sobota 31. března 2012

Hrajeme s Čejkovými

Na plavání nás teta pochválila, dostali jsme diplom (teda Fíla, aby bylo jasno).

Odpoledne jsme byli u Daníka, já se tam hezky prospal, abych měl sílu na večerní hraní se sousedy. Vlastně jsme stihli jenom jednu hru, zato jsme s Čejkovými vymysleli ideálnější termín na cestu do Ostravy ;o))) No a kdo vyhrál???? Asi já, ale byla to přísná hra. A až do rána...

čtvrtek 29. března 2012

Na skok k Cimbůrkům

Fílově „nenahlášené“ školce a Kamčiném zdařilém plavání, jsme zašli pro rohlíky a „na skok“ k Cimbůrkům…rozuměj zůstali od oběda až do večeře ;o)) Proč ne, když se ty dětičky někdy tak hezky hádají. Ještěže jednou dostanou rozum…aspoň doufám…možná snad. Po náročném odpoledni přišel náročný večer, protože když to přetáhneme (a to se nám dneska povedlo fest), večer následuje boj o mámu. A ten je taky fest. Tak jsme to nakonec zvládli ve čtyřech, ale byla to fuška ;o))

středa 28. března 2012

Nové boty

Tak jsme doma. A je docela hezky, ale je dost hezky na to, aby šel Fíla do školky v sandálkách??? Nebo je lepší ho poslat zatím ještě v zimních botách??? To je dilema tohleto. Každopádně náš (můj a Kamčin) dopolední program je jasný, musíme sehnat Fílovi boty za každou cenu. Jenže slečna usnula už cestou do Čelákovic. Nezbývalo, než se vydat do Holešovic. A měli jsme štěstí. Jen ještě kdyby mne platební karty poslouchaly, to by vůbec nebylo špatné ;o)) S Kubíkem a Aničkou jsme pak vyrazili na hřiště. A bylo krásně na tričko.

úterý 27. března 2012

Příjezd domů

Dopolední let z Dubaje zvládly děti dost dobře. Asi lépe než my dospělí. Část navíc prospali. Cestou autem z letiště.si slečna zdřímla ještě jednou. Každopádně zvládli jsme to! Hurá!!!! Aby mohl táta v klidu vybalit, vydali jsme se pro rohlíky. I s Daníkem, který se pak cestou někde ztratil. Nenaděláš nic. Pokecali jsme aspoň s Dančou, a pak jsme spěchali domů na véču a večerku. Byla poněkud pozdní, jak je bohužel u našich dětí zvykem (až mezi mezi 20 a 21).

pondělí 26. března 2012

Vracíme se domů

Dopoledne jsme se vydali do už tradiční zastávky našich pobytů v JNB - Monte Casino Birds garden. Odpoledne jsme byli nuceni se přesunout domů, Ali šla spát, ostatní balit věci (ostatní = Soňa). Já dostal za úkol bavit naše dětičky. Večer řízky, ty se ujaly, a pak už do hajan. Teda spíš do auta, či ještě lépe do letadla a hurá domů... do Evropy, do Prahy, do Nehvizd či Frýdlantu.

neděle 25. března 2012

Shopping pokračuje

Naše organizace dosáhla vrcholu. V plánu bylo vyrazit okolo půl deváté do Pretorie na shoe shopping a ono se nám to v podstatě povedlo ;o))) I nákupy se vydařily, Kami odpadla dle očekávání, stihli jsme zakoupit i něco na ten „akutní hlad“, co nás před cestou zpět přepadl. Doma všichni živí a zdraví (teda až na tu Alenčinu nudli u nosu a kašlík). Co víc si člověk může přát??? Snad jen vířivku, bazén, sluníčko a unavené děti, které jdou v 6 večer spát, abyste si v 7 mohli v klidu posedět u dobré večeře. Super. Škoda, že jsme té dokonalosti dosáhli až na poslední chvíli. Teď ještě kdo ty dokonalé nákupy zvládne zabalit ;o))

sobota 24. března 2012

Další shopping

V plánu to sice nebylo, ale tak nějak se to zvrtlo, že jsme ještě dopoledne vyrazili do obchodů. A hned první obchod, co jsme potkali, byl velký úspěch. Mít tam oddělení pro chlapy, určitě by si i Míša vybral. Klasické oblíbené značky zakončujeme v GAPu. Trošku nás tím novým oddělením zmátli. Ale ne na tolik, že by Míša nevybral pěkná trička pro Fílu, které se odpoledne staly hitem!

