pátek 30. dubna 2010

Home Sweet Home!

Let jsme zvládli v pohodě. Ráno se malý nenechal vyrušit světlem ani cateringem a spal si klidně dál aspoň do té půl šesté, když to jinak nejde. Na letišti nás trošku Frantíci naprdli při bezpečnostní kontrole. Nejprve musel malý odevzdat autíčko, které muselo do scanu, a pak jej nutili, aby kontrolní branou prošel sám. „Vezmete mi autíčko a pak mámu? A kde je důvod vás mít rád???“ Loni jsme kvůli důkladné „germanské“ kontrole nestihli let, letos jsme to pojistili dlouho lhůtou čekací ;o)) Malý byl s výhledem na letadla, busy, auta a traktory spokojen a pořádně se před letem vyběhal. Mně by nevadilo, kdyby byla zóna lépe vybavená. co se obchůdků týče ;o) Whatever. V letadle jsme chvíli čekali na povolení ke startu, pak to ale malý vzdal a zalomil a spal a spal a spal…po celou dobu letu, po přesunu k vyzvednutí zavazadel, po přesunu do kočárku…no vzbudil se až při přesunu do autosedačky. Pak jsme si dali „obědovou“ pauzu v Toyotě. (Btw. myslela jsem si, že na bramborové kaši není co zkazit, ale evidentně to byl omyl, štěstí, že brambory obsahuje taky česneková polévka ;o)
Následoval přesun na hlavák, odkud mamka pojede domů za Zdeněčkem. Ale hromadná přeprava byla v pátek tradičně docela vytížená, takže máme do odjezdu ještě dost času. Ten trávíme na místním dětském hřišti, já částečně v obchodě, no a pak ještě na hlaváku v občerstvovací zóně. Ale pak už následuje loučení na peróně (ty vláčky přeci musíme zkontrolovat) a přesun domů do Nehvizd.
Vypadá to, že si malý pamatuje už poslední odbočku a cestu do kopce. Po vystoupení z auta se bezomylně vydává na procházku kolem Čejků a Mušků a dál…ale na druhé straně vidíme Danču s Verunkou, takže procházka se prozatím nekoná ;o) Každopádně je potřeba vyložit auto a okoupat dítě dříve, než padne únavou, čili pro jistotu raději hned.
Od Verun máme v ledničce samé dobroty a malý si po dlouhé době dává taky chlebík se šunkou. Následně ještě zapečené těstoviny, které nám Verča taky nachystala. To už jsou u nás i s Daníkem a začínáme „sdílet dojmy“ ;o) Před večerkou se stihneme přivítat ještě s Čejkovými. No jo…HOME SWEET HOME!

čtvrtek 29. dubna 2010

Last day in Africa

Místo plánovaného shoppingu s mamkou celý den balíme a Míša jezdí po doktorech, aby let domů ve zdraví zvládl. Večer trošku nervíky. Let jsme tak tak stihli, protože si Míša myslel, že jedeme o hodinu později. To už mi prosím nedělejte!!! Ještě že byl malý pak v letadle v pohodě a hrál s Mikovým (15měsíční soused/pasažér) autíčkem až do třičtvrtě na deset, pak odpadl. Výměnou jsme poskytli k dispozici naše hračky a tak se stalo, že se Čejkovic úžasný žlutý kamion zřejmě posunul zase „o dům dál“ a bude teď zpestřovat den Mikovi. Snad z něj bude mít stejnou radost jako náš Fífula.

Jinak jsme v letadle museli usínat na podlaze, ale to už je detail, hlavně když jsme usnuli bez velkého mučení. Večer kolem 2-3 byla drobná krize, vyjasnili jsme si, že odteď bude Fífula spát jen u mne na klíně a dál byla pohoda. Teda až na to, že v této pozici se já rozhodně nevyspím. Co už ale nadělám.

středa 28. dubna 2010

Last day in Cape Town

Poslední den v Kapském městě. Dneska se jen poflakujeme. Malý vstal později než obvykle, pak jsme se balili, takže do města jsme vyrazili až kolem 9-10 hodiny. Ostatně v místě našeho ubytování dnes foukal vítr „až praštělo“, tak ani nebylo kam spěchat. Překvapivě dole „u vody“ (rozuměj u oceánu) bylo krásně. Tak jsme poseděli tuhle a támhle. Míša nám popovídal o svých bolestech, které se zhoršují a zhoršují. Přemístili jsme zase pár kamínků, než si babi dala v přístavní restauraci kafíčko (btw. výjimečně jsme byli obslouženi docela rychle a kvalitně, že by to bylo obsluhou bílé pleti???)

Pak už jen cesta na letiště a návrat do JNB. Na letišti jsme se ještě chtěli občerstvit v místním Mugg & Bean "fast" foodu (ve zdejších poměrech je toto označení jako dobrá ironie). Obsluhovali nás černoši, takže z toho nakonec byl kvalitní selfcatering v letadle. Ještě že nám to nezabavili při kontrolách a že nám to nesnědli závistiví spolucestující, byla to fakt mňamka (že by to proto tak dlouho trvalo??).

Jinak malý usnul až ke konci letu, tzn. spal cca půl hodiny lehce před 5 hodinou. Suma sumárum to znamená, že večer po příjezdu byl fit (na rozdíl od nás ostatních) a vypadal, že půjde spát až kolem půlnoci. Naštěstí se nechal přemluvit už po 9. hodině. Ufff!

