středa 29. října 2008

Zlá, zlá rýmička

Míšu skolila zlá, zákeřná nemoc – rýmička. Proto zůstal pod záštitou hesla „sick day“ doma a Janku jsem do Prahy na Budějovickou, odkud mířila do Holešovic na vlak směr „domů“ nakonec vezla já. Dopravní zácpa byla kvalitní (to aby si to Janka pořádně užila), ale přes veškeré obavy jsme nakonec vše i s nějakou tou časovou rezervou stihly.

Vůbec jsem měla s timingem dneska docela štěstí. Z práce jsem vyrazila dříve, abych stihla vyzvednout objednávku ve Filafaxu (btw. velmi mne překvapila místní nabídka dámských business tašek, kdybych někdy něco takového sháněla, snad si vzpomenu ;o)) No a díky tomu brzkému odjezdu do Filafaxu jsem stihla ještě v Nehvizdech na poště vyzvednout „kosmetický“ balíček od mamky. Kéž by mi takhle krásně vycházel každý den ;o)

úterý 28. října 2008

Janushka na skok v Praze – den druhý

…tak zvaný „Státní svátek“, a to prý znamená, že se nemá nic dělat. Čehož jsme se dopoledne celkem drželi. Tak nějak jsme se placatili doma, všichni 3 v té skoro nejmenší místnosti. Hlavně že jsme si koupili celý domek ;o))

Janka si stihla přečíst Mravence (první díl), když už má ten druhý 3x větší díl přečtený ;o)), já jsem dělala průzkum věcí pro miminko a Míša si hrál se „svým novým“ počítačem.

Odpoledne už nám ale bylo trapně Janku trápit doma, ale opět se nám nechtělo na druhý konec města, a proto vyhrálo nákupní centrum Chodov.

Úvod jsme si dali ve Sphinx a závěr v CH. Někde mezi tím bylo pár obchůdků a seznámení s Kordovou slečnou. Že jsme je potkali v garážích, to by nebylo nic divného. Ale v obchodě s hračkami??? Že by něco co ani Korda neví (podle toho jak se na náš dotaz tvářil).

No nic…malý krok stranou do Alpine Pro se ukázal jako velmi nešťastný, teď bude Janka pořád přemýšlet nad tím, jak mohla mít krásnou novou bundičku. Ale to už jsme byli v potravinách, v garážích a na cestě domů do Nehvizd. Večer čekalo Janku ještě balení. Sice sama žádné úlovky neměla, ale na ty dárky pro ostatní si kufr přeci jen vzala ;o))

Tak zase někdy!

pondělí 27. října 2008

Janushka na skok v Praze – den první

…no se včerejším večerním příjezdem bychom možná mohli hovořit o dni druhém, ale na nějaké detaily si tady naštěstí nepotrpíme ;o))

Důležité je, že nás dnes ráno čekala cesta do Mironetu, vyreklamovat nově zakoupený Jančin komp. Jak předpokládala, fígl byl ve špatně zasunuté TV kartě, kvůli které počítač nechtěl a nechtěl nastartovat. Škoda že Mironet nemá servisní centra po celé ČR (hlavně proto, že se později ukázalo, že se převozem domů chyba znovu projevila a celá akce se tak zdála být téměř zbytečná). Ale když už jsme v té Praze…tak hurá na Václavák - fakt nás zajímalo, jestli Diesel store konkuruje cenám Vietnamců, jak prezentuje ve své rádiové reklamě! Náš závěr?? Možná, kdybychom dlouho hledali?!?!

Whatever, poblíž je přeci Foto Škoda, a tak není nutné cesty do Diesel store litovat. Odtud míříme s novým cílem přes Pannerii (i malý hlad je potřeba zahnat, štěstí, že nám Míša z té jedné bagety vůbec neujídal!) do Crumpler obchůdku. Prý tam Ježíšek nechal nějaký tip na dárky, což se potvrdilo. Bohužel, nebo bohudík, je to odtud velmi blízko k palačinkám. Při té příležitosti si vzpomínáme na dokument o znovuotevíraných pražských cukrárnách a lahůdkách. Jak to v té televizi dělají, že tam Paukertovo lahůdkářství vypadalo opravdu lákavě?! My byli tímto výletem lehce zklamáni. No nic, počkáme si na otevření Galerie Myšák. A tím končíme tour de Václavák a přesunujeme se do Paláce Flóra.