Dnes taky zcela nečekaně proběhlo první regulérní hlídání. Děda se nabídl, Fíla to odsouhlasil. Zkrátka šlo o to, že spolu kluci dopoledne zůstali sami doma a pořádně si to užili. Kluci jedni ušatí ;o))) Odpoledne už jsme si užívali všichni. V bazénech i cestou na hřiště.


pátek 23. března 2012

Cesta z města

...z města Durbanu. Či lépe řečeno z jeho okolí. Kami si vyspávala, ale díky včerejšímu rychloúklidu, jsme byli dobře připraveni a ráno bylo možné velmi záhy začít házet věci do aut, vozíku apod. A že to šlo tak nějak hladce. Obdobně potom cesta domů. Relativně v pohodě. Sice jsme dělali 4 zastávky, ale pouze jednu bych považoval za regulérní. Domů jsme dorazili okolo 16 hodiny. To jsme stihli ještě v klidu vyndat věci a sednout si k večeři.

čtvrtek 22. března 2012

Dusno dusno dusno

Dusno pokračuje a mne už to přestává bavit. Nicméně bazénky jsou pořád k dispozici. Jen to vypadá zase na vítr, tak dopoledne raději zůstáváme u nás doma. Nakonec se ale odpoledne vydáme s dědou do horních bazénů a dobře jsme udělali. Počasí bylo ideální…voda 25 °C, vzduch 26 °C, lehce oblačno, žádný vítr. I-D-E-Á-L!! Jen teda když řeknu, že budeme v bazénu, než se Kami nepokadí, tak to nemusí brát tak doslova ;o))) Ale zvládli jsme to, počkali si na dědu, který šel průzkumničit na pláž a k večeru jsme byli zpět doma. Děti unavené šly celkem brzy spát. Dobrou!!!

středa 21. března 2012

Bolístko

Další krásné ráno. Vůbec celý den je počasí lepší, než bylo původně v předpovědi. Až moc lepší. Je dusno. Hrozné dusno. Člověk sedí, nic nedělá a potí se…

Dopoledne vyrážíme k dolním bazénkům, tentokrát i s babi a Zdendou. Vše je relativně OK, jen je dopoledne docela větrno.

Odpoledne zkoušíme bazén u nás, ale Fíla má strašné zranění na jednom prstíku, tak vždycky hned se slzami odběhne.

Takže nakonec vyrážíme na hřiště, kde já si dám další kousek svého běžeckého tréninku, zatímco děti si užijí všech místních atrakcí.

Pak už jen výborná rybka a sushi na véču, k tomu výborný Fat Bastard (Sauvignon Blanc) a hurá na kutě…

úterý 20. března 2012

Nightswimming

Od rána je nádherně, je třeba vyrazit k bazénkům. U Ali probíhá akce „Náušnice 2.“, takže se nějak extra nesynchronizujeme a vyrážíme sami k „dolním“ bazénům. Fíla i Kamča skáčou do vody o 106, oba si to evidentně užívají. Navíc Soňa objevila snídaňové menu, takže párečky pro Fílu a míchaná vajíčka pro Kami jsou úplně ideální přísun energie. Nikdo se tam k nám nepřijel připojit, tak míříme k vilce v očekávání spánku obou dětí. Povedlo se jen u Kami, a to i přes velkou snahu… Po pozdním obědě (výborné hot dogy) vyrážíme k „horním“ bazénům, tentokrát s dědou i babi. V kurzu je tam skluzavka, líbí se jak Fílovi a Kamče, tak i dědovi. (Vsuvka: Soňa, trumpeta jedna, utopila náš flip. Zatím se nechce probrat… Stejně už jsme potřebovali něco lepšího:-) S krátkou zastávkou na hřišti se přesouváme ke kavárničce, kde se pak konečně přidávají i Penhalovci. Výborný čokoládový dortík nemůže chybět. Stejně tak ani 5-6hvězdičkové kakání:-)

Cestou domů ještě jedeme s Ianem zachránit jeden z golfových vozíků, kterému cestou došla šťáva. Pro Lexus je to samozřejmě hračka.

