čtvrtek 30. listopadu 2006

Mmotion a sraz ČIÁků

Listopad a prosinec, to je obvykle samá vánoční besídka. Takže po rozlučce s Bárou byla pro změnu besídka s ČIÁky, které už jsme zase nějaký ten rok neviděli ;o). Míša měl sice o plné ruce práce, protože se mimo to konala výstava aut Mmotion, na které lexus nesměl chybět. Ale nakonec se na srázek taky dostavil. Nicméně já jsem tam dorazila podstatně dříve s Jiříkem. Ten den byla ještě nějaká návštěva v Nehvizdech, takže jsem pak už ani nejela do práce a Jiřík byl tak hodný a vyzvedl mne cestou U zeleného ptáka. K některým tvářím už ani nezvládám přiřadit jména… Lepší už to holt asi nebude. Každopádně už je mezi bývalými kolegy hodně tatínků a maminek, někdy i vícenásobných ;o). Vzhledem k celému nabitému týdnu jsme však odcházeli docela brzy a možná jsme tím přišli o některé, kteří dorazili mnohem později. Tak zase za rok…

Rozlučka s Bárou

Nebudu to protahovat. Začali jsme tradičně v Kabinetu a skončili tradičně v Infinity. Tančil tam s námi jako o život i Libor Bouček. Nicméně i přesto DJ skončil neúprosně ve 3 hodiny a my vyrazili MHD prostředky do svých domovů. U nás už hezky spinkal tatínek, který byl na cestě do Německa. Příchod kolem 4. hodiny 30. listopadu, a ráno v 7 hod budíček – Míša vstával do práce, po půl osmé snídaně s taťkou, který chtěl co nejrychleji vyrazit. A pak hurá do práce ;o).

středa 29. listopadu 2006

ExAtlas

Občas se tak sejdeme s lidmi z Atlasu a vypadá to, že nás bývá u stolu stále víc a víc "ex". Momentálně se k nám hodlá přidat Bára. A to znamená, že se musí vymyslet dáreček. Tak jsem se toho ujala a něco jsem vymyslela. No a ostatní to odsouhlasili. Mělo se jednat o dokumentární krátký film "Po stopách Báry Patákové". Jelikož to nás Bára překvapila vyhlášením rozlučky na 29. 11., nezbývalo moc času. Takže jsem se v pondělí po práci dostavila do Atlasu, zabrali jsme tam Pájovo-Petrovu kancelář a pak to začalo. Někteří se bohužel nemohli zúčastnit. Rozhodně s velkou lítostí. Nicméně zbytek se nedal zahanbit a myslím, že si dokázal "naběhnout" svými hláškami za všechny. Každopádně děkuji účastníkům Honzíkovi, Milanovi, Filipovi a Jirkovi, a speciálně pak Pájovi, na kterého zbyla práce nejtěžší – sestříhání. Doufáme, že se nám výsledek aspoň trošku povedl a že splní svůj účel -> bude jednou dobrou vzpomínku na to, s jakými exoty Bára v Atlasu musela spolupracovat.

No a kdyby nic, tak jsem se aspoň podívala, jak se to od mého odchodu v Atlasu změnilo. Nová recepce apod.

neděle 26. listopadu 2006

Pozdní oběd v SushiBaru

Objevily se u nás nějaké luxusní poukázky do SushiBaru, a tak jsme já, Míša, Verun, Péťa a Honzík vyrazili na pozdní oběd. (Vždycky nám to strašně trvá, než se někam vypravíme.) Překvapilo nás, o jak malý bar se jedná. Bar se nachází na Újezdě, blízko místa, kde bydlel Ian a posléze i Raďa. Obsluha byla velmi příjemná a kdybychom tušili, že jako pozornost podniku dostaneme předkrm (opět takový, který se množstvím vyrovná celé večeři), určitě bychom si objednali méně. Péťa vyzkoušel nějakou polívku ze škeblí, Míša si taky dal, ale nějakou méně „exotickou“. Pak přišel předkrm a nácvik práce s hůlkami. Každý jsme si našli svou metodu a snědli rybu i přiloženou zeleninu (včetně tmavomodré cukety, nebo co to bylo). Jinak já jsem neodolala lososu s karamelovou omáčkou – VÝBORNÁ záležitost, ale musela jsem se rozdělit s ostatními, tolik toho bylo hodně hodně moc. Zbytek měl objednán talíř různých „závitků“. S lososem, zeleninou, chobotničkami … prostě se vším možným. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to. Skalák k tomu testoval ještě nějaký „exotický“ nápoj, ani už nevím, z čeho to bylo. Vypadalo to jako kokosové mléko a bylo to v plechovce. Při odchodu jsme s Verun dostaly růžičku a hurá domů. Nebo ne?!?! Dobře, vysadili jsme růžičky, aby nezvadly, a vyrazili ještě do obchodů.

