sobota 30. listopadu 2013

Zahájení adventu

Po delší době (přesněji po 2 týdnech) jsme zase zašli s Fílou na plavání. Nezůstali jsme u bazénu, ale údajně zase nikdo moc neposlouchal. Hm.

Z bazénu jsme jeli rovnou na nehvizdské hřiště, kde se dneska konalo zahájení adventu. Fíla tam chtěl být brzo, aby si mohl vybrat ten správný svícen, co vyráběli ve školce (škoda, že jsem jej hned po našem návratu z akce rozbil, když mi vypadl z rukou při vytahování z auta). Na akci byly připraveny zabíjačkové pochoutky (teda zas tak úžasné nebyly, ale hlad byl velký), spousta sladkostí (my donesli perníčky z již 4. dávky, zdobené ráno mnou a dětmi), svařák za 10 korun - díky tomu jsme měli docela hezké odpoledne. Po hromadném vypouštění balónků s přáníčky pro Ježíška (vypadalo to docela hezky) ve stanu (natřískaném, chtělo by to příště větší) probíhal program se soutěžemi pro děti. Nakonec jsme se s Fílou na poslední soutěž probojovali, byť jsme nevyhráli, odměna byla i tak (hračka - náklaďák s přívěsem na malá auta). Takže Fíla byl určitě spokojen. Kami dostala cenu útěchy - DVD ze Sluníčka s příběhy o zebře Zigby (nebo jak se jmenuje). Doma jsme si to hned museli pustit a překvapivě to děti zabavilo a zalíbilo se jim to.

středa 27. listopadu 2013

Whiskeria a perníčky

Zatímco já si užívám s Tomášem a Tomášem ve whiskerii ochutnávku "mírně" kouřových whisek, doma probíhá další kolo pečení perníčků s babi.



úterý 26. listopadu 2013

Babi jede ke kadeřnici

Babi se vypravila ke kadeřnici na Chodov, Soňa s dětmi s ní. Trvalo to asi o něco déle, než bylo původně plánováno, takže se všichni vrátili až někdy kolem půl desáté večer. A v autě nikdo neusnul...


neděle 24. listopadu 2013

Ledové království

Na dnešek měly děti slíbenou návštěvu kina. V Cinestaru bylo něco, co se nazývalo “Dětská neděle”. Už tam nikdy nepůjdeme. Byl tam sice klaun, ale ten nedělal nic jiného než že rozdával balonky. Přímo v sále se pak losovaly nějaké ceny, ale strašně se to táhlo, takže film nakonec začal až po asi půl hodinovém zpoždění. A to není pro tak malé děti nic moc, notabene když film samotný byl více než hodinu a půl dlouhý. Ale zvládli jsme to, byť se někdy po půlce začaly objevovat hlášky typu “já chci za mámou”.

Šli jsme tedy na Ledové království. Je pravda, že příběh byl malinko komplikovaný a zřejmě a) více pro holky - spousta princezen a princů a tak, b) spíše pro starší děti. Ale i tak Fíla s Kami shodně po skončení filmu tvrdili, že se jim to líbilo. Navíc to byl film ve 3D verzi - Fíla vydržel s brýlemi celou dobu, Kami přece jen někdy po půlce brýle sundala.

Zatímco my si užívali kina, Soňa byla na nákupech. Pak jsme společně vyrazili na nádraží, protože jsme k nám povolali babi Pavlu hlídat ty naše “nemocné” děti. Hned po příjezdu jsme ji ale zapřáhli, musela nám upéct koláče:-)


sobota 23. listopadu 2013

Zase nákupy

Děti jsou pořád nalomené, takže rušíme i dnešní plavání. Místo toho vyrážíme do Centra Černý Most na nákupy. Doma totiž už není co jíst. Začínáme ale v hračkářství apod. obchodech, kde se zdržíme tak dlouho, že před samotným nákupem jídla se musíme jít najíst. Kam jinam než do Mekáče.

Kami pak usíná ve vozíku, což pořád nevím, jestli je nebo není výhra. Každopádně již značně vyškoleni z minulých nákupů víme, že je třeba mít vozíky 2, takže to jakž takž dáváme. Ještě předtím, než unsula, mě Kami hledala a musela se pochlubit tím, že jí máma vybrala nové zimní boty. A zřejmě se Kamči líbily, protože už je nechtěla sundat.


pátek 22. listopadu 2013

Tetování

Tak mají obě děti tetování. Naštěstí jen krátkodobé. Jo, vlastně tomu neunikla ani máma:-)


neděle 17. listopadu 2013

Já jsem rychlost!

Dopoledne jsme ještě snesli dolů kytky, využili jsme toho a Soňa se snažila napravit to, co jsem já za pár měsíců neustálého zalévání pokazil - dost kytek je přelito, takže se asi nemají úplně nejlíp. Hlíny ale máme jen trochu, takže na všechny se nedostalo a musejí ještě asi týden, ne-li déle, vydržet.