Děti jsou hotové, všechny 3 jdou spát a tak máme poprvé klidnou společnou večeři. A to opravdu povedenou – při svíčkách (Zdendovi to ale moc nešlo, tak jsme ty malé museli nahradit dvěma velkými kousky) si dáváme steaky a další dobrůtky s dobrým vínem. Škoda jen, že je všeho tak málo:-)

Pak už se to všechno nějak rychle rozprchlo, jen já si dám ještě krátký nightswimming. Chvíli se Soňou sedíme na terase, ale noční deštík nás vyžene do postelí.


pondělí 19. března 2012

Hádáme se

Dopoledne Penhalovci vyrážejí koupit Alence náušnice, což v místních podmínkách je úkol nelehký. My čas využíváme k rochnění se v místním bazénku, odpoledne pak jdeme na skok i na "dolní" bazény. Dnes je ovšem krizový den, nejprve se Radka pohádá se Soňou a mamkou kvůli jídlu, pak ještě já se Soňou kvůli Fílově večeři.

Ještěže si pak můžeme večer zpříjemnit sledováním finále ATP (ze záznamu).


neděle 18. března 2012

Umhlanga

Předpověď na dnešek není zrovna nejlepší, a tak, s výjimkou Zdendy, vyrážíme za nákupy do Umhlangy, kde je obří, ale opravdu obří, nákupní centrum. Já teda nakonec odjíždím ale jen s plným břichem z Ocean Basket, ovšem s žádnou zakoupenou věcí. Podobně je na tom Fíla a Kami, jen Soník si něco zakoupil (a Penhalovci a babi). V podvečer se Ian vydává na svůj téměř dvouhodinový běh, já jsem mírnější, mám jen půlhodinu. Když se vrátím, Ian už nohy leduje:-)

sobota 17. března 2012

Pláž

Dopoledne jen jako Veličkovi vyrážíme k nově objeveným bazénům. Je to ale přece jen dále, takže nám cestou Kamča málem usíná. Bazény ji ale probraly. Je krásné počasí, takže si užíváme jak skluzavek, tak vůbec skotačení ve vodě. Z ní nás vyžene až Fílův hlad, po kterém už přijede zbytek osazenstva, takže se můžeme vydat hledat místní pláž. Jenže hlad přetrvává, tak se zkusíme někde najíst. Kousek od nás je Fish&Chips, tak proč jej nezkusit. Bohužel ale nápis „Fresh Fish“ není zřejmě úplně pravdivý, kromě živých rybek v akváriu jsou tam jen plné mrazáky. Takže nakonec s díky odjíždíme směr KFC, kde Fílovi kupujeme kuřecí mini-nugetky a mango smoothies, což ho plně uspokojuje.

A teď už hurá na pláž. Tu nacházíme poměrně snadno. Jenže už nám usnula Kamča, takže veškeré vybalení z auta je malinko komplikovanější a hlavně delší. Po našem příchodu na pláž ale zjišťujeme, že to není žádné terno – strašlivý vítr, poměrně velké vlny, takže nakonec volíme pohodlnější variantu a vracíme se zpátky do vilky. To máte – naložit všechny věci zpátky do auta, při tom všem nevzbudit stále spící Kamču. Jsme ale úspěšní, uf.

Cestou domů nakonec usíná ještě Fíla. O to je komplikovanější náš výstup, při kterém sice zachráníme Fílův spánek, ale Kamča se budí. Fílu přesouváme na terasu, kde je mou milou povinností dělat mu po dobu jeho odpočinku společnost.

Když se vzbudíme, je poměrně větrno, takže už žádné další bazénky, ale vyrážíme k hřišti (opět jen Veličkovic), kde si ale užíváme jen krátce, Fíla poměrně brzo zavelel „domů“. Cestou zpátky jsme ale ještě zajeli do kavárničky Delicacy patřící k místnímu 5-6 hvězdičkovému hotelu. Výborná káva, výborný čokoládový dortík, dobře naladěné děti, takže pohodička. Nakonec dokonce musíme navštívit i samotný hotel. Sice jen místní záchod, ale i to je dostatečný voňavý zážitek:-)

Zbytek dne už probíhá relativně standardně – děti dovádějí (dneska tak, že Kami při svém úprku z kopce dolů nezvládne nožky, spadne, odrazí se od hlavičky a udělá krásný kotoul – naštěstí to nakonec asi není nijak vážné, jen malinko odřená hlavička:-( ). Po výborné večeři (mé oblíbené jehněčí) už jen okoupat děti (což je tentokrát okořeněno hovínkem mladé paní ve společné vaně) a uspat je. Když se nám to podaří, jsme už poslední vzhůru (resp. děda odpadne chvíli po našem příchodu), Ian přece jen dneska vstával kolem páté, aby se vydal na rybolov na moře – loď, na které byl on, byla velmi úspěšná – zachránila spoustu ryb, nevylovili totiž ani jednu:-)

