středa 28. února 2007

Dárečky, dárečky...

Ráno jsme jeli zkontrolovat schody a přivítat pány s dveřma. Ukázat kde a co s lištama a tak. Co vám budu povídat, raději to nevidět. Všechny ty heblata na naší nové plovoucí podlaze, pak všechny dveře a zárubně opřené o naše čerstvě natřené zdi...Smutný výraz našich koberců a vestavěných skříní ani nebudu popisovat. Byli evidetně zdrceni stejně jako já. Takže rychle všechno ošéfovat a vypadnout, než někomu něco spadne na zem nebo ....

Dveře a dodělání lišt kontroloval Míša, takže já zůstávám napnutá do zítřejšího rána, kdy bych měla jet "převzít" hotové schody. Čili zítra už opět v novém, v normální postýlce a dokonce s normálním zavíráním na záchodech a se zbrusu novými schody. Nakonec to šlo nějak hodně rychle ;o)

Stejně rychle dneska proběhla ještě další transakce a Sonička tím pádem dostala ke svým 29. narozeninám mazlíčka. Je mu něco přes rok, přesné míry nevím ale barva je zaručeně šedá. A všichni už určitě víte, že je to náš milášek. Míšovo první firemní auto, ke kterému jsme si za dobu jeho užívání vybudovali velmi pěkný vztah. Proto jsme neměli to srdce ho nechat napospas lecjakému jinému potenciálnímu majiteli a bereme si jej s sebou do nového bydlení. Snad se nám za to dobrou službou odmění!

úterý 27. února 2007

Schody se instalují, dveře jsou na cestě

...jestli jsem někdy uvedla, že by nám měli přijít instalovat dveře kolem 5. března, tak už to není pravda. Volali, jestli by nemohli dorazit zítra. Schodaři překvapivě nic nenamítali, takže už zítra se možná budeme moci na záchodech zavírat. Tenhle luxus člověk neocení dokud o něj nepřijde - viz oblíbená zábava podnapilých studentů na kolejích...Míša by vám mohl vyprávět, jaké to je dorazit na ranní sraní a zjistit, že někdo na záchodcích vysadil všechny dveře a přemístil je o nějaké to patro výš.

Dnes byl také ten velký den, kdy Míšovi byl přidělen nový firemní vůz. Tenhle by měl být nějakou chvíli jen a jen jeho. Je velký, modrý a je to Mitsubishi Outlander. Jééééééééé!!!

pondělí 26. února 2007

Jak nám instalovali schody

Ráno jsme dobalili svých pár švestek, protože dnes nám přijedou instalovat schody. Příjezd pánů schodařů, jakož i převoz nejpotřebnějšího materiálu, obstaral Míša. Na mne zase zbyla příprava pelíšku U zeleného ptáka, neboť dnes večer se Míša alkoholicky rozloučí se svými toyotími kolegy.

Úklid se mi myslím povedl na jedničku a ani to nezabralo tolik času. Zbytek jsem se rozhodla věnovat dospání všeho ponocování z minulého týdne. A to pořádně, bez ulívání! Nicméně jsem stále byla ready na zavolání vyrazit a vyzvednout si svého manžela z hospody.
Jediné, co mne přemluvilo otevřít oči, byl další díl Chirurgů, který jsem měla tu čest shlédnout z pohodlných postýlek Skalákovic.

Při té příležitosti Peti zopakoval svou nabídku, že by klidně vyzvedl mého - zcela jistě veselého - manžela on sám. Škoda že mne svým telefonátem Míša zastavil těsně před koupelnou s drobnou poznámkou "snad se mi dárek do auta vejde". Ne, že by mi zvědavost nedala, ale vyrazila jsem tedy osobně s corollkou směr Újezd, kde se z hospody vypotácela má drahá polovička s lexusními kolečky a "farmářským setem". Autorům dárku děkujeme, budeme na vás ještě dlouho vzpomínat! (Nevíte náhodou, jak dlouhou mohou mít asi tak kolečka záruční lhůtu? A kdy asi tak umírají praví sádroví králíci? Však my na to jednou přijdeme!)

neděle 25. února 2007

Zabydleno!

