sobota 28. března 2009

Krásný slunečný den

Dneska jsme si poprvé mohli pobýt na terásce. Bylo krásně teplo a kluci chtěli testovat terénní auto na dálkové ovládání. No a malí kluci to museli zkontrolovat. Fífa zatím jenom z kočárku, ale i tak. A přitom to počasí na dopolední procházce nevypadalo nic moc.

Jinak se dneska za Filípem stavila teta Janka. Když už ho tak krásně vozí v kočárku, ať si ho užije taky v bdělém stavu, kdy si s ním může zazpívat, zatleskat apod.

Večer si dal Filípo poprvé koupání ve velké vaně. Společně s tátou. To abychom tátovi předvedli, co se dělá na „vaničkách“. Jen nechápu, proč po poklidném plavání následovala hodina hysterie, než pán laskavě usnul.

pátek 27. března 2009

Bend it like Peti

Den jsme zahájili plaváním. Pochopitelně Fífa nechtěl usnout podle plánu, tak jsme ve 4lístku čekali do 9.30, než se prospí. Ale stálo to za to. Filípo si odplaval celých 15 minut a ještě se na nás smál. Zkrátka byl moc šikovný. Následoval přesun k doktorce na pravidelnou kontrolu po 3 měsících. Při té příležitosti jsme absolvovali první očkování. Tradičně u doktorky všechno OK a po kontrole akční chvilka. Viz Filípovo web.

Nevím, jestli to bylo tím očkováním nebo náročností celého dne, každopádně odpoledne byl Fífa velmi nevrlý a plačtivý a máma už začínala být plačtivá taky. Minimálně hystericky volala tátovi, který nějak dlouho nakupoval, protože jsme dnes čekali návštěvu. Z předměstí Vídně za námi dorazil Tobiáš a světe div se, po všem tom náročném programu jsme byli schopni si večer zahrát poker. Skalák totiž dostal pokerovou výbavičku, kterou bylo nutné řádně zkontrolovat. Škoda, že zrovna on, jako iniciátor tento večer ale vůbec neměl štěstí. Nebo možná měl, ale v lásce ;o)) Nešla mu karta ani blufování. Za to já se můžu pochválit, šlo mi to víc než výborně, a to skoro až do 1 do rána. Kdybychom hráli o skutečné peníze, tak jsme na chvíli v balíku ;o) Pak už jsem nechala hrát kluky samotné, přeci jen mne nad ránem čeká ještě nějaké to kojení a pak brzké ranní vstávání. Každopádně Peti si ani poté moc nepolepšil. Favoritem se v druhé fázi stal Tobiáš. Takový to byl krásný večer!

čtvrtek 26. března 2009

Sportujeme

Na dnešek jsme měli domluvenou návštěvu u Evky a Adámka. Dali jsme si s nimi pořádnou, skoro dvouhodinovou procházku v parku. Pak jsme využili jejich bytečku, kde jsme zvládli přebalit, nakojit a trošku se i hraním unavit a ještě jednou nakojit a přebalit. Ani jsme si nevšimli a najednou bylo 19 hodin pryč. Rychle naložit dítě, ať nenarušujeme Adámkovi večerní koupání (aspoň některé děti mají pravidelný režim!!) a hurá domů. Cestou mi ještě Míša připomněl, že mne dneska čeká volejbal. Pokusila jsem se co nejrychleji drobotinu přemístit do postýlky a vyrazit.

Na volejbale nás s Jiříkem nechali na chvíli vycukat před vchodem, ale špatně se nám odtamtud hrálo, tak nás nakonec přeci jen vzali dovnitř. Po roce jsem si tedy zase zahrála!!! Kluci prý sice doma trošku bojovali, ale přežili oba, což myslím můžeme považovat za úspěch.

A takhle nám to všem slušelo:

středa 25. března 2009

Akčně na dermatologii

Další den „s doktory“ - kontrola na dermatologii. Uvažovala jsem, jestli vůbec jít, či nikoli, když ekzém, kvůli kterému jsme se sem nahlásili, už je měsíc vyléčen. No říkala jsem si, že to risknu. V nejhorším nás pošlou pryč, ne?!? To jsem netušila, co mne to bude stát úsilí.