Každopádně dneska si užijeme jednu z dalších zoubkových nocí.

pátek 16. března 2012

Zase mušličky

Dopoledne probíhalo koupání v našem domácím bazénku, pak jsme se snažili o nějaký shopping (výsledek – koupené triko pro Fílu, Crocouše pro Fílu). Po poledni Soňa s Fílou a dědou vyrazili zase na mušle. Vyzkoušeli jsme i místní dětské hřiště, kde nás opravdu hodně otravoval mladý Ind, resp. hlavně jeho absolutně nevšímavé chůvy. Zkusili jsme i bazén hned u hřiště, ale dospěláci nějak neměli plavky... Já jdu pak běhat a zbytek rodinky jde - světe div se - zase na mušle. Pak si je vyzvednu na cestě zpět, z čehož má největší radost mladá paní - ta si cestu golfovými autíčky opravdu oblíbila.


čtvrtek 15. března 2012

Zase u vody

Dopoledne trávíme na našem bazénku u „chatičky“. Zůstáváme i přes Kamčino spaní. Soňa se prvně dostane k „pravému opalování“. Já s Fílou a Zdendou vyrazíme na mušle. Podvečer pak míříme k bazénům. Tentokrát nemáme opalovací krém (resp. si to myslíme) a dostatek teplého oblečení. Přece jen je večer chladněji a Fíla má nudli hnedle, ač jako jediný byl vybaven mikinou. Kami hřálo „jen“ pončo. Každopádně se ujal nafukovací kruh a Fíla si s ním v malém bazénku docela obstojně vyhraje. Je ochoten se občas i trochu potopit a napít. Tak jen tak dál!!!


středa 14. března 2012

Mušličky

Dopoledne v bazénku u „chatičky“ (Fíla testuje kruh a křidélka) plus dovádění v nafukovacím bazénku. Později odpoledne proběhla výprava k bazénům. Penhalovým se nezdá počasí, a tak vyrážejí pouze na procházku po pláži. Ale Alenka s tím není moc spokojena, takže nakonec po večerním plavání na pláži najdeme jen babi a dědu. Ale to vůbec nevadí. I tak zkontrolujeme krabíky a nasbíráme pár mušličkových kousků.


úterý 13. března 2012

Koupání

Dnešek jsme strávili u bazénů, a to včetně obědu (dovezené pizzy a na místě koupené výborné jehněčí na kari). Se Soňou jsme se úspěšně spálí, obě děti taky malinko zrudly, ale není to tak hrozné. Zůstáváme až do Kamčiného vyspání a vracíme se domů okolo 15 hod. Penhaleovi vyrazili už na Alenčino spaní okolo 13 hod a začali chystat večeři. Bazének u domku už je pěkně vyhřátý, takže zvládneme ještě nějaké to koupání i „doma“. Následuje večerní grilování, kdy slečnu opaříme horkým bramborem. Ale nakonec se vše zvládne.


pondělí 12. března 2012

Náročný deštivý den

Od rána prší a prší a už se děsíme, co tady budeme v dešti 14 dní dělat. Nakonec se počasí umoudří a Míša vyráží s Ianem na tolik slibovaný běžecký trénink, Raďa na shopping a zbytek vyráží na procházku po okolí. Kami cestou zahájí své polední spaní. Fílovi a Alče napustíme bazének. Ten se ujal tolik, že jsme pak raději vyrazili k místním bazénkům, aby nám dětičky nezmrzly.  Bazénky máme téměř sami pro sebe, takže super. Jeden je pro prďoly, druhý pro dospěláky, samozřejmě trávíme všichni čas průběžně v obou. A tak jsme to všechno unavili, čili večerka proběhla docela hladce.

neděle 11. března 2012

Game Viewing, Day 2

Budík byl naplánován na stejný čas, jenže trochu pršelo, tak jsme se na to vyprdli a nikam nespěchali. Až jsme se všichni „přirozeně“ vzbudili, všechno jsme sbalili a přece jen vyrazili na krátkou projížďku parkem. Nebylo to nic zásadního, ale z toho standardního seznamu jsme viděli myslím zase vše.