úterý 27. dubna 2010

Fishing & Kissing

Po vydatné snídani jsme vyrazili směr Waterfront, tj. blíže k vodě, do přístavu. Na úvod jsme si dali trochu hysterie při parkování a následně trochu panadolu pro zklidnění (asi to budu užívat taky, ať nejsem na ostatní tak protivná!). Hned ze startu nás přemluvili na výlet lodí. Zdálo se to jako dobrý nápad, ale mladého pána rozhodila hlasitá „paní trouba“ a silný vítr. Asi si na takový výlet ještě nějaký rok počkáme, než se nám bude líbit. No co, když se to prospí, tak to není zas tak špatná záležitost. Ostatní zatím stihli okouknout tuleně (vyvalovali se na bójce), delfíny, velrybu (tu já už neviděla) a pirátskou show, na kterou nás původně utáhli a která byla nakonec asi tím nejslabším článkem celého výletu. Někdo to dělat musí, že ;o)) Pak byl odhlasován přesun na pláž. I přes pád do vody, přímo za rukama, rovnou obličejem dolů, se tato záležitost Fífulovi moc líbila. Že bychom letos vyrazili ještě někam k moři??? Uvidíme.

Nicméně sluníčko je silné a i když fouká osvěžující vánek, nesmíme se nechat zmýlit a po hodině raději odcházíme prohlédnout si místní velké akvárium. I to slaví u malého úspěch. Aby ne, když hned ze startu tady dostal pusu od jedné 8leté černošky a když se tady mohl válet, jak chtěl, na bílé kraťasy nehledíc, že ;o))

A máme další krásný den za sebou. A abych nezapomněla, mamka bude mít zřejmě šťastný rok, ne-li několik let za sebou, neboť na ni před večeří padl velmi luxusní ptačí kakanec.

pondělí 26. dubna 2010

Cape Point

Plán dne: kontrola tučňáků a výlet na Cape Point, odpoledne se uvidí. A taky že jo…Vyrazili jsme ihned po snídani a ještě před 10 hodinou byli u tučňáčího výběhu. Od rána krásně svítilo, jen cestou byla vidět pěkná mlha, co se držela mezi pevninou. Nikoho asi nepřekvapí, že právě tam byl zmíněný výběh. Napsala bych, že byla mlha jako v prdeli, ale to bych kecala, byla mlha jako v „God´s Window“.

No nic, přesuneme se na Cape Point, kde je mlha úplně stejná. Jen se tam můžeme v klídku chvíli přehrabovat v kamíncích a v klídku dobře naobědvat. Sice pod dohledem nedočkavých ptáků, kteří se prali o sebemenší drobečky, ale co už naděláme. Čas tak pěkně uběhl a začalo odpoledne a VIDĚLO SE. Mlha opadla, aspoň z jedné strany útesu, takže walking tours byly příjemné. S Míšou jsme si dali nějaký ten kousek navíc, zatímco mamka s Raďou hlídaly spícího Fífulu. Po poledním spaní a návratu z lighthousu byla odhlasována cesta autem na Cape of Good Hope. Tam jsme si taky kousek vyšlápli, prostě taková vyhlídková procházka, akorát mamce by toho vyhlížení prý stačilo i míň. Malý zase zvládal procházky vyplňovat holubičkami. Taky jsme zde smočili nožky v oceánu, někteří bohužel nedobrovolně.

Na závěr cesta zpět za tučňáky, kteří se ovšem někde schovávali, takže nám nezbylo, než si užít pláže a oceánu. Pro malého to byla premiéra a docela si to užíval.

A ještě klasická přežírací večeře. Tentokrát v Brasse Bellu. Malý už byl docela hotový, takže se nakonec rozhodl usídlit na podlaze, což jsme rezignovaně akceptovali do chvíle, než dorazilo větší než malé množství hostů. Pak už jsme raději taky vyrazili k domovu.

Dítě pořád vypadalo živě, ale nakonec se nechalo uspat, přeci jen už bylo po 20 hodině, což je v Africe pro něj nejvyšší čas.

neděle 25. dubna 2010

Welcome to Cape Town

Ráno odjezd na letiště, Hayden se nás pokoušel vystrašit, ale nakonec nás dovezl na správné místo ;o) Po příletu jsme se seznámili s naším stařičkým mercedesem, který nás měl následující 4 dny vozit po Kapském městě. Snad to těch pár dnů ještě zvládne. Stejně jsme o jeho stavu neměli žádné iluze, na rozdíl od ubytování. U toho se ale iluze při příchodu rozplynuly o dost rychleji, než to dělají místní mraky a mlhy. Zachránila to ovšem procházka po pláži a večeře při západu slunce.

Před tím jsme ovšem stihli ještě výlet lanovkou na Stolovou horu (je opravdu rovná jako stůl). Překvapivě se z jízdy lanovkou Fífulovi líbilo, když mu z otevřeného okna foukal vítr do obličeje (člověka nikdy nenapadne, co ty děti nejvíce zaujme ;o)). No a na Stolové hoře to byl úplný ideál. Procházky po velkých šutrácích jsou teď vůbec úplně nejvíc nejoblíběnější. Taky jsme se díky obětavosti při Fífulově neustálém "manuálním" doprovodu naučili vycházet a scházet menší schody. To vůbec není špatné!

sobota 24. dubna 2010

Shopping day

Konečně Míšův slíbený shopping. Ráno potraviny ve Woolworth, odpo v Sandtonu. Zažili jsme teda i větší úspěchy, i tak jsme si nějaké kousky odnesli. Odpoledne už jsme se však jen připravovali na zítřejší let do Kapského města.

