pátek 31. července 2009

Hurá na Moravu

Tak tady máme další pátek, sláva. Tentokrát je to všechno zpestřeno výletem na Moravu. Je tam totiž rodina z Německa (teta Mili, strejda Petr a malý Majk), takže se jedeme ukázat s Fífou.

Skaláci, toho času v Itálii, si chytře vzpomněli, že mají doma nějaký kupon s platností do dnešního dne. Pro nás to znamená, že cestu na Moravu si zpestříme ještě výletem do hotelu Step někde v Praze (jsou to Vysočany?), abychom kupon vložili na jejich členskou kartu. Výborně. Dobrá hodinka zdržení na naší skoro 400 km cestě znamená, že se do Frýdlantu nedostaneme dříve než kolem půlnoci.

Cesta ovšem není tak jednoduchá ani dále. Jsme zhruba na 30. km cesty, což je prakticky začátek, když v tom najednou PRÁSK, rána jako z děla. Soňa hned hlásí, že máme díru na čelním skle. Resp. prasklinku. Bohužel je ale „skrz“ a cestou se docela slušně zvětšila (z původních asi 2 cm na celkem asi 15 cm). Sákryš. Celý pobyt na Moravě přemýšlím a uvažuju, zda mám připojištění skla. Zároveň zkouším Danouše, jestli by to nějak nemohl zkusit vyřešit (pro zvědavé – ano, připojištění skla jsem měl; ano, Danouš nakonec pomohl, takže sklo bylo později vyměněno a navíc jsme nic neplatili – díky!).

Pak už se myslím nic zásadního nestalo. Jen jsme tedy dostali hlad a stavovali se do Mekáče. Přitom si řekl i Fífa o svou porci mateřského mléka.

Jak jsem předpokládal, doma jsme se objevili až po půlnoci, tzn. vlastně až v sobotu.

středa 29. července 2009

Aquapalace Čestlice podruhé

Pro velký úspěch ještě jednou Aquapalace Čestlice. Tentokrát s Láďou, který si přijel vyzvednout rodinku. Den začíná mírnou komunikační komplikací díky Láďově zapomenutému mobilu. Nicméně cílem je se co nejrychleji sbalit a vyrazit do bazénů. Evidentně jsme nebyli dostatečně rychlí, neboť v tomto sice pracovním avšak slunném prázdninovém dni zbyly v parkovišti místa až v předposledním (posledním krytém) patře. Pochopitelně místa málo lákavá a u zdi. Ale co by člověk pro luxus nevyhřátého auta neudělal.

Stresovou situaci, kdy se snažíte zaparkovat do zužujícího se prostoru u zdi aniž byste poškodil auto stojící vedle, auto stojící v řadě na protější straně ani auto své, vylepšuje řvoucí dítě i netrpěliví řidiči z dalších aut. Bohužel v tomto miniaturním parkovišti už není návratu. Naštěstí Láďa už zaparkoval, a tak můžu vysvobodit své zalykající se dítě a nechat parkování na tom zdatnějším ;o)

Bylo to vyčerpávající… vyčerpávající natolik, že to Fífula v aquaparku pro změnu zase zalomil. (Nebojte, nějaký ten bazének stihl, nejvíce se mu líbil ten se žraloky, ve kterém je teplejší voda.) Každopádně byl předán na hlídání a konečně jsem si mohla místní atrakce vyzkoušet i já.

Sjíždění tobogánů asi nebude můj koníček. Na jednom jsem to nevychytala s Terkou, která musela čelit velkému náporu vody, na druhém si sama odřu loket. No nekupte to ;o)) Aspoň že venkovní „divoká řeka“ byla celkem příjemná záležitost, která zlepšila celkový dojem. Nicméně 2 hodinky jsou brzy za námi a my už stíháme jen oběd, rozlučku a cestu domů.

Snad to byl pro holky pěkný závěr dovolené u tety. A třeba si to přijedou někdy zopáknout ;o))

úterý 28. července 2009

Co s volným dnem? Že by odpočinkový výlet do centra Prahy??