Úplně jsem se zapomněl zmínit o stavu auta – jak jsme se obávali, páska díky ranní rose a díky nočnímu deštíku odpadávala, tak jsme museli auto každé ráno „převazávat“. Dokonce včera Ian večer koupil balení alobalu, kterým jsme chtěli vše „zpevnit a vylepšit“. Nakonec to asi pomohlo, neboť po nočním dešti bylo v autě jen malinko vody.

Někdy po desáté jsme vyrazili do naší druhé destinace – Zimbali Coastal Resort poblíž městečka Ballito. My to měli jen asi 2 hodiny cesty, holky, chuděry, celou cestu z JNB (takže přes 6 hodin, navíc déšť a plačící holky celou cestu značně natáhly). Zpátky k našemu přejezdu – cesty byly tentokrát ve výborném stavu, takže nám to celé uběhlo strašně rychle a bez problémů. Těsně po našem příjezdu do naší dočasné vilky (fakt paráda – nahoře 4 ložnice, dole velká jídelna, obývá, kuchyň, terasa s bazénem, v garáži dva golfové vozíky a replika nějaké starého sporťáku:-) začalo docela slušně pršet, takže už to bylo jen o tom zjistit, jak je na tom druhá část výpravy.


Přesun do „letního sídla“

Předpoklad 6hodinové cesty se bohužel nevyplnil. Sice jsme vyrazily „pouze“ s 20minutovým zpožděním, ale závěrečnou hodinu cesty, kterou Alenka z velké části proplakala, jsme jely v hustém dešti čili 2x déle, než bylo nutné. Celou dobu jsme byly pod podrobnou telefonickou kontrolou, protože jsme dopoledne nebyly k zastižení a způsobily tak všeobecnou paniku z toho, co se nám asi stalo. A on byl jen mobil někde zaházený v batohu, druhý na vibrační vyzvánění a auto oba dva přehlušilo. Ostatně i holky, které se se spaním snažily, co to šlo, ale zázraky po nich chtít nemůžeme, že.

sobota 10. března 2012

Game Viewing

Ráno opravdu vstáváme dle domluvy o půl šesté. Po lehké snídani se mi podaří vzbudit Fílu, takže všichni můžeme vyrazit za zvířátky. Vše probíhá dle plánu – Fíla je hodný, svým způsobem si cestu užívá, každopádně překonává má očekávání a je to s ním pohoda.

V parku je poměrně hodně vegetace – všechno se zelená, tráva je vysoká, tak je těžké najít nějaká zvířata. Nakonec se ale daří takový ten základní seznam naplnit (impala, zebra, žirafa, pakoni, buvoli, nosorožci, želvy, nějaký ten had, spousta ptáků, …). Navíc se podaří i jeden bonusový úlovek – viděli jsme geparda (v celém parku je jich prý 40)!

Jinak je venku strašné vedro, takže se přes poledne jedeme ukrýt do stanů.

Po krátkém odpočinku vyrážíme do druhé části parku (Hluhluwe), nejsme ale moc úspěšní, jediné, co stojí za zaznamenání, je dovádění dvou slonů ve vodě (které Fíla úspěšně prospal:-).

Po návratu zpátky do kempu si dáme druhé večerní grilování, tentokrát velmi dobré steaky.


Holčičí den 2

Dnes jsme si vylepšily dojmy ze včerejšího nepovedeného výletu a vyrazily s holkama pro maso a hlavně „na kafíčko“. To si sice žádná z nás nedala, ale docela obstojně jsme se najedly a poseděly na Mandela square. Sluníčko svítilo, vodotrysky tryskaly, holky byly poslušné a Kami se dokonce unavila tak, že při nakupování masa usnula. A to se musí využít. Třeba k nákupu plavek ;o))

Odpoledne jsme zvládly ještě návštěvu Janky s Emičkou a Oliverem. A začal se blížit balící večer. Zítra totiž vyrážíme k vodě. Ufff! To jsem zvědavá, na tu 6hodinovou cestu :o((

pátek 9. března 2012

Holčičí den v JNB

Holky samy v Johannesburgu. Co bychom asi tak mohly dělat. Nejprve si užíváme slibovaného sluníčka a pomalu začínáme plánovat cestu do obchodů. Jenže ty malé jsme tak nějak nestihly nakrmit, takže se v autě pěkně vztekaly. S vypětím všech sil jsme něco vybraly v Earth child a pak už jsme podlehly nátlaku a šly na jídlo do Ocean Basket. Kami si dala spoustu práce s umístěním rýže „všude mimo talíř a stůl“, Alenka se nenechala zahanbit a celé to dílo zalila ledovým čajem. Nooo, nemají nás tam asi moc rádi, nemají ;o))
Někde mezi nákupem a večeří jsme se dozvěděly, že kluci cestou na Safari zlikvidovali zadní sklo auta.
Večer pak „na skok“ u Janky. Předat nějaké věci. Ovšem ten pejsek domácí mazlík, to není úplně OK.