Radost z nalezeného volného parkovacího místa mi zkazila skutečnost, že parkovací hodiny k placení byly na druhém konci ulice. Vchod do nemocnice někde v půlce této trasy. Dítě spí v autě. Čili dilema jít pro lístek s dítětem či bez a vystavit se riziku nálepky nejhorší matky, která nechá své dítě brečet v autě (počítám, že zákon schválnosti funguje a Fífa by se ihned probral). Takže beru sedačku i s dítětem a mířím k parkovacím hodinám. Začnu házet mince a stroj hlásí požadavek na minimálně 15 Kč. Po kapsách a v peněžence posbírám 11 Kč :o(( Další dilema, jít zpět do auta pro drobné co mám po kastlíkách či nikoli. Času nezbývá, a tak na to kašlu a připravuju se na následné řešení pokuty. Na recepci nemocnice zjišťuju, že jsem tu špatně a mám jít na polikliniku, slovy za roh. Normálně by mi to tak nevadilo, ale pořád mám v ruce tu sedačku se spícím dítětem. Takže další dilema, risknout, že za rohem bude volné parkovací místo (což před poliklinikou obvykle nebývá) či dojít vše pěšky.

Tipuju, že dneska nemám na parkování „štěstí“ a vyrážím pěšky. Za rohem spousta volného místa. „Dobrá, asi znamení.“ Vracím se pro auto, aspoň zaplatím to parkování. Teď už jako chytrá holka zaparkuju před automatem, i když je to o kus dál od vchodu. Whatever… Vezmu 2 dvoukoruny, co jsem našla v kastlíku. Jdu zaplatit a automat hlásí požadavek na minimálních 20 Kč. TO SI DĚLÁ PRDEL!!!!!! Už to všechno s…, protože teď už nemám vůbec žádný čas, netuším, kam mám jít a dítě mi sice zatím stále spinká, ale to taky nebude navěky. Platit parkovné prostě dneska nebudeme.

Na recepci mi hlásí 2. nebo 3. patro, kdo by jim přes to sklo rozuměl?!? (pochopitelně to bylo to 3. patro) Dole míjím automat na poplatek…tohle už by mi asi neprošlo, i kdyby to mělo být vyhozených 30 korun, dolů už prostě určitě znovu jít nechci! Jen to umět ovládat. Štěstí, že tam byli jiní, kteří taky chtěli lístek. (Abychom měli jasno, poplatek po nás pak přeci jen chtěli.)

Každopádně to všechno jsme absolvovali, abychom se od paní doktorky dozvěděli, že má u Fífy – vzhledem k tomu, že jsme oba rodičové alergici - podezření na atopický ekzém. Což by se mělo do půl roku projevit. V případě, že se tato hypotéza potvrdí, čeká nás přísná kontrola potravin a zkoumání alergických reakcí. Podle seznamu nevhodných věcí plných alergenů, budeme zřejmě vyrůstat na okurce a melounu. Nejlepší na tom je, že bych to měla začít dodržovat i já, když plně kojíme. Není to paráda?!?! Člověk by neřekl, že jsem po takové akci měla ještě chuť jet na Smíchov, představit Fífulu Kláře do iDnesu a Lukýnovi do Seznamu.

pondělí 23. března 2009

Kontrola kyčlí číslo 2.

Začíná nám týden „doktorů“. Dneska je to kontrola kyčlí, kam s námi vyrazila i Verun s Daníkem. Pořád je všechno v pořádku, i tak ale ještě musíme přijít i příště. Hlavně že to máme za sebou a můžeme den zakončit shoppingem (ve Štěrboholích).

neděle 22. března 2009

Family shopping day

Dneska jsme si byli zashoppovat v Kotvě. V plánu to bylo v podstatě už včera, ale Daník si změnil spací návyky, a tak jsme museli akci přeplánovat. Cílem byly Crocsy a nechtíc jsme objevili nový dětský obchůdek Obaïby, v němž se nám všechno moc líbilo. (Všem současným i budoucím rodičům vřele doporučujeme!!!) Tak jsme si zautráceli a hurá domů. Stejně jsme s tím, jako tradičně, strávili skoro celý den.