Dnes je skóre 2 dospělí na 4 děti versus 3 auta na 1 řidičák. Z toho všeho vyplynula cesta do Prahy prostřednictvím MHD. Vybíháme na poslední chvíli (nějak jsme nehlídaly čas ;o)) a doufáme, že na zastávce nebude žádný další kočárek. Nebyl. A tak jsme se úspěšně dostaly na Černý most.

Strategicky volíme základní tábor v Palladiu. Díky (navzdory předpovědím) příznivému počasí vyrážíme naproti do našeho oblíbeného Obaïbi obchůdku v Kotvě. Tam a ve vedlejším obchodě s hračkami strávíme většinu času. Ovšem děti si žádají své a začíná honba za obědem.

Původní plán směřoval do nejvyššího patra Palladia, kde bohužel místní restauraci kantýnního typu (zřejmě pro velký úspěch a vysokou oblibu u maminek s dětmi) zrušili. Jedno dítě spí, druhému stačilo nakojit, holky se ještě drží, tak se vydáváme po stopách venkovních restaurací v centru Prahy. Koukáme na nabídky denních meníček, ale vše je zbytečně překombinované a vylepšované kdečím a hlavně zeleninou. Na to nám holky neskočí :o((( V Havelské je pro změnu několikahodinová fronta. Nicméně jsme u této restaurace nakrmily aspoň Fífulu. K jistě velké radosti italských turistů sedících vedle na lavičce. Zrovna včera psala Verun z dovolené v Itálii, že se tam kojení na veřejnosti „nenosí“ ;o)) Nicméně zbytek výpravy už začíná opravdu hladovět. Ačkoli to tolik neocení, nezbývá nám než zajít klasicky do Subwaye.

Jelikož čas kvapí a začíná se projevovat syndrom cestování s dětmi (1-2 obchody / přebalit / nakrmit / přebalit / uspat … a večer se blíží), otáčíme kočáry opět směr Palladium->metro->bus->Nehvizdy->Za Humny. A začíná to být akční. Tím pochopitelně nemyslím zmrzlinu, kterou jsme si před cestou do metra dali ;o)) Každopádně komplikovanou cestou do metra (popisky ve výtazích opravdu nejsou moc intuitivní) se zastavujeme v DM drogerii, protože chudák Barborka toho dneska ještě moc nesnědla :o((( Chvíli se zdržíme při koupi lístků, a to při snaze o zjištění, zda není i cestou zpět možné zakoupit lístky tak výhodně, jako cestou z Nehvizd. A překvapivě, cesta zpět domů bude holt vždycky dražší :o(( Tak si aspoň u okýnka koupím lístky…nebo taky ne, protože pán nemá dětské…já zase nemám dostatek drobných…takže 2 dospělé u okýnka, 2 dětské u automatů aneb jak co nejvíce zmást návštěvu. Zmatená Terezka nám následně upadla na jezdících schodech. To máte tetu držící kočár, mamku držící kočár, Vendulku někde vysoko za mamkou s kočárem a Terku před tetiným kočárem. Štěstí, že padala směrem vzhůru. Těžko bychom ji jinak pomohly.

Ale teď už do metra a za chvíli budeme doma/Za Humny a v bezpečí. To by ovšem musel fungovat výtah, aby byl zbytek cesty tak jednoduchý. A nějaká info budka či pracovníci MHD, kteří by v takovém případě pomohli?!?!? Co to mám za nápady, v takové situaci si přeci musí každý pomoci sám. Takže sneseme jeden kočár dolů, přemístíme holky/hlídačky a jdeme pro kočár druhý. Štěstí, že bus nám právě jede. Nějaké dlouhé čekání už bychom psychicky asi neunesly. Sice nebyl na 2 kočáry zařízený a jedním jsme totálně zablokovali přístup k výstupním dveřím, ale přeci kvůli tomu nezůstaneme na Černém Mostě!!! V autobuse zjišťuju, že jsem si vůbec nevzala pláštěnku na kočár, když na dnešek hlásili to deštivé počasí, ale to je asi to poslední, co by nás dneska trápilo ;o)))

V teple a bezpečí domova nakrmíme tu naši drobotinu a vyrážíme do hajan, spát spánkem unavených utahaných matek na plný úvazek ;o)

pondělí 27. července 2009

Po skanzenu? Aquapalace Česlice!