Je zde poněkud přelidněno. Jako obvykle, když mají „školáci“ volno :o(( A tak – po dlouhém a náročném parkování – raději s předstihem zakoupíme lístky na U2 3D. Až poté míříme do Orange moon. Míša jde odvážně do Vindaloo, takže má Janka jedinečnou šanci ochutnat tento kultovní pokrm. Škoda, že tak učinila před konzumací vlastní porce, jejíž chuť a kvalitu tak již nemohla řádně ocenit. Před projekcí stíháme už jen velmi krátký shopping. Každopádně pravou kinozábavu si nehodláme nechat narušit Míšovou antipopcornovou kampaní a využíváme jeho momentu zaváhání na toaletách (Vindaloo bless you!) k zakoupení největšího balení. Škoda že tady mají jen slanou (bez příchutí) nebo sladkou verzi :o(( Holt tady mají ještě co zlepšovat. Na projekci dáme spočinout našim nožkám, i když někteří následně komentují, že byla škoda, že si nemohli s Bonem zatrsat a zazpívat (možná jak pro koho ;o)).

A jelikož odpočinku není nikdy dost, jdeme to zkontrolovat ještě do Coffee Heaven. Slibovaný Starbucks na Zličíně to sice není, ale Janka má CH beztak víc v oblibě ;o) Následuje druhý pokus o krátký shopping. Vypadá to, že tentokrát se Jance nedaří tolik jako při minulé návštěvě ;o)) No a po tom všem můžeme v klidu zaplatit to drahé parkovné a vyrazit směr Nehvizdy.

Na hlad nám musí stačit „domácí“ kuskus, protože k nákupu potravin už se opravdu nikdo neměl, i když některým ještě zbyla síla na promítání oblíbeného Stardust. (Štěstí že už to mám jednou zkouknuté ;o)) Takže jako pohádka na dobrou noc za mne dobrý!

neděle 26. října 2008

Takové to bylo klidné nedělní dopoledne

…pořádně jsme se vyspinkali a tak nějak se dopoledne placatili u mamky. Ukázala jsem ji i babičce všechno, co máme pro mimčo vybráno – kočárek, nábyteček a jiné blbiny. A Míša se Zdendou se mezi tím snažili vnutit někam v okolí na squash (když už si Míša dovezl to sportovní nádobíčko). Nakonec přeci jen někde ve FM našli volnou aspoň půlhodinu. Vzhledem k tomu, že ani jeden z nich už dlouho nehrál, byla to ideální varianta. Bohužel ti, co měli objednáno po nich, nedorazili, a tak se kluci vzájemně vyhecovali na další půlhodinu. A to neměli dělat. (Je vám jasné, že se další 2 dny téměř nepohnou!)

No nic, ještě že je čekal jen „lehký“ obídek – kuřátko, bramborová kaše a zeleninka….mňamka. Pak chvilka odpočinku následovaná balením a přesunem na Ostravici. Tam pro sicher taky spíš jen odpočíváme. A někde mezi tím odpočíváním byl Míša - u příležitosti svého svátku - obdařen Jančiným zánovním počítačem. (Však už si na něj dlouho brousil zoubky…dokonce možná i v poslední době něco tušil, když se Zuzkou probíral finanční krizi a možnosti investování ;o) i tak se tvářil velmi příjemně překvapen.)

Teď se každopádně definitivně rozhodlo, že je nutné domů vyrazit už dnes. Když budeme dost rychlí, stihne Míša ten svůj nový stroj třeba ještě nainstalovat. No a hlavně se musí zítra dopoledne vyrazit vyreklamovat Jančin nejnovější kousek!