Instalace žaluzií

Nevím, jestli jsem se tu už někdy zmínila o tom, že se naše kuchyň "nějakým nedopatřením" dostala do Skalákovic odhadu nemovitosti a my v tom našem skončili s kuchyní na nule. To jsou takové běžné nedostatky plynoucí z našeho společného soužití. (Kromě toho, že si často lidé pletou, kdo komu řekl své ano ;o) Štěstí, že my v tom máme zatím ještě pořád jasno ;o)

Každopádně asi teda už nikoho nepřekvapí, že do naší pracovny byla nainstalována Skalákovic zelená roleta do ložnice. Úžasně nám tam ladila, ale to bylo asi tak všechno. Paní po krátkém přesvědčování dospěla k závěru, že to opravdu prohodila, a donesla nám naši cihlovou. Každopádně jsme na tom vydělali, neboť toto byla jediná chyba při instalaci u nás. U Skalákovic došlo dokonce na čelný náraz vodící lišty, která se střetla s podlahou. (Jaké štěští, že ještě nemají plovoučku!) I tak jim nezbylo než všechno pěkně zaplatit z peněz, které si vypůjčili u "hodných" sousedů. Pro příště doporučujeme v tomto směru otestovat i sousedy z druhé strany, je jich tam více a jestli to bude úspěšná akce, mohli bychom ji párkrát zopakovat.

Dnes také proběhlo u Skalákovic velké malování pracovny a ložnice. Honzík chvíli zvažoval, zda jim půjde pomoci. Nakonec se ale rozhodl svou pozornost věnovat neposkládanému hlavolamu (jehož stav se moc nezměnil, jen na chvíli, když se dostal do rukou Skaláka) a volantu (čili NFS). Pochopitelně se jedná o velmi záslužné činnosti.

Markův pokus o zapojení nefunkčního adsl modemu snad ani nestojí za zmínku, čili bych tuto akci označila spíš jako neformální návštěvu a tím pojala celou věc za vyřízenou. Však už si Míša objednal hračku zbrusu novou. Snad bude i funkční.

sobota 24. února 2007

Jak se u nás myjí auta

Dali jsme si pozdní vstávání a klidné dopoledne. Čekala nás jen analýza a příjezd milovaného synka. Myslím, že se na něj netěšíme zdaleka tolik jako teta se strejdou, protože se rozhodli tento víkend malovat. Před obědem i při něm nám to všechno "barvitě" popsali. Škoda že neprošli motýlci, mohla to být nádhera Peti!

Ani už nevím, jak k tomu došlo, ale tak nějak se při tom barvitém vyprávění nechal Míša Skalákem přemluvit k testovací jízdě v mitsubishi vozítku. Test proběhl v pořádku, vrátili se jak prasata. Teda jako autíčko bylo "tak trošičku" od hlíny.

Bylo potřeba vyměnit špatná Ikea kolečka ke kancelářské židli, tak se Míša v tom špinavém autíčku vydal do Ikey a vyzvednout na Černém mostě Honzíka. Cestou zpět to brali přes Zeleného ptáka a myčku, kterou vyřadili z provozu. Paní, která původně - s obavami o auto - vjezd do myčky povolila, jim posléze vyčítavě hrozila prstem. Přesný popis toho, jak se dostat ze zaseklé myčky, vám sice nenapíšu, ale věřte, že je to určitě "jedna z těch historek, na kterou byste si někdy rádi vzpomněli".

pátek 23. února 2007

Globusní srázek starých ČIAků

Ráno mělo proběhnout rozhodnutí o barvě schodů. Probíhalo cestou na Smíchov a také chvíli v iDnesu. Nakonec byl v 9:45 definitivně potvrzen červený odstín s tím, že doufáme, že to bude ladit s barvou dveří. Každopádně v tomto případě začne instalace příští pondělí.

Míša má volno a hlídá doma instalci zabezpečovacího systému a instalaci skříňky do koupelny. Ve 13:45 začínají chodit první "varovné" sms. Alarm tedy funguje. Důkaz je "evidentní a zřejmý".

Večer jsme si švihli Ikea nákupy. Ovšem před tím bylo potřeba se zásobit potravinami, což lze na Čerňáku pouze v Globusu. Asi to nebude náš oblíbený obchod...vozík jsme museli vyloženě ukrást. Nicméně VELKOU NÁHODOU jsme tam potkali Luboše, tak jsme se aspoň dozvěděli, co je nového a co je v ČIA ještě starého. Jakože hlavně teda kdo.