pátek 23. dubna 2010

Back to JNB

Dopoledne rychlobalící akce (pomalu se lepším, tentokrát nebylo nutné využít náhradního prostoru u mamky v kufru). Při balení shledávám svou zásobu naddimenzovanou, Míšovu relativně akorát, Fífulovu nadoraz!!! To jen tak pro přehled. Kolem 10 hod jsme překvapivě hotovi a naloženi (jen poznamenám, že malý je vzhůru tradičně od 6, takže má za sebou již několik procházek a taky jedno veřejné focení, když prý je tak roztomilý). Vyrážíme zpět směr JNB, navigace ukazuje krásných 4,5 hodiny před námi. To bude radosti. Naštěstí stačí pár říkadel a nějaká ta plechovka a hlavně teda mlíčko a Fífula po půl hodině usíná. Překvapivě si pospal víc než půl hodiny, což byly poslední obvyklé cestovací časy. Hurá! Pak jsme si dali občerstvovací pauzičku a v dobré náladě pokračovali dál k „domovu“ aneb za „kočičkami“. V lehce nervózní náladě s nedůvěrou v navigaci jsme domů dorazili těsně před velkým slejvákem. Ale všichni živí a zdraví, takže všechno v cajku.

Po zbytek dne už jsme jen vybalovali a prali a věšeli a sušili a pobíhali za prďolou nebo jej popřípadě nosili. Večer nám byla odměnou opět „dietní“ večeře (ještě, že se vůbec nepřejídáme) a vytoužená pořádná sprcha.

čtvrtek 22. dubna 2010

KrNaP - návštěva č. 2

Tentokrát už to nebylo tak dramatické jako posledně. I když...

Ráno jsme měli vyrazit co nejdříve, ale Fífa jako budík tentokrát zklamal. Nu což, sedm ráno je taky dobrý čas. Hned po vjezdu do parku míjíme spoustu aut stojících na hlavní cestě, jsou ta lvi. Nás to ale nějak nezajímá, lvy jsme už viděli včera:-)

Míříme teda dál, následují zase sloni a pak už to jde ráz naráz - kudu, pštrosi, žirafi, různí ...boci (jakože třeba springbok apod.), žirafy, zebry, pavouci, pakůň, zase slon (samotář, malinko agresivní...:-), strom baobab, buvol, chameleon, želvy, netopýři, spousta ptáků a tak. Až na závěr (ca hodiny bez JEDINÉHO viditelného tvora) jsem s dnešním výletem spokojen. Opět se mi potvrdilo, že čím více na sever (tedy blíže k rovníku), tím je to lepší (není tam tak hustý porost a je vidět mnohem více.



Neodpustím si i krátké video, malé slůně bylo z toho ranního stáda nejvíce odvážné...:-)

Sabi River Sun - rozlučka

Poslední den v Sabi River, poslední šance na celodenní výlet do parku. A tentokrát to kupodivu vyšlo. Teda aspoň Míšovi, mamce a Ianovi. Já s Raďou a Fífulou jsme zůstali v chaloupce procházet se, slunit se, koupat se, poslouchat u bazénu staré oldísky (netuším, jak je možné, že se trefili zrovna do hitů našeho mládí), pochodovat po okolí, prostrkávat lístečky dírkami v zaparkovaném vozíku…prostě samé veledůležité věci.

Večer ještě procházka před spaním, ale na té nás (při bedlivém sledování tenisu) odchytil Míša, který se vrátil z výletu. A jeho den vypadal trošku jinak.

středa 21. dubna 2010

Mráčky, mráčky

Opět změna programu, místo last way to Kruger park byl dnes kolem 10 vyhlášen výlet do God´s Window. Ani tentokrát jsme si žádnou vyhlídku neužili. Mlha jak v sauně široko daleko kam se podíváš. Whatever. Hlavně když jsme na čerstvém vzduchu, že. Sice jsem chvíli litovala, že jsem raději nezůstala s malým v chaloupce, neboť už cestou tam v autě usnul, nakonec byl i přes zkrácené polední spaní celkem v pohodě. Přestože jsme toho nacestovali docela dost, neboť jsme si cestou zpět ještě zaskočili mrknout na zajímavé vodopády (Potholes) a taky na oběd do starodávného zlatokopeckého městečka Pilgrim´s Rest. Do chaloupky jsme se dostali až kolem 17 hod a malý celý šťastný, ihned po spořádání misky těstovin, běžel s babičkou zkontrolovat hrošany. A do večerky už se pořád jenom pochodovalo.

úterý 20. dubna 2010

KrNaP - návštěva č. 1

Fífa ráno zase vstal kolem šesté. To je teda dovolená:-) Nejdříve jsem si říkal, že se na to vyprdnu a začátek nechám na Soni, ale nakonec, když jsem se koukl z okna, jsem se taky převlékl, vzal foťák a vyrazil s Fífou a Soňou ven. Protože už bylo slyšet hrošany, vyrazili jsme na za nimi.