A tak jsme nabalili „miminkovskou“ tašku od Zuzky, všechny hi-tec krabice a vyrazili ještě k taťkovi pro další pytle s dětským oblečením a jiné kousky. A jelikož jsme měli dost času, vzali jsme to přes hřbitovy na Ostravici i na Lubně. A kdyby to někoho zajímalo, tak babička Myslikovjanová už ví, jestli to bude holčička nebo chlapeček ;o)

U taťky jsme vyfasovali 4 pytle oblečení (to jsem zvědavá, jestli to všechno zvládneme vynosit ;o)). Překvapivě se nám podařilo je všechny naložit do auta, aniž by Janka musela jet vlakem ;o) Zvládli jsme i sedačku, ale i tak něco bude muset dovézt taťka ;o)

Večerní cesta směr Brno-Praha-Nehvizdy uběhla docela rychle. Vybalování taky. Takže co myslíte!!!...V noci se ještě instalovalo. Ale to já už jsem spinkala spánkem unavených nastávajících maminek. A přesto jsem zajistila dokumentární fotografii Míši a jeho nové strojovny.

sobota 25. října 2008

Lehce ovíněný Zlatý orel

Taky vstáváte v sobotu v 6 hodin ráno? To nebývalo! Každopádně díky tomu už lehce po 7 hodině vyrážíme směr Morava. Ještě zastávka ve FM (přeci jen už se dostavěly domky naproti, takže řešíme žaluzie ;o)) a v Tescu (odoláváme místnímu trdlu s tím, že by stejně nebylo úplně čerstvé) no a před obědem už jsme u taťky, kde se slaví Blančiny narozeniny, Lukášův a Míšův svátek. Po obědě stihneme i kafíčko, zákusek a nějaké ty novinky na obou stranách.

Kolem půl třetí nastává přesun – my na Pržno (oslava narozenin a svátku neteří u Zuzky), Blanka s taťkou a zbytkem rodiny k babičce do Jevíčka (oslava narozenin + blížící se dušičky).

U Prachařů oslavujeme (rozuměj jíme, pijeme a hrajeme si s holkami) jako o život. A že to oblíkání panenek Míšovi jde, jen co je pravda ;o)) Na závěr si ještě vzájemně předáme vyřazené kousky šatníku apod. (Já zatím ze svého, Zuzka z Baruščiného ;o)))

Každopádně lehce po 18 hod to balíme, neboť nás čeká ještě poslední štace – ochutnávka nabídky vinného lístku hotelu u Zlatého orla. Na pomoc jsme si přizvali mamku, Zdeněčka a Siřinovic. Začalo to už uvítáním, kdy nás Robert zdraví slovy, „já tady chvíli vedle chčiju a vy si mezi tím klidně přijedete“. A dobrá nálada nás neopustila až do půl jedenácté večer. Některé možná ani poté (aspoň podle toho, co psala Káťa ;o)). Každopádně ať už to bylo kvalitou vínka, vstřícnou obsluhou či dobrou společností, večer se vydařil a myslím, že je velká šance, že se za stejné kombinace doplněné o dalších pár desítek lidiček a nějaké to jídlo vydaří i zábava 31. 1. Sponzorům večera děkujeme, Radi!

pátek 24. října 2008

Že by začala zimní sezóna???

Štěstí, že jsme se na to dneska vyspinkali do růžova, protože dneska ráno nás překvapily -2 °C, námraza a škrábání skel na autě. Koneckonců to překvapilo i Verun, která pocítila vysokou potřebu identifikovat ten nezvyklý zvuk, který přicházel zvenčí a hezky se pak na nás dívala oknem z tepla vlastního domova ;o)
A to byl vážení jenom začátek. Vždycky si říkám, jak kreténsky musí řídit ti, co způsobují nehody a následné ranní zácpy na trase Nehvizdy – Smíchov (čili nejčastěji na Štěrboholské magistrále či Jižní spojce). Tak dneska jsme se málem stali hlavními aktéry my. Úplně stačí, když nějakému maďarovi (zřejmě) jedete v tzv. „mrtvé zóně“, jinak si jeho počínání opravdu nedokážu vysvětlit. A ten se rozhodne uhýbat autu z připojovacího pruhu. Hlavně aby nemusel změnit rychlost jízdy. Periférním viděním registrujete oranžové blikání a přibližující se auto (ještě ke všemu tranzit). Z druhé strany betonové oddělovací panely. Prostě ideál. Tak tak to Míša ubrzdil, a to jsme měli jediné štěstí, že nikdo nebyl hned za námi. Tak takhle nějak asi ty bouračky vznikají. Zajímavé!
A čím jsme se dneska bavili přes den? Komu se líbily naše „oldies fotečky“, tak pro ty máme podobnou zábavu, tentokrát na adrese www.photofunia.com. K článku přidávám vzorové ukázky s „toyota“ Pájou. První se jmenuje "jak Pája z Hradce se svou maminkou do Prahy poprvé přišel", druhá snad titul ani nepotřebuje ;o)