Pak už následovaly ty Ikea nákupy. A koupili jsme: barové židličky, "konferenční" stolečky, svíčičky, kolečka na židli (které jsme následně museli vyměnit), konvičku, "Kačenčiny" skleničky a nějaké ty přihrádky do šuplíků (tohle konkrétně teda při instalaci dost bída). No zkrátka málem nás odtamtud museli vyhodit, končili jsme až ve 21:30. Ještě že jsme se před tím posilnili masovými kuličkami a kus-kusem. Kromě toho se tento den platila ještě stěřka A JINÉ, takže to Míša spočítal na pěknou útratu necelých 100 tisíc. (Ani jsem nevěřila, kde se u nás vzalo tolik peněz.) Po vybalení nákupů, smontování nového nábytku a slavnostního "JÉ" proběhlo ještě rychlé školení alarmu. Poté už jen spánek spravedlivých.

čtvrtek 22. února 2007

Červené schody?

Snaha vstát na ranní angličtinu nevyšla. Bohužel jsem se ani nepokusila vyzvednout vzorek našich budoucích schodů, který na nás netrpělivě čeká v Nehvizdské poště. Pochopitelně volali schodaři, jestli je to OK anebo je nutné schody přetřít. No co já vím?!?!

Každopádně Míša byl dnes úspěšnější a vzorek schodů stihl vyzvednout večer cestou z práce. Doma naložil do auta obleky a mířil si to ke svému krejčímu. U pana Blažka si vyzvedl opravené kalhoty a vyměnil je za obleky, u nichž bude přeci jen chtít prodloužit rukávy. Pak už si jen na Čerňáku vyzvedl manželku a hurá domů.

V domku proběhlo podrobné zkoumání a kontrola vzorku schodů. Závěr? Pod umělým světlem to určitě dělá jiný dojem, čili rozhodnutí se necháme až na ráno. Obávám se však, že v tomto případě nebude ráno moudřejší večera, protože do tohoto rozhodnutí se nikomu moc nechce :o((

středa 21. února 2007

Babel

Po dlouhém pracovním dni nás čekala Lexusní premiéra filmu Babel. V podstatě se jednalo o srázek smutnících extoyoťáků, ale proč to nezamaskovat trochou kvalitní kultury. Nevím, jestli v souvislosti s Danoušem napsat, že jsme večer strávili v dobré společnosti, nicméně nikdo ze současných toyoťáku se k těm ex- už holt nechtěl znát, tak nám vlastně ani nic jiného nezbylo.

Domů jsme dorazili po půlnoci a mrtví padli do postýlky.

A hodnocení filmu na stupnici 1-5?? Já říkám "21", protože 21 gramů (film stejných autorů) se mi líbilo víc. Tak nějak mi tam chybělo to "poučení" to "moudro na závěr", které bych u filmů tohoto typu čekala. Snad příště...

úterý 20. února 2007

Jeden pracovní

Dnes jsme pilně pracovali, takže jsme se konečně zbavili jedné z hromady analýz, které se nám nějak množí a množí. (zajímalo by mne jak a kdy, abychom tomu mohli případně příště včas zabránit.)

pondělí 19. února 2007

Že by nějaké novinky?

Dnes téměř přesně ve 22 hodin (něco kolem roku 2007) proběhlo slavnostní zapojení ledničky. Končí tím období strádání a diet a začíná pořádná žranice. (Teda jen co zvládneme někde nakoupit zásoby.)

Míša je doma novým mitsubishi vozem. Pro ty jednodušší to v překladu znamená, že byl dnes první den v nové práci. Vůz je stylový, takže mu jej všichni Nehvizdští "traktoristé" strašně závidí. Holt musíme se přizpůsobit novému prostředí. Lexus vedle toho pravidelně hnojeného pole opravdu nevypadal zcela na svém místě. Ach jo!

Já mám za sebou první dopravu z Nehvizd a zpět prostřednictvím MHD. Volný překlad asi zní "Moc Hodní Drivers". Pan hodný řidič mne seřval hned při vstupu, takže teď máme jasno a já budu laskavě prezentovat své foto na ročním kupónu, jinak můžu zapomenout na svůj 8korunový lístek za změnu pásma ;o) Hlavně když je na vesnici veselo.