Právě připlouvali. Super. Rychle jsme se ještě přemístili z úkrytu trochu dále, abychom jim byli blíže:-) Paráda. Soňa s Fífou běhali kolem, já pozoroval hrošany a dělal fotky. Jak tak na ně koukám, zdá se mi, že se ten jeden nějak nadzvedl a pohupuje se na vodě... Za chvilku mi to dochází. Hroši mají ranní sex! Informuju Soňu, aby byla v obraze, resp. aby mi potvrdila to, co vidím. Ta souhlasí. OK, tak zase další věc, co jsem viděl:-)

Fífu už to přestává bavit, tak se se Soňou pomalu vrací do domku. Já ještě chvíli pozoruju a fotím. Kolem vody je uděláno takové nízké dřevěné hrazení, aby lidi nechodili za hrochy (a krokodýly, kteří tady jsou taky) a naopak. Obzvláště pro tu variantu "naopak" je dřevěné hrazení doplněno ještě dráty s elektrickým proudem. Hrazení je ideální na to, abych si na něj položil foťák, když nemám stativ. Je to ale nízko, takže musím na kolena. Něco mě ale docela silně "zašimralo". A za chvilku zase. Koukám se, jeden drát z ohrady je nějak oddělán a já si klekl zrovna na něj. Plně nabit energií vyrážím tedy za svou rodinkou do chajdy zjistit, co se dneska bude dít.



Plán zatím žádný není. Původně jsme měli jet do Krugeru, ale Ian ještě nevylezl z ložnice... Hm, překvapení. Začínám se těšit na další proválený den (u knížky či bazénku, dle počasí). Ian nakonec ale přece jen vstane a když už jsme s tím asi nikdo nepočítal, vyrážíme přece jen do Krugerova parku. Jedeme (všichni s výjimkou Soni a Filípka) přes bránu "Numbi", která je poměrně blízko od Sabi River Sun, takže jsme tam nakonec přece jen poměrně brzo (pozdě na místní poměry, brzo na naše poměry - už někdy před polednem).

A výlet je to veskrze úspěšný. První zvířata, která potkáváme, jsou lvi (v Jižní Africe jsem potřetí a lvy v divoké přírodě vidím prvně). Je to páreček a hádejte co dělají. Ano, pokračují v tom, co ráno předváděli hroši - kopulují. Nevím, zda jste někdy někdo viděl, jak to dělají lvi... Hotovo je to tak do 10 sekund, zato takový průměrný lev to dělá až 40x denně. My máme během ca 10 minut, co u nich stojíme, štěstí hned dvakrát:-) Říkám si, že mi pro dnešek prakticky stačí, mám splněno.

Jedeme ale samozřejmě dál. Dlouho nic nevidíme, začíná to být otrava. Chvilku jsem si dokonce i zdřímnul (i Radka). Pár minut poté, co se probudím, najednou vidím pár slonů. Okamžitě zastavujeme a pozorujeme tu nádheru. Jsou tam celkem 3 kousky. Všichni nadšeně fotíme a natáčíme. Já lezu ven střešním oknem, abych měl lepší "palebnou" pozici. V tom si všimneme, že je tam i mládě. A že té mámě-slonici, se naše přítomnost úplně nezdá. Začíná nervózně přešlapovat, naznačí pár pohybů směrem k nám, párkrát zatroubí apod. Vzhledem k tomu, že je od nás asi jen tak 6-8 metrů, jsme všichni v autě posraní strachy. Ian nařizuje, abychom se nehýbali a byli zticha (výborně, já jsem vylezlý střešním oknem ven s rukou na spoušti foťáku...). Situace se trochu uklidňuje. Jenže... Koukám, že další sloni jsou i napravo od auta (doteď nebyli vidět) a jeden opravdu masivní je vlevo za autem... Jsme obklíčeni... Postupně sledujeme pohyby jednotlivců - nejdříve se hýbe mamina s malým, pozor na ni!, pak zase ten vlevo vzadu - ten je ale obrovský!!! vyrovnávají síly - matka s mládětem se přesouvá na druhou stranu, je to vyrovnáno - ca 4 kousky vlevo, 4 kousky vpravo... my v autě máme pořád zrychlený dech... teď se někam vydává i ten levý zadní obrovský slon... Jde k nám??? Ne, naštěstí si to rozmyslel a jen přechází silnici napravo. Říkali jsme si, že to bude asi vůdce smečky, vypadá největší. V tom se ale zleva vynoří ještě skoro o třetinu větší slon!!! Naštěstí je ale rozumný a jen přechází na druhou stranu silnice... a za ním ještě několik dalších... Uf, je to za námi! Bylo to o fous. Je mi jasné, že takových situací se v parku denně odehrává spousta. Ale zkuste si to... Sedíte v ca 2tunovém autě a kolem vás si to promenáduje více než deset kousků, z nichž největší má ca 3 metry na výšku a více než 3 tuny čisté váhy... Ti by si s autem poradili jedna dvě.

No aspoň si máme o čem povídat. Iam samozřejmě tvrdí, že on to měl pod kontrolou a že to bylo v pohodě. Nevěřím mu:-)

Každopádně jedeme dál na východ, pak na jih, cestou ještě občas něco zahlédneme, ale není to žádná sláva. Ale co, zážitků máme i tak dost. Těsně před výjezdem z parku skrz bránu Malelane ještě Ian stáčí auto na sever. Tato zajížďka jednak znamená, že potkáme pár nosorožců, jednak ale i to, že po výjezdu z parku nás zastihne strašlivá bouřka a liják (která přišla z východu a pokračuje na západ směrem k našemu přechodnému domovu). Výjezd z parku přes Malelane bránu má jednu nevýhodu - je to asi hodinu a půl jízdy do Sabie River Sun resortu. Dnes teda navíc zpomalováno tou strašnou bouřkou, kdy chvílemi není vidět ani na krok... Šílená jízda. Hlavně když vím, že auto je obuto do pneumatik, které toho mají za sebou už strašně hodně a jejichž vzor už prakticky neexistuje... Takže další super zážitek. Naštěstí to vše zvládáme a někdy po sedmé přijíždíme do Hazyview. Stavíme se ještě v KFC na večeři (grilovat se už nikomu po tak náročném dni nechce).

