úterý 31. května 2011

Dnes mají svátek Kamily

Ráno hurá na cesty, zvládáme Kamčino plavání a následně mého zubaře. Děti jsou tak hodné, že to téměř celé prospí. Nicméně zubař bude záležitost dlouhodobá a investice vysoká :o(( A lepší už to nebude :o(( A když už jsme byli na tom druhém konci Prahy, tak jsme si zaskočili aspoň ještě k tátovi do práce a pak zase hurá domů.

I cesta zpět byla naštěstí v pohodě. Jedno dítě spí, druhému stačí ke štěstí petka s vodou a v rachotu prskajících kapiček se neustále ozývá jen: „…ale nepovídej maminko!“

Večer jsme ještě připravili dáreček pro Kamču, který jsme jí dneska nestihli předat, neboť byla z celého programu včetně večerního výletu na hřiště a pojídání kašičky úplně hotová.

A svačinová momentka z dnešního dne aneb poslnit se musí všichni, všichni, kdo si hrají:

pondělí 30. května 2011

Tobiáš se stavil

Stačí vyrazit do obchodu pro čerstvé pečivo a najednou nic nestíháme. Kamčino plavání teda rozhodně ne. Ale cvíčo nakonec ještě ano. To bude asi tím, že jsme si už ráno v 9 museli nutně dát polévku. Tu s hvězdičkami ;o)) Večer dorazil Tobiáš a s Míšou pak společně „dorazili“ nějakou tu lahev vínka. Teda až poté, co jsme „dorazili“ drobotinu a nahnali ji spát do postelí.

neděle 29. května 2011

Návštěvní dny končí

Návštěva skončila, dopoledne jsme vezli babičku na bus. Snad zase někdy příště. Pokračovali jsme plynule shoppingem v centru Chodov. Nedělala jsem si velké cíle, vynechala nákup potravin a soustředila se na vše ostatní a hlavně na věci pro ségru do Afriky. A stejně nemáme všechno ;o) Vypadá to, že v Africe požadované dečky jsou u nás pouze sezónní záležitostí a momentálně je v obchodě nenajdeme :o(

Odpoledne jsme stihli ještě grilování se Skalákovic s předáváním dárků mně i Janičce.

sobota 28. května 2011

Druhé focení

Dnešní den jsme strávili u sestřenice Markétky. Krom návštěvy jsme u nich zvládli další rodinné focení. Škoda, že je mladý pán celý den hysterický. Aspoň že slečna pěkně spinká. Večer se nám doma stala taková nepěkná… případ… Fíla si v komoře povšimnul krabice s novou regulérní Cars autodráhou a nedal jinak, než že se to musí rozbalit. Nóoo, příště už musíme dárečky lépe ukrývat, jen co je pravda. Takže dráha je rozložená, autíčka vytažená, ale jezdit se nejezdí. To se přeci nesmí. Co se rozhodně smí, je schovávat „obyčejná“ Cars auta pod most. Aby na ně přeci nepršelo, že ;o))

A jak že dopadlo focení??? Na to můžete mrknout zde.

pátek 27. května 2011

Pohádkový les podruhé

Ráno nás čekala kontrola u fyzioterapeutičky a Fíla si zrovna přispal. Nu což, bude to muset zvládnout s babi Pavlínkou. A taky že jo. Jen ta výměna plíny, na tu si od cizího sáhnout nedá :o(

Odpoledne se nějak vyčasilo a já si vzpomněla, že dnes je přeci na programu 4lístkovský Pohádkový les. Jen jsme na něj vyrazili bohužel pozdě a mladý pán byl příliš unaven. Půlhodinový spánek v autě nestačil a Pohádkový les se nám tím pádem pro tentokrát nezalíbil. Dešťové kapičky zajistily brzký definitivní odchod. Tak třeba příští rok…snad…možná…

čtvrtek 26. května 2011

Návštěva babi Pavlínky

Dopo jsme si vyzvedli babi Pavlínku. Sice na nás musela chudák čekat, ale zvládli jsme to. Původně jsem myslela, že bychom mohli do ZOO, ale panáčkovi se ten nápad moc nelíbil. Při nutné pit stop na kojení se ale nechal přemluvit k návštěvě Štěrboholských vláčků (pochopitelně babi ukecal na milionté první autíčko), ale já jsem aspoň stihla nakoupit. Však už doma nic nebylo. Pak už si jen hrajeme a hrajeme. Fíla dnes dostal dárečky a my taky jeden, když nám na to řekl „tak moc děkuju za ty dárečky“, ani jsme to nečekali. A Kami dostala tu svou první kašičku.

středa 25. května 2011

A k večeři bude kaše!

