunem se dál. Později jsme zjistili, že naše teorie (někdo ráno přišel, postavil se před palác, pak přišel další a postavil se k němu, pak další a další a nakonec se davovým efektem nashromáždilo asi pět tisíc lidí) nebyla správná. Zhruba půl hodiny po našem odchodu proběhlo střídání stráží. No, nemůžeme vidět všechno.

Abychom nechali odpočinout naše znavené nožky, rozhodli jsme se vyzkoušet „famous double-decker“, který nás dovezl k Hyde Parku. Tam jsme vyhledali neméně známý Speakers´ Corner, nechali Skaláka vykecat (ještě že mluvil česky a nikdo mu nerozuměl, jinak by nás asi zavřeli..... nebo si opravdu ve Speakers´ Corner může říkat kdo chce co chce??) a pokračovali směrem k Soho (uzené kachny za výlohou mě fakt dostaly). Cestou jsme prošli Oxford Street – dlouhou ulici plnou báječných shopů, která se nám tak zalíbila, že jsme ji určili jako místo pondělního nákupního šílenství. Z „čínské čtvrti“ jsme postupovali dál na Piccadilly Circus – malé náměstí s velkýma světelnýma reklamama na barácích, odtud na Trafalgar Square (tady jsme si prohlédli admirála Nelsona a slyšeli jednu blbou písničku, kterou jsem si pak broukala až do večera. ....God is good...) a k St. Paul´s Cathedral. Jednou z posledních zastávek byl Millenium Bridge – most pro pěší postavený u příležitosti nového milénia. Vzorem pro tvar mostu byl prý světelný paprsek. Tím si nejsem úplně jistá, ale každopádně je to první most postavený v Londýně po více než sto letech. Vzhledem k tomu, že nám zbývala ještě nějaká ta hodinka než se setmí (sil už nám tolik nezbývalo), určili jsme jako poslední cíl naší nedělní výpravy Greenwich. Už po několikáté ten den jsme využili služeb londýnského metra (mimochodem, nevím, jestli bychom těm třem linkách v pražském podzemí měli říkat metro). Svezli jsme se do stanice Island Gardens a odtud už to byl jen kousek k pěšímu tunelu pod řekou Temží. Po projití jsme vylezli u Cutty Sark – posledního kliperu přivážejícího čaj z Dálného východu. Ještě tam někde měla být malá plachetnice Gipsy Moth IV., ale tu jsme fuckt nemohli najít. Pak jsme parkem vyšli nahoru ke královské observatoři (Royal Observatory), abychom si seřídili hodinky podle Greenwich Mean Time a samozřejmě jsme nemohli nevyzkoušet, jaké to je, když je člověk půlkou těla o hodinu napřed, takže jsme si všichni na nultém poledníku stoupli jednou nohou do britského a druhou nohou do středoevropského časového pásma.

Do hotelu jsme dorazili utahaní jak koťata, ale Skalák nedal jinak, než že musíme ještě nasát atmosféru nějaké malé místní zaplivané hospůdky a my jsme ho po tom omylu se střídáním stráží před Buckinghamským palácem nemohli odmítnout. Naštěstí jsme nehledali dlouho a večer jsme tedy příjemně zakončili..... jak jinak než nad pár sklenicemi anglického cideru :-)

Pondělí 28. března 2005
Den jsme opět začínali vydatnou anglickou snídaní. Pak jsme si sbalili svých pět švestek a bágly si uložili u paní domácí v recepci. Poslední den v Londýně jsme se rozhodli strávit nakupováním, což netřeba zdlouhavě rozepisovat. Nepřekvapivě nám k tomu svítilo sluníčko a tak jsme z těch nakoupených triček, čepic, košil a kdovíčehoještě měli větší radost.

Odlet z Londýna byl naplánován na 17:35 z Gatwicku, takže jsme se přesunuli na Victoria Station a gatwickým expressem mířili na letiště. No a toť asi vše (teda až na tu lišku, kterou viděl jenom Misha a která s náma běžela skoro až do Prahy a na malilinké, pouze půlhodinové, zpoždění). Kolem deváté hodiny jsme – utahaní, ale spokojení - přistáli na ruzyňském letišti.

THAT´S ALL, FOLKS!!

úterý 22. března 2005

Puzzle hotovo!

Kuwa, ale jsou tři čtvrtě na jednu... To zase budu v práci vypadat... Každopádně - máme hotovo!!!!
hotovo!!

pondělí 21. března 2005

neděle 20. března 2005

Puzzle weekend

V sobotu večer jsme se společně se Skalákovic vrhli na puzzle, které Soňa dostala od Ševčíkovic. Tohle je výsledek celého večera a částečně i nedělního dopoledne...:
po prvním dnu

čtvrtek 17. března 2005

Mazlík

Jak už někteří vědí, i my jsme se dokopali k pořízení vlastního auta. A protože je to už 2 týdny a od té doby jsme na něm trochu zapracovali a sami se s ním více seznámili, musíme se taky podělit.
Je to teda Mazda 323F 1.8i 16V - "mrkačka" - pětidvéřový hatchback z roku 93 se 103 HP (pravda, více by neškodilo, ale kdo by pak kupoval ten benzín). Minulý týden dostala nový rozvoďák a olej, komplet nové brzdy vepředu, protože původní už začínaly jít železo na železo. Protože jsme ji koupili měsíc před koncem STK, i přes slib bazaru na zajištění emisí a STK na další rok jsem se raději vypravil toto absolvovat osobně, abych věděl jistě, jak na tom to auto je. K mé plné spokojenosti to mělo hladký průběh.
Teď už zbývá vychytávání much jako kontrolky hladiny vody pro ostřikovače, zprovoznění alarmu, o kterém bazar tvrdil, že tam ani není a podobně. No a koho zajímá, jak Mazlík vypadá, tak zde jsou fotky zepředu, zezadu, z boku a uvnitř.

středa 9. března 2005

Zajímavé webové služby

...jsem tak brouzdal netem a narazil na 3 docela zajímavé služby. První dvě (You Send It a Send This File) jsou pro výměnu velkých souborů, které prostě mejlem neprotlačíte (a když píšu velkých, myslím opravdu velkých). Ta třetí je pak Streamload, která zase slouží pro dlouhodobé uložení souborů někde na webu (zdarma 1 GB). Slušné...