Soňa je s Fífou v chaloupce, mají za sebou náročný den zakončený menším problémem s krásnou malinkou žabičkou. Ale to už je zase jiný příběh:-)

Co byste si v Africe přáli vidět? Žábu ne!!!

Dneska jel do Kruger parku pro změnu Míša. Já s Fífulou zůstala hlídat chaloupku. Dnešní safari výprava neměla tak pestrou skladbu viděné zvěře, za to měli prý velmi akční představení. Hlavně co se obklíčení stádem slonů týče. No hlavně když jsme všichni živí a zdraví.

My s Fífulou jsme si v hlídání vedli docela dobře, jen dokud se u nás v posteli neobjevila hnusná, zlá, stará žába. Co teď??? Když už mne mladý pán naučil chytat mega-hnusné pavouky, tak proč bych se měla žáby bát, že?!?! No bála jsem se. Nejsou to mí oblíbení tvorové. Každopádně mise proběhla v pořádku, žába byla vyhoštěna na terasu a dokonce si při tom ani neublížilo to naše trdloidní dítě. Dneska pro změnu zase nevědělo, jestli má koupání rádo nebo ne ;o))

No ale dost už, co se dneška týče přenechám slovo raději Míšovi

dnešek očima Raďuly

pondělí 19. dubna 2010

Den želv

Na dnešek byl plánován výlet do Kruger parku. Tam ovšem děti nesmí. Teda rozhodně ne to naše, to bychom měli výlet za trest. I když se to dá zvládnout bez slziček, stojí to velké úsilí a řešit přitom catering, focení a jiné běžné záležitosti se prostě nedá.

Každopádně bylo pondělíčko a tak se vyskytly u Iana v práci problémy, které zabraly nakonec celé dopoledne. Což o to, my jsme si to zkrátili ranními procházkami v kočárku, slavnostním ostříháním Fífulovy „fotbalistické deky“, kterého se zúčastnily i dvě náhodou kolem jdoucí husy. A hlavně teda pobíháním kolem zavlažovače, který se nečekán, nezván objevil přímo u naší terasy. Jsou to ale africká kouzla, co?!?! ;o))



Whatever. Už jen oběd a dopoledne jsme měli v podstatě za sebou. Ideální čas na operativní změny. Že prý když je z toho nakonec jen půldenní výlet, že by zůstal hlídat tatínek a maminka si jela na výlet. Hmmm…zajímavé…nepředpokládané…no nakonec jsem se s tím smířila, nenápadně se vytratila z chalupy a mířila za zvířaty. I kdybychom žádné neviděli, tak koukání do dálky a do zeleného přeci uklidňuje, že ;o)) „Tak jaké zvíře byste si přáli vidět?“, „Budeme rádi, když v té vysoké trávě uvidíme žirafu a slona!“…kdo by čekal, že se z toho nakonec vyklube den želv?! Sedm za jednu návštěvu prý Ian ještě nikdy neviděl. K tomu můžeme přidat slibovanou žirafu, nečekaného chameleóna, běžně dostupné impaly, dále pak myslím buvoly, pakoně, divoká prasata, krokouše, že by zebry?!, v občerstvovací stanici/kempu (konečně jsem se jednou zase v klidu najedla!!!) opice a hromadu „ovocných“ netopýrů, spoustu různých ptáčků, no a na závěr i ty slibované slony. Už jen se naučit správně fotit, abych vám to všechno mohla ukázat ;o))
Večerku jsme zvládli zase všichni pohromadě. Co nás asi čeká zítra?!?



dnešek očima Raďuly

neděle 18. dubna 2010

Spadla lžička do kafíčka...

Sabi River je golfový rezort. Fífula má sice natrénováno s Daníkovými plastovými holemi, ale vypadá to, že na hru ani nebude čas. Je nutné totiž všechno vždycky obejít a zkontrolovat. Vyrazit ráno přes green k horšanům a kačenám, zkontrolovat parkoviště, okolní bazény, práci černochů (pokud zrovna pracují, nejraději pozorujeme zametání ;o)) a tááák. Obcházíme všechno se vší důstojností s rukama za zády, jako pan starosta, a hned od 6 od rána, kdy zasvítí první paprsky.

Pak je potřeba se taky trošku věnovat koupání, ovšem ten malý nafukovací bazének je asi nedostačující a ta z konvice ohřátá voda v tomhle teple rozhodně neosvěží. Takže náš mladý pán končí v tom nejstudenějším bazénku (ten vyhřátý centrální byl asi zbytečně přeplněný) a s radostí zde s tátou provozuje známou dětskou zábavu „spadla lžička do kafíčka“. Tohle dneska už asi žádná jiná hra nepřebije. Ani předváděčky holubiček, které provádíme, kde se dá ;o)

Taky nás dneska pro změnu potrápily zoubky. To se pak zlobí nejen Fífula, ale i maminka. No ale teď raději záznam z tolik opěvovaného koupání:

sobota 17. dubna 2010

Sabi River Sun - seznamka

Dopoledne proběhla seznamovací obhlídka s blízkým okolím naší chatičky (seznamka s hrošany, kačenami a jiným drobným zvířectvem - sice se známe od loňska, ale někteří si na to těžko vzpomenou ;o)) Zvládli jsme i cestu do blízkého Hazyview pro potraviny i nějaké ty hračky pro Fífulu. Původně jsme hledali nějaké auto, co by mohl na šnůře tahat za sebou, ale vzhledem k nedostatku autíček, jsme se rozhodli zakoupit duhovou pružinu (takovou tu, co ji posíláte ze schodů a ona se sama roluje ;o)) To byste nevěřili, jakou dokáže taková blbina udělat službu. Prostě minimálně "kup roku". Malý ji nedá z ruky.