(Btw. na oběd jsme chtěli do Palladia, ale byla tam nějaká akce s Mahulenou Bočanovou, takže jsme nakonec skončili v místním fastfoodu, místo tradiční „kantýny“. Taková smůla :o((()

pátek 20. března 2009

Anička nám kazí plány

Na tento pátek si hodně lidí vzalo volno (teda kromě Míši ;o)). Dopoledne jsme měli plavání a původně jsme byli domluveni ve 4lístku na setkání s Hankou a Aničkou. Anička ale včera večer kopla mámu do prsou a teď to Hanka léčí. Podle všech informací výborná záležitost. Asi budu muset Filípa na přebalovacím pultu víc hlídat. Pro dnešek ho ale do kočáru na hlídání vyfasovala hodná teta Jana ;o)) No a když jsme takhle krásně šetřili síly, mohli jsme je vyčerpat ponocováním se Skalákovými, když už nám dneska udělali nákup. Hlavně že si rozumíme ;o))

čtvrtek 19. března 2009

Sněží, sněží, kdo kolem běží?!?!

Překvapivě opět nasněžilo, to ale nemění nic na tom, že je potřeba vyvětrat ty naše ratolesti. Jinak s nimi totiž není k vydržení ;o)) Aspoň tak to evidentně má kromě nás i Eliška s Prokůpkem a Peťula s Marečkem ;o))

středa 18. března 2009

Boj o rodičovský příspěvek

Dnes jsme se s Verun a Daníkem vydali na velkou výpravu „do města“. Cílem bylo odevzdat žádost o rodičovský příspěvek. Mise nebyla dokončena. Otázkou je, jestli jsem blbá já nebo paní z úřadu. A odpověď nechci slyšet ;o)
Každopádně je vždycky docela náročné všechno nabalit, v pořádku převést a sladit spací time obou kluků, aby bylo možné vyřídit potřebné záležitosti. Pak se člověk dozví, že v účtárně měli vyplnit ještě tohle nebo tamto, že datum má být úplně jiné, než člověk předpokládal, a že to hlavně stejně vůbec nemůžu odevzdat, protože jsem s tím na ně přišla PŘÍLIŠ BRZY. Tak nevím, jestli příště nebude pro změnu příliš pozdě :o((

pondělí 16. března 2009

Afrika se blíží

V pondělí se na skok stavil „děda“ Juchelka. Dovezl nám dárečky a vše, co máme odvézt. Už se nám ten velký výlet pomalu blíží.

neděle 15. března 2009

Jarní úpravy

Počasí se pomalu vylepšuje, přeci jen se asi blíží jaro, a tak se mohl Míša pustit do jarních úprav zahrady viz fotografie.



V sobotu se na chvíli zastavili Vránovic s historkami z Vietnamu. Nejdříve jsme je z nich museli pořádně dolovat, nakonec se nemohli zastavit. Asi proto, že bylo o čem povídat. Úplně všechno jsme si pak mohli přečíst u nich na webu.

V neděli se kluci vydali na nákupy do makra. Jestli údajně s námi chodí nakupovat nějaká hysterka, tak dneska byla zaručeně s klukama.

pátek 13. března 2009

Jak se žije na mateřské

Nevím, jestli jsme jenom my tak praštěné, nebo jestli tak nacvičují všechny maminy. Jedeme takhle vyzvednout bylinky k doktorce. Předchází tomu velké plánování, aby to vyšlo oběma klukům na spaní. Naložíme drobotinu, vyrazíme, překvapivě kluci opravdu oba usnou, takže u doktorky má Verun za úkol vyskočit a zaběhnout vše vyřídit. Já zatím jezdím po okolí, aby se kluci nevzbudili. Důchodci v oknech už určitě pojali podezření, že si obhlížíme, kam se večer vydáme krást. Pochopitelně je u doktorky plno a Verun musí dlouho čekat. My tedy dlouho jezdit. Ale zvládli jsme to. Kluci se prospali a my pak už jen zajeli k Verun do práce, ke mně do práce a pak hurá do solné jeskyně. Domů jsme jeli unavené víc než kluci, a to až tak pozdě, že na nákup jsme museli vyslat Míšu.