Míša má dneska dovolenou, a tak můžeme vyrazit na průzkum Aquapalace Česlice. Barborka s Fífulou spí stále na přeskáčku, takže synchronizace je velmi nelehká. Fífula už je před aquaparkem na pokraji sil a druhé kolo při hledání garáží mu nedělá dobře. Náš – vzhledem k neznalosti prostředí - neobratný vstup do šaten a do bazénu ještě zvládl, v areálu nakonec přeci jen usnul. Nic to neměnilo na tom, že se Míša s holkami vydal na skluzavky a další místní atrakce. Podle všeho se jim tady moooc líbilo. I když prostory v šatnách jsou zde nešťastně řešené a projít jimi se 4 dětmi, které potřebují tu větší, tu menší dozor, je záležitost přímo nelehká. Zvládli jsme to, dokonce i docela rychle, takže jsme pak ještě holkám napustili bazénky na zahradě, aby se mohly dosyta vydovádět.

neděle 26. července 2009

Po ZOO se hodí skanzen

Někteří členové ostravické návštěvní výpravy zřejmě neunesli včerejší výhru a rozhodli se dnes demonstrativně odjet. Konkrétně se jednalo o mamku a Janku. Že prý je přijede navštívit teta Bětka apod. Výsledek je ten, že jsme zůstali 3 dospělí na 4 děti. Je tedy nutné dobře zvážit a vybrat program. Proto volíme odpočinkovou variantu návštěvy nedalekého skanzenu v Přerově nad Labem. V daném počasí to byla celkem příjemná procházka. Zakončili jsme ji obědem v místní restauraci. U Indiána nebylo otevřeno, a tak jsme vyzkoušeli hospu na druhé straně, kde čepují Svijany a mají vedle cukrárnu. Ideál ;o) Po zbytek dne už stačilo jen naplánovat zítřejší návštěvu Aquapalace Česlice.

sobota 25. července 2009

Kam s návštěvou? Do ZOO!

Počasí je sice takové všelijaké, je pod mrakem, ale je třeba nějak zabavit všechnu tu drobotinu, co u nás je. Takže je rozhodnuto, vyrážíme do ZOO. Není to jednoduché všechny uhlídat, ale tak nějak to zvládáme. Dokonce i cestu lanovkou nahoru a dolů (já s Terčou, Vendulka to naštěstí zvládla sama a Jana překvapivě taky:-). V ZOO jsme prošli jen většinu spodní části, na více nebylo sil a ani času.

Ze ZOO nakonec ještě míříme do Alzy – rozhodli jsme se s Janou koupit si nový externí disk (aby si Jana mohla nahrát nějaké filmy a já abych měl co připojit k mému novému super přehrávači.

Po návratu domů jedu se Zuzkou a mamkou do obchodu koupit nějaké dobroty na dalších pár dní a na večerní grilování. Jako tradičně máme spoustu masíčka, řekl bych o malinko více, než by bylo třeba:-)

Až pak usne drobotina, pouštíme se do hraní her. Nejdříve zkoušíme „Mám to!“, což je poměrně zajímavá, ale zároveň i trochu těžší hra. Aspoň mi skoro vůbec nejde… Ale nebyl jsem sám, problémy dělala i Zuzce a mamce. Takže jsme pak přešli na žolíka. Zpočátku to vypadalo nadějně – já i Soňa jsme byli krásně v plusu a vypadalo to, že nám přibudou nějaké chechtálky do rodinného rozpočtu. Ale nakonec to dopadlo úplně jinak – vše se totálně obrátilo proti nám a ocitli jsme se v hrozném minusu. Takže jsme na to rychle zapomněli:-)

pátek 24. července 2009

Rodinka z Beskyd míří do Nehvizd

A je to tady. Do Nehvizd se řítí velká část mé rodiny. Jana přijela autem s věcmi, zbytek výpravy (babi, Zuzka s holkami) jede Pendolinem. Takže po práci rychle vyrazit na nádraží všechny si tam vyzvednout. Povedlo se, cestu zvládli naprosto v pohodě.

Je hezky, takže nevyrážíme hned domů, ale jdeme se na chvíli podívat na dětské hřiště v Sherwoodu. Teda on ten Sherwood už není zase tak hrozným místem, aspoň na první pohled to tam vypadá hezky a relativně i čistě.