Jinak se přiznám bez mučení, dnes jsem využila, že Míša vzal službu přes polední spaní, a zajela jsem s Raďou ještě "do města" zashoppovat. Výsledek byl více než pozitivní a naštěstí jsem v tom nejela sama. Polovina kousků byla pro Raďu a dokonce se našlo něco i pro mamku. Pro Míšu je naplánován extra výlet přes jiné polední spaní. Snad bude stejně úspěšný.



dnešek očima Raďuly

pátek 16. dubna 2010

Přesun do Sabi River Sun

Sotva jsme přiletěli a už se pomalu přesunujeme do Sabi River Sun. Jen jestli se stihneme sbalit, že ;o)) Nakonec máme ještě časovou rezervu, kterou se rozhodneme strávit na obědě v shopping centru. Už tady se začaly projevovat náznaky špatné konstelace hvězd. Prokaděné oblečení jsme už dlouho neměli. A že by to schytala i máma, to už opravdu ani nepamatujeme. V batohu poslední tričko a tepláčky. No hlavně když malý nebude cestovat nahý.

Plánování cesty přes polední spaní se opět zcela nevyplatilo. Po hodině cesty v našem autě začala hysterie. Bohužel hysterie zoubková. Ještě za jízdy byl aplikován panadol. Ale zafungoval jen na chvíli. Po krátkém spánku se projevila hysterie v dokonalejší verzi. Naštěstí se malý při zastávce na odpočívadle uklidnil a mohli jsme pokračovat dál. Překvapivě jsme pak dali celé 4 hodiny v jednom kuse. Jeden by neřekl, jak hodně dokážou být plechovka a 2 brčka zábavné. Hlavně když jsme dojeli. Fífula se mohl proběhnout po okolí, a to už byla spokojenost nejvyšší. Tak snad mu tady bude takhle líbit i zítra.

dnešek očima Raďuly

čtvrtek 15. dubna 2010

Zlá, zlá...nepěkný případ

Dopoledne jsme se vydali znovu na ptáčky. Zvládli jsme to na výbornou, dokonce i s klasickým představením a netradičním, nečekaným a o to víc zákeřným útokem místní husy na toho našeho drobečka. To si dovoluje, co, když je jen o pár cenťáků menší. Naštěstí klovanec zachytila košilka a po krátkém utěšování jsme mohli pokračovat v prohlídce zahrady. Čistě teoreticky by se nám pokračovalo lépe, kdybychom se nakrémovali proti sluníčku, čistě prakticky jsme se na tuto možnost vůbec nepřipravili. Divné, že?!

Po odpoledním spaní jsme se vydali na nákup do Woolworths. A chcete vědět, jak je ten svět malý? Tak, že na holčičku, která si chtěla pohladit našeho Filípka, maminka mluvila slovensky. Náhoda?!?! I tak ho to tam ovšem moc nebavilo, ani jemu vybrané/zakoupené kousky ho nepřesvědčili, že je to místo, kam se rád ještě jednou podíval. Nevadí, najdeme jiné, lepší obchůdky ;o)) Ale dneska už to určitě nestihneme ;o)



dnešek očima Raďuly

středa 14. dubna 2010

V Italském stylu

Dneska dopoledne jsme se jen tak poflakovali po domě a u bazénku. Co kdyby to náhodou byl poslední krásný/opalovací den. Odpoledne jsme chtěli jít na ptáčky, ale díky vydatnému polednímu spaní jsme přišli těsně před zavíračkou. No nic, ukecali jsme to (teda Raďa to ukecala) na vstup aspoň ke vchodu na papoušky a plameňáky. Dále přesun do Casina a pobíhání po náměstíčku. To slavilo asi největší úspěch. Teda hned po flirtování s černoškami. Jó, trénink je potřeba, ale neboj Adélko, tohle je opravdu jenom trénink!



dnešek očima Raďuly

úterý 13. dubna 2010

Letí, letí letadlo, pozor aby nespadlo

Přes Míšovo podlehnutí hysterii jsme zvládli dodělat analýzu i odjet. Já nevím, že se musí pořád tak stresovat ;o)) V autě si malý moc nepospal, u Toyoty při čekání na Páju to spaní vzdal, ale let do Paříže zvládl výborně. Dokonce jsme myslím bavili nejbližší okolí, jak se malý chvílemi řezal.

V Paříži jsem hysterii podlehla já. Co znamenalo prohlášení letištního personálu, že to „nemáme na gate do JNB daleko“. Jestli mají nějaké gates ještě dál, tak ty musí být v největší prdeli. Občerstvení mizivé, Starbucks nebo Coffee Heaven v nedohlednu :o((( Ještěže byl Fífula ochoten jíst polévku, kterou normálně do svého jídelníčku nezahrnuje, a že s námi jela babička. Hysterická matka totiž odmítá se svým dítětem nadšeně pobíhat po hale. A on má přeci letištní haly tak rád. Aspoň mu to vždycky u knížečky říkáme ;o)) No a správná výchova se vyplácí, malý měl halu rád až do 22 hod, kdy byl zahájen náš boarding.