Prostě jsme si chvíli hráli na "vesničany v Praze" a teď nás čeká fáze "Pražáků na vesnici". My už vlastně nepatříme vůbec nikam :o( "Chcete mě?" to jistí!

neděle 18. února 2007

Velké stěhování - 2. díl

8 hodin - zvoní budík! Zvoní a zvoní, dokud jej Míša nenajde. Fakt nevím, proč byl schovaný zrovna ve skříňce u Honzíka v pokoji. Náhoda?!?
Chvíli jsme leželi ve staré postýlce v nové ložnici a přes zrcadla vestavěné skříně v chodbičce pozorovali spícího Honzíka ve vedlejším pokoji zvaném "Honzíkovo". Vzhledem k tomu, že to u Honzíka nevypadalo na velkou změnu v programu, rozhodli jsme se jít raději nasnídat a zase vybalovat a vybalovat. Mezi tím jsme odpovídali na dotazy ohledně prvních snů v novém domě, které se mají údajně splnit. To by mne fakt zajímalo, jakým způsobem se z Míše stane ten Indiana Jones!! Já si pochopitelně, jestli se mi teda vůbec něco zdálo, nic nepamatuju :o(( Asi se mi teda všechno splní.

Honzo vstávej! ... Kolik hodin?? ... Jeden Kunratický! (odjezd pro zbytečky a hlavně pro "mýdlo, ručník" - na ty jsme tak nějak pozapomněli.
Čili v průběhu odpoledne dorazily zbytky jako křesla, "administrativní" krabice, květiny a mýdlo a ručník a už by nám v podstatě nemělo nic scházet. (naivní představa ;o))

Ve 20:30 sundal Míša pracovní oděv a šel si dát sprchu, čímž myslím můžeme velké stěhování považovat za ukončené.
Sláva! Zvládli jsme to! A to i bez škod na majetku či na lidských silách. (pokud nebereme v úvahu Honzíkovo tradiční krvácení z nosu a totální vyčerpání)
V neděli jsme měli taky první návštěvu. Na skok se stavil Gonza s Líbou, asi aby se Gonza pochlubil, co všechno odstěhoval. Akorát pořád nevím, proč Gonza v souvislosti s naší vanou používá přídavné jméno "píchací". "Nic takového ona nemá!"

Každopádně všem zúčastněným MOC DĚKUJEME!!! A těšíme se příště, až budou stěhovat sousedy ;o))


sobota 17. února 2007

Velké stěhování - 1. díl

V 9 hodin ráno - sraz účastníků velkého stěhování.

Za den zvládnuty celkem 3 várky.

1. várka - zapomněli jsme doma Skaláka! To je tak, když se pořád někdo někde courá, že!?! Takže Peťa dorazil svým vozem později s nějakými dalšími věcmi. Jinak jela sestava Hiace, Corolla (naložená už od časného rána - 8 hod), Jiříkovo a Gonzovo auto.

Mezitím Gonza střídavě nacvičoval, kde nechat své auto, aby včas stihl odjet pro Líbu, a snažil se nám tím zkomplikovat život. Ale my jsme se nenechali a dokonce jsme stihli i obídek U paši, a to v plné sestavě.

Třetí várky už se Gonza neúčastnil, nicméně po ní už jsme zakotvili v Nehvizdech a začalo rozbalování, skládání skříní, umisťování věcí apod. Zůstali u nás Honzík a Jirka se Simčou, kteří nám mezi tím ještě zajeli nakoupit véču (děkujeme!).

Skládalo se opět do pozdních hodin a skládání se k Honzíkově nelibosti účastnil také pan Calvados, který mu fakt nesedl a na kterého nemohl Honzík zapomenout ještě ani druhý den u oběda!

A jak to u nás v sobotu vypadalo si můžete prohlédnout na fotografiích.


pátek 16. února 2007

Velké přípravy na velké stěhování

Dnes jsme trávili den v Nehvizdech a hlídali pány, co nám instalovali vestavěné skříně. Měli nějaké zpozdění, takže jsme mezi tím stihli zajít na úřad pro naše číslo popisné, na poštu pro dárečky - světla a ještě sjet domů pro tašky s oblečením. Strategie totiž byla je do nových skříní rovnou vybalit a tašky znovu použít večer k balení. To jsme koumáci, co ;o))

Zpozdění znamenalo, že pánové skončili přesně dle našich "posunutých" přepočtů v 19 hod večer. Ale výsledek byl úžasný! Nedorazila sice skříňka do koupelny (to nám nijak zvlášť nevadilo) a chvílemi jsme neměli kobercovou lištičku, nicméně nakonec bylo vše v pořádku. Ani se nám nechtělo věřit, že tam ty obrovské dveře přes schody pronesou.
Následovalo vysávání a úklid skříní a vybalení oblečení z dovezených tašek. Na pokraji smrti hladem a vysílením, ale zvládli jsme to!