úterý 21. října 2008

Pravidelná miminkovská kontrola

Dnes jsme absolvovali další pravidelnou kontrolu u doktora. Tentokrát bez tatínka, který byl toho času v Barceloně jezdit v nových autíčkách.
Tlak máme zatím pořád přijatelně nízký, což si pan doktor pochvaluje. Na ultrazvuku už je bobiš pořád hůř a hůř vidět. Je takový čím dál tím rozmazanější. O to aspoň budeme překvapenější, až se miminko prodere na svět ;o))
Váhový přírůstek je zatím kolem 10 kilo. To by bylo fajn, kdyby před námi nebyly ještě 2 v tomto směru nejkritičtější měsíce. No uvidíme.
Další kontrola nás čeká za 3 týdny, což už bude jen pár dnů před odchodem na mateřskou a taky v den výročí naší svatby ;o)) …a třeba pro změnu zase s tatínkem.

sobota 18. října 2008

Iva slaví narozeniny

…a tak je tu zase další vhodná příležitost se sejít se sousedy a posedět u dobrého jídla a pití. Po „pracovním“ analytickém víkendu se takové posezení hodí. A když se vidíme po delším čase, je pochopitelné, že se objeví i nějaké ty novinky ;o)) Třeba o možném dalším přírůstku v nejbližším okolí, ale o tom se zatím nesmí mluvit, protože je tady jedna malá osůbka, která o ničem neví. Sice ještě neumí číst, ale abychom to nezakřikli!
Každopádně ty, které nemohly pít, protože jsou těhotné nebo ještě kojí, vydatně zastoupili partneři, a tak se pilo a veselilo jako o život. Sice ne až do rána, ale o to víc se snažili. A tak jsme si z příjemného večera donesli nejen velký kus dorty, ale taky hromadu obrázků. Proto si můžete prohlédnout následující fotodokumentaci. A že se nám některé kousky opravdu povedly!

úterý 14. října 2008

Doba hnízdění

Prý že nastávající maminky obvykle trpní nějakým syndromem připravování hnízda na budoucí potomstvo. Já si myslím, že to jsou kecy a že to rozhodně nemá nic společného s tím, že jsme dnes definitivně zrušili „pokoj pro hosty“ a prodali naše největší „skladovací“ skříně, noční stolky a nějaké ty šuplíky, co k tomu všemu taky ladily. Já bych to viděla tak, že se prostě jenom setkala poptávka s nabídkou a některé kousky našeho nábytku se přestěhovaly do podnájmu k Honzovi H. Konkrétně k jeho „spolubydlovi“.

Aby se kluci nemuseli potýkat s neřešitelným problémem, jak sestavit rozebrané kusy do správné podoby, bylo našim úkolem pouze kusy nábytku vyklidit. Rozborku i sborku už si Pat a Mat vzali na sebe. Celá akce začala až někdy po 22 hodině. Mít v domcích naproti nastěhované sousedy, měli by pro dnešek hezký program ;o)) Naštěstí je HH se svým spolubydlícím sehraný tým a oba razí teorii cesty nejmenšího odporu, což znamenalo i cestu „pouze nejnutnějšího rozboru“, a to i za cenu možných designových ztrát způsobených následnou automobilovou přepravou ;o))

Dovolím si podotknout, že při ládování jednotlivých kusů do auta všichni účastníci akce zhodnotili, že jedna z „teoretických“ variant naložení nerozložených skříní by byla s největší pravděpodobností se zvoleným dopravním prostředkem opravdu nerealizovatelná.