Hlavní program dne: kontrola u paní doktorky. Fílovi byla diagnostikována „rýmička“ a Kami prodělala své první očkování. Večer se pak pěkně vztekala. Takže jsem definitivně rozhodnuta začít s kašemi. Jsem zvědavá, jestli to na našich večerech něco změní.

úterý 24. května 2011

Které to budou příště?!?

Víkend na Moravě nás docela odrovnal, takže jsme zrušili všechny kroužky a trčíme doma z rýmičkou. Jediným zpestřením jsou cesty pro čerstvé pečivo a skutečnost, že se obě děti dnes "rozhodly" pro polední spaní a věnovaly mi 2 hodiny "volného" času...A…noooo…tak aby zas nebyla obr-velká nuda, tak jsem odrovnala další dveře. Tentokrát ty na terasu. A taková blbost to byla, jedna opotřebovaná „pružina“.

neděle 22. května 2011

Víkend na Moravě

Víkend na Moravě začal dopolednem stráveným na Ostravici. A od tety Janushky se Fíla prakticky nehne (není přeci sebevrah, že ;o)). Odpoledne jsme byli domluveni se Siřinovými, vzhledem k očekávanému přírůstku a Fílově rýmičce jsme to málem odpískali a nakonec se situace sama vyřešila. Fíla cestou z Ostravice totálně odpadl a prospal celé 3 hodiny, co jsme si s Káťou a Robertem povídali. Škoda, že to znamenalo, že vstal v 19 hodin „relativně plný energie“ jak jen nemocný človíček může být :o(((

Neděle zase patřila části z pod Ondřejníku. Škoda, že máme pořád ten strach z pejsků. To nám trošku kazí návštěvy. Ale tak třeba jednou… A koneckonců to u dědy Mírka a babi Blanky zachraňují autíčka strejdy Lukáše. Pak už jen zastávka na Pržně u sestřenic. Tam je hraček dost a pejsek žádný, prostě paráda!

pátek 20. května 2011

Letem světem další týden

Pondělí:
Klasicky začínáme týden cvičeníčkem. Zcela neklasicky jsme dneska s Evkou totálně vyčerpané a jen tupě zíráme na naše děti. Já se špetkou nechápavosti i poté, co Fíla zamíří do šatny a zahlásí: „tak já už jdu mami, čau!“

Úterý:
Jsme toho měli fáááákt hodně a překvapivě jsme všechno stihli.

Ráno děti pospávají, protože se jde na zpíváníčko. Tak to je jasné, že se nebude vstávat nijak brzy. Nicméně nakonec jsme tam i s dalekým parkováním mezi prvními. Neplánovaně jsme si dali procházku ke kačenám, skoro jsem litovala toho pytle se starým pečivem, co zůstal doma, ale ony kačky ještě pořád hnízdí, takže by nebylo komu sypat. Malý se pak bavil v parku běháním z kopce, mě akorát běhal mráz po zádech, když jsem čekala, kdy se na tom štěrku vyfláká. Překvapivě k tomu nedošlo. Vyflákal se, nebo spíš vyválel až v Jirnech, kde jsme časové prostoje před kontrolou kyčlí trávili na místním dětském hřišti. Velmi krásné zrekonstruované nicméně ještě nedodělané, takže dvě hromady štěrku před branami byly při odchodu předmětem sváru. Fíla se v nich chtěl rochnit, já měla za to, že to není úplně nezbytně nutné. Nakonec jsme se přemístili k doktorovi, kde jsme to za pomoci cars úspěšně zvládli (i když tam přerovnával paní doktorce předměty na stole a o patro výš si vymanil pro své hry celé okno s širokáááánským parapetem). A pak hurá na kutě, jede se na poslední masáže. Tentokrát už zdroj k přenosnému DVD nezapomenu! A odměnou je mi klid pro masáž mého obličeje. Děti jsou hodné i cestou zpět. Sice chce po příjezdu Fíla ještě na zahradu, ale i domov je mu vzácný a po chvíli se přemisťuje.