Na půdu jsem schoval foto-pozadí, Fíla musel jít se mnou a objevil tam dlouho nepoužívanou hračku - kamion na převoz aut. Hned si ji musel vzít dolů. A všiml si tam taky autodráhy, kteřá už taky dlouho nejezdila. Nakonec - proč ne. Snesli jsme i tu a bylo o zábavu na skoro celé odpoledne postaráno. Bál jsem se, jestli to vůbec ještě bude fungovat a jak si s tím děti budou hrát. Přece jen Fíla svého času jezdil raději bez ovladačů jen manuálně. Naštěstí je to chytlo na elektřinu a závoďáci obkroužili několik set kol a při té příležitosti několik_set_krát vyletěli z dráhy. Fíla se většinu času smál tak, až jsem se bál, že se zadusí. Kami se statečně přidávala i v této části.

Po krátké procházce (venku je hnusně, mrholí a je docela zima) jsme zakotvili u pomalejší jízdy - Fíla postavil fakt povedený okruh pro vláčky. A, překvapivě, jsme na dráhu pustili vláčky na baterky, jen jsme je malinko usměrňovali.


sobota 16. listopadu 2013

Fotomaraton

Ráno krátké dilema, zda Fílu pošleme na plavání nebo ne. Přece jen má nudli u nosu. Nakonec jsme rozhodli, že ne, že zůstaneme všichni doma.

Děti si užívaly velkého prostoru, který v obýváku vznikl přestěhováním věcí a začali tam řádit na skákacích konících, s auty apod.

Kolem 11 dorazil náš rodinný fotograf, tak jsme rychle dokončili přípravy (nastavení pozadí, umístění pohovky apod.) a zároveň i první zájemci (Makulovi) o fotografování. My jsme byli někdy kolem šesté večer poslední, mezitím se u nás ještě vystřídali Skaláci, Čejkovi a Kočkovi. Uf, myslím, že si Pája takhle hodně už dlouho nezafotil:-)

Děti to zvládly docela dobře, bál jsem se, že budou extra protivné, jak si jich budeme všímat méně než obvykle. Ale přesuny nahoru a dolů, nějaké to hraní s Daníkem apod. nakonec znamenaly, že to oba zvládli na jedničku (možná teda bez hvězdičky).

Každopádně děti usnuly, Soňa s nimi a mi nezbývalo nic jiného, než zase v obýváku vše (teda skoro vše) vrátit do původního stavu. Uf. Na druhou stranu - už jen lehce přetřeme prach a vánoční úklid je za námi…



pátek 15. listopadu 2013

Přestavba v obýváku

Děti to zabalily docela rychle, takže se můžeme vrhnout na přestavbu našeho obýváku. Ale jen dočasnou. Zítra totiž bude u nás probíhat fotografický maraton. Takže jsme přestěhovali stůl, židle, odnesli většinu hraček nahoru, stejně tak i květiny a tak. Zkrátka dole nezůstalo skoro nic tak, jak jsme (jste zvyklí).

pondělí 11. listopadu 2013

Bronzová svatba

Tak už jsme 8 let manželé. To to letí… Soňa mi s dětmi přichystala překvapení, upekli perníčky. Srdíčka a tak. Ale nestihli to úplně, resp. jsem si jich pár musel vykrojit sám, stejně tak pak i nazdobit. Ale perníčky byly, jako vždy, výborné. Děkuju!

Fíla pak do vany donesl barvičky na obličej, co jsme dostali minulý víkend v Hrdlořezích. Mělo to ale pár chybiček. Nejenže se barvičky lámaly, ale hlavně pak nešly moc jednoduše dolů. To bylo křiku! Na druhou stranu do té doby byla s mým líčícím uměním spokojenost.

Jo, a ještě musím zmínit jednu věc. U Soni v práci začali řešit malinko jinak služby, takže bude mít pár dní od 11. S tím je ale spojena nustnost Kamčiného přespání ve školce. Byť to byla dnes premiéra, Kamilka to zvládla s naprostým klidem a přehledem. Šikulka je to!



neděle 10. listopadu 2013

Turbo

Rozhodli jsme se dnes vyrazit s dětmi do kina na “Turbo”. Nějak se nám nedařilo vyrazit úplně včas, tak to byla turbo jízda. Ale stihli jsme to, i když pán pokladní se hodně snažil, abychom začátek filmu nestihli. Usedli jsme do sedaček, koukli se na ukázku z nového 3D filmu “Putování s dinosaury” a film mohl začít. Ideální kombinace. Soňa s dětmi ještě stihla koupit bonbony a džusík, takže byla celková spokojenost.

Zatímco já s Fílou a Kami seděl v kině, Soňa řešila nákupy. Ale film byl dlouhý “jen” hodinu a půl, takže to všechno nestihla. Ještěže je kousek od kina hrací koutek, tam se našim dětem líbí a vydrží si tam hrát opravdu dlouho. Jen kdyby tam nebyli takoví jedinci, co jim berou kostky…

Každopádně film byl docela v pohodě, po minulých Letadlech jsem měl opravdu docela nízká očekávání, možná i díky tomu jsem byl příjemně překvapen. Ne že by to byla nějaká bomba, příběh byl velmi jednoduchý a prakticky stejný jako Auta či zmiňovaná Letadla, ale docela jsem se bavil. Už se ale těším, až půjdu do kina na nějaký, klidně dětský, film s jinou než závodní zápletkou.


sobota 9. listopadu 2013

Aby nebyl hlad...