čtvrtek 23. července 2009

Skaláci odlétají do teplých krajin

Skaláci se vydali na dovolenou do Itálie. Letěli nějakými nízkonákladovými společnostmi (z Prahy tuším s Wizzairem), tzn. letěli fakt brzo ráno. A hádejte, kdo že je jel odvézt na letiště? Ano, správně, ta čest připadla na mne. Takže ráno někdy ve 4 nebo kolik bylo budíček, sprcha a vyrážíme na Ruzyni. Naštěstí cestou tam řídí Skalák, takže se můžu ještě malinko dospat. Na letišti neprobíhá žádné dlouhé loučení, Skalákovic vysednou, sbalí si saky paky a razí na odbavení. Já beru Tourana a využiju toho, že jsem tak brzo v práci – jdu ráno od 7:15 na spinning (už jsem dloooooouhou dobu nebyl).

Tak mi nezbývá než ještě popřát Skalákovým, ať se jim v Itálii líbí!

středa 22. července 2009

Gamesí večer nedopadl:-(

Naposledy jsem hrál nějakou gamesku tuším že v polovině prosince, před narozením Fífy. Tak jsem se docela těšil, na dnešek jsem naplánoval řežbu v Call of Duty. Sedl jsem ke kompu s lehkým předstihem, abych vyzkoušel, zda vůbec vše na novém kompu jede. A dobře jsem udělal, nejelo:-( Bohužel ale ne že by nejela hra, nešel mi internet. Lítal jsem po baráku jako zběsilý, zkoušel jsem restartovat to, zkoušel jsem restartovat ono, nic nepomohlo. Pořád mi vypadávala IP adresa, prostě všechno bylo špatně. Nakonec jsem to nějak rozjel, ale bylo už asi půl jedenácté, tak jsem se na to vyprdl.

Update: Bohužel mi internet nejel ani další den. Vypadá to, že mi dosloužila krabička na převod ethernetového signálu přes rozvody elektřiny. Asi za to můžou ty bouřky, co u nás nedávno byly…

neděle 19. července 2009

Grilování tentokrát s Šebkovými

Dnešní grilování bylo pro změnu v naší režii. Dorazili k nám Šebkovi. Za poslední dobu už se nám z akcí sesbíralo tolik oblíbených grilovacích kousků/nápadů, že se z toho stávají klasické přežíračky. No ale když nám to tak krásně jde, tak proč ne, že ;o)

Hlavní téma tradičně děti, ačkoli se Lucka původně chtěla optat na Míšův skok padákem. No snad příště ;o)

Jinak je hezké, když člověk řeší stejné problémy, jako třeba párové střídání a hlídání při jídle apod. ;o)) Proto si to všichni zopákneme ještě v září v Jizerkách (teda skoro všichni, Jirka už má nějak méně dovolené :o((() Už se těšíme!!!

sobota 18. července 2009

Rudolfovic grilování

Opět jsme měli nabitý program. V plánu bylo zkontrolovat Rudolfovým jejich grilovací koutek a trampolínu. Ale počasí nám nějak nepřálo. Střídavě pršelo a chcalo…no hrůza. Spustili jsme tedy vlnu reorganizací a pokusili se program upravit. Operativní změny byly ovšem velmi limitované. Jak my, tak Rudolfovic jsme toho na víkend měli naplánováno více, takže nakonec se grilování přesunulo k nám domů, což si vynutilo jeden rychloúklid.

Gril jsme nechali venku na dešti, občas jsme ho zkontrolovali a vyměnili várku ;o) a jinak jsme si doma pochutnali na masíčku, zelenině i buchtě, kterou jsme si nejapnými vtípky zajistili. Oni k nám Rudolfovic v podstatě počítám už nikdy bez buchty nepřijedou, to by si nedovolili ;o))

Po Daníkově poledně-odpoledním spaní se k nám přidali i Skalákovic. Děti rostou jako z vody a Klárku je třeba trénovat, aby si zvykala, že má mamka někdy v rukou i „jiné miminečko“. No už se těším, jakou buchtu nám Rudolfovi dovezou příště.

pátek 17. července 2009

Nový přírůstek v rodině

Dlouhou dobu očekávaná záležitost se stala skutečností. Firma z důvodu šetření několika zaměstnancům, včetně mě, vzala služební auto:-( Hm, docela rána pro náš rodinný rozpočet, ale uvidíme, už jsme zvládli i horší věci. Každopádně tou pozitivnější stránkou věci je to, že jsem si dneska byl převzít nového Yaríska, kterého jsem na své cestování do a z práce koupil. Je to už lehce jetý kousek, ale v provozu teprve od ledna tohoto roku, takže se dá stále považovat za zánovní (pro zájemce, přesně mé vozítko, myslím opravdu konkrétně můj kousek, je testován třeba tady).