Sešli jsme se tedy u ptáka až v docela pozdní hodině, nicméně v klasické 5členné sestavě. Vlastně to teď bude na dlouho naposledy ;o)) Probíhá totiž příprava na velké stěhování, které bylo pečlivě naplánováno na tento víkend. Škoda, že nás ještě tlačí hromada analýz. No co už naděláme.
Pro jasnou představu, jak taková příprava na stěhování probíhá, jsem se rozhodla napsat úryvek z rozhovoru mezi Verun a Míšou.

Verun: "Co všechno se teda vlastně bude tento víkend stěhovat?"
Míša: "Všechno."
Verun: "Jako úplně všechno?"
Míša: "Ano. Všechno."
Verun: "Jako třeba i gauč a lednička a tak?"
Míša: "Jasně. Všechno."
Verun: "I tohle a tohle a tohle?" (říká Verun ukazujíc směrem po kuchyni)
Míša: "No tak tohle ne, ale jinak úplně všechno." ... "Prostě kromě ...."

Tak to abyste věděli, co VŠECHNO se stěhovalo.
Je to už dávno, zápis dělám se zpozděním, takže nevím, co všechno jsme ten večer stihli nachystat, ale myslím, že nějak hodně pozdě dorazil Honzík a došlo na sbalení všeho oblečení a bot a rozšroubování skříní, s čímž jsme skončili někdy kolem druhé ráno.

Skalák s Verun demonstrativně ve svém pokoji protestovali proti rušení nočního klidu spánkem. Asi dobře tušili, co je ještě čeká.

My s Míšou jsme se nenechali přemluvit Honzíkovými nechutnými návrhy o tom, že pojedeme non-stop a nachystáme ÚPLNĚ VŠECHNO!!! Kde ten náš synek na ty nápady chodí...

Hezky jsme ho poslali do hajan, vždyť "zítra začínáme"!!! (a to už v 9 ráno, na kdy jsou domluveny další "posily" - Gonza a Jirka se Simčou. Uvozovky byly použity kvůli Gonzovi, přeci jen už není nejmladší a ta jeho kristova léta...ježíši kriste!)

čtvrtek 15. února 2007

A zase ty narozeniny

Míša stále simuluje, aby ušetřil do rodinného rozpočtu i za květiny a večeři k narozeninám. Je to takhle strašně výhodné. Doufám, že budeme šetřit i na konci června!! (aby to bylo spravedlivé) ...i když...nakonec bylo oficiálně prohlášeno, že jako dárek k narozeninám dostanu auto. Tak to by možná nemusely být tak špatné 29. narozeniny?!?! Co asi dostanu k příštím kulatým 30?? Že by jachtičku?!

středa 14. února 2007

...a cenu Valentýn roku 2007 získávají

Soňa a Michal Veličkovi!!! Myslím, že si ji plně zasloužíme. Míša za svůj výkon na pánských toaletách v Toyotě a já za podávání lavoru a výletu pro mátový čaj. Tak nějak jsme zjistili, že tzv. "žaludeční čaj" překvapivě není na léčení žaludečních problémů úplně to pravé. Zjistila to i Verun asi někdy po bájném výletě do Skotska. Škoda, že nám o tom neřekla dříve. Každopádně večer jsme "žaludeční příchuť" nechali ocenit ještě Skalákem.

Čili letos se žádná společná romantická večeře ve kvalitní restauraci nekonala. Sešli jsme se všichni 4 polomrtví v kuchyni u otevřených ledniček. Ti, co byli vyčerpáni akcemi na toaletě teda ne. Ale zbytek ano.

Míša, který (asi aby se tomuto krásnému gastronomickému zážitku vyhnul) raději předstíral "téměř jistou smrt" a jako satisfakci mi nabídl kytičku pouze v jisté neobvyklé podobě. Hádejte jaké?!?

úterý 13. února 2007

smlouvičky

Dnes jsme nechali notářsky ověřit kupní smlouvy a už jsou na cestě zpět k panu Hladkému. Důsledkem by mělo být to, že se brzy staneme "směroplatnými" majiteli našeho domku. Snad...

středa 7. února 2007

Kdy chodí řemeslníci?