čtvrtek 12. března 2009

Pejsek dělá haf haf

Dneska jsme zaskočili za sousedkou Ivou, která má po operaci kolene. A ať není doma sama, vzali jsme s sebou i to naše potomstvo. To bylo veselo. Kesina si totiž párkrát štěkla o svou hračku, čož Daníka vystrašilo tak, že začal brečet. A pak ještě několikrát. Štěstí, že Filípovi je to zatím ještě ukradené. I když on si stejně vždycky najde důvod, proč zaplakat ;o))

středa 11. března 2009

Bereme "hodiny" plavání

Dnes jsme s Fífou absolvovali první plavání. O tom, jak to vypadalo Filípovýma očima si můžete přečíst zde. (Informovali jsme vás vůbec o tom, že si Fífa píše vlastní blog a že mu to jde moooc dobře!) Každopádně si myslím, že to bylo víc náročné pro mne než pro něj. Už abychom se dostali do stádia, kdy bude možné vymyslet hry, kdy se unaví pouze děti a dospělí zůstanou plní energie!!!

neděle 8. března 2009

Trocha hysterie

Původně jsme měli na víkend domluvené hlídání až z Beskyd, ale nakonec z toho sešlo, a tak jsme náš pracovní víkend museli zvládnout v základní sestavě. Zákon schválnosti zafungoval a Filípo byl v sobotu extrémně plačtivý a starost o něj tedy extrémně náročná. To znamená, že se objevily i chvíle, kdy jsem propadla hysterii, že tentokrát analýzu už prostě nestihneme. Naštěstí v neděli se nám to Fífa rozhodl vynahradit a vše nakonec dobře dopadlo. Ufff, že to ale byly nervy! Snad se to nebude hned tak opakovat.

čtvrtek 5. března 2009

U doktorů je někdy veselo

Filípo dneska ráno poprvé uchopil do ručičky hračku (oblíbenou myšku cestovatelku). Možná to byla náhoda, ale chvíli ji podržel a celou akci ještě jednou zopakoval. Holt se ráno převáděl před tatínkem, který tady dva dny nebyl, protože se toulal po autosalonu v Ženevě.

Taky mne dneska čekala kontrola po šestinedělí, kterou jsem si trošku posunula ;o) Holt jsem se pozdě objednala. V plánu bylo, že mi s hlídáním pomůže Verun. Ale u Daníka se objevily nějaké problémy s oušky, tak s ním ráno jela ještě k ušnímu, s tím, že se sejdeme až v Kunraticích. No a já kvůli Filípovo spaní vyrazila taky ráno a jezdila a jezdila po okolí, aby se ten náš chlapeček pěkně vyspinkal. No a při tom ježdění (mimochodem byla pěkná kosa), koukám, koukám jestli to náhodou s tím kočárkem není Hanka z TVD. A taky že jo. Takže jsme ji potkali nejen v porodnici, když jsme šli za Daníkem, ale po roce i u doktora na pravidelné prohlídce. Nakonec jsme všechny v čekárně pokecaly a domluvily si srázek a výlet do ZOO. Taky nám Verun povyprávěla o žertovném ušním doktorovi, který chvílemi chtěl a chvílemi nechtěl adoptovat jejich Daníka. Každopádně se mu moc líbil a měl obavy, aby Skalákovým tak krásného chlapečka někdo neukradl. Kromě diagnózy jim dal ještě tip, že by se Daník mohl účastnit castingů. Že by z něj nakonec nebyla baletka, ale herec?

neděle 1. března 2009

Samá práce a možná i trochu zábava

Dnes měl Filípo zase jednu vycházkovou premiéru. Poprvé byl venku bez rodičů, pouze s tetou Janou, Martinem (a s pejsky). My jsme zatím doma uklízeli pilně jako včeličky. A hlavně tedy ku…sky rychle ;o))

Odpoledne nás navštívili Vyskočilovi, takže jsme mohli dělat strašně chytré a zkušené rodiče, ale Filípo dobře ví, jak to s námi je, a tak nás schválně neposlouchal, aby tím demonstroval, že to s našimi radami a zkušenostmi nebude zas tak horké ;o)

Večer bylo na programu koupání, a jelikož už má Fífa zahojené nehtíky na palcích u nohou, mohli jsme konečně provést i otisk nožičky do sádrové formičky. Práce to byla nelehká a nevyšlo to hned napoprvé. Nicméně druhý pokus už zůstane na věky, neboť sádra tvrdne poměrně rychle a Fífa si jen tak manipulovat s nožičkami nenechá. Snad toho nebude jednou litovat ;o)