Zkrátka a dobře – přijel jsem s ním domů a všichni se museli jít podívat ven a dělat obrovské „jééééééé“.

středa 15. července 2009

Další Adámek do party

Dneska byli sousedi doma komplet, což obvykle znamená nějaký ten shopping. A taky že jóó…. Kromě něj jsme s Fífulou využili Skalákových služeb a nechali se odvézt na Černý most. Dnes totiž prvně cestujeme MHDčkem. Metrem míříme na Smíchov, kde nás má vyzvednout Míša a přemístit do Podolí na kontrolu malého Adámka Nováka (rozuměj malého Švíbáka). Cesta ubíhala relativně v pohodě. Vypadalo to, že je metro docela zajímavé a hodné pozorování. Nicméně původní plán byl, že se cestou Fífula prospí. Klasicky usnul až někdy na úrovni Václavského náměstí nebo co. A tak bylo nutné jako vždy operativně změnit plány a informovat o tom Míšu. Vystoupili jsme na Karláku a vydali se do Podolí pěšky, že se Fífula cestou prospí. Plán výborný, jen kdyby to vedro bylo aspoň o fous menší :o((

No co se dá dělat. Aspoň že kontrola Adámka proběhla v pořádku. Sešlo se nás tam sice trošku více, i tak jsme se – co se chování Adámka na rukou týče - dostali na řadu i my ;o) Převedli jsme zkušené uklidňující houpání, vyslechli porodní historky, dali tomu našemu zlatíčku kaši a mohli jsme vyrazit zpět domů. Hurá! Už aby byl Adámek dostatečně velký na nějaké ty společné hrátky ;o))

Cestou domů jsme blahořečili Daníkovi a společným jízdám s ním. V autě jsme totiž objevili amarantové tyčinky, které se výborně hodily na náš hlad ;o)

úterý 14. července 2009

Hlídáme Daníka

Dnešek byl logisticky trošku komplikovanější. Skaláci totiž večer šli na Shakespearovské slavnosti, takže jsme dostali na hlídání Daníka. Už si moc nepamatuju, kdo jel jakým autem, každopádně vím, že sraz byl v pizzerii ve Village Cinemas na Andělu. Jako první jsem se tam objevil já se Skalákem, objednali jsme si, objednali jsme i našim skvělým manželkám, které zatím stály někde v zácpě před Baranďákem. Pořád nejely, začínali jsme být (hlavně Skalák) mírně nervózní. Přece jen do divadla člověk moc pozdě přijít nemůže… Nakonec se ale podařilo, všichni jsme se šťastně shledali, holky se najedly a mohli jsme se rozjet do různých směrů – Skaláci na hrad a my s oběma malými človíčky domů.

Oba kluci cestu do Nehvizd zvládli v pohodě, Daník v autě nakonec i usnul. Bohužel ale jeho spánek nevydržel dlouho, přenos do obýváku nezvládl a probral se. No nic, nějak to zvládneme. Nakonec jsme tedy skončili u Skaláků v obýváku i s tím naším drakem a snažili jsme se oba nějak rozumně zpacifikovat. Ani jeden z nich ale evidentně neměl v úmyslu usnout nějak brzo. Tak jsme si tam hráli, Daník se střídavě koukal na Krtečka, střídavě se tulil tu ke mně, tu k Soni. Nakonec, když už oba vypadali unaveně, jsme si je rozdělili – já vyfasoval Daníka a šel jsem jej uložit do postýlky. Naštěstí šlo vše hladce a Daník pár minut nato zabral. Párkrát jsem jej tam byl ještě zkontrolovat, všechno bylo v pořádku. Vzbudil se akorát, když se mu vrátili rodičové z divadla:-)