Ještě že existují některé životní jistoty, jako například že Ježíšek chodí 24. prosince apod. Jinak by mi tento svět přišel asi poněkud zmatený. Určitě jsme popisovali peripetie s kuchyní, tam se to týkalo placení. A to jsem si říkala, proč to nemůže proběhnout normálně? Každopádně předem dohodnutý termín instalace byl v tomto případě nakonec přeci jen dodržen.

Chcete hádat, zda tomu tak bylo v případě pokládání plovoucí podlahy či koberců?? (BEZ NÁPOVĚDY!!!)

Takže od pondělí jsme si lámali hlavu s tím, kde vzít auto na stěhování postelí, když to vypadá, že v pátek 9. 2. budou položeny koberce a 12. 2. se začnou dělat podlahy (po mé malé interpelaci u pana Mandíka, který dělal, že by s podlahami stále nijak zvlášť brzy nepočítal – i ty jeho bulílky…). Nicméně jsme to viděli jako ideální timing na přestěhování s minimalizací rizika újmy na majetku.

Už v úterý nás řešení našeho velkého problému pan Mandík zbavil. Vyhlásil pokládání podlahy již na tento týden – čtvrtek, pátek. Takže jsme se s Míšou shodli na tom, že stěhování tedy není nutné hrotit, když budou koberce až po podlahách, takže už je jedno, jestli to bude víkend 10., 11. 2. nebo 17., 18. 2. (Ostatně vzhledem k dostupnosti vhodných stěhovacích vozů vyhrál termín druhý.)

Tipli byste si, že pokládka podlah nakonec proběhla v úterý a ve středu dopoledne a pokládka koberců ve středu odpoledne?!?! Že ne?!?! To se fakt divím, já to vyloženě čekala! Proto vše proběhlo tak hladce a ode dneška máme domeček „jako klícku“! Jen si prohlédněte fotografie. Nevím jak vy, ale my už se do nového faaaakt těšíme. Obzvlášť když jsme tam dneska společnými silami tak skvěle vytřeli.

Teď už jen vybrat vysavač a můžeme začít přemisťovat věci z bodu „Zelený pták“ až „Za humna“. Jen ještě udělat pár nominačních večerů na účastníky víkendu 17., 18. 2. Je divné, že najednou nikdo nemá čas?!?! To opravdu musí všechno odmakat Honzík??? Takže zájemci, hlaste se! Zašleme dotazník a včas dáme vědět, zda jste byli pro tak důležitý úkol vybráni či nikoli.

pondělí 5. února 2007

Domalovánky

Tak se mi to malování včera líbilo, že jsem si to dal i dneska ráno. Vstal jsem před šestou a hurá do Nehvizd domalovat to, co se včera nestihlo (kousek stěny u schodů, ze které jsme včera vyrvali krásné "standardní" zábradlí a zaplácali díry speciální hmotou, která ne a ne pořádně zaschnout, abychom ji zahladili - ještěže jsme s Honzou takoví kutilové a víme, co koupit:-)

Každopádně - o půl sedmé ráno jsem už držel v ruce váleček a maloval a maloval... Šlo to docela dobře a rychle, takže před půl osmou jsem už byl připraven přijmout pána od koberců, který přijel zaměřit naše 2 pokoje. Čekal jsem sofistikované nástroje, ale pán překvapil. Vytáhl skládací dvoumetr, hodil ho na kraj pokoje, prstem si označil konec, posunul dvoumetr k prstu a už měl přesnou míru pokoje. No hezky pěkně, to to bude určitě přesně sedět...

Aspoň to teda netrvalo dlouho. Čili hurá do práce, kde se toho musí tolik zařídit. Třeba definitivně objednat koberce a slíbit, že zaplatíme zálohu ve výši ca 80%. No nejlíp je to udělat hned. Takže po práci do Průhonic. "Dobrý den, mám tady zaslanou nabídku a přišel jsem zaplatit zálohu..." "Á, pane Veličko, to je dobře, že jste tady - zjistili jsme, že toho zeleného koberce je málo. Musíte si vybrat něco jiného." Sakrapráce, to si dělají prdel, ne? No nic, musím pro Soňu, ta mě nenechá jen tak vybrat koberec.

Za 20 minut jsme zpátky a už se rozhlížíme a koukáme, cože jako bychom vybrali. Když tu náhle nám do očí padne koberec hned vedle - navíc levnější a navíc i na omak příjemnější. Vybráno, relativně rychle a bezbolestně.