Alternativní den

Ráno vstáváme docela brzo, neboť cesta před námi je dlouhá – dle Iana včetně zastávek ca 7 hodin severní cestou (N4 a N2 neboli National 4 a 2). Vyrážet jsme měli v 7, v tu dobu jsme tak nějak opravdu všichni připraveni, ale Ian zjistil, že nemáme všechny dalekohledy, tak je jel ještě někam vyzvednout. Takže nakonec vyrážíme někdy před osmou. Fíla vzadu (jakože v třetí řadě) v sedačce cestu zvládá překvapivě dobře – tady se koukne na pohádky, tady si něco přečte, občas se koukne z okna (a výhled má hezký), část cesty prospí (díky čemuž taky posouváme plánovanou přestávku a o nějakých 100 km dále (nutno uznat, že čerpací stanice s občerstvením na každém rohu jako u nás doma tady zkrátka nejsou a v některých vesnicích není úplně radno zastavovat). Trochu nás zdrží opravy probíhající na N2 (vtipné jsou cedule s informacemi u semaforů, že čekací čas je 5-20 min, což se u druhé takové cedule potvrzuje; aspoň stihneme vyběhnout s Fílou ven na záchod). Při zastávce taky zjišťujeme, že náš přívěs není úplně nejlíp zavřený – chybí buď visací zámek či něco, čím bychom tu západku zajistili. Naštěstí po Ianově snažení se vším možným, co našel vedle cesty (včetně plastového brčka apod.:-) se nás sželelo pánovi v autě za námi a donesl nám plastové rychloupínáky. Dodatečně díky.

Ve velmi známém městě, jehož jméno si nepamatuju, jsme zastavili ve Steers na oběd – výborné kuřecí burgery a pro Fílu ještě slíbená zmrzlina, kterou ale po třech líznutích odmítá (jeho smůla, je výborná).
Koukám se do mapy, našel jsem alternativní, kratší trasu. Jen opravdu nevím, jak budou vypadat cesty, na mapě značené jako „main road“. Ian volá nějakému známému, prý to bude OK.

Prvních pár km je v pohodě, po ale asi 20 km končí asfalt a začíná štěrková, poměrně hrbolatá cesta. To ovšem Ianovi nezabrání i dále jet asi rychlostí 80 km/h (připomínám, máme vzadu vozík). Jedeme jedeme, najednou se ozve obrovská rána. Všichni se rozkoukáváme, co se stalo. Praskla pneu? Něco s přívěsem? Nakonec z toho je rozbité zadní sklo… Nepříjemná věc. Vzhledem k povrchu cesty je v autě rázem totálně naprášeno (a chvílemi opravdu špatně dýchatelno), navíc nestíhá klimatizace, takže i horko. Bál jsem se reakce Fíly, naštěstí to nese statečně. Co teď? Ve vesnicích, kde projíždíme, nám to opravdu nikdo neopraví. V parku určitě taky servis nebude… V jedné z posledních vesnic před parkem (resp. relativně větší, moderní a hlavně totálně zacpané městečko – přesněji jedna velmi rušná a téměř neprůjezdná ulice) zastavujeme a zkoušíme jít koupit něco do obchodu Build It. Zatímco Ian nakupuje, já se snažím dojet na konec zácpy a otočit auto, abych mohl projet zácpu i zpátečním směrem:-) Btw. počet bělochů v této vesnici byl přesně 5 (pro nechápavé – nás v autě bylo 5…). Naštěstí vše dopadlo dobře, jen tedy bohužel Ian a) koupil pásku, která se lepí na zdi při malování (což, jak jsme očekávali, nebylo úplně nejlepší), b) v obchodě měli jen 30 m roli igelitu, takže nabral nějaké staré igelitové pytle.