Poznámka na závěr – po společně stráveném večeru se ke mně Daník následující asi tak 2 dny neustále tulil:-)

neděle 12. července 2009

Poslední den Coloursů

Soniné sestřičky jsou už pryč, na táboře, takže jsme si šli užít klidnější poledne nahoru k taťkovi. Moc dlouho jsme se ale nezdrželi, dneska byl poslední den festivalu, tak jsme se tam vydali. Bylo docela hezky, tak jsme se přesunuli před hlavní pódium, schovali se trošku do stínu pod stromy, roztáhli deku a užívali si nedělní pohody. Prakticky jsme zvládli jen Budaře (s jeho vtipnými texty) a Mňágu a Žďorp (s jejich pesimisticky/optimistickými texty). Potkali jsme Martišku, takže jsme se i krátce pobavili (pobavili = zasmáli). Samozřejmě jsme stihli i nějaké to papáníčko.

Pak už se jen sbalit a hurá domů do Nehvizd.

sobota 11. července 2009

Letecký den ve Frýdlantě

Tak si tak ráno nakládám věci do auta a najednou slyším z našeho pokoje strašný řev. Malého i Soni. Tak tam běžím a Soňa mi zděšeně říká, že ji ten náš malý uličník spadl z provizorního přebalovacího stolíku. Uf. Řev je to šílený, malý ne a ne přestat, padají slzy jako hrachy. Vzlykání trvá ještě dlouho, snažíme se jej prohledat, jestli není někde něco viditelného. Nic. Vše vypadá zcela normálně. Pro jistotu ale stejně Soňa volá naší dětské lékařce (poté, co od Veruš zjistí číslo), ta doporučuje pro jistotu vyšetření u lékaře (ideálně rentgen). Hm. Tak voláme Blance a společně vyrážíme k místnímu lékaři, aby jej zkontroloval. Rentgen nedoporučuje, jen probíhá prošetření hmatem a zkouška reakcí na podněty. Vše probíhá v pohodě, vypadá to, že malému nic není. Sláva. Když si vezmu, že má malý ca 60 cm a spadl tak z 1,2 m (z lehu), tak nevím nevím, jak by dopadl dospělý člověk, kdyby spadl z výšky ca 3,6 m… Asi by to nebylo ono.

Odkaz na to, jak svůj první let viděl Filípek.

No aspoň trochu uklidnění (stejně malého celý den pozorujeme), můžeme vyrazit směr Ostravice. Po obědě přijíždí Kutajovic rodinka, už jsme se dlouho neviděli. Jejich malá princezna hezky povyrostla, je to síla, jak ten čas letí.

Odpoledne jsme se konečně vydali na Coloursy. Malý byl v nosičce, chodili jsme tady, chodili jsme támhle, zkrátka byl to takový generální průzkum. Okoštovali jsme tady langoš, tady maso, všechno bylo docela fajn.

Potkali jsme pár známých, asi nejzásadnější byla slečna porodní asistentka, co nás měla v předporodních kurzech:-) Jinak se myslím nic zásadního nestalo.

Z kapel si tak nějak pamatuju jen na Johnnyho Clegga a finsko-něčí kapelu KTU. To hlavní, co dneska na festivalu bylo (Morcheeba, Stereo MC´s či Nohavica) byli bohužel až později večer, to my byli s tím naším pokladem už doma.

pátek 10. července 2009

Nestíhačka

Tak se to včera všechno nestihlo, takže i dnešní dopoledne se dělala analýza. Tedy SE dělala. Sonička dělala. Já hlídal malého. Vzal jsem jej do kočárku a vyrazil směr Billa koupit nějaké pohoštění pro dnešní plánovanou návštěvu. Cestou jsem potkal ještě Zuzku, která se byla nechat zkrášlit v místním salonu.

Po obědě a poté, co se malý vyspal, jsme vyrazili nahoru k dědovi – Fífovo tetičky Barča a Verča slavily narozeniny. A oslava to byla opravdu veliká – sešly se děti snad z celé ulice, holky si nacvičily taneční a pěvecké vystoupení, k tomu byl nějaký ten dortík a tak.