neděle 19. listopadu 2006

Prodloužený víkend

17. listopadu je státní svátek a my se rozhodli uskutečnit naši (letos zřejmě poslední) cestu na Moravu. Přeci jen 3 dny volna jsou více než 2, tak bychom toho mohli více stihnout. Raďa zůstala v Praze, 18. 11. odlítala za Ianem do Londýna.

V pátek jsme stihli pálení listí u Veličkových (výborná záležitost) a večer jsme navštívili Zdeněčka (toho času doma sám, mamka byla na školení). U příležitosti opožděné oslavy Zdeněčkových narozenin jsme si otevřeli lahvičku vína. V sobotu jsme stihli nějaké malé nákupy, především ve F-M (stánek s koženými výrobky byl tento víkend nesporným vítězem). Při té příležitosti jsme tradičně pozdravili Roberta. Káťa v práci nebyla. Nicméně kolaudace u Káti a Roberta je prý možná – pokud si ovšem doneseme něco, na čem budeme sedět. Pak už jsme dorazili k taťkovi na oběd, popřát k svátkům či narozeninám, které jsme dříve nestihli vyřídit. Uskutečnili jsme také výlet do cukrárny. Ovšem původní varianta u nádraží byla zavřena. A ovocno-zmrzlinové poháry pro holky evidentně moc nejsou. Aspoň víme pro příště ;o)

V neděli už jen výlet do Kopřivnice do muzea automobilů. Tentokrát se Zuzkou, Láďou, Jankou a holkama. Muzeum si zřejmě nejvíce užili Míša s Láďou. Míšovi se nejvíce líbila Tatra z expedice kolem světa -> jo vzpomínky bývají silné. (Za odměnu, že nezlobil, mu Janka koupila model, který si asi časem z nostalgie slepí.) Zbytek byl odměněn obědem ve staročeské restauraci v Lískovci. Já jsem za odměnu měla povoleno po Terezce dojíst polívečku. Jídlo bylo výborné a bylo ho hodně. Odvážně jsem se pustila do kuřecího na smetaně s kyselým zelím… Kombinace překvapivá, leč velmi chutná. Byla fuška to sníst všechno. Ostatní si dali nějaký špíz. Míša si stěžoval, že má menší porci než ostatní. Stejně jako ostatní si pak zbytek nechal zabalit ;o) Takže pak měli u Prachařů i Veličků ještě chutnou večeři.

Pak už jen rozlučka u všech a hurá zpět na Prahu. Tentokrát jsme nevezli jen samotného "pána z ministerstva", ale také Lukýna a Tomáše, kteří si toho v autě měli tolik co říct, že jsem mohla zůstat sedět celou cestu na předním sedadle. (Aspoň jsem se zase trošku posunula v Lumines, z čehož měla radost i Janka. ;o)))

čtvrtek 16. listopadu 2006

Potomci lidí

V rámci svého pobytu v Čechách nemohla Raďa vynechat kino. To je snad jasné. Ani nevím, co všechno stihla shlédnout, každopádně my se s ní vydali na Potomky lidí. Že prý podle předlohy P. D. Jamesové. (Dle malého průzkumu to jméno obvykle lidem nic neříká, no my s Raďou měly jasně před očima obraz a v uších hudbu detektivek s Adamem Dalglieshem, speciálně dílu Zahalte ji tvář.) To byl možná důvod našeho příliš vysokého očekávání, které nebylo naplněno. Asi k tomu napomohly i příliš pozitivní recenze. Raďu potěšil aspoň samotný Clive Owen. Jinak tomu chyběl závěr a poučení. V tomto směru mne určitě víc uspokojil film Skrytá identita, který v sobě aspoň nějaké malé poselství měl.