Každopádně abyste věděli, podle Filipa je velmi důležité informovat pacienty v čekárně na sono o svém jménu, autíčkách z filmu Cars a v neposlední řadě také o tom, že náš tatínek je „moooooóc hodný a vždycky pomůže“. Tak já myslím, že je to dobré vědět a proto vám to tady taky píšu ;o)))

Středa:
Ráno s Kami na kontrole tak zvané rehabilitační. Je to dobré, asi jsme se hodně zlepšili. Paní radí jen jeden cvik, u kterého by se ani nemělo plakat a chválí, že umíme věci, které zvládá tak 4,5 měsíční dítě. Nám budou ty 4 za týden. Možná se to zdá málo, ale v tomhle raném věku je to dost. Však si taky mladá paní umí suverénně vzít dudlíka a dát do pusiny. To má máma zase o starost míň. Za to s tím spaním je to horší. Už ji kdeco probudí. To asi budou procházky jen v nosičce nebo co.

Dnes jsme poprvé viděli Tomáška Cimbůrka a po dlouhé době se zase sešli Fíla s Verunkou. Ale bylo to ve velké společnosti, tak uvidíme, jak třeba zítra, když budou sami.

Pak ještě odpo plavání, hlídala Verun s Daníkem. Obě děti to nějak sebralo. Kami krásně spinkala a Fíla vypadal večer značně unaven. I tak mi povídal před spaním ještě spoustu důležitých věcí o autech, ptáčcích, co odlétají za teplem do Afriky, či o tom, že tatínek prsa nemá. Ani mlíčko. To jenom maminka. Hééééč ;o)

Čtvrtek:
Byl první volnější den. A volnější znamená taky nespoutaný a zřejmě proto všechny děti pořádně divočí. Nebo že by to bylo prostě proto, že jsou všechny pohromadě???

Pátek:
Program dne zní „rychle se sbalit a vyrazit na Moravu“. Za hodinu se mi sbalit celou rodinu ještě snad nepovedlo. Ufff!!! Ale ta Fílova nudle u nosu se mi vůůůůbec nechce líbit.

neděle 15. května 2011

Návštěvní dny

Tak si představte, ráno rychle chystám jídlo a pak to zapomenu doma. Ještě že Báře a Jondovi jsme nic nezapomněli. Každopádně zpoždění jsme měli celkově 50minutové, a to díky Kamčiné zcela zásadní kakací akci (což se normálně nestává, nicméně to přišlo zase po několika dnech, tak se asi není čemu divit).

Každopádně k Heřmanským jsme přeci jen dorazili a pořádně jsme zkontrolovali nejen Jondu, Báru a Honzíka, ale také křečka. Teda hlavně Fíla. Pak jsme zvažovali možnost oběda v místní restauraci, ale přeci jen nás ještě čekala další návštěva, tak hurá domů čekat na Vyskočilovy.

sobota 14. května 2011

Cyklosobota

Dnes byl ten velký den, kdy byl zprovozněn a vyzkoušen vozík za kolo. Ještě si musíme sladit představy týkající se délky trasy a zábavy v průběhu výletů a bude to dokonalé.

Odpoledne jsme museli nakupovat. Hoooodně nakupovat. Pro všechna miminka a kamarády, které máme v brzké době navštívit. A taky botičky Fílovi, plínky Kamilce, dobroty pro všechny ….hoooodně toho bylo. Strááášně moc.

pátek 13. května 2011

Tomášek je na světě

Vypadalo to jako obyčejný den. Aspoň tedy pro nás - výlet na poštu (v Mafře prý postrádají kopii Kamčiného rodného listu ;o)), hřiště, odpočinek u hraček doma a večer s tetou Janičkou či Muškovic holkama...klasika...to netradiční se dělo jinde ;o) každopádně ode dneška máme dalšího kamaráda - Tomáše Cimbůrka.

čtvrtek 12. května 2011

Zkoušky z rodičovství

Mladý pán nás poslední dobou pěkně zkouší. Možná je to období vzdoru, možná sourozenecká rivalita. Každopádně plavání je vždy s lehkými protesty, i když se kvůli tomu táta obětuje dřívějším odchodem z práce, jako například včera.
Dnes proběhla hysterie na dalším kurzu masáží. Jeden by si řekl, že je dokonale připraven, když má DVD přehrávač, čajík, těstovinky a autíčka, jenže to by nesměla chybět šňůra do zásuvky. A hysterie byla na světě ;o) Ještě že řvoucího pána na chodbě ostatní masérky politovaly ;o) A odpoledne už jsme si mohli jen hrát a hrát a hrát. SUPER!!!!!