Dopoledne jsme klasicky vyrazili na plavání. Už méně klasicky nás ve Čtyřlístku holky nechaly samotné a jely do Holešovic kupovat zimní boty. Po včerejší večerní kontrole jsme totiž zjistili, že Fíla už ty loňské asi neobuje. Zatímco tedy holky utrácely, Fíla statečně bojoval v bazénu. Byť instruktorka nebyla obecně s hodinou nadšená, já myslím, že se Fíla snažil (rozhodně více než ostatní kluci v bazénu). Bylo to prostě na zlatou medaili. Ze Čtyřlístku jsme ale tentokrát nejeli přímo domů, nýbrž jsme se stavili v Europarku. Lednice je doma vybílená, navíc jsem si říkal, že by stálo za to zkusit využít aktuální nabídku Blažka na oblečení. To jsem ale netušil, že košile u něj už stojí 2500 jedna… To nebývalo. Každopádně zásoby jídla jsme nabrali dostatečné (Soňa dokonce nejprve tvrdila, že ty jogurty, co jsme nakoupili, nikdy do lednice nemůže dát; to víte, že nakonec dala…). Původně jsme plánovali, že bychom se možná sešli s Čejkovými, abychom tentokrát opravdu něco zahráli. Jenže jsme byli oba se Soňou hotoví akorát tak na spaní. Takže jsme se ještě rychle vydali i s dětmi ven, aby se malinko unavily. Cestou domů jsme se pak ještě krátce k Čejkovým přece jen stavili. Byli možná malinko překvapeni, i tak měli pro Soňu nachystanou výbornou dýňovou polévku a pro Kami a Soňu svíčkovou s knedlíkem:-) Prostě taková standardní sousedská krátká návštěva…


neděle 3. listopadu 2013

Hrdlořezský Halloween

Po obědě jsme vyrazili do Hrdlořez k Filipovým. Resp. u nich to byla jen mezizastávka (taková pohodová, neboť naše děti se zabavily s Klárkou a většinu času jsme o nich nevěděli) před tím, než jsme se vydali do tamní sokolovny, kde už (zřejmě tradičně) byla nachystaná stezka odvahy. Chvilku jsme si počkali, než se vše spustilo, a vydali se na okruh kolem hřiště. Byla už samozřejmě tma, navíc docela frišno. Prvním “strašidlem” na trase byl vodník. A Kami to hned takhle na začátek stačilo. Bulela a bulela a už se od Soni nehnula ani na krok. Zato Fíla byl statečný a odvážný jak jen to šlo. Taky si sám cestou neustále nahlas připomínal, že “to jsou jen převlečení lidi a žádná strašidla”. No když myslí…

Hrajeme si s Legem

Klidné hraní s Legem. Je to vždycky super. Obzvláště, když ti dva spolupracují a hrají si spolu...




sobota 2. listopadu 2013

Nehvizdská dýně

Konečně zase víkend. Fakt jsem se už těšil, abych si konečně odpočinul od všech těch prezentací v práci.

Dopoledne je program jasný, jdeme na plavání. Fílovi to docela jde, na závěr skáče docela povedené šipky. To si samozřejmě zaslouží medaili, zlatou, jak jinak. V herničce pak jsme skoro sami, ale naše děti jsou schopné udělat i tak slušný kravál…

Po krátké zastávce doma vyrážíme na Nehvizdskou dýni, tradiční to setkání v místní sokolovně. Pro děti jsou klasicky připravena stanoviště, na kterých plní různé úkoly. Přišlo strašně hodně lidí, takže všude docela dlouho čekáme, ale děti jsou naštěstí v pohodě a nijak jim to nevadí. Hlavně, když na závěr dostanou odměnu.

Tím ale dnešní program nekončí, následuje lampionový průvod (máme sice 2 děti a 2 lampiony, ale nakonec nesu jeden já a druhý si půjčil Daník). Velmi početná skupina čítající několik set lidí se vydává na hřiště, kde je připraven ohňostroj. Kami je z něj celá vyplašená. To Fílu těsně před začátkem ohňostroje vyplašil pořadatel, který jej nechtěl pustit na místní dětské hřiště, protože se odtamtud odpalovaly rachejtle.

Po návratu domů se snažíme co nejrychleji zpacifikovat děti, což se ne úplně daří. Každopádně někdy po půl deváté přijdou Čejkovi a o chvíli později ještě Skaláci, abychom poseděli a pořešili problémy lidstva. Těšil jsem se sice na nějakou hru, nakonec ale na žádnou nedošlo. I tak to byl příjemný večer. A vlastně i celý den.




Táta a máma

Kdybyste nevěděli, tak to jsme my - táta (vlevo) a máma (vpravo). Viděno očima naší malé Kamči.