Fajn. Soňa jede domů pracovat a já jedu ještě do Nehvizd hodit vrstvičku naší brčálníkové barvy do obýváku. Ani mi to netrvá moc dlouho, v deset večer nasedám do auta a s pocitem dobře vykonané práce (a totálně zničený a nevyspalý) jedu domů. No, domů, spíše jedu z domu k Ptákovi:-)

neděle 4. února 2007

Malování obrázků…

...nevíte, co s volným víkendem? Máme pro vás tip! Vymalujte si pokoje. Nemusíte hned všechny, dokonce ani ne všechny stěny v pokojích, hlavně si vyberte správné barvičky! A jak jsme to vymysleli, tak jsme také 2. 2. udělali (mimochodem loni jsem v tuto dobu myslím dělala nějakou státnici ;o))

Takže v pátek jsme nakoupili barvičky – žlutou, oranžovou a zelenou. To jsme vymysleli někdy v průběhu týdne…Byla to úplně jasná představa! Následovala výborná akce v Obi i s „tradiční“ večeří ;o) Pán „Obi“ byl velmi zkušený a naštěstí nám z košíku vyhodil všechny špatné válečky a navedl nás na správnou cestu, aby se klukům o víkendu mooooc dobře malovalo.

A taky že jo… Honzík byl přemluven, aby raději přijel v pátek večer, aby se mohlo v sobotu brzy vstávat. Dlouho tomu nevěřil, ale Míša ho v sobotu v 7.30 přesvědčil o tom, že tady končí veškerá sranda.

Čili Honzík si sbalil svůj dáreček, který od nás v pátek dostal se stylovými lostími hodinami k narozeninám, a v naději, že bude brzy zpět, vyrazil. Míša ho pro jistotu ještě motivoval obědem U Paši.

Jak mu to slušelo a jak jim to pěkně šlo, si můžete prohlédnout na fotografiích. Výsledkem byl oranžový a žlutý pokoj. Nádhera!

A na pilné pracanty večer čekala chutná večeře – jakože malá oslavička toho Honzíkova výročí. Jídlo bylo dobré a nálada výborná. Obzvláště poté, co se před námi Skalák začal vytahovat s tím, kolik umí „komnat šulinů“. A už už se chtěl sázet, že Míša tolik „komnat meeschoolinů“ určitě neumí. Na Honzíka už žádná komnata nezbyla. Byl tolik vyčerpán, že nedokázal ani odpovědět na Skalákovu jednoduchou otázku: „Kdes bells?“ Vzpomínky na Skotsko, kanadské zapíjení 29. roku života a velké vyčerpání způsobovalo, že se Honzík často neudržel a přepadl na Skaláka. Snažil se to zaonačit velkým objetím a slovy „…a za to tě mám fakt rád“. Tuhle větu jsme za večer slyšeli ještě několikrát. Pravidelně prokládala Skalákovy dobře míněné rady do života a „bells-variace“. Dokud nepřišel na návštěvu i Jameson. S tím se ale Míša moc nebavil a šel brzy spinkat. Pochopitelně nezapomněl Honzíka upozornit, co jej zítra zase čeká. Možná proto pak šel Honzík do postele tak zkroušeně.

A Míša nelhal…Dal Honzíkovi jen půlhodiny k dobru, ale i v neděli se pokračovalo „se srnkami“. Tentokrát se na řadu dostala i zelená. A ta se jim opravdu povedla. Nejvíce teda na levé straně schodiště. Tam je vůbec ze všeho nejhezčí!

Já se Skalákem jsme udělali kolem poledne malou kontrolu s cílem poslechnout si povídání pana „na hlídání“ (domku). A vypadá to, že máme vyřešenou i tuto věc.

Po veškeré té vyčerpávající práci už nás však Honzík v neděli nechtěl ani vidět a nechal se z Nehvizd odvézt rovnou do Letňan. A tím skončilo víkendové „malování obrázků“. Co teď ale nevíme, jestli je Skalákovic obava z toho, že Honzík už nikomu s malováním pomáhat nebude, oprávněná či nikoli?!

(Jinak kdyby vás zajímalo, proč maloval jenom Míša s Honzíkem, tak to proto, že my všichni – a to dokonce i Skalák – jsem o víkendu analyzovali. Ale jak to vypadá, tak jsme všichni zvládli svou práci skvěle!!)