V letadle byl tedy totálně vymrtvený a přes světlo a rachot při cateringu, se vzbudil jen 2x, a to na malou chviličku. Zbytek letu prospal až do 7/8 ranní. Pak se trošku protáhl při promenádě mezi sedadly a cestě na toaletu, no a pak už jsme to prostě zkušeně dojeli až do zdárného konce. Na letišti v JNB si do příjezdu tety opět užíval velký výběh, jakož pak i doma u Radi.

Polední spaní si dal vydatné, já s mamkou jsme si mezitím dokonce stihli odskočit „nechat udělat hlavu“. Pak opět nějaké to pobíhání po obchoďáku. No klasika. Drobný shopping a cesta domů, neboť v Africe (konkrétně teda v Johannesburgu) se stmívá už v 18 hod.

neděle 11. dubna 2010

Střídání stráží

Začíná panika, musíme balit, zítra jedeme!!! Teda SNAD, DOUFÁM, MOŽNÁ… Dopoledne jsme Janushce naložili její nové kolo, které ji Fífula před tím pečlivě zkontroloval a znalecky odkýval jakože „dobrý“, a rozloučili se s naším kvalitním ostravickým hlídáním. Přes den jsme se snažili zabavit malého, dodělat analýzu a zkusit něco sbalit. Řeknu vám, nedařilo se nám úplně nejlíp. Ještě že mamka dorazila večer tím dřívějším busem a stihla nám ještě vyžehlit. Nicméně sbalit to stejně musím já a dodělat analýzu asi taky. Škoda, že malý odmítá spolupracovat. I když se nakonec uvolil spinkat s Míšou, já už jsem tak nějak padala únavou (zřejmě dojezd ze sklípku?! who knows) Každopádně nám toho dost zůstalo na zítřek.

sobota 10. dubna 2010

Posezení u Čejků, tentokrát slavíme Radky!

Cesta ze sklípku proběhla překvapivě docela hladce. Žádná únava ani nevolnost se nedostavily, zřejmě „dobrý ročník“ ;o)) Doma zatím Fífula s tatínkem, tetou a babičkou zajeli na drobný nákup do borůvky. Polední uspání i oběd už jsem zvládla.

Pak šlo všechno ráz na ráz a už volala Lenka, že nás čekají u sousedů. Než jsem stihla připravit malému oběd, mohla jsem ho rovnou servírovat, takže jsme se dostavili až poté. Pak lehce přebíhávali…to máte přípravu na večerku, kontrola hlídajících příbuzných. Příjemnou oslavu s „malinkatým“ loučením se sousedy (co kdyby, že), jsme opustili docela brzy, abychom mohli posedět ještě s Janushkou a babi, když nám tak pěkně hlídaly.

Naše oblíbené fazole se, i přes malý úspěch, u babi neujaly, tak jsme přešli k tradičním kartám. Tam jsem se zase neujala já. Ale opravdu. Tak snad nám to nenaruší rodinný rozpočet ;o))

pátek 9. dubna 2010

Retro "atlasí" sklípek

Hlavní program dnešního dne: utahat dítě a zůstat svěží. Večer je totiž atlasí sklípek a přes všechny překážky se tam hodlám vydat. Jednou z nich je „tatínkova“ a „tetina“ služební cesta. Kdo bude hlídat??? Zachránit nás přijíždí Ostravice. Teta Janushka tu byla nedávno, to by mohlo zafungovat. Taky si teda jede pro to svoje nové kolo, tak je to aspoň dobře využitá cesta.

Podle předpokladů dítě usnulo cestou z dopoledního plavání. Sobecká matka se rozhodla zastavit u Paši a risknout případné probuzení. A taky že jo. Překvapivě jsme ale v dobré náladě, ochotní sníst nějaký ten místní brambor a hodit pár penízku do místní prasátko-pokladničky. (Asi bychom si domů měli taky nějakou pořídit.)

Mimochodem, po odchodu z hospůdky byl v autě objeven pan Žabák, takže svatá trojice do Afriky přeci jen pojede. Hurá!!!

Doma si vyzvedneme kočárek a jedeme do nového místního obchůdku pro ty nejdůležitější věci. Večerka byla vyhlášena kolem 19 hod, po 20 hod a po několika návratech (pro bundu, adresu apod.) sedím v autě připravena odjet. Bohužel navigace připravena není. Situaci zachraňuje soused a tak se přeci jen vydávám směr Hustopeče. Teda nejdříve směr Nymburk, pro Martina. Už bydlí i s dalším přírůstkem, dvouměsíční Adélkou, v novém, ale podle všeho si dneska docela užili. Malý prý poslední dobou nějak zlobí, což jsem se všechno dozvěděla cestou do sklípku. Škoda, že nás navigace poslala zase zpět na prahu a pak směrem na Brno. No asi to vycházelo časově nejlépe, ale člověk se fakt najezdí :o((

Taky pak nestíhá odpovídat na „nervózní/kontrolní“ telefonáty z domova. Ale před půlnocí jsme byli na místě. Předpokládali jsme, že naskočíme do rozjetého vlaku, a těšili se, že budeme mít aspoň radost z toho, jak jsou ostatní na mol, ale vlak nikde. To jste nás atlasáci teda pěkně zklamali!! Fakt jsem čekala větší nášup!!! I tak jsme při skleničce na (díky malému počtu účastníku a pokročilé hodině) „soukromé“ koštovačce vydrželi až do půl páté do rána. Tak zase příště. Snad to bude brzy. Co třeba květen ;o))

čtvrtek 8. dubna 2010

ZOO sezóna začíná!