Každopádně nábytek překročil práh našeho domku, my převzali finanční protihodnotu a akce byla tímto ukončena. O dalších osudech holopokoje se dozvíme počítám někdy do konce prosince ;o)) Taky jste tak zvědaví jako my?

sobota 11. října 2008

Honza málem králem…

…ale jenom o fous to bylo, že místo žezla a jablka dostal do rukou páky na ovládání malého Komatsu bagru. Ještě že má tak hodné kamarády, kteří mu k takovému pěknému dárku objednají i ukázkové počasí! Jen kdyby ten předchozí den tolik nepil, nebo by se aspoň při tom alkoholovém dýchánku nezapomněl najíst, že!!? Hned by to bagrování bylo ještě o kousek krásnější. Whatever… i tak si Honzík vedl moc dobře. Ještě pár hodin tvrdého tréninku a už by dokázal tou bagristickou lžící sníst polívku. Dohled mu kromě adoptivních rodičů (mně a Míši) dělali i Skalákovic.

Aspoň si tak Daník užil hezký den na čerstvém vzduchu a poznal, jak vypadá bagr a živí koníci. (Bagr ho pochopitelně zajímal mnohem víc ;o)) Pak ještě „svačina-time“ - Daník měl tuším mrkvičku, zatímco Honzík hezky chleba se sádlem a cibulí (šunčička to sice není, ale po celodenním hladovění se hodí i to ;o)).

A jelikož nám ještě vyšel čas, vyzvedli jsme ve Špuntíkovi minulý týden objednaný kočárek. Hurá!!! Můžeme mít mimčo aspoň v kočárku, kdyby dětský nábyteček nestihl dorazit včas. Pak už jen „víkendový“ nákup ve Štěrboholích. Honzíka jsme museli zanechat v KFC, kde bojoval se svým granderem. V podstatě zápas s tímto pokrmem zdárně ukončil až večer při sledování fotbalového utkání. Ale tak nějak jsme v sobotu vše potřebné včetně nějaké té večerní analytické práce zvládli. Honzík by si k tomu všemu mohl přidat i dohnání spánkového deficitu, ale tak nějak nám ho v neděli kolem poledne vzbudili sousedi (kamarádi z ministerstva ;o)), kteří přišli zkontrolovat garáž. Fakt by mne zajímalo, jestli ji máme větší nebo ne?! A jelikož už se v neděli zřejmě nic zajímavého nestalo (nebo už si to jen nepamatuju), připojím jen patřičnou fotodokumentaci.

sobota 4. října 2008

Jak Veličkovi se Skalákovic pro nové autíčko do Budějic jeli

Skoro by to vypadalo jako obyčejná sobota či jakýkoli jiný den. Jen to vstávání v 6 hodin ráno bylo poněkud podezřelé. Ale máme být v Budějicích mezi 9. – 10. hodinou a Daník má jednoho z budíčků kolem 6:30. Tak se to holt nakombinovalo a v 7 ráno jsme vyrazili jako na koni. Cíl cesty byl jasný, vyzvednout aspoň o jednoho zeleného yaríska více než ostatní ;o)) Však už je Verun dost velká holka na to, aby měla „vlastní“ autíčko.

V podstatě celá cesta probíhala v pohodě a podle plánů, ale ty, co se neúčastnili, prostě nemůžeme ochudit o scénku z mekáče. Pochopitelně, že jsme se všichni ráno nasnídali, dokonce i Verun ;o)…ale světe div se, z celé skupiny právě Míša musel na záchod (to není žert!), takže zastávka byla nutná.

S cílem zachovat Daníka spícího jsme se rozhodli pro „drive in“. Jedno okýnko nefunkční, u druhého slečna předstírala opravárenské práce, takže jsme čekali, až se nám přijde věnovat slečna druhá. Snídaňová nabídka na info panelech nebyla, takže zatím pouze Verun zaujaly „zlatavé mozzarella kousky se šunkou“.