úterý 10. května 2011

Zkušenosti k nezaplacení

V posledních dnech bylo opravdu krásné počasí. Užili jsme si ho v neděli, kdy jsme dělali společnost Daníkovi, kterému mezitím balili věci na cestu k babičkám na Moravu. Užili jsme si ho i v pondělí, kdy bylo přesunuto naše klasické 4lístkovské cvičení ven. A užili jsme si ho i v úterý, kdy jsem táhla děti z „nejbližšího možného“ parkovacího místa na kontrolu k doktorovi. Tentokrát absolvovala sono bříška Kamča (asi aby bráchovi nezáviděla a jistila to mnohem dřívějším termínem ;o))). I přes logistické překážky jsme to za pomocí DVD přehrávače docela obstojně zvládli. Naučili jsme se další jednoduchou poučku, která by nám celou cestu a akci ušetřila. Holt dokud dítě blinká, ale jídlo neodmítá, tak je všechno v pořádku. Až když začne dobrovolně hladovět, může to znamenat, že je hltan poškozen. Jak prosté, že ;o)

Fíla „dostal za odměnu“ výlet do království železnic. Já jsem za odměnu dostala další životní lekci. Parkovali jsme klasicky v obchoďáku Anděl. Po náročném dni, kdy konečně zmobilizujete dvě unavené děti a připravíte je na cestu domů, život vám připraví toto: Jedete z druhého patra, kde je přebalovací místnost a dole u výtahu překvapivě žádný automat na placení parkovného. Nebo aspoň není vidět. Nezbývá než se vydat k automatům u hlavního vchodu. Takže má člověk šanci se hezky projít i k autu a jedno unavené dítě zde při této variantě zkusit odložit a doufat, že usne. Druhé 3měsíční křičící únavou vláčíte s sebou. A cestou se můžete krásně usmát na frajírka ve sporťáku, který právě parkuje na růžovoučkém místě vyhrazeném pro matky s dětmi a který na vás kouká pohledem „tak už mi to auto přeci pochval, ne?!?!“ Tak třeba pochválím příště, až budu mít aspoň zbyteček sil. To, co jsem měla tentokrát, nebylo ani na zdlouhavý proces placení parkovného kartou. Takže jsem zůstala pouze u pokusu a pak sbírala po všech čertech drobáky. Tak zase příště!!! Jo, a když mám cedulku dítě v autě, tak si fakt myslím, že potřebuju u kufru víc místa než PÁR centimetrů. Jinak by se taky druhým mohlo stát, že jim autíčko označím naším kočárkem! Ještě že mám za sebou kurz akrobatických kousků pro matky na mateřské upper intermediate.

sobota 7. května 2011

První letošní grilování

Světe div se, se dvěma dětmi se dá zvládnout i grilování!!! To stačí si domluvit hlídání a kluky poslat na plavání a člověk může zrealizovat i nějaký globálnější úklid. Kluci se sice vrátili předčasně, protože 2 tvrdohlavci prostě 1 plaváníčko nezvládnou, nicméně uklizeno i nachystáno bylo. Den byl krásně slunný, co víc si člověk může přát??? Leda tak hotovou analýzu ;o))

Kromě grilování jsme dneska taky zvládli Kamilce vyměnit naušnice.




pátek 6. května 2011

Průhonický park

Výlet se sousedy (Péťou, Daníkem i babi a dědou Nešpůrkovými) do Průhonického parku byl dobrý nápad. Sice se to upeklo tak nějak narychlo. Dopoledne ještě Janička vozila Kamču a po pár hodinách na zahradě jsme nakonec narychlo vyrazili na výlet. Park je momentálně ideální záležitost. Člověk tady nemusí hlídat auta, jen zda dítě nepadne do vody, nebo – v našem případě ještě – zda není v okolí nějaký pes.

Díky polednímu spánku v autě a občerstvení v místní restauraci jsme zvládli ještě večerní shopping. I když na závěr dne už byly děti opravdu hoooodně unavené.