OK, míříme do parku. Jsme tam někdy kolem 5 odpoledne, takže z původně plánovaných 7 hodin je to lehce přes 9. Ubytujeme se ve „stanech“, mezitím ale bohužel zavře místní obchůdek, takže nemáme grilovací uhlí na uvaření večeře. Ian jde tedy prosit k sousedům, nakonec přijde plně vybaven a večeře je zachráněna.
Dneska už toho moc nestihneme, navíc ráno vstáváme brzo, takže dobrou.

čtvrtek 8. března 2012

Přílet do Afriky

Přílet. Velké uvítání na letišti včetně kamer, hudby apod. Panika ohledně dopravní zácpy řešená obědem v KFC. Velkým obědem v KFC (navíc prodlouženým neschopným personálem). Hledání alternativní cesty. Příjezd do JNB. Panika ohledně Míšova oblečení. A co jsme ještě stihli??? Míša s Fílou zaskočit pro antimalarika. Mamka k holiči. A děti ještě do bazénu. Pak už nás čekaly jen přípravy na zítřek a balení na dlouhou cestu.




středa 7. března 2012

Odlet do Afriky

Fíla šel dopo ještě do školky. Štěstí že tak, protože jsem balila opravdu do poslední minuty. Ale zvládli jsme to a před jednou hodinou jsme vyrazili na letiště. Tam už na nás čekali mamka se Zdendou. Děti to rozjely na plné pecky. Stejně tak to pak rozbalily v Dubaji. Ale jinak mají za cestování letadlem pochvalu. Čekala jsem, že na tom budeme hůř…mnohem hůř.

úterý 6. března 2012

Konečně zdrávi

Jsme konečně zdraví, tak zase pro změnu nejsou žádné kroužky. Že nebude zpíváníčko jsme věděli už dlouho, ale že odpadne i Kamčino cvíčo, to mne ani nenapadlo. No co. Však jsme se i tak zabavili. Dali jsme si aspoň Fílovo náhradní plavání a bylo to super. Míša s Kami zatím dali úplně nejvíc poslední nákupy. Jen jsme domů dorazili poněkud pozdě. Hoooodně pozdě. A už se ani nikomu nechtělo balit ;o))

neděle 4. března 2012

Kami dnes poprvé na odrážedle

…tak teď už to vím náhodou naprosto přesně, v 5 ráno!!! Super! Před šestou už nezbylo než se přesunout dolů. Bohužel jsme přeci jen vzbudili i zbytek osazenstva. Aspoň si všichni stihli před tetiným odjezdem pořádně vyhrát.

Kami zůstala tátovi na hlídání (uspat a zdřímnout si s ní měla být původně výhra). Já a Fíla jsme si vzali na starost tetu a vláček. Odprovodili jsme ji až na perón a mávali za odjíždějícími žlutými vagóny. Snad ji cesta rychle uteče. Fíla se pak rychle přeprogramoval a začíná se ptát na Afriku. Myslel asi, že tam vyrazíme rovnou z nádraží. No bohužel, rovnou z nádraží jsme vyrazili zpět domů se zastávkou ve Štěrboholích a 4x na Černém mostě ve snaze zakoupit potah na autosedačku. To Fílu dorazilo a po poslední štaci to v autě zalomil. Pospal si slušně, i tak jsme ale zvládli ještě odpolední procházku na kole a „uličníkovi“ ;o) Ano, Kami byla dnes poprvé na odrážedle!

Večer byl poněkud hysterický, samý pláč a skřípění zubů, ale závěr nedopadl tak nejhůř. Hlavně když to spinká a neblinká. 


sobota 3. března 2012

Na minutu přesně

Včera v noci k nám dorazila teta Janushka a dneska si s námi dala lehký maraton. Ale myslím, že to stálo za to. No posuďte sami. Ranní vstávání netradičně v 6:09. I díky tomu jsme relativně v klidu stihli posnídat. Taky si i pohrát, než jsme (nakonec přeci jen v plné sestavě) vyrazili na plavání. To se dnes konalo dokonce s potápěním. Úžasné!!! Kami si chudák zdřímla jen na malou chvilku, takže brzy začínala mít velmi vlažný krok. To by až tak nevadilo, kdybychom zrovna neměli to štěstí na Beátku i s maminkou a malým bráškou Marečkem. Noooo, není jednoduché vměstnat všechny novinky do necelé hodiny ;o)) Nicméně nás v jednu čekalo stříhání a tatínek ráno bláhově slíbil, že se půjdou koupit balíčky s překvapením. Překvapivě jsme je zvládli koupit i rozbalit, ovšem největší překvapení bylo, že ta další zvířátka už nemají razítkové ťapičky, jako první kohoutek pro Kamču.