Každopádně jsme si vyžádali info o snídaňovém menu, i když zde mám já rozhodně jasno McMuffin se slaninou, vajíčkem a sýrem je prostě jistota. Skalák, že prý se přidá a Verun poté, co jsme ji ujistili o vhodné formě cestovního balení, volí „míchaná vajíčka“. Míša (toho času močíc opodál) měl pouze požadavek na horké kafe, což bylo možné vzít v rámci mého menu. Situace vcelku jasná a přehledná. Takže přijde slečna a Skalák – zřejmě ve snaze si dlouhým čekáním zpestřit cestu – objednává 2x menu č.2 (podobný McMuffin, akorát s vepřovou flákotou místo slaniny), vajíčka a ptá se na „mozzarellové cosi“.
„To je v nabídce až od 10:30“, slečna na to.
„hmmm…tak dlouho čekat nebudeme“, odvětil - z časové náročnosti celé akce zatím jen lehce nesvůj - Skalák.
Cha chá! … to jsme se zasmáli (zatím ještě v dobré víře, že to je pouze pěkná slovní hříčka).
Chvíli to trvá a dostáváme kávy s Verčiným menu míchaných vajíček (obsluhuje nás slečna č.2, slečna č.1 stále za okýnkem předvádí opravárenské práce). Rozdělíme příděl a začíná se řešit cukr a mléko…chvíli vyčkáváme…brzy však Skalák klepe na okýnko: „…cukry, smetanu a ty…dřívka do kafe, prosím“.
Ještě že vůbec nevypadáme nervózně, přesto že se Daník začíná v sedačce vrtět.
Čekáme další chvíli. Slečna č.1 stále předvádí opravárenské práce. Všimla si, že už Skalák vypadá víc nervózně než před chvílí a snaží se nás uklidnit větou: „Už vážně jen 2 minutky a bude to.“
„To je dobře, protože dýl už bych to stejně nevydržel“, pohotově reaguje Skalák a my ostatní se v autě kácíme smíchy. Teda já konkrétně úplně nejvíc!

A výsledek? Do 2 minut jsme měli naše dvě meníčka č.2 od slečny č.2 a mohli jsme popojet dalších „pár“ metrů, abychom mohli vzbuzenému Daníkovi udělat prostor pro přebalení. A tak venku nedaleko inkriminovaného okýnka tlačíme naše meníčka, popíjíme kafe, zatímco Verun přebaluje. Pak ještě všichni vyčůrat, Verun si ještě dokoupí neperlivou vodu a můžeme pokračovat dál do Budějic.

Do 10 hod jsme to stihli i s kojením. Papíry vyřídil Míša, prezentaci o funkčnosti vozu si vyslechla Verun a mohli jsme vyrazit zpět. Už jen zastávka v restauraci zaměřené na ryby a zvěřinu v Hluboké, kde se snažíme zmást personál střídáním v hlídání/vození Daníka.

Cesta do Prahy nakonec probíhá individuálně. Skalákovic s mírným zpožděním za námi novým autíčkem.

U Příbrami řeším dilema - vzbudit či nevzbudit sladce spícího Míšu, aby se podíval na ty parašutisty. Však ho to taky brzy čeká. Vzbudil se až pár kilásků za areálem :o(( Tak snad příště.

V Praze ještě stíháme výstavu hraček na Letné, ale co se nábytku pro děti týče žádná sláva. Čili výsledkem je pouze rozšíření Míšova seznamu „what to buy“ o další kousky typu auto, vrtulník a jiné věci na dálkové ovládání apod. Skalákovic doráží až kolem půl páté a tak už se do víru veletrhu ani nepouští. Akorát provedeme výměnu posádek aut a Skalák svým firemním míří na NHL a zbytek domů do Nehvizd.

„To jsme rádi, žes nás taťko zase jednou vyvezl!!!“ (…ale myslím, že na čas stačilo ;o))

...až to Skalák dotlačí na picasu, dodám i nějakou tu fotodokumentaci ;o)

pátek 3. října 2008

…jen tak na okraj…

Mnohým to asi přijde jako zcela zbytečná poznámka pod čarou, ale já to tady stejně napíšu ;o) Dneska měl Míša dealerskou konferenci v hotelu Mövenpick, takže jsme měli v podstatě stejnou cestu a tentokrát stejný problém – kde tady na Smíchově zaparkovat. Ano, skončili jsme v té „pr.... největší“ na nejvyšším bodě ulice U Nikolajky, což znamená, že se člověk k Mafře i k takovému Mövenpicku docela slušně projde. Štěstí, že má pak večer člověk před sebou vidinu odpočinku v pohodlí vlastního domova, jinak by byl ten kopec ještě krutější, než ve skutečnosti. Takže Radi, Jani, buďte v klidu, už i Míša ví, jak vypadá „to pravé ořechové“ parkování na Smíchově. (Taky jste tam se mnou párkrát byly ;o))