Silvestr v letadle

Soňa má dneska náročný úkol - sbalit všechny naše věci. A je to úkol nelehký, přece jen toho máme spoustu a limit zavazadel je neúprosný. Nakonec se to všechno povedlo, sbalili jsme se a večer můžeme vyrazit směr letiště. Alenka v autě usnula, což je dobře, aspoň to bude z její strany bez pláče.

Odbavení proběhlo bez problémů, jen je škoda, že od přepážky se musíme ke gejtu přesunout do dalšího terminálu, teda skoro 15 minut chůze. Ale měli jsme to naplánováno dobře, moc dlouho jsme nečekali a už jsme seděli v letadle. Někdy o půl desáté nám dali večeři a kolem jedenácti zhasli. Žádná oslava Silvestru, nic:-)

Poslední celý den v Africe

Počasí nám docela přálo, takže jsme si dnes užili pro nás nadlouho poslední pěkný a teplý den. Dopoledne jsem tedy ještě s Radkou zajel k jejímu lékaři s rýmičkou, jsou z toho nějaká antibiotika. Odpoledne, po výborném obědě v Papachinos, jsme se ještě vrhli do bazénu a hlavně na mytí našeho "safari" auta. Ruku k dílu přiložili úplně všichni, takže nám to šlo fakt rychle:-)

Předčasný návrat

Chčije a chčije. No tak to jsem zvědav, co budeme dělat. Nakonec jsme nasedli do Fortuneru a vyrazili ulovit signál a s ním i předpověď počasí. Bohužel, má pršet celý dnešek i zítřek a pak má být krásně. Takže z toho pro nás vyplývá, že se sbalíme dříve a pojedeme do Joburgu. I tak jsme dokončili dopolední ride, přičemž překvapivě jsme v dešti viděli opravdu hodně impal, nějaké ty pakoně a žirafy.

Po návratu jsme připravili oběd a poté sbalili všechny věci (tedy jen Veličkovi a Radka s Alenkou) a předčasně odjeli zpátky do Johannesburgu. Co taky v tom dešti v Jejane…

Cesta proběhla docela v pohodě, měli jsme jen jednu delší zastávku na jídlo. “Zpestřením” cesty byla docela slušná mlha v horách, kterými jsme projížděli (a které netuším, jak se jmenují).

Doma byly děti nadšené ze všech těch hraček, které tady musely nechat, takže bylo opravdu těžké je dostat do postele.

Safari rides

Předpověď počasí naštěstí nevyšla, bylo krásné počasí. Možná až druhý extrém, fakticky bylo strašné vedro. Dopoledne jsme vyrazili na safari ride, byli jsme docela úspěšní. Impaly, pakoni, žirafy, jednoho fakt velkého nosorožce, dvojici hovniválů, spoustu ptáků.

Po návratu a po polívce jsme nakonec obě děti přesvědčili, aby si odpočinuly a pospaly. Ono jim to vždycky prospěje. A taky že jo, byly pak obě hodné a vydržely dlouho. Při čekání na to, než vstanou ostatní, resp. než se zbytek vrátí z obchodu, nás přišla navštívit trojice divokých prasat. To si tak sedíte na terase, čtete knížku, rozhlídnete se kolem a 3 metry od vás je natěšený divočák. A za ním další dva. Ale byli rozumní, báli se a obešli nás a celou naši “ubikaci”. Pak jsme ještě objevili želvičku. Nevím, jestli to byla ta samá jako včera, ale byla velmi podobná jak zbarvením, tak i velikostí.

Někdy kolem 4 hodiny jsme vyrazili na odpolední ride. Spousta impal, šakal, paviáni, zebry, stádo slonů a hlavně - na závěr - stádo buvolů. Některým, hlavně naší mámě, to skoro vůbec nepřipadalo zábavné a zajímavé. Spíše naopak. Obzvláště, když se část posádky rozhodla vystoupit a jít na vyhlídku. Neviděli totiž, že 2 či 3 buvoli přišli až téměř k autu, byli od nás tak 3 metry daleko. Se jim nedivím, taky by se mi nelíbilo, kdyby mi někdo v noci svítil do očí baterkami.