Včera plavčo, zítra plavčo, tak dneska už to raději hrotit nebudeme. I když tímto obětujeme hodinu s Evkou a Adámkem. Ale ať se ještě do odletu nerozstonáme, to bychom opravdu nechtěli. Takže místo plavání volíme raději výlet s Daníkem a Skalákem do ZOO. A vzhledem k tomu, jaké bylo počasí, to byl skvělý nápad. Kluci byli nadšení, hlavně když se „popelili“ u stánku v tom „antukovém“ štěrku nebo jak to nazvat, ale 2 % ztrát jsou přeci vždycky povolena. A za to krásně strávené teplé jarní odpoledne to rozhodně stálo. Překvapivě bylo nutně se po příjezdu domů ještě „dounavit“ procházkou po Nehvizdech. Daník už si na to mohl vzít i místeckou babičku s dědečkem, které Verun k večeru dovezla z nádraží.

úterý 6. dubna 2010

Ztráty a nálezy

Dnes byla vyřešena, nikoli však objasněna, záhada ztraceného vršku avenťácké lahve na mlíčko. Hledala máma, hledal táta a našel Fífula. Stejně záhadně, jako vršek zmizel, byl i objeven, když jsem se vrátila koupelny do dětského a malý si tam s ním z ničeho nic hrál. Skýtá se otázka, zda má cenu v domácnosti s malým dítětem ztracené věci hledat. Není lepší vyčkávat, než dítě vytáhne trumfy z rukávu??

Mimochodem dopoledne si s námi byl na hodině Yamahy tančit a zpívat Skalák. Nevím, jak se na takové akci líbilo jemu, jedinému otci v kroužku potrhle poskakujících matek s dětmi (přeci jen na plavání jsou otcové celkem běžní, kdežto tady…), každopádně Fífulovi se v jeho autě tradičně moc líbilo. Nevím, zda je to tím výhledem, nebo má to auto nad dětmi nějakou zvláštní moc. Tak či onak, měli kluci vzadu pěkně veselo.

pondělí 5. dubna 2010

Velikonoce

Dopoledne Míša s Fífulou obcházeli Jirny i Nehvizdy a šlehali všechny hodné tety, které známe. Zbytek dopoledne jsme strávili s Daníkem, Skalákem a babičkou na zahradě. Částečně taky cestou do obchodu.

Odpoledne jsme nakonec zrealizovali neplánovaný výlet za Veselkovými. Dostali jsme u nich velikonoční dobroty a okoukli Františka, který zase strašně vyrostl.

Jinak otázka dne zní: má cenu kupovat dítěti karabáč v dětské velikosti? Odpověď zní: Ano, má. S čím by jinak po vesnici chodil tatínek!!!

neděle 4. dubna 2010

Rodinný výlet

Dopoledne jsme si udělali rodinný výlet za kačenami. Příště bereme kočár, protože mladý pán by se jen nosil a máma za chvíli bude ruce rolovat do podpaží. Načasování návratu nebylo úplně ideální, zastihli jsme venku Daníka, takže jsme se nevyhnuli hysterické scéně.

Odpoledne jsme u Skalákových řešili velikonoční výzdobu, dodělávka pak proběhla samostatně po večerce. Snad se povedla.

sobota 3. dubna 2010

Jak se Honzík vydal vozem do světa

Včera se kromě toho, že sousedům po dlouhé době a strastiplné cestě (sněhová kalamita v dubnu??) dorazila „ostravská“ babička. Odpoledne jsme to byli osobně zkontrolovat, jinak jsme v podstatě jezdili s kočárem po okolí. Nicméně večer Míša dovezl domů Honzíka. Úkol zněl jasně. V sobotu dopoledne jede svým „novým“ vozem sám domů. Tak tedy společná snídaně a zásoba psychické podpory snad byla dostačující na 4hodinovou cestu. My jsme zatím vyrazili do obchodů. Tentokrát ne s jednou, nýbrž minimálně dvěma hysterkami ;o)) Ale koupili jsme všechno dobré. Odpoledne jsme se už raději jen tradičně procházeli po místním okolí.

čtvrtek 1. dubna 2010

Apríl!

Vše dnes běží přesně podle plánu. Vyrážíme pro objednané crocsy v 9 ráno, jak jsme předpokládaly. Jedeme horší, za to delší cestou. Děti se nám začínají v sedačkách vzpouzet i potit. Po zaparkování to vypadá, že žádné další prodlevy nejsou dětmi povoleny. Přesto zdržujeme vybíráním peněz z bankomatu, rozměňováním velkých bankovek a nákupem jízdenek. ANO, dneska se kluci povezou tramvají. A zbytek dojdou, nebo se klasicky ponesou, že ;o)) V obchodě zdržují pro změnu žertovní páni prodavači. "Ne, stan k těm crocsům opravdu nepotřebujeme. Díky!"

Na zpáteční cestu si tramvaj musíme doběhnout. S dětmi na rukou je to přeci hračka ;o)

V Paláci Flóra ještě zkoušíme zakoupit crocsy pro mladého pána. Hurá! Zvládli jsme to. (Btw. kdo by tady čekal Natálku z Chýně?!?) Děti už ale vyčerpaly veškerou svou trpělivost. A hlad je svině. Škoda, že příprava vepřové panenky trvá tak dlouho. Aspoň, že klukům chutnalo.

Díky mému výbornému auto-zatemňovacímu vynálezu, zůstali kluci vzhůru po celou cestu zpět, což znamená, že se k polednímu spaní dostali až ve 14 hod. Daník nakonec vůbec.

No prostě takový klasický nenáročný výlet.