Stříhání bylo opět náročné, ale tentokrát (nevím, jestli díky videu či díky tetě) byly protesty menší, což znamená, že sestřih je kompaktnější ;o) I tak vlásková hysterie stále pokračuje „Mamííííí, pomóóóóc vlas!!!! Udělej rychle něco!“ „Rychle to dej pryč! Mamííííí!!!“

Hlavně když mamííí neztratila hlavu, jen polovinu vlasů a zbytek si nechala obarvit. Holt do Afriky se hodí letní sestřih. Vlastně se hodí i na to zahradní grilování, které proběhlo dle plánu od 15 hodin. Hambáče byly opět luxusní. A něco malého na závěr?!?! Dortík z půl kila čokolády?!?! Proč ne. Matky na rodičovské dovolené potřebují hodně energie a spoustu cukru ;o)) A zatímco jsem si samostatně dojídala u sousedů svůj díl, Míša doma uchlácholil plačící Kamču až do spánku. Oproti včerejšku velký pokrok. Usínáme o hodinu později, čili o půl šesté ;o)))

Fíla, který absolvoval plavání a vynechal polední spaní, tatínkovi taky nedal velkou práci, takže „už“ kolem deváté jsme mohli pokračovat a usednout s Čejkovými k hracímu stolu. A to je „respect“!!!! V tomto duchu jsme jeli jednu 3hodinovou hru „Českých filmů“ a já fakt nechápu, jak může vyhrát někdo, kdo nezná Bazén, Hraběnky a ani Poslední sezónu!!!! O pentalogii Básníků a Saturninovi nemluvě. Každopádně nervy jsou nervy, a zdolat „posranou hnědou“ není tak jednoduché. Tak to vítězství aspoň Janushka neměla úplně zadarmo. I když „respect“ ;o))) Tak zase příště a rychle do hajan. Bůh ví, v kolik bude ta šípková Růženka vstávat!?!?


pátek 2. března 2012

Únava

Dopo Fíla ve školce a já s Kami jsme zajely na kontrolu očkování proti TBC a vyzvednout botičky pro Alenku. Tak tak jsme to zvládly zpět, neboť jsem se zasekla ještě v „dětském domě“. Každopádně po školce jsme vyrazili na okružní jízdu s Kubíkem a Verunkou (rozuměj v plné sestavě 3 dospělí, 6 dětí, Fíla a Verča na kole). Takovou hysterii jsem už dlouho nezažila. Takže si mladý pán vykoledoval polední spaní a hned po příchodu jsme se přesunuli do postýlky. Uspávat s ročním „relativně vyspaným“ dítětem není žádný luxus, to nemohu říct! Ale zvládli jsme to, čili únava musela být veliká. A co s vyspaným dítětem? Zavčasu vyrazit ven, znovu ho unavit. ANO povedlo se Kamča usnula!! V kočáře, cestou zpátky z hřiště roku na začátku března roku 2012 někdy přesně kolem půl páté. Co z tohoto bude??? Už jsem se děsila, že budu znovu řešit jedno čilé, extra vyspané dítě a ono prd. Ona se slečna nechala v 7 večer přenést z kočáru do ložnice, véču si dala „jako od maminky“ a pokračovala překvapivě AŽ do rána.

čtvrtek 1. března 2012

Krásný den

Fíla dopoledne ve školce. Už to vypadalo, že si dáme předčasný polední spánek od 10 hod, ale pak se projela venku pod okny Verunka na kole a všechno bylo jinak. Slečna ožila a musela nakonec vydržet až do poledne na spánek v autě cestou do obchodu. Tam jsme vyrazili rovnou po vyzvednutí mladého pána. Zatímco slečna usnula hned, mladý pán zalomil tradičně až na poslední chvíli. Takže si pak prospal celý shopping a chvilkami i cestu domů. Hezky se to střídalo. Fíla spící ve stojícím autě, Kami usínající při cestách s dojezdem v kočárku…tak nějak to nakonec dobře vyšlo.

A večer jsme se šli ještě vyvětrat na hřiště, aby se nám pak lépe spalo ;o)) A zatím to funguje. Takže za mne dneska dobrý. Kdyby bylo ještě uvařeno a vyžehleno…Byl by to opravdu kráááásný den!