neděle 12. listopadu 2006

Raďa in Prague

12. listopadu nás přijela navštívit Raďa. Po dlouhé době zpět z teplých krajin. Bohužel ji místo sněhu přivítaly relativně teplé dny. No snad příště! Pochopitelně bylo potřeba řádně oslavit výročí svatby i s Verun, a tak jsme si i s Raďou udělali výlet do indické restaurace. Míša nadšen z gastronomického zážitku v Budapešti prostě nedal jinak. Měli jsme jen drobné problémy s parkováním a pak malé "zaškobrtnutí" při cestě do restaurace. Fakt nevím, proč lidi kradou lavičky, hajzli jedni z děcáku!
Každopádně jsme se najedli v indické restauraci Rasoi a bylo to opět náročné. Fakt nevím, koho napadlo objednat předkrm. Ale začínám zjišťovat, že by obvykle předkrm stačil. Pak přišly nějaké 3 malé misky, včetně kuřete vindaloo, a s nimi klasický problém "kam s tím". Něco jsme snědli a něco jsme si přeci jen museli odnést s sebou domů. Bylo to dobré, ale bylo toho moc. Tak už to obvykle bývá... Ovšem počítám, že příště dopadneme úplně stejně. Jsme prostě nepoučitelní!

pátek 10. listopadu 2006

První výročí naší svatby

11. listopadu 2006...co naplat, konalo se 1. výročí svatby. Verun si odjela někam do pryč a zbylo nás 3. Přijeli jsme zničeni po pracovním týdnu. Nákup potravin vzdal i Skalák, který přijížděl hodinu po nás a odvážně to vzal na parkoviště i k hypernově. Fronty u pokladen "na vlastní oči" ho přesvědčily, že zas takový hlad nemá.
Pak to chvíli vypadalo, že všichni odpadneme a půjdeme se pořádně vyspinkat. Nabrali jsme ovšem druhý dech a rozhodli se zahrát si mariáš. Výborný nápad! Zhruba po 3 lahvích červeného vína na nás Skalák vytáhl svůj mariášový trik - byl to asi první aut v dějinách mariáše. Kromě sebe odrovnal Skalák i nás. Čtvrt hodiny jsme měli co dělat, abychom se nepočůrali smíchy. Pak přišla na řadu vodka. Po kolečku "z flašky" se Skalák rozhodl pro variantu "bílý medvěd". Taky výborný nápad! Mezi tím se dojídaly veškeré zbytky z obou ledniček (různé historické salámy apod.), později došlo i na zásoby spolubydlícího Petra. Mezi tím nějací sobi i jiné scénky. Bohužel zaznamenáno pouze na Míšův mobil, protože se mi z nějakého nepochopitelného důvodu nepodařilo vložit kazetu do kamery. (Do dneška tomu nerozumím.) Poté, co si Míša byl vyřídit nějaký telefonát na záchodě, jsme zavolali i synkovi. Nevím proč si to někteří vůbec nepamatují, nicméně Honzík to potvrdil. A to je nejdůležitější. Pak nás Skalák poslal spinkat, že prý uklidí to sklo, co stihl večer rozbít. Ovšem nepodařilo se. Za odměnu jsem mohla ráno uklidit koupelnu. Hurá! Kluci se při tom netvářili na dvakrát a střídavě popolehávali. Plánovaný výlet do obchodů se z ranních hodin přesunul na 15 odpoledne. No, snad se nám oslava příští rok povede stejně dobře ovšem s menšími následky.
Btw. Verun slavila na diskotéce zhruba do třetí hodiny ranní, což byl důvod, proč nám kolem jedné ráno nezvedla telefon.