Každopádně jsme to přežili, buvoli nezaútočili a mohli jsme pokračovat do naší chaloupky. I tam na nás čekalo nějaké to překvapení - obzvláště povedeným byl sun spider - taková asi 10 cm velká potvůrka, která vlastně ani není pavoukem; údajně je slepá, proto zmateně pobíhala po terase, údajně je neškodná, jen prostě nevypadala vůbec hezky a přátelsky. Hlavně tehdy, když začala žrát jiné brouky.

Hlášky dne:
Fíla: Špagety s omáčkou mám moc rád. … Tati, co jsou to špagety?
Kami poté, co jsme ji řekli, ať se podívá na paviány: Kde jsou ti mamiáni?

Fíla má 5 let!

Ráno pršelo a navíc nešla elektřina, rozhodli jsme se proto zajet do Hoedspruitu na snídani. Našli jsme tam zajímavé obchůdky (nejvíc mě překvapil obchod s různými korálky, zdobítky apod. věcmi, rozhodně bych to nečekal v takové díře). Docela dobře jsme se najedli ve Wimpy (nebo jakýže to byl fast food) a zajeli do supermarketu koupit nějaký dortík. Fíla má totiž dneska 5 let!!! Ale zatím jsme mu to neprozradili, až večer.

Po návratu do Jejane a nějakém tom poledním klidu jsme vyrazili na safari. Určitě jsme toho viděli spoustu, už si jen nepamatuju, co. Hlavní událostí dne ale bylo předání dortíku a dárečků Fílovi (hlavní oslavenec) a Kamči (narozeniny bude mít za měsíc, teta Radka ji ale zřejmě do té doby nenavštíví). Dortík i dárečky měly úspěch.

Cesta do Jejane

Dopoledne se balíme. Všichni. První auto s Ianem, Brit a Haydnem odjíždí kolem 10 hodin. Nabalili toho poměrně hodně, takže nám už do auta zůstaly jen naše tašky a nějaké ty polštáře. Super. Zvládli jsme to jen o 2 hodiny později a vyrazili. Děti byly cestou úžasné, takže kromě jedné zastávky na čůrání nás dospělých jsme to dali bez přestávky až do Hoedspruitu. Ani jsme si moc nezajeli, jediná chyba při cestě byla hned na začátku, kdy jsme omylem dorazili až do centra Pretorie. Nepočítám pak hledání té správné odbočky přímo v Hoedspruitu. To prostě na mapě nenajdete.

Africké Vánoce

Africké Vánoce začínají. Konečně se děti dočkaly. Vstaly někdy o půl sedmé. Museli jsme se jít podívat dolů ke stromku, jestli tam Ježíšek něco nechal. A nechal. Byla tam spousta dárků. Ale dle domluvy jsme čekali na to, až dorazí ostatní, pak teprve budeme moci začít rozbalovat dárky. Děti to překvapivě vydržely, i když už měly dárky kompletně prohlédnuté a prozkomané, co komu patří. Však taky když jsme začali, Fíla se hned vrhnul na svůj největší dárek.

Jak Fíla, tak i Kami byli s dárky spokojeni. Fíla dostal Lego Star Wars, co tak moc chtěl, i Lego Castle s drakem. Hrad a draka pak asi 2 hodiny skládal, úplně sám (resp. s minimální pomocí dospěláků) jej složil. Stejně tak Kami - dostala třeba Lego Friends auto, které taky zvládla složit sama. U Alenky pak měl největší úspěch stojan s klávesami se spoustou možných variant zvuků - hrálo to s chvílemi odpočinku skoro celý den.

Někdy na oběd přišla návštěva, Ianovi kamarádi s dětmi a bývalá manželka, takže se počet lidí zhruba zdvojnásobil. Ian začal připravovat oběd, resp. možná spíše večeři. Sice jsme čekali dlouho, ale bylo to naprosto úžasné - hovězí panenka na grilu, zeleninové karí, výborný salát, grilovaná zelenina… Náročné se nepřejíst. Pak ještě výborný zákusek. Uf.

Poté, co jsme uspali děti, jsme pak seděli všichni u telky a koukali se na seriály. Nikomu se nechtělo pustit se do balení na zítřejší cestu do Jejane.

Takový jiný Štědrý den

Doma už jsou Vánoce, tady to ale vánočně vůbec nevypadá. Dopoledne jsme vyrazili do obchodu do Fourways - všude je spousta lidí, kteří ještě na poslední chvíli nakupují dárky. My jsme přijeli koupit Wi-Fi příslušenství. A možná i úplně poslední dárky. Z obchoďáku míříme do Montecasino do naší oblíbené Birds Garden. Je pěkně, tak proč si tam neudělat krátkou procházku a při té příležitosti nakrmit nějaké ty ptáčky.

Po večerním odpadnutí dětí jsme se vrhli na chystání dárků, resp. přesun všech dárků pod stromeček. Nezdálo se to, ale dalo to docela zabrat...

Bazény, bazény a ještě jednou bazény

Včera i dneska bylo krásně, takže jsme většinu času strávili u bazénu (i v něm). Děti by ve vodě byly nejraději pořád. Taky jsou pak večer poměrně slušně hotové.

Další úplně jiný den

Už je to skoro trapné, ale i dneska jsme dopoledne byli v obchodech. My ty dárky snad opravdu nakoupíme! Večer jsme si zpříjemnili posezením v pizzerii Papachinos. Fakt povedený podnik. Nejen že výborně vaří, ale nabízejí i možnost připravit si vlastní pizzu. Teda děti si můžou připravit svou vlastní pizzu. A naše toho samozřejmě musely využít. A co je možná ještě překvapivější, opravdu ty své kousky pak i snědly. Navíc mají k dispozici docela velké prolízačky, takže jsme měli na svou večeři opravdu klid.

Úplně jiný den

Dnešek byl úplně jiný. Sice jsme byli v obchodech, ale tentokrát ve Fourways Mallu. Sice jsme byli na oběd v Mugg & Bean, ale už ve zmíněném obchoďáku. Perníčky jsme dneska nejen zdobili, ale i napekli další várku. A večeře? Ta byla dneska ještě mnohem lepší než ta včera!!!

Další den u tety...

...je plný nakupování, bazénu, suprovního obědu v Mugg & Bean, odpadnutých dětí a večerního super grilování...

Nabitý den

Musíme totiž stihnout spoustu obchodů. Mezitím ještě oběd v našem oblíbeném Ocean Basket. A holiče. Jak Soňa, tak Fíla. Ani jeden z nich s výsledkem ale není zcela spokojen. Resp. Fíla spokojen je, ale my s těmi zuby, co ve vlasech má, ne. Doma jsme pak nazdobili část perníčků, další část jsme snědli. Děti objevily všechna kola, co Alenka doma má - odrážedlo, ještě jedno odrážedlo a, pozor, odrážedlo potřetí. Plácek venku je docela velký, tak proč je neprohnat, aspoň do té doby, než se z toho mráčku spustí letní deštík...

První shopping

Dneska jsme se vydali na první shopping. Už ani nevím, jak moc jsme byli úspěšní, každopádně, jak se později ukázalo, shoppování bude nedílnou součástí našeho pobytu:-) Samozřejmě jsme museli nakoupit věci na pečení perníčků...

Užíváme sluníčka

Dnešní program byl dle očekávání plný sluníčka a koupání. Tedy až na ten krátký slejvák, o kterém Ian říkal, že “určitě nepřijde”. 5 sekund nato lilo jako z konve.

Jsme "doma"

Fíla se vzbudil někdy kolem 4. ráno. Kami spala déle, ale celkem taky nic moc, ve srovnání s normálním dnem. Takže suma sumárum, je nám jasné, že děti budou přes den velmi brzo hotové…

Každopádně jsme konec cesty zvládli, byla dokonce o hodinu kratší, než jsem si myslel (zapomněl jsem na časový posun). Fíla se poprvé v letadle malinko bál. Asi si uvědomil, že kdyby to spadlo, tak… A nelíbily se mu turbulence (byť byly malé). Komu se taky líbí, že.

Po vystoupení z letadla šlo vše velmi rychle, až nezvykle rychle. Pasovou kontrolu jsme skoro proběhli, naše kufry už byly na pásu, Ian už nás u východu taky čekal. Co více si přát.Takže jsme vyrazili “domů”, zároveň s námi domů dorazila i Radka z nemocnice. Perfektní načasování.

Alenka byla z toho, že nás vidí, skoro až v šoku. Vrhla se hned Kamilce kolem krku, pak mě, Fílovi, Soni, zkrátka všem.

Zašli jsme si do bazénu, dali první grilování (hambáče), trochu se prospali. Co více si od dovolené přát?

Odlítáme!

Ráno jsem vstal o půl šesté a kolem šesté vyrážel s babi na nádraží. Uf. Překvapivě se mi cestou nechtělo nějak extra spát.

Po návratu domů (někdy před sedmou hodinou) byli ještě všichni v posteli. Super. Takže jsem si ještě asi na 9,5 minuty lehnul, pak se totiž všichni probrali. Každopádně Soňa vyrazila do práce a já zůstal s dětmi doma. Snažil jsem se aspoň malinko uklidit před návštěvou z Ostravice (Jana se svými kolegyněmi, jako vždy, když jedeme do Afriky). Děti jakž takž spolupracovaly, jen kdyby u většiny věcí vydržely déle než 10 minut. Na takový krátký čas chystat plastelínu apod. mě vážně nebaví.

Soňa se v práci zdržela déle, potřebovala toho spoustu dodělat, ale nakonec jsme zhruba dle plánu byli kolem třetí hodiny hotoví a připravení vyrazit na letiště. Vezl nás Tomáš, resp. tam jsem ještě řídil já, to abych neviděl, jak mu to (ne)jde s manuálním řazením. Na letišti proběhlo rychlé odbavení, pak samozřejmě klasicky McDonalds.

Pak ještě rychle odeslat poslední soubor do Řecka a hurá do letadla. Byl to jen krátký let, zhruba hodinový. Chvílemi jsem začínal mít strach, jestli tam pak stíháme přípoj, protože jsme skoro čtvrt hodiny čekali na ranveji na odlet.

Ve Frankfurtu to pak bylo naprosto dokonale načasované. Přesunuli jsme se k naší bráně a asi 5 minut nato jsme šli do letadla. My s dětmi samozřejmě mezi prvními, takže super. Našli jsme si naše místečka a mohli se pořádně uvelebit. Bohužel nějak neplatil můj výběr sedadel, takže jsme měli 2 dvojky za sebou, ne jednu čtyřku. Jestli to bylo dobře nebo špatně ale nevím.

Každopádně jak Fíla, tak i Kami vytuhli až někdy po večeři, tipuju, že kolem 11 hodiny. Spaní to nebylo nic moc, přece jen sedačky jsou fakt málo pohodlné.

Vánoční večeře

Celý týden byl mazec. A nebylo to jinak ani dneska, vlastně už včera. Přijel jsem z práce, nějak jsme se se Soňou posbírali a vyrazili do Vyšehořovic do penzionu Lony na Vánoční večeři z její práce. Jídlo bylo fakt dobré, až mě to překvapilo. Asi si do penzionu budeme muset někdy zajet. Dal jsem si biftek, slušný level. Soňa měla nějaké vepřové, taky spokojená.

Sice jsme babičce říkali, že se moc dlouho nezdržíme, ale nakonec jsme domů dorazili až v 11. Děti už spaly. Obě v obýváku, Fíla na zemi, Kami na “gajuči”. Soňa je přenesla nahoru a my se mohli začít věnovat balení. Zítra letíme!

Já skončil se svou částí někdy kolem druhé ráno, Soňa až někdy o půl páté. Ale sláva, máme asi téměř vše sbaleno.

Zdobíme stromek

Dopoledne jsme tu naši nádheru nazdobili. Nakonec to nevypadá tak strašně. Resp. asi jsme to čekali ještě horší, byť jakýkoliv živý stromek by byl asi 100x hezčí. Ale nevydržel by.

Odpoledne jsme vyrazili pro babi Pavlu na nádraží. Resp. já s dětmi pro babi a Soňa do Centra Černý Most pro snad už vážně poslední nákupy.