Pak zase přesun zpátky k babi. Původně jsme chtěli jet navštívit Siřinovic zatím_ještě_pouze_manželský_pár k nim domů, ale vzhledem k docela velkému časovému presu jsme si je pozvali do Frýdlantu. Káťa už má slušné bříško, jsme zvědaví, co z toho nakonec bude (stále nám tvrdí, že neví pohlaví…). Jinak bylo tradičně veselo, navíc si Robert s Káťou pohráli s malým Fífou a znovu si tak otestovali, jaké to je:-)

čtvrtek 9. července 2009

Práce i na Moravě, ach jo

Sláva, tak jsme na Moravě! Sakra, analýzy ještě pořád nejsou hotové. Teď už je to ale hlavně na Soničce, aby dodělala grafíky apod. Takže já vyfasuju Fífu a razím na procházku do velkoměsta Frýdlantu. Mám jej v nosičce, což ve zdejších končinách asi není úplně normální, sklidí to spoustu poznámek kolemjdoucích.

Procházím se tudy, procházím se tamhle, zkrátka takový generální průzkum. Btw. našel jsem poměrně zajímavý obchod, aspoň teda já bych jej ve Frýdlantě nečekal. Velký výběr auto příslušenství vč. toho, co právě řešíme – dětská sedačka, dětská cyklo-sedačka, případně přípojný vozík za kolo. Navíc pan prodavač je opravdu informován a vše mi ochotně vysvětluje. Tak uvidíme, jak se nakonec rozhodneme (obzvláště, když jsme letos ještě nebyli na kole:-( ). A když už jsem je tak vychválil, pošlu i link na jejich dobře zásobený webshop.

středa 8. července 2009

První den dovolené

Tak a je to tady. Mám dovolenou, ale začátek je čistě pracovní. Chceme jet na Moravu na Colours of Ostrava (a při tom navštívit rodinku), ale nemáme ještě hotové analýzy. Sákryš. Takže dopoledne se se Soňou snažíme prostřídat v hlídání malého a analyzování. Ne vždy to je úplně jednoduché. Každopádně za celý den děláme poměrně značný posun kupředu a aspoň trochu odpočinkový pobyt v Beskydech začíná být reálnější.

Odpoledne se teda balíme a kolem sedmičky vyrážíme. Bohužel to ale není tak jednoduché – ještě je třeba dokoupit holkám (a to celkem 5) nějaké dárečky! Jedeme teda přes Štěrboholy, naštěstí tak nějak víme, co by to mělo být. Zatímco tedy já s Fífou střídavě sedím v garáži v autě a střídavě chodím po garáži a zpíváme si, Sonička provede všechny nákupy jistě k pozdější spokojenosti všech obdarovaných:-)

pondělí 6. července 2009

Tradiční festiválek

Jako už několik let v řadě i letošní rok jsme se rozhodli navštívit MFF v KV. Tentokrát to ale bylo trochu jiné…

Jednak jsme vyrazili i s Fífou, což znamená, že nám nehrozí žádný film, jen nasátí té pravé festivalové atmosféry. Jednak se k nám přidali i Skaláci a Honzík. My jsme si cestu dali ještě přes Hostivice, kde jsme navštívili Malvíka. Měli nějaké speciální sváteční slevy, tak proč toho nevyužít. Takže jsme nakoupili plno drobností a jednu větší věc – koš na pleny. Ten je teď opravdu třeba:-) Fífa to samozřejmě nevydržel, takže ještě v obchodě se muselo přebalovat. Což v konečném důsledku znamenalo, že i když jsme vyráželi dříve, Skaláci byli ve Varech o více než hodinu před námi.