čtvrtek 5. května 2011

Kontrola ve 3 měsících

Zpět doma, tak abychom se nenudili, budeme zase běhat po doktorech. Pořád totiž nevím, jestli to Kamčino blinkání není moc. A co s tím přepadáváním na stranu při pasení koníčků… No už se těším. A počítám, že Fíla taky. I když u naší paní doktorky se mu moc líbí a rád by se tam na hračky zase brzy zašel podívat. Však ono se mu to i brzy splní ;o)

Jo a výsledky z preventivní prohlídky? Hezkých 6 kil na 63 cm a kolem hlavy 39 cm ;o)

středa 4. května 2011

Cesta domů

Hodilo by se vám brzy vstávat, abyste pro změnu nezmeškali odlet domů?? Pohoda, děti budou zaručeně spát, co to půjde. Fílu téměř nešlo vzbudit. Nicméně to „ranní vstávání“ mělo pozitivní efekt a Fíla to v letadle na nějaké 3 hodinky zalomil. (A to si zaslouží za odměnu další kousek z Cars.) Kamča dokonce prospala hodin 5. A pak už jen hurá autem do toho našeho domečku. „My máme ale krásný domeček. Máme to tu mooooc pěkné.“ Tak se kochal ten náš potomek, kterému se od tety předevčírem „vůbec nechtělo“.

úterý 3. května 2011

"Zastávka" v Dubai

Neplánované se stalo skutkem a Míšova nejčernější varianta se naplnila. Ano, uvízli jsme v Dubai. Minule jsme kvůli stávce cateringové společnosti čekali 1,5 hodiny a nechytili přípoj ve Frankfurtu. Nicméně tam to lítá každou chvíli, takže z toho nebyl až takový problém. Za to tentokrát jsme to brali přes Dubai a abychom tu 2hodinovou rezervu přešvihli, dali si Emiráti zpoždění rovnou 3hodinové (tím se doba letu 1,5násobila), kvůli špatným pnojmatikám. Tak to znamená, že dneska se podíváme na arabskou architekturu.

Předpokládali jsme, že Kamča bude spát a Fíla dělat drahoty. Nakonec tomu bylo naopak. A vůbec celkově jsme přecenili síly, nejen dětí, ale i ty naše. Večer proběhla několikerá hysterie, zahájila to Kamča a závěr byl můj.

No a před spaním ještě veselá historka… Možná je to hloupé, ale už jsme si začínali myslet, že arabové spí za světla, protože jsme ne a nemohli najít vypínač k chodbičce a dvěma obývacím světlům. Pointa??? Vypínač existoval a překvapivě docela logicky na záhlaví postelí, jenže kdo by ho tam hledal, když kvůli dítěti srazíte postele a obložíte záhlaví polštáři, že jo?!?!



pondělí 2. května 2011

Odlet

Návrat ze Sun City překvapivě podle plánu - v 10 máme sbaleno a vyrážíme. Teda aspoň to naše auto. A odpoledne už jen balení a balení a trocha hysterie. Filípek nakonec od tety vlastně ani odjíždět nechtěl. A podle křiku v autě zřejmě ani Kamča ne. Ale letenky jsou nekompromisní.

neděle 1. května 2011

Safari

Vstáváme tak brzy, že ráno stihneme několik procházek k bazénu, než začne společný program. Jen Kamča to dospává v kočáře. A tak ten čas využíváme k snídani „na břehu bazénu“ ;o) Lehce hysterický Fila už u jídla nemohl vydržet a šel poskakovat opodál a hrát si s tím, co mu zrovna přijde pod ruku. Škoda, že to byla právě šňůra držící ten velký slunečník nad naším stolem, aby zůstal otevřený. Pak už jsem tam zůstala jen já držící vše, co by mohlo spadnout.

Whatever, zvládli jsme to a přežili jsme…a přežili jsme dnes i téměř celodenní safari. Díky drobným nesrovnalostem v překladu se nám trošku zdramatizoval závěr. Děti už toho měly docela dost. Na druhou stranu jsme toho zvládli docela dost. Hlavně teda díky obědové zastávce. Ta byla, co se gastronomie týče podivná, ale za to se tu sešli pakoni, žirafy, pštros, koroptve, divoká prasata apod.

Jen slona jsme tedy neviděli. Ale byli jsme tomu rádi, protože ti turisté za rozbitým předním sklem, co slona na rozdíl od nás potkali, moc šťastně nevypadali.