Další Mikuláš

Sobota znamená samozřejmě plavání. Tentokrát jsme nakonec zvládli na lekci přihlásit i Kamču, takže to byl ráno docela fofr. Bylo lehce namrzlo a nasněženo, ale nikde nebylo nijak plno, takže jsme nakonec před plaváním měli ještě chvilku na hraní v herničce. Každopádně na Kamčinu lekci byly přihlášeny jen 2 holky, tak jsme se domluvili s instruktorkou a vzali do bazénu i Fílu. A byl to docela nářez, možná nejvíce pro mě. Potápění se, přelézání molitanových desek, tahání dětí, no zkrátka byl jsem po té půlhodince docela vyřízený. I když - co teprve takový Fíla, ten si za chvíli dal ještě dalších 45 minut.

Po bazénu jsme si u Evky vyzvedli umělý vánoční stromek, který by mohl vydržet po celou dobu našeho pobytu v JAR. Tedy snad:-)

No a pak jsme rovnou vyrazili do Mafry na letošního posledního Mikuláše. Lidí tam bylo požehnaně, ale vydrželi jsme prakticky až do konce oficiálního programu (tzn. skoro 5 hodin). Děti se myslím docela bavily. Nejdříve podstoupily malování na obličej (jak jinak než Spiderman a Hello Kitty), pak výtvarnou dílničku (to máte nazdobit perníčky, vytvořit si hvězdu z korálků, vyzdobit vánoční kouli. No a když bylo nejhůř, tak prostě jen běhaly venku kolem stromu.

Soňa má večer akci

Soňa si malinko popletla data, takže si myslela, že akce byla už včera (a to úspěšně prospala). Ale ono ne, vše se konalo až dneska. Tak vyrazila. Mj. byla na Staromáku, kde to vypadá opravdu vánočně...

Mikuláš

Vše začalo už ráno, kdy Fíla šel do školky převlečený za čerta a Kami za andílka. Jak jinak, že…

Večer nám to tentokrát bohužel nevyšlo se sousedy, kteří Mikuláše a jeho družinu perfektně hráli vloni a předloni. Mají holt jiné starosti s přestavbou domku. Takže jsme si objednali jinou sestavu. Nebylo to tedy úplně ono, ale snaha byla. Je pravda, že Fíla celý večer povídal, jak se čerta nebojí, což se potvrdilo. Byl tam jistý respekt, ale strach ne. U Kami se slza přece jen objevila. Na závěr Fíla řekl, že to stejně nebyl opravdický čert, protože měl na sobě masku… No co na to říct. Tomu začíná rozumět nějak brzo, ne?

Kami se nám vymódila

To si tak holky vyrazily pro Fílu do školky. Kami se samozřejmě musela vymódit do své fialové variace.

Pirátské truhly

Nevím, kde na to děti přišly, ale chtějí dělat doma pirátské truhly. Docela dobře k tomu poslouží velké krabice a temperové barvy. Teda zatím...

Dokupujeme vánoční dárky a zdobíme domek

Tak snad už poslední nákupy dárků. Teda napoprvé to nevyšlo - jeli jsme do Harfy, primárně do Espritu, jedinému dětskému v ČR, ale bohužel stále velmi špatně zásobenému. Ale ani v ostatních obchodech žádná sláva. Takže jsme to po jídle zabalili a vyrazili domů.

Teda my domů, ale Soňa pokračovala do Štěrbohol, vrátit tam nějaké věci a případně dokoupit, co chybělo. Kami zatím spala v kočárku (usnula cestou z Harfy), my s Fílou vyzdobili další lahev (čili náhradu za svícen ze školky), docela se nám povedl:-) Po návratu Soni jsme pak vyzdobili dveře na terasu a okna - konečně jsme sundali velikonoční vajíčka a místo nich tam nalepili stromky, sněhuláky a sněhové vločky.

Zahájení adventu

Po delší době (přesněji po 2 týdnech) jsme zase zašli s Fílou na plavání. Nezůstali jsme u bazénu, ale údajně zase nikdo moc neposlouchal. Hm.

Z bazénu jsme jeli rovnou na nehvizdské hřiště, kde se dneska konalo zahájení adventu. Fíla tam chtěl být brzo, aby si mohl vybrat ten správný svícen, co vyráběli ve školce (škoda, že jsem jej hned po našem návratu z akce rozbil, když mi vypadl z rukou při vytahování z auta). Na akci byly připraveny zabíjačkové pochoutky (teda zas tak úžasné nebyly, ale hlad byl velký), spousta sladkostí (my donesli perníčky z již 4. dávky, zdobené ráno mnou a dětmi), svařák za 10 korun - díky tomu jsme měli docela hezké odpoledne. Po hromadném vypouštění balónků s přáníčky pro Ježíška (vypadalo to docela hezky) ve stanu (natřískaném, chtělo by to příště větší) probíhal program se soutěžemi pro děti. Nakonec jsme se s Fílou na poslední soutěž probojovali, byť jsme nevyhráli, odměna byla i tak (hračka - náklaďák s přívěsem na malá auta). Takže Fíla byl určitě spokojen. Kami dostala cenu útěchy - DVD ze Sluníčka s příběhy o zebře Zigby (nebo jak se jmenuje). Doma jsme si to hned museli pustit a překvapivě to děti zabavilo a zalíbilo se jim to.

Whiskeria a perníčky

Zatímco já si užívám s Tomášem a Tomášem ve whiskerii ochutnávku "mírně" kouřových whisek, doma probíhá další kolo pečení perníčků s babi.

Babi jede ke kadeřnici

Babi se vypravila ke kadeřnici na Chodov, Soňa s dětmi s ní. Trvalo to asi o něco déle, než bylo původně plánováno, takže se všichni vrátili až někdy kolem půl desáté večer. A v autě nikdo neusnul...

Ledové království

Na dnešek měly děti slíbenou návštěvu kina. V Cinestaru bylo něco, co se nazývalo “Dětská neděle”. Už tam nikdy nepůjdeme. Byl tam sice klaun, ale ten nedělal nic jiného než že rozdával balonky. Přímo v sále se pak losovaly nějaké ceny, ale strašně se to táhlo, takže film nakonec začal až po asi půl hodinovém zpoždění. A to není pro tak malé děti nic moc, notabene když film samotný byl více než hodinu a půl dlouhý. Ale zvládli jsme to, byť se někdy po půlce začaly objevovat hlášky typu “já chci za mámou”.

Šli jsme tedy na Ledové království. Je pravda, že příběh byl malinko komplikovaný a zřejmě a) více pro holky - spousta princezen a princů a tak, b) spíše pro starší děti. Ale i tak Fíla s Kami shodně po skončení filmu tvrdili, že se jim to líbilo. Navíc to byl film ve 3D verzi - Fíla vydržel s brýlemi celou dobu, Kami přece jen někdy po půlce brýle sundala.

Zatímco my si užívali kina, Soňa byla na nákupech. Pak jsme společně vyrazili na nádraží, protože jsme k nám povolali babi Pavlu hlídat ty naše “nemocné” děti. Hned po příjezdu jsme ji ale zapřáhli, musela nám upéct koláče:-)

Zase nákupy

Děti jsou pořád nalomené, takže rušíme i dnešní plavání. Místo toho vyrážíme do Centra Černý Most na nákupy. Doma totiž už není co jíst. Začínáme ale v hračkářství apod. obchodech, kde se zdržíme tak dlouho, že před samotným nákupem jídla se musíme jít najíst. Kam jinam než do Mekáče.

Kami pak usíná ve vozíku, což pořád nevím, jestli je nebo není výhra. Každopádně již značně vyškoleni z minulých nákupů víme, že je třeba mít vozíky 2, takže to jakž takž dáváme. Ještě předtím, než unsula, mě Kami hledala a musela se pochlubit tím, že jí máma vybrala nové zimní boty. A zřejmě se Kamči líbily, protože už je nechtěla sundat.

Tetování

Tak mají obě děti tetování. Naštěstí jen krátkodobé. Jo, vlastně tomu neunikla ani máma:-)

Já jsem rychlost!

Dopoledne jsme ještě snesli dolů kytky, využili jsme toho a Soňa se snažila napravit to, co jsem já za pár měsíců neustálého zalévání pokazil - dost kytek je přelito, takže se asi nemají úplně nejlíp. Hlíny ale máme jen trochu, takže na všechny se nedostalo a musejí ještě asi týden, ne-li déle, vydržet.

Na půdu jsem schoval foto-pozadí, Fíla musel jít se mnou a objevil tam dlouho nepoužívanou hračku - kamion na převoz aut. Hned si ji musel vzít dolů. A všiml si tam taky autodráhy, kteřá už taky dlouho nejezdila. Nakonec - proč ne. Snesli jsme i tu a bylo o zábavu na skoro celé odpoledne postaráno. Bál jsem se, jestli to vůbec ještě bude fungovat a jak si s tím děti budou hrát. Přece jen Fíla svého času jezdil raději bez ovladačů jen manuálně. Naštěstí je to chytlo na elektřinu a závoďáci obkroužili několik set kol a při té příležitosti několik_set_krát vyletěli z dráhy. Fíla se většinu času smál tak, až jsem se bál, že se zadusí. Kami se statečně přidávala i v této části.

Po krátké procházce (venku je hnusně, mrholí a je docela zima) jsme zakotvili u pomalejší jízdy - Fíla postavil fakt povedený okruh pro vláčky. A, překvapivě, jsme na dráhu pustili vláčky na baterky, jen jsme je malinko usměrňovali.

Fotomaraton

Ráno krátké dilema, zda Fílu pošleme na plavání nebo ne. Přece jen má nudli u nosu. Nakonec jsme rozhodli, že ne, že zůstaneme všichni doma.

Děti si užívaly velkého prostoru, který v obýváku vznikl přestěhováním věcí a začali tam řádit na skákacích konících, s auty apod.

Kolem 11 dorazil náš rodinný fotograf, tak jsme rychle dokončili přípravy (nastavení pozadí, umístění pohovky apod.) a zároveň i první zájemci (Makulovi) o fotografování. My jsme byli někdy kolem šesté večer poslední, mezitím se u nás ještě vystřídali Skaláci, Čejkovi a Kočkovi. Uf, myslím, že si Pája takhle hodně už dlouho nezafotil:-)

Děti to zvládly docela dobře, bál jsem se, že budou extra protivné, jak si jich budeme všímat méně než obvykle. Ale přesuny nahoru a dolů, nějaké to hraní s Daníkem apod. nakonec znamenaly, že to oba zvládli na jedničku (možná teda bez hvězdičky).

Každopádně děti usnuly, Soňa s nimi a mi nezbývalo nic jiného, než zase v obýváku vše (teda skoro vše) vrátit do původního stavu. Uf. Na druhou stranu - už jen lehce přetřeme prach a vánoční úklid je za námi…

Přestavba v obýváku

Děti to zabalily docela rychle, takže se můžeme vrhnout na přestavbu našeho obýváku. Ale jen dočasnou. Zítra totiž bude u nás probíhat fotografický maraton. Takže jsme přestěhovali stůl, židle, odnesli většinu hraček nahoru, stejně tak i květiny a tak. Zkrátka dole nezůstalo skoro nic tak, jak jsme (jste zvyklí).

Bronzová svatba

Tak už jsme 8 let manželé. To to letí… Soňa mi s dětmi přichystala překvapení, upekli perníčky. Srdíčka a tak. Ale nestihli to úplně, resp. jsem si jich pár musel vykrojit sám, stejně tak pak i nazdobit. Ale perníčky byly, jako vždy, výborné. Děkuju!

Fíla pak do vany donesl barvičky na obličej, co jsme dostali minulý víkend v Hrdlořezích. Mělo to ale pár chybiček. Nejenže se barvičky lámaly, ale hlavně pak nešly moc jednoduše dolů. To bylo křiku! Na druhou stranu do té doby byla s mým líčícím uměním spokojenost.

Jo, a ještě musím zmínit jednu věc. U Soni v práci začali řešit malinko jinak služby, takže bude mít pár dní od 11. S tím je ale spojena nustnost Kamčiného přespání ve školce. Byť to byla dnes premiéra, Kamilka to zvládla s naprostým klidem a přehledem. Šikulka je to!

Turbo

Rozhodli jsme se dnes vyrazit s dětmi do kina na “Turbo”. Nějak se nám nedařilo vyrazit úplně včas, tak to byla turbo jízda. Ale stihli jsme to, i když pán pokladní se hodně snažil, abychom začátek filmu nestihli. Usedli jsme do sedaček, koukli se na ukázku z nového 3D filmu “Putování s dinosaury” a film mohl začít. Ideální kombinace. Soňa s dětmi ještě stihla koupit bonbony a džusík, takže byla celková spokojenost.

Zatímco já s Fílou a Kami seděl v kině, Soňa řešila nákupy. Ale film byl dlouhý “jen” hodinu a půl, takže to všechno nestihla. Ještěže je kousek od kina hrací koutek, tam se našim dětem líbí a vydrží si tam hrát opravdu dlouho. Jen kdyby tam nebyli takoví jedinci, co jim berou kostky…

Každopádně film byl docela v pohodě, po minulých Letadlech jsem měl opravdu docela nízká očekávání, možná i díky tomu jsem byl příjemně překvapen. Ne že by to byla nějaká bomba, příběh byl velmi jednoduchý a prakticky stejný jako Auta či zmiňovaná Letadla, ale docela jsem se bavil. Už se ale těším, až půjdu do kina na nějaký, klidně dětský, film s jinou než závodní zápletkou.

Aby nebyl hlad...

Dopoledne jsme klasicky vyrazili na plavání. Už méně klasicky nás ve Čtyřlístku holky nechaly samotné a jely do Holešovic kupovat zimní boty. Po včerejší večerní kontrole jsme totiž zjistili, že Fíla už ty loňské asi neobuje. Zatímco tedy holky utrácely, Fíla statečně bojoval v bazénu. Byť instruktorka nebyla obecně s hodinou nadšená, já myslím, že se Fíla snažil (rozhodně více než ostatní kluci v bazénu). Bylo to prostě na zlatou medaili. Ze Čtyřlístku jsme ale tentokrát nejeli přímo domů, nýbrž jsme se stavili v Europarku. Lednice je doma vybílená, navíc jsem si říkal, že by stálo za to zkusit využít aktuální nabídku Blažka na oblečení. To jsem ale netušil, že košile u něj už stojí 2500 jedna… To nebývalo. Každopádně zásoby jídla jsme nabrali dostatečné (Soňa dokonce nejprve tvrdila, že ty jogurty, co jsme nakoupili, nikdy do lednice nemůže dát; to víte, že nakonec dala…). Původně jsme plánovali, že bychom se možná sešli s Čejkovými, abychom tentokrát opravdu něco zahráli. Jenže jsme byli oba se Soňou hotoví akorát tak na spaní. Takže jsme se ještě rychle vydali i s dětmi ven, aby se malinko unavily. Cestou domů jsme se pak ještě krátce k Čejkovým přece jen stavili. Byli možná malinko překvapeni, i tak měli pro Soňu nachystanou výbornou dýňovou polévku a pro Kami a Soňu svíčkovou s knedlíkem:-) Prostě taková standardní sousedská krátká návštěva…

Hrdlořezský Halloween

Po obědě jsme vyrazili do Hrdlořez k Filipovým. Resp. u nich to byla jen mezizastávka (taková pohodová, neboť naše děti se zabavily s Klárkou a většinu času jsme o nich nevěděli) před tím, než jsme se vydali do tamní sokolovny, kde už (zřejmě tradičně) byla nachystaná stezka odvahy. Chvilku jsme si počkali, než se vše spustilo, a vydali se na okruh kolem hřiště. Byla už samozřejmě tma, navíc docela frišno. Prvním “strašidlem” na trase byl vodník. A Kami to hned takhle na začátek stačilo. Bulela a bulela a už se od Soni nehnula ani na krok. Zato Fíla byl statečný a odvážný jak jen to šlo. Taky si sám cestou neustále nahlas připomínal, že “to jsou jen převlečení lidi a žádná strašidla”. No když myslí…

Hrajeme si s Legem

Klidné hraní s Legem. Je to vždycky super. Obzvláště, když ti dva spolupracují a hrají si spolu...