Jakmile jsme se do Varů dostali my, spustil se brutální liják. Co teď? Našli jsme místa k parkování poblíž autobusáku a že tedy aspoň zajdeme do Bulváru na něco dobrého. Vydal jsem se tedy na výzvědy, jak je to s obsazeností restaurace. Jaké však bylo mé překvapení, když Bulvár už není Bulvár, ale kdo ví jak dlouho to je plzeňský The Pub. Hm:-( No tak jsme rychle hledali jiné řešení. Našli jsme nějakou relativně volnější restauraci poblíž našeho oblíbeného karlovarského okénka (rozuměj místu, kde prodávají palačinky). Sedli jsme si na terasu a čekali jsme, až se k nám dostanou i Skaláci (mimochodem, přemisťovali se opět v brutálním dešti). Restaurace ale měla 2 zásadní vady. Tak za prvé, na venkovní terasu pršelo skrz markýzu. Za druhé, paní nás v takovém počasí odmítla obsloužit. Super. Takže rychle vypít čaje a rychle rychle pro palačinku. Aspoň takto posilněni jsme kvůli neustávajícímu dešti nasedli do aut a vyrazili zpátky směr Nehvizdy (my tedy ještě se zastávkou někde mezi Ruzyní a Vokovicemi vysadit Honzíka).

No nevím nevím, ale snad příští rok bude ta filmová atmosféra lepší:-)

neděle 5. července 2009

Teráska

Nic tak zásadního se dnes nestalo. Odpoledne dorazil Honzík, aby byl včas ready na náš zítřejší rodinný výlet. Tak jsme si na chvilku sedli na terásku a něco málo pojedli a popili.

pátek 3. července 2009

Stravovací způsoby

Ukončení plné závislosti na kojeneckém mléku a zahájení regulérního stravování si vyžádalo výběr a nákup jídelní židličky. S představou, že výběrem vhodného kousku docílíme u dítěte vybraných způsobů a vyhneme se pobíhání s jídlem za hrajícím si potomkem, jsme se rozhodli pro jednu z dražších variant. Doufajíc ve výhodnost investice. Vždyť jíst v klidu u stolu bez hraček a jiných podpůrných prostředků je přeci normální!!

No a jelikož to má být zvyk, je potřeba s tím začít co nejdříve, než si zvykneme na něco jiného. Ostatně aplikace kaše při sezení na tátově klíně se stejně neosvědčila ;o)

Vítězem naší „jídelníčkové“ soutěže se stala židle Peg-Pérego Prima Pappa (žluto-zelený design). Kterou jsme s Verun objevily v BabyStar na ČM. Byl to takový na rychlo svolaný dopolední výlet. Židlička na nás opět čekala až v posledním ze 3 místních velkých dětských obchodů. Nákup i naložení proběhlo překvapivě hladce. Jen potomci se nám za tu dobu už nějak moc unavili a v tom vedru se jim cestování zrovna dvakrát nelíbilo. Završili jsme to hladovou hysterií na dálnici. Kombinace „usínající Daník“ a „hladově řvoucí Fífula“ je smrtící :o(( Kojíme hned po sjezdu z dálnice, co na tom, že je to pár metrů před policejním autem, které – zdá se – kontroluje dálniční známky, nebo co.

Každopádně „severní pól byl dobyt“ a Filípo si odpoledne a večer pochutnává ve své nové jídelní židličce.

středa 1. července 2009

Začínáme s příkrmy

Dnes jsme byli objednaní u paní doktorky na kontrolní kojení. Dopoledne je to s námi vždycky nějak všelijak, tak jsem se obávala, jestli vůbec zvládneme dodržet před kojením v ordinaci nějaký delší časový úsek. Povedlo se. Ukecala jsem to s Fífulou na celé 3 hodiny. S Verun jsme to probíraly a vzpomněla si, že oni na kontrolním kojení v 6 měsících, kdy Daník začal odmítat prso, naměřili 40 gramů. U nás se sice prso neodmítá, za to mámě se zdá, že už nemá co nabídnout ;o)) No a co myslíte. 3 hodiny půst a naměříme … ano, 40 gramů!!! Ideál v tomto období by podle paní doktorky měl být 120 g. A tak jsme měli lékařsky ověřeno a doporučeno zahájit příkrmy. Mrkvička, rýžová nemléčná kaše (to až později jsem zjistila, že nás omezili kvůli právě probíhajícímu průjmu, ale jinak můžeme i mléčnou a obilnou ;o)). Po 10 dnech můžeme přidat ovoce (banán, jablko). Tak to jsme zvědavi, jestli se na to Fífula těší tak jako my. Ve zlepšení nočního vstávání/kojení jen doufáme. Ale spíš předpokládáme, že se to nijak zvlášť nezlepší, neboť jde spíš o závislost na „lidském teple“